Náhodné těhotenství a z finančních důvodů potrat

@elu Souvisí a nesouvisí... Souvisí v prevenci, to rozhodně a není tu místo pro odporování, ale do této diskuse to nepatří, těžko v diskusi s dotazem na potrat udělovat osvětu o antikoncepci, protože v tomto případě už je pozdě na prevenci, zde už by měla přijít na řadu rady ohledně řešení, případně psychická podpora (ať už konečné rozhodnutí bude jakékoliv) 😉 Proto ten návrh z konkrétní diskusí ohledně antikoncepce 😉

a ted to bude vypadat možná samolibě, ale myslím, že umím přiznat chybu, ostatně přiznávám se dnes a denně manželovi a svým blízkým za činy, na které nejsem pyšná....mě záražalo, že od některých maminek nebyl náznak lítosti, nebo jen pozastavení se nad tou situací...desitky maminek rovnou napsali, ja bych taky šla, kdyby se mi to stalo, je to normální, běžné, není na tom nic k odszuzování, je to moje věc, mlžu jít kolikrát chci a podobné věci...jen jedna maminka a té si moc vážím napsala, že potrat podstoupila a že jí to mrzí a rozhodně by to ostatním nedoporučovala...já opravdu neodsuzuji jednotlivé maminky,ale ten čin jako takový...

mataharyy...ale má v něčem pravdu (no vidíš..umím uznat 🙂 )....mých 38 příspěvků v této diskuzi bylo uplně k ničemu 😀 😀 😀 😀 ..tak půjdu moralizovat svou dceru, která je ted dost drzá a potřebuje pár rad do života...no kdybych šla na potrat, tak bych měla volnej večer..ach jo 😀 😀 😀

@elu ty jsi měla být předskokanem těchto diskusí, pak by jsi byla ten správný člověk, na správném místě a ve správnou dobu 😀 😀
Jáj mě už děti chrní, až na to co se právě vzbudilo. Tak mě čeká krmení dravé zvěře 😎

@elu Mohu jen reagovat na tvoje,že jediná maminka zde napsala,že jí to mrzí a že by to nikomu nedoporučovala.Já jsem taky z miniinterupce nebyla nadšená,ale jestliže jsem se tak jednou rozhodla,nemůžu ted říkat,jak toho lituji,to by bylo opravdu dost alibistický.Kdyby tomu u mě šlo předejít,tak věř,že bych tomu ráda předešla,s lehkým srdcem jsem tam nešla,ale proč tu budu vypisovat svoje pocity, k čemu by bylo,že budu psát,že mě to bolelo u srdce,že jsem před zákrokem brečela,atd....Moje pocity,moje bolest,nikomu nepomůžou,nikomu na chleba pro další nepřidají,atd.Vím bezpečně,že to nikdy znova podstoupit nechci a nikdy jsem to ani podstoupit nechtěla,ale 5 dítě prostě bohužel není v mých silách ani po fyzické stránce,ani po materiální,ale to bych se milionkrát opakovala.

Diky, @surael Mozna prave je tohle to svedectvi, ktere maminky, co jsou zatim ve stadiu rozhodovani, potrebuji. Nepotrebuji slyset rady od nekoho, kdo to nezazil. Takze myslim, ze tohle bylo dulezite napsat. A litost neni alibisticka, ale normalni. Ja jsem taky v zivote udelala par veci, kterych lituji, ale nerekla bych, ze je to alibisticke. Mozna bych je udelala znovu stejne, ale litovat toho muzu tak jak tak. Pro neco holt neexistuje dobre reseni.

Ona je ted na lítost už hlavně trochu pozdě,pochopitelně,že mi je líto,že jsem si nemohla nechat další dětátko,ale nechci to v sobě živit,k ničemu by mi to do budoucna nebylo a já tu především musím být pro další 4 děti a musím být psychicky v pořádku.Vím,že na to nikdy nezapomenu,vím,že bych tam znova být nechtěla,protože jsem tam být nechtěla nikdy.Proto mě některé soudy žen prostě mrzí,neví co člověk prožívá,ale některá řešení se nám prostě líbit nemusí,ale jsou třeba opravdu těmi nejlepšími.

@jaya myslím, že máš naprostou pravdu, tak tedy zde je moje svědectví @surael dokážu si představit, jak jsi se cítila a bohužel to vždy v sobě budeš nosit v podvědomí ... jako já. A pokud si tohle přečte jediná, které to otevře oči, splní to svůj účel. Mám za sebou 2 miniinterupce. První byla, když jsem byla mladá, necítila jsem zázemí, bála jsem se. Partner nebyl "vhodný", byl ženatý.. Takže jsem šla. Vše jsem vytěsnila. Podruhé o 6 let později. Stále stejný partner (skoro rozvedený). Měli jsme krizi. Šíleně na mě žárlil. Bydleli jsme spolu v bytě, on slušně vydělával. Když jsem mu oznámila těho, myslela jsem, že bude rád. Jenže mi jen opakoval, že je to na mě jak se rozhodnu a že jsem chtěla spoustu jiných věcí. Nevyjádřil se. Byla jsem zoufalá. Myslela jsem, že mě vlastně nemá rád a tudíž ani naše dítě. Tak jsem šla. Předtím jsem hodně plakala, pocity se nedají popsat. Pak jsem doufala, že se rozhodnu a odejdu od něj. Zkusila jsem to a poté co našel prázdný byt, brečel do telefonu a vypadalo to, že dostane nějaký záchvat, jsem se vrátila. A otěhotněla. První dcera. A pak i druhá. Je to strašné, jak snadno se dá zabít dítě. Naproti surael šlo vždy jen o pocity, nejistotu ne finanční, ale psychickou. Neměla jsem sílu obhájit život svých dětí. Neskonale mě to mrzí. Celý život mě to bude mrzet. Díky tomu nemůžu milovat svého partnera. Díky tomu se nenávidím. Možná díky tomu jsem v obou těho měla sebevražedné myšlenky. Určitě by mi tehdy pomohlo, kdyby mi dal gynekolog nějakou brožurku, kde by byly jiné možnosti, kde by byly otázky, na které si mohu odpovědět. Kde by bylo více rozebráno to, co se chystám udělat. Díky hormonům může člověk jednat zkratkovitě. Když to píšu a čtu po sobě, mám pocit, že nemám právo na život.. Tak mi je.

@aneriska To je hodně smutné,ale stalo se a dnes už to nevrátíš,tak se tím nemá cenu trápit.Jsi tu pro svoje dvě děti,a věřím,že jsi dobrá máma.Pocity,události a věci kolem,která nás nutí se jakkoliv rozhodnout tu byly a vždy tu nějaké takové zase budou.To,co je pro druhého nepřijatelné,jeden dokáže a zase naopak.Někomu nedělá problém mít více partnerů najednou a doma si hrát na slušnou rodinku,jiná nedokáže jít na miniinterupci,i kdyby dětem neměla co dát,atd.Soudy jsou zbytečné,protože nikdo z nás nevidí do životů těch druhých a i kdyby,kdo dal práva druhé odsuzovat.Je to přesně tak jak se cituje v jednom velice hezkém filmu: „Toho,čeho se na nás dopustily druzí,s tím se už nějak vyrovnáme,horší je to s tím,čeho jsme se na sobě dopustily sami." Člověk míní,život mění.A že někomu opravdu příjde velice nespravedlivé,že se snaží a nejde to a jiný bez velkého úsilí má..i o tom život je.Jeden má kupu dětí,druhý přepychový dům...někdo si jde do práce na 8 hodin za krásný plat,jiný se lopotí 16 hodin a je rád,že měsíčně výjde.Prostě nemůžem mít všichni všechno stejné,ale můžeme k sobě být tolerantní,můžeme se pokusit druhého alespon pochopit a když to jen půjde,tak pomoct.A ty se netrap,prostě se stalo,tenkrát jsi o tom přemýšlela a toto řešení ti přišlo jako nejvhodnější a říct,že by jsi dneska jednala jinak...kdo ví...nemůžeš totiž vůbec vědět,co by se odehrála,kdyby jsi se rozhodla jinak.Třeba by jsis na konec na život opravdu sáhla,protože by jsi to jako matka tenkrát nezvládla.Měj se krásně a hodně síly. ♥

My vynechali v únoru prášky, v dubnu jsem nastoupila do nového zaměstnání a v květnu zjistila, že jsem dva měsíce těhotná. Vůbec to není ideální situace, zvlášť po finanční stránce, ale... to se nějak udělat prostě musí. Chápu, že jestli je člověk na celičkým světě úplně sám, tak se k potratu přikloní, ale jestli je jen malá naděje, že pomůžou rodiče, příbuzní nebo kdokoliv, vůbec bych na potrat nepomyslela.

Vždyť je to zázrak. Nejlepší motivace je přečíst si rubriky, kde se ženy snaží roky otěhotnět. Ta beznaděj je strašná a myslím nejlíp ukáže, jak moc velký zázrak se stal.

Ono záleží na všech aspektech kolem.Asi nemáte doma už 4 děti,barák na hypotéku a další 3 překlenovací uvěry,že ne?Možná máte maminku,která už třeba nemusí chodit do práce a bydlí blízko,takže vám v případě nouze děti obstará.Prostě se na to občas koukněte i z druhé stránky,někdo ty možnosti nemá,za to má takové,které by s dalším přírustkem byly pro rodinu existenční.Líbí se mi,jak tu každá druhá omílá,jak někdo může takovou věc řešit z finančních důvodů,ale to budou asi převážně takové rodiny,které vůbec nemají páru o tom,jaké to je,když finance opravdu chybí a z toho má člověk živit 6 členů,zaplatit jen bydlení s energiemi 12 tisíc,atd...vypisovala bych tu to,co už jsem tu psala.
Zázrak to je,ale zázrak je dneska i to,když člověk neskončí na ulici !!!!

@surael Úplně tě chápu... Moje máma - velká odpůrkyně potratů - porodila 5 dětí. Nikomu z nás neřekla, že jsme mohli mít ještě jednoho sourozence, ale s otčímem (mimochodem katolík, takže taky odpůrce potratů) se rozhodli, že živit 6 dětí a 2 domácnosti už prostě nezvládnou, nehledě na to, že máme už bylo přes 40. Řekla to jen mně a to tehdy, když jsem slyšela od doktora, že moje dítě by mohlo být postižené a začalo se mluvit o pozdním potratu a já prožívala nejhorší Vánoce v životě. Musím říct, že ji za to velmi obdivuji, udělala to kvůli nám. Každý se prostě musí rozhodnout podle sebe. Já osobně taky potraty neschvaluji, ale nejde to takto zobecňovat. Jsou případy, kdy je to prostě správné řešení...

@liss_durman No,tak to byl přesně můj případ.Jsem taky odpůrce potratů,tedy respektivě jsem tak mluvila do doby,než jsem to musela rozseknout já sama,bohužel oproti některým ženám mám ještě v živé paměti videa,jak se miniinterupce i interupce provádí ze školy.je jednoduché říct,ono to nějak půjde,je to vražda a podobně chytré řeči,když už ted to jde dost těžko.Když bych měla možnosti a prostředky,tak se přeci vůbec nemusím rozhodovat.Ale když už se rozhodnu,tak je dost sprostý,že nás tu některý ženský odsuzují a ještě si dovolí říct,že jsem vražedkyně..trochu slabá mentalita těchto žen.Možná že by některé ženy měly uvažovat,proč třeba děti mít nemohou,že mnohdy za jejich neplodností je právě to,že do sebe léta cpou hormonálku a když už konečně zjistí,že by si mohli pořídit miminko,že už si užily dost,tak najednou ouvej..ono to nejde.Takže když někdo nechce používat antikoncepci,možná k tomu má taky své důvody.Někdo v životě nemusí řešit nic a někdo si projde snad vším co lze.Já jsem třeba sama ze 4 dětí,a jako jediná jsem od 16 let trávila v nemocnici rok co rok..začlo to operací cysty na vaječníku,pak srůsty,slepák,zase srůsty a nakonec pupeční kýla...do toho jeden samovolný potrat,4 porody.Možná i tohle vše ted rozhodlo,že jsem podstoupila tento zákrok.Nikdo do toho nevidí,jen já sama vím,co se ve mně odehrává a na co mám síly a co už by bylo nad rámec.

Surael: Já Tě nesoudím. Jen nechápu a doufám, že ani nikdy nebudu muset pochopit. Promiň.

@jarkakr však to po vás nikdo nechce.nehodlám se k tomuto tématu už vracet,at se každá ženská stará hlavně o svůj život.

To snad není možné. Zakladatelka tu před X lety napsala, že si nemohou třetí dítě dovolit, že bude muset na potrat a tady je to samé odsouzení. To si děláte srandu? Jak ono to nějak půjde??? Co to je? Ano, nějak. Nějak neutáhnou bydlení a skončí s třemi dětmi pod mostem, nebo někde v domě pro matku s dětmi, kde s ní nemůže být chlap. Ten bude pod mostem, ona bude žít s děckama v ústavu, kde si budou zapisovat i kolikrát byla na stolici. Děcka budou chudáci, nedostanu co budou chtít a bohužel ne ani to, co budou potřebovat. Ale hlavně že bude na světě třetí. Nakonec možná skončí všichni tři v ústavu bez rodičů, protože je odebere sociálka. Proč dopřát dvěma dětem spokojený domov, když můžu dopřát třem ústav. Ach jo...

Potrat z finančních důvodů by neměl být legální. Muj názor. Nejde o matku, ale o člověka v zrodu života, který ma právo si prožít svůj zivot. Pokud se matka neumí o dite postarat, mela by se zvolit adopce. Zde www.nechsime.cz

@kristi Jsme na tom podobne, necely rok vztahu, bydleni na share house-zijeme v UK, nedostatek penez a uz 3 dny po vecerech brecime jak zelvy oba a premyslima zda nechat ci nenechat. Potiz je v tom ze ja se jako mamina necejtim, ani si to jeste nedokazu predstavit. Spis ve me blika kontrolka ze chci jeste cestovat a uzivat si s partnerem a zalozit rodinu az to budem oba opravdu chtit a tesit se z toho.

Ahojky. Přečetla jsem všechny příspěvky, trvlo mi to teda pěkně dlouho, ale nevadí. Nejdřív bych chtěla popsat svoji situaci: Je mi 25, příteli 35, chodíme spolu 3 roky, z toho už skoro 2 a půl spolu žijeme. Přítel je rozvedený, z prvního manželství má 13tiletého syna, na kterého platí alimenty. Po rozvodu mu zůstaly dluhy z půjček, které nezvládal splácet, protože se mu v práci přestalo dařit a manželka mu utekla a nechala to všechno na něm a ještě pořád chtěla zvyšovat alimenty. Už 5.rokem má oddlužení, mělo by úspěšně skončit teď v prosinci. Dítě jsme do budoucna plánovali, ale protože jsme zatím na tom finančně dost bídně a platíme nájem, alimenty atd., chtěli jsme ještě počkat. Hlavně jsme se chtěli nejdřív vzít. Jenže člověk míní, Pánbůh mění... Celé roky jsem užívala antikoncepci, ale protože se léčím na migrény a v poslední době mi bylo čím dál hůř, řekla jsem si, že ji na měsíc vysadím, jen tak zkušebně, stejně na žádné hrátky nebylo ani pomylšení, partner je nemocný a navíc starosti, únava z práce... Ale pro jistotu jsme počítali plodné dny. Navíc jsem nepředpokládala, že otěhotním při jednom nechráněném styku - moje mamka se léčila 15 let na neplodnost. V době, kdy jsem měla dostat druhý den menstruaci a měla jsem mít tímpádem neplodný den jsme měli nechráněný styk, jen 1x a v ,,neplodném období" takže mě ani nenepadlo, že bych mohla být těhotná. No vidíte...a jsem 🙂 Byl to šok, opravdu jsem to nečekala a myslela jsem si, že si ten doktor snad dělá srandu. Mám práci, která mě baví a naplňuje, vydělávám víc než partner a vím, že už se do té práce nebudu moct vrátit, zdravotně nejsem taky úplně OK (latentní tetanie, migrény), finančně už vůbec ne, máme doma v bytě zvířátka, která miluju a nedokážu si představit, že se jich budu muset vzdát sotva jsme je trochu vypiplali (ale s dítětem dohromady nepůjdou), . Když jsem to oznámila rodičům, první reakce byl taky šok, ale naštěstí nás podrželi. Přiznám se, že taky jsem v první chvíli myslela na potrat - hlavně ale kvůli zdraví, mám prostě strach jak to zvládnu, protože léky teď nebudu moct brát, navíc jsem je brala na začátku těhu, protože jsem do 8.týdne nevěděla, že jsem těhotná (neměla jsem opravdu žádné příznaky), takže mám i obavy, aby bylo dítě v pořádku. Je toho tolik co se mi honí hlavou... I ty finance - po nikom nic nedostaneme, všechno budeme muset pořizovat, partnerovi zůstává z výplaty 8 tisíc což vyjde akorát na nájem a inkaso... Ale, co jediné je mi útěchou je, že mám partnera, který mě podržel - když jsem mu se strachem oznámila, že čekáme dítě, objal mě a řekl, že to nějak zvládneme. Bude to asi hodně těžké, ale taky už začínám pomalinku věřit, že zvládneme, prostě musíme...
Jinak chtěla bych vyjádřit obdiv @shneck a @surael - opravdu klobouk dolů, já si nedovedu představit vychovávat tolik dětí jako vy dvě a přitom ještě zvládat školu nebo práci. Opravdu nechápu, jak vás někdo může odsoudit za to, že jste neplánovaně otěhotněly a musely se miminka jistě s těžkým srdcem vzdát. U mě je rozdíl v tom, že čekám první dítě a nemusím se tedy ohlížet na další, ale jen na sebe, ale řeknu vám popravdě, že být to už třeba moje třetí nebo čtvrté a já být ve stejné situaci jako jsem teď akorát ještě s těmi dětmi navíc, rozhodnu se úplně stejně jako vy. Jiak teď jsem spíš v situaci, kdy mi šrotuje v hlavě, jak bych se rozhodla, kdyby mi řekli, že miminko není v pořádku. Když vidím v televizi, jak matky nemocných, postižených dětí musí doslova žebrat, aby dítě mohlo jet do lázní nebo mu mohly zařídit bezbariérový byt nevím...Vždycky jsem byla přesvědčená, že na potrat bych nikdy nešla, ale jakmile se člověk ocitne v situaci, která není tak černobílá, mlže se rozhondout úplně jinak, než si třeba předtím myslel. Nechápu, jak vás může někdo odsuzovat - vždyť vychováváte tolik dětí a v dnešní době jste spíš hodny obdivu než odsuzování. Chápu, že někdo děti mít nemůže, ale za to přece nemůžete ani vy ani žádná žena, která se ocitla v situaci, že další dítě by prostě neuživila.

@sestrickajanulka Jak už jsem to tu psala mnohokrát,nejsem hrdá na to,že jsem šla na miniinterupci,protože kdyby to bylo možné,mám dětí třeba 8.Ale není,už ted tu po sobě šlapeme a jídlo nebo školné za mě nikdo nezaplatí.Kdo se ale do této situace nedostal,těžko může říct,já bych se zachoval tak nebo onak.Je mi jasné,že to nemůže pochopit žena,která se o dítě snaží roky a roky,ale to jí ještě neopravňuje z nás ostatních dělat zrůdy.Já mám 4 děvčata a o všechny své děti se starám zodpovědně a nadevše je miluji.Rozhodně pro mě mé rozhodnutí nebylo lehké,ale nikdo si neobul moje boty,tak at mi taky nikdo neříká,že by to uměl líp.Já se taky nešťourám maminkám čekatelkám v jejich životě....třeba si trochu ke své neplodnosti pomohli jen tím,že si užívaly života,cpaly se hormonálkou a když si konečně řekly,už jsem se vybláznila ted chci dítě,tak to zrovna nejde.Já jsem otěhotněla v 18 a přesto,že jsem chodila do školy,jsem si první dítě nechala.Lehké jsem to neměla,ale nikdy nebudu litovat toho,že jsem svojí střední školu ukončila pouze se závěrečnou zkouškou a do 4 ročníku jsem už nenastoupila.Nemá cenu tu vysvětlovat ostatním jak a a proč,protože každý z nás má svůj život,svoje trápení a své radosti,všichni se učíme každým dnem a všichni bez rozdílu děláme i chyby..nikdo není bez chybný.Ale kdo z těchto žen řekne,že jsem vražedkyně,je asi maličko nenormální a měl by se jít především léčit.A že se všemu dá předejít,kdyby to tak bylo,tak se všemu předejde.Jak jsem už psala,někdo má peníze a nedaří se mu mít děti,jiný má prostě dětí kopu,ale peněz málo.Někomu se narodí 10 dětí a všechny budou zdravé,jiný bude mít jedno a postižené.Každý máme něco a lidi především vlastnosti,že si závidí,uráží se a odsuzují.Ve většině případů jdou soudy ale od těch,co by si měly především zamést před svým prahem.

@surael Tak já třeba můžu říct, že Vás naprosto chápu a obdivuju. Že někdo děti mít nemůže neznamená, že někdo jiný nemá zrovna opačný problém. Třeba u nás doma - nikoho by nenapadlo, že když mamka se léčila 15 let na neplodnost a já nakonec vznikla umělým oplodněním, protože jiná šance nebyla, tak že o 25 let později budu já na tom přesně opačně a budu řešit, co s nečekaným těhotenstvím. Prostě každému to život připraví nějak jinak a nechápu, jak někdo může odsuzovat někoho jiného, když žije úplně jiný život, s jinýma podmínkama. Každá žijeme jinde, s jiným partnerem a rodinným zázemím, s jinými finančními a pracovními možnostmi a každá z nás to má taky úplně jinak se zdravím a s plodností - některé se daří i když nechce, jiná zas roky nemůže otěhotnět. A většinou ty, co říkají, že by NIKDY...to potom udělají kvůli tomu nejmalichernějšímu důvodu. Jak říkáte, některé věci se prostě stanou a nedá se jim jen tak předejít, to je prostě život. Kdyby se dalo všemu předejít, tak jsou všechny děti chtěné a zdravé a vyrůstají v blahobytu a v lásce...ale tak to prostě není - život není černobílý. Někdy se prostě musíme rozhodnout pro to ,,menší zlo" a někdy jsou situace, že ať se rozhodneme jakkoli, bude to v našich očích vždycky špatně, ale třeba ne tak špatně, jak by mohlo být.
Znám jednu ženu, která má 6 dětí a má je jenom proto, že je věřící a antikoncepci neřeší. Navenek se tváří jak je to super, ale skutečnost je jiná - její starší děti si stěžují jak nemají ani na slušné oblečení nebo že už po střední škole musí do práce, i když mají nadání a ambice na to ještě studovat, k tomu se pořád všude vláčí s kočárkem a dalším malým dítkem za ruku a nemůžou jít ani rande nebo mít nějaké koníčky, protože jejich matka péči o všechny prostě nezvládá. Jejich otec je nemocný, má invalidní důchod a celá rodina žije prakticky jenom z příspěvků od státu, nejstarší dcera denně brečí na Facebooku, že se doma jenom hádají a že neví z které do které. Ale matka klidně řekne, že kdyby se stalo a čekala sedmé, tak ho pryč nedá...Na první pohled to může někomu připadat jak se obětovala dětem a jak je to krásné, ale ona jenom tím, že má další a další čím dál víc ochuzuje ty předešlé. Každý přece ví jaké má možnosti a je nesmyslné říct si ,,nějak to dopadne" když si to reálně spočítá a ví, že nedopadne a nebo to dopadne špatně. Jak říkáte, každý jenom moralizuje, ale nikdo vám ty děti živit nebude, nikdo vám nedá na nájem nebo na chleba, ono se to dobře mluví když má doma někdo jedno a plat přes 30 tisíc, žádné náklady na bydlení...ale nemůže něco nutit někomu, kdo má doma 4 a vysoké náklady. Navíc žena taky není stroj, má právo si odpočinout, zregenerovat své síly a nemůže pořád jenom rodit a kojit jenom proto, že si to myslí někdo, kdo ještě nikdy nerodil a rád by.

@sestrickajanulka Přesně tak,mám za sebou 4 porody,operaci cysty na vaječníku,pak apendixu, 3 měsíce nato ještě srůstů a nakonec pupeční kýly.Do toho jsem měla samovolný potrat a nejsem mašina.Jsem jen ženská,která prostě už i ted chodí do práce,abychom neumřely hlady a to už od roku mojí dcery,vlastně hned po tom,co jsem přestala kojit.Do práce jsem musela chodit až do 35.týdne těhotenství,a to i přesto,že jsem do 3 měsíců krvácela.Anička se narodila ve 37.týdnu.Kdo mě chce odsuzovat,at si to klidně dělá,takový lidi mi nesahají ani po paty a jejich soudy můžu jen pohrdat.

@surael Taky si některé neuvědomují, že dalším těhotenstvím a porodem si někdy žena může ještě víc ublížit zdravotně - pokud má např. po tolika operacích jako Vy a jsou i případy, kdy se může ohrozit na životě - co potom ty děti, co má doma? Někdo se ,,obětuje" jednomu nenarozenému dítěti, ale už nemyslí na to, co ty ostatní by dělaly bez matky. Člověk by měl uvažovat v souvislostech, samozřejmě nikdo nepůjde na potrat z rozmaru a s radostí, ale někdy je to prostě to ,,menší zlo". A těžko se do toho může vžít někdo, kdo to nezažil a nikdy se v podobné situaci neocitl. Ale možná by některým neuškodila troška víc empatie a soucitu s druhými.

@leni78 Tady se ted mohu jen smát,ještě že o tom nerozhodujete vy.Někdo by zase mohl být proti tomu,že se žena může rozhodnout zda si nechá postižené dítě,které této společnosti nic nemůže přinést a za normálních okolností by v přírodě nepřežilo.Dnes je každý tak posedlý tím že chce mít své vlastní dítě,že se rodí děti,které svojí mámu nikdy neobejmou,nikdy nepromluví a jejich život je jen prázdnota.To je opravdu Boží dar,pro to stvoření.A co se týče adopce,už jsem to tu zminovala,kdybych svoje dítě porodila,tak jelikož jsem milující máma 4 dětí,těžko bych ho dokázala dát k adopci.Trochu občas přemýšlejte.Ještě že je dovoleno jít na miniiterupci,protože by to tu pak taky mohlo dopadnout tak,že tu bude obchod s dětmi a to mi příjde jako daleko větší humus.

Ahoj vsechny. Ja jdu ted na potrat z financnich duvodu. Opravdu z 8000 a primo zebranim na uradech provide jsem Vila me opravdu pripada velmi ponizujici. I pres antikoncepci jsem otehotnela a opravdu jeste financuju Togo svyho she to fakt neda. Takze ja jsem ta, ktera jde z financnich duvodu. Riddia@seznam.cz

@val1 Nechápu, jak se tvoje reakce může někomu líbit. Říkáš, že nemáš právo odsuzovat a stejně odsuzuješ. Jsi zlá ženská, která vše vidí jen ze své perspektivy.