• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Čekáme dvojčata

27. července 2017 
To je ale pablb. :angry: :angry: :angry: Však on nerodí a jeho žena taky ne, že. :angry: :angry: :angry:

Rejchl, s těma návštěvama, to bylo jediný, co bylo naprosto v pohodě a kdykoliv. :wink:
4. kvě 2010 v 17:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kocu muj chlap prave maka do cca 15:00 tak jestli ho pak za mnou pustej nebo ne.Ale miminka videt muze ne?Pocitam ze druhy den me zacnou tahat z postele a chodit.A jak to je s mlikem a prvnim prisatim miminek???Asi to je pomaljesi nez po prirozenem ze?
4. kvě 2010 v 17:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak holky, naše nemocnice je známá v okolí poměrně velkým počtem císařů, tam ho fakt nikdo asi při dvojkách nikomu nevymlouvá...to docela čumím, že vám ho při obrácených polohách nechtějí udělat. A mimochodem, podle příruček č. gyn. společnosti je jednou z indikací k císaři i úzkostlivá rodička :slight_smile:
4. kvě 2010 v 17:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Malí se narodil před 8 h ráno a večer už jsem šla za pomoci sestřiček na záchod, kvůli trombóze. Takže jsem ležela cca 12 h a druhý den jsem lítala ak šus po chodbě, páč mi malý kolaboval, jak mi ho rvaly na prso na kojení, on nechtěl, ječel až se zalykal a byla jsem s nervama hyn. :angry: Tuším, že malé přikládali, i když jsem ležela, ale podle mě to velký význam nemá. Ono se zvrchu blbě saje, manža to naprosto nechápal. :stuck_out_tongue_closed_eyes: Ať se manžel se sestrama dopředu domluví, určitě mu vyjdou vstříc. :wink: můj manžel třeba chodil v 20 h, páč taky pracuje a problém nebyl, jen se nahlásil, byla je neklepla z chlapa na oddělení pepka. :grinning: :grinning: :grinning: Jinak na hojení doporučuju wobenzym, může se u něj kojit a neměla jsem absolutně problém, je výborný. :wink:
4. kvě 2010 v 17:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já píšu jak hotentot. :grinning: :grinning: Pardón.... :grinning: :grinning:
4. kvě 2010 v 17:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mlíko tuším trvalo 2-3 dny, intenzivně jsem odsávala nemocniční odsavačkou, určitě si ji pujč. :wink:
4. kvě 2010 v 17:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Petranelko, držím pěsti. To je fakt v prdeli, jak se musí ženská před porodem kvůli kreténovi nervovat. Zkus použít argument, co napsala Fiallinka - že jsi ta úzkostná rodička. Myslím, že Arwenka měla béčko příčně a při porodu se přetočilo KP a šlo ven kleštěma.
Omlouvám se za vulgarismy, ale mě to docela naprdlo - jen jsem mrkla, jak tak chystám koupáníčko.
4. kvě 2010 v 17:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Našla jsem svoji story o porodu, snad pomůže. :wink: Jinak tu propouštěcí zprávu asi zvrtali, podle neuroložky musel být PPH Tomča, Adu KP. :sweat_smile:

Sarri, rodila jsem císařským řezem a dost striktně jsem na něm trvala. Někteří to na mě zkoušeli, abych rodila normálně, což jsem razantně odmítla, jedno mimčo bylo sice PPH, ale druhé KP a z propouštěcí zprávy jsem zjistila, že to byl zrovna chlapeček, takže jsem byla ráda, že jsem se nenechala přemluvit. Přece jen jsme měla strach o druhé miminko, člověk nikdy neví, jak se to při těchto polohách vyvrbí. Mrňata byla během chviličky venku a já se probrala za 2 h na pokoji, kam mi je manžel dovezl ukázat. Na sále být nemohl, ale hned je měl u sebe a pečoval o ně se střičkama. A fotilo a fotil . Jo, narkózu jsem chtěla jsem chtěla jen od pasu dolů, ale vyšly mi nějak blbě krevní rozbory a navíc mi anestezioložka na sále řekla, že by mi to u dvojčátek příliš nedoporučovala, takže jsem šla na celkovou. A naprosto v pohodě. Celý den jsem jen spala, byla na kapačkách a večer šla na záchod za pomoci sestřiček, abych se dala dohromady, další den jsem už fungovala normálně. O děti se staraly dětské sestry první dny a byla jsem fakt ráda, měla jsem dost. Chodila jsem se na ně vždycky dívat a nosily mi je na kojení. Kojení byl děs běs, malý se nechtěl přisát a malá mi rozkousala bradavky do krve, takže prostě nekojím. Po tomto jsem je odmítla přikládat, takže jsem odsávala mléko a zjistilo se, že prostě nemám dost mléka pro oba a začali jsme je přikrmovat. Do té doby totiž vůbec nepřibírali na váze a nechtěli nás pustit domů. Takže do teď míchám své mléko s příkrmem a jde to. Prý málokterá maminka má mléko pro dvě děti, ale do té doby to byl horor, jak mi malého tlačili na prsa a on chudáček ječel, jak se mu to nelíbilo. Ke konci už jsem se starala o děti sama, měla jsem je na pokoji. Dětští lékaři jsou super, primář perfektní, nemůžu si vůbec stěžovat. S ženskýma sestrama to bylo někdy horší, ale každý je nějaký a těch protivných bylo opravdu jenom pár, většina byla naprosto super a snažily se nám pomoct. Co byla fakt krize, tak byla strava. Naprosto nevhodná pro nastávající maminky a na kojení. Tlačenka, koblihy, květáková polévka a další perly, takže mi manžel nosil jídlo i z domu a dávala jsem si ho do ledničky na chodbě. Bylo to náročné, starat se o dvě děti naprosto sama a v nemocnici, kde člověk nemá svůj klid, ale zvládli jsme to a už je nám dobře. Akorát maličká nemá ještě očkování, protože neměla při propouštění ani 2,4 kg, takže na ni dávám bacha, aby se nenachladila a necháme ji naočkovat asi příští týden.
4. kvě 2010 v 18:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Sarri, díky moc :wink: použiju i argumet s úžkostnou rodičkou, ať jich mám víc, však je to taky pravda :slight_smile: A přesně toho jak píšeš, že měla Arwenka se bojím, že by mohly nastat právě takové komplikace a klešťový porod!!! Tak to je šílená představa, to by mne odvezli asi rovnou z porodnice do blázince, musím jim tohle taky říct :grinning:

Koculko, dky, story o porodu nám tady pomůže, ať víme na co se těšit a jaký asi bude průběh.
4. kvě 2010 v 18:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, Rejchl - moc držím palečky, to je super !!!! V pátek jedny mimi a v pondělí druhý mimi :slight_smile:

Jediné mínus, že nás tady bude zase míň :frowning2:

A teda názor, že mimi při císaři umírají, slyším fakt poprvé (pokud je to při indikaci kolizní polohy). Nechtěla tě jenom vystrašit?
4. kvě 2010 v 18:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, já když se vidím na 28tt, tak vás obdivuju, jak jste to mohly dotáhnout až do 38tt :stuck_out_tongue_closed_eyes:
4. kvě 2010 v 18:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky,moc gratuluji k termínum,už je to takové lepšío,že máta jistotu a víte kdy to nastane.já měla podle mého gyn.rodit 35-36tt max a císař,že jednovajky se déle nenchávají a na kontrole v porodce mě řekli,že se kluci krásně drží a byla by škoda je tam nenechat třeba i do 39!!!!ale s jednou placentou si myslím,že je to trošku velké riziko a navíc mám spodního hlavičkou a vrchního zadečkem a prý není důvod pro císaře ani polohy ani jedna placenta!tak v tom aby se prase vyznalo!uvidíme co my řeknou ve čtvrtek!
4. kvě 2010 v 18:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ali.cko, to je taky teda síla, nechodíš náhodou taky na Obilnák? Něco mi to připomíná...
4. kvě 2010 v 19:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, já vážně nevím, co na to mám říct. :frowning2: U nás zabralo to, že jsem se nedala a dovolila si oponovat i doktorce, které se každý bojí. Nasadila jsem kulomet, ona jen zírala. :sweat_smile: Asi se na ni takhle musí, je ale fakt, že za mnou stála moje doktorka, která mi toho císaře dělala. To se mi to pak hádalo. :grinning: :grinning: :grinning: Je to strašně smutné, že musíte tak bojovat, takže se nedejte!

Salu, vždyť my vám sem stejně lezem a uteče to jako voda, uvidíš. :wink:
4. kvě 2010 v 19:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kocu, já k vám taky lezu a čtu si rady :slight_smile:

Nevzpomínáš si, že by někdo psal, že magnézko je sice dobrý na křeče, ale blbý na otoky? třeba si to pletu ....

Dost mě ty otoky trápí a v pátek mám kontrolu, tak snad mě nenechá lehnout.
4. kvě 2010 v 19:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kocu, podle Tvojí rady zítra taky nasadím kulomet, snad zabere :sunglasses:

Jinak holky na druhou novou diskuzi taky chodím číst, abych měla nějaký info a něco se přiučila :wink:

Salu, ale Ty už jsi profi maminka, máš už Aničku, tak všechno víš, to Ti závidím, já nevím o dětech skoro nic, budu tepve bojovat a všechno se učit.
Jinak magenzko už beru docela dlouho, o tom, že by to mohlo mít vliv na otoky fakt nevím, tohle mi třeba doktor nikdy neřekl, řeší pořád aktivně jiné věci :angry: no je to možný... zitra se ho na to zeptam.
4. kvě 2010 v 19:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
jééé ahoj holky, tak já už chtěla diskuzi vzdát, že nestíhám absolutně dočítat :grinning: jinak ale veeelká gratulace cien!!!!! no a za chvilku budou další miminka, se těším!!!!
ted se omlouvám, ale nezapamatovala sem si jméno těhulky, co ji ta primářka říkala o tom úmrtí dětí při císaři!!!to snad není možný, tohle říkat mamce před porodem!!!!!!!!!!!!!! neboj, vše bude v pořádku!!!! baba jedna blbá.
tak jak jste psaly o těch otokách,ta ty teda zatím nemám, zato od začátku trpím úpornýma nevolnostma a průjmama,ty trvají pořád :angry: ale oproti těhu s Verunkou to ted mega letí :grinning: celý den v jednom kole,no nevím, co bude po porodu :grinning:
4. kvě 2010 ve 20:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
beti, teda konečně vidím, že někdo by měl mít dvojčata podobně brzo po prvním děcku jako já :slight_smile:, už se těším na ten děs běs...

i když, ve čtvr. jdu na kontrolu, kdo ví, jestli tam budou ještě dvě :slight_smile:
4. kvě 2010 ve 20:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak Vám sem zkopnu můj pobyt v porodnici. Nikomu bych to nepřála, ale v duchu hesla "počítej s horším a doufej v lepší"
Nechci nikoho vylekat, spíš kdyby na Vás pak místo radosti zaútočily depky, tak věřte, že to není nic neobvklého a že se to srovná. Jo a kdyby, tak řvěte o pomoc.

"Já jsem sice rodila normálně, ale porodnice byl nejhorší zážitek mého života a to mi už kuchali žlučník a na začátku těhotenství jsem strávila na nemocničním lůžku 6 týdnů. Všechno se dalo přežít, jenom na tu hrůzu po porodu nikdy nezapomenu. Poporodní deprese a psychické problémy vůbec jsou u náš totiž těžce podceňovány...
V porodnici jsem byla preventivně hospitalozována a cca 10. den pobytu mi rupla voda (holky byly hlavičkama, ale jenovaječné na jedné placentě), tak jsem šla rodit. Bolesti v zádech jak prase - a to, myslím, snesu hodně. na zádech to bylo vážně nesnesitelné, jenže mi museli pořád natáčet ty ozvy - to jsem fakt myslela, že zdechnu. Chtěla jsem epidurál, který mi odmítli, že se to s dvojkama nedělá. Tak jsem si užila od 02:00 do 10:04 - a to jsem měla zrovna kontrakce po 4 minutách. kdo šel právě kolem, tak mi tam narval ruce, aby zjistil, na kolik jsem otevřená - to jsem sam. taky musela být na zádech. Naštěstí byl u mně manžel, jinak bych to asi nepřežila. Narození holek byl nejkrásnější okamžik našeho života a to zcela vážně bez nadsázky. Jenže pak ze mně hodinu dolovali placentu a ta prostě nešla - opět příšerná bolest. Nakonec to vzdali a uspali mě, aby ji z tamy vyřízli - byla přirostlá ke stěně dělohy. Po narkóze mi bylo blbě a ještě mi daly cévku, tak jsem byla přivázaná pytlíkem s močí k posteli. Cévku mi odmitli vytáhnout, že ji musím vyčúrat - podařilo se až na druhý den. Stále jsem ale měla nízký tlak, tak mě musel manžel odvézt za holkama na vozíku. Byla jsem na pokoji s paní, co předčasně porodila a dítě měla na JIP - moc milá pání - dodnes si píšeme. Další den už jsem podél zdi šla sama, ale tla kstále nic moc. 3. den po porodu utz dělohy - špetné, nutná revize. Ve frontě před operačním sálem čekám 45 minut - nervy pracují. Po revizi mě stěhují na jiný pokoj a dostávám děti do péče. Systém nemocnice úplně na houby - jídlo co 3 hodiny - přebalit, nakojit, jí na chodbu zvážit, dokrmit, uložit, to samé s druhým dítkem a pak si odsát prsa. Jenže mně děti neuměly sát - měly jen 2200g a něco ještě zhubly, takže problém. Navíc silná novorozenecká žloutenka a holky by jen spaly a spaly. musely vypít 30, jenže to sály z prsu 45 minut, což vážně nešlo. Den se skládal z nonstop krmení a odsávání prsou - jenže mléko ani při odsávání co 2 hodiny nestačilo. Do holek se to muselo nalívat - prostě během jídla 10X usnuly. Pidipokoj a dostala jsem spolubydlící - prý děcko mít nebude - baba hubu nezvřela a děcko na druhý den dostala na pokoj. Nebylo tam k hnutí, postýlkama se muselo šibovat, aby se dalo projít. Paní to s děckem nešlo a chtěla, abych jí vše ukazovala a neustále mně s něčím otravovala. 5 dní jsem spala 2hod/den. Byla jsem živoucí mrtvola. Spodek mně neuspále nepříjemně bolel - zanítilo se mi vyholení -samá zahnisaná boule a to bylo horší než vlastní rána po nastřižení. sestřičky protivné jak ostnatý drát - nikdo mi s holkama nepomohl. Začala jsem bojkotovat kojovážící systém - cíl být přežít a nezabít spolubydlící - musela jsem dát manželovi nůž, co jem měla na jabka, protože bych ju asi zapichla - to není joke. Řvala (ve smyslu brečela) jsem téměř nonstop a začínal děti nenávidět, protože to kvůli nim nespím - ale bylo to kvůli těm blbounům v porodnici a babě, co neustále hulákala (aj na to děcko). Do toho podělané vizity a podobné věci, které mi komplikovaly život. Rvala jsem jídlo do holek velmi úporně, jen aby nás už pustili dom. Byla jsem fakt troska s kruhama pod očima a nateklýma nohama. Všichni mleli o kojení, ale aby mi někdo pomohl, to nehrozilo.
Je třeba vědět, že každý má nárok na krizi a že se to časem zlepší.
Doma to bylo už naprosto v pohodě. Jsou horší a lepší dny, ale taková hrůza jak v porodnici už to nikdy nebyla a to budou mít holky 5 měsíců.

Do mně v porodce taky pořád hustili, kolik musí holky sníst - přes den, když tam byl manžel, tak mi pomáhal a taky je nacpával - chrápaly i u flašky - každá to pila 30ml půl hodiny - hrůza. Když jsem řekla, že ty dávky do nich nemůžu nacpat, tak mi to zvýšili na 40 a ať krmím po hodině a půl 20ml. K sobě si holky sestry nikdy nevzaly, když jsem potřebovala do sprchy a manžel odpoledne nepřijel, protože musel na úřady, tak mi za půl hodiny dovezla sestra holky zpátky, že to už musím být vysprchovaná - no nebyla - dala jsem si oběd a víc se nestihlo. Paradox je, že hned po příjezdu z porodky - byla jsem u rodičů, mamka si vzala dovolenou (manžel musel na nějaké služebky a žijeme 65 km od obou babiček) a pomáhala mi, ale chcu napsat, že když přišla dětská doktorka k nám domů a ptala jsem se jí na to jídlo, tak mi řekla, že holky si řeknou, kdy chtějí baštit a kolik - a tak to bylo. Holky se rozjedly úplně samy. Akorát já jsem se nedonutila v noci odsávat, protože přece jenom jedly co 3 hodiny i v noci a sály pomalu, tak krmení zabralo hodinu a půl, takže jsem brzo o mléko přišla - no i tak ho bylo málo (
Režim si holky udělaly samy - jíme jednou za noc - kol. 4 ráno a vstáváme kol. 9. Večer ukládáme mezi 7 a 8. Nechováme, neuspáváme, položíme, zhasneme, max. dudlík. Holky spí ve svém pokojíku."

Tož asi tak.
4. kvě 2010 ve 20:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
fiali, i já jsem ráda, že tady je někdo takový blázen :grinning: co si budeme nalhávat, těhu je úplně iný, jsem totálně vyfluslá z Verči, ale letí to teda a nemám čas přemýšlet nad blbostma jako u Verunky, jenom jsem teda vzpomínala, jak jsem si hezky chrupala, chodila na procházky ke konci a ted jen toho malýho caparta tahám v náručí. ale dneska se musím pochlubt, že sem dostala odvahu, od kočárku opustila a ted prostě budeme všude po svých, za pochvalu jsme byly s Verčou v cukrárně :grinning: vše je jiné. u Verunky sem v tomto tt ěmla už tak 10 kilo nahoře, ted1,5kg.

sarri, porod děs běs a jak říkám, že záleží na přístupu sester, to může být sebelepší porodnice a je ti to naprd. taky sem byla rád, ža sem doma. doma je doma.
4. kvě 2010 ve 21:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Petranelo - už mám sice dceru, ale povím ti, že když jsme se rozhodli pro druhé mimi, tak jsem byla v poho, jak vlastně už doma máme výbavu (postýlka, židlička ....) a že už vím, do čeho jdu, že to zvládneme a hle - šok - dvojčata. takže si připadám jako prvomamina, která jde do něčeho, o čem nemá páru.
To víš, Aničku jsme si vyňuňali, spala s námi v posteli, do 3 let jsem se jí věnovala maximálně. A teď čelím obavám, jak budu chodit se 2 plavat, jak už nebudu mít čas se všem 3 věnovat naplno, jak budu kojit (Aničku do 2 let :stuck_out_tongue_closed_eyes:).
Je mi jasný, že teď už to nebude takové, že dvojčátka zabrečí a já poletím. Aničku jsem si v tomhle rozmazlila. Mám i strach, jak to přijme, až se vrátíme z porodky domu, teď jsem jenom "její maminka". Zatím je senzační a vztah s "bříškem a ségrama" má moc hezký.

Možná mám o malinko víc zkušeností s přebalováním, koupáním, kojením ...... ale bojím se, stejně jako asi ty !!!!!!!
Ale věřím, že i když to u nás bude 6 neděl vypadat příšerně, tak že si systém najdeme a budeme dál spokojeně fungovat.

Mám Ti pořád na mysli jednu větu, že dvojčátka si vybrala právě nás za rodiče, protože věděly, že to zvládneme a budeme šťastná rodina.
4. kvě 2010 ve 22:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Sarri, tak z porodky mám naprosto stejné pocity. Jen jsem se pořád modlila, ať už nás konečně pustí. Spolubydlu jsem měla v poho, dokonce mi pomáhala. Měla mimčo pod světlem a ty poporodní depky jsme měly na střídačku ona a já. No sranda :wink:... Nejdřív její prcek žloutenka, takže depka, že ho odnesli... pak byl s ní, ale zase naše holky žloutenka, takže depka já... A do toho to neustálé hustění do člověka, že prostě musí kojit, protože na tom prostě stojí svět. A když jsem chtěla příkrm, aby holky příbíraly, tak se na mě koukaly jako že co jsem to zač, že nejspíš nemůžu být normální...

Ale HOLKY!! Když jsme pak dojeli dom a udělali si vlastní systém, tak to bylo naprosto jiné kafe! Přežít porodnici a přežijete vše :slight_smile:))... To zas ne, určitě to tak není všude, věřím, že záleží hodně na přístupu a taky je pravda, že u nás v porodce byl tenkrát dost nával, takže psycho stres...
4. kvě 2010 ve 22:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Salu, to víš, že všechno zvládneš, Aničce už je pět, je to jistě rozumná holka, už teď má vztah se "ségrama" hezký jak píšeš. :wink: Dvojčátka jistě rozmazlený nebudou, asi to ani nepůjde.
Ty zkušenosti s přebalování, koupaním, kojením a vším závidím, to já nic z tohoto absolutně vůbec neumím... Vždycky jsem si někde pochovala miminko a tím to končilo, to bude pro mne boj!!! Bojím se, že budu absolutně neschopná.

Sarri, hrozný příběh s porodnicí.... mrzí mne, čím vším sis musela projít... ještě že po návratu domů se všechno zlepšilo. Teď holčičky zvládáš úplně skvěle, jsi šikulka :wink:
4. kvě 2010 ve 22:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Sarri, a jak si Zlín všichni chválí :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:. Já si na ten malý Vsetín fakt nemůžu stěžovat...

Beti, no - já jsem naopak ráda, že Juráš v tom kočárku teď docela usedí (má nový a strašně rád tam je), protože jinak bych ho právě asi musela násilím odněkud nosit v rukách, když se sekne, že nechce, tak nechce, jde si svým směrem, a tak... ale je pravda, že by mne ve snu nenapadlo, že by zas vyšly dvojčata, je to teda hodně brzo po Jurim...
4. kvě 2010 ve 22:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Fialinko, na Vsetín jsem slyšela jen samou chválu, doktoři se tam hodně snaží, zrovna v téhle nemocnici znám dr. Janáče, radila jsem se sním ohledně toho císaře a ten s tím nemá žádné problémy jako u nás v Brně. Třeba na něj budeš mít štěstí. Nabízel mi, že můžu jet rodit nim, ale mám to z ruky, máš dobrou porodnici :wink:
4. kvě 2010 ve 22:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Teda Sarri, to jsou historky ... :unamused:
Já jsem na tom stejně jako Petranel, taky se budu učit jak na miminko úplně od začátku. Naposledy jsem si chovala mímo když byl synovec malý a to je už 15 let :grinning:
Poslední dny mi padá břicho a dole (tam u převisu :grinning:) mě dost bolí kůže, au au.
4. kvě 2010 ve 23:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Sarri, ty jsi byla na 4. patře viď? Já na 3.tím a to bylo teda lepší. S návštevama no problem kdykoliv, sestry si je ze začátku vzaly i na noc a z novorozeneckého se snažily mi pomoct. Ne všechny, ale většina ano. Laktační poradkyně za mnou taky nebyla ani jednou a měla jsem kliku, že spolubydlící byla prima, dodnes si píšeme. Toma se mi třeba počůral, tak mi došla pro oblečení a hlídala mi, když jsem šla na oběd. Měla holčičku na mediálce, takže se to relativně na tom pokoji dalo. O 4. patře už jsem slyšela horory, takže na to něco zřemě je. :stuck_out_tongue_closed_eyes:

Ta porodnice má prostě systém, který člověk musí respeaktovat, ale doma je to vážně o něčem úplně jiném. Taková lahoda a pohoda. :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face: Nebojte se toho, zvládnete to. Nadruhou stranu jsme si říkala, že člověk přežije všechno, když jsem vydržela tohle. :grinning: :grinning: :grinning:
5. kvě 2010 v 07:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kočule, byla jsem na čtverce a sam. dnes vím, co jsem jak měla udělat, jenže tehdy mně můj hormonama zmítaný mozek prostě nefungoval.
Apropos ležela jsem na gyndě v Kyjově a nemůžu říct ani fň - jenže dětská JIP je jenom někde a kdybych porodila děti, které musí mít tuto péči, tak by mi je odvezli pryč.
Co mi přišlo nejhorší, že v té Baťovce bylo tolik mimin na JIP a mediále, že ty schopnější hned hrnuli maminkám a někdy ten inkubátoš ještě i potřebovaly. Paní tak předělali holčičku z JIP na mediál a chuďátko za chvilku musela zpátky, protože to nebylo ono a z mediálu je dávaly na novorozenecké a když jsem jednou šla žebrat příkrm - musela jsem každý příkrm jít vyptat od sestry (najít ji a ona mi přesně dala - abych to náhodou nekradla na doma nebo co- tak jsem jak debil věčně hledala někoho, kdo mi tá tu blbou lahvičku s mlékem - dens bych si dovezla svoje, ať si to strčí někam), ale zpátky - jednou na tom novorozeneckém pokoji sestra něco psala a jak jsem tam vešla pro ten příkrm, tak vidím v postýlce úplně modré děcko, tož jí to říkám a ona vyskočila a začala ho masírovat, pohazovat s ním. Bylo mi z toho úplně šoufl.
Fiallinko, ať dobře dopadne kontrola a holky, co máte naplánované roděníčko, tak ať je vše OK a brzy na maminkách pěkně s fotečkama.
5. kvě 2010 v 07:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Sarri, to je síla. :angry: S těma příkrmama mě to taky rozčilovalo, tak jsem pověřila manžu, ať mi je koupí. Jenže než by je objednali v lékárně, skoro nikde je totiž nemají, tak bychom byli doma, tak už jsem se na to vyprdla. Flašky jsem si donesla svoje, jenže je nebylo kde sterilizovat a o Miltonu jsem ještě tenkrát nevěděla. Podle mě měla Adu to trávení rozhozené z toho, fakt je mi z toho smutno. :frowning2: Tak jsme měli nemocniční, ale denně se prosit o strerilizovanou flašku nešlo. :frowning2: :frowning2:
5. kvě 2010 v 07:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky,
tak já jsem podod v Jihlavě měla v pohodě oproti Vám. Rodil mě můj doktor, všichni se moc starali, ale šok nastal na novorozeneckém. Pomoc v kojení tam spočívá v tom, že Vám pustějí video a to je vše. O příkmy jsem také musela žebrat. Jikdo mi nepomohl a to jsem měla jen jedno dítě, ale byla jsem po epi a císaři. Dítě manžovi dali hned na sále a starej se, malá byla od začátku se mnou a nikoho nezajímalo, že se memůžu hýbat, prostě starej se, ještě že tam byl se mnou na pokoji celý pobyt manžel - fakt mi pomohl. Dětskou sestru jste nepřivolali ani za zlaté prase, ale ženské sestry byly fajn, moc se snažily.
5. kvě 2010 v 08:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek