• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Potrat ve 22tt - jak to zvládnout? :-(

(Zamčená)
@krausule A neptala ses jestli se s tím nedá něco dělat? Já bych teda na potrat nešla...mám to za sebou...je to týden. Ve 20.týdnu na velkém ultrazvuku dr. zjistil, že malému nebije srdíčko. Minulé pondělí...jsem ho porodila mrtvého...nikdy víc už nic takového zažít nechci a upřímně...tenhle zážitek nikomu nepřeju. Nevzávej to a zeptej se u více lékařů...naděje umírá poslední. Bývalé spolužačce se před dvěma roky taky narodil chlapeček s rozštěpem na puse a po operaci je to ok. DRžím ti palečky :wink:
26. bře 2014 ve 14:33  • Odpověz
Moc mne mrzí, že tohle dopadlo, jak dopadlo. Ale zakladatelka už byla na začátku asi rozhodnutá :( Kéž by bylo co nejméně takových témat.
31. bře 2014 v 11:42  • Odpověz
Nevíte někdo, jak maminka pochodila na těch specializovaných pracovištích a zda dostala její holčička nějakou naději a ne jen rozsudek od skeptického lékaře? Moc jsem jim fandila aby se dozvěděla lepší zprávy a pořád na ní myslím
1. dub 2014 v 00:33  • Odpověz
@alyssa.anna Obávám se , že jsem někde zrovna včera na nějaké diskuzi na tu maminku narazila a ona tam psala, že má za sebou potrat v 22.týdnu a je tak v podstatě pořád snažilka...takže asi se nakonec rozhodla pro ukončení :frowning2: Je to smutné...ale věřím, že udělali vše dle nejlepšího vědomí a svědomí a konečné rozhodnutí bylo opravdu jen a jen na nich, rodičích...a jednoduché nebylo.
1. dub 2014 v 06:53  • Odpověz
@alyssa.anna Narazila jsem na odpověď v tématu ,,Kdy a jak Vám byla odhalena vrozená vývojová vada plodu?" Velice mne to mrzí, jak už jsme psala. Vnitřně to nemůžu skousnout. Nejde jen o tento případ, ale celkově o přístup lékařů, matek k nenarozeným dětem. Když se najde igelitka s mrtvým miminkem, tak najednou je celá společnost zhnusená a matku by ukamenovali. Ta schizofrenie...Co udělala jiného...jen se rozhodla dítěte taky zbavit, jen později. třeba si taky nevěřila, neměla dostatek peněz, opustil ji přítel, už doma jedno má,...budeme také pokyvovat hlavou, plácat po rameni a říkat, jak to muselo být těžké a že se rozhodla správně, protože by to bylo utrpení?
1. dub 2014 ve 23:22  • Odpověz
tak pokud nebyla jiná vada rozštěp patra není takový problém sakra ne??? dnes se to dá operovat zdrátovat ano je to na dva roky hromada péče krmení nosánkem atd....ale mám kamarádku a malej je po tom všem ohromně chytrý dítě má jen jizvu a trošku křivou pusinku....neřeknu pokud by šlo o dítě s daw.syn. nebo rozštěp páteře ...nechápu proč to tady řešila pokud se stejně rozhodla pro ukončení....tato maminka ode mne podporu nezíská
2. dub 2014 v 00:06  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v září 2013  • Odpověz
@nasta77 souhlasím a soucítím....já takhle rodila v 7 měsíci stejný případ jako ty :frowning2: ted mám zdravého krásného syna takže důkaz že nic se nemá vzdávat když jsou šance a u tohoto případu byli ....je mi líto že se ani asi nepokusila zjistit víc...čekala bych spíš téma zažil někdo jak se operuje léčí atd ale asi jsem jiná ...
2. dub 2014 v 00:11  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v září 2013  • Odpověz
@bonavoxa Ahojky, vím, že si asi vysloužím v této diskuzi odsouzení a zavržení, ale myslím si, že srovnávat matku, která pohodí živé a zdravě narozené dítě v igelitce a matku, která se odpovědně v době prenatálního vývoje rozhoduje, zda přivézt na svět (je to jedno jak) postižené dítě, je přinejmenším necitlivé. Matka, kteá porodí, zdravé dítě a z různých důvodů se o něj nemůže nebo nechce postarat, má možnost jej odložit např. do babyboxu. Já bych tedy rozhodně spíše odsoudila matku s igelitkou, než např. @krausule. Myslím si, že posoudit, jak je těžké, mít postižené dítě, může jen ten, kdo se o něj dennodenně stará. A i to samozřejmě záleží na člověku, jeho přesvědčení, jeho schopnostech...
2. dub 2014 v 09:07  • Odpověz
Maminka byla opravdu rozhodnutá, to bylo zřejmé už na začátku diskuze, i přes všechnu podporu a nabídku pomoci. Je to na svědomí každého. Možná to bylo i tím věkem, že už paní nebyla ochotná investovat čas a energii do náročného miminka, nevím, taky to moc nechápu. Obzvlášť, když už dítě má a ví jaký je to zázrak a kdyby onemocněl, taky by se ho přece nevzdala. Ještě když jí ani nikdo neřekne, jak vážné to je. Je mi to fakt líto, čekala jsem, že si to rozmyslí.
@kacenka1979
2. dub 2014 v 09:07  • Odpověz
@mldk Nikdo nikoho neodsuzuje. Jen ta to máme jiný názor. Takováto témata jsou sporná a dokázalo by se o nich diskutovat hodiny. Krausule je mi líto, že se musela takhle rozhodovat. Spravedlnost tady neexistuje. Je to o stavu celé společnosti a jejímu postoji k životu. K nenarozeným dětem, gerontům, postiženým,...This is Sparta?
Komu se ulevilo? Společnosti, rodině, lékařům? Svědomí? Vždycky tu bude ta otázka, jestli jsem udělala dost pro to, aby to nedopadlo špatně. Mám za to, že pseudohumanismu a pravdoláskařství bylo akorát tak dost. Je to krátká a jednoduchá cesta přímo do pekel.Nemůžu se o dítě starat, odložím ho, nepočala jsem to správné dítě, zbavím se ho. Jde vždy v životě ze všech situací vycouvat? Nejde. Když má člověk špatnou práci, tak se snaží něco dělat, vydržet..protože práce je málo. Dětí je příliš? Jenom smrt je definitivní. S tím už nikdo neudělá nic. Mrzí mne, že během týdne bylo po všem, mrzí mne postoj lékařů, že tak tlačí, mrzí mne i ten pohled společnosti. Pomůže, když se pokaždé budeme poplácávat po rameni a všechno schvalovat a chápat? Věřím, že tu byly důvody. Osobně to považuji za špatné rozhodnutí. Bez nějaké averze nebo nedostatku lítosti k zakladatelce.
2. dub 2014 v 09:41  • Odpověz
@bonavoxa Vy tady pořád opakujete, jak byla vaše dcerka maličká, že se jí všichni báli dotknout.. mě teda miminko s 2160 g narozené v 37. tt nepřijde tak tragicky malé ... znám spoustu případů, kdy holky rodily v 6., 7. měsíci a měly fakt cvrčky okolo 1 kg - 1,5 kg a rozhodně to nikomu nepředhazovaly ... dle vašich příspěvků v jiných diskusích máte dost vyhraněné názory a nikdo vám je samozřejmě nebere, ale necpěte zakladatelce xkrát to, že jste měla malý dítě ... je to její rozhodnutí a prostě se potřebuje minimálně vypsat... v dnešní době ji naprosto chápu, protože i když ona i její rodina by holčičku milovala sebevíc, děti jsou na sebe hnusný i bez rozštěpu...
2. dub 2014 v 10:16  • Odpověz
@plytvani Vy máte také vyhraněný názor. S potratem se buď dá souhlasit nebo ne. Nic mezi tím. Respektuji obě strany. Svůj příběh jsem uvedla pro příklad. Není to stejná situace, ale myšlenky a návrhy ze strany lékařů byly obdobné. Malá byla krátká, celkově drobná, nejde jenom o to, kolik gramů vážila. A rozhodně jsem kvůli tomu nezakládala diskuzi :slight_smile: Byla a je problémová. Vy například dítě asi ještě nemáte a jste na začátku těhotenství. Kdyby rodina i ona holčičku milovala sebevíc..a co je víc než toto? Děti jsou hnusné i na zdravé děti..třeba jen pro barvu vlasů, sociální rozdíly ap. Děti jsou snad samy od sebe zlé?
2. dub 2014 v 10:38  • Odpověz
@bonavoxa Ano, já vlastní dítě ještě nemám, ale mám nevlastní 10letou dceru s "blbým" předkusem a přestože jí můžeme horem dolem říkat, že to spraví časem rovnátka a jinak je krásná holka, děti se jí prostě smějí a tak nemá moc kamarádů, nechce chodit do cizího prostředí apod., prostě se radši s námi, než aby šla ven, aby se jí nikdo nesmál... a to je zdravá... neumím si proto představit, že by měla mít ještě rozštěp... s manželem jsme se jasně dohodli, že jakékoliv postižení, dítě si nenecháme ať je to jak je to... je to hnusný a blbý přirovnání, ale když si budete chtít pořídit např. psa, nekoupíte se ho se třema nohama, když pračku, tak budete chtít, aby se točil buben apod... když chci dítě, tak chci zdravý dítě, ne zkazit život celé rodině

děti samo od sebe zlé nejsou, to je samozřejmě výchovou, ale ať se bude moje rodina snažit sebevíc, ty ostatní bohužel neovlivním...
2. dub 2014 v 10:48  • Odpověz
@bonavoxa To nemá cenu plakat nad rozlitým mlékem.
Bylo jasně vidět, že paní je rozhodnutá už od začátku, i když co čekala? Že jí to všichni schválíme, že je super potratit dítě, byť špatně založené? A ještě mluvit o tom, jak v ní kope...já osobně bych to nezvládla o tom takhle mluvit. Nevím, jestli čekala, že ji začneme přesvědčovat ať to nedělá, nebo jestli sklidí podporu, poplácání po rameni nebo morální útěchu typu "to bude dobrý, prostě to tak někdy je."
S potraty nesouhlasím a ve svém názoru se utvrzuji bohužel na těchto případech, kdy jde z velké míry o pohodlnost člověka, který má pocit, že to nezvládne a obětuje život nemocného dítěte.
Muselo to být těžké, nedivím se tomu, zabít dítě není jednoduchá věc, ale rozhodně se mi nelíbil její postoj k celé záležitosti.
Ta paní pro záchranu svého děcka neudělala maximum, protože ani nechtěla. Nechala se přesvědčit jedním doktorem, že ten rozštěp je hodně rozsáhlý, že to děcko možná bude blbý a možná bude mít i něco se sluchem...
Prostě se rozhodla, že na potrat půjde, radši nebude řešit ve specializovaných střediscích, co je na tom pravdy, protože to by ji stálo daleko víc vypětí a psychickýho úsilí, radši na potrat půjde hned, aby to měla co nejdřív za sebou..., protože příště chce zdravější a dokonalejší dítě.
Neumím si představit, co teď prožívá, jestli je smutná nebo plná naději na zdravé dítě...
Za mě v takových případech je potrat hodně smutná věc a není to rozhodně nic, co by si civilizovaná společnost, která podporuje a morálně soucítí jen s UŽ NAROZENÝMI postiženými lidmi, ten nenarozený zbytek pokrytecky háže do koše, mohla připíchnout na nástěnku.
2. dub 2014 v 10:52  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v červnu 2017 (38. tt)  • Odpověz
autor
Takže abych vše uvedla na spravnou míru a ukončila tyto dohady..naše holčička mnela rožštep cele pulky tvaře..už na ultrazvuku to bylo dost viditelne..akorat mne neumeli pořadne říct jak velike to bude mit dusledky po jeji narozeni..nejednalo se jenom o "kosmetickou vadu"ktera se da po narozeni "upravit"..a dite je šikovne,chytre a tak dale jak se tady nektere rozepisujete..nevim kolik mate v sobe trpelivosti a odvahy vychovavat detatko,ktere nemnelo scela vyvinutou pulku tvaře..ale pokud ano,a jste dost silne bojovat proti "celemu svetu" pro holčičku .ktera by se nikdy nazařadila do života a mnela na 90% i težke mentalní postižení-mate muj obdiv..ne každa sme na to ale dost silna..nemíním se tady obhajovat,protože už předem soudíte-bez toho,aby jste vedeli podrobnosti..a taky bych ani jedne z vas nepřala prožít si tady toto "rozhodovaní"..a to peklo pak kolem toho..ale vím,že jsem se rozhodla spravne..dle sveho svedomí a vedomí..dekuji za podporu všem-co psali do zprav,protože nemneli chut se tady veřejne dohadovat a moc dobře mi rozumeli co prožívam a jak težke je to rozhodovaní..moc vam dekuji..človek se s tím vším musí vyrovnat sam..
2. dub 2014 v 10:56  • Odpověz
@plytvani To chápu a mrzí mne to :( Ale dítě není pračka ani pes. Nehledě na ten argument, že dítěti se může stát cokoli během života. Každá jedna tu chceme zdravé děti. Žádný si nepřeje postižené dítě. Ale kolik maminek tu je. Zvládly to...a jsou příkladem i ostatním. A nedá se o nich říct, že by den co den žehraly na osud, život..a byly nešťastné. Nezbývá než popřát, aby k Vám byl osud milosrdný a přání o zdravém dítěti Vám vyplnil. A zkoušel Vás co nejméně. Protože to bychom tu měli to samé v bleděmodrém.
2. dub 2014 v 10:59  • Odpověz
@krausule držím palečky, aby se podařilo ještě zdravé miminko. Vím o čem mluvíš, moje sestra umírala šest měsíců na rozštěp a pro moje rodiče to bylo hrozné.
2. dub 2014 v 11:00  • Odpověz
@sarriku I když si to spousta lidí myslí, je lepší mlčet? Nedělat vlny? Někdo musí být ten ,,zlý", bohužel :frowning2:
2. dub 2014 v 11:03  • Odpověz
@plytvani No to snad nemyslíš ani vážně..... Dítě si snad nepořizuješ jako spotřebič nebo domácího mazlíčka. Když ti manžel skončí po autonehodě na vozíku, tak ho taky vyměníš za funkčnější kus? Raději bys nebyla vůbec, než mít blbý předkus? Děti jsou kruté, ale nejdůležitější ze všeho je láska a podpora rodiny. Kdyby každý komu se kdy děti smály třeba kvůli obezitě, akné, nebo nemodernímu oblečení, litoval, že se vůbec narodil, moc dospělých by asi na zemi nezůstalo. Školní léta skončí a člověk má před sebou celý život, který může naplnit čím si bude přát.
2. dub 2014 v 11:03  • Odpověz
@bonavoxa Dobrý den, nedá mi to nereagovat :frowning2: ! Zažila jste ukončení v průběhu těhotenství? Tahle otázka je nejpodstatnější, a pokud ne, tak si své postoje neprosazujte veřejně!!! Myslím, že zakladatelce je už dost mizerně bez vašich příspěvků!!! Mám dva krásné zdravé syny a bohužel náš třetí chlapeček byl moc postižený. Celou dobu jsem nic netušila - asi vinnou doktora, až v Motole na amniocentéze se zjistilo, že je moc postižený! Měla jsem mžik na rozhodování!!! Neměla jsem už ani plodovou vodu, na ultrazvuku jsem nebyla 4 týdny, šlo opravdu už jen o čas, kdy by umřel a já začala bojovat o život! Chlapeček byl ještě živý, ale každá jeho část se vyvíjela jinak - odpovídala jinému týdnu těhotenství!!! Celou dobu, když jsem nastoupila do Motola, tak jsem brečela a stále tomu nemohla uvěřit, prosila jsem o další ultrazvuk, který mi už nebyl udělán, bylo to víc, než jasný!!! Chlapečka jsem chtěla vidět a moc jsem o to prosila, abych se přesvědčila na vlastní oči, že měl rozsáhlý rozštěp páteře s míchou venku, ale taky mi to nebylo dopřáno! :frowning2: Nejen, že jsem čtyři dny brečela, bála se a modlila se, aby moje rozhodnutí podstoupit ukončení bylo to správné!!!! A z pitevní zprávy znělo , cituji: Při pitvě byly patrny mnohotné vývojové vady CNS v podobě hypoplazie kaudální míchy, sakrální meningomyelokély, hypoplázie mozečku a vnitřního hydrocephalu, dále oboustranná ageneze ledvin, levostranná brániční hernie s výhřezem většiny tenkého a části tlustého střeva, žaludku a jater do hrudní dutiny a s hypoplázií kaudálního laloku levé plíce, hypoplazie močového měchyře a oboustranný pes equinovarus. Kombinace vývojových vad CNS spadá do kategorie Arnold-Chiariho malformace, nevíce se blížící typy 2. Do teď, i když vím, že chlapeček byl strašně postižený a nemohl by se bez ledvin ani narodit, neměl žádnou šanci, tak mi rozhodně není líp!!! Chybí mi, bylo to mé dítě a nikdy bych ho neopustila!!! Nemám rodiče a s dětmi - s malými jsem zůstala sama - druhému bylo půl roku a manžel odešel k milence! Nikdy mě ani nenapadlo, že bych děti opustila!!! Myslím, že tuhle situaci může soudit jen ten, kdo ji zažil! Všechny ty myšlenky, výčitky, pochybnosti........ obrovský strach a tu bolest ze ztráty zažívá každá maminka, která musí tuto situaci podstoupit a se srovnáním s vyhozením či zabitím zdravého dítěte to snad nebylo ani myšleno vážně!!!! Pokud lékaři navrhují ukončení, není to z důvodu toho, že se dítě někomu nehodí, ale proto, že je opravdu nemocné a po narození by se trápilo, muselo by podstoupit více operací a nikdy Vám nikdo neřekne, jestli to postižení, které je třeba ve 20. týdnu nebude rozsáhlejší, zda-li se dítě vůbec narodí nebo jestli po narození hned zemře! Myslím, že každý rodič musí vzít v potaz své narozené děti, které očekávají sourozence a vzájemný vztah, také péči, kterou jim člověk musí dát apod. A nepodstoupit ukončení, když je doporučené a uvrhnout se a Vaše nejbližší do období utrpení opravdu potřebuje velkou dávku odvahy s nejasným výsledkem.
2. dub 2014 v 11:04  • Odpověz
@bonavoxa stát se během života může cokoliv, to ano... to už změnit nelze... před narozením ovšem ta možnost je, tak proč toho nevyužít, ikdyž je to těžké... kdyby byla medicína tak vyspělá i v minulosti a více žen smíšlelo jako zakladatelka, nebylo by tolik ústavů plných postižených lidí (kteří jsou sice šťastní, ale o životě nemají ani páru), které odložila vlastní rodina, protože najednou zjistili, že na to nemají a nezvládnout to... přiznat si to, dokud je čas, je podle mě daleko větší odvaha
2. dub 2014 v 11:05  • Odpověz
@lrg jasně jsem napsala, že je to blbý přirovnání... a pouze přirovnání ... a jak jsem psala následně, je velký rozdíl v tom, jestli se něco stane před narozením, kdy mám možnost se rozhodnout, jestli přivedu na svět postižené dítě nebo ne a něco jiného, když se "něco" stane už během života...

a právě proto, že si dítě nepořizuju jako mazlíčka nebo spotřebič, si hodně hodně rozmyslím, jestli ho vystavím životu s postižením nebo ne

Píšeš, že nejdůležitější je pro dítě podpora rodiny a láska.... Tak to vysvětli puberťačce, že to, že má předkus, není podstatný, ale to, že ji máme rádi... Protože z nějakýho důvodu zrovna touží po něčem jiném, než je ujišťování od "maminky" a tatínka o jejich lásce... Chce hlavně zapadnout mezi ostatní. Takže dítě s těžkým postižením kolektiv fakt nepřijme. A co pak? Řekneš mu "to nevadí, my tě máme přeci rádi"
2. dub 2014 v 11:14  • Odpověz
@radusik Nezažila jsem ukončení těhotenství, protože jsem to až k takovému konci zajít nenechala. I když se spousta lékařů shodovala na tom, že moje dítě se narodí pravděpodobně s postižením nebo mrtvé. Má snad právo napsat tady jen ten, kdo se rozhodl stejně? Nevím co bych tímto ,,prosazováním" získala. Spíš budu za tu zlou a necitlivou. Případ od případu je jiný. Jen je mi smutno z lékařů, kteří navrhují ukončení v podstatě hned Sama jsem jedním ze zdravotníků, takže zkušenosti mám i z druhé strany. Nemám potřebu jitřit rány. Jde mi jen o to, aby se takových případů s rychlým koncem, stávalo co nejméně. Možná by při takových případech bylo svědomí lehčí, kdyby člověk zkusil opravdu všechno, vyvinul snahu život zachránit. Třeba se nad tím někdo aspoň zamyslí, i to stačí.
2. dub 2014 v 11:15  • Odpověz
@jakelina Přesně to je to, o čem jsem psala!!!! Nejde o dokonalost ani o funkčnost, i děti s Downovým syndromem můžou vést hodnotný život s rodiči, které je milují a podporují! Jsou veselé, milé, mají rádi děti, ale těžko se zapojí do úplně "normálního života" - mají to prostě těžší, ale naštěstí si to neuvědomují a můžou být spokojené! Ale dítě, které umírá v bolestech a nezná nic jiného, než nemocnici , přístroje a operace, nechápu, jak tohle může maminka, která své dítě miluje, dopustit, i přes veškerou bolest, kterou po ukončení těhotenství cítí!!!!
2. dub 2014 v 11:15  • Odpověz
omlouvám se chybu, samozřejmě "smýšlelo"
2. dub 2014 v 11:18  • Odpověz
@bonavoxa Podle Vás je tedy správné vést to za každou cenu do konce těhotenství, i přesto, že potom dítě bude jen trpět?
2. dub 2014 v 11:19  • Odpověz
@plytvani Přiznat si, že to nezvládnu je nesmírně těžké, obdivuhodné, ale určitě bych to nenazvala odvahou. V historii byli snad označeni za odvážné ti, kteří z boje utekli?
2. dub 2014 v 11:22  • Odpověz
@bonavoxa Myslím, že hodně záleží o zjištěném postižení, jestli je života ohrožující nebo ne!
2. dub 2014 v 11:23  • Odpověz
@bonavoxa Jen Vám chci vyjádřit podporu a zárověň poděkovat za Vaše slova, které tady píšete, se vším plně souhlasím!
2. dub 2014 v 11:28  • Odpověz
@radusik Vy vidíte do budoucnosti? Pokud ano, proč nám není všem už dávno skvěle? Osobně bych udělala v tomto případě to, co tu mnohé radily. Spojila bych se s odborníky, vyhledala podobné případy. To miminko žilo..potrat snad nebylo utrpení indikované matkou? Nebolí to? Necítí, že maminka ho nechce? Nevím :( Pro mne je úcta k životu víc.Ale chápu ten strach i důvody. A tak to prostě je..pro někoho je zlé si dítě nechat, pro někoho naopak.
2. dub 2014 v 11:30  • Odpověz
Jdi na stranu:   Zruš
Téma bylo zamčeno adminem. Není možné přidávat další odpovědi.