Osamělost v těhotenství: Jak najít podporu a přátele?
Tak dlouho jsem chodila anonymně pročítat diskuze sem na koníka, až mě to dohnalo k tomu založit si tu profil, abych i já mohla podebatovat aspoň online.
Jsem v 37tt, čekám své třetí dítko. Miminko je vymodlený a moc se na něj těšíme. Těhotná jsem po čtvrté, minulé těhotenství před rokem skončilo bohužel špatně v 15týdnu. Mám dvě parádní děti, dceru ve čtvrté třídě a syna předškoláka, který je handicapovaný.
K jádru věci. Prožívat těhotenství po předchozí ztrátě a s dítětem s postižením je opravdu velký nápor na psychiku. Smutky jsem se snažila řešit na psychoterapii. Co mi ale chybí, je úplně normální popovídání, ani bych se nemusela nějak hluboce svěřovat i obyčejný pokec u kávy by mi stačil. Vážně na lidi na potkání nechrlím svoje problémy.
Pracovala jsem v umělecké sféře a znám opravdu hodně lidí, znám i kamarádky s dětma. Ty ale preferují trávit čas s někým, kdo má zdravé děti. Nahlas to nikdo neřekne, ale časem mi to samotné došlo. Rodiče nemají problém vypomoci mi materiálně, ale mám dojem, že jsou taky raději, když o mě neví.
Zkoušela jsem se nikomu neozývat a nechat to vyhnít a půl roku mi nikdo ani nepsal 😁. Tak jsem změnila taktiku a zkoušela se nenápadně vetřít, zvát na návštěvy a ani to nevyšlo.
Věnuji se rodině a koníčkům, ale ta osamělost mi vážně nedělá dobře. Ocitla jste se některá takto v sociální izolaci? Co vám pomohlo a zvedalo náladu?
@konidana díky za komentář. Naštěstí jsem měla možnost se vždy nějak realizovat i když jsem byla na rodičáku. Jednou za čas jsem vypadla na víkend v rámci uměleckých projektů, chodila na jógu... mezi lidi jsem se jakž takž dostala. Tyhle aktivity teď v mých silách nejsou a zůstali mi koníčky šití, pletení, malování, určitě se nenudím. Snad se pak s mimčem dostanu na cviceni, plavání, pořádné dlouhé procházky se psem, které mi teď chybí. Jen nevím, jak to vydržet se zdravým rozumem bez nikoho blízkého 😁 asi se víc přilepím na partnera.
Na mě společenská izolace už taky začíná doléhat. Nedávno jsem si tu založila účet, abych měla alespoň zdání virtuální interakce s dospělými lidmi 😁. Nejsem ani zdaleka v tak složité a těžké životní situaci jako ty, ale taky to na mě padá. Za covidu byl alespoň manžel na home office, teď je už zase do večera v práci. Jsem na malém městě, kde nikoho neznám, navíc jsem hodně introvertní a nervózní před cizími lidmi. Nikdy jsem neměla příliš blízké kamarádky a z těch kamarádek, co jsem měla, žádná ještě nemá děti. Je zřejmé, že o mě nestojí natolik, aby v programu akcí a sešlostí braly trošku ohled na mě a moje děti, takže se mnou automaticky nepočítají 😒. Vylévám si tu srdíčko, radu nemám. Zkouším alespoň příležitostně navštěvovat místní rodinné akce, abych se s někým seznámila, ale zatím jsem se dostala tak maximálně ke konverzaci o počasí 😮💨
Ahoj, prispeju ti z toho handicapovaneho soudku 😅 pred md jsem pracovala v centru pro osoby se zdravotnim postizenim a snad pro vsechny maminky deti jsme byli prvni socializaci po dlouhe dlouhe izolaci, maminky si s nami dost navykladali, davali jsme si spolecne kaficka a tak, bylo to pro me i jako pro pracovnika moc fajn, ted zpetne, kdyz sama prozivam tu izolaci na md, se do toho vseho dokazu vcitit mnohem vic a uvedomuju si, jak byly nektere maminky fakt vylozene vyhorele, po 12ti letech mely prvni chvilky pro sebe bez deti, jine se s tim zkousely poprat pres nejake komunitni organizace, jezdily na pobyty a tak. Takze strucne, urcite nejsi jedina, co to tak proziva. Myslim, ze ted pujde o to narazit na vhodnou socialni bublinu a bude snad zase lip 😇 paradoxne blby na tom je, ze dost mozna nekde v tvoji blizkosti sedi maminka v podobne situaci a s podobnyma myslenkama, jenze na nejaky seznamovani proste nema extra cas, protoze je v zaprahu 🤯
@mokosh Ahoj. Já byla v sociální izolaci jen 3 roky na rodičáku, a jen tak nějak částečně - pouze přes týden sama s dětmi, o víkendech jsme všichni i s manželem jezdili všude možně. I tak mne za ty 3 roky doma se 2 malými dětmi 24/7 naprosto vyčerpaly. Naštěstí jsme se s manželem po těch 3letech na rodičáku prohodili, takže mne zachránil návrat do práce.
S handikepovaným dítělem si to vůbec neumím představit, mi bohatě stačil náš mladší se kterým jsem řešila jen OVŘ a logopedii.
Jaké máš koníčky?