• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Revize dělohy a zkušenosti s ní

12. května 2017 
Ahoj holky, tak jsem se tu přes svátky ani neměla časík ukázat :frowning2: jak se pořád máte? :wink: My jedeme za chvilku za švagrovou a jde se slavit konec roku :slight_smile: už asi čtyři dny špiním, nemám z toho dobrej pocit, je to jako takový to špinění před MS, ale to se mi zdá moc brzo :confounded: tak netuším co bude :confounded: v pondělí si zavolám k doktorce, mám tam jít až druhý lednový týden, ale asi to přesuneme na dřív jak to tak vypadá :confounded: jinak mě nic nebolí a cítím se OK. Nemáte s tím některá zkušenost?
31. pro 2009 v 17:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky,
zdravím vás v novém, lepším a šťastnějším roce (určitě takový bude - tím jsem si jistá) - ať se nám všem splní to naše společné přání a do roka máme všechny naducaný bříška :dizzy_face: .

Včera jsem si taky dala šampáňo. I když jsme všechny oslavy zrušili a udělali si Silvestra ve dvou, šli jsme se alespoň na dvanáctou projít do vedlejší ulice, kde je nádherný výhled na město a všechny ty ohňostroje.

Mě už bolesti i krvácení přešlo - zda za to může čas (revize v sobotu 26.12.), klid na lůžku (teď jsem 2 dny jen ležela), kontryhelový čaj (každý den čtvrt litru) a nebo ten tonik (každý den cca přes litr), to fakt nevím. Taky už mi splasklo břicho (ne že by bylo předtím veliké, spíš takové pevnější) - je to zvláštní pocit (už mě nic netlačí, když ležím na břiše). Už asi opravdu přestávám být "těhotná" :frowning2:

darinka: nevím, kdy jsi byla na revizi. Mně v nemocnici říkali, že 1. MS mohu očekávat tak za 4-6 neděl.

Holky, ještě jeden "optimistický" novoroční dotaz: kdy jste po revizi začaly se sexem (až po té první kontrole? to by asi chtělo počkat, že?).
Kačka
1. led 2010 ve 13:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
czechkat1:
Já chci dodržet 6-tinedělí, takže sex až po 1.MS od revize. a to 6-nedělí dodržet mi doporučili jak v nemocnici, tak můj gyn.dr.
ale některé holky tady psaly myslím i sex cca za 14 dní :wink:
1. led 2010 ve 13:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
JJ, mně řekli že 14 dní, pak jsme týden sexovali a v pohodě a pár dní zpátky jsem začala špinit, tak snad ne kvůli tomu :frowning2: achjo, ale nemám z toho dobrý pocit :cry: MS mi Dr vypočítala na 6/1, ale zas si říkám, že to můžu dostat i dřív, proč ne...
1. led 2010 ve 13:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
darinko: 5 dní dřív by to přece mohla být i MS... ale zkušenosti s tím nemám. Pokud jsi hodně nejistá, tak si raději zavolej do nemocnice a zeptej se (k doktorovi by ses dostala nejdřív v pondělí).
1. led 2010 ve 14:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
kacko nechci te nijak strasit, ja byla taky tyden od revize vpohodeee a ted :D jako kdybych mela slaboulinkatou MS a to to v pondeli budou 2 tydny . . . uz sem si myslela, ze to spineni a tak je za mnou a nejni :frowning2:
1. led 2010 ve 14:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
No právě Dr mi říkala, že můžu ještě začít trochu krvácet, že se to stává, takže jsem zatím docela "v klidu" a taky si říkám, že bych možná mohla špinit a pak to dostat, taky mě tak pobolívá v zádech jak když čekám MS. Tak uvidím, kdyžtak si v pondělí zavolám k doktorce a skočila bych si k ní.
1. led 2010 ve 14:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja jsem dostala MS po 27 dnech od revize, coz jsem moc rada. znamena to pro me, ze bych mela byt v poradku a tak se sexem zacneme za tyden, coz je tedy po 5. tydnech, uz se tesim :wink: , portoze kvuli prvnimu trimestru jsme taky nesexovali, takze ani nevim, jestli si vzpomenu, jak se to vubec dela :sunglasses:
nektere doktorske prikazy by se asi mely plus minus dodrzovat, nesexovat prave kvuli mozne infekci.
1. led 2010 ve 14:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky.Tak u nás Silvestr docela ušel.Přišli sousedi a známí.Takže jsem si i popila-na žal a snad tu bolest trošinku spláchla. :unamused: /plně jsem se doktora ve středu zapoměla zeptat,kdy začít se sexem.Ale jak na potvoru jsem dostala nějakou slabší mykozu(prej po těch silných antibiotikách,co do mě rvali ve špitále-že je to normální),takže o sexu zatím ani neuvažuju.Takže se manža musí chudák spokojit s mazlením :slight_smile: :wink: A až vyléčím mykozu,tak snad dorazí menstruace,takže bůhví,kdy se k exu dostanem.... :frowning2:

Před chvilkou jsem douklízela ze skříně zbytek věciček na mimi,tak už to jen odnést na půdu a mám to z očí,ale je fakt,že opět slza ukápla...Dnes vůbec jsem nějaká lítostivá,takže opět prášek :frowning2: :frowning2:

Tak doufám,že nám konečně brzo začne to nejlepší období,co si jen můžem přát a můžeme si tady vzájemně gratulovat k úspěchům :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:
1. led 2010 v 17:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky,

prosím Vás, za jak dlouho jste od revize dostaly MS? u mě to bude už šest týdnů a zatím nic.. :frowning2:
1. led 2010 v 18:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj renulka, ja som dostala MS presne 7 tyzdnov od revizie. Teraz cakam na druhu, predpokladam, ze pride buduci tyzden znova na 7 tyzden.
1. led 2010 v 19:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj co se týče sexu, u nás 10dní po revizi.
A co se týče první MS byla po 41 Dnech což je 6 týdnů, takže myslím že OK
2. led 2010 v 09:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Fafli a celou dobu než jsi dostala první MS jsi ani nešpinila a nic?
2. led 2010 v 11:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dari- prvních 10dní po revizi jo, ale pak nic.
2. led 2010 v 11:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky!

Na sex si nevzpomínám, ale asi tak kolem 20. dne po zákroku, jsem si říkala, nebudu si to psát a pak ouha, by se mi to teď hodilo. :sweat_smile:
První MS nedorazila vůbec... :zipper_mouth: A vůbec jsem nešpinila. Holt ta revize pomohla, protože před ní probíhalo silnější krvácení. :frowning2:
2. led 2010 ve 12:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
horalka: tak my měli taky sex tak 20 dnů po zákroku.. ale byla to přerušovaná soulož, pochybuju, že jsem těhotná. chtěla jsem počkat na první MS a už mě to čekání nebaví. a tobě teda MS už nepřišla jo? ani ta první? moc ti gratuluji k miminku, ať krásně roste a je zdravé!
2. led 2010 ve 12:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj koníkovky :dizzy_face:
Tak jak na nový rok tak po celý rok. Já jsem stále nachlazená, drasticky nevyspalá a permanentně unavená, takže to bude pěkně rampepurda :slight_smile: :grinning: . jinak všem ve spolek vše nej do nového roku a samý bříška :wink:

První porevizní ms, já ji dostala přesně 28 dní jak jsem měla cyklus předtím a další už nedorazila. :sweat_smile:
6 týdnů je tak hranice ale taky záleží jak dlouhý jsi měla cykly. Většinou tady holky čekaly max 7 týdnů po revizi a pak k dr na vyvolávačku. Někomu taky pomohl sexík, proštouchneš to a je to :slight_smile: .
renunko a ty jsi byla v kolikátém tt? jestli se můžu zeptat
2. led 2010 ve 12:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
horalko, gratutuluju k miminku :slight_smile: ať se ten drobeček drží a pěkně roste!
já myslela, že ovulace proběhne až po té první MS, že po revizi člověk krvácí, protože se děloha čistí po tom potratu/zákroku.
ale koneckonců: tím lépe :dizzy_face:
k.
2. led 2010 ve 13:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
mateta: no já to měla takový složitý.. 3.11. jsem objevila asi v šest večer na testu //. bylo to překvapení, miminko jsme neplánovali. ačkoliv jsem vysadila HA. nevyhovovala mi vůbec a já už se nechtěla cpát hormony, MS mám nepravidelnou hrozně moc, odjakživa, poslední jsem měla 9.9.2009 )ale já měla z těch dvou čárek radost. no moc dlouho mi nevydržela. :frowning2: ještě ten večer mě strašně rozbolelo břicho. křeče na pravé straně podbřišku. myslela jsem, že je to z nervů nebo já nevím. byla jsem rozrušená, když jsem uviděla ty //. křeče ustaly za půl hodiny, já znovu usnula a v 2:30 se opakovaly. tak jsem jela do nemocnice. koukali na mě jak na blázna, protože křeče zase ustaly. nechali mě tam v noci čekat jak hysterku, pak se mi uráčili udělat sono břicha, zjistili, že mám útvar ve vejcovodu 4x3 cm, najednou se o mě začali starat, začali plašit, že to je mimoděložní těhotenství, že bych měla být už tak v 8tt podle poslední MS, ale já jim říkala, že to ani náhodou, že mám cykly dlouhý tak 40-50 dní.. za hodinu mě vezli na sál, první operace, laparoskopie.. a mimoděložní se nepotvrdilo. byla to asi cysta a než se k ní dostali, tak mi sama praskla a už ve vejcovodu neviděli nic. no tak si mě tam nechali.. každý den mi brali krev kvůli hcg, to se zvyšovalo, pořád dělali utz.. čekali, kde se objeví mimi.. pořád strašili s mimoděložním, čekala jsem tam dva tydny, domu mě nepustili ani na víkend, nakonec viděli gestační váček, ale prý byl špatného tvaru nebo co.. no tak další narkoza a bylo po všem. asi v 6 týdnu. já pořád řvu, nechápu to. :frowning2: každopádně přítel byl tak vystresovanej, že řekl, že teď žádný mimi ani náhodou po tom všem. jsme oba v páťáku na VŠ. ale já tak strašně chci. :cry:
2. led 2010 ve 13:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky,
czechkat1 já měla vždy po revizi nebo potratu dřív ovulku než MS. Prostě tělo fungovala jako kdyby tou revizí proběhla právě ta MS pak pokračoval dál cyklus. Taky mě to po prvý překvapilo,ale aspoň jsem si říkala,že funguju.
Jinak já už doma šílým. Já bych tak potřebovala práci a prostě vypadnou,aspoň na pár dnů či měsíců,když né let. Snažilkujeme se,takže by to na dlouho nebylo-ta práce-ale i tak bych šla. Jen prostě tady je to zabitý,prostě nic :frowning2:
Venku máme sníh a docela tam fouká vítr,tak se přemlouvám,vypadnou aspoň na chviličku. Jsem fakt lenora líná a pak se divim,že jsem tlustá :confounded:
2. led 2010 ve 14:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
renunko - to je smutnej příběh, asi sis taky pěkně užila :fearful:

no, já taky pořád brečím, i když fyzicky už jsem snad v pořádku (bolesti ustaly - revize přesně před týdnem v 10tt, mimi se prý zastavilo na 7tt). Bulím každý den, stačí mi sebemenší záminka (nějak to nejsem schopná ovládat). V pondělí jdu zpět do práce a v pátek ráno na kontrolu ke gynekologovi - asi si od něj nechám předepsat nějaké prášky (fakt jsem teď dost psychicky labilní a dost mi to vadí, nejsem na to zvyklá).

Ale být tebou, tak se teď soustředím na studium a dodělám si nejdřív školu. Můj názor: je lepší otěhotnět, když je člověk v pohodě (a když si zavzpomínám na svá studia, tak třeba zkoušková období nebo diplomky byly vyloženě stresové bomby). Skoro tři roky jsem pracovala v manažerské pozici a byl to opravdu velký, nekončící stres. Už se to nedalo vydržet - kamarádky mi navrhovaly, ať dám výpověď a nebo prostě otěhotním, ale já věděla, že za takových podmínek by to dítě prostě nemohlo být normální. Tak jsem změnila práci - hrozně mě baví (ale rozhodně se nevracím domů v deset večer, workoholismu už odzvonilo :slight_smile:, brala jsem to tak, že si tam třeba na rok odpočinu a připravím se na těhotenství. Manžel je takový rodinný typ (tlačil na svatbu i na miminko), já jsem do toho "rodinného" stádia musela tak nějak dospět. A když jsme to tedy konečně zkusily a já bez potíží otěhotněla, hrozně se mi ulevilo, protože ve svém okolí máme plno párů, kterým se to leta nedaří. Ale zpráva o zamklém těhotenství mě prostě totálně srazila na kolena - sice si říkám, že to asi bylo nutné, že to příroda udělala dobře, ale pořád ve mně hlodají pochybnosti, zda jsem teď opravdu v pořádku, zda budu zdravá a zda se to příště nebude opakovat. Vím, že stress tomu rozhodně nepomůže - ale vždyť to znáte (asi jsme na tom všechny podobně). Tak jsem si jen tak pro sebe vytyčila takové malé 3měsíční předsevzetí, než se začneme snažit, že se až do března soustředím jen o sebe a budu se hýčkat (jíst zdravě, hýbat se, opečovávat se,...), abych tomu miminku připravila co nejlepší "postýlku". Docela se na to už těším (v 1. trimestru jsem byla pořád neskutečně unavená, jinak žádné nevolnosti, takže jsem se dostala jen 2x do bazénu a to bylo v rámci pohybu vše).

Taky jsem si vypsala možné důvody toho potratu, taková rizika, která může člověk zkusit ovlivnit (asi fakt začínám být paranoidní :wink::
1. chřipka a všechny zlí bacili, co lítají vzduchem (příště poběhnu hned k doktorovi a rozhodně nebudu zůstávat v práci s nemocnými kolegyněmi)
2. alkohol (ještě jsem nevěděla, že jsem těhotná a absolvovala jsem 2 narozeninové party - doktor sice říkal, že když se nejedná o pravidelné pití, tak to nemá žádný vliv, ale já si dám raději příště pozor)
3. vitamíny a podpůrné prostředky (kromě trochu železa, zinku, vit. C a rybího tuku jsem nebrala vůbec nic. když jsem se ptala doktora, zda bych něco brát měla, řekl mi, že teď je to ještě zbytečné, že až od 4. měsíce - jako by tušil, že to nedonosím, grrrr :angry: měla jsem poslechnout své kamarádkya brát alespoň listovku...
4. spaní na břiše (vůbec netuším, zda to představuje nějaké riziko, ale je to moje nejoblíbenější poloha a je pravda, že mě pak už to bříško docela tlačilo
5. nenosit těžké věci (už ani nákup nepřendám do auta, když zjistím, že jsem těhotná) - to jsem taky dělala, jenže je fakt těžké odhadnout, co už je "těžké" a co ještě "přijatelně lehké"
6. ranní nevolnost - mně vůbec špatně nebylo, ani jednou ne, jen jsem byla strašně unavená. Doktor mi říkal, ať jsem ráda, že co není dnes může být zítra a ať si užívám toho, že nezvraím. Ale ve mně to hlodalo, protože si pamatuju, že HA jsem přestala brát kvůli tomu, že mi bylo neskutečně blbě. Ten samý doktor mi tehdy říkal "no počkejte v těhotenství, to si teda užijete, když už je vám blbě po tomhle"... Možná mě to taky mělo varovat, že je něco v nepořádku...
7. no a hlavně změním doktora. Ach jo - přitom je to známý doktor se skvělou reputací a referencemi, jeden z nejlepších ve městě, fakt kapacita (jsem u něho od začátku), ale já mu teď prostě už nevěřím. Byl to poslední doktor, který mi po přestěhování zbyl v jiném městě. Všechny píšete o hodnotách hcg, já vůbec nevím, že by mi něco měřil, nic mi neřekl (rozhodně mi už nic neměřili v nemocnici před revizí) - svoje hodnoty hcg v průběhu těhotenství jsem vůbec neznala.... Ale tak nějak jsem se na nic neptala (nevěděla jsem, že je to důležité), bylo mi dobře, tak jsem všemu dala volný průběh, abych se zbytečně nestresovala novými informacemi. A pořád nerozumím, proč mi na konci 9tt řekl, že mimi se vyvíjí správně, že je vše ok (dělal mi UZ děložní sondou), ale do TP o tom nenapsal ani zmínku. Takže když mi o 3 dny později v nemocnici řekli, že vývoj mimi se pozastavil minimálně před 2 týdny, připadala jsem si jak blázen. Říkala jsem jim, že jsem před 3 dny byla na UZ a mimi bylo v pořádku a oni na to jen "to je mi líto, ale v TP o tom UZ není vůbec záznam. Jste si jistá?"... A najdu si doktorku ženu, protože mi je vlastně nepříjemné mít doktora chlapa (dřív mi to nevadilo, ale asi tak od 25 s tím mám fakt problém).

Tak jsem se zase trochu rozepsala, sorry holky, ale neskutečně mi to pomáhá. S nikým jiným (kromě manžela) se o tom nebavím. Většina mých kamarádek to ani neví, info jsme chtěli pustit až po svátcích. Pro rodinu to mělo být překvapení pod stromeček, ale nějaká prozřetelná náhoda způsobila, že nám zkolaboval děda, musel jet do nemocnice a doma pak byla nálada naprosto nepřijatelná pro podobná oznámení. Tak jsme si řekli "neva, řekneme jim to zítra" a zítra už jsem jela s krvácením do nemocnice zase já :frowning2: . Život nás občas pěkně zkouší, co? Někdy mi přijde, že jsem součástí nějakého sociologického vzorku na různé pohromy - někdo zkouší, kolik toho vydržím. Ale já se nedám - teď mám 3-4 měsíce, abych se dala do kupy (fyzicky i psychicky) a to je teď moje mise, na tu se zaměřím, tu zvládnu a pak hurá do postýlky a "vyrábíme" další miminko :wink:

tak ať se nám to všem podaří to nějak zvládnout,
kačka
2. led 2010 v 15:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
markee,
my tu taky asi za chvilku zasněžíme :wink:
Neklesej na mysli - mně vždycky pomáhá mít nějaký projekt, který mou pozornost odvede jinam. Kamarádce jsem dnes nabídla, že jí pomůžu s organizací svatby a až to dopíšu, tak jdu hledat barvy a štětce, protože jsem se rozhodla vymalovat. Taky jsou dobrý knížky (já ted čtu takový krátký fejetony od Ivana Krause - je to docela sranda - a prokládám to Vievwghem - prostě nenáročná literatura, která odpoutá tvoji pozornost).
No a koukám, že máš malou holčičku - tak bych šla každý den na procházku (postavit sněhuláka, nakrmit srny, cokoli) a nebo do nějakého mateřského centra, kde je více maminek. A nebo bych v tom MC něco uspořádala - třeba pozvala na diskuzi nějakou doktorku nebo vizážistku, umělkyni - nějakou zajímavou ženskou) - už tím, že bys to musela celé naplánovat/zorganizovat/zařídit, bys měla projekt, který má hlavu a patu a na starostí by zbylo míň času.
Tak hlavy vzhůru - přece se z toho nezblázníme, ne? Znáte přece to přísloví "co tě nezabije, to tě posílí"? V tom případě, jsem teď všechny SUPERŽENY :slight_smile:
Já osobně jdu ted hledat ty plechovky s barvama :wink:

kačka
2. led 2010 v 15:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
czechkat: jojo, páťák je nejhorší, to je pravda, ale já se teď prostě soustředit nedokážu. pořád na to myslim, brečím.. natož abych se něco naučila. a to mám v pátek zkoušku. :frowning2: celý to byl pro mě strašnej šok.. nejdřív pozitivní test, bála jsem se, jak to zvládnu.. a najednou za 12 hodin jsem se už bála o to, abych žila, protože mě tam strašili, že když mi ten vejcovod praskne, vykrvácím.. pak jsem se dva týdny bála o to miminko. a jak to všechno dopadlo? nejhůř co mohlo. :cry: já jsem v první chvíli co jsem zjistila, že jsem těhu, měla takovou motivaci! říkala jsem si, že musím školu dodělat hned, mimi bych měla v červenci, chtěla jsem všechno dodělat, měla jsem tolik elánu! a teď nemám nic. ano, můžu si říkat, že všechno zlé je pro něco dobré a že tedy nejdřív dodělám školu a blabla... ale nepomáhá to. :cry:
2. led 2010 v 15:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
renunko,
vždyť já ti rozumím, asi jsme na tom všechny podobně (proto tenhle chat vznikl, abychom se navzájem podržely a nějak to zvládly).
Já jsem taky měla rodit v červenci (22.7.), taky to byl pro mě trochu šok, když jsem zjistila, že jsem těhotná (fakt jsem ve 2. pokus nevěřila) a taky jsem se trochu lekla, protože v práci bylo naplánováno plno akcí a projektů (nejvíce právě květen-červenec), ale nějak mi to začlo být jedno - mimi bylo přednější.
Holt nám to nevyšlo, v mém případě to mohla být nějaká genetická vada. Když se sama sebe zeptám, zda bych chtěla mít postižené dítě, tak musím říct, že ne. Přeju si mít zdravé děti, ze všeho nejvíc na celém světě.
Musíš se asi nějak vnitřně vyhecovat (u mně to dnes funguje, i když včera to byla taky trága). Dojdi si v pondělí pro nějaké prášky na uklidnění a teď si dej něco sladkého (třeba čokošku) - něco, co tě dostane do trochu pozitivní nálady. Nebo si jdi zacvičit - běž se na 2 hodiny zničit do posilky, vyplaví se endorfiny a budeš se cítit líp, uvidíš.

jojo, osud je někdy svině - posuďte: našla jsem jeden štětec ztvrdlý, druhý trochu zplesnivělý a plechovka s barvou je skoro prázdná :confounded: . Takže projekt "malování" tímto odkládám na neurčito, až si obstarám potřebné nástroje :slight_smile:
Ale fakt se tím nenechám vytočit - včera jsem si napekla moooc dobré ovesné koláčky, jdu je sežrat :grinning:
k.
2. led 2010 v 15:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,,tak se bohužel přidávám.Po skoro roce se nám zadařilo.Bylo to v listopadu.Byla jsem šťastná a nechávali jsme si to pod stromeček pro rodinu a týden před vánoci mi dr. řekla že to není dobré že nevidí srdíčko a poslala mě na revizi :frowning2: chtěla jsem počkat, někde jsem četla že z 90% jsou to předčasné soudy, ale kvůli svátkům a že prý s to nezlepší mě poslala do nemocnice.Je mi smutbo a neumím se s tím srovnat.
Navíc mi doporučili sex až po první ms a pak alespoň další dva měsíce s ochranou.
2. led 2010 v 16:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
lilliku,
to je mi líto - ale když si přečteš kousek z naší diskuze, tak zjistíš, že strašně moc holek má stejný problém jako ty. Nejsi v tom sama. Čti a uvidíš, že plno z nich pak bez problémů otěhotnělo, třeba hned napoprvé.
jen se prostě musíme nějak "vylízat" z těch prvotních depresí a přežít první 3 MS. To zvládneme, uvidíš :wink:
2. led 2010 v 16:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
děkuji ,
zrovna pročíám.Ale i tak je to je to auva na dušičku :frowning2:
Ale držím nám všem palečky na vysněné mimi
2. led 2010 v 17:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
czechkat: ale určitě máš aspoň práci, co tě baví viď.. to moje škola.. no ráda jí nemám. a ještě víc se ty pocity zesílily po těch všech kauzách (ano, studuju práva v Plzni).. všude se lidi vyptávají anebo se tomu vysmívají. fakt je ten, že poctiví studenti na to doplatí nejvíc. :unamused: ale to je teď fakt jedno, já to neovlivním, já si žádnou zkoušku nezaplatila a teď mě tíží jiný věci než dění na fakultě. :frowning2: já bych to tak chtěla zpátky.. chtěla bych si udělat znovu ten test, vidět, že je pozitivní a pak se z toho radovat a ne skončit za dalších pár hodin v nemocnici. :cry: :cry: :cry:
2. led 2010 v 17:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky, nevíte co by mi mohlo pomoct, abych měla pravidelný cyklus? od mých 14 mám cykly dlouhé jak blázen, bylo to dobré jen když jsem brala HA. ale už se nechci ládovat hormony. a teď nemám důvěru ani ke své Mudr, sháním nového, takže se ptám takhle. mám na mysli nějaké vitaminy. vit. E???
2. led 2010 v 17:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
renunko, zkouškový zvládneš, sesmolíš diplomku a dřív než odpromuješ, tak budeš mít na testíku // :slight_smile:

Se školou si hlavu nelam, nikdo se tě na ni už nikdy ptát nebude (možná při prvním pohovoru). A pokud tě to nebaví, tak si ji aspoň dodělej a pak si vystuduj něco jiného (tak jsem to udělala já, ale je pravda, že jsem pak vylezla až v 27 :astonished: ).
Ale jak říkám, život si pro nás připravuje občas nemilá překvapení. V mém případě jich bylo hrozně moc (celý můj život se skládá z naprosto nepravděpodobných a ne vždy zrovna šťastných náhod - tedy v počátku - když se na cokoli dívám zpětně, tak to bylo vlastně vždy k mému prospěchu. Takže věřím, že to peklo, co teď prožívám, je pořád ta lepší varianta (ani nechci přemýšlet o té druhé).
Hurá do učení, to zvládneš!
k.
2. led 2010 v 17:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek