Manžel je neplodný, chceme dítě, ale prostě to nejde
Ahoj holky, nenarazila jsem tu na žádnou takovou diskuzi, tak ji zakládám, protože jsem si jistá, že v tomhle prostě nejsem sama.
Po roční úpěnlivé snaze o miminko, kdy jsem neměla pozitivní snad jediný těhu test, jsem složila ruce do klína. Požádala jsem doktorku, aby mi vystavila žádanku pro mně a mého muže do CAR. Dlouho se mi ho nedařilo přemluvit, aby šel na spermiogram, protože on tvrdil, že je v pořádku a že je to mnou. ( Podle lékaře těžko, mám už děti s předešlým manželem). Nakonec jsem ho přesvědčila. Dg: Azoospermia.
Myslela jsem si, že tím, že budeme vědět na čem jsme se všechno srovná, že se s tím nějak vyrovnáme ( společně vychováváme MÉ dvě děti, které manžel miluje jako vlastní), že život prostě půjde dál. Jenže pak ho najdu v posteli, s ubulenýma očima, a vidím, jak strašně ho to trápí. Snažila jsem se mu být nápomocná v jeho těžkejch chvílích, kdy mi brečel na rameni, a tak ve skrytu duše doufal, že to není pravda. Sama jsem to strašně obrečela, protože s NÍM jsem to dítě mít prostě chtěla stůj co stůj. IVF, IUI a podobné lékařské zákroky jsme ale odmítli. Za prvé z důvodu mého ne úplně příznivého zdravotního hlediska ( BRCA 1), a za druhé, manžel prostě nemá rád doktory. Už to, že byl ochoten se podrobit spermiogramu, pro něj byl vrchol jeho možností. Chtěli jsme to přirozeně, tak jako to má každý druhý....
Teď se s tím prostě jen musíme nějak srovnat. Snažíme se o to, aby naše životy byly naplněné láskou a péčí o ty dva drobky, kteří nám ale před očima strašně rychle rostou, snažíme se zaměstnat mysl i tělo všemi možnými způsoby, prací, kterou máme oba rádi, svými koníčky. Pořídili jsme si psa, aby jsme tu naši rodinu přeci jen lehce rozšířili... ale zjišťujeme, že jsme pořád takoví....neúplní.
@enalga no, těžko radit. Buď manžel bude dítě skutečně chtít a pak udělá možné i emožné, včetně toho nechat si pomoct od lékařů a nebo ne a bude jen brečet do polštáře a časem si zvyknete, že spolu dítě nemáte. A nebo se za pár let stane zázrak. Co jinýho na to říct, když je nemocný a léčit se nechce, tak …… čáp děti nenosí. Ty máš výhodu, že děti máš, protože kdybys je neměla, asi těžko byste spolu dokázali zůstat, touha po dítěti je u žen silnější a těžko bys překonala, že s tím nechce nic dělat. Takhle je sám proti sobě.
@enalga Ahoj, podle me chlap potrebuje tu informaci vstrebat. Pravdepodobne ma ted depku z toho, ze ma problem s plodnosti a ze cely ten proces je narocny hlavne pro zenskou, takze ho treba napadlo, ze je sobecke to po tobe chtit, kdyz ty deti mas. Zkus si s nim o tom promluvit. Vysvetlit, jak to vidis ty a ze to moc chces i pro sebe. Uvidis.
@enalga Ahoj, v první řadě chápu, že to pro tvojeho manžela je asi rána. Nikdy bych neřekla, že to někdo může takhle prožívat (zvlášť když je dnes už běžné mít děti z umělého oplodnění), až když jsem viděla, co znamená pro manžela moje těhotenství. Je hrozně pyšný a všem se tím "vytahuje". Ty chlapi to asi fakt berou jako potvrzení toho, že jsou opravdoví chlapi, když dovedou zplodit dítě.
Na druhou stranu - pokud po dítěti touží, tak opravdu není řešením brečet do polštáře, ale konat. Jestli ty jsi OK (a to jsi, když už děti máš), tak jsou přece možné způsoby, kdy ty hormonální léčbu nebudeš muset absolvovat. Nebudete ani první, ani poslední.
@enalga ahojky, je mi to líto. Asi je důležité, aby to manžel nějak vstřebal, dát mu čas. Pokud chcete o miminko bojovat, vždy se dá něco dělat. Nikdy není situace neřešitelná. Nejsem v tom odborník, ale najdeš tu spoustu příběhů a rad, jak zlepšit manželovi spermiogram, od zdravé stravy, přes různé vitamíny, apod. Kolikrát jsem tu četla, že manžel měl úplně špatnej spermiogram, a třeba po 3 - 6 měsících dodržování zdravé životosprávy + vitaminy a najednou se to zlepšilo a už to nebylo úplně k zahození. No a u tebe by mohlo jít o cyklus IVF v nativu, což je laicky řečeno bez jakýchkoli hormonů a léků, prostě by ti v přirozeném cyklu sledovali vývoj vajíčka, po dozrání by ti ho odebrali, oplodnili manželovými spermiemi, ze kterých by se snažili vybrat "aspoň něco kvalitního", a vrátili ti ho zpět do dělohy. Držím pěsti, aby se vám to společné miminko povedlo 😉
Ahoj, moc děkuji Vám všem, co mi píšete do fóra. Pravdou je, že on se s tím musí nejprve nějak vyrovnat, třeba pak v sobě najde sílu a odvahu, s tím něco dělat...zatím ho do ničeho netlačím, je to na něm....
@enalga je pravda, ze je to tezke, ale pokud to dite nekdo opravdu chce tak udela co se doktoru tyka cokoliv, u nas to bylo stejne, sice chyba u me, ale chteli jsme ho tak moc, ze partner se mnou do Caru chodil, vesmes to tam neni o chlapech, ale o zenskych takze chlap tam chodi miminalne. Ja to delala tak, ze jsem tam chodila sama a partner jen odnes odber z domova, jednou na vysetreni a pak jen pri ovf, nic vic, ale vim, ze tam vetsina lidi chodi v paru. Takze jeslti opravdu chce tak tam pujde, neni to zase nic sileneho, jsou daleko horsi veci.
Já ti nějak nevím, ale pokud někdo dítě tak strašně chce, jak ty popisuješ, tak se vyprdne na nějaké fobie z doktorů a na to, že je nemá rád a udělá pro to vše možné i nemožné. V tomhle to vidím prostě černobíle - buď dítě tak strašně moc chci a budu chodit k dr. třeba každý týden, nebo ho zas tak nechci a smířím se s tím, že to nejde. Navíc co vím, tak u umělých oplodnení se hlavně s dr. setkává žena, manžel tam mockrát nemusí. Moje kamarádka podstoupila IVF 9x a až na devátý pokus se zadařilo a za 2 měsíce rodí. Přibrala díky hormonům asi 25kg, kompletně musela změnit život, zůstala na nemocenské, hormony jí rozhodily celé tělo atd. - tomuhle říkám touha po dítěti.
Já bych také zkusila upravit životní styl tak, aby si vylepšil spermiogram, třeba budete úspěšní 🙂
@enalga ahoj, je mi to líto. Ale určitě si nemyslím, že by nějakou životosprávou šel zlepšit v tomto případě spermiogram. Mám kamarádku, která má muže s tímto problémem. Právě v těchto dnech podstupuje třetí IVF. Její muž byl dvakrát na operací, při které mu odebíraly spermie, několik jich se tam našlo. Tohle je cesta. Přirozeně to nejde každému druhému. Naopak. Dnes každý pátý pár má problémy. Uvidíš jak se s tím manžel srovná. Pokud do toho bude chtít jít, tak půjde. Záleží, jak je to důležité pro něj. Já mám za sebou šestý IVF transfer a snad se dočkáme. Ale chyba je ve mě, a já dítě chci a jsem vděčná mému příteli, že to se mnou vydržel, i když to nebylo snadné. O tom, že jsem přibrala 40kilo, že mám total rozhozene celé tělo, na to nemyslím. Hlavně když se dočkáme zdravého miminka. Dej manželovi čas aby si to v hlavě srovnal a pak třeba na IVF přistoupí. Ale bude to kvůli té operací náročné.
@enalga Ahoj 🙂 Je mi líto, co vás potkalo, ale víš, každý druhý dítě přirozeně nemá ☹ Je nás tu spousta, které vlastní (a ani "cizí") dítě nemáme, manžela s podobnou diagnózou a bojujeme. Podstupujeme všechno možné my, i naši muži, aby jsme to dítě mít mohli. Zkuste nějakého androloga, který by muži mohl pomoci a třeba se jeho stav zlepší a přirozené otěhotnění bude možné. Pokud to muže trápí, měl by najít sílu a překonat svůj strach z lékařů a situaci řešit. Nevzdávejte to, to je to nejjednodušší, co můžete udělat, ale jestli je to správné, na to si musíte odpovědět sami 🙂 Za mě - bojujte 🙂