• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Čekáme dvojčata

7. prosince 2016 
Hanulko, moc hezký příběh o Tobě a o dvojčátkách. Osud Ti to moc hezky zařídil :wink: Kolik Ti je let?
12. led 2010 ve 21:54  • Odpověz  • To se mi líbí
Neplodnost je děsná a hlavně náročná na psychiku obou dvou. Ale na druhou stanu všechno zlé je k něčemu dobré.
12. led 2010 ve 21:59  • Odpověz  • To se mi líbí
Jé Hani to je pěkný, že to takhle dopadlo :slight_smile: Jak pohádka :slight_smile: To já děti chtěla moc a moc, jen jsem taky nečekala že to půjde tak pomalu :unamused: Sice se nám povedlo hned první IVF ale vůbec jsem tomu nevěřila, a i když jsem byla těhotná tak jsem prostě vůbec nevěřila že ve mě rostou opravdický děti :grinning: Sice jsem se s dvojčátkama hodně dlouho srvonávala, bydlíme ve 4 patře bez výtahu, těch peněz taky moc není, takže jsem si myslela že si to mateřství neužiju tak jak jsem si vždy představovala. Jako že se sama vydám na procházku, nebo někam sjedu autem. Je to takový komplikovanější teď, ale neměnila bych. A od začátku si říkám že ty co mají jedno dítě se doma musí strašně nudit a když to tak všude čtu tak jsou kolikrát vyřízenější víc než my s dvěma :grinning: A dneska jsem šťastná že je mám, jsou to zlatíčka, zvlášť když se obě usmějou a jak je každá jiná tak i ty úsměvy rozdává každá jinak. To jsem vždy naměko :wink:
A taky když mě každý vidí tak mě hned lituje :angry:
12. led 2010 ve 22:01  • Odpověz  • To se mi líbí
Jo, já těhotenstvím zhubla :wink:)... nevím přesně kolik, ale všechno navíc jsem nechala v porodnici a pak šlo ještě něco dolů. Teď jsem se vážila po Vánocích a měla jsem pořád o kilo míň než před otěhotněním... ale věřím tomu, že s tím mým apetitem k čokoládě budu za chvíli zase jako těhotná... A co se týče bachoru, tak jsem už tu též psala, ten mi zůstal i se strijema :frowning2:. No jo, daň za děti :slight_smile:...

Zlatovl., díky :slight_smile:, já jsem z nich pořád unešená. A jak tu píšu, že jsou takové a makové a třeba teď mají takové horší období, tak přes to všechno jsou nejdůležitější a nejkrásnější, co mě mohlo potkat.... Jo a jak píše Petranela, na to zlé se rychle zapomíná, tak se už teď jen můžeš těšit :slight_smile: a nemyslet na to, co bylo.
12. led 2010 ve 22:03  • Odpověz  • To se mi líbí
Lucy, naprostej souhlas, ten jejich úsměv ve vteřince vymaže probděné noci a někdy psychické vypětí... a jak píšeš, přijde mi, že my s dvojčatama jsme na tom ohledně času a vůbec zvládání mnohem líp než monomamky. Ty jsou kolikrát mnohem vyřízenější, jak je tak poslouchám :wink:)... Holt máme výcvik :slight_smile:.
12. led 2010 ve 22:09  • Odpověz  • To se mi líbí
Tomu, že mě každej lituje kvůli dvojčatům už se teď jen směju, na to není slov... kdo je prostě nemá, tak to nemůže pochopit, že je to přece štěstí a ne žádná smůla.
12. led 2010 ve 22:12  • Odpověz  • To se mi líbí
:grinning: :grinning: Hani to je pravda, minule jsem potkala kámošku, má jedno stejně starý s našima holkama a když mě viděla tak se úplně zhorzila že mám dvojčata. Já namalovaná, umytý vlasy, ona kruhy pod očima, vlasy prý 4 dny nemytý protože nemá čas, jen ho nosí na rukách a prý ani v tom kočáře nespí takže prý mít ještě jedno tak se prý dobrovolně vzdá :confused:

Nu a já už jdu do hajan dobrou a klidnou noc. Já teď byla zkontrolovat holky, takže Nela zase natisknutá obličejem na mantinel, Sofie leží naštorc a hlavu má nakřivo. Jako nechápu jak se do takovýhle pozice dokážou dostat :unamused: Taky vám takhle děti cestují v postýlce? Podotýkám že spíme jen pod peřinou, zavinovačku nechtějí, vykopávají se mi z ní a tak jsem asi dva dny co jsem přišla z porodky zavinovačky uplně zrušila.
12. led 2010 ve 22:14  • Odpověz  • To se mi líbí
Taky jsem si všimla, že monomaminky nezvládají, nestíhají jedno dítě a nic dalšího, v dnešní době myček, praček, pohodlného topení, jednorázových plenek a celkovému pohodlí to občas trošku taky nechápu... protože naše předchozí generace toho musely zvládat mnohem víc. No ale v každým případě jsem zvědavá sama na sebe co bude.... a jak to zvládnu já.... :confused:
12. led 2010 ve 22:15  • Odpověz  • To se mi líbí
peťo, já tomu taky tak nějak furt nemůžu věřit, něco do sebe pícháš, pak tě pod narkózou uspí, mužskej odevzdá svoje poklady, něco ti tam strčí, není to ani vidět a za chvíli začneš mít chutě, měníš se a ten pupík, neuvěřitelný. jak teď zvesela kopou, tak tomu začínám pomalu už věřit, že ty dva malý pumprdlíky někdy uvidím i jinak než na monitoru :grinning:

a pozitivní myšlení je potřeba. to bychom nemohly ani vyjít před dům, aby nás nezajelo auto...
12. led 2010 ve 22:17  • Odpověz  • To se mi líbí
Zlatovlásko přesně tak, mluvíš mi z duše :wink: je to něco neuvěřitelnýho :dizzy_face:

Dobrou noc
12. led 2010 ve 22:22  • Odpověz  • To se mi líbí
Lucy, já měla zavinovačky tak zhruba celé šestinedělí, pak se taky začaly vykopávat, ale byly dobré, aspoň na ten začátek. Manža se je bál držet jen tak bez ničeho a ty zavinovačky pro něj byly ideální pro pocit, že jim neubližuje :wink:).. No já většinou když dojdu k postýlce, tak Elenka je pořád na svém místě a Anička úplně jinde, je strašně uvrtěná, jak žížalka. A nebo jsou obě skoro na stejném místě, ale strašně na sobě natisknuty :slight_smile:))... A ty je máš v jedné postýlce nebo už ve dvou?

Petranelo, zvládneš, neboj, budeš totiž muset a pak najednou zjistíš, že to vlastně vůbec není taková hrůza, jak tě každej dopředu varoval (většinou varují ti, kteří dvojčata neviděli ani z letadla)..
12. led 2010 ve 22:22  • Odpověz  • To se mi líbí
Holky, tak to má být, těšit se, až je uvidíte... a věřte mi, že na ten okamžik, kdy je poprvé uvidíte, nikdy nezapomenete... :slight_smile:... taky se loučím, dobrou.
12. led 2010 ve 22:25  • Odpověz  • To se mi líbí
licy, napsala jsi to hezky :wink:

hani, kamarádka, co má 3 děti, z toho taky dvojčátka, tak říkala, že si občas řekla, tak dost, musím se zastavit a prohlídnout si je, když spinkají, že takový okamžiky se neopakujou a děti rychle rostou :wink:

zní to banálně, ale je to tak...

jj, jsem zvědavá, jak se budu usmívat, až mi někdo bude vyprávět, jak je jedno dítě náročný :grinning:

nechci pomlouvat, nevím, jak budu já šikovná :wink: ale švagrová byla z jednoho taky strašně vyřízená. pořád potřebovala asistenci... střídala se u ní ze začátku její máma a její sestra...

holky, měly jste doma po návratu z porodky mamku? když jo, jak dlouho? já si to jaksi neumím představit... :astonished:

tak jsem se tady s váma nadojímala a půjdu vyvenčit šelmu a do hajan :wink:
12. led 2010 ve 22:27  • Odpověz  • To se mi líbí
hani, ty je máš v jedný postýlce? nebo máš dvoupostýlku?

taky dobrou :wink:
12. led 2010 ve 22:29  • Odpověz  • To se mi líbí
Zlatovl., jo, zatím je mám v obýváku i v ložnici v jedné postýlce... už se ale pošťuchujou, tak nevím, jak dlouho to vydrží... Já tady vůbec mamku neměla, jen se naši vždycky přijeli podívat. Já tam pozděj třeba na 3 dny jela, ale stejně jsem si většinu věcí dělala sama, mamča mi pomáhat chtěla, tak jsem jí to neodepřela :slight_smile:. No a taky mi občas navaří, to mi pomáhá hodně. A teď to většinou je tak, že si manža chystá svačinky a večeře sám. A vařím rychlá jídla. Když je manža doma, tak se zmůžu na něco složitějšího, ale to fakt jen někdy... Už jdu fakt do hajan, musím využít toho, že prcci spí :slight_smile:... čau čau.
12. led 2010 ve 22:40  • Odpověz  • To se mi líbí
Petranelo, dočítám vždy se zpožděním :wink:... je mi 26 let, letos 27.
12. led 2010 ve 22:43  • Odpověz  • To se mi líbí
Hlolky dobré ráno. Dneska se miláči překonali. Dosttali baštíka v 18:20, vzbudili se v 1:25 a teď v 7 ráno. :grinning: :grinning: Normálně zírám, snad jim to vydrží.

Hani, my máme taky přírodní výrobu. :grinning: :grinning: Já teda prášky roky nebrala, jelikož mi z nich bylo zle, ale nezkoušeli jsme. Loni jsme si řekli, že do toho půjdeme, páč už nám není nejmíň a kolem nás to všem hrozně moc dlouho trvalo a vyšlo to na první pokus. :grinning: :grinning: :grinning: Tím nechci provokovat :grinning:, ale byl to těžkej šok a navíc, když jsme zjistili, že dvě, tak o to víc. V rodině nemáme dvojky ani z jedné strany, takže nářez, celá rodina to musela vydýchávat. :grinning: :grinning: :grinning: Paradox je, že jsme si je strašně přáli a každej nás měl za blázna. :grinning: :grinning: Prý když je nemáme geneticky ani z jedné strany, tak pravděpodobnost nula a vidíte, jhak to dopadlo. Člověk prostě musí strašně chtít. :grinning: :grinning:

Přibrala jsem 20 kg, 7 ještě mám a nejde to dolů, beeee. :stuck_out_tongue_closed_eyes: V pase jsem nabrala 40 cm, celkem 109 cm. Jenže já byla tintítko vždycky. :grinning:

Jdu zkusit ještě uspat zvěřinec, ještě bych si dáchla. :grinning: :grinning:
13. led 2010 v 07:49  • Odpověz  • To se mi líbí
Jo mamku jsem tady měla 2 měsíce. Sice ne pořád, ale pomáhala. :wink:
13. led 2010 v 07:52  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj holky, tak my už to máme se spaním taky vychytaný. V půl osmé se vykoupeme, nakrmíme a v osm jdou do postýlky. Tam si ještě většinou nějakou dobu broukají, ale nepláčou a ráno se mi budí až kolem sedmé. Takže je to naprostá paráda.

Lucy, my už taky nespíme v zavinovačkách, vůbec jim to nevyhovovalo, ale koupila jsem jim spací pytle a je to naprostá paráda. Nemůžou se odkopat a zdá se že jim to fakt vyhovuje.

Nevím jestli jste to tady už neprobíraly, ale dáváte už některá kašičky? Já v tom mám trochu zmatek. Teď už bysme s kašičkama měli pomalu začít a já nevím jestli teda koupit nemléčnou nebo mléčnou a s jakým sunarem to můžu kombinovat. Zatím mimča dostávají v poledne přesnídávku a pak se ještě dokrmí sunarem, a z přesnídávky jsou tedy naprosto unešení, já taky protože to máme vždycky všude :grinning:
13. led 2010 v 08:14  • Odpověz  • To se mi líbí
Petulko, já dám na večer určo mlíčko s rýží od Nestlé. Mamky si jej chválí a prý po něm mimča krásně spinkají, tak to chci vyzkoušet. Pak hned jdeme do poradny, tak to chci probrat s doktorkou, ale začnu určitě zeleninkovým pyré, spíš jen symbolicky, páč se mi na zdají ještě malincí. Ovoce nechám až nakonec, jsem dost velký alergik a mám hrůzu z reakce, tak to budu oddalovat, co to půjde. :grinning: :grinning:

Kašičku mám koupenou mléčnou, páč ještě pijeme mlíčko a dala jsem lžičenku do večerního nášupu a chutnalo, je to sladké. Samotnou kaši nevím nevím, zdá se mi to husté a mám strach, aby je nebolelo bříško. Asi spíš budu přidávat v tom mléku a zvyšovat dávku, aby to nebyl pro ně takový šok. :slight_smile:
13. led 2010 v 09:12  • Odpověz  • To se mi líbí
Kocule děkuju, tak já to taky zkusím postupně přidávat do sunaru a uvidíme :slight_smile: Já mám právě strach že když mi teď v noci tak krásně spinkají, a začnu jim dávat kašičku tak že je zase úplně rozházím. U té kaše si ale snad tu hustotu reguluješ sama tím, kolik tam přidáš toho mlíčka, tak si myslím že když se to udělá hodně řidké, tak by to mělo být v pohodě. Koupila jsem teď dudlíky na kaši, tak jsem na ně tedy opravdu hodně zvědavá.
13. led 2010 v 09:29  • Odpověz  • To se mi líbí
Teda Peti vy už jste taky velký, to to letí, jetě nedávno se prcci narodily :confused: A co nové fotečky aby jsme viděly jak krásně rostete :slight_smile:

Nu my noc dobrá dostaly napapat kolem 18.15 pak o půl sedmý už byly tuhý, na papu se vzbudily ve dvě, pak kolme půl sedmý a spaly jsme do devíti, teď jsem nakrmila a Sofinka mi usnula a Nelinka taky vypadá že by si ještě dvacet dala :grinning:
13. led 2010 v 10:01  • Odpověz  • To se mi líbí
Jo jinak my od začátku spíme každá ve svý postýlce, už kvůli monitorům a já jsem klidnější :slight_smile: Přes den byly v jedné postýlce, ale už se mi tam nevejdou a mají hlavu nalepenou úplně na těch šprušlích takže jsem postýlku v obýkáku zrušila. Dala na zem pěnový puzzle na to deku a přes den dřímají tam.
13. led 2010 v 10:10  • Odpověz  • To se mi líbí
A mamku jsem tady neměla po celou dobu ale chodila mi hodně pomáhat, když měla dovolenou tak přišla hned ráno, navařila na 3 dny, vyžehlila mi atd. Nebo chodila na večer mi pomoct holky vykoupat a uspat. Bylo a je to fajn když někdo fakt pomáhá :wink: Jinak manža měl 14 dní dovolenou takže to taky hodně pomohlo, ze začátku bych to asi sama zvládla jen velmi těžko, a to nemáme nijak uřvaný děti :sweat_smile:
13. led 2010 v 10:16  • Odpověz  • To se mi líbí
Taky přidám svůj příběh s dovjčata, bo je to též paradox. Hrozně mockrát se mi zdály sny, že mám dvojčátka. Když jsme se rozhodli (před temi lety), že bychom chtěli rodinu, tak byl problém s mojím žlučníkem - musel ven, bo všichni strašili, že by pak musel ven v těhotensví a to by vůbec nebylo dobré. Sebrala jsem všechnu odvahu a nechala si žlučník odoperovat. Snažení nic nebránilo, jenže se prostě nějak nedařilo. pravda je, že byl manžel každý měsíc na víc jak týden na služebce. Po roce jsem na preventivce řekla doktorce, že se snažíme a nic a ta nás poslala do CARu, kde nás vyšetřili a podle spermiogramu prý nemáme šanci na přirozené početí, protože manžel nemá žádné rychlé spermie. Podstoupili jsme IVF cyklus, z kterého vzešla 2 embrya vhodná k zavedení do dělohy. Byla jsem si jistá, že to vyjde, vždyť se mi přece už tolikrát zdálo, že mám dvojčátka. Jenže nic, po 4 dnech menses. Tak jsem to ořvala a objednala dovolenou v Alpách (a zaplatila). Doktor potvrdil neúspěch a poslal mě ještě na jedno vyšetření. To bylo začátkem září. V říjnu jsme jeli na prodloužený víken ke známým do Prahy a mně bylo nějak divně - nemohla jsem vůbec ležet na břiše a na prsách. To, že mi po IVF došla menstruace jen jednou jsem neřešila - říkala jsem si, že mám rozhozený cyklus těma hormonama, co do mně nacpaly. Úplně ze srandy jsem si ale pak doma udělala těhotenský test a oči mi lezly z důlků, když tam okamžitě po namočení naběhly dvě tlusté čáry. Na testu bylo upozornění, že pozitivní těhotenský test může způsobit cysta na vaječnících - byla jsem přesvědčená, že je to ta cysta. Šla jsem k doktorovi a ten ultravzvukem potvrdil těhotenství - 6tt, zatím bez srdeční akce (podle ms měl být už 8tt). Dojela jsem dom šťastná jak blecha s obrázkem kuličky v děloze a nemohla se dočkat další kontroly. Jenže cca za 5 dní jsem začala špinit a po vyšetření doktor konstatoval, že ten nález v děloze je stejný jako před týdnem, že se miminko nevyvíjí. Musela jsem do nemocnice na kyretáž - totálně vyřízená. Na dovolenou jsme nakonec odjeli a hodně mi to pomohlo.
Přesně po 3 ms cyklech jsme měli povoleno se začít znova pokoušet - byla jsem už smířená, že děti mít nebudu - moc jsem se bála, že bych mohla zažít další potrat. Jenže přesně po těch třech cyklech se znovu objevily 2 čárky - tentokráte ta druhá byla jenom duch. Šla jsem k doktorovi, protože v termínu ms probíhalo opět špinění. Lékař potvrdil těhotenství z krvi. Hcg stoupal, brzy bylo i srdíčko. Jenže v 8tt jsem jela k našim a začalo zas špinění - byla jsem přesvědčená, že zas potrávím a jela na doporučení lékaře do nemocnice, kdy mi doktor při vyšetní řekla, že vidí bít obě srdíčka. Jaká srdíčka? Čuměla jsem na něho jak tele na nová vrata a vylezla z ordinaci úplně mimo. První se to dověděl brácha, který mě odvezl na pohotovost a pak jsem to hned volala manželovi, kt. byl na služebce ve Francii. Jenže v nemocnici si mě nechali. Přesně po týdnu, když bylo vše ok, mě měli porpustit, jenže došlo k velkému krvácení a vyšel i obrovská kus něčeho, co jsem považovala za miminka. Byla to hrůza. Nic horšího snad nejde zažít. Zkrátím to - v nemocnici jsem si poležela a prozvracela 6 týdnů. Pobyt zkončil genetickým ultrazvukem v 13tt a od 14tt začalo celkem pohodové těhotenství, které jsem sice musela trávit povětšinou na lůžku a porod mohl být taky o nějaký ten týden později, ale zato mám ta dvojčátka, o kterých se mi tolikrát zdálo :wink:
13. led 2010 v 10:18  • Odpověz  • To se mi líbí
Já jsem na děti úplně sama. Paradoxně mi hodně pomohlo že jsem s nimi musela být měsíc v nemocnici, když se narodili. Sestřičky sice moc nepomáhaly, ale když jsem něco nevěděla tak mi poradily. A tak jsem se to naučila zvládat. Teď je to úplně v pohodě, jen mám občas problém, třeba s větším nákupem, protože vypravit se se dvěma dětma do obchoďáku, zvláště když se mi nevejde kočárek do auta je dost náročné, ale taky se to dá zvládnout.

Lucy zkusím na nějaký fotky mrknout a přihodím je sem :wink:
13. led 2010 v 10:22  • Odpověz  • To se mi líbí
Jéé Sarr to je krásný, to teda čumím prvně vám řeknou že otěhotnět nemůžeš a pak rovnou dvojčátka fakt zázrak :slight_smile:
A koukám na fotečku jak krásně pasete a ještě se u toho smějete :slight_smile: Tak to fakt smekám, my buďto vykulíme oči a po pár vteřinách se začneme neuvěřitelně vztekat :angry:
13. led 2010 v 10:26  • Odpověz  • To se mi líbí
Peti a co manžel ten se o děti ani nezajímá? No to tě obdivuji že jsi na děti sama, fakt klobouk dolů, vždycky když je mi ouvej vzpomenu si na tebe jak to zvládáš :slight_smile: A to ti věřím dostat se někam do obchodu je potíž, mě se kočár naštěsti do auta vejde ale jsou to šílený obštrukce už se těším až budou ve sporťáku a my ty vložený tašky můžeme zahodit :slight_smile: Zabírá to hodně místa, ale zase je mám v čem nosit až se mi tam nevejdou nevím jak je snesu dolů :unamused:
13. led 2010 v 10:29  • Odpověz  • To se mi líbí
Tak jsem zpatky z poradny. A hadejte co mi ten sycak rekl...... Mrknul na termin (37+6) ultrazvuk a rekl at prijdu pristi tyden :frowning2: V prvni chvili sem si myslela ze si jen dela legraci...
Tak se jdu nekam zahrabat a litovat se.
13. led 2010 v 10:31  • Odpověz  • To se mi líbí
Bali čím dýl tím líp aspoň v porodnici nebudete tak dlouho, já jsem měla císař 38+5 ale je divný že ti ho jako už nenaplánoval, blb jeden :unamused:
13. led 2010 v 10:36  • Odpověz  • To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek