Co u vás rozhodlo, že se začnete snažit o mimčo?

já chtěla děti od 25 let, bohužel chlapa co chtěl děti taky, jsem našla až ve 33 letech. Otěhotnění,celé těhotenství, porod a držení dcery v náručí je pro mě životní vrchol. Teď mi přijde vše okolo nepodstatné, to že nepojedeme na dovolenou nebo že si nemůžeme dovolit utrácet více peněz a další věci. Děti tě posunou jak já říkám do jiné dimenze a jiného světa. A můj chlap by taky neměnil, raději bude mít dceru (i starosti které samozřejmě nastanou) než žít bez ní.

PS: i když budete padat oba únavou na hubu a budou problémy stejně si řeknete že to za to stálo 🙂

U mě osobně rozhodlo jestli jsme zabezpečení a dokázali se o dítě řádně postarat. To, že byste nemohli na dovču není pravda. S dítětem můžete dělat vše jako doposud 🙂 Mám 2 děti a nikdy jsem žádné omezení nepociťovala. Záleží jen na Vás jak si to uděláte 🙂

Úplně tě chápu, byla jsem ve stejné situaci.. nedokázala jsem se k tomu rozhoupat.. Jeden víkend jsme odjeli na chatu, otevřeli jsme si vínko a pak už to šlo samo 🙂 Bylo to neplánované, prostě nevaž se odvaž se :D No nám to teda stačilo jednou a bylo.. Člověk nad tím prostě nesmí moc přemýšlet, kor když máte zázemí a vše vyřešeno.. A když budeš chtít na koncert, tak to vždycky půjde, neboj, babičky se ještě poperou, která bude hlídat 🙂

Nevlastní syn má 10 let,já 32 a přítel je ještě o rok starší než já.Miminko jsme chtěli všichni tři.Takže jsme si řekli buď teť,nebo dýl už budeme moc starý.Teť jsem v 5 měsíci a všichni už se mimča nemůžeme dočkat. 😉

Jsme spolu 6 let, 3 roky spolu žijeme, a v létě jsme se vzali. Zabezpeční jsme po všech stránkách, takže asi ideál na to, abychom měli dítě. Manžel chce straaašně moc. Já jak kdy. 🙂 Přiznávám, jsem sobec. Zvykla jsem si na nějaký určitý životní standart, který mít na mateřské nebudu. Každý rok dovolené jen ve dvou jsou pro mě něco úžasného. Když jsme měli odjíždět ze svatební cesty domů, říkala jsem, že příští rok sem jedeme zase a manžel mě upozornil, že už nééé. Všechno se mi sevřelo a začalo mi to šrotovat. Přesto jsem vysadila antikoncepci a když má přijít menstruace, tak nevím, jestli chci ji dostat nebo nechci. Jsou to smíšené pocity. Když to dostanu, říkám si, že to tak má být, že je ještě čas, pak se mi to rozleží a říkám si, že už aby to bylo. Pro mě je frustrující to 'buď a nebo' , kdy v sobě tak nějak tápu a nevím... Pak jsem byla nakoupit a stála u pokladny a byla tam paní s malou holčičkou, miminkem, tak 2 měsíce a já málem bečela, hrozně mě to dojalo. Byla celá krásně oblečená v růžové a já si říkala, že tak budu taky oblíkat svou holčičku, když ji budu mít. Takže to jsem zase chtěla. 🙂 Takže co se týče mých pocitů, je to totální chaos dios a asi jak mám vysazenou antikoncepci, tak ty hormony si dělají co chtějí. Jednou o děcku nechci ani slyšet a říkám si, že je mi takto dobře, pak to na mě příjde a všechny ty děcka jsou úžasné, roztomilé a k sežrání. Takže u mně je to asi tak no.. 😀 😀 Když se to podaří, budu moc ráda a když ještě ne, tak se z toho nesesypu. Ale kvůli manželovi bych chtěla, aby to bylo co nejdřív. Věřím, že mi se vším pomůže a bude skvělý táta.

Ja ditko chtela, ale nikdy jsem necitila takovou nejakou obrovskou touhu, ze bych zavidela ostatnim, koukala do kazdyho kocarku. I kdyz se dlouho nedarilo a byli jsme nekolikrat na umelym, byla jsem celkem v klidu, bavila me moc moje prace, dost jsme cestovali... Az jsem se zacala blizit veku, kdy se sance radikalne snizuji..zacala jsem se bat, ze se treba nikdy nedockam. Mala se povedla po sestem umelem oplodneni a dnes je mi jasne, ze nic neni vic. Celkem slusne rozjeta kariéra, cestovani, sezeni nekde s kamaradkama u kavy..nic neni dulezite. Holt jsme letos nebyli nikde v zahranici. Ale jak se mala narodila, tak mela 5 tydnu a jeli jsme tady u nas na par dnu a bylo to taky pekny. Pristi rok urcite pojedeme nekam dal. Na kavu s kamaradkama chodim i tak, vsechno se da. Rekla bych ten prvni rok je v necem trochu omezujici, ale pak se da vsechno delat..ale jsem si jista, ze ti chybet nic nebude. To male ti vsechno vynahradi, a když se na tebe poprve usmeje, budou ti vsechny dovolene a koncerty sveta uplne sumafuk. Moje mala prave lezi vedle me v posteli, brouka si a chyta me za ruku a ja bych to nevymenila ani za nic, kam se hrabou vysnene Maledivy..tohle je to dulezite, tohle je proste to uplne nejvic.

Ahoj zakladatelko. Asi tě moc nepotěším, ale byla jsem na tom stejně. Zviklalo mě až to, že všechny kámošky začaly kolem mě těhotnět a rodit. Popadla mě nějaká hysterie, že budou mít něco víc, než já, tak jsem si mimino pořídila taky. Jestli máš hodně ráda svůj sobecký a pohodlný život (jakože já ho měla opravdu hodně ráda), tak budeš rozhodnutí litovat a říkat si, žes měla ještě počkat. Přijdeš o svobodu, o svoji finanční nezávislost, možnost cestovat, jezdit na dovolený s kámoškama a uvážeš se doma do vězení s děckem. Nějaké hlídání od manžela, nebo babek moc nečekej, vše bude jenom na tobě. Otázka je, zda ti to to děcko všechno vykompenzuje. To ti tady ale nikdo dopředu neřekne, jestli ho budeš mít ráda, nebo se na něj koukat, že ti převrátilo život naruby a vůbec ti to tak nevyhovuje. A kecy o tom, jak to bude boží, až si poprvé děcko pochováš a jaká to bude idyla při kojení a jak se všichni příbuzní přetrhnou aby pomohli jsou lži. Je mi jedno, co si kdo o mém příspěvku myslíte a jak budete reagovat. Ne každý je předurčen mít děcko a pokud o sobě pochybuje, raději by ho mít neměl...

Pocit že se s přítelem milujeme a máme vše co jsme kdy chtěli ale přesto nám něco chybělo a to je právě to miminko.. ted je spíš nekonečné to čekání 😢

Ahoj, myslím, že tvoje nerozhodnost je naprosto normální. U nás se to nějak táhlo, po deseti letech jsme se vzali a po roce a půl měli první dítě. Vlastní bydlení jsme měli, práce nás bavila, byl tam lehký tlak okolí, ale hlavně naše rozhodnutí, že do toho chceme jít. Ano, dítě vám otočí svět vzhůru nohama, ale do jisté míry je i na vás, jak moc. Rozhodně bych se při plánování nezabývala tím, co všechno nebudeš moc dělat, ale naopak přemýšlela, jak to budu dělat s dětmi 🙂. Pokud oba s manželem chcete, neřešila bych to, přestala bych si dávat pozor a mimčo přijde až bude chtít. Neděste se, těšte se! 😉

U nás to bylo tak, že jsme se nějak s manželem potkali uprostřed bytu, že si dáme pusu a koukli jsme se okolo a řekli si "někdo nám tu chybí". Měli jsme už dlouho takový moc klid a chodit večer na pivo či koukat na telku nás přestalo bavit... oba jsme prostě vycítili že je čas... ikdyž jsme bydleli v podnájmu, já byla čerstvě v nové práci, ještě nedodělaná škola... ale když člověk chce mimčo tak jde všechno stranou! A věta "počkej až to malé uvidíš.." - takhle to nemá každý!

Já miminko chtěla, pak mě partner požádal o ruku a najednou jsem zas chtěla čekat spíš do svatby ten necelý rok, ale dva měsíce před svatbou už jsem to nevydržela a umocnilo to i to, že kolem nás hodně těhotných, dětí a tak jsem jim spíš záviděla, že jsem nechtěla čekat. A hned se zadařilo, i když jsme se báli, že budem jak všichni okolo, kterým to nešlo dlouho.. Mám dva měsíce do porodu a občas mě napadá, že nebudu moct dlouho do kina a tak podobně, ale hodně věcí dnes s dětmi jde a i to cestování.. Jak já vzpomínám, co jsme všechno jako děti zažily na výletech a v zahraničí, vůbec bych se toho s dětmi nebála.

U nás? Nooo, s přítelem spolu budeme skoro 4 roky, a 2 roky spolu bydlíme v bytě. Asi před rokem a půl jsme o miminku začali bavit. A také jsme byli na váškách jestli nejdříve svatbu a pak miminko. Co by tomu řekli rodiče atd. . . Ano, chtěli jsme ještě cestovat, výletovat, chodit do kina a prostě si ještě život chvíli užívat. Bohužel jsem v práci, i když moji práci miluji, začala pociťovat, že buď musím jít na jinak a nebo prostě otěhotnět. S přítelem jsme se domluvili, že tomu necháme volný průběh, nebudeme spěchat. Věřila jsem, že se to v práci všechno vyřeší. Jen chtěl vědět, kdy doberu poslední antikoncepci. Potom jsme si řekli, že nad tím nebudeme přemýšlet. A ten nahoře byl k nám hodně štědrý 🙂 na konci listopadu jsem prášky vysadila a na začátku ledna jsem zjistila, že čekáme miminko.

Těd to bude měsíc, co se nám narodila dcera Štěpánka.

Tak u nás to bylo v podstatě podobné jako už tu bylo napsané...S partnerem jsme spolu 7 let, v červenci jsme měli krásnou svatbu, všude kolem nás jsou maminky v očekávání a každý se nás na miminko ptá tak jsme se o tom přirozeně začali bavit i my ...Zatím jsme ve snažení, takže doufáme, že se brzy podaří 🙂

Ahojky 🙂

To, že jsme se začali snažit byla vlastně uplná náhoda.
S přítelem jsme spolu přes 5 let, máme svůj byt, oba vyděláváme.

Měla jsem dlouho zpožděnou MS, takže jsem jela na gynekologii kde mi doktor oznámil, že jsem tak na 50% těhotná, jelikož mam těhotenské změny na děloze, ale na UTZ neviděl zatím těhotenský váček.
Odebral mi teda krev a těhotenství po dvou hodinách vyvrátil... Mezitím jsme, ale vlastně zjistili, že by to nebyl vůbec problém, spíš naopak, a když nám řekl, že těhotná nejsem, bylo nám to oboum líto.

Takže jsme se rozhodli, že už tomu dáme volný průběh a uvidíme.

U nas?ja jsem vlastne chtela od zacatku vztahu, biologicke hodiny tikaji. Jsme s partnerem pres dva roky a shodli jsme se, ze by bylo hezke kdybychom byli tri. Tak to snad bude brzy...

Ahoj, no já jsem úplný atyp... Vlastně jsem dítě nikdy nějak extra moc nechtěla, děti obecně ráda nemám, biologický hodiny mi ani netikly a o dítě jsme se rozhodně nesnažili. V zásadě to bylo tak, že jsem ustoupila tomu všemu tlaku zvenčí (poslední tři roky mi prakticky pořád někdo hrabe na břicho a ptá se, kdy do toho praštíme) a řekla si, co se má stát, ať se stane. Navíc jsem měla vždycky takovej zvláštní pocit, že dítě mít nemůžu. Tak abych zaplácla všem pusu, tak jsme si prostě vloni před vánoci přestali dávat pozor a já se rozhodla, že počkám do 35 (teď je mi 33 a půl). Buď se stane, nebo ne. No a ono se po tři čtvrtě roce klidnýho souložení bez jakýhokoliv očekávání kupodivu stalo. Takže jsem na začátku 4. měsíce a uvidíme, co bude dál. Každopádně nemůžu říct ani že se těším, ani že toho lituju, nic. Prostě jsem těhotná, jsem ráda, že to (zatím - ťukťukťuk) probíhá v pořádku, a vím, že jestli to bude ok až do konce a narodí se zdravý mimino, tak mu budu dobrou mámou. Ale že bych po dítěti někdy vůbec začala toužit, o tom nemůže být řeč. Partner to samý 😉

"Snažit" 😠 je to nejblbější slovo, který se dá použít... Je jenom milování a láska, cítit jeden druhého, oddanost, vášeň, něha, touha... Některý věci se nedají naplánovat... 😉
Jinak, abych odpověděla - správný partner, tedy chlap a parťák do života, důvěra, láska, víra, že bude dobrý otec, respektive, že budeme dobrými rodiči... prostě asi to, že se nemusíš PTÁT, ale že to tak nějak vnitřně CÍTÍŠ a víš, že spolu dokážete vytvořit zázemí, svoje hnízdo...
Takže u nás tradičně - svatba a svatební cesta - líbánky, odkud jsme odjížděli tři 😵 ...
Jinak bydlíme, byť zatím provizorně, pracujeme x desítek let, spolu jsme u moře ještě ani nebyli..., ale ono je to asi vždycky o prioritách, o tom, co je pro tebe důležité a na čem ti záleží... A lepší pro mě báječný chlap a báječný život a rodina než nic neříkající trsání na parketu..., i když tancovat bych se taky chtěla jednou naučit... 😉
A ještě si k tomu omezení připiš sexuální život, protože ten jde u většiny čerstvých rodičů taky do pozadí... 😅 A safra 😒 ... A teď babo raď 😕 ... A spánek 😔 , ale život Před a Po je nesrovnatelný a zanic bych jej neměnila... 😎

Ahoj děvčata🙂 Já mám s prvního manželství jednu 14 ti letou dceru a pak dlouho sama cca 12 let.jen jsem si užívala života a tak.Postupně jak mi dcerka odrůstala a pak jsem se párkrát přistihla jak pozoruji maličké miminka a dětičky a pak jsem poznala o 4 roky mladšího,sexi chlapa,finančně zajištěného jen jednu chybu má a to že je cholerik...ale zvládám to 😉 No vlítla jsem do( ťehu )po měsíci a půl.Mam slíbené v listopadu BMW 5.a za porod zlatý náramek.Termín mam v prosinci🙂))Měla jsem nelehký život tak to snad na podruhé vyjde 😎 Život není peříčko a nikdo se s námi mazat nebude tak hlavu vzhůru a bojujte ženský!!!Na starý kolena budem žít jen pro děti tak do toho ať je hotovo.Stačí si jen dobře vybtat 😀 pa,pa.

Ahojky, je mi 20 let, a s přítelem jsme spolu uz 2 roky. Bydlíme spolu, milujeme se, oba máme slušnou práci. Bydlíme v baráčku napůl s jeho babičkou a dedou a nájem i se sluzbama nás vyjde na necelé 4 tisíce. Máme de fajn. Cca před měsícem jsme se začali bavit o miminku. Ja bych chtěla. A pokud si někdo mysli jezis je ti 20 a užívej si... Tohle na mě nikdy nějak nebylo. Ani v pubertě jsem nikam nechodila 😊 Takže teď čekáme aby mi to vyšlo v práci přesně tak abych před porodem měla odpracovaných 270 dni a mohla pobírat mateřskou a vrhneme se na to. Hormonální antikoncepci beru cca 2 a půl roku, a vysadit se chystám v lednu. Snad se to brzy povede. Beru Dienille, což je nizkohormonalni. Mate s ní nějakou zkušenost jak se po teto antikoncepci dá otěhotnět?

Moc díky

Bára

Ahojky, už když jsme se s partnerem dávali dohromady věděli jsme, že dlouho sami nezůstaneme 🙂 pro oba byla rodina cíl 🙂 Skoro ihned jak to jen šlo jsme si spolu pořídili naší úžasnou fenečku. Přítel se chtěl okamžitě snažit i o miminko, ale já neměla jistou práci, takže jsem byla nervózní a nechtěla to uspěchat. Pak mi nakonec v práci smlouvu prodloužili a rovnou na dobu neurčito, takže super. A od května 2015 jsme ve fázi snažení. Kdybych věděla, že to bude takhle "trvat" začali bychom opravdu už dřív. Máme baráček s krásnou zahradou, oba dva stabilní práci, nějaké úspory také jsou, finančně to zvládáme bez problémů. Jen to miminko ne a ne přijít :/ 🙂 Cítíme, že nám doma někdo chybí.

Ahoj, my jsem se rozhodli hlavně proto, že prostě nikdy není ten správný čas na miminko. Vždycky bude nějaký ALE, vždycky bude nějakej důvod proto s dětátkem počkat. My jsme měli taky tak nějak všechno vyřešeno, taky jsme předělávali a stále předěláváme baráček, ale ten budeme dělat minimálně dalších deset let a to se mi čekat nechce :D Stále studuji dálkově VŠ, ale měla bych stihnout odstátnicovat ještě před termínem ;) Ale chci být mladá maminka, která si pořídí jedno dvě dětátka a pak bude mít čas věnovat se až do důchodu zaměstnání a pak svejm záležitostem. Navíc jsem se i já bála, že by nám to snažení se mohlo trvat i rok, dva....ted to jde, když mi ejště není ani 25, ale co když bych se rozhodla pozdějš...a kolem třiceti mít dítě je sice dneska normální, ale já to tak nechtěla ;)

My jsme se s manželem proste domluvili,že už bychom chteli,akorat to trvalo přesne rok od toho,co jsem vysadila antikoncepci.

Ahoj holky, tak já otěhotněla neplánovaně sice, ale miminko jsem si přála dlouhou dobu. Myslím si, že není rozhodující zda máte zázemí, peníze atd, ale hlavně zda je tělo připravené. Mě signalizovala děloha asi 3 měsíce, že se něco bude dít, takže jsem s tím počítala a podle toho s tím nakládala.. 🙂 Je fakt, že jsem otěhotněla 2 měsíce po smrti mého taťky, který mi zemřel doma. Bylo to v květnu, měla jsem před sebou ještě rok školy, zázemí nic moc... Ale tak jsem se se školou porvala po šestinedělí nastoupila znovu, s přítelem jsme se odstěhovali od tchýně 😀 A rodila jsem v únoru, v červnu jsem státnicovala. Přítel byl na půl roku na mateřské, střídali jsme se u malýho. Začali u toho podnikat, já udělala další přijímačky a pokračuji dál. Podotýkám, že nám nikdo nepohlídá, jsme na to dva. A přesto se i dostanu mezi lidi. Ze začátku jsem měla šílený bobky z toho, že už nebudu to či ono a teď ? Pohled na prcka mi všechny "pařby" a zábavičky kompenzuje, kdyby mi to náhodou chybělo tak se domluvíme a někam totiž půjdu, ale to nehrozí. Stejně tak jsem si ponechala koníčky a pokračuju v nich dál a ještě se učím spoustu nových věcí.

Takže strach je vždy na místě, člověk chce mít vše vyšperkované a krásné. Naplánované to sice všichni máme, ale dle mého to nic neznamená! Máme poslouchat své tělo a svou intuici zda je správný čas 🙂 Takže hodně štěstí a nebojte se 🙂

Tak můj manžel se mě ptal kdy chci dítě už tak 5měsíců co jsme spolu začali chodit 🙂 Ale já chtěla nejprve svatbu..., takže jsme počkali a ted 2,5roku od seznámení, hned po svatbě se snažíme... Teprve 3měsíc a zatím nic.. uvidíme.. taky jsem si říkala člověka to na chvilku omezí v něčem, ale na to člověk nemůže myslet... Moc se těšíme až se to podaří... Manžel má za měsíc 39, tak chápu, že už opravdu chce, asi dlouho čekal na tu pravou 🙂 No a já v 28 bych už taky ráda, i když to nehoním až tak moc... když to nebude za měsíc, ale až za půl roku, nic se neděje, přesto každý měsíc netrpělivě čekáme na výsledek 🙂

U nás rozhodující faktor byl věk. Mně bylo 26 a manželovi 32 roků, když jsme se začali snažit. Teď je nám přesně o rok víc, kdy jsme se začali snažit a čekáme každým dnem vytouženou holčičku. Obavy jestli to zvládnu apod. mám pořád, ale na maličkou se neskutečně těším. Navíc máme už prakticky zrekonstruovaný a částečně i vybavený pěkný rodinný domek, manžel má práci ve které mají plno zakázek na další roky, takže se nebojím, že to s tou mojí almužnou od státu nezvládneme. Pracovala jsem vždy jen na částečný úvazek, právě kvůli manželově kariéře. Má opravdu časově náročnou práci, kdy pracuje 70% z domu, tak mu zajišťuji full servis a dohlížím, aby pravidelně jedl apod, jinak bych po čase našla v kanceláři vyschlou mumii 🙂 . Mno a ty dny kdy je na cestách jsem chodila do práce, takže z toho moc peněz nebude. Tak snad to jedno dítě nějak zvládneme a třeba jí časem pořídíme i sourozence. Jo a bavit se dá podle mě i s dítětem, je spousta akcí zaměřených na rodiny s dětmi 😉 ...

Dobrý den všem maminkám,
byla jsem požádána, anych se vyjádřila k tématu, "kdy a proč se snažit o miminko". Máme 8měsíčního chlapečka a důvod k jeho zrození byl velmi pragmatický. Našla jsem toho pravého, vzali jsme se, dítě jsme chtěli oba. A také jeden osobní důvod- jsem učitelka MŠ a děti jsou čím dál tím horší - nevychované a omluvy typu " je svůj, nebo "je na to ještě malý" mě už začali štvát, takže chci dokázat, že to jsou jen výmluvy a dítě lze normálně vychovat, aby si umělo ve 3 letech utírat zadek a poprosit či poděkovat! Základy.

Dobry den, tak u nas rozhodoval hlavne vek. Me bylo 25 a priteli 37. Snazili jsme se 3 roky nez se nam to povedlo. A take jsem to chtela stihnout do 30ti pac pak uz je to pry rizikovy a same testy.. nakonec mame 10ti mesicni dvojcata a jelikoz jsou na umelku tak i vikendy nekdy travi s babickama a tetickama a my mame klid. 😀 a take jsem byla samej koncert, festak a parba ale nebojte az tak chybet Vam to nebude kdyz budete mit to male stvoreni. Clovek se zmeni. Ale v dobrym. 🙂 a jeste si uzijete neni vsem dnum konec. 🙂

Nikdy není vhodná doba, dohnal mě věk a i když jsem ještě nechtěla, byl tam strach, co až budu chtít a už to nepůjde. Pravdou je, že mimčo mě chytlo až s prvním jeho úsměvem, do té doby jsem měla i myšlenky, že to byla blbost. A omezení je jen pro lidi, co se omezit nechají a je to jen víceméně dokud kojíš a je na tobě závislé. Nemám nikoho na výpomoc, tak si beru chůvu, dneska už to lze řešit 🙂

U nás rozhodla potřeba posunout náš vztah dál.
Po 4 letech vztahu společné bydlení, po 7 letech svatba - chtěli jsme miminko, ale to nepřicházelo.
A i tak se to ve mne někdy pralo. Na jednu stranu nešťastná, že se možná dítěte nikdy nedočkám, že nazažiju, jaké to je, být mámou, vychovávat společné dítě, na stranu druhou jsem se bála, že to nezvládnu - psychicky, fyzicky, finančně, že už nebudu mít takovou volnost jako dřív... A to mi probleskovalo občas i v těhotenství.
Pak to byl takový mazec, že jsem prostě jela a nepřemýšlela.
Pokud máte všechno tak nějak zajištěné, tak bych se do toho dala - nikde není napsané, že musíš otěhotnět hned, člověk stárne a můžou se přidat nemoci, hůř se zvyká na nový režim, vstávání k miminku atd.