Miniinterrupce a její vliv na psychiku. Máte zkušenost?
Prosím o neukamenování, nesouzení atd..Moc vás prosím, nepište mi sem jiné komentáře než ty, na které se ptám 🖤
Dozvěděli jsme se, že čekáme ledňátko.. úplně neplánovaně 🥺😣.. bohužel nejsme na další děťátko finančně, movitě, zkrátka nijak jak bychom chtěli a měli být, připraveni. Život se nám totiž sype pod rukama a máme co dělat, abychom vybalancovali ve všech směrech. Mohla bych tu mluvit o spoustě důvodů proč ano a proč ne, všechny možnosti zvažujeme.. Nejsme ti, kteří si upíchnou dítě a “ha, tak ho dáme pryč!” Prostě ne, bolí to strašně. Ale opravdu je to pro nás úplně nešťastný čas, máme doma tři děti. A i když je to něco krásného, tak teď to není ani nic představitelného pro mě 😔 s paní doktorkou jsme mluvily o možnosti ukončení tabletkami, protože je to ještě možnost. Vše je zásah do těla a proto to tak rozmýšlím, vážně mě to trápí a bolí. Nejsem rozhodnuta definitivně, ale potřebuji rozmýšlet a vědět o všech variantách..
Vím, že je to dar, že by za to mnoho žen dalo celý svět.. ale nezvládám představu, kde vzít už jen tu sílu na další miminko, dítě, děsí mě představa uživit velkou rodinu apod..
💔 Můžu se jen zeptat, jsou tu některé dušičky, které si něčím prošly, mají zkušenosti s ukončením těhotenstvím? Tabletkami, miniinterupce apod..? Co to opravdu ve skutečnosti obnášelo??
Nemluvě o psychice.. děkuju
Už jsem to tu psala víckrát, mám zkušenost zprostředkovaně, s blízkou kamarádkou, podstoupila farmakologické ukončení těhotenství. Nikdy nelitovala, moje vrstevnice, takže kvůli věku, děti již má atd. Nebylo to nic extra bolestivého, prý jako silnější menstruace, doktoři k ní byli prý velmi empatičtí, měla z toho tehdy strach. Společně jsme přemýšlely o tom, že dokud to nemá srdíčko, je to asi jednodušší...
Co vím z okolí, tak ta psychika je nejhorší. Fyzicky je to v podstatě skoro jako samovolný potrat (kterých se dějí opravdu hromady). Pokud už teď mluvíš o tom, jak čekáš ledňátko, tak bych to opravdu silně zvážila.
Záleží, jak se k tomu postavíš. Mě to položilo. Ale nešlo jinak, čekala jsem do poslední možné chvíle, zda to nějak přece jenom nevymyslím… Drtí mě to dodnes, hrozně mě to zlomilo, pořád na to myslím. Kdyby se ta samá situace stala dnes, rozhodně bych nešla. Takže opravdu to pečlivě zvaž…
byla jsem na UPT, když jsem relativně krátce po druhém císaři čekala dvojčata ... bohužel bylo velmi velké zdravotní riziko, jak pro mě tak mimča. Konzultovala jsem to s několika gynekology a všichni mi ze zdravotních důvodů doporučili UTP. Vždy jsem chtěla dvojčata, proto to pro mě bylo těžší, ale už jsem doma měla 2 zdravé děti.
Samotný zákrok byl rychlý, poté mě bolelo břicho, jako silnější MS, ale bylo to v pohodě.
Podstoupila jsem kdysi klasickou interrupci. Přišlo to ve velmi nevhodnou dobu s nevhodným partnerem, takže jiná možnost nebyla. Po fyzické stránce to nebylo nic hrozného, chvíle v narkóze pak bolesti břicha, ale dalo se vydržet - přirovnala bych to k silnější menstruaci. Ještě ten den jsem šla domů. Bohužel já se setkala s nepochopením ze strany své gynekoložky a pak také ze strany personálu, kde jsem zákrok podstupovala. Nic příjemného......jinak jsem s tím byla srovnaná hned od začátku a nelituji toho.
Jinak k té interrupci tabletkou, jsi-li na 100% rozhodnutá, neváhala bych, protože máš nejvyšší čas. U nás v nemocnici to dělají třeba max. do 6. týdne, jinde do 8.týdne, ale z hlediska komplikací čím dříve, tím lépe. 🙂