Špatné pocity a pocit neschopnosti v těhotenství
Ahoj všichni, asi se to motá pořád kolem toho samého, ale jak vidíte toto:
a) V těhotenství se cítím opravdu na první našlápnutí a podrážděná
b) Cítím se k ničemu a neschopná
c) díky únavě a bolestem nezvládám domácí práce a to mě ještě víc odhazuje do těch pocitů neschopnosti
d) chlap mi ne úplně v tom všem rozumí a je samozřejmě z těch " hloupějších " v tomhle ohledu
e) bojím se porodu že umřu třeba na nějakou komplikaci
Co vvy na to? Znáte to?
😀 hahá, to je fakt hustý ty naše pocity....No což o to, my to nějak vydržíme, ale aby to vydrželo taky naše okolí zejména partneři že.....Mám pocit, že stačí málo a ten můj se ode mně bude distancovat...
No jo no, to je jejich díl co musí pro mimčo udělat. Já jsem tomu svýmu řekla, že vím že jsem protivná, negativistická, neschopná a k ničemu mu nejsem - ale přesto že to mám těžší než on. Tak ať má pochopení a spolkne jedovaté odpovědi a připomínky, rovněž svoje choutky a potřeby. Že by se mnou stejně neměnil - já mám teď problémů víc než s jednou protivou .o) Tak to teda uznal a většinou to zvládá.
Hmm to je dobrý argument...
@astra11 No, já byla vždycky aktivní člověk. Ráda sportuju, chodím ven, pařit, na večírky, jsem společenská. Když jsem se dověděla o svém těhotenství, tak jsem si chvilku ještě malovala, jak budu dál sportovat a chodit na různé akce...... a teď mi doktorka hrozí rizikáčem, mám tak nízký tlak, že mi ho sotva změří přístroje, všechno mi smrdí, točí se mi hlava, špatně se mi dýchá a 20 minut procházky je tak všechno, co zvládnu - a pak už jsem ráda, že si můžu sednout. V práci usínám na stole (a to doslova) a když jsem si jednou zkusila zacvičit, okamžitě mi bylo zle. Nezvládnu ani vyluxovat byt. Ano, vztek na sebe, jaká jsem lemra, samozřejmě mám. Moje kondička je tak mínus deset a to jsem fakt byla docela namakaný sportovec. Manžel je zlatý a všechno dělá za mě - přijde mi, že se na dítě těší víc než já - ano, taky mě čas od času napadne, jestli ho vůbec chci - a že mě k tomu vlastně přivedl ten chlap a jsem na něj naštvaná už proto, že je chlap 🙂 Protože pro něj veškeré úsilí skončilo výstřikem - a mě to nejhorší teprve čeká 😀
Kromě bodu d) jsem na tom úplně stejně ☹
Kromě bodu e všechno :( Ooo holky, já tak doufám, že můj muž prozře a bude zase ten dokonalej princ, se kterym jsem chtěla dítě 🙂 Nemůžu se teď zbavit pocitu, že to byla chyba :( Snaží se, ale intimita je passé.
Ahoj holky, tak koukám že v tom nejsem sama. Já už si rikam jestli nemám syndrom únavy. Protoze dva roky jsem vstala ve 3h ráno, ale koukám že to budou hormony.
Já se jenom valim ,nic me nebaví a nechutna. A ten Můj to taky moc nechápe. A nějaký vánoce a výzdoba..... zapomeňte 😀 .
Neeeee,to snad dám...
To musí přejít, hormony jsou svině 😝 Znám to, že jsem se první trimestr jenom válela neschopná čehokoliv, a připadala jsem si na nic a neproduktivní (já jsem teda opravdu byla na nic, protiva co se celej den povaluje na gauči). Taky jsem měla výčitky a pocit že mě chlap nechápe, pocity zda to dítě vůbec chci atd... A když mi někdo říkal že je to tím těhotenstvím, tak jsem byla ještě nešťastnější že mi nikdo nevěří a svádí to na hormony poblblé těhule. Aź po porodu mi došlo - že to byly hormony🙂 Neboj, ne nadarmo se tomu říká "jiný stav". Někdo euforie, jiná pocit zmaru. Vydrž