Trvalé následky po vážném úrazu. Mám se snažit otěhotnět?
Ahoj dámy, jdu si pro názor, pro radu, třeba to už někdy někdo řešil...snad mi pomůžete v rozhodování. Je mi 35 let, mám úžasného partnera, který má dceru, která mě má ráda a uvažujeme nad společným potomkem spíš logicky, aby mně to nebylo časem líto, že není. Ani jeden na dítku netrváme. Děti miluju, mám úžasné čečetky od bráchy, s dcerou muže skvěle vycházíme, byť je puberťák, obecně i děti všech kamarádek milují mě, jsem s nimi ráda, jsem za ně ráda. Pracuji na vysokém postu, spokojeně nutno říct, chováme koně - koní děti mám doma, abych byla přesnější. A teď k tomu ale...mám rozsáhlý starý úraz - rozdrcenou křížovou kost + kostrč + 6 obratlů s vlasovými zlomeninami a posunem, prostě nevhodná kombinace pro těhotenství samotné a rodit samozřejmě nelze, jedině císař. Pokud budu těhotná, nejspíš nebudu skoro chodit a protrpím to jak pes, porodem, byť císařem a celým tím těhotenstvím je velké riziko obnovení zranění a i ochrnutí...Bolí mě záda prakticky stále a často tahám nohu- nemám prostor v SI- kříž srostl s pánevními kostmi s obřím výčnělkem dovnitř pánve (zlomenina komplet). A moje žádost o radu....pořídily by jste si v takovém stavu dítko s takovýmhle rizikem? Nějak mi hodiny netikají, nejspíš i díky tomu, že s tímto zraněním žiju od 17ti let a o riziku vím. Pocit, že bych dítě mít měla, to mám, ale logický- stárnu, ne asi ten správný vnitřní, který nejspíš způsobuje to "k čemu já mu budu, když se nebudu umět postarat sama o sebe?" Dámy, předem díky za názory a prosím nekamenujte mě, že mi hodiny netikají do absolutního "ano i přes rizika". Děkuju.
@pathan tak to jsi mě asi nepochopila, nebo nemáš zkušenost...moji koně = moje děti, neodložím je, nebo neprodám, nebo nedejbože nedám do salámu po více jak 20ti leté společné cestě životem jen proto, že se mi něco stalo.... To je stejné, jako by jsi se zbavila psa, protože se ti nechce chodit na procházky, nebo nedejbože dítěte, protože už nemáš zrovna sílu se starat. Asi nejsi koňák/pejskař/kočičí tvor, aby jsi pochopila absolutní a doživotní oddanost, vzájemnou lásku, důvěru a starost 😉 a ano, občas na ně lezu na pomalou procházku do lesa, protože to i ti důchodci potřebují a ano, několik let, co to bolívá již samozřejmě nezávodím, neskáču. Ale nedám je NIKDY pryč, u mě se narodili, u mě dožijí ( a nemnožím je dál a nekupuji další, mám stabilní stárnoucí koní rodinku, které jsem slíbila doživotní péči a to za každých okolností dodržím). To, že mám k sobě v životě přikované i jiné tvory než dvounohé neznamená, že nemám dostatek citu a potřebu dát víc lásky dál...tohle teda hodně zabolelo, to mi věř. Ale považuju to za tvou nezkušenost v péči o zvířata, která žijí polovinu lidského bytí a dávají tolik lásky, že je těžké to chápat, když v tom nežiješ.
@elissa13 Však já jsem nepsala, že se koňů máš zbavit. Ale pokud bys to brala čistě rozumem, tak už na koně po tom úrazu nikdy nesedneš. A nemyslím to nijak zle, protože co by to bylo za život, kdybychom se jen tím rozumem řídili.
Pokud se o dítěti tím rozumem rozhodovat musíš, tak bych do něj rozhodně nešla, protože je to něco, o čem musíš být přesvědčená.
@elissa13 Ahoj, zaujala me tahle debata a teda klobouk dolu pred tebou. Ze to resis rozumem, byt ti nikdo nerekne, co je spravne. Obe varianty maji sva pro a proti. Ale abych pridala svuj nazor.....my mame ditko dost vymodlene a vyrobene za pomoci lekaru. Pred tehotenstvim jsem byla normalne hubena, behala jsem, jezdila na kole, cvicila jogu. Zadna bolest nic. Myslela jsem, ze takhle to bude cele tehotenstvi, byt ten sport jsem z duvodu rizik vynechala...... ze telo ma pamatovaka a ja mam dobry zaklad z predchoziho fungovani. A prd....za necely mesic mam rodit, boli me v krizi, trislo me boli vic jak mesic, v noci se furt prevaluju, jak me boli kycle, pritel obcas asistuje pri oblikani ponozek a tak a ja se sama divim, co vsechno boli a v jake mire. A to mi vsichni rikaji, ze mi narostlo jen bricho a jinak nic. Takze za me je to vazne dost velky zahul, i kdyz vykompenzovany tim vysledkem. A s tvym zdravotnim stavem bych se na tvem miste bala. Proste vazne radsi chodit nez mit dite a mit problem se postarat i o sebe. Ja bych sla radsi do adopce, kdybych mela potrebu mit dite. Bohuzel to rozhodnuti za tebe nikdo neudela a nezavidim ti to...je to neskutecne tezke. Jen drzim moc moc palce, at se rozhodnes nejlip pro tebe a vsechno bude klapat minimalne tak dobre jako do ted👍 Z tveho textu pusobis neuveritelne silne, myslim, ze se rozhodnes spravne 😊
Náhradní mateřství v ČR lze ( ikdyž k tomu není legislativa), osobně znám takový případ. Podmínkou je prave zdravotní důvod - krom chybějící dělohy jsou to i případy, kdy těhotenství ohrožuje ženu na životě. Každopádně já bych si dítě jen kvůli tomu “že by se mělo” nepořizovala.
V tvem zdravot.stavu bych do toho take nesla.
Podle toho, co píšeš, jsi už prakticky rozhodnutá, jen si to chceš nechat "posvětit" ostatními. Ale je to tvoje volba a jen tebe bude asi budou pronásledovat výčitky, ať se rozhodneš jakkoli - podobně jako jít či nejít na potrat... Je to myslím každého věc, nikdo nevidí do tvého života, tak nemůže soudit. Nemluvím z vlastní zkušenosti, ale taky jsem v sobě řešila něco ohledně dětí (jesličky) a naštěstí jsem se rozhodla podle sebe a ne podle všeobecného mínění většiny. Ale jestli ti jde o ten názor, tak já bych také neriskovala a zvážila to náhradní mateřství. Adopci bych hodně zvažovala - to už možná radši pěstounskou péči, když tě dítě i přes veškerou péči skrz geny zklame - a bohužel je to realita...
Pokud nejsou problém peníze, šla bych do náhradní matky, dítě bude biologický tvé i manžela a bez tvého těhotenství.
@elissa13 necetla jsem ostatni prispevky. Za me, dite neni povinost a tedy nic jako "logicky" neni. Bud po diteti touzis, anebo netouzis. Pokud po nem touzis, obvykle jdes hlavou proti zdi a moc racionalne nepremyslis. Tve dilema bych spis resila az bys po diteti opravdu prahla, zda to za to stoji, zda by to neslo jinak, jake jsou moznosti atd. Pokud bys totiz po diteti netouzila a trpela bys silenym.zpusobem, mohlo by se stat, ze bys k tomu diteti mohla mit negativni postoj a mohlo by to pak i vyustit po porodu i k odmitani. Za me dite se neporizuje logicky, ale ze po nem touzis. Neco jineho je, kdyz se stane "nehoda". To dite uz je,.uz se nepremysli, co by kdyby, uz to je fakt. Spis se zamysli, zda po miminku touzis, anebo jen se jedna o tlak spolecnosti, ze by to tak melo byt.
@sister05 jedna maminka tady do toho sla. Bylo to tak, ze byla nahradni matka, vajicko matky + spermie otce, to se dalo do nahradni matky, do rl byl uveden otec a nahradni matka. Nahradni matka se ditete zrekla, a matka si ho osvojila. V tomto pripade se u nahradni matky jednalo o sestrenici matky.
Ja myslim,ze bys pak litovala,kdybys ochrnula,bylo by ti strasne lito, že vse nemuzes prozivat s detma...tak leda adopce nebo vypomoc v DD
@elissa13 Ahoj, to co píšeš je velmi zajímavé. Máš v tom hodně jasno. Osobně bych do toho nešla. Riziko ochrnutí je pro mě opravdu veliký strašák. Myslím si ale, že byste se mohli rozhodnout dát domov nějakému děťátku a adoptovat. Ale pokud ti teď dítě v životě nechybí, tak ti nejspíš chybět už nebude. Většinou se ženské proberou právě kolem třicítky, pětatřicítky. Ale málokdo si ve čtyřiceti řekne, že chce vlastně dítě.
@elissa13 Vlastně nemám úplně radu, ale jsem vděčná za někoho, kdo přemýšlí předem a neřeší pak potrat. Díky. Osobně jsem nastavená na to mít děti, bolest a riziko by mne asi úplně nezabrzdily. Protože bez nich bych byla nešťastná. Přijala bych to, až kdybych vyzkoušela všechno. A protože děti mám, tak vím, že to rozhodně není legrace, ani v těhotenství...a pak už teprve ne. Stálo mě to hodně, sil, bolestí...a přidaly se i zdravotní komplikace. Náhradní mateřství je pro mě až rouhačství, taková výroba, obcházení,...ale adopce je krásná myšlenka.
Rozhodnout se musis sama, ale pokud bych byla na tvem miste a touzila po diteti, zkusila bych nahradni matku...nevidim na tom nic spatneho🙂
Jinak k riziku ochrnuti...mam ve svem okoli cloveka, co se dostal ze dne na den na vozik a tech problemu resi opravdu hodne, ochrnuti byla pro celou rodinu velka zkouska a to neresil starani se o male miminko...
Ona i ta pece o dite je dost narocna co se tyka namahani zad, ja treba trpim jak pes a to jsem zadny uraz nemela. Mala mela uz na roce 12 kg a zvedat ji a nosit je fakt mazec. A k tehotenstvi...pred nim jsem dost sportovala, ale bolesti celeho spodku byly fakt velky, kostrc me bolela jak prase s prominutim, stydka kost taky...a to jsem rodila na konci 8. mesice jen s asi 10 kily navic, takze jsem o ten posledni nejlepsi mesic a nejvetsi zatez jeste prisla🙂 a co si budem nalhavat, vekove jsme na tom podobne a ty roky jsou proste znat, 20 uz nam neni a kosti starnou....
Drzim ti palce, nemas to jednoduchy, ale preju ti, aby ses rozhodla tak, abys byla stastna😉
Já bych do toho taky nešla, ta rizika za to nestojí. Péče o dítě je dost náročná, potřebuje funkční maminku. Pokud jsi se svým životem spokojená, neměň ho. Pokud se ozvou tikající hodiny, zvaž náhradní matku nebo adopci. Jsi opravdu silná žena, obdivuji tě. Přeju hodně štěstí, ať se už rozhodneš jakkoliv.
Já osobně bych zkusila prostudovat legislativu náhradního mateřství. Úplně nelegální to není a vyřešilo by to vše 🙂
@elissa13 mám rozsáhlý výhřez ploténky l5s1 14 mm na obě strany. Vzhledem k tvému zranění jistě víš, co to znamená a jaké mám obtíže. Před více než rokem jsem otěhotněla přes antikoncepci. Hodně jsme to zvažovali a jelikož jsem věděla, že přítel by dítě chtěl, ale smířil se s tím, že to nebude možné, tak jsem se rozhodla to zkusit. Nebudu říkat, že to bylo v pohodě, bylo to peklo, nikdo nečekal, že dítě zvládnu donosit do devátého měsíce. Neustále nade mnou viselo riziko akutního císaře a neurochirurgické operace. Nakonec se dcera narodila tři týdny před termínem při plánovaném císaři, jelikož v té době již bylo velké riziko trvalého ochrnutí. Po porodu začalo se zády nové peklo trochu jinak a je to čím dál horší, vzhledem ke zvyšující se váze dcery. Nejsem zrovna typická matka, nejsem vyřízená z cizích dětí, žádné cizí děti nechovám, ani nic podobného, kamarádkám hlídám děti až od tří let, takže chápu, že ti noc netiká. Ale i tak není nic hezčího, než když se na tebe usměje vlastní dítě a začne ti něco povídat. Kdybys měla jakýkoliv dotaz ohledně zad a těhotenství, klidně piš, ale radši rovnou, sem chodím jen výjimečně.
@dura175 naprosto tě chápu 🙏