Možnosti při nesouhlasu s adopcí dítěte manželkou
Dobrý den,
rychle nastíním situaci. Švagr je gambler a udělal si 2 děti s alkoholičkou a i přes snahu pomoci, kdy on je i v insolvenci, tak jsou oba tam, kde byli na začátku. Jde o to, že žena je hned akční a chce si jedno z dětí vzít (bude mu 5), i když máme hypotéky a řešíme, že asi nebudeme mít jak vybavit nábytkem dům. Možná jsem trochu sobecký, ale myslím si, že není vhodné si brát teď další dítě (my máme dvě vlastní 5 a 9) , když i díky stylu života rodičů má dost zdravotních problémů. Prostě s tím nesouhlasím, ale žena to vzala, že to vezme jen na sebe atp. Jaké mám tedy možnosti? Děkuji za odpovědi.
Naprosto rozumim. Muj bratr ma taky deti, ze by clovek zaplakal - zanedbani, opozdeni chudaci, s radou zdravotnich problemu zpusobenych nulovou peci a prisernym zachazenim. Presto kdyby prislo na lamani chleba, nikdy bych si je do svoji pece nevzala. Mam svoje deti, kterym venuju vsechen cas, penize a lasku, jsou to stasne a uspesne deti a ja bych je mela odstavit na druhou kolej a davat dohromady “cizi” deti, ktere jejich rodice zprasili? Nemam problem pomoct druhemu, ale nikdy ne na ukor svych deti. V tom jsem tedy opravdu velmi sobecka.
@blees chápem situáciu,je to ťažké rozhodovanie.Ja sama by som svojim súrodencom pomohla v každej situácii.Mozno sa Ti podarí dosiahnuť,že Vám deti neuveria.Ale to pre Teba nemusí znamenať výhru.Ak je Tvoja manželka rozhodnutá,ísť do toho za každú cenu,tak to Vaš vzťah nemusí ustáť.Ona to bude vnimat,že si pri nej nestal v ťažkej chvíli,bude Ti to vyčítať.Neviem ,či si to zvážil aj z tejto stránky.
@blees Složitá situace, ve které vlastně nejde zvolit ideální řešení. Buď se bude trápit manželka, že se dítěti nepomohlo anebo skočíte do neznáma náhradní rodinné péče.
Ze zkušenosti doporučuji následující kroky:
1. Kontaktovat OSPOD, pod který spadá švagr s dětmi a domluvit si informativní schůzku. Sociální pracovnice, které mají náhradní rodinnou péči na starosti, nejsou žádné prodavačky opuštěných dětí, ale dobře dokážou odhadnout a vyhodnotit konkrétní situaci, aby byla v zájmu dětí svagra, ale i těch vašich. Tedy se může stát i to, že samy doporučí do toho nejít.
2. Kouknout na web https://www.nahradnimrodinam.cz/odborne-sluzby/. Najdete tam spoustu informací a také podpůrné služby, které mají široký dosah.
3. Pokud je dítě stejně staré, nebo starší, než vaše vlastní, je to spíš kamínek na stranu dítě nepřijmout. Nicmene je pravidlem, ze se sverenim ditete do pece musi souhlasit oba manžele a budou se ptat i vasich deti.
4. Doporučuji nastudovat problematiku fetalniho alkoholového syndromu, který může mít různé stupně. Dá vám to vhled do toho, s čím zřejmě dítko může bojovat.
Takhle to vypadá, že lobbuju za nepřijetí 🙂 ale není to pravda. Preju ditku šťastný domov a vám všem také. A rozhodnutí přijmout musí být informovane. Nejen co se negativ týče (zdravotních a psychickych potíží) ale i těch pozitiv (podpůrné skupiny, programy =nejste v tom sami)...
Držím palce!
@somalicats já hledám co nejlepší řešení, proto jsem i napsal zde. V pár bodech, kdyby se mnou žena první mluvila a nepostavila před hotovou věc, bylo by to taky jiné. Kdybychom něco podobného už nezažili, taky bych to viděl jinak. A nemusím znát podrobnou diagnózu, abych věděl, že se bude muset k doktorům, hlavně když jsou to skoro "Vlčí" děti, kde se zanedbalo vše co šlo. Pořád se ale snažím situaci řešit a hledám zde rady, nikoliv odsuzování.
@blees a manželka už to s nějakými úřady nebo sociálními pracovníky řešila? Nebo jen doma nadhodila, že si vezmete děti?
Vzít si děti do péče je velmi nevděčná věc. Ty děti mají psychické problémy a je to určitě pro silné povahy. Moje teta se třeba zřekla svých prvních 2 synů a udělala si další 2 jinde, které žijí v příšerných podmínkách. O syny se staral jejich táta, ten byl skvělý a pro kluky žil, bohužel ale brzy na to zemřel. Kluky si vzala do péče babička a kluci se jí moc neodvděčili. Pořád víc tíhnou k mámě, která o ně nestála, brala jim peníze a zamykala před nimi jídlo a ten její de*** je i bil. Je nám to samozřejmě všem vůči babičce hodně líto. Ale my jsme třeba tak vychováváni, že rodina by si měla za každé situace pomáhat. Proto naprosto vaši ženu chápu a nejspíš bych se chtěla zachovat stejně jako ona.
@irmamala a tobe kdyby se neco stalo tak bys radsi aby si je vzal spurozenec nebo aby sli do decaku? Ty deti za to nemuzou
@blees Tak on evidentně to dítě chce, krev není voda.
Osobně být na tvém místě, tak spíš řeším, jak to udělat co nejednoduší, zjistit, na co vše máte nárok atd. Kategorické "ne" bude do budoucna mezi vámi viset a udělá ve vztahu velkou trhlinu.
Jak tu padlo, že jsem nikdy žádné dítě neosvojila, že netuším o co jde. Neosvojila, ale dochovala jsem manželova otce, dost protivný, nerudný a vulgární stařík, furiant, co vyžadoval oběd v poledne, nikdy si v životě neuvařil ani čaj. Také žádný med, ale manžel ho chtěl mít u sebe, i když on se o svoje děti nepostaral, tak jiná možnost nebyla. To bylo sakra problémové dítě.😉
@hanka_12345 tak muj sourozenec rozhodne ne, to by jim bylo opravdu lepe v decaku…
@hanka_12345 v tomhle případě se ale rodičům nic nestalo. V podstatě kdyby švagr chtěl, tak by se dokázal postarat, ale raději prachy nahází do beden. A je rozdíl mezi tím, když se někomu něco stane, nebo si nadělá děti a pak zmrví co může a nezájem.
Tohle není černobílé. Sama mám dvě z pěti děti přijaté. Ona je to krásná představa o ty nebohé děti se postarat. Dost příbuzných se takhle stará, i když vlastně ani moc nechtějí, protože "co by si o nás pomysleli". Ale je mnohem dospělejší a zodpovědnější říct, že na to nemám. Jen pohledem těch dětí - ušetří je to další ztráty, dalšího pocitu nechtěnosti...
A že žena něco řekla OSPODu, nic neznamená. OSPOD o ničem nerozhoduje, jasně, chtějí je umístit a nemuset to řešit, mají toho nad hlavu. Ale jednak můžete na OSPOD zajít sám a říct jim to, druhak o všem rozhoduje soud. Jako možná teď vydají předběžné opatření, pokud to hoří a děti nejsou nikde umístěné, tam možná souhlas manželky mohl stačit. Ale na trvalé umístění je potřeba soud.
@blees Nepřijde mi, že by ses snažil situaci řešit, protože pořád píšeš, že nechceš. Pokud bys situaci opravdu chtěl řešit, tak bys tu psal jinak. Co se lékařů týče, ty pořád píšeš o nějakých diagnózách, ale nic o tom vlastně nevíš. On je sakra rozdíl v tom, jestli ty děti budou mít nějaké závažné fyzické omezení, kvůli kterému byste například museli z domu udělat bezbariérový, nebo zda tam jsou jiná postižení, a nakolik jsou závažná, abyste s nimi zvládli či nezvládli pracovat. A protože evidentně děti ještě nikde vyšetřeny nebyly, tak nevíš, jestli nemáš strach zbytečně. To, že je někdo gambler neznamená, že má postižené dítě, to, že je matka alkoholička, taky nemusí nic znamenat, pokud nekalila první ligu už v těhotenství.
Hele, jasně, že je to o tom vystoupit ze své komfortní zóny. To, že s vzetím do péče nesouhlasí tvoje strana rodiny, není relevantní, tohle si musíte rozhodnout s manželkou sami a nikdo nemá právo vám do toho kecat a vy neřešte okolí. Já chápu tvoji ženu, že jim chce pomoct, je to její krev, a ty děti za svoje rodiče nemůžou. Je možné, že to nakonec neklapne, protože třeba zjistíte, že jim nedokážete dát takovou péči, jakou by potřebovaly. Sobecké je ale nad nimi lámat hůl hned na začátku.
@somalicats koukám že čtěte jen něco mezi. Nic o tom, že moje strana rodiny to nechce jsem dokonce ani nepsal.. hledal jsem zde jaké jsou možnosti a vy jen ukazujete na mě prstem, že jsem prostě ten špatný, jinak nic kloudného. A v jiných komentářích jsem psal, že jedno dítě je agresivní a druhé má občas výbuch. Fyzické nemají, nepočítáme li zkažené zuby. Ale určitě nemají různá očkování a mají to mentální. To znamená spoustu návštěv a práce, což by mohlo znamenat nutnost, aby jeden z nás skončil v zaměstnání. A když máme i malé dítě (letos 5) tak se ho to dotkne taky dost, starší by to možná i zvládlo. Ale zde jsem hledal radu, jak to vyřešit co nejlépe ku prospěchu všech. A ano, já nechci, protože mám obavy, ale neřekl jsem ne, nýbrž zjišťuji co a jak.
@blees co znamená občas výbuch? Já nejsem a nikdy jsem nebyla alkoholička, v těhotenství jsem si ani kafe nedala a přesto mám ADHD dítě a výbuchy jsou u nás na denním pořádku. ALE dcera se chová zcela normálně v přijímaném a klidném prostředí. Bez odsouzení a vyčítání, je to akorát impulzivnější dítě. Je jinak velmi zvídavá, bystrá a nadprůměrně chytrá. Je taky velice citlivá na emoce kolem sebe. Jakmile dojde na nějaký stres, spěch nebo napětí doma, je s ní k nevydržení. Válí se po zemi a ubližuje sobe i všemu a všem v okolí. Toto píšu jako zamyšlení k tomu, že nezvládání emocí a občas výbuch může souviset čistě s tím, že dítě emočně nezvládá situaci svých rodičů, ale fakt to nemusí znamenat, že je dítě mentálně postižené jako následek pití. Třeba je to jen citlivý jedinec, kterému ubližuje situace rodiny...
@alianan podívej, mám okolo sebe třeba 10 adoptovaných dětí a už dvě rodiny se rozpadly. Jedna hodně těžce, děti byly velmi problémové. Dokonce tak moc, že došlo až na zrušení adopce (ano, ve výjimečných případech to jde). Maminka to psychicky nezvládla a totálně se zhroutila.
Druhá rodina na tom je trochu líp, ale ne o moc. Z těch 10 adoptovaných dětí pouze 1 žije řádný dospělý život. V ostatních případech se řeší drogy, léčení alkoholismu ve velmi mladém věku, neschopnost zapojit se do dospělého života, vězení, psychické deptání rodičů, psychické problémy. Všechno to jsou tedy děti které nemaj rodinné vazby a do adopce šly z DD, ale tyhle pohádky jak se pomůže dítěti, že to je přeci jasné, jsou často dost naivní kecy
@somalicats není to sobecké, jen na to někdo nekouká naivně. Je to opravdu hodně těžké rozhodnutí a ovlivní to celou rodinu, včetně dětí. Jedna věc je, že takové děti potřebují velkou míru pozornosti. Druhá, že potřebují cítit bezpodmínečné přijetí. A to prostě každý neumí a není toho schopen. To není o rozhodnutí, někdy to opravdu není možné. Já vím, že takto problémové dítě bych nezvládla, neuměla bych to s ním.
Tohle se velmi jednoduše říká a soudí, když nejsme v kůži toho druhého. Na soudy této situace bych byla hodně opatrná
Hlavně představovat si takové děti jako svoje je celkem mimo. To není jako ve filmu, že je budete milovat a ony vám budou vděčné a vše zahalí duha...
Když jsme přijali trojku, půl roku jsme všichni včetně našich dětí byli pokousaní do krve, zničil část vybavení domu, měl i několikahodinové záchvaty vzteku, agrese, zoufalství, kdy nešlo dělat nic. Jen tam být a pomalu se přibližovat. Obě přijaté děti mají fetální alkoholový syndrom, jedno lehce, druhé více... Já je miluju, ale i tak se bojím, co přijde dál. Řeči o sobeckosti jsou úplně mimo, protože ano, každej si úplně prve řekne, jasně, je to rodina, postaráme se... ale kéž by to bylo tak. jednoduché...jak už tu někdo psal, kolik maminek je vyřízených z vlastních dětí...
@blees
Cituji Tvoje příspěvky:
"S ženou jsem mluvil, není to jen, že jsem si přišel stěžovat. A jde o to, že nad tím přemýšlím logicky a ze všech aspektů. Sami na tom nejsme nejlépe a z mého pohledu by to odnesly i naše děti. Kdybychom žádné neměli, tak ok, ale v tomhle případě to nevidím, ani z mé strany rodiny. Ty děti mají zdravotní problémy, což znamená spoustu věcí okolo."
"Ještě bych dodal, že ani ty děti nemůžou být spolu. A cizí děti jsme viděli častěji. Takže je hezké, že jsou papírově příbuzní, ale víc cizí jinak být nemohou."
" A nemusím znát podrobnou diagnózu, abych věděl, že se bude muset k doktorům, hlavně když jsou to skoro "Vlčí" děti, kde se zanedbalo vše co šlo."
Z toho, co tu píšeš, vycházím, z ničeho jiného. Takže předpokládám, že žádná vyšetření zatím neproběhla, ani žádná sezení s psychologem apod. Čili zatím nevíš, zda je situace s těmi dětmi skutečně tak bezvýchodná nebo zda se s nimi pracovat dá.
Chceš radu - nehledej ji na koníkovi. Začněte komunikovat s OSPODem, domluvte se na dalším postupu a hlavně začněte komunikovat s manželkou vy dva. A to ne stylem "já chci" a "já nechci", ale "jak by to šlo a co už by nešlo". Její postup, kdy už začíná řešit věci bez Tebe, není v pořádku, ale stejně tak není cajk ani tvůj přístup. Opravdu z tebe nemám pocit, že by ti šlo o to hledat řešení, přijde mi, že ses sem jen přišel ujistit o tom, že nechtít pomoci těm dětem je v pořádku.
@journals Společnost je tak kvalitní, jak dobře se zvládne postarat o své nejslabší články. Sobeckost je nedělat nic a vymlouvat se na to, že coby kdyby. Já si tu diskusi přečetla celou a zatím mi přijde, že je vše jen ve fázi domněnek (dítě má občas výbuch - které dítě ho mimochodem nemá? Možná dítě s extrémně potlačenými emocemi nebo ty vzácné případy hodně tichých uťápnutých dětí). Lékařské zprávy zatím nemá, psychologické a případně psychiatrické vyšetření taky ne.
Hele, nesoudila bych nikoho, kdo se alespoň pokusí pomoci. Souhlasím s tím, že ne každý má na to se s takovou situací vypořádat. Ale soudit budu ty, co se kvůli vlastnímu pohodlíčku vymluví na kdeco a neudělají vůbec nic.
@somalicats jestli právě zrovna tohle není víc sobecké - chtít to za každou cenu zkusit. I za cenu, že jim ublížim ještě víc, a poškodim vlastní rodinu. Jestli není mnohem dospělejší znát svoje limity a přiznat, že dětem by mohlo být lépe třeba u pěstounů, kteří jsou na ně připraveni...
@marimanta Tak já to zkusím naposledy: on zatím neví, s čím by se museli potýkat. Sám píše, že je proti tomu, v dalších příspěvcích ale píše, že vlastně nevědí, jak na tom ty děti v reálu jsou. U lékaře zatím nebyly, žádná šetření nejsou. Jeho manželka má zájem, on to šmahem odmítl. To je to, co mi přijde sobecké. Neřeknu ani popel, pokud by měl v ruce skutečná fakta a řekl, že to nedá.
@somalicats na to, že naše děti mají FAS a jedno je na hranici LMR jsme přišli až za několik let, dokonce nás několik lékařů odmítlo, že děti s FAS se poznají na první pohled. Není to pravda.
Tohle jsou děti. A nejen ty, o které by se měli postarat, jsou v tom i vlastní děti. To není jako koupím si šaty a když mi nebudou sedět, prodám je na bazaru. Tady stačí i to, že se prostě bojím. Protože čekat na fakta může být už pozdě.
Já jsem pro NRP všema deseti, postarala bych se o děti kdekomu... ale čím víc v tom žiju, tím víc chápu, že na to každý nemá a je to tak v pořádku.
@somalicats Prosím tě a ty máš kolik přijatých dětí v péči?
Zdravím, rozhodně to není lehká situace.
Jen tak mimochodem, nevím, jak přesně to je, ale jak se tu ohání, že dostanete peníze, tak třeba u péče prarodičů o vnouče z podobných důvodů jako máte vy, to tak nemusí být. Je to pár let zpátky, kdy vím, že výživné na dítě měla platit matka/dcera rodičům, kteří pečovali o její malou dceru, ne stát.
Ale nechci tvrdit, že to tak je, jen prostě je určitě dobré se na tohle zeptat, jak to funguje.
Je faktem, že ohledně výživného mělo dojít ke změně v tom, že za dlužného rodiče to platí stát a pak to vymáhá od toho rodiče, tak nevím, jaké změny tam přesně nastaly.
A co se týče situace, tak chápu, že to řešíš, když víš, v čem ty děti vyrůstaly. Jednou jsem četla knihu, kdy mi přišlo, že to ta rodina měla srovnaný a stejně pro ně bylo žití s adoptovaným dítětem extrémně náročný.
No uvidíš, je to jistě o diskuzi. Přijde mi nespravedlivé, že do tebe se tu pouští, ale tvoje žena taky šla v podstatě bez domluvy říct, že si dítě vezme.
Za nás tedy můžu říct, že kdyby nedej bože se bráchovi a jeho ženě něco stalo, tak bychom si neteř vzali do péče. Samozřejmě po domluvě s rodinou švagrové, ale to je přesně ono, že víme, že fungují normálně.
Ovšem, kdyby dítě měl manželův bratr, který je mírně řečeno nespolehlivý, tak tam bych taky dost váhala. Na jednu stranu by nám bylo líto toho dítěte, ale na druhou stranu manžel už tak musel vyrůstat vedle bratra, z kterého se akorát stal rozmazlený sobec.
Prostě, v případě dítěte od problémového příbuzného, bych hodně váhala, protože chci přece primárně chránit svoje dítě. Ohledně manželova bratra má tedy můj manžel stejný názor. Plus to vypadá, že děti mít nebude, ale člověk nikdy neví...
@blees Ty stále píšeš,ako sa Tvoja manželka rozhodla bez Teba.Ale nevieme,ako to vníma a prežíva ona.Je Vás vzťah v poriadku,vie,že sa na Teba môže spoľahnúť.Alebo vie,že sa podpory nedočká.Poviem Ti z vlastnej skúsenosti,že žena,keď musí zvládne všetko.Tiez som sa kedysi musela rozhodnut.Neslo sice o dieťa,ale o opateru starkej.Moj ex bol zvyknutý si v živote iba užívať,starosti boli neprijateľné.Tak som ho nechala ísť,zvládla som vychovať naše dve deti doopatrovat starku.Ex to pochopil,až keď mu ľahol jeho otec a zrazu sa musel starať.Napriek všetkému som mu pomohla otca doopatrovat ,aby nemusel ísť do ústavu .A vtedy pochopil,že život není len o užívaní radosti,ale dokázať prijať aj starosti.Dnes už máme vnúčatá a to,čo zmeškal a zanedbal pri deťoch sa snaží prežiť s vnúčatami.Buem,že toto je úplne iná situácia.Ale skús sa na to pozrieť aj z pohľadu manželky.Aby sa Ti nestalo,že sice nebudeš musieť riešiť deti navyše,ale prídeš aj o manzelku
@snehurka845 Jenže pokud se staráš o nemohoucí rodiče, je to v řadu pár let. Děti jsou na doživotí.
Zcela narovinu -- bohužel to opravdu není jen tak si vzít domů další dítě. Tím spíš, pokud tam už není s dítětem vytvořený žádný vztah. Sama bych si děti od své sestry i švagrové vzala, ale máme dobrý vztah a děti jsou v pohodě. Nicméně, už vím, že děti, které žijí ve špatných podmínkách a pak jsou odebrané svým rodičům, jsou "jiné", protože mají za sebou jiný styl života. Neznají některé naprosto základní věci a naopak jim může přijít naprosto normální třeba krást. Takové děti potřebují velikou trpělivost, zájem, lásku a zároveň pevné hranice. A taky hodně pozornosti. Což ale potřebují i vlastní děti. Pokud je tam ještě zdravotní problém, je to o to horší. Laskavost vůči druhým dětem by nikdy neměla "ničit" vlastní děti. Přijaté děti potřebují stabilní prostředí, jistotu a pocit bezvýhradného přijetí. A rozhodně by měli souhlasit oba partneři.