Jak a kdy oznámit rodině, že budeme adoptovat dítě?
Ahoj. S manzelem mame rozjety proces adopce, bude trvat jeste minimalne rok, nez dostaneme mimco, ale uz ted premyslim, kdy a jak oznamit rodinam, ze budeme mit adoptovane mimco, ze vlastni se nam nedari. Uvazovala jsem nad tim, ze jim k letosnim Vanocum koupim knizky o adopci (nejake tipy), a ze pri te prilezitosti bychom jim to oznamili, aby meli cas si na to zvyknout. Hlavne moje babicka, ktera je v tomhle dost konzervativni a vidi v kazdem adoptovanem diteti automaticky vraha :P kdy a jak jste to rodine oznamili vy?
@alenka_p V pohodě. Ono se to bohužel vinou soudů stejně táhne ještě dýl - přehazujou si to jak horkou bramboru, takže i když jsme podali žádost v březnu, soud byl až v červenci.
@eviks Neboj, těch 6 měsíců předadopční péče uteče rychle, protože už máš děťátko u sebe a muselo by se stát z vaší strany něco opravdu vážného, aby vám ho odebrali. Spíš je to otrava a jak jsem psala výše - soudy tomu moc nepomáhají.
@eviks Nám třeba na přímo nikdo nic neřekl, ale z náznaků jsme pochopili, že délka vztahu tam roli hraje. Ale manželství tam nikdo neřešil. Jen je to složitější, protože nemohou žadatelé žádat spolu, ale jen jeden z nich. Ale žádejte tam, kde bydlíte - kvůli školením, psychotestům, kontrolám ze sociálky.
@wrtulka Vím, že to je blbý příklad, ale srovnej si to třeba se zvířaty... Když máš štěňátko po nekvalitních rodičích, tak se opravdu málo kdy podaří vycvičit ho tak jako to, které kupuješ s tím, že má kvalitní geny. Tam je téměř 100%tní jistota úspěchu. Nevidím v tomhle rozdíl mezi "kvalitním a nekvalitním" člověkem/miminkem/rodičem.
@cheynee 1. rodiče si přesně určí podmínky, jak staré dítě chtějí, etnikum, zdravotní problémy, které jsou schopni tolerovat, od jaké matky (otec je většinou neznámý) atd. 2. až zazvoní telefon, nikde není napsáno, že zrovna nabízené dítě si rodiče MUSÍ vzít, mohou ho odmítnout, mají na rozmyšlenou - proto vřele doporučuji toto velmi zvážit, pokud vám na dítěti něco nesedí, nemá cenu to lámat přes koleno, protože pak by byli všichni nešťastní - a celý život, na další nabídce dítěte to nic nezmění, klidně je takovým rodičům v řádu měsíců nabídnuto další, 3. je možnost, že do roka se může dítě vrátit zpět (dokud je v režimu dočasné adopce nikoliv trvalé) - pokud rodiče zjistí, že to nezvládnou nebo se unáhlili a přes pochybnosti si dítě vzali a pak se stane, že to prostě "nedávají", je lepší dát dítěti i sobě další šanci. A když už je nakousnuto téma jiného etnika - kdo si vezme malého Roma, tak musí počítat s tím, že se může stát, že vše nedopadne úplně podle představ rodičů. Je to prostě jiné etnikum s jinými zvyky a temperamenty. Totální "převýchova" se někdy podařit nemusí.
@eviks adoptovat budete vy, ne vaše maminka, navíc je profesně zdeformovaná, takže nenechte se ovlivňovat hrůznými případy. A jestli můžu poradit: pokud cítíte, že chcete co nejmenší bílé miminko, zdravé jak řípa od zdravých rodičů, klidně se nestyďte za náročnost v požadavcích - vy se budete o dítě starat celý život, tak máte právo si nadiktovat podmínky. Samozřejmě, že postižené děti jiného etnika se nabízejí rychle, ale kdo si počká... 😉
@cheynee obávám se že zrovna s tímhle příkladem přesně u mě neuspeješ víš proč?
Mám dvě fenky bígla. Tak za prvé je bígl považován za hloupého až tupého psa který se nedá vychovat, za druhé jsou obě bez PP (neřešme teď proč mám psy bez PP nejsem množírna a pod)
Takže obě dvě mám díky správnému přístupu vycvičené tak že ta starší mohla jít na zkoušky ZOP, dále jsem s oběma děma složila canisterapeutické zkoušky (součástí je právě i poslušnost, chůze u nohy, přivolání a tedy hodně hodně povaha) a s oběma jsem canisterapii dlouhodobě dělala u seniorů. Mají úžasnou povahu a troufnu si říct že je to z části určitě mojí výchovou. Protože kdo je vidí říká mi že takové bígly neviděl.
A teď ke genům..to jak vypadají obě jsou drobné je dáno geny, pak taky displázie kterou starší trpí je dána geny ☹ a ano tady bych na tom byla líp kdybych šla do psa s PP se zárukou zdraví. Je jí 7 let a bojím se co bude dál už teď mi kulhá ☹ a ano to jsou geny.
Opravdu znáte holky své geny? Víte který gen co způsobuje amyslíte si že máte gen pro "zodpovědnost, nelhaní, nekradení" Já ne..
jako kdo jsme bez viny hoďme kamenem ale kdo z vás nemá v rodině takového toho blázna ..nebo nemocného člověka (schizofrenie, alkoholismus atd..)
Na druhou stranu adopce není pro každého takže ok berte to jako názor.
Ale pozor oprvdu mi vadí zaměňování genů a toho jak se projevuje ranná deprivace protože holky to je ten průser...to je to co se musí řešit a léčit..jinak je pak v pubertě problém
@wrtulka mela bys tip na nejake knihy o tomhle problemu? mam uz plno knih napujcovanych, chci si o problematice adopce a pece o adoptovane dite nacist co nejvice, ale budu rada, kdyz mi doporucis klidne dalsi veci, mam dost casu na studium, o rane citove deprivaci uz jsem hodne cetla a chci se s tim co nejvic seznamit, abych tomu diteti mohla co nejvice pomoct se pres to prenest a byt v pohode s milujicimi rodici 🙂
@obyvatelka Asi takhle. Já jsem četla toto http://knihy.abz.cz/obchod/teorie-attachmentu
mohla jsem si tuhle knížku půjčit od organizace pro NRP (jsou různé po celé republice) kde máme kontakty a kde využíváme jejich služy.
Ono jednoduše řečeno ty jako laik prostě léčíš tím že se o miminko staráš a jakože fakt posloucháš jeho potřeby za sebe mám pocit že je pro to nejvhodnější právě kontaktní, respektující rodičovství protože tam ty potřeby posloucháš jakoby nejvíc..Ono tyhle děti prostě mají svá specifika..a je nutné je tak brát nechcít po nich víc..a milovat je takové jaké jsou..
Jak to napsat třeba např. ne všechny děti v NRP jsou schopné tak jako jejich vrstevníci jít ve 3 letech do školky prostě na to nemusí být zdaleka připravené a ty to jako matka musíš poznat a v případě že to není ok a to poznáš tak to řešit..a pod.
Jednoduše řečeno čím je dítko delší dobu bez rodiny tak to indikuje větší problémy do budoucna ale je to i individuální jak je které dítko odolné a tak..
Ještě k těm organizacím pro NRP ty můžeš kontaktovat už jako schválený žadatel, je to sice implicitně zaměřené na pěstouny ale i pro nás adoptery mívají kapacitu a místo na seminářích, přednáškách, je možné je požádat o službu doprovázení (to mají pěstouni povinné ale upřímně někdy je to super věci i pro adoptery) můžeš se tam prostě dovzdělávat a přiravovat se jak nejlíp můžeš..ono to opravdu není jen o genech.
Jako za mě my k tomu přistupovali tak, že nám nezáleží na IQ a podobných pakárnách prostě nebude mít vysokou školu a co..jde o to aby bylo dítko v životě šťastné a to mu vysoká škola nezaručí..
Vložila jsem si článek do blogu už mi jednou vyšel jinde..tak to možná někdo bude i znát ale koho to zajímá..
https://www.modrykonik.cz/blog/wrtulka/article/v-cem-je-nahradni-rodicovstvi-jine-6ei3eh/
@obyvatelka
@obyvatelka Já přidám svou zkušenost - tchyni a tchánovi jsme to řekla, když jsme odevzdávali papíry. Tchán to vzal relativně O.K., tchyně řešila, zda to není "zbytečné" (neměla úplně jasno v tom, že už se to všechno táhne 4 roky...). Měli obavy, ale zvládli to. 🙂 Ta zkušenost se ale týká něčeho jiného - po narození mrňouska (u nás nakonec přímá adopce, byť jsme byli i oficiálně schváleni) jsme museli být pár dnů u nich a já z těch nervů navíc onemocněla. Výsledkem bylo, že se "museli" zapojit do péče a nevěřila bych, jaké to udělalo divy! Vnuka milují, je "jejich". (Za 4 měsíce na to jsem otěhotněla - zázrak - narodila se mi dcera. Také ji mají rádi... Ale je znát, že u syna byli od mala "při tom". )
Takže za mě - dala bych pozor na to, aby nejbližší rodina měla pocit, že se podílí. Třeba už i na to čekání. 🙂

@eviks nám bylo řečeno, že do rizika jde dnes přes 90 % párů, takže se snížením čekací doby bych si moc naděje nedělala ;) Těch 6 týdnů plus 3 měsíce je minimum, bohužel to může být i déle (třeba pokud matka souhlas s adopcí nepodepíše a nepodaří se jí najít...). Po této době je ještě 3 měsíce předadopční péče a pak teprve může soud definitivně rozhodnout o osvojení.