Potrat dvojčátek 22.tt. Co dál?
Ani nevím, jak začít. Napisu svůj příběh.. mám úžasného pritele, moc se milujeme, velmi brzy na začátku vztahu jsme se zacali snažit o rodinu, mám endometriozu 4.stupně a jen jeden vajecnik a vejcovod, spoustu srůstu. Ale my věřili..2 roky to neslo, tak jsme sli do IVF. První skončilo mimodelozni a já byla v haji, ale dali jsme si chvilku pauzu a sli do druhého, to se vůbec nechytilo. Byli jsme ze všech těch léku, injekci, testu a vseho tak unaveny, ze jsme si řekli, ze si dáme pauzu.. zazrali se do prace, mě povysili, přítel si nasel lepsi, bylo nám proste fajn.. pak přišel diky korone o praci a najednou jsme řešili jen peníze.. čtyři měsíce neměl praci, ale vlastně to asi pomohlo, poprvé jsem nemyslela na miminko a ono se povedlo, prirozene. Cekala jsem dvojcatka, radost neskutecna! Ani jsem nevěřila, ze bych kdy mohla byt tak šťastná.. strach byl ohromný, ale užívali jsme si to strašně, pořad jsme byli venku, tehotenstvi bylo ukázkové, mazlila jsem je, oba screeningy naprosto ok, čekáme zdravou holcicku i chlapečka! No zkratka nikdy nám nebylo lepe, přítel byl z toho úplně hotovej, pořad mi pomáhal se vsim, libal brisko a mluvili jsme na ne, každý večer jsme jim rikali jak jim dekujeme ze přišli a jak je milujeme.. a pak to prislo. 21+5 jsem se vzbudila v jedenact s hroznyma bolestma zad.. říkám si tyvole to rozchodis, jenom další problém v tehotenstvi, do teď ti nic nebylo tak asi zacinaj ty bolesti co se vsude píše.. trvalo patnáct minut než mi doslo, ze je něco vážně špatně, ze tohle nejsou zarazeny prdy. Přítel mi zavolal sanitku, protože měl v sobě pivo a tak přijeli,za deset minut jsem byla v nemocnici. Celou cestu sanitkou jsem je prosila ať ještě zůstanou, ze ještě neee a říkala jim, jak je miluju.. přijali mě, zavolali doktora, já hrozny kontrakce, slysela jsem doktora jak říká co zas za hysterku a pak přišel, žádný pozdrav nic proste a ať si teda lehnu a já se modlila!! Modlila abych opravdu byla jen hystericka, aby mě serval co tam dělám a já jela domu! Lehla jsem si a on úplně suše rekl’ tohle nezastavíme, potracite’ a pak se podíval, ze ještě zijou, ale ze je to stejně jedno.. co vám budu, křičela jsem na nej jako smyslu zbavená, ze to není pravda, ať něco kurva udělá, ze je přece někde za dva týdny už zachraňují! Řekl ze jsem blazen, ze tohle zachránit nejde, ze je proste konec a pak řekl sestrám, ať mě odvedou někam kde porodim.. sestra byla mila, dala mi mobil a já to zavolala příteli.. prijel do deseti minut a pak nasledovaly snad nejhorsi čtyři hodiny mého života. Odmítla jsem něco na bolest a tak jsem se čtyři hodiny svijela v krecich, plakala, přítel plakal a proste.. nechtěla jsem věřit tomu co se děje, pořad jsem jen říkala ať mě někdo vzbudi, ze tohle není reálný.. praskla voda a já začala rodit, bolest pro mě naprosto neuvěřitelná, myslela jsem, ze mě vevnitr něco trhá na kusy.. pak to druhy za pět minut.. rodila mě mila doktorka, ale ten idiotskej kreten sedel vedle na vane( doktor) a ťukal do mobilu, vůbec nechápu co tam dělal a teď zpětne bych ho asi vyhodila, ale v tu chvíli jsem nevěřila proste nicemu co se děje.. videla jsem chlapecka na dvě vteřiny než ho přendali, při holcicce mi přítel držel hlavu ať se nedivam, byl tam se mnou.. pak mě uspali, pritele vyhodili, a já se vzbudila na pokoji, sama, prázdná.. další hystericky záchvat.. dali mi něco na uklidnění a já usnula.. spala jsem tri hodiny a rano jsem odesla domu, nikdo se se mnou nehádal.. je to tyden a já od te doby nechci zit. Oni byli muj smysl, muj život, to co jsme si spolu planovali! Pořad nekontrovatelne placu i přes to ze mám lexaurin, rvu, kricim a proste to opravdu nedavam, chtela bych jit za nema, abych se o ne mohla starat.. přítel je se mnou doma, nese to lepe než já, říká, ze mu taky chybi, ale ze ho víc boli mě takhle vidět.. a já teď proste nevím co dal? Dá se to prezit? Nic mě nebavi, nezajima, nechci jist spat nic.. co mám delat? Dekuju každému, kdo si tenhle vyčerpávají text přečte a vyjádří se.. ještě dodatečné info, psychiatrovi chodim, v pátek jdu i k psychologovi a naše lásky pohrbime..
@sebinka123 dobrý večer celý den jsem neměla možnost sem napsat.. Naštěstí vše je v pořádku, bolesti přisuzuje možným srustum po císaři.. 7.7 jdu na ultrazvuk tak uvidím prcka.. Dnes zkontroloval čipek je prý 58mm dlouhý ..
@sebinka123 Je pravda že ani já si nemohla stěžovat, člověk si to nenahrává, a je to slovo proti slovu.
@lenicka98 Třeba se Vám jen zdá, že to neprožívá tak intenzivně jako Vy, třeba ses tím prostě vyrovnává po svém uvnitř proto, aby byl velkou oporou Vám.. Třeba nechce, abyste ho viděla často plakat a radši vleze někam do kouta, protože kdyby to bylo před Vámi, Vám by to moc dobře nejspíš neudělalo. Třeba ano, třeba také ne.. Ale to, že s Vámi byl u porodu...klobouk dolů. Myslím, že ne každý chlap by tohle zvládl. Spíš my ženský.. Vy to zvládnete, ikdyž tomu teď nevěříte. Přeju hodně sil.
Nečetla jsem předchozí komentáře.
Já jsem taky čekala dvojčátka, první zemřelo už v 6.týdnu, druhé v 11. Potrat vyvolávaný, nejhorší bolest mého života, po 3 týdnech ještě revize. Úplně chápu tvé pocity, nechceš jíst, pít, žít, jen brečíš a říkáš si proč já.
Bude to lepší. Taky jsem řešila stav s psychologem, prostě to bylo na mě moc. Přítel je taky úžasný, moc se o mě tehdy staral. Ten první rok je moc těžký, takové ty důležité dny, termín porodu byl strašný den. Ale postupně tu bolest čas otupí. Vždycky tu budou moji 2 andílci, teď už si nevzpomenu každý den, ale často na ně myslím. Už u toho nepláču, dokážu o tom mluvit. Chce to čas. Teď je to asi 2,5 roku od potratu.
U nás se brzy zadařilo znovu a máme krásnou dceru. Upřímně, až ta mě uzdravila, až když jsem zjistila, že jsem znovu těhotná, tak měl život zase smysl.
Držím moc pěsti a přeju hodně sil v tomto těžkém období. Je mi moc líto, čím si procházíš
Ahoj, moc mne to mrzí!!! Je to velmi čerstvé, moc to bolí a nevíš co dál, to je přirozené! V roce 2018 jsme přišli o našeho chlapečka ve 21.tt (viz článek na mém profilu). Měla jsem stejné pocity! Moc mne to mrzelo, pořád jsem se ptala proč já, nemohla jsem se podívat na těhulky, jak já jim záviděla, plakala jsem…
Co mi pomohlo? Čas. Je potřeba si to odžít. Doma jsem už měla staršího syna, takže hlavně on. Navalila jsem na sebe jiné “starosti “ učila jsem se němčinu, v práci jsem se vrhla do úkolu, začala cvičit jógu, malovala…cílem bylo odklonit myšlenky. K psychologovi/psychiatrovi jsem nechodila (kontakt jsem měla). Podstoupila jsem kraniosakrální terapii a ta mi dost pomohla-si odpustit, se mít zas ráda…
Všichni kolem mne chodili tehda po špičkách, nebo situaci dle mne komentovali nevhodně a já toužila, aby mne někdo jen objal a řekl, že ví, že to bolí a já mohla říct, jak je to nespravedlivé.
K manželovi-srovnal se s tím po svém, určitě nedával najevo bolest tak jako já, ale vím, že svým způsobem se také trápil. Muži jsou navenek silní i kvůli nám.
http://www.blazejova.cz/sesit-memu-miminku-pruv... …s odstupem jsem přispěla na tento projekt, už jsem to až tak nepotřebovala. Třeba zrovna tobě by mohl pomoci. Určitě je dobré si to vše odžít-pláčem, vypsat se , vypovídat!
Přeji ti, aby byl čas s tebou! Abys opět prožívala chvíle radosti a štěstí Já pak ještě 2x potratila a byla opravdu zoufalá v touze mít druhé dítě po tom všem. Nakonec jsme se svěřili IVF centru a teď už máme měsíčniho chlapečka!
Život je někdy krutý!
@walmic článek jsem cetla🙂 a je mi také velmi lito vasi ztráty, je to proste strašný. Já tedy dnes u psychologa byla, ale nevím, je mi snad ještě hůř než v předchozích dnech.. odklonit myšlenky se mi zatim daří jen diky příteli co vždy přijde a dela opicarny, aby mě rozesmal, nebo nám vymysli činnost.. o te terapii jsem neslysela, najdu si to.🙂 moc dekuju a velmi Vám vašeho chlapečka preju❤️
@lenicka98 čtu pořád co tu píšeš a věř mi, že je brzo na to abys myslela na něco jiného. Aby ses cítila líp. U mě to bude v září rok od porodu a není den, kdy bych si nevzpomnela. Je to opravdu těžké a chce to tolik času kolik jen budeš potřebovat aby ti bylo o něco líp. Já jsem nevěřila tomu, že by to někdy bylo lepší. Nedokázala jsem si představit, že to co jsem cítila pár dní/týdnu po tom někdy bude lepší. Největší zlom byl asi v době termínu porodu kdy se měl malý narodit. Já jsem si usmyslela, že vymalujeme celý byt abych se nějak zabavila, když byl přítel v práci, protože jinak bych se asi z té bolesti a smutku zbláznila. Malovala jsem a u toho jsem brečela a měla vztek na sebe a na všechny okolo. Všem kolem mě to bylo líto, ale nikdo z nich nemohl chápat jaké to je. Já jsem porodila sama doma na záchodě a dlouho jsem měla problém u nás doma vůbec být, protože se mi to pořád vracelo. Hodně mi pomohlo psát si s kamarádkou, která přišla o miminko při porodu, tak ona jediná chápala jaké to je. Psala jsem si aji deník, kde jsem jakoby psala malému. Takže když si budeš myslet, že ta bolest nemizi i když chodíš k psychologovi, tak se tím vůbec netrap. Ty sama poznáš, kdy to už bude lepší a může to trvat všelijak dlouho. Jsi silná a zvládneš to ❤️
@duckisek doma na záchodě, tak to je fakt strašný, to bych se asi musela odstěhovat.. dekuju za podporu, já vím, nebo fakt pevne verim, ze takováhle bolest nemůže snad trvat věcně, i tak mi teda přijde ze to není par dni, ale snad mesicu.. začínám se i hrozne bat budoucnosti, návratu do zaměstnání, je to proste šílený a snad furt mám slzy na krajicku, když je teda výjimečně drzim vevnitr, furt jsem hrozne nastvana na celej svět.. ale verim, budu věřit, ze to proste jednou bude alespoň trochu lepsi❤️ Moc dekuji za odezvu, vazim si toho..
@lenicka98 cítila jsem to úplně stejně. Do práce jsem se vracela fakt s odporem. Pořád jsem si říkala co dělám v práci já mám být přece doma s miminkem a měla jsem opravdu velkou zlost. A vidět nebo slyšet plakat nějaké miminko pro mě bylo hodně nepříjemné a kolikrát jsem musela prostě utéct třeba z obchodu. A tím, že malého jsme měli z umělého a pak další dva pokusy nevyšly bylo pro mě drsné. A jediné co jsem si přála bylo otěhotnět
@duckisek jo, to je přesne ono! Já svou praci před tím měla rada, ale teď je mi ta představa proste odporná, však já už to tam přece zaucila, předala, takhle to nemělo byt.. setkávám se i dost s lidma a furt si vzpomínám jak mě dokázali nasrat před tím, co teprve teď.. ono si teď připadám až jako taková ta lina co nechce makat, ale já makat uměla a dost, jenom jsem se hrozne upnula na budoucnost co jsem měla mít, tohle je všechno špatně..tak přesne tohohle se taky bojim, ze co když už to třeba nevyjde.. já se teď proste citim jako mama, už nic není jako před tím.. a teď tedy pracujes a je to lepsi v praci?
@lenicka98 jak jsem nastoupila zpátky, tak to bylo takové nic moc. Pořád jsem byla myšlenkama jinde. Pak jsem tam byla furt každý den a začalo mi to lézt na nervy. Měli mě povýšit, ae kvůli toho, že jsem plánovala další těhotenství, tak se na mě vyprdli. Měla se mi prodlužovat smlouva a já jim řekla, že ji prodloužit nechci a končím. No a druhý den jsem zjistila, že jsem těhotná přirozeně a to jsme plánovali na léto další pokus umělého. Takže jsem na nemocenské a tentokrát už se modlím ať do zdarneho konce.
@lenicka98 Někdy se stane, že ti psycholog nesedne, tak to chce pak zkusit jiného psychologa a hledat tak, až najdeš svoji krevní skupinu, nebo někdo se s tím radši pere sám.
@lenicka98 Dobrý den,já vám úplně rozumím jako byste psala náš příběh ...7let snažení a bez úspěchu ...(na ivf jsme nebyly chtěli jsem zkoušet přirozeně ) pak přišly ...přišly k nám naše děti ...když mě povýšili v práci a zazrali se do rekonstrukce doma a práce a dovolené ...přišly byly v bříšku naše krásný dvojčátka ...milovali jsme je od prvního ultrazvuku v 5+4TT hrozně moc ikdyz nás všichni strašili my jsme věděli že to zvládneme vše ukázkové ....jednou k ránu po kontrole u mého doktora mě začali bolet záda jenže ne tak jako vás ale normálně trošku jako když dlouho stojíte nic velkého ....v sobotu druhý den mě to začalo vrtat hlavou jela jsem radši na pohotovost tam mě vyšetřil hnusnej doktor a řekl že je vše v pořádku a že si mám dát paralen protože injekci na bolest co mi chtěl dát sestřička zamítla a řekla že ji nemůžu když beru léky na ředění krve ....říkám pane doktore je tohle vážné...řekl mi že není a že máme dvojčata tak to bude bolet....a že se natahuje děloha ...říkám tak já bych chtěla domů a on jo klidně ale podepište revers mě to vážně nenapadlo ...byla jsem spokojená že jsou kluci zdraví ....a nebolelo mě to moc jen normálně ....zpětně mi dochází že to byly asi ty kontrakce ....no a večer mi praskla voda ...snoubenec byl celou dobu se mnou až do rana na operaci jsem byla přes hodinu... Matyášek i Štěpánek byly oba živý ....nikdy si neodpustim jaka jsem špatná máma ...neochranila jsem je ...tak jsem se o ně modlila vždyť byly zdraví ....26.6.2021 😭🕊️🖤🕯️🙏 lásky naše překrásný
@isabellacheerful Nejsi špatná máma, dělala jsi, co jsi mohla. Doktor nepoznal, že to jsou kontrakce, tvrdil, že se natahuje děloha...
Jsou věci, které nemáme ve své moci, dovol si to odpustit, uzdravit bolest v duši, aby děti jednou mohly přijít do láskyplného vztahu❤.
@levandule_k jsou to krásná slova děkujeme ...musím říct že už je to lepší ...ale přijdou stavy kdy slyším v hlavě všechny slova ...jak mi říká sestřička proč sem nezůstala v nemocnici ....pak jak byl doktor vážně zlý ....a já si říkám tak si za vše můžu sama ....
Byly naší vymodlený a já se teď bojím že to nepůjde ale snažíme se ...hlavně nám pomáhá každé ráno vstát a dát nám sílu myšlenka na nový miminko ....pijeme teď bylinky které nám pomohly i před otěhotněním ..ale měla jsem i léky na menses a ovulaci protože jsem ani jedno od malička neměla takže proto se teď bojím aby to vůbec šlo 🥺🙏🖤
@isabellacheerful Kdyby mi řekl doktor, že to není vážné, tak jdu taky domů, protože mě pobyt v nemocnici stresuje jenom tím, že tam jsem. Předpokládám, že ti neřekly příčinu, že?
Jednou se to podařilo, po druhé musí taky, tělo ti ukázalo, že to jde. Zkus si ten strach nějak zpracovat, protože strach může blokovat otěhotnění.
@levandule_k děkuju ,já vím říkají mi to všichni i přesto mě to bolí že jsme neudělali vše...ale vím že to už nevrátím...nene hlava mi to neblokuje neměla jsem nikdy ms ani ovulaci když mi to bylo ještě svým způsobem jedno a byla jsem mladší ....pomohly vážně až léky protože roky předtím mi stimulovalo jen ms a já věřila že to vyjde tolik testu atd...a stejně nic a pomohl až lék na ovulaci a bylinky k tomu ale děkuju 🙏🖤🥺
Je mi to líto, třeba ti pomůže toto, ve 43. letech má chlapečka, čekali dlouho, ale povedlo se. https://www.nenarozenemiminko.cz/
Achjo, jen mi to moc lito.. ten pocit znam, ze jsem špatná, ze jsem je měla ochránit.. vymlouvají mi to všichni, ale to se proste nedá.. my si zrovna včera byli pro urnicku, dali jsme je do společný.. je to šílený, nezvladam vůbec lidi nic, vsude kočárky..
@lenicka98 já vás chápu máme to úplně stejně ...řekli vám alespon co se stalo 🥺 já mám kolem sebe teď známý co děti nechtěli a nadavaji že děti nechtěli a smějou se tomu jak je to jednoduchý ....a my jediný se snažili tolik let a já udělám takovou blbost největší 🥺🥺🥺🥺🕯️🙏🖤 můžeme si klidně napsat sz pokud budete chtít ,🥺🥺🥺🥺
@isabellacheerful Vskutku empatické tohle říkat někomu, kdo přišel o děti. Někteří lidi si fakt nevidi do huby.
@levandule_k já se omlouvám co jsem napsala špatně ..paní psala že je pro ni těžké potkávat kočárky tak jsem napsala že ji chápu že pro mě je těžké hlavně poslouchat známé ...ještě si ze mě dělali srandu že si těhotenství moc hlídám a že to je jen dítě 🥺🖤🙏
Taky jsme vyřízeny a nevíme kudy kam ....tak se omlouvám zda něco vyšlo špatné nemělo to tak být 🕊️🕯️🖤🥺😭😥
@isabellacheerful V pohodě, věty lidí, kteří si tím neprošli a chtějí utěšit, kolikrát vyzní debilně a přitom ten člověk, nechce škodit, ale někdo je fakt necitlivý a kdyby mlčel, bylo by to lepší.
Ještě k té tvé menstruaci, je fajn, že se ti pomocí bylinek a léků podařila nahodit menstruace a ovulace a podařilo otěhotnět. S tou blokací otěhotnění po předčasném porodu jsem to myslela tak, že to co tě potkalo je traumatizující, a pokud si to nezpracuješ neodžiješ, může to být další střípek, co znesnadňuje početí. Tvoje tělo je teď jiné než ve 20, také se může stát, že ti naskočí ms, ovulace a v září objevíš dvě čárky na testu.
@lenicka98 Tykej, to je v pořádku 😉