Jak a kdy oznámit rodině, že budeme adoptovat dítě?

@werumka to je mi jasné, myslela jsem to spíš ironicky, vrátit dítě.... 😝

@werumka dekuji za info. A genu bych se nebala,ono nikdy nevite co vyroste i z vlastnich deti,takze je to asi jedno 😀 preju hodne stesti 🙂

@sunshine125 Tak tak, některé věci jsou dané, ale mnohé z nich závisí na výchově. A je potřeba si uvědomit, že to dítě, které přichází k těm osvojitelům celou dobu těhotenství bylo nechtěné, stejně jako bezprostředně po porodu. To jsou prostě věci, které si s sebou nese. Dcerka je třeba úzkostná ve smyslu, abychom jí někde nenechali samotnou a když je třeba hlídaná, tak pak z toho má noční děsy. Ale je prostě naše se vším všudy a tak to člověk prostě tak neřeší 🙂

Ahoj holky, resime to same. Moje pulka rodiny vi vse a od manzela zatim asi jen matne tusi, ze se neco deje. Nesebrali sme odvahu to oznamit, protoze se bojime reakci, hloupych reci, ze si neumime udelat dite atd. Taky se bojim, ze to hodi na me, ze si manzel vzal neplodnou atd. No, je to o nervy, musim rict, ze to, ze to nevedi je uz posledni vec, ktera me na te cele nestastne situaci nervuje. Jsem po 2 nevydarenych IVF, dalsi uz u nas nema vyznam a chystame se pristi rok do adopce, uz se moc tesim az budu mama🙂

@eviks Teď jsme se tady zrovna s manželem dohodli, že to rodině kolem Vánoc oznámíme s tím, že moji babině to řekneme později, aby měla méně času na vymýšlení "tragických" scénářů, jak už tady zaznělo 😀 na hlášky rodiny jsme nachystaní, dokonce i tušíme, od koho můžou přijít debilní poznámky o genech, a věř mi, že je s chutí pošlu do prdele a připomenu některého jeho nevydařeného příbuzného a rýpnu si ohledně genů 😀 a opravdu si to s chutí užiju 😀 záleží, jaké máte vztahy s rodinou, já jsem zvědavá, jak to u nás dopadne, asi jim pod stromeček vyrobíme poukázku na adoptovaného vnouče, aspoň bude o Vánocích veselo 😀

@marcicek84 tak oni asi tuší, že je u nás nějaký problém, když už se snažíme 4 roky a nic....ale rozhodli jsme se pro léčbu šokem, vyrobíme poukázku na adoptované vnoučátko a dostanou ji pod stromeček 😀

@obyvatelka hahaha, ano, co se tyce rodicu tak snad to vezmou ok, spis sirsi pribuzenstvo. Mame taky takovyho jednoho chytryho, kterej to urcite bude komentovat a sam se chova naprosto desne. Poukazka na adoptovane vnouce je super napad🙂 Uplne vidim ty vysokovane vyrazy. Mozna to jednou taky tak udelame, dej pak vedet jak to dopadlo. Kazdopadne si ale myslim, ze ten kdo vas ma rad, tak to musi nejak pochopit. Ja bych bez ditete byt nechtela, myslim, ze je to dobra vec prospesna pro obe strany, mimco bude mit rodinu a my vysnene miminko, ktere budeme milovat naprosto stejne.

@eviks Blbým řečem se nevyhnete. Ale je potřeba to brát tak, že ty řeči často vychází z neznalosti té problematiky. Což je zase na vás, jak ty lidi do toho zasvětíte. Někteří budou mít obavy pořád - i když dítě dostanete - budou ho sledovat, hodnotit. Ale 99% lidí, se kterými jsme se setkali a vědí to, tak mě svou reakcí mile překvapili. Úplně mě dojalo, že když nám zavolali a jeli jsme na krajský úřad, tak manželovi hned dali volno v práci a druhý den nám jeden kolega donesl autosedačku. A to je to velká firma, hodně lidí. Ale ta podpora byla krásná. Nebojte se toho tolik, myslím, že většina reakcí vás mile překvapí.

@marcicek84 díky za odpověď. Nějak si nedokážu představit, jak jim to budeme říkat... ale je mi jasné, že nás to nemine. Nikdy jsme žádné osobní věci nesdíleli a napoprvé mám přijít hned s takovou "bombou"... 😔

@1lenuska1 JEstli se bojíte bomby, tak jim to napište. Dejte dohromady dopis, který bude obsahovat i různé vysvětlení a argumenty a klidně tam i napište, že se vám to neříká snadno a proto jim to píšete takhle. A že kdyby o tom chtěli mluvit a ptát se, tak jste jim k dispozici. Možná to bude milosrdnější pro vás všechny 🙂

@werumka díky za tip🙂 Jsem smířená s tím, že to nebude jednoduché, ale zase někdo ty ledy prolomit musí, tak to budeme my🙂

@1lenuska1 Myslím, že by to zase mohlo dát novej rozměr vašemu vztahu. Oni to nějak přijmou, když budou spolu, budou si o tom moct promluvit a třeba se pak začnou ptát, až se na to budou cítit (podobně jako vy). Třeba jen napíšou sms nebo něco podobného. Ale nebude nikdo z vás hozený do situace, na kterou se necítíte. Klidně bych pak i řekla (nebo přidala do toho dopisu), že na školení se budou ptát, jak se k tomu postavila rodina - tak až si o tom budou chtít popovídat, tak budete rádi.

@werumka Psycholožka se už ptala. Máš pravdu, že možná by to mohlo ve výsledku i vztahům v rodině pomoci🙂

@obyvatelka já bych je po všech oficialitách ohledně schvalování pozvala na oslavu, třeba do restaurace na večeři nebo tak a tam jim to oznámila s tím, že jste schváleni a že čekáte na telefonu a že budete mít dítě...

@1lenuska1 Držím palce, ať vám to všechno přinese jen radost! 😉

My měli zažádáno o adopci a hned na začátku jsme rodičům řekli jak se věci mají. Naši s tím neměli sebemenší problém, druhá strana měla problém, ale to mi bylo ukradený 🙂

Holky, ja to vubec nemyslela zle... Snad to tak nevypada - jen me to zajimalo... Co se tyka te pani co je vratila, asi je mela "jen" v pestounske peci. Chapu, ze kdyz to jinak nejde, tak je adopce asi jedine reseni...

Myslím, že tu už vše padlo. Jen já bych asi váhala s těmi poukázkami a oznamováním zrovna pod stromečkem, zvlášť, pokud si nejste jistí reakcí. Bylo by to super pro někoho, kdo zná vaši situaci a už dlouho vám radil, ať do toho jdete. Myslím, že svátky by se měly prožít v příjemné atmosféře pro všechny zúčastněné. Spíš můžete využít rodinného setkání a příjemných zážitků a navázat o tom hovor třeba 25. To si pod vlivem svátků třeba taky netroufnou tolik krafat, ale bude prostor pro vysvětlování, a ne řešit šoky pod stromečkem mezi jinými dárky. Jinak moc držím palce, ať se na vás usměje štěstí a můžete pomoct nějakému človíčkovi 🙂

My oznamovali postupně, vždy když k tomu na rodinných setkáních byla nějaká vhodná příležitost. Svojí mámě jsem to volala asi týden po podání žádosti, ostatním pak postupně během asi 3 měsíců. Když jsem absolvovali přípravku, tak už to věděli všichni a myslím, že je to dobře, protože na přípravce padaly i otázky co na to rodina...a přiznat, že nemám odvahu o adopci povědět vlastní rodině (a proč taky? Copak je na ní něco špatného? Adopce dítěte přece není žádné stigma, za které by se člověk musel stydět...), no myslím, že by to ku prospěchu našemu hodnocení asi nebylo. A to to oznamování u nás bylo ještě těžší o to, že máme v požadavcích toleranci k romskému etniku (a rodinu ne tak tolerantní jako jsme my s manželem - ale vzali to, srovnali se s tím, a i na romské miminko se těší).

Nejhorší varianta mi tedy přijde postavit je před hotovou věc - až po přijetí dítěte, to by mě jako rodiče hodně mrzelo, kdyby mi moje dítě takto důležitý životní krok oznámilo vlastně až několik let po jeho uskutečnění (protože několik let to obvykle trvá od podání žádosti po přijetí miminka).

Jinak reakce byly všude takový normální - on to pro nikoho moc šok nebyl, přece jen už se snažíme o dítě fakt roky, což všichni vědí, a adopci považují za logické pokračování, pokud se fakt nedaří. Všichni nás v našem rozhodnutí už od začátku podporují - rodina i kamarádi.

Ahoj,také máme s manželem rozjetou adopci a rodině i kamarádům a známým jsme to řekli hned a na rovinu,takhle nám to doporučili i ze sociálky a psycholog.Nejlepší je postavit je hned před hotovou věc a musím říct že od všech jsme dostaly tak pozitivní rekce a povzbuzení,že jsme to ani nečekaly a ujistily jsme se,že jsme udělaly ten správný krok.Stejně jsme postupovaly i když jsme oznamovaly asistovanou reprodukci,myslím si ,že se nemáme za co stydět . 😵

Dneska jsem využila příležitosti, že jsem u mamky byla sama, a řekla jsem jí o adopci. Byla zaskočená, ale ráda, že to ví, měla několik otázek a obav, které jsem jí vyvrátila, divila se akorát, že jsme nešli do umělého oplodnění, tak jsem jí vysvětlila, že to nemusí vyjít napoprvé nebo taky vůbec, a že už další zklamání nechceme, že adopce je pro nás jistota. Byla nicméně ráda, že to ví, dokonce říkala, že jako sociální pracovnice mi může na úřadech pomoct s některými věcmi 🙂
Jediné, co říkala, že by se bála, z jaké rodiny to dítě pochází, že to se neví,. tak jsem jí říkala, že se snaží o rodičích zjistit co nejvíce. nevíte, jak to je?

@obyvatelka Tak to je dobře, že už to mamka ví 🙂 Ano ano, sociální pracovnice se snaží dostat od biologické matky co nejvíc informací - všechno vám pak řeknou. My jsme si docela dobře udělali obrázek o situaci mámy, její povaze, studiu, doptali jsme se ještě na nějaké zdravotní zátěže a taky na průběh těhotenství. O otci se toho ale většinou moc neví - tím, že nebývá uveden v rodném listě, tak je to většinou pár sporých informací typu "byl vysoký, blonďatý, měl modré oči a měl maturitu".

ja to mam prave s moji mamkou tak, ze ona pro adopci jakoby je, ale tvrdi mi, ze zit se da spokojene i bez deti. Jenze to se to cloveku rika, kdyz ma 2 super deti na prvni pokus🙂) hahaha. Kazdopadne moje mamka pracuje ve zvlastni skole, ma tam par nestastnych pripadu adopci - napriklad par ktery si adoptoval zdravou holcicku ve 3 mesicich, jenze bohuzel neprisli na postizeni a nyni je holcicka lezak, ktery vyzaduje 24 hod peci. Pak par paru, ktere maji romske naprosto nezvladatelne deti. Radi mi, abychom, pokud budeme adoptovat, adoptovali dite treba az ve 2 letech, kdy bude videt, ze neni vyrazne postizene. Bohuzel, ale takove deti myslim k dispozici nejsou a navic manzel chce dite co nejmensi..no je to opravdu tezke rozhodovani.

@eviks Co jsem zjistila, tak ty děti jsou už teď z hlediska zdravotního natolik "proklepnuté", že ani vlastní dítě tolik vyšetření nemá (běžně se těmhle dětem dělá ultrazvuk mozku, bříška, zároveň rozsáhlé krevní testy, které se třeba v průběhu dvou měsíců ještě opakují). To, že by děťátko bylo ve třech měsících zdravé a následně ležák už je v dnešní době dost raritní. ALE - tyhle všechny vyšetření často podstupují dětí z kojeneckých ústavů. Bohužel z mé zkušenosti děti, které jdou do rané pěstounské péče, tolik zdravotně kontrolované nejsou. Je lepší si dohledat vše ve spisu a doptat se. Dítě by určitě mělo mít zmíněné sono mozku a bříška a dále neurologické vyšetření. U větších dětí zároveň ještě psychologické vyšetření. Dvouleté děti už většinou do adopce nejsou. Většinou jsou to děti do roka. Ale u těch starších už často to zvykání, případná psychická deprivace, bývá horší.

@werumka prave, ted uz to asi probiha jinak, tohle je 13 let stary pripad. Ja jsem spis pro co nejmensi miminko, aby u nas bylo co nejdrive, premyslela jsem i o pravne nevolnem diteti. Ale tak rozhodneme se, az o detatko pozadame, jsem zvedava, co nam kdo rekne.

@eviks Dneska už je možné mít miminko rovnou z porodnice (je tam ale to riziko, že matka nedá po šestinedělí souhlas s adopcí, nebo že se odvolá během té následné tříměsíční lhůty). Je to trochu risk, ale nám třeba za to stál a podařilo se 🙂

@werumka To je fakt suprove, ze se vam to povedlo, ja myslim, ze to asi taky riskneme. Mozna bysme tim snizili i cekaci dobu. Ja jsem psychicky odolna uz docela dost, po tech 3 letech snazeni a ivf dam snad uplne vsechno. Takze jak dlouho potom clovek ceka 6 nedel a 3 mesice celkem? Kdy je to jistota, ze je dite pravne vase?