SOUTĚŽ o LEGO DUPLO Můj první vláček! 🙂

Cestujeme velmi rádi,malý nejraději vláčkem,z toho je úplně vyřízený, takže výhra by se mu moc líbila🙂 Nikdy nezapomenu na výlet do Prahy,kde se nám ,upozorňuji že na náměstí, podařilo kočárem najet do opravdu obřího hov**,opravdu skvělé dobrodružství nastalo ve vedlejší uličce, při dostávání toho pokladu z kolečka😅 Nakonec jsme to zvládli velmi sportovně a smějeme se tomu dodnes😉 Rada pro všechny maminky,vždy mít u sebe plné balení vlhčených ubrousků, protože nikdy nevíte do čeho najedete!😅😝

Cetování milujeme a všude samozřejmě bereme i naší roční dceru. Nemáme auto, takže využíváme k cestování vlak i autobus. Jezdíme na chalupu do Krkonoš, kde se poprvé sama bez držení postavila, viděla zde i poprvé lesní zvířátka ve volné přírodě. Jezdíme k příbuzným na venkov, kde si poprvé zkusila plavání v nafukovacím kruhu ve velkém bazénu. Byli jsme i u moře, které nám všichni okolo rozmlouvali, ale my se nedaly a udělaly jsme dobře. Emma byla moc hodná a kdyby mohla vypila by celé moře. Dokonce jsem zde zjistila, že nesnese mít na rukou písek. A co je hlavní u moře začala i chodit!
Odevšud si vozíme krásné zážitky a co je hlavní vždycky hodíme všední starosti za hlavu a snažíme si to užít na 100%!

Kazdorocne u nas jezdi historicky parni vlak..uz s predstihem si kupujeme jizdenku,je tychle obsazeny;)a jezdime s nim k babicce;)je to supr zazitek,a hlavne to je opravdova masina i s dymem kdyz se rozjizdi a to houkani a syceni pary..vzdy se moc tesime ;))

My na cestách teď s Matikem zazivame to, co jsme na našich výletech nezazivali. 😂 Hotelove snidane ve spěchu, usnuti v te nejkrásnější ZOO, spadnutí do jediné louze v okruhu 15 km, procurani plenky v přeplněné obchodě apod. 😏🙊😂 A i vláčkem uz jsme jeli... jen to Maty samozřejmě prospal, tak bysme si ho mohli alespoň postavit.🚅

Cestujeme hodně a rádi různými dopravními prostředky, vláček holky milují, ale ten tak často nevyužíváme. Jako bezesporu nejzajímavější byla vloni cesta k moři. Pro všechny okolo dozajista velmi vtipná, pro mě až s odstupem času... Vloni jsme si naplánovali krásnou dovolenou na Ibize, kam jsme měli letět i našimi malými dcerkami - Terezce byly 2 a čtvrt, Báře čerstvě rok. Vše jsem si nastudovala, naplánovala čas na letišti i po dobu letu, nakoupila pití, vzala dudlík, nabili jsme tablet na pohádky, plánovala jsem program tak, aby čas na spaní byl akorát v letadle... A hurá na to..Na začátku šlo všechno velmi hladce, odbavili nás přednostně, na letišti byl i volně přístupný dětský koutek, holky byly v pohodě, spokojené, řádily v koutku. Začal se chýlit čas odletu a my se dle instrukcí přesunuli ke gatu. A najednou se plány začaly hroutit. Postupně naskakovalo po 10 minutách zpozdění... a začínal dětský pláč...nuda, otrava...řev...lítání po letišti, ke krtkovi, od krtka, jinam než rodiče chtějí, do kočáru, z kočáru, na židličku, krámovat v batohu, řev....Začínaly se o mě pokoušet mrákoty. Naštěstí po 45 minutách nás nakonec pustili do letadla, relativně v pohodě jsme se i usadili, já Báru na klíně, vedle Terezku, uličku jistil manžel. Tak, už bude klid..."mamííí, pitííí"..Ok, podávám flašku, Terka jí celou vytáhne na jeden zátah. Bára spouští další řev, na mě sedět, pít ani spát teda nebude. Řev další jeden půl hodiny... Dudlík letí přes půl letadla, flaška jen pod sedačku. Nakonec přeci jen usnula. Terezka koukala na pohádky a nakonec usnula též. Klid však trval jen 3/4 hodiny. Cca 2 minuty poté, co letušky zahlásily, že se letadlo chystá na přistání a všichni mají zůstat na svých místech, se Terezka vzbudila - "Tatí, čůrat". "Teď nemůžeme, chvilinku vydrž"..z chvilinky bylo dalších 20 horkých minut, kdy se Terezka dožadovala čůrání, na které jí manžel odmítal vzít, když se nesmí vstávat, Bára mi dále spala na klíně. Do plíny od ségry Terka přeci čůrat nebude, je už velká, tak radši dál přemlouvá tatínka...Konečně letadlo přistálo, ale na záchod nás nikdo nepustil (máme přeci krásné místo uprostřed letadla), všichni spěchali na dovolenou...Terinka to naštěstí vydržela až na WC, vyzvedli jsme kufry a hurá k hotelu a užít si dovolenou. Cesta zpět byla též velmi výživná. Tentokrát jsem se lépe vybavila. Pití, malé hračky, bonbony koupené na letišti, dobrůtky, najíme se v letadle atd. Opět jsem ale podcenila nepřesnosti v časech odletů a nás čekaly krásné 2 hodiny na letišti navíc...S našimi holkami. Pomoooc. Krámky procházet nemůžeme - vše jim končí v rukách, koutek je baví 20 minut, spát v kočáru nechtějí, když je tam takový ruch. Takže opět a často řev. Ufff. Tak si dáme bonbony, na pití máme jen vodu po předchozí zkušenosti..Další korzo po letištní hale, hrací koutek, chvíli tablet s pohádkami a tak pořád dokola. Obě jsou už přetažené, potřebují spát, ale letadlo má dost času... Nakonec jsme přežili i to a nastoupili do letadla s tím, že tentokrát máme krásná místa jen 2 řady od WC a východu, nic nás nezaskočí, už bude klid. Opět další půl hodiny řev, ze zadu rady typu "děti bolí ouška, dejte jim napít"...Tohle asi nepřežiju, pití mají dost a po ruce, chtějí spát (to si ale říkám jen v duchu). Obě usnuly. Hurrááá. Neměla jsem se radovat - Bára se za hodinu letu vzbudila a celou mě poblila, bonbony nebyl ideální oběd... Letušky byly naštěstí příjemné. Zbytek letu již byl ok, Bára mi skákala po klíně, už se prospala, bagetu se šunkou nechtěla. Terinka byla protivná, že jí v Praze budíme. Po této cestě jsem byla zralá na několik panáků a letos jsme radši jeli na dovolenou autem :D.

Vzhledem k tomu že s dcerou je velice náročné cestování tak posledních krásných podzimních dnech chodime do přírody, do lesa, sbíráme kaštany, žaludy a krásně zbarvené listí, super zajímavé procházky jsou ve spadanem listí které super křupe pod nohama, v lese sbíráme houby pozorujeme broucky, mravence a sem tam zahledneme nějaké to zvířátko, v létě jsme vzali dceru na krátký výlet vláčkem, byla nadšená, určitě jsme nejeli naposledy.

Můj nejlepší vlakový zážitek je z doby, kdy jsem ještě neměla dítka. Jela jsem s kamarádkou z koncertu v Katowicích. Vlak byl naprosto přeplněný, odjížděl s více jak hodinovým zpožděním, i přes to byla atmosféra ve vlaku naprosto úžasná. Zpívali jsme písničky z koncertu a udělali jsme si takový vlakový piknik. Bylo to úžasné, čtyřhodinová cesta uplynula jako nic 🙂 "Nejzábavnější" zážitek měl však můj manžel (strojvedoucí). Po noční jel vlakem domů, ale usnul a probudil se v Polsku. Jel zpátky, ale opět usnul a dojel do Břeclavi. Než se domů opravdu dostal, procestoval takřka půl republiky 😀

My jsme zrovna dneska jeli poprve vlackem sice jen asi 10 km ale maly byl nateseny uplne mu ocicka zarily. Byla jsem stastna ze ho to tak chytlo 😀

Na prvú veľkú zahraničnú cestu sme vyrazili, keď mali naše dvojčatá 10 mesiacov. Bolo to fajn dobrodružstvo na ostrove Boa Vista, dovolenka s deťmi má proste úplne iný rozmer 🙂. Najviac nás prekvapilo, ako sa naše ostýchavé deti - mamánci/tatánci správali k miestnym obyvateľom. Keď sa tanečník vrhol na Elenku a vzal ju na ruky, očakávala som poriadnu scénu - ona mu namiesto toho položila hlavičku na rameno 🙂. Keď na letisku policajtka požiadala manžela, aby odložil malú z manducy kvoli osobnej prehliadke, vzala si ju a ona opäť zareagovala, ako keby boli staré známe .Doma sa zasa vrátili k svojej rezervovanosti, ale na cestách sú proste otrlé svetáčky 🙂

Jakožto rodiče malého milovníka vláčků jsme museli nutně jet na výlet parní mašinkou. Bylo horko, okna do vagonu otevřená a popílek z komína hojně zalétal dovnitř a všichni byli poměrně dost umounění. po jízdě jsme se synka, ptali, jestli se mu to líbilo, tak prý ano, ale podruhé prý už nepojede, protože se bojí, že by mohl úplně zčernat! 🙂

My s manželem hodně cestovali, ale teď s naší malou, je to úplně nový rozměr cestování. Je ještě malá, ale kromě lodi už vyzkoušela všechno. Nejvíce se jí líbí právě asi vlak, protože se vždycky může postavit a koukat ven a sledovat vše kolem. Zvládli jsme už ale i letadlo, chtělo to s sebou hodně zábavy, i na pár kostek Dupla došlo, ale nakonec bylo všechno v pohodě, aneb i při cestování platí, kdo je připraven, není zaskočen 🙂

Hromadnou dopravu využíváme celkem hojně, jelikož maminka (já) nevlastním řidičské oprávnění a tak když není v dosahu tatínek, dopravujeme se vláčkem i autobusem, odkud jsou pořízené fotky, samozřejmě nejlépe u okna a s něčím na zub, aby cesta rychleji utíkala. Nedávno jsme jeli s naším nejmladším neplánovaně i se třídou našeho staršího syna. Vtipná situace nastala, když všichni vystupovali sekl se nám Damiánek mezi všemi na schody a couval zpět v panice, že bez staršího, který byl kdesi se spolužáky prostě nevystoupí a dožadoval se mezi všemi cestujícími, voláním svého staršího brášky, který neváhal, vzal ho za ruku a vyvedl (možná v pubertálním věku i nerad) pozorován s úsměvy všemi spolužáky 😀👍 je hezké, že se mají tak rádi i když je mezi nimi větší věkový rozdíl a Lego je jedním z jejich společných vášní, protože ačkoliv starší bude slavit za 2 měsíce už 15 let, vyrůstal na Legu od mala a dodnes má po skříních schované, aby mu na jeho výtvory malý nedosáhl a nezničil, vystavěné domky a obchody z klasického Lega 🙂

Bylo to v case, kdyz jsme jeste jezdili na vylety na nasem starem dobrem 8 mistnim fiatu Scudo. Nacpat vsechnu batozinu a 5 deti byl docela zazitek. Nalada v aute byla vesela, deti se smali, hasterili, spivali. Vjeli jsme do mesta, ktere jsme dobre nepoznali a manzel vjel do jednosmerky, nevsiml jsi znacku. Kdyz z ni chtel vyjet, uz na neho mavali pani policajti. Prislo mi nevolno srdce mi divoce bilo. Deti stichli. Manzel otevrel okno a policajt pozdravil a zeptal se, jestli vi co udelal. Manzel rekl, ze jsi neskoro vsiml znacku, ze nejsme zdejsi. Policajt se zadival dovnitr auta , zbadal nase ratolesti (nevim jestli jich vedel spocitat 🙂 ) a rekl: ,, vite co, kupte manzelke ruzi" ,,stastnou cestu!"

Naše nejzajímavější a nejzábavnější jízda vláčkem = jízda cyklohráčkem 🙂. Ale syn by určitě rád jezdil i po bytě duplovláčkem 🙂.

Kdyz byl první syn menší, jezdívali jsme k rodičům, asi 200 km daleko, vlakem. Bylo to pohodlnější, i rychlejší, jak autem. Syn už uměl i chodit a tak vždycky procházel všechny vagony a já musela s ním. U každého cestujícího se zastavil a něco drmolil a tak jsem se za tu dobu seznámila s mnoha lidmi, ač jsem ani nechtěla 😀 já si totiž raději při cestování vlakem sednu a sledují přírodu. Jo tak to si budu muset asi počkat na důchod, svých si užila klidně cestování 😀

Náš chlapeček miluje dopravní prostředky, strašně rád jezdí autobusem. Já dávám přednost autu, přeci jen je to pohodlnější a rychlejší 🙂 Největším zážitkem v poslední době pro něj však bylo, když si mohl sednout do vrtulníku a sáhnout si na tlačítka a páčky. Strašně by si přál se ve vrtulníku proletět, tak se těší, až trochu povyroste, a jeho přání se mu splní. 🙂

Jééé vláček bychom rádi vyhráli, malý je zbožňuje! Bydlíme malinký kousek od nádraží, takže se každý den na vláčky chodíme dívat.
Nejzajímavější příhodu máme právě z vlaku - cestovali jsme trasu Praha - Brno, vlak nabíral čím dál větší zpoždění 🙄, rozhodli jsme se tedy dát si něco dobrého k jídlu na ukrácení dlouhé chvíle i na hlad.
Na jídlo jsme strašně dlouho čekali, už jsme byli dost mrzutí, když se konečně blížil číšník s mým jídlem, vlak sebou cukl a jídlo skončilo na mých zánovních kozačkách. Ty mastné fleky jsem z noch už nikdy nedostala 😏.

Jako student jsem vlakem jezdila často a také toho spoustu zažila, těžko vybrat 😊 Bohužel vlak k nám do města už nejezdí, byl zrušený a dcerka je zrovna tak moc miluje. Na první jízdu teprve čeká. Ale prozatím ji jako největší zážitek stačí, když je u babičky na chatě a na každý projíždějící vlak se běží podívat a mává mu. Taková radost když ji strojvůdce zamává a zatroubí na pozdrav, to jste neviděli. A je krásné jak málo stačí k radosti 😊

Pořádné vzrušení jsme zažili, když jsme se rozhodli vzit syna v jeho necelých dvou letech na jeho první jízdu vlakem. V Pardubicích jezdil prvního dubna historický vláček. ideální příležitost, zvlášť, když jedna z tras čítala pouze jednu zastávku. Manžel mě a syna vysadil na nádraží a odvezl auto na onu zastávku a přijel za námi s MHD. Slavně jsme nastoupili do vlaku a chystali se užit si báječných 15 minut jízdy. Jaké ale bylo naše překvapení, když se vlak rozjel druhým směrem. Druhá trasa mela asi 5 zastávek, ale hlavně trvala zhruba hodinu a půl. Syn samozrejmě ztratil zájem o vlak asi po pěti minutách a začal plakat. Vidina dalších 85 stresujících minut strávených ve vlaku pod dohledem nespokojených či dokonce káravých pohledů ostatních cestujících nás doháněla k šílenství. A i kdybychom to vydrželi, konečná tohohle vlaku byla jinde než jsme měli auto.
Naštěstí nás tenkrát zachránili manželovi rodiče, kteří se za námi zrovna vydali na návštěvu a vyzvedli nás na zastávce. Nejlepší na tom je,že jsme s manželem oba vystudovali Dopravní fakultu.

Tak my jsme tedy také nic kuriózní na cestách nezažily, tak snad i tak má cenu zkusit zasoutěžit. Vláčkem jezdíme akorát od metra k místnímu obchoďáku, je to taková dětská atrakce, kterou ale hojně využívají i dospělí. Já to využívala hlavně v době, kdy dcerka byla ještě kojenec a bylo nutne ji nekolikrat denně udrndat ke spánku. -) Dodneška vláček miluje, mává a hlasitě volá "papa" a to i v případě, že je vláček úplně prázdný. -)

S naším baziliškem na cestách zažíváme spoustu radostí. Nedokážu říci, jaká chvilka, jaký momentek je nejsilnější - je jich spoustu, mraky. Ale co se stává po každé je, že všude kam přijde se z toho našeho Kryštůfka stává hotový Casanova. Prostě přitahuje ženský všech věkových kategorií. Například už v 10.měsících jsme se s ním vydali k moři. V hotelové jídelně seděl na dětské židličce jako kdyby mu to tam patřilo. Jedna nožka pokrčená, na kolínku ruka a koukal všude kolem. Pak si ho zamilovali naprosto všichni - od pokojských až po recepční. Letos byl u moře s dědou a mým manželem - typicky pánská jízda a seznámil se tam s číšnicí jménem Anastázie. Je to rarach, cestování s ním pro nás znamená setkávání se i s novými lidmi, kteří si Kryštůfka zamilují 🙂

Na cestách sme toho zažili naozaj spústu, to by bolo na knihu 🙂 ale čo sa syna a vlakov týka, ten k ním má veľmi blízko... Rušňovodiči na trase, kde chodíme mávať vlakom nás už poznajú, myslím, že nás na tím našom mieste už aj čakajú, aby mohli zahúkať 🙂 a syn dokáže z každej veci spraviť závory - tušky, brýle, tyčinky, lego, brčko, naše ruky a nohy... No proste čo má práve po ruke. Začne robiť bim-bim a závora ide dole - jeho rečou: bim bim bim bim bim bim závoa dove, ide vak, huhuuuu, závoa hove, može auto... Toto počúvam od rána do večera 🙂 je to šikulka ❤. A keď má zlý deň, stačí zapnúť "bim bim" na youtube a je veselo...

naše dvojčata kluci jezdí nejraději busem nebo vlakem.dneska jsme byli v chuchelském háji.les hrál všema barvama.kluci si hráli s listím až jsme došli ke zvířátkům.mamí lelen (jelen),chro chro,divočáci,vrána krkavec,muflon dělá ham ham.mámo hů hů hů,sova.byli nadšení a celej den o tom hovořili jak jeli busem a koukali na zvířátka.doma pak stavěli lego duplo zoo.krásný den

cestujeme a výletujeme rádi a hodně....autem, vlakem, autobusem, lanovkou, na kole, s krosnou na zádech ...syn miluje zvířátka, takže dost často naše výlety směřují někam za nimi... a letos byl zaručeně nejzajímavější zvířátkový výlet do kontaktní zoo, kde jsme si mohli pohladit nejen klokana,ale taky medvěda, lva, tygra, želvu, pelikána a desítky dalších zvířátek....nadšený byl nejen syn,ale i my, rodiče 🙂

S dcerou cestujeme nejčastěji autobusem,ale už jsme jeli i tramvaji,říká ji vlacek.Cestování s vlakem vsak milujeme ze všeho nejvíc,vždy když jedeme kolem železniční stanice Adelka už chce s autobusu vystupovat rychle,nejradši by vystoupila i za jízdy jak s nim strašně rada cestuje.Jezdime nejčastěji ČD ale nejlepší je ale Regiojet.V klidku si vypiju kafe a kouknu na casopis.
Nedávno jsme jeli timto vlackem do Olomouce společně s manželem.Adelka se trochu nudila a tak jsem si s ni hrála a společně jsme stavěli.
Dcerka me po chvíli nechala at to dostavim sama a hned toho manžel využil a natočil video s proslovem:,,Proto si maminka objednává dětské kupé,aby si mohla hrát s kostickama a autickem ve vláčku.''

Zajímavého ma cestách? 🙂 poslední dny snad vše. Začali jsme a dcerou chodit na prochazky pěšky (bude ji 17m), takže zajímavého je teď uplne vše (myšleno pro ní.... 😀). Jinak hodně ted cestuje autem a dědou, 3km vedle do města každý den, na pouť - na kolotoče 😀 hodně ted cestujeme i doma, jelikož ks pred 10 dny vytahla duplo po mě, cca 25 let staré a další jsme si naznačovali, takže děláme vlacky a jezdíme po bytě 🙂

Se synem jezdíme vláčkem často a rádi! Čím je starší tím má u něj vláček větší a větší úspěch! A já musím pochválit vlakové přepravní společnosti, jak moc se snaží nám rodičům cestování s dětmi usnadnit! Už to není jen o tom udržet dítě sedět a snažit se ho zabavit na místě! Spousta vlaků má krásné hrací koutky, ze kterých mám kolikrát problém syna i po dvouhodinové cestě dostat ven! 😀 A to si takhle zase jednou objednáte místenky do dětského vagónu ať si malý pohraje a Vám cesta hezky uteče, ale dítko má jiné plány a tři minuty před příjezdem vlaku usne v kočárku...takže místo sezení s kávičkou v ruce stojíte celou cestu v uličce u spícího dítěte! 😀

Cestujeme radi a docela hodne vlackem,nebo autobusem..ted u nas zacala byt v kurzu otazka-co to je?to je pani🙂co to je?to je auto🙂a opet co to je?to je pani🙂..a takhle to jde celou cestu..nekdy si vytipuje nejakou obet,zacne delat opicky a kdyz se dotycny ci dotycna chyti,je to velika sranda😅

Vlakem jezdím moc ráda 🙂 i když ne vždycky se vše vydaří, jak by mělo... Jednou jsem se vydala na cestu za kamarádkou do Plzně z Písku (předem píšu, že to bylo moje první větší cesta vlakem, kdy jsem jela sama a už je to snad sto let :D) s přestupem v Ražicích, kde stály asi tři vlaky... no a já se zeptala průvodčího, jestli jeho vlak jede směr Plzeň a on, že jo, tak jsem nasedla... Sranda byla, že jel, ale z Plzně, asi mě špatně pochopil, nevím, takže jsem frčela na Budějovice... Na další zastávce jsem vystoupila... jelikož mi vtipně štípli lístek, tak nešly vrátit peníze... a tak jsem za poslední peníze koupila lístek nový a vesele se frčelo už správně na Plzeň... Moje nervy... divím se, že jsem na vlak nezanevřela a jezdím s ním ráda a naučím to určitě i syna 🙂 Takže všem přeji "Šťastnou cestu" 🙂