Druhé těhotenství - ať žijou hormony
Takže, zkusím to zkrátit, ale někde se potřebuju vyventilovat a nikdo mimo manžela to ještě neví.
První těhotenství šlo prahticky na první dobrou. První jsem skoro týden ignorovala těhotenský test s tím, zě “to se nestalo”, baych následovala vlnou sebelítosti, že mi skončil život, cestování, finanční soběstačnost a vešechna radost ze života bude celkově ukončena nad utíráním pokakaných plen. No, přetočíme o skoro 3 roky později. O těhotenství se pokoušíme 8 měsíců. Povedlo se. Vím to teprve pár dní. A radost? Zase nikde. Dívám se na svého dokonalého milovaného syna, pro mě nejúžasnější bytost ve vesmíru a říkám si: “Co jsem to provedla? Jak jsem mu to mohla udělat? On je skvělý, je s ním taková sranda, jsme parťáci. Já jsem ho sprostě podrazila!”
A aby to nebylo zbytečně jednosuché, tak syn, jak kdyby to tušil, mě chce porád mazlit, začal mě vyžadovat ke všemu a k tomu bojkotuje spaní. A moje tělo, místo aby prostě pochopilo je to třiletý dítě, co se prostě chová jako tříletý dítě, tak co? Ano, začalo nesnášet ty hlasité projevy, to dýchání zblízka do obličeje, dotyk oslinkané ruky na kůži… což samozřejmě zase vzbuzuje strašný pocit viny vůči synovi. A tak pořád dokola.
Nooo, tohle bude trest za absenci ranní nevolnosti.
Hormonům zdar!
Jé, to přesně odněkud znám... a ano, mám ty kluky 3,5 roku od sebe, takže podobný odstup a upřímně i podobné příběhy otěhotnění... A když pak člověk přijede z porodnice a rozbrečí se při nabídce, že babička vezme staršího na hřiště, protože má pocit, že mu to dítě berou, je to teprve lahůdka.
Odeznělo to zhruba do dvou až tří týdnů po porodu. Mladší šel do šátku a mohli jsme se straším dělat skoro cokoliv. Dneska je jim 10 a 6 let a jsou to dokonalé parťáci a vzájemně se milují a neustále hlídají. Dokonce mi odmítají chodit na kroužky, kam ten druhý nemůže... Takže neboj - nic jsi staršímu neprovedla. Naopak, připravuješ mu veliký dar. Ale bude trvat, než to mozek přijme.
Jé, to přesně odněkud znám... a ano, mám ty kluky 3,5 roku od sebe, takže podobný odstup a upřímně i podobné příběhy otěhotnění... A když pak člověk přijede z porodnice a rozbrečí se při nabídce, že babička vezme staršího na hřiště, protože má pocit, že mu to dítě berou, je to teprve lahůdka.
Odeznělo to zhruba do dvou až tří týdnů po porodu. Mladší šel do šátku a mohli jsme se straším dělat skoro cokoliv. Dneska je jim 10 a 6 let a jsou to dokonalé parťáci a vzájemně se milují a neustále hlídají. Dokonce mi odmítají chodit na kroužky, kam ten druhý nemůže... Takže neboj - nic jsi staršímu neprovedla. Naopak, připravuješ mu veliký dar. Ale bude trvat, než to mozek přijme.
@cilkat to bude, pokud tědhotenstvi vyjde, přesně u nás, 3,5 roku. Snad se to taky tak povede, no. Vůbec netuším, jak bymyslíme spaní a tak, ale času dost 😆
O druhé dítě jsme se pokoušeli 3 roky. Když jsem otěhotněla první syn měl už 10 let. Měla jsem radost, ale pak? Začaly ty myšlenky, už nemusím lítat kolem dítěte, syn soběstačný, jezdivala jsme na jeho každé zápasy, v práci povýšení, figura taková jakou jsem neměla ani před prvním těhotenství, mohla jsem si chodit ve volnu do fitka, na brusle, .....
Teď má druhý syn 10 měsíců a je to pro mě peklo, vše se točí kolem něj (samozřejmě), usíná jenom při mě, nahoře 15kg, nevyspaná, strhana,... Miluji ho, miluji oba mé syny, ale sakra je to mazec, říkám si že bude líp, což určitě bude, ale teď to je síla 🤯 .
Takže jen tak na okraj, nejsi v tom sama 🤣 .