Už založit rodinu?

Tak především to nejdůležitější asi je, abyste se na tom načasování shodli s partnerem. Aby to nebylo jen o tom, že TY chceš mimino, ale manžel o tom nechce ještě ani slyšet. Pokud máte na to podobný názor, není třeba to odkládat, ono to taky třeba nemusí jít hned...nechat tomu volný průběh, netlačit na pilu, neměřit hned BT, netestovat jak pominutá, to je asi takový základ, prostě se hodit do pohody a nechat to na přírodě...alespoň ze začátku. Protože z mnoha stran kolem mě mám zkušenosti, že když to bylo "já strašně moc CHCI", tak o to víc to nešlo, ženský se stresujou a to je taky minusový faktor v tom, proč TO nejde hned😉
Jinak mně prostě tak nějak kolem těch 26, 27 začaly šíleně tikat biologické hodiny, to prostě poznáš, že se najednou nějak víc koukáš po miminkách, po kočárcích, najednou obdivuješ v obchodě mimi oblečky a hračky a všechna ta děcka na hřišti ti najednou nepřijdou už tak nesnesitelná jako dřív...tak TO je ten pravý čas vážně uvažovat o vlastní rodině. A pokud k tomu máte zázemí, máte oba práci, něco našetřeno (anebo alespoň výhled, že po dobu tvého těhotenství našetřit zvládnete...protože co si budeme povídat, výbavička něco stojí, i když nemusí být vždy vše nové, zároveň pak odchod z práce na MD/RD je taky mnohdy finanční šok (asi o dost větší pro ty, co byly zvyklé vydělávat fakt hodně a užívat si), tak bych se toho nebála. Odpracováno máš, to je také důležité, asi není horší startovní pozice, než když se ženská bez praxe ve 30 objeví po šesti osmi letech na mateřské na pracovním trhu a v životopise má akorát kolonku "studentka" a pak možná nějaké občasné brigády v mekáči či albertu.
No a já teda u nás čekala především na ten prstýnek a svatbu odmítala jsem být svobodnou matkou, nějakou dobu trvalo, než mě chlap požádal o ruku, pak ještě cca rok příprav a šetření na svatbu a teprve po svatbě jsme se teda vrhli na další životní fázi. Nakonec to vyšlo tak, že jsem porodila měsíc před třicítkou.

@nada3 Tak vzhledem k tomu, že píše, že je 4 roky vdaná, tak předpokládám, že spolu i bydlí.

My se začali snažit ve 25 letech, prostě to na mě samo přišlo a dobře jsem udělala, protože tam byl zdravotní problém a čekali jsme přes rok než se povedlo. Ono tu dovolenou ještě můžeš stihnout i v netěhotném stavu, nikdo ti nezaručí, že se povede hned. A na druhou stranu pokud se povede, nikdo ti nezaručí, že ti např. nebude špatně a moře nebude možné. Já třeba blinkám pořád a dovolenou zatím neplánujem a když, tak jedině na horách.

My jsme to také pořád odkládali, až bude mít partner lepší práci, až doděláme na domku tohle pak tamto. Najednou jsem neplánovaně otěhotněla a oba jsme se začali těšit na mimčo. To mi bylo čerstvých 26 let. Jenže pak jsem v 11tt potratila a od té doby jsme se začali opravdu snažit a ted je to víc jak půlrok a pořád se nám nedaří... ☹
Takže moje rada zní, domluvit se s partnerem a jít do toho, ono to nemusí jít hned...

Já bych ještě doplnila k té dovolené...ono je samozřejmě fajn mít něco zažito před založením rodiny, tzv. se vybouřit, poznat kus světa, pokud po tom toužíš, ono potom s malým dítětem se fakt jen těžko realizuje poznávačka po Indii nebo dobrodružství někde v Jižní Americe a Andách. na něco takového není asi opravdu lepší čas než v mládí za svobodna, kdy člověka netrápí žádné závazky, hypotéky, děti...pokud je ale vrcholem tvých cestovatelských snů 14-denní válečka u moře, tak tu můžeš pravdu s klidem absolvovat i v těhotenství anebo pak s dítětem/dětmi. Já třeba nikdy žádné větší cestovatelské ambice typu jako "projezdit celý svět" neměla, v tomto se držím při zemi a jsem realista a pohodlný člověk. I tak jsem si ale splnila např jeden svůj velký sen, a to navštívit Paříž. A jsem ráda, teď za současné politické situace, kdy jsou po Evropě samí uprchlíci a každou chvíli je někde nějaký teroristický útok...asi bych z toho měla už docela respekt.

chtěla jsem mít 3 roky praxe a první mimčo před třicítkou 🙂

Mě taky trošku donutil věk. Vždycky jsem si říkala že nechci dítě ve třiceti. Teď je mi 24 a dítě se narodí až mi bude 25 a přítelovi 30. Jsme spolu téměř 11 let, máme dům - který sice prochází kompletní rekonstrukcí, ale to nějak dáme i s prckem. Na dovolených už jsme byli mockrát, takže teď si od nich můžem dám klidně na pár let pauzu... Rozhodnutí mít díte nepadlo jen kvůli věku, jak už jsem psala, jsme spolu fakt dlouho. Takže jsem si řekla že rodina by byla fajn. Přítelovi jsem řekla, že by se mi to líbilo, ale že rozhodnutí nechám na něm, až on bude chtít. A tak se stalo, že jsme spolu jednou spali a on si prostě nedal pozor a já koukala jak puk. No a takhle to bylo celý měsíc a příští měsíc už jsem to nedostala 🙂

My si stále říkali - až opravíme dům, až budu mít lepší práci... Pak už to vypadalo, že teda je ten správný čas, vysadila jsem prášky a... Manžel měl vážný úraz a dva roky byl doma na neschopence. Bylo jasné, že plán mimčo odsouváme. Po úrazu musel úplně změnit obor, takže další rok zpoždění, než se uchytil... Nakonec jsme vloni konečně došli k tomu, že už 🙂 Tím chci hlavně říct, že ideální plán je jedna věc, ale člověk nikdy neví, co přijde. Takže pokud oba cítíte, že pr ka chcete, jděte do toho. A hlavně žádný stres 🙂

My jsme nijak neplánovali. Prostě to přišlo samo,najednou jsem hrozně moc zatoužila po miminku a žádné argumenty rozumu pro mě nebyly důležité,srdce mělo navrch. Manžel naštěstí nebyl proti. Bydlení jsme měli rozdělané,manžel tenkrát nejistou práci,ale prostě když člověk opravdu chce,všechno se zvládne i s dětmi. Pak jsem zatoužila podruhé,potřetí,počtvrté...mám naštěstí opravdu skvělého muže. Takže žádný plán,prostě jsem to cítila.

@ninive211 Ano bydlíme spolu již 8 let. Manžel dítě taky chce...Tak asi tomu necháme volný průběh....

@arny100 Ahoj, u mně to byl věk =) je mi taky 26, manželovi 30..člověk by si řekl, že to není moc..ale je to už dva roky od ideálního věku pro první dítě, každým rokem vzrůstá šance na výv.vady a různá trable-...navíc nemusí se dařit hned, jsou páry, kterým to trvá i 3 roky, vajíček je taky nějaké omezené množství...takže bylo jasno, po uvážení všech parametrů jako to, že pracuju 4 roky stále, máme vlastní byt bez hypo, našetřeno máme..chybí nám už jen ta rodina🙂 není na co čekat... tak to bylo u nás=)

Tak ono to každý má jinak, kdy cítí ze je ideální čas na rodinu. Ja nechtela driv nez si splnim par cestovatelskych snu. Jsme spolu s manželem 5 let z toho rok a půl jako manžele. Mimi jsme oba chtěli, ale já první chtěla po skole neco vidět a zazit. To se mi splnilo a procestoval jsme spolu pul světa, hlavně destinace kde se s malým prckem moc nedá. A jelikož máme svůj byt a oba stálou praci s dobrým příjmem tak už ted nebylo na co čekat. Mě je 25 a manželovi 35, takže věk už na to taky oba máme. A cestovat plánuju i s mrnousem a moc se na to těším 🙂

co mě donutilo? :D no prostě moje vlastní vůle... chtěla jsem dítě už asi tak od 15:D tak sem pozichrovala nejdůležitější věci a zadělala na něj, jakmile to šlo🙂

Otěhotněla jsem ve 23 letech, strašně jsme mimco chtěli a hlavně jsem.Nela zdravotní problémy. Řekli mi ze do 2 let otěhotnět, nebo to nepůjde.. Šlo to hned druhy měsíc 😀 fakt to musíš chtít víc než dovolenou a dalsi materiální "hlouposti", který vlastně k životu nepotrebujes. My během těhotenství akorát rychle nasetrili něco na auto a přestěhovali se (to jsme museli).

Ahoj. Na mě to přišlo tak nějak samo od sebe. Při studiu VŠ jsem na děti neměla ani pomyšlení, necítila jsem se dostatečně zralá, ekonomicky soběstačná...Zhruba tak po roce v práci a po sestěhování s přítelem jsem začala nad mimčem postupně uvažovat...Přišel na mě prostě takový ten syndrom "prázdného hnízda" - mám práci se smlouvou na dobu neurčitou, máme byt, jsme spolu dlouho...takže to byla taková napůl vědomá a napůl podvědomá touha to nové "hnízdo" nějak zaplnit. 😉 Chtěli jsme se začít snažit zhruba od listopadu, ale nakonec jsem musela podstoupit koncem února zákrok, který nám to trochu posunul...navíc mi začala haprovat menstruace, kterou jsem dostala až teď 1. března po 3 měsících...Nicméně na gyndě říkali, že jsem v pořádku...Takže teď tomu necháme volný průběh. Žádné tlačení na pilu. V červenci máme také zamluvenou dovču u moře, ale i kdybych byla těhotná, nevidím v tom problém. Samozřejmě bych se zařídila podle svého aktuálního stavu - pokud bych trpěla nějakými extrémními nevolnostmi nebo se vyskytly komplikace, zůstala bych doma, ale to nemá cenu předjímat, protože ruku na srdce, ono to většinou nejde tak rychle, jak bychom si přáli a počítám s tím, že to nějakou dobu může trvat.

Ještě bych doplnila toto: Ideální čas na dítě nebude nikdy. Vždycky si budete moci říct "ještě dovolená v Jugoslávii, ještě auto, ještě doktorát, ještě povýšení v práci..." 🙂. Řídila bych se tady především svými pocity. Samozřejmě pokud vím, že nemám podmínky, do dítěte se pouštět nebudu (třeba bydlíme u rodičů v dětském pokoji v bytovce ve 3+1 a ještě nemáme práci)...ale jinak nemá smysl čekat na nějaké "až bude nejvhodnější doba" - ta nikdy nebude. Nejvhodnější doba je ta, kdy OBA partneři dítě chtějí. 😉

@arny100 Mám to nějak podobně. Je mi 26 a maželovi 33. V srpnu spolu budem 10 let a rok manželé. Oba bychom chtěli, manžel už dávno, jen já pořád přemýšlím nad racionálními důvody. Bydlet máme kde, oba vyděláváme a máme našetřeno. Jen mě štve, že v práci zatím nemám smlouvu na neurčuto a vypadá to, že mi ji zas jen podruhé prodlouží na rok. Takže povinně na neurčito bych měla mít až od července 2018. Tak ve mě hlodá jestli počkat, a mít pak jistotu, kam se vrátit a hlavně mít nárok na mateřskou na druhý dítě, který bysme chtěli. Nebo se na to vykašlat, začít o prázdninách, ale tím si, pokud to na mě do června půjde vidět, zavřít cestu v práci i k mateřské na druhé dítě.

nevím nějak jsem k tomu dospěli. Jo s manželem jsem chtěli mimi > požádl mě o ruku a já řekla tak počkáme po svatbě ať se nevdávám těhotná - po svatbě jsem otěhotněla a bylo to 🙂 > je mi 29 let a synovy budou dva.

Moje sestra je mladší a te´d se nastěhovali do nového (ono tedy po dítěti hned netouží) ale chápují v tom smysl, že si tov domě chtějí uspořádat a zabydlet se. My máme starý dům po tchýni - měli sjem dvě místnosi všude krabice a dotoho malé dítě > už nikdy více > byla jsem na prášky 🙂. Klidně bych ještě ten půl rok počkala. Pokdu se bduete stěhovat v létě a povedlo se a otěhotněla jsi hend tak jak pak budeš tahat věci/krbice/ uklízet- stěhovat > ano těhotenství není nemoc- ale mě osobně nebylo nejlépe. Pak sjem chtěla vše uklidt než se malý narodí a přeháněla jsem to i když mi manžel pořád říkal, ať to nechám být já ne. Zvedl se mi tlak (asi nejen tím) a nakonec mi vyvolávali porod dřív protže jsem měla vysoký tlak a nebylo mi dobře (bylo to jen o 14 dní - ale i tak)

@flamarion nooo, to jsem říkala taky, že to nepůjde tak rychle... A do tří měsíců bylo. A to jsme to fakt nehrotili... Ze srandy jsem říkala manželovi, že mě pěkně ošidil - těšila jsem se na měsíce intenzivního sexz a zrovna i v ten měsíc, kdy se zadařilo, to teda nebylo s tím milováním u nás kdo ví jak častý 😀

@fitzyk1987 Tak samozřejmě, člověk musí počítat i s eventualitou, že se zadaří hned, když už se rozhodne, že tomu nechá volný průběh. :D Volný průběh u mě znamená, že když se to povede, bude to skvělá zpráva a jsme na to připravení, ale nehrotíme ovu testy, počítání plodných dnů, dušíky na testu apod. :D

@janah22 a je ta práce nějak jako tvoje vysněný místo, kde uplatníš svoje vzdělání a hodně jsi o to místo stála? pokud ne, na tohle bych se vykašlala... prodlužovat smlouvu na další rok můžou tušim třikrát po sobě, a zvlášť, pokud jsi riziková skupina (mladá, vdaná holka), tak to rádi udělaj:D tohle bych brala jako osud.... třeba se s druhým dítětem nezadaří v naplánovanej čas a budeš se mít kam vrátit, na chvilku, nebo se zadaří a po dětech najdeš lepší místo🙂
navíc se může pak začít nějak hrotit třeba i bydlení (nějaký větší, lepší, než máte teď) nebo něco nepředvídatelnýho, co bude opravdovou překážkou... jděte do toho, vždyt ty roky vám už nikdo nevrátí. ty jsi docela mladá, ale partner je o pár let starší a takhle by se dočkal prvního dítěte taky až někdy v 35, 36 letech.

U mě šlo hlavně o věk, bylo to čistě racionální rozhodnutí, žádný mateřský pud jsem nikdy necítila. No a povedlo se hned napoprvé 🙂

@arny100 U mě rozhodoval věk a zdravotní stav, žádné biologické hodiny nemám. Bydlení se komplikovalo, do práce jsem chodila už 10 let, nějaké cestování jsme si už zažili a hlavně dny ubíhaly pořád tak nějak stejně. Chtělo to posunout se do další životní fáze. Naštětsí i v okolí kamarádi a známí zakládali rodiny, tak jsme všichni na jedné lodi. Nicméně bylo mi 31, s partnerem jsme byli spolu 5 let a rok po svatbě.

já čekám, až budeme mít to nejhorší z rekonstrukce za sebou (alespoň ty špinavé práce), až bude většina bydlení zařízená (linka, koupelna), až bude po dovolené, až budu mít odpracovaný rok (aby byl nárok na mateřskou) a nejlépe abych měla smlouvu na dobu neurčitou...+věk podle mě max 30 první dítě - toto vše splňujete, já bych do toho šla! ale mě teda i tikají ty biol.hodiny a jen čekám, až to půjde od podzimu 🙂 a uvidíme, dky se zadaří...PS: 10.rokem spolu, novomanželé, společné bydlení 2 roky... PS 2: všude kolem miminka, jak v rodině tak u kamarádek a všichni se ptají kdy my!!! takže asi tak 🙂

Tak včera ráno jsem měla ovulační bolest( pár hodin) ve 13DC tak bylo mazlení 🙂 Snad jsme ovulaci stihli a třeba se zadaří 🙂 Mestruaci mám pravidelně 1x za 30 dní nebo 33 dní....

Já jsem v podobné situaci jako ty a v duchu téma dítě řeším už rok, především proton že mi končí tělísko a ja přemýšlela co dal...na vyndání bylo už v září, s gynekologem jsme se domluvili, že ho tam necháme do jara...v pondělí jdu na vyndání a pak uvidíme...taky stavíme, takže zatím potřebuju pracovat na stavbě, ale cca do půl roka...uvidíme...bylo by to fajn, ale na druhou stranu, bez dítěte by nás čekalo taky plno super věci 🙂 chráněna už nebudu, fakt to necháme na přírodě, ja 10 pri tělísku nemnstruovala, tak třeba to bude trvat, než se tělo srovná 🙂 nebudu to řešit, zatím si uzivam to, co je teď...

@arny100 Ale mazlením se miminka nedělají 😎. Ne, je to dobře, myslím že u vás není na co čekat.

U me to byla kombinace: uz jsem mela odpracovano, koupili jsme byt, mela jsem dostatecne zazito a pocestovano a byla jsem vdana, cimz jsem splnila sve "objektivni" podminky a do toho mi zacaly bit biologicke hodiny, najednou jsem po tom diteti proste zacala hrozne touzit, tak uz nebylo na co cekat🙂 Uplne idealni doba to nebyla, protoze me zrovna cerstve povysili v praci, ale ta neni nikdy, vzdycky se najde nejake ale.

Jinak na delani deti doporucuju zkusit sex, je to ponekud efektivnejsi nez mazleni😃😜

Možná budu vyoadat jak exot za par dni mi bude 21 pritely 23 jsme spolu 4 roky bydlime spolu obadva mame smlouvu na dobu neurcitou a oba jsme to chteli uz se i zadarilo ale bohuzel potratila jsem ....ja mam nacestovano kam jsem chtel svoje sny mam splnene a ted bych chtela cestovat vic po cr a to muzu i s mimcem pritel je takovy srab v tom cestovani jsem zastance "radsi mlada babicka nez stara mama" mozna me.odsudite za vek ale na druhou stranku kdo ve 20 bydli ve svojem bez rodicu ma smlouvu na dobu neuritou a nasetreno neco malo taky ?🙂