Už to není jako dřív.

Adopce musi byt tezka. Clovek ma urcite predstavy jak to bude (samozrejme je seznamen s ruznymi scenari, ale proste si to malujete. Nevyhnete se tomu). Kdyz ma matka sve dite, szivaji se spolu pomalu, postupne, velkou roli zde hraji hormony.. za to vy do toho skocite rovnyma nohama. Vydrzte a zkuste najit nejakou spolecnou "rec". Vubec nesledujte nejake tabulky vyvoje (sama vim ze je to tezke nesrovnavat s ostatnimi) a uzivejtr si spolecne chvile. To co u ni nema uspech, zcela odlozte a zkuste najit jinou hru/aktivitu. Treba by rada malovala(otisky rukou..), kutalela si s míčem, udelat doma prekazkovou drahu, bublifuk (trn ma snad uspech u vsech deti), poslouchat spolu pohádky (nebo v tv), hudebni nastroje a zpivat/tancovat (bubinek, xylofon, pistalka). Proste najit nrco, co bude delat rada a budete to delat spolu. Kontaktni vubec nemusi byt, ale lasku vam casem zacne davat najevo jinak.. hlavne netlacit na pilu🍀
Jinak bez ni by vam urcite lip nebylo. Jednou jste ji vpustili do zivota a uz tam patri. At je jaka je, chybela by vam ❤

@pavlinakm ano chyběla a to moc, je těžké ze dne na den se stát mámou, snažila jsem se asi moc, už vím že přehnaná péče je někdy na škodu. Malá miluje hudbu tak spolu tančíme zpívám ji a ona pak pišťí a směje se u toho a to jsem pak ta nejšťastnější máma na světě.

@swan42 děkuji za povzbuzení 🙂

@alenacadkova chci te povzbudit. Tri mesic eje opravdu prilis kratka doba. Ty ses na adopci upinala a holcicka je pro tebe ted vse na svete a upinas se na ni. To je normalni. Ale u ni ten prvni rok probihal jinak, nez u "beznych deti", ktere jsou treba 24 hodin jenom s mamou. Ona je zvykla na ruzne lidi, na to, ze dostava darky a materialni veci. Dej ji i sobe cas...Navic, takto malinke dite neni emocne vyvinute natolik, aby vnimalo emocne bolest, strach a dalsi veci tak, jak to vnimas ty. Navic zacina byt ve veku vzdoru a uvedomeni sebe a zacina obdobi "ja". Takze vsechno ja, vsechno ti bude vzdorovat, ty ji reknes doprava a ona pujde doleva. Je to soucast normalniho vyvoje. V lepsim pripade se ti nevyvali na zemi v kramu🙂)))))

Mam dve deti a v tomto obdobi zacalo uplne presne to, co popisujes. Neco jsem po nich chtela a oni naschval udelaly opak. A to jsou moje vlastni deti. Navic, prave u deti vzdy zabodujes tim, ze jim das nejaky darek. Cokoladou a darkem je uplatnis vzdy...

Asi je to jako fraze, ale jestli ti mohu poradit, neklad na ni moc velke naroky a nesnaz se dobehnout ten chybejici rok, kdy jsi ji nemela. Bud ji oporou a dej ji lasku a predevsim dej ji i sobe cas na sziti...Uvidis za rok tady budes psat, jak se od tebe ani nehne a ty potrebujes aspon dve minuty sama pro sebe na zachode😂 drzim palce

jeste bych chtěla dodat ze cerne myslenky tipu jsem dobra mama? nebylo by nam obema bez sebe lepe?napadne kazdou i biologickou matku kdyz je na pokraji zhrouceni.. (ac to nahlas nikdy neprizna) zvlast bio mama se 9mesicu chysta na to byt mamou, studuje co ji zajima a ma miminko od uplne miminka. naskytnout se v roli mámy a jeste vlastne tak stareho ditete neni sakra jednoduche. kasli na negativni komentare tipu co jsi to za mamu, jak te to muze napadnout.. zžijete se ale fakt bych zkusila vyhledat rodinu co si prosla tim samym😉
ps. nekdy mam pocit ze to dite zaskrtim a pak mi je lito ze mam takove myslenky kdyz je to tak uzasny tvor ktereho nadevsechno miluju..

@alenacadkova Ty začátky jsou strasne těžký. To dítě žilo většinu života s někým jiným a nebylo doteď naučené na to, co znamená máma a táta. Jejím nejbližším člověkem byl pestoun a najednou je všechno jinak. Druhá věc, kterou máme my adoptivní rodiče trochu zazranou v hlavě, je strach, ze s tím ditkem musí byt nutně aspoň něco špatne. Protože tak nám to přece všude říkali - ze přijdou problémy, něco se objeví. A tak to dítě pozorujeme a sledujeme, srovnavame a do toho se sami ze dne na den ucime byt rodiči. Ty začátky jsou jak na houpačce. Nesleduj ji, neporovnavej, nehledej možné problémy. Proste spolu jen buďte. Tahle fáze muže trvat dlouho a nesoustred se v ni na výkon a dokonale rodičovství. Zkus nemít očekávání, i když je to těžké. Kdybys potřebovala, klidně napis soukromou zprávu 😉

@alenacadkova držím palce, určitě to není lehké být takto že dne na den matkou. Určitě si najdete cestu. Netlač na pilu, neřeš jestli ti někdo řekne, že by měla umět nebo dělat zvířata, paci paci a podobný kraviny. Dělejte to co bude těšit malou a tím pádem i tebe. ;) Já byla u některých mamin za krkavčí matku, že jsem to syna na sílu neučila. Ale k čemu by to bylo. Pak ho to chytlo a chtěl sám a uměl toho víc než o rok starší děti. ;) Mazlete kdy bude chtít,určitě to pak potěší víc, když přijde spontánně pohladit, pomazlit, ale to spíš až bude starší. ;)

@kacenka115 děkuji, ano už vím, nechat tomu volný průběh, až bude malá chtít bude umět vše

@alenacadkova kdybys chtěla podpořit, klidně písni zprávu. Budu na tebe myslet. ;) Jinak moc fajn je Montessori výchova, která dítě rozvíjí na základě senzitivních období a ne tabulek ;)

@kacenka115 Mohla bych poprosit nějaký odkaz na ta senzitivní období? Děkuju 🙂

@mourovatakocka beru inspiraci z facebookové skupiny Montessori nápady, rady a zkušenosti. Jinak základ mám z pedagogického minima, takže žádný ready odkaz nemám. Jde o to, že se při učení dětí doma využívá toho, o co dítě jeví zájem a co ho baví. Dítěti se aktivity nabízí, nenutí, volba tématu a aktivity je na dítěti. Pokud něco zapomene nevadí. Syn se takto naučil ve 2 letech číst čísla, určovat hmyz,geometrické tvary a tělesa, .... Ve 2,5 abecedu, názvy různých zvířat, dinosaurů, vesmírných těles, počítat do 20....

@kacenka115 Takhle obecně jsem to pravé už četla vícekrát ale přiznám se že na hloubkové studium teď nemám kapacity 🤷 Ale příležitostně pohledám ☺️

@mourovatakocka no já právě taky ne 😅 nechápu kdy ty čtecí mamky na to berou energii 😀 Taky nejsem vyloženě Monte, vybírám si z různých směrů dle svého instinktu. ;)

@kacenka115 A tak to asi má být 🙂

@alenacadkova Ahoj, chci tě povzbudit - ani nečti jedovaté komentáře, autorky nemají osobní zkušenost s přijetím dítěte do náhradní péče. Je to sakra těžké. U vlastních dětí vidíš od narození spousty společných věcí, třeba tvar palce, co má po tobě, ďolíček ve tváři po manželovi, vůni, pro kterou bys šla na kraj světa a mnohé další věci. Je tam krevní pouto. Tady najednou máš cizího tvora a mohl by být i z jiné galaxie, protože stejně tak je ti vzdálený. Ten vztah se nevytvoří za dny, ale během měsíců a let, kdy budeš nacházet věci, které na tom tvorečkovi miluješ. Nemáš ve chvílích krize záchytné body, které vidíš a cítíš na první dobrou. Neměj očekávání, ty by ti mnohdy nenaplnily ani vlastní děti, natož to přijaté. Dej tomu čas.

@kajalka děkuji 🙂

@kacenka115 tyjo zajimavy. Ja takhle vedu svou dceru a pritom zadne montesori ani jine odbornosti nectu, takze me to ted prekvapilo,, ze se muj styl tomuto priblizuje. Proate jedu podke vkastniho citu.

@orisek56 ono to dává smysl, i když člověk ty směry neřeší. Proč dítěti něco nutit, když má zájem o jiné věci? A zase proč jej nepodpořit v tom, co ho zajímá? Zrovna na toto stačí normální cit. ;)

@alenacadkova Z komentářů tady je mi trochu smutno. Myslím, že nějak v tom plaveme všechny a vzájemně se potápět není třeba. Mě ze začátku napadalo často, jestli jsem dost dobrá matka a taky jsem si připadala neschopně. Taky zbytečně.😉Dceři je 16 měsíců a umí napodobit jenom psa, kočku a kachnu. Zvířátka jí ukazuji od roka. Syn už v jejím věku zvládl daleko víc. Zase je dcera o dost šikovnější na nočník. Syn není vůbec mazlivý a dcera se klidně potulí s cizí osobou. Každé dítě je jiné, i když to zní jako klišé. Nejhorší je mít dokonalá očekávání, pak přichází spousta zbytečných zklamání. Pro dítě je opravdu nejdůležitější pocit bezpečí a učí se stejně nejlíp hrou. Až povyroste, uvidíš, kolik vědomostí bude nasávat jen tak mimochodem bez jakékoliv snahy,není nutné, aby uměla všechno brzy. Chápu tě, taky jsem měla dřív vše nalajnované, ale s dětmi to nejde, jsou to taky osobnosti, i když zatím malinké. 🙂Tvá snaha se časem projeví, jen to chce nelámat přes koleno.