Čekáme dvojčata

Ahoj holky, protože jsem tu nikde na českém koníkovi nenašla podobnou diskuzi, rozhodla jsem se jí založit sama. Doufám, že jsem špatně nehledala 🙂
Jinak já jsem po 1. IVF, už 7. den od ET jsem měla //, minulý týden na UTZ potvrzeny dvě bublinky, dneska jsem 5tt+4 a už se do ničeho nevejdu - mám dojem, že s dvojčátkama bude všechno mnohem intenzivnější a rychlejší 😃
Tak jestli máte nějaká také stejné pocity a jste na stejné lodi, budu ráda, když se přidáte do téhle diskuze, mám spoustu otázek
zatím zdravím, páček 😉 😎 😃
kocule
4. kvě 2010
To je ale pablb. ]-( ]-( ]-( Však on nerodí a jeho žena taky ne, že. ]-( ]-( ]-(

Rejchl, s těma návštěvama, to bylo jediný, co bylo naprosto v pohodě a kdykoliv. 😉
rejchl
4. kvě 2010
Kocu muj chlap prave maka do cca 15:00 tak jestli ho pak za mnou pustej nebo ne.Ale miminka videt muze ne?Pocitam ze druhy den me zacnou tahat z postele a chodit.A jak to je s mlikem a prvnim prisatim miminek???Asi to je pomaljesi nez po prirozenem ze?
fiallinka
4. kvě 2010
tak holky, naše nemocnice je známá v okolí poměrně velkým počtem císařů, tam ho fakt nikdo asi při dvojkách nikomu nevymlouvá...to docela čumím, že vám ho při obrácených polohách nechtějí udělat. A mimochodem, podle příruček č. gyn. společnosti je jednou z indikací k císaři i úzkostlivá rodička 🙂
kocule
4. kvě 2010
Malí se narodil před 8 h ráno a večer už jsem šla za pomoci sestřiček na záchod, kvůli trombóze. Takže jsem ležela cca 12 h a druhý den jsem lítala ak šus po chodbě, páč mi malý kolaboval, jak mi ho rvaly na prso na kojení, on nechtěl, ječel až se zalykal a byla jsem s nervama hyn. ]-( Tuším, že malé přikládali, i když jsem ležela, ale podle mě to velký význam nemá. Ono se zvrchu blbě saje, manža to naprosto nechápal. :-p Ať se manžel se sestrama dopředu domluví, určitě mu vyjdou vstříc. 😉 můj manžel třeba chodil v 20 h, páč taky pracuje a problém nebyl, jen se nahlásil, byla je neklepla z chlapa na oddělení pepka. 😃 😃 😃 Jinak na hojení doporučuju wobenzym, může se u něj kojit a neměla jsem absolutně problém, je výborný. 😉
kocule
4. kvě 2010
Já píšu jak hotentot. 😃 😃 Pardón.... 😃 😃
kocule
4. kvě 2010
Mlíko tuším trvalo 2-3 dny, intenzivně jsem odsávala nemocniční odsavačkou, určitě si ji pujč. 😉
sarri
4. kvě 2010
Petranelko, držím pěsti. To je fakt v prdeli, jak se musí ženská před porodem kvůli kreténovi nervovat. Zkus použít argument, co napsala Fiallinka - že jsi ta úzkostná rodička. Myslím, že Arwenka měla béčko příčně a při porodu se přetočilo KP a šlo ven kleštěma.
Omlouvám se za vulgarismy, ale mě to docela naprdlo - jen jsem mrkla, jak tak chystám koupáníčko.
kocule
4. kvě 2010
Našla jsem svoji story o porodu, snad pomůže. 😉 Jinak tu propouštěcí zprávu asi zvrtali, podle neuroložky musel být PPH Tomča, Adu KP. :-N

Sarri, rodila jsem císařským řezem a dost striktně jsem na něm trvala. Někteří to na mě zkoušeli, abych rodila normálně, což jsem razantně odmítla, jedno mimčo bylo sice PPH, ale druhé KP a z propouštěcí zprávy jsem zjistila, že to byl zrovna chlapeček, takže jsem byla ráda, že jsem se nenechala přemluvit. Přece jen jsme měla strach o druhé miminko, člověk nikdy neví, jak se to při těchto polohách vyvrbí. Mrňata byla během chviličky venku a já se probrala za 2 h na pokoji, kam mi je manžel dovezl ukázat. Na sále být nemohl, ale hned je měl u sebe a pečoval o ně se střičkama. A fotilo a fotil . Jo, narkózu jsem chtěla jsem chtěla jen od pasu dolů, ale vyšly mi nějak blbě krevní rozbory a navíc mi anestezioložka na sále řekla, že by mi to u dvojčátek příliš nedoporučovala, takže jsem šla na celkovou. A naprosto v pohodě. Celý den jsem jen spala, byla na kapačkách a večer šla na záchod za pomoci sestřiček, abych se dala dohromady, další den jsem už fungovala normálně. O děti se staraly dětské sestry první dny a byla jsem fakt ráda, měla jsem dost. Chodila jsem se na ně vždycky dívat a nosily mi je na kojení. Kojení byl děs běs, malý se nechtěl přisát a malá mi rozkousala bradavky do krve, takže prostě nekojím. Po tomto jsem je odmítla přikládat, takže jsem odsávala mléko a zjistilo se, že prostě nemám dost mléka pro oba a začali jsme je přikrmovat. Do té doby totiž vůbec nepřibírali na váze a nechtěli nás pustit domů. Takže do teď míchám své mléko s příkrmem a jde to. Prý málokterá maminka má mléko pro dvě děti, ale do té doby to byl horor, jak mi malého tlačili na prsa a on chudáček ječel, jak se mu to nelíbilo. Ke konci už jsem se starala o děti sama, měla jsem je na pokoji. Dětští lékaři jsou super, primář perfektní, nemůžu si vůbec stěžovat. S ženskýma sestrama to bylo někdy horší, ale každý je nějaký a těch protivných bylo opravdu jenom pár, většina byla naprosto super a snažily se nám pomoct. Co byla fakt krize, tak byla strava. Naprosto nevhodná pro nastávající maminky a na kojení. Tlačenka, koblihy, květáková polévka a další perly, takže mi manžel nosil jídlo i z domu a dávala jsem si ho do ledničky na chodbě. Bylo to náročné, starat se o dvě děti naprosto sama a v nemocnici, kde člověk nemá svůj klid, ale zvládli jsme to a už je nám dobře. Akorát maličká nemá ještě očkování, protože neměla při propouštění ani 2,4 kg, takže na ni dávám bacha, aby se nenachladila a necháme ji naočkovat asi příští týden.
petranela
4. kvě 2010
Sarri, díky moc 😉 použiju i argumet s úžkostnou rodičkou, ať jich mám víc, však je to taky pravda 🙂 A přesně toho jak píšeš, že měla Arwenka se bojím, že by mohly nastat právě takové komplikace a klešťový porod!!! Tak to je šílená představa, to by mne odvezli asi rovnou z porodnice do blázince, musím jim tohle taky říct 😃

Koculko, dky, story o porodu nám tady pomůže, ať víme na co se těšit a jaký asi bude průběh.
salu
4. kvě 2010
Ahoj, Rejchl - moc držím palečky, to je super !!!! V pátek jedny mimi a v pondělí druhý mimi 🙂

Jediné mínus, že nás tady bude zase míň 😞

A teda názor, že mimi při císaři umírají, slyším fakt poprvé (pokud je to při indikaci kolizní polohy). Nechtěla tě jenom vystrašit?
salu
4. kvě 2010
Holky, já když se vidím na 28tt, tak vás obdivuju, jak jste to mohly dotáhnout až do 38tt :-p
ali.cka
4. kvě 2010
holky,moc gratuluji k termínum,už je to takové lepšío,že máta jistotu a víte kdy to nastane.já měla podle mého gyn.rodit 35-36tt max a císař,že jednovajky se déle nenchávají a na kontrole v porodce mě řekli,že se kluci krásně drží a byla by škoda je tam nenechat třeba i do 39!!!!ale s jednou placentou si myslím,že je to trošku velké riziko a navíc mám spodního hlavičkou a vrchního zadečkem a prý není důvod pro císaře ani polohy ani jedna placenta!tak v tom aby se prase vyznalo!uvidíme co my řeknou ve čtvrtek!
petranela
4. kvě 2010
Ali.cko, to je taky teda síla, nechodíš náhodou taky na Obilnák? Něco mi to připomíná...
kocule
4. kvě 2010
Holky, já vážně nevím, co na to mám říct. 😞 U nás zabralo to, že jsem se nedala a dovolila si oponovat i doktorce, které se každý bojí. Nasadila jsem kulomet, ona jen zírala. :-N Asi se na ni takhle musí, je ale fakt, že za mnou stála moje doktorka, která mi toho císaře dělala. To se mi to pak hádalo. 😃 😃 😃 Je to strašně smutné, že musíte tak bojovat, takže se nedejte!

Salu, vždyť my vám sem stejně lezem a uteče to jako voda, uvidíš. 😉
salu
4. kvě 2010
Kocu, já k vám taky lezu a čtu si rady 🙂

Nevzpomínáš si, že by někdo psal, že magnézko je sice dobrý na křeče, ale blbý na otoky? třeba si to pletu ....

Dost mě ty otoky trápí a v pátek mám kontrolu, tak snad mě nenechá lehnout.
petranela
4. kvě 2010
Kocu, podle Tvojí rady zítra taky nasadím kulomet, snad zabere 😎

Jinak holky na druhou novou diskuzi taky chodím číst, abych měla nějaký info a něco se přiučila 😉

Salu, ale Ty už jsi profi maminka, máš už Aničku, tak všechno víš, to Ti závidím, já nevím o dětech skoro nic, budu tepve bojovat a všechno se učit.
Jinak magenzko už beru docela dlouho, o tom, že by to mohlo mít vliv na otoky fakt nevím, tohle mi třeba doktor nikdy neřekl, řeší pořád aktivně jiné věci ]-( no je to možný... zitra se ho na to zeptam.
betina
4. kvě 2010
jééé ahoj holky, tak já už chtěla diskuzi vzdát, že nestíhám absolutně dočítat 😃 jinak ale veeelká gratulace cien!!!!! no a za chvilku budou další miminka, se těším!!!!
ted se omlouvám, ale nezapamatovala sem si jméno těhulky, co ji ta primářka říkala o tom úmrtí dětí při císaři!!!to snad není možný, tohle říkat mamce před porodem!!!!!!!!!!!!!! neboj, vše bude v pořádku!!!! baba jedna blbá.
tak jak jste psaly o těch otokách,ta ty teda zatím nemám, zato od začátku trpím úpornýma nevolnostma a průjmama,ty trvají pořád ]-( ale oproti těhu s Verunkou to ted mega letí 😃 celý den v jednom kole,no nevím, co bude po porodu 😃
fiallinka
4. kvě 2010
beti, teda konečně vidím, že někdo by měl mít dvojčata podobně brzo po prvním děcku jako já 🙂, už se těším na ten děs běs...

i když, ve čtvr. jdu na kontrolu, kdo ví, jestli tam budou ještě dvě 🙂
sarri
4. kvě 2010
Tak Vám sem zkopnu můj pobyt v porodnici. Nikomu bych to nepřála, ale v duchu hesla "počítej s horším a doufej v lepší"
Nechci nikoho vylekat, spíš kdyby na Vás pak místo radosti zaútočily depky, tak věřte, že to není nic neobvklého a že se to srovná. Jo a kdyby, tak řvěte o pomoc.

"Já jsem sice rodila normálně, ale porodnice byl nejhorší zážitek mého života a to mi už kuchali žlučník a na začátku těhotenství jsem strávila na nemocničním lůžku 6 týdnů. Všechno se dalo přežít, jenom na tu hrůzu po porodu nikdy nezapomenu. Poporodní deprese a psychické problémy vůbec jsou u náš totiž těžce podceňovány...
V porodnici jsem byla preventivně hospitalozována a cca 10. den pobytu mi rupla voda (holky byly hlavičkama, ale jenovaječné na jedné placentě), tak jsem šla rodit. Bolesti v zádech jak prase - a to, myslím, snesu hodně. na zádech to bylo vážně nesnesitelné, jenže mi museli pořád natáčet ty ozvy - to jsem fakt myslela, že zdechnu. Chtěla jsem epidurál, který mi odmítli, že se to s dvojkama nedělá. Tak jsem si užila od 02:00 do 10:04 - a to jsem měla zrovna kontrakce po 4 minutách. kdo šel právě kolem, tak mi tam narval ruce, aby zjistil, na kolik jsem otevřená - to jsem sam. taky musela být na zádech. Naštěstí byl u mně manžel, jinak bych to asi nepřežila. Narození holek byl nejkrásnější okamžik našeho života a to zcela vážně bez nadsázky. Jenže pak ze mně hodinu dolovali placentu a ta prostě nešla - opět příšerná bolest. Nakonec to vzdali a uspali mě, aby ji z tamy vyřízli - byla přirostlá ke stěně dělohy. Po narkóze mi bylo blbě a ještě mi daly cévku, tak jsem byla přivázaná pytlíkem s močí k posteli. Cévku mi odmitli vytáhnout, že ji musím vyčúrat - podařilo se až na druhý den. Stále jsem ale měla nízký tlak, tak mě musel manžel odvézt za holkama na vozíku. Byla jsem na pokoji s paní, co předčasně porodila a dítě měla na JIP - moc milá pání - dodnes si píšeme. Další den už jsem podél zdi šla sama, ale tla kstále nic moc. 3. den po porodu utz dělohy - špetné, nutná revize. Ve frontě před operačním sálem čekám 45 minut - nervy pracují. Po revizi mě stěhují na jiný pokoj a dostávám děti do péče. Systém nemocnice úplně na houby - jídlo co 3 hodiny - přebalit, nakojit, jí na chodbu zvážit, dokrmit, uložit, to samé s druhým dítkem a pak si odsát prsa. Jenže mně děti neuměly sát - měly jen 2200g a něco ještě zhubly, takže problém. Navíc silná novorozenecká žloutenka a holky by jen spaly a spaly. musely vypít 30, jenže to sály z prsu 45 minut, což vážně nešlo. Den se skládal z nonstop krmení a odsávání prsou - jenže mléko ani při odsávání co 2 hodiny nestačilo. Do holek se to muselo nalívat - prostě během jídla 10X usnuly. Pidipokoj a dostala jsem spolubydlící - prý děcko mít nebude - baba hubu nezvřela a děcko na druhý den dostala na pokoj. Nebylo tam k hnutí, postýlkama se muselo šibovat, aby se dalo projít. Paní to s děckem nešlo a chtěla, abych jí vše ukazovala a neustále mně s něčím otravovala. 5 dní jsem spala 2hod/den. Byla jsem živoucí mrtvola. Spodek mně neuspále nepříjemně bolel - zanítilo se mi vyholení -samá zahnisaná boule a to bylo horší než vlastní rána po nastřižení. sestřičky protivné jak ostnatý drát - nikdo mi s holkama nepomohl. Začala jsem bojkotovat kojovážící systém - cíl být přežít a nezabít spolubydlící - musela jsem dát manželovi nůž, co jem měla na jabka, protože bych ju asi zapichla - to není joke. Řvala (ve smyslu brečela) jsem téměř nonstop a začínal děti nenávidět, protože to kvůli nim nespím - ale bylo to kvůli těm blbounům v porodnici a babě, co neustále hulákala (aj na to děcko). Do toho podělané vizity a podobné věci, které mi komplikovaly život. Rvala jsem jídlo do holek velmi úporně, jen aby nás už pustili dom. Byla jsem fakt troska s kruhama pod očima a nateklýma nohama. Všichni mleli o kojení, ale aby mi někdo pomohl, to nehrozilo.
Je třeba vědět, že každý má nárok na krizi a že se to časem zlepší.
Doma to bylo už naprosto v pohodě. Jsou horší a lepší dny, ale taková hrůza jak v porodnici už to nikdy nebyla a to budou mít holky 5 měsíců.

Do mně v porodce taky pořád hustili, kolik musí holky sníst - přes den, když tam byl manžel, tak mi pomáhal a taky je nacpával - chrápaly i u flašky - každá to pila 30ml půl hodiny - hrůza. Když jsem řekla, že ty dávky do nich nemůžu nacpat, tak mi to zvýšili na 40 a ať krmím po hodině a půl 20ml. K sobě si holky sestry nikdy nevzaly, když jsem potřebovala do sprchy a manžel odpoledne nepřijel, protože musel na úřady, tak mi za půl hodiny dovezla sestra holky zpátky, že to už musím být vysprchovaná - no nebyla - dala jsem si oběd a víc se nestihlo. Paradox je, že hned po příjezdu z porodky - byla jsem u rodičů, mamka si vzala dovolenou (manžel musel na nějaké služebky a žijeme 65 km od obou babiček) a pomáhala mi, ale chcu napsat, že když přišla dětská doktorka k nám domů a ptala jsem se jí na to jídlo, tak mi řekla, že holky si řeknou, kdy chtějí baštit a kolik - a tak to bylo. Holky se rozjedly úplně samy. Akorát já jsem se nedonutila v noci odsávat, protože přece jenom jedly co 3 hodiny i v noci a sály pomalu, tak krmení zabralo hodinu a půl, takže jsem brzo o mléko přišla - no i tak ho bylo málo (
Režim si holky udělaly samy - jíme jednou za noc - kol. 4 ráno a vstáváme kol. 9. Večer ukládáme mezi 7 a 8. Nechováme, neuspáváme, položíme, zhasneme, max. dudlík. Holky spí ve svém pokojíku."

Tož asi tak.
betina
4. kvě 2010
fiali, i já jsem ráda, že tady je někdo takový blázen 😃 co si budeme nalhávat, těhu je úplně iný, jsem totálně vyfluslá z Verči, ale letí to teda a nemám čas přemýšlet nad blbostma jako u Verunky, jenom jsem teda vzpomínala, jak jsem si hezky chrupala, chodila na procházky ke konci a ted jen toho malýho caparta tahám v náručí. ale dneska se musím pochlubt, že sem dostala odvahu, od kočárku opustila a ted prostě budeme všude po svých, za pochvalu jsme byly s Verčou v cukrárně 😃 vše je jiné. u Verunky sem v tomto tt ěmla už tak 10 kilo nahoře, ted1,5kg.

sarri, porod děs běs a jak říkám, že záleží na přístupu sester, to může být sebelepší porodnice a je ti to naprd. taky sem byla rád, ža sem doma. doma je doma.
salu
4. kvě 2010
Petranelo - už mám sice dceru, ale povím ti, že když jsme se rozhodli pro druhé mimi, tak jsem byla v poho, jak vlastně už doma máme výbavu (postýlka, židlička ....) a že už vím, do čeho jdu, že to zvládneme a hle - šok - dvojčata. takže si připadám jako prvomamina, která jde do něčeho, o čem nemá páru.
To víš, Aničku jsme si vyňuňali, spala s námi v posteli, do 3 let jsem se jí věnovala maximálně. A teď čelím obavám, jak budu chodit se 2 plavat, jak už nebudu mít čas se všem 3 věnovat naplno, jak budu kojit (Aničku do 2 let :-p).
Je mi jasný, že teď už to nebude takové, že dvojčátka zabrečí a já poletím. Aničku jsem si v tomhle rozmazlila. Mám i strach, jak to přijme, až se vrátíme z porodky domu, teď jsem jenom "její maminka". Zatím je senzační a vztah s "bříškem a ségrama" má moc hezký.

Možná mám o malinko víc zkušeností s přebalováním, koupáním, kojením ...... ale bojím se, stejně jako asi ty !!!!!!!
Ale věřím, že i když to u nás bude 6 neděl vypadat příšerně, tak že si systém najdeme a budeme dál spokojeně fungovat.

Mám Ti pořád na mysli jednu větu, že dvojčátka si vybrala právě nás za rodiče, protože věděly, že to zvládneme a budeme šťastná rodina.
hanula83
4. kvě 2010
Sarri, tak z porodky mám naprosto stejné pocity. Jen jsem se pořád modlila, ať už nás konečně pustí. Spolubydlu jsem měla v poho, dokonce mi pomáhala. Měla mimčo pod světlem a ty poporodní depky jsme měly na střídačku ona a já. No sranda 😉... Nejdřív její prcek žloutenka, takže depka, že ho odnesli... pak byl s ní, ale zase naše holky žloutenka, takže depka já... A do toho to neustálé hustění do člověka, že prostě musí kojit, protože na tom prostě stojí svět. A když jsem chtěla příkrm, aby holky příbíraly, tak se na mě koukaly jako že co jsem to zač, že nejspíš nemůžu být normální...

Ale HOLKY!! Když jsme pak dojeli dom a udělali si vlastní systém, tak to bylo naprosto jiné kafe! Přežít porodnici a přežijete vše 🙂))... To zas ne, určitě to tak není všude, věřím, že záleží hodně na přístupu a taky je pravda, že u nás v porodce byl tenkrát dost nával, takže psycho stres...
petranela
4. kvě 2010
Salu, to víš, že všechno zvládneš, Aničce už je pět, je to jistě rozumná holka, už teď má vztah se "ségrama" hezký jak píšeš. 😉 Dvojčátka jistě rozmazlený nebudou, asi to ani nepůjde.
Ty zkušenosti s přebalování, koupaním, kojením a vším závidím, to já nic z tohoto absolutně vůbec neumím... Vždycky jsem si někde pochovala miminko a tím to končilo, to bude pro mne boj!!! Bojím se, že budu absolutně neschopná.

Sarri, hrozný příběh s porodnicí.... mrzí mne, čím vším sis musela projít... ještě že po návratu domů se všechno zlepšilo. Teď holčičky zvládáš úplně skvěle, jsi šikulka 😉
fiallinka
4. kvě 2010
Sarri, a jak si Zlín všichni chválí 🙂 🙂 🙂. Já si na ten malý Vsetín fakt nemůžu stěžovat...

Beti, no - já jsem naopak ráda, že Juráš v tom kočárku teď docela usedí (má nový a strašně rád tam je), protože jinak bych ho právě asi musela násilím odněkud nosit v rukách, když se sekne, že nechce, tak nechce, jde si svým směrem, a tak... ale je pravda, že by mne ve snu nenapadlo, že by zas vyšly dvojčata, je to teda hodně brzo po Jurim...
petranela
4. kvě 2010
Fialinko, na Vsetín jsem slyšela jen samou chválu, doktoři se tam hodně snaží, zrovna v téhle nemocnici znám dr. Janáče, radila jsem se sním ohledně toho císaře a ten s tím nemá žádné problémy jako u nás v Brně. Třeba na něj budeš mít štěstí. Nabízel mi, že můžu jet rodit nim, ale mám to z ruky, máš dobrou porodnici 😉
eirin
4. kvě 2010
Teda Sarri, to jsou historky ... :-|
Já jsem na tom stejně jako Petranel, taky se budu učit jak na miminko úplně od začátku. Naposledy jsem si chovala mímo když byl synovec malý a to je už 15 let 😃
Poslední dny mi padá břicho a dole (tam u převisu 😃) mě dost bolí kůže, au au.
kocule
5. kvě 2010
Sarri, ty jsi byla na 4. patře viď? Já na 3.tím a to bylo teda lepší. S návštevama no problem kdykoliv, sestry si je ze začátku vzaly i na noc a z novorozeneckého se snažily mi pomoct. Ne všechny, ale většina ano. Laktační poradkyně za mnou taky nebyla ani jednou a měla jsem kliku, že spolubydlící byla prima, dodnes si píšeme. Toma se mi třeba počůral, tak mi došla pro oblečení a hlídala mi, když jsem šla na oběd. Měla holčičku na mediálce, takže se to relativně na tom pokoji dalo. O 4. patře už jsem slyšela horory, takže na to něco zřemě je. :-p

Ta porodnice má prostě systém, který člověk musí respeaktovat, ale doma je to vážně o něčem úplně jiném. Taková lahoda a pohoda. x-) x-) x-) Nebojte se toho, zvládnete to. Nadruhou stranu jsme si říkala, že člověk přežije všechno, když jsem vydržela tohle. 😃 😃 😃
sarri
5. kvě 2010
Kočule, byla jsem na čtverce a sam. dnes vím, co jsem jak měla udělat, jenže tehdy mně můj hormonama zmítaný mozek prostě nefungoval.
Apropos ležela jsem na gyndě v Kyjově a nemůžu říct ani fň - jenže dětská JIP je jenom někde a kdybych porodila děti, které musí mít tuto péči, tak by mi je odvezli pryč.
Co mi přišlo nejhorší, že v té Baťovce bylo tolik mimin na JIP a mediále, že ty schopnější hned hrnuli maminkám a někdy ten inkubátoš ještě i potřebovaly. Paní tak předělali holčičku z JIP na mediál a chuďátko za chvilku musela zpátky, protože to nebylo ono a z mediálu je dávaly na novorozenecké a když jsem jednou šla žebrat příkrm - musela jsem každý příkrm jít vyptat od sestry (najít ji a ona mi přesně dala - abych to náhodou nekradla na doma nebo co- tak jsem jak debil věčně hledala někoho, kdo mi tá tu blbou lahvičku s mlékem - dens bych si dovezla svoje, ať si to strčí někam), ale zpátky - jednou na tom novorozeneckém pokoji sestra něco psala a jak jsem tam vešla pro ten příkrm, tak vidím v postýlce úplně modré děcko, tož jí to říkám a ona vyskočila a začala ho masírovat, pohazovat s ním. Bylo mi z toho úplně šoufl.
Fiallinko, ať dobře dopadne kontrola a holky, co máte naplánované roděníčko, tak ať je vše OK a brzy na maminkách pěkně s fotečkama.
kocule
5. kvě 2010
Sarri, to je síla. ]-( S těma příkrmama mě to taky rozčilovalo, tak jsem pověřila manžu, ať mi je koupí. Jenže než by je objednali v lékárně, skoro nikde je totiž nemají, tak bychom byli doma, tak už jsem se na to vyprdla. Flašky jsem si donesla svoje, jenže je nebylo kde sterilizovat a o Miltonu jsem ještě tenkrát nevěděla. Podle mě měla Adu to trávení rozhozené z toho, fakt je mi z toho smutno. 😞 Tak jsme měli nemocniční, ale denně se prosit o strerilizovanou flašku nešlo. 😞 😞
cepecek
5. kvě 2010
Ahoj holky,
tak já jsem podod v Jihlavě měla v pohodě oproti Vám. Rodil mě můj doktor, všichni se moc starali, ale šok nastal na novorozeneckém. Pomoc v kojení tam spočívá v tom, že Vám pustějí video a to je vše. O příkmy jsem také musela žebrat. Jikdo mi nepomohl a to jsem měla jen jedno dítě, ale byla jsem po epi a císaři. Dítě manžovi dali hned na sále a starej se, malá byla od začátku se mnou a nikoho nezajímalo, že se memůžu hýbat, prostě starej se, ještě že tam byl se mnou na pokoji celý pobyt manžel - fakt mi pomohl. Dětskou sestru jste nepřivolali ani za zlaté prase, ale ženské sestry byly fajn, moc se snažily.