Aký dar do života vám dala neplodnosť/ dlhodobé snaženie?

@darkwitch taky to dokážu pochopit, po roce neúspěchů jsem na tom byla psychicky hůř než po 4 letech...asi to bude i tím, že si i okolí zvyklo, že prostě jsme neplodní a dali pokoj.....člověk si zvykne na všechno 😀

Co mi dala neplodnost? Mozna to ze si clovek uvedomi ze mit dite je opravdu zazrak...jinak s neplodnosti jsem nesmirala a vim ze se nikdy nesmirim...my nastesti jeden zazrak po ivf mame ... Zkusime stesti a pujdem do druheho ale ty nervy,stres atd. to je sileny napor na psychiku...

@eloise02 četla jsem Váš příspěvek a možná se pletu, ale myslím, že nepíšete pravdu... neznám ženskou, která by chtěla dítě a byla 13 let naprosto v pohodě, že to nejde. To není o vyšilování, je to o tom, že právě dítě spousta lidí chápe jako něco naprosto přirozeného a když se nedaří, je to jedna ze základních priorit v životě, nemůže být podle mě člověk v pohodě.... Pak, pak už ano, když se zadaří, byť po řadě let, tak si člověk zpětně řekne, že bylo fajn, že si ty roky ve dvou užil jinak než kdyby měl prcka a že vlastně to bylo super, ale myslím, že na to takto člověk začne nahlížet až poté, co ví, že tato fáze byla časově ohraničena a on to miminko už má. Miminko teď čekám, bojím se hrozně moc, aby se něco nepokazilo a zdravé se nám narodilo, čekali jsme na něj taky pár let a i přesto, že jsem si připustila, že možná nikdy mít miminko nebudeme mi to nebylo jedno nikdy.

@diva_ziva to byl i můj důvod setrvávání v současné práci, že co kdyby se povedlo, tak přece nebudu odcházet, když se co nevidět zadaří... co když se zrovna zadaří atd... teď budu od srpna bez práce - tedy asi 14 dní do nástupu na MD, mateřskou budu mít velmi malou a je mi to fuk. 😉

@adjanni ahoj, to je mi líto, ale existují přeci možnosti, jak mít dítě a vidět vám patřící dětské úsměvy, a nemusíte ho zrovna porodit.... snad to jde? (pokud toto není pro vás, omlouvám se...)

@konik_mischel Já se možná taky pletu, ale ani vy nepíšete pravdu 🙂, nechci na nikoho útočit, ale brát dítě z IVF jako něco naprosto přirozeného...?! Dítě není naprosto přirozená věc, zvlášť v dnešní době. Nic se neděje náhodou, a tak i to, že dítě nepřichází , má svůj důvod. Možná tak nějak to @eloise02 myslela. Tím vyšilováním chápu takové to - TEĎ chci dítě, a ono to nejde, tak honem honem do caru, tam nám pomůžou, a když ne zkusíme to znovu, protože to dítě prostě chceme TEĎ. My čekáme na miminko taky už dlouho, a víme, že přijde, až bude vhodná, nejvhodnější doba, a když ne tak asi přijít nemá, to je podle mě přirozený způsob. A v klidu úplně nejsem, to je fakt, s napětím očekávám KDY už to přijde, a jsou i dny ( třeba Vánoce ), kdy nám nebylo nejlépe. Ale každý má svou cestu, nikoho neodsuzuju, to vůbec ne, ani si to nemůžu dovolit 🙂

@konik_mischel Psala jsem pravdu, za celé manželství jsem HA brala snad jen ze začátku, pak už ne, takže mi bylo jasné, že s otěhotněním je nějaký problém, když to nejde. Samozřejmě jsme o tom mluvili a věděli zcela jasně, že nikdy nepůjdeme do žádného umělého oplodnění a nenecháme do sebe rýpat. Měla jsem v té době právě kamarádku - odstrašující případ (pro mě), bylo ji sotva 24 a vyšilovala úplně neskutečně, protože se právě v té době umanula, že chce dítě a to okamžitě. Věčně brečela, bylo to téma číslo jedna, o ničem jiném snad ani mluvit neuměla, vyhodili X peněz na IFV a doplňkovou léčbu. Ničilo jim to vztah, protože toho svého stále do něčeho nutila... Věděli, jsme že takto žít a chovat se rozhodně nikdy nechceme a nebudeme. Myslím, že jsme s naší situací byli vždy naprosto smíření. Buď to půjde samo, nebo to nepůjde. Před asi 4-5 roky, jsem pravda měla krátké období, kdy jsme si řekli, že zkusíme adopci. Po několika sezeních s psycholožkou, která nám stále vtloukala do hlavy, že musíme počítat s tím, že nedostaneme dítě z normální rodiny, že se nestává, že by člověk dostal miminko třeba od nějaké studentky, která nechtěně otěhotní, ale že na 99% to bude dítě narkomanů a alkoholiků a vždy ještě dodala: "Jó genetika je svině, ono se to projeví", jsme se na to vykašlali. Skutečně jsme dokázali žít šťastně, najít si vždy to "své" co nás bavilo a ono to přišlo samo a přirozeně. Možná později než bylo nutné (bylo mi 36, když se syn narodil), přesto si myslím, že v ten pravý čas.

@r.severanka Ano, přesně tak 🙂

@eloise02 Děkuju, za Tvá slova týkající se adopce, trochu jsem s tím koketovala, ale manžel se na to moc netváří. Tak jsi mě "povzbudila" tou vaší psycholožkou 😀. Mě už je 35let, takže taky už "dost", ale nevzdávám se své víry v příchod miminka v pravý čas🙂

@r.severanka, počkejte, ale já o IVF nepsala vůbec nic, psala jsem jen to, že mít dítě je pro spoustu lidí jedna z hlavních priorit v životě - prostě lidská přirozenost, mít potomka, bez které se necítí šťastní a jsou proto ochotni podstupovat léčbu, IVF atd... ne každý je zkrátka nastavený tak, že si řekne, že buď dítě bude nebo ne. Myslím, že to není o tom rozsoudit, která z uvedených cest je ta správná- pro každého to bude jiná a každý si ji vybírá dobrovolně ( ať už je to zmíněné nechat tomu volný průběh nebo si nechat pomoct od lékařů).Ano, pokud se někdo rozhodne mít v úterý dítě a ve čtvrtek už má antidepresiva, že to nejde, to je na pováženou, ale to, že je někdo nešťastný nebo zlomený z toho, že nemá dítě, které by si velmi přál a x let se o něj snaží je pro mě naprosto normální a pochopitelné.

@eloise02
v tom případě máte můj obdiv, protože být V POHODĚ smířená s tím, že nebudu mít možná nikdy dítě je pro mě nepředstavitelné. Není to o tom, že bych vyšilovala a otravovala tím všechny v okolí - nevěděla to ani rodina, ale trápila jsem se, protože jsem mámou chtěla být vždycky a můj muž děti také velmi miluje. Podle vašich zkušeností vás možná ovlivnily hodně i ti lidé, se kterými jste se potkala ( vyšilující kamarádka) a zjevně naprosto neschopná a hloupá psycholožka. Vy jste si vybrali fatalistickou cestu - buď to klapne nebo ne, vlastní vašemu přesvědčení, my si vybrali pomoc lékařů , ke které díky bohu nemuselo nakonec dojít a IVF se už nekonalo proto, že jsme měli skvělého a velmi rozumného lékaře. Navrhnul nám v podstatě přírodní cestu bez koňských dávek hormonů a na 4. pokus to vyšlo. Díky povaze a přístupu pana doktora pro mě ty návštěvy byly spíše uklidňující... ale jak jsem už uvedla, není to cesta pro každého a respektuji 😉

@lucka662006 adopce pro mne není řešení...

@r.severanka a kdyz to miminko neprijde, nemas strach, ze ti bude jednou chybet? Ze si budes treba vycitat, ze jsi neudelala vsechno, co jsi udelat mohla? Ano, IVF neni prirozene, ale dnes se po IVF rodi kazde desate dite a ja jsem opravdu stastna, ze ta moznost dneska je...
Jen me to zajima, protoze jak se znam, ja bych si to urcite casem vycitala.

Neplodnost mi dala asi pokoru a nebrat v životě věci jako samozřejmost. Nemyslím si, že jsem je někdy tak brala, ale pokud si projdete IVF a to hned 3x, změní se Vám v životě spousta věcí a také hodně žebříček hodnot... uvědomíte si, co je v životě důležité a co ne...

@78marcela Abych si to mohla jednou vyčítat, musela bych úplně překopat současnou filosofii, a to nevím, co by se muselo stát. I teď dělám všechno pro to, abychom měli miminko, ale tak, abych zároveň nepotlačovala svobodu všech, kterých se to týká. Netvrdím, že IVF není správná cesta, tvrdím, že IVF není správná cesta pro mě/nás. Jestli Ty jsi šťastná za tuto možnost, tak je dobře, že jsi tou cestou šla 🙂.

@r.severanka my máme za sebou dvě IUI a bylo to tak strašné, že jsme umělé oplodnění odmítli. nemyslím, že je něco špatného na tom, že chcete mít mimčo bez toho, aby jste šli do umělého, každý to má jinak, pro mě to nebylo přijatelné i z toho důvodu, že jsem si zdraví dala horkotěžko dokupy a nechtěla jsem ho kazit další hromadou hormonů, stačilo mi, jak mi dalo zabrat IUI. Otěhotněla jsem přirozeně poté, co jsem změnila doktora, zkusila s ním nějaké nové postupy, mám za sebou cvičení mojžišky, mobilizaci páteře, léčitele.....určitě to půjde i přírodně 🙂 nám hodně pomohlo i to, že jsme se rozhodli pro adopci a přijali jsme fakt, že možná nikdy vlastní mít nebudeme.....a vypadá to (klepu na dřevo), že asi budeme 🙂

@konik_mischel Dobře, tak jsem se trochu pletla, s tím, jak jste to myslela. No, shodujeme se v tom, že je to o nastavení priorit v životě. Pro někoho je i ta přirozenost prioritou 🙂. A i já jsem psala, že každý má svou cestu, já nemůžu vědět, která cesta je správná pro Vás, a naopak...

@obyvatelka Skvělé 🙂, moc blahopřeju, a děkuju za povzbuzení ♥.

@r.severanka ja s tebou souhlasim. Pro nas bylo IVF nadeji a splnilo nase sny, ale naprosto chapu, ze to nen cesta pro kazdeho. Drzim moc pesti, at se brzy zadari tak, jak si prejete.

@eloise02 asi tezko lze vyhodnotit neco, cim si clovek neprosel. Naprosto respektuji tvuj postoj a jsem rada, ze jste se detatka dockali. Jen chci rict, ze i po nekolika letech a 8 pokusu IVF (ted uz 10 se sourozencem) jsem byla bez stresu, s manzelem nas to naopak snad jeste vice spojilo a jsem za tu moznost hrozne rada. Je to vzdycky o povaze. Neni to tak negativni, jak se muze zdat.

@obyvatelka No ja tiež moc nefandím myšlienke, že by sme podstúpili IVF, práve kvôli hormonálnej záťaži a tiež akoby z princípu, že sa snažím dôverovať svojmu telu a teda dať mu možnosť aby to zvládlo prirodzene. Na druhú stranu, tým som si podvedome vytvorila ešte väčší tlak a oakávania na seba. Tak som sa rozhodla, že to ešte potiahneme rok prirodzene a ak to neklapne, tak na 33 narodeniny zamierime do CAR. SOm trocha viac v kľude, keď mám záložný plán. 🙂 Zaujíma ma aké iné postupy ste použili s tvojim novým lekárom. Mojžíšovku a mobilizáciu podstupujem tiež, do toho kontryhel a nosifol. Ale toto všetko zatiaľ len cca 2 mesiace, to chce asi tomu nechať viac času. Inak gratulujem a držím palce 🙂

tiez pridam svoj prispevok. o dietatko sme sa snazili 4 roky. prvy polrok sme to brali v pohode, ved nemusi sa podarit na prvykrat. po polroku sme sa vdaka nahode (manzel prechladol na dovolenke a musel ist k urologovi) dozvedeli, ze pocat dieta prirodzene v nasom pripade asi nepojde. chceli sme tomu nechat volny priebeh, tak sme zatial nic neriesili, akurat u muza preliecili zapal. o par mesiacov sme mali mat svadbu, tak sme sa dohodli, ze ak to do svadby nevyjde, tak potom navstivime CAR.
prvu navstevu v CAR sme absolvovali mesiac od svadby, kvoli spermiogramu nas poslali na genetiku, kde sa zistil problem u muza. tri mesiace po svadbe mi muz navrhol rozvod, aby som ja mohla mat dieta s niekym inym. odmietla som.
kvoli pristupu lekara v CAR sme presli do ineho centra a po polroku od prvej navstevy sme absolvovali prvy vklad. obaja sme boli strasne stastni, ked sme zistili, ze cakame dvojicky - bohuzila v 6tt sme o ne prisli. myslela som, ze to neprezijem, tu bolest, zufalstvo a beznadej. nezostali nam ziadne embrya, takze sme v septembri absolvovali 2. cyklus IVF. tentokrat bol vklad uplne negativny. po tomto vysledku sme sa s muzom rozhodli, ze hoci nam zostali embrya na KET, pustime sa do adopcie - vybavili sme vsetky formality, zaradili nas do poradovnika a uz sme mali iba cakat, kedy nam zavolaju, ze maju pre nas dietatko.
v januari ma muz presvedcil, nech skusime predsa len KET - pre istotu sme si rezervovali lyzovacku 2 tyzdne po vklade (mne sa lyzovat tento rok fakt nechcelo, bola som unavena z celeho roka, co som do seba pchala hormony).
lyzovat som sa uz nemusela - vklad vysiel a cakame dvojicky. teraz som v 16tt a zatial su zdrave. v adopcnom procese sme zostali nadalej - ak nam to okolnosti dovolia, chceli by sme dat domov aj dietatku, ktore nemalo tolko stastia a jeho mama sa ho vzdala.
a co mi dala neplodnost? dala mi toho najlepsieho muza na svete - hoci mi najprv ponukal rozvod, stal celu dobu pri mne, bol mi oporou a velkou pomocou.
dalsim darom je trpezlivost, viera a nadej, ze raz sa dietatka dockame, a je jedno, ci ho pocneme prirodzene, pomozu nam lekari alebo si ho adoptujeme.

@diva_ziva No, můj starý gyndař vůbec neřešil nějaké jiné způsoby, jestli ovuluju, jestli mám dost vajíček a tak...jenom mi vždycky navrhl, že jestli chci, že mi dá žádanku do CARu...vzhledem k tomu, že jsme v CARu byli a z jejich přístupu jsem byla zhnusená (ve zkratce: IUI nemá cena, vyjde jenom 15% párů, zbytečně se stresovat, běžte rovnou do IVF, hlavně, abychom měli z toho my ty prachy), tak jsem mu vždycky řekla, že to řeším jinak. pak už mě to s ním nebavilo, tak jsem změnila doktora, který mi hned udělal testy, jak jsem na tom s vajíčkama, zjistilo se, že jich mám na svůj věk méně, než bych měla mít a že budu asi za 10 let (cca. kolem 39) v přechodu, takže neovuluju v každém cyklu, i když jsem na to ty příznaky měla. načež jsme začali sledovat ovulaci, chodila jsem pravidelně na ultrazvuk, prášky na stimulaci vaječníků mi nedal, abychom zbytečně nečerpali z omezené zásoby vajíček, říkal, že dáme tři pokusy hlídání ovulace a když to nevyjde, tak mě pošle na laparku, aby se zjistilo, jestli není nějaký tělesný problém. na třetí pokus, kdy mi cíleně spustil ovulaci, jsem otěhotněla, bohužel v 8. týdnu jsem měla zamlklé těhotenství, takže revize, po dvou měsících pozitivní těhotenský test a teď končíme 12. týden. už když jsem k němu přišla, tak jsem mu říkala, že do uměleho jít nechci, že jsem ty hormony na IUI zvládala těžce, poslal mě na vyšetření, která mého starého gyndaře vůbec nenapadla (a to byl přitom mladý chlap, měl by ty nové postupy znát), vůbec mě do umělého nenutil, jsem s ním moc spokojená, jsem tam od srpna loňského roku a už druhé těhotenství. u toho předešlého jsem byla 11.let a z toho jedno zamlklé těhotenství v roce 2014, jinak ani prd. takže tak 🙂

@obyvatelka Díky za info. 🙂 Je fakt, že dnes aby bežný človek kontroloval, či lekár urobil všetko čo mohol a mal ... My sledujeme ovuláciu tiež, takže zdá sa, že moja gynekologička vie čo robí.

@bubinko1506 Gratulujem! 🙂 Je fakt, že neplodnosť (ako akákoľvek choroba - i keď bežná populácia bez tohto problému to ako chorobu mylne nevníma) odhalí, akého človeka vedľa seba má. A ukáže, koľko vnútornej sily, nádeje a viery v sebe človek má. Ja sa to zatiaľ ešte len učím ... ale idem správnym smerom. 😎

@alkuska Ani nevíš, jak Ti rozumím. Obě děti jsou vymodlené, za sebou mám zamlklé i mimoděložní, a taky se mi ani u jednoho nerozběhla přes veškerou snahu laktace. Vím, že to není tragédie, ale stejně je mi to líto a hrozně těžce to nesu.

@eloise02 Promiň, ale co na tom nechápeš. Každý je jiný. Někdo to prostě zvládá a jiný se hroutí je mu psychicky moc špatně. Četla jsem v odborné knize, že stres, který zažívá pár při neplodnosti je stejný jako v případě onkologického onemocnění, takže je jasné, že někdo se prostě psychicky hroutí a trpí. Každý má jinak odolnou psychiku a jinak to třeba nese žena, která třeba dříve děti ani nechtěla a jiná která si je přeje třeba od 20.

@r.severanka Možná, že ten, kdo jde do IVF přeci nemusí mít ten přístup, že TEĎ chci dítě, ale už to třeba pár let zkoušel a prostě je už ve věku, kdy nemá smysl čekat. IVF přeci nelze chápat jen tak, že kdo na něj jde, tak si to umanul teď a další rok přeci čekat nebude.
Navíc na IVF chodí i lidé, kteří nemají problémy s plodností, ale narodilo se jim poprvé dítě, které má genetickou vadu a při výběru zdravého embrya se tomu dá vyhnout. Vím, že to je třeba pro věřící nepřijatelné, ale já bych si za IVF nikoho soudit či odsuzovat netroufla. Je to prostě celé složitější ta problematika IVF.

Nečetla jsem předchozí komenty. Byla jsem na tom podobne jako Ty, akorát, že já za sebou měla clostylbegyt atd. bez jakýhokoli uspechu. A pak to tak nejak prislo samo. Ale, at odpovim na to, na co se ptas. Osobni zkusenost nemam, ale mam tetu - 50 let - bezdetna. Zkouseli ve sve dobe tehdejsi IVF (uz je to 20 let). Snazili se mnoho let, ale bez uspechu. Nevidim ji do duse a ptat s eji na to nechci, ale dneska je to vysmata zenska s dusi mladice. Jednou ma hlavu obarvenou docervena, jednou do fialova, oblikne na sebe, co by na sebe nedala lecktera dvacitka. Ve 45 si nechala dat piercing do nosu. A rekla bych, ze je docela free. Zije dneskem, moc neresi budoucnost. A ja si osobne myslim, ze je to tim, ze nema deti a ty starosti o ne a ma proste cas jen sama na sebe a muze si se svym casem , penezi atd, delat, co chce a neohlizet se na deti. Mozna to pro nekoho neni vyhoda, ale ja to jako jsitou vyhodu vnimam. Samozrejme se to neda srovnat s tou radosti, co vam prinasi deti, ale pak se cely zivot modlite, aby byly zdrave, aby se nechytly spatne party, aby, aby, aby ...... Bohuzel mam ve svem okoli dve zcela "normalni" rodiny, kde jim bohuzel dite sebraly drogy a pak je otazka, co je lepsi - byt bezdetni a nebo tohle?

@diva_ziva urcite sa dietatka dockate. my sme presli fazami od pociatocnej euforie, ze budeme mat babo, cez stav absolutneho zufalstva, az do stavu - je mi to jedno, ale chcem zit dalej. pomohlo nam aj to, ze po neuspesnom vklade sme sa vrhli na adopciu, rekonstrukciu bytu a naplanovala som si tolko aktivit, ze som nemala ani cas mysliet na dieta. KET som na muzove naliehanie skusila, ale este stale s pocitom, ze mi je to jedno a musim dokoncit vizualizaciu kuchyne a nechce sa mi lyzovat 😀

@anakolut Já někoho soudím?