Vyvolání porodu ve 14. tt, máte zkušenost?

@izzybickerstaff veřejně se všem omlouvám a sypu si popel na hlavu🙂

Také jsem prožila vyvolávání porodu, ale ve 20. týdnu. Dalo by se zjednodušeně říci, že jde opravdu o klasický porod, akorát člověk nemusí tak tlačit. Kontrakce, které se začnou dostavovat po zavedených pilulkách do dělohy, samy miminko vyloučí. Některé nemocnice také nedovolují porodit v takovém stádiu na porodním sále, a tak se rodí v klasické posteli na pokoji - to ale záleží na porodnici. Každopádně držím pěsti!!!

Tak holky, už to mám za sebou a už nikdy víc.. Sestřičky byly hodné a byla jsem vcelku rychlá - cca 7 hodin.. Jak jste se tu bavily o velikosti plodu, tak ten můj měl 12,5 cm.. Jinak jsem si ještě vyžádala jednu pediatricku specializující se na srdce, a ta potvrdila typickou vadu pro DS a ještě jednu, se kterou by se mimino nemuselo dožít ani 6 měsíců..
Děkuji Vám za podporu.. 🙂

@medinka13 chudáku ☹ Ale ještě, že už to je a že se na to přišlo takhle brzo..Pak když už člověk to dítě má a najednou by se mělo dožít 6ti měsíců nebo být postižené, tak to by člověk teprve nedal..
Ale to co jsi zažila ted si neumím vůbec představit, jsi dobrá. Já bych se z toho pravděpodobně zhroutila.

@vikykiwi taky k tomu nemám daleko.. Ale to přejde.. Snad.. Časem..

@medinka13 drž se. Jsi silná žena. Ušetřila jsi sebe ale hlavně andilka bolesti a neštěstí.

@medinka13 tak to mě strašně mrzí.není to příjemný zážitek.Budu vám držet palečky at příště je vše o.k. a máš zdravé momčo.

@medinka13 neboj, určitě to přejde..je to strašné ale vážně by bylo mnohem horší kdyby už to dítě bylo na světě. Předtím jako těhotná jsem pořád tak nějak počítala s tím, že se může něco stát (stejně bych z toho byla vydřená) ale ted když už to dítě mám a mělo by se mu něco stát tak to je naprosto nepředstavitelné.

@medinka13 Ahoj, před 3 týdny jsem musela ve 13 týdnu na vyvolání potratu pro vážnou zdravotní vadu. tělo se s tím vším srovnalo celkem dobře. hlava se tak nějak vzpamatovává a věřím že bude líp. kde jsi na zákroku byla? a jak se ted cítíš? ta psychika na tom celém si myslím je nejhorší. pro mě byli nejhorší ty dne před, pak se mi tak nějak ulevilo že to mám za sebou, párkrát jsem to ještě obrečela a teď už je to den ode dne lepší.

Ahoj,při prvním těhotenství jsme měli také nemocné mimí a šla jsem na potrat ve 13+5tt. Zavedli mi čípky na roztažení děložního hrdla a po pár hodinách mi v narkóze mimí odebrali. Kromě mého srdce nic jiného nebolelo.V létě jsme s manželem jeli na dovolenou a tam jsem se dala do kupy.Dnes máme naštěstí doma zdravého 5 měsíčního synka, na kterého jsme ale po potratu čekali 6 měsíců,než se zadařilo.

Ahoj,medinka13,zvladni to je to strasne obdobi,ale cas to zahoji ver tomu!!!Sama jsem to prozila.V 17tt nasledkem AC,plod byl v poradku,tyden mi vyvolavali porod dilapany a cipkama,ale po tydnu jsem zacala masivne krvacet,tak jsem sla pod narkozu.Byla jsem na zhrouceni,ale zenska se s tim srovna a zije dal!Drzim pesti

Ahoj ještě jednou všem, kdo jste byl na vyvolání porodu (potratu) chci se zeptat, za jakou dobu jste se začali "snažit" znovu? Doktoři mi řekli každý trochu odlišný názor, ale že minimum jsou 3 měsíce, můj gynekolog mi také řekl že aspoň vynechat 2 cykli až se srovná menzes a pak klidně bez omezení... už teď mi to čekání celkově připadá nekonečné. ty 3 měsíce chceme počkat určitě ale pak už začneme nanovo. a za jak dlouho se Vám případně podařilo otěhotnět znovu? mám kamarádku která byla na miniinterupci, nenaměřili u plodu srdíčko a už se snaží 3 měsíce a nic... je mi jasné že u každého bude průběh jiný.

@pokyska Ahoj Pokysko, vydrž 3 měsíce, a pak můžeš.Jde o to, aby se děloha dostatečně stáhla, aby další plod měla schopnost udržet 😉 .Já sem čekala půl roku, než se nám povedl Matyášek :-/ Ale je to fakt individuální.Určitě ale mohu říct, že čím míň na to budete tlačit, tím rychleji se dočkáte 🙂

Absolvovala jsem preruseni z duvodu VVV, byla jsem v den vykonu 13+6, byla jsem v Podoli a nemusela jsem jit cestou vyvolavani, i kdyz pan doktor rikal, ze to je hodne hranicni termin, probehlo to nejdrive zavedenim gelovych tycinek na uvolneni delozniho hrdla a pak kyretaz v narkoze. Zavadeni tech tycinek me bolelo neskutecne, ale bylo to hodne i moji psychikou, ta fyzicka bolest mi podle meho nedovolila v sobe dusit tu bolest psychickou, takze si z toho dne pamatuji to, jak jsem pak probrecela celou dobu pred zakrokem a i po probuzeni z narkozy az do vecera. Az pozde vecer jsem byla schopna vubec komunikovat. Ale hned druhy den jsem se zacala citit lepe i psychicky a vsechno si spojila dohromady - poslednich 14 dni mi bylo neustale zle, byla jsem unavena, malatna a ve spatne nalade, pak nam pani doktorka rekla, ze miminko tam uvnitr ma takova postizeni, ze vladtne bojuje o zivot a ze je velmi pravdepodobne, ze by neprezilo druhy trimestr. Vlastne mi doslo, ze jsme se trapili oba dva a ze by to nakonec dopadlo jeste hur. Samozrejme je to strasne tezke zacit premyslet zase jako netehotna a nebrecet u toho, ale ja osobne jsem vdecna za to, ze to dnes jsou lekari schopni odhalit takto relativne brzy.

@pokyska Četla jsem Tvůj příspěvek a moc mě mrzí, co se Ti stalo! Potěšilo mě, že píšeš, že se Ti vlastně ulevilo a je to každý den lepší. Já jsem dva dny po zákroku a cítím se i po psychické stránce docela dobře, až mě to zaráží a říkám si, jestli to v sobě nějak nedusím... Bojím se, abych si teď nepřipadala v pohodě a za pár dní/týdnů to na mě nedolehlo o to víc. Zatím totiž ani necítím lítost, když vidím těhotnou nebo malé dítě, hlavní pocit v tu chvíli je, že jim to přeju, aby oni měli vše v pořádku. Tak si říkám, jestli jsem normální...

@westie Ahoj, taky je mi líto že jsi tohle musela také absolvovat. a tobě ještě udělali klasickou interupci? já byla 13+5 a mě řekli že už jsem přes a že udělají vyvolání porodu. nejdříve jsem se toho děsně bála a chtěla jsem na interupci, protože všude jsem se dočetla jak je vyvolávání porodu strašné. Upřímně, teď jsem ráda že nakonec zvolili tuhle metodu, rozhodně to nebylo nic šílenýho a přežít se to dalo. navíc mi doktoři vysvětlili že pro mě jako pro prvorodičku je tahle metoda mnohem šetrnější, alespoň k mojí děloze. po tom co mi to jeden doktor vysvětlil jsem se už nebála. Ano určitě se mi po tom zákroku ulevilo, přišla hlavně úleva že to "mám za sebou". strašně jsem se bála toho co mě čeká. ale v den zákroku jsem to na pokoji několikrát obrečela. i po zákroku když jsem přišla domů to na mě dolehlo a oplakala jsem to, ale cítila jsem prostě takovou nějakou úlevu, že je to částečně za námi. pak nebyl den abych to neobrečela, celková lítost, že to takhle dopadlo a že jsem se musela takhle rozhodnout. to nikdo nedokáže pochopit pokud takové rozhodování nezažil. já vím že to miminko bylo ještě maličký, ale prostě rozhodnout o jeho osudu i když člověk ví všechny ty šílený prognozy doktorů, prostě jsem se s tím nedokázala smířit. dneska je to víc jak 5 týdnů po zákroku. jak jsem psala, každým dnem se to lepšilo a teď už je to dobrý. ale nejhorší je, že kolem mě je teď tolik těhotných, nebo co právě porodili, pak mi to občas v té hlavě naskočí. Snažím se s tím poprat a závidím ti že to bereš takhle dobře, každý holt jsme jinak silný a ty jsi asi hodně silná. líbí se mi jak jsi si to hezky odůvodnila, to že jsi psala že to bylo trápení pro vás oba, ono se s tím pak asi prostě líp žije. já nepropadám panice, žádné depresi, myslím že jsem se s tím taky poprala dobře, jen občas ta lítost a slzičky jsou to je asi prostě přirozený. držím ti palce ať ti to vydrží a je ti psychicky dobře 😉

Ahojte holky, mám za sebou taky vyvolání porodu na konci 14.týdne kvůli potvrzenému DS..zakladatelka už má proceduru za sebou, tak nemá cenu popisovat samotný porod, ale chtěla bych se vás zeptat, jak jste se se vším vyrovnaly a hlavně - máte odvahu jít do dalšího těhotenství?

@pokyska Mne delali jeste klasickou kyretaz, nebo jak se to jmenuje. V den zakroku jsem byla 13+6 a bylo to na posledni chvili. Ja jsem rada, ze to bylo touto cestou, pochopila jsem, ze na tento zakrok v tomto terminu musi mit lekar dostatek zkusenosti a zavisi to na konkretni nemocnici, jestli to vubec provadi. Byla jsem v Podoli a i kdyz se vypravi, jaka je to tovarna na deti, tak ja byla max spokojena - vsichni na me byli hrozne ohleduplni, sestricky byly uzasne a ochotne. Samozrejme, ze i ja to obrecela - vsechna predchozi vysetreni a konzultace, kdyz uz jsme vedeli, ze je nejaky problem, tak jsem byla smutna, ale nechtela jsem jim tam brecet a dusila jsem to tak v sobe. Jenze pak byl nastup na oddeleni a kdyz mi zavadeli gelove tycinky, hrozne to bolelo, ze jsem chtela utect nebo umrit (na bolest jsem velky cita). A tahle fyzicka bolest, kterou jsem necekala, ve me spustila plac, ktery trval az do vecera. Na sal jsem odjizdela s placem a kdyz jsem se vzbudila z narkozy, zase jsem bulela. Myslim, ze to byla ta nejlepsi terapie🙂. Myslim, ze jsme silne vsechny, kdo neco takoveho proziji, ono to ani jinak moc nejde - porad si rikam, ze nechci zbytek zivota promarnit ve smutku kvuli teto udalosti, na to se mi zda zivot moc kratky. A nutno dodat, ze mi hrozne pomaha muj manzel, bez nej bych na tom byla stokrat hur - zna me a umi me i v takove situaci rozesmat a to je pro me hrozne dulezite. Drzim nam vsem spesti, at je zase lepe!!!

@samador Ahoj, ja jsem po zakroku tento tyden v utery a snazim se s tim vyrovnat, viz moje prispevky vyse - nejvic mi opravdu pomaha ten pocit, ktery jsem zazila po zakroku, kdyz jsem se druhy den vzbudila - bylo mi fyzicky mnohem lepe nez pred zakrokem a mela jsem vnitrni pocit, ze je to tim, ze jsme se ja i miminko v poslednich dvou tydnech opravdu trapili - i kdyz jsem jeste nic o postizeni nevedela, lezela jsem obcas vecer v posteli, vycerpana, unavena, otravena, s bolesti zaludku a po nekolikate navsteve wc a ptala se sama sebe, jestli jsem opravdu schopna to zvladnout a prala jsem si, abych se citila zase jako driv - pak jsem si tu posledmi myslenku vycitala, ale proste jsem se celkove citila spatne, i kdyz mi vlastne nic nebylo... Na dalsi tehu se s manzelem oba tesime a strach asi mit budeme a nebo to vsechno mozna budu brat vic s nadhledem, tezko rict. Ale urcite do toho pujdeme, jakmile to bude mozne. A jak to zvladas ty? Drz se - to je asi jedina veta, ktera se da na toto cele rict☹

@westie aha no mě řekli že už je na interupci pozdě a dělali mi to vyvolání porodu, byla jsem u Apolináře a taky si je nemůžu vynachválit, opravdu jsem měla štěstí na výborný personál. doktor mi i vysvětlil že tahle metoda je ro mě šetrnější a tak jsem nakonec za to taky byla ráda. máš naprostou pravdu, nejde se pořád trápit. příště snad budeme mít více štěstí a budeme mít zdravý miminko, tohle je teď jediná moje útěcha, že to nám to pak celé vynahradí. mám taky úžasnýho manžela, nebýt jeho tak bych to taky tak skvěle nezvládala. i díky týhle zkušenosti jsem si uvědomila, že bych ho pak chtěla mít i u porodu, ta podpora je děsně důležitá. držím palce!

@westie v jakym smyslu to myslíš s tou odvahou do dalšího těhotenství? já samozřejmě obavu do dalšího těhotenství si ponesu to je jasný, člověk se bude bát aby se to neopakovalo, ale rozhodně to nevzdávám a jakmile to půjde, pokusíme se znovu.

@pokyska odpovidala jsem @samador na jeji dotaz, jestli se nebojim jit do dalsiho tehu - my se s manzelem shodli, ze se tesime a strach tam asi bude, ale necekam nic dramatickeho, jakoze bych se z toho stresovala dnem i noci... Mozna naopak to ted budu ten prvni trimestr mene prozivat, ted jsem z toho sveho stavu byla kazdy den trochu mimo a moc to prozivala🙂 Ale je pravda, ze nas cekaji ruzna geneticka vysetreni, abychom zjistili, jestli nemame jeden z nas nejake geneticke zatizeni.

@westie Tak ty jsi byla ted v utery? Ja tento tyden ve stredu...byla jsem 13+5 a stejne jako Pokyska, taky mi rekli, ze uz je na revizi v narkoze pozde, ze je mimco uz moc velky...cele to trvalo skoro 12 hodin, nakonec i s Oxytocinem :( a jak pises, ze se ti jakoby ulevilo, je zajimave, ze jsem chvili mela stejny pocit...mne totiz stejne jako tobe bylo cely 1.trimestr tak strasne zle, byla to takova divna nevolnost, jakoby se telo fakt branilo..:( Jenze ten pocit ulevy trval jen chvilku a dnes se dostavil strasny smutek a prazdnota :(
Libi se mi holky vas pozitivni pristup, ze nema cenu se dlouho trapit..a tesit se na dalsi tehu..ale ja jsem tim strachem ted jeste uplne paralyzovana..ze by se to mohlo opakovat..i kdyz pry statisticky, pokud se jedna o volnou trizomii 21 (DS), by byla extremni nahoda, kdyby se to stalo znovu..
Takze budete cekat ty 3 mesice? Nebo vic?

@westie aha ja jsem nepochopila jak to myslíš. samozřemě jak jsem psala, do dalšího těhu jít určitě znovu chceme (ještě nemáme žádné dítě), ale ten strach že se to bude znovu opakovat nebo že bude zase něco špatně tam určitě bude a už i je, už ted ty myšlenky mám. je toho mnoho co se mi honí hlavou, zda třeba znovu tak snadno otěhotním, toho se teď bojím a pak aby vše už probíhalo tak jak má. nám před týdnem brali krev a budou nás ted cekově více hlídat.
@samador já myslím že to je prostě normální, člověku se uleví, že to má za sebou, že tuhle situaci vyřešil, ale ten smutek a prázdnota dřív nebo později příjde. pořád mě to trápí, je to už 6 týdnů a ten smutek uvnitř stále je, ale nejhorší období bylo asi prvních 14 dní, dokud jsem byla doma, měla jsem víc prostoru přemýšlet a bylo to k zbláznění, jak jsem začala chodit do práce a mezi lidi dost se to zlepšílo. jen mě šíleně ubíjí ten fakt, že kolem mě jsou te´d samý těhule nebo čerstvě porodili a vidět to je je nejhorší. v pátek jsme byli u sousedů na návštěvě a i přes to že to holčina věděla co semi stalo tak mi hned celá nadšená oznámila že je v 6 týdnu... já věděla že chtějí další dítě ale upřímně mohla s tím ještě chvíli počkat než mi to řekla, já jsem nebyla schopná s ní tu radostnou zprávu ani sdílet, a měla jsem zkažený celý večer, protože jsem zase přemýšlela nad tím, co se mi stalo a proč všichni ostatní kolem mě jo a my ne... přemu jim to moc... ale taky bych si přála aby nám se nikdy tohle nestalo. Holky bolet nás to bude asi dlouho, a musíme se s tím nějak poprat i když to neni lehký.
my 3 měsíce dle doktorů máme počkat, což asi každý po tomhle zákroku, aby se zahojila děloha a tak. ale pak to budem zkoušet nanovo ;)

@samador taky myslím, že ten pocit prázdnoty je normální - v pátek jsem byla sama doma a tak nějak to na mě padlo, zlepšilo se to až zase v sobotu. Mně pomáhá, když něco dělám - zvládla jsem uklidit celou šatnu, roztřídit staré oblečení - pomáhá mi to, jak si postupně dávám věci do pořádku a zaměstnávám tím i hlavu.
@pokyska Taky se těším do práce - mám možnost si rozvrhnout home office dle potřeby a od zítřka mám každý den nějakou pracovní schůzku, tak se těším, že budu mezi lidmi, ale ještě nemusím celý den sedět v kanceláři. Myslím, že mi to hodně pomůže, že nejhorší je sedět doma a nic nedělat, protože pak na to člověk samozřejmě myslí a je mu to líto.
Naprosto chápu Tvůj pocit z návštěvy, byla bych z toho taky rozhozená☹ Pro mě bylo nejhorší, když jsem odcházela z nemocnice, samozřejmě všude bylo spousta těhotných a malých dětí. Ale pak se to nějak zlomilo a já se na ty těhotné začala usmívat a v duchu jsem jim to přála a přála jsem jim hlavně, aby byly v pořádku - neumím a hlavně asi ani nechci svůj hněv na život obrátit proti někomu jinému - vždycky si říkám, že člověk nikdy neví, co všechno se děje jiným lidem, u kterých si myslím "proč zrovna já...".
My zatím nevíme, jak dlouho budeme muset čekat, teprve ve středu jdu na první kontrolu, dozvím se víc. Nám se zadařilo z IVF, takže nás určitě čeká další návštěva centra, ale naštěstí máme ještě zamrazeno. Četla jsem si různé články na netu, co dělat po potratu a většina se shoduje, že na obnovu děložní sliznice je dobré užívat bylinky - kontryhel a šalvěj. Ověřím si to se svým Dr. a říkala jsem si, že to je asi to jediné, co pro další úspěch může člověk nyní udělat - kromě toho být psychicky v pohodě, ale to se jednoduše řekne...

@westie ta práce pomáhá hodně a dobrá společnost. ale občas slabou chvilku pořád mám... třeba jak jsem psala o té návštěvě.. mě to prostě nějak zaskočilo a myslím že kdyby měla rozum že si to mohla nechat ještě pro sebe, přeci jen to teprve zjistila a je v nějakým 6 týdnu... já bych to nepoznala kdyby to neřekla. já když vidím jak všichni kolem těhotní, tak je mi z toho smutno. přeju jim to, ale vždycky mě pohltí lítost a úzkost.
ach jo to je mi strašně líto, věřím že se Vám zadaří znovu, držím vám palce 😉
já už si bylinky pořídila, hodně jsem tu četla o kontryhely nebo o maliníku - ten jsem si pořídila, musím říct že mi dokonce i chutná.

Ahoj holky, pokud by navadilo, ráda bych se k Vám přidala ... Byla jsem na 1. Screeningu , který dopadl hodně špatně. Miminko má NT 5,8 mm a velmi zkrácené všechny končetiny, další hodnoty už ani neměřili... Ve čtvrtek jdu za paní doktorkou na genetiku, která mi vše vysvětlí , ale nikdo to už ted nevidí moc dobře . Je to hodně velká pravděpodobnost na DS a ES + má miminko prý téměř jiště chondrodysplazii... Otěhotněla jsem po IUI , jelikož normální poetí je u mě téměř nemožné a jsem z toho hrozně špatná. Vubec nevím jak se s tím vyrovnat a zvládnout případné vyvolání potratu...

@xoriska Ahoj, diskuse je od toho aby ses připojila a abychom se v tomhle případě podpořili 😉 zároveň je mi líto že se sem připojuješ, což znamená že máš stejný problém jako my a ten bych nikomu nepřála. my měli ten otok 10 mm - což už bylo dle doktorů 2x větší než normálně :-/ od začátku mi říkali že to je prostě špatný... pořád jsem měla naději že to bude ok ale čím víc vyšetření jsem absolvovala tím více mě utvrzovali že budu muset na potrat.
V jakém jsi týdnu? poslali tě na odběr chlorových klků nebo plodovky?
ať to dopadne jakkoliv, budeš se s tím muset poprat, mě byl hodně velkou oporou manžel, chodil semnou na všechny ty nepříjemný vyšetření. toho potratu se neboj, taky jsem se bála, ale nakonec jsem to zvládla, horší je pak ta psychická stránka, s tím člověk chvíli bojuje..

@pokyska Děkuju. Ano nejhorší je to po psychické stránce, jelikož já navíc normálně otěhotnět nemohu, takže jde to jen po IUI a nebo IVF . Dneska jsem 12+0 , ve čtvrtek jdu ke genetičce a ta mi vše řekne a domluvíme se , zda bude vhodnější amnio a nebo choriové klky . Mužu vědět za jak dlouho jsou výsledky ? Jelikož toto čekání je nejhorší... Taky víme, že postižené miminko si nenecháme, byla by to zátěž pro všechny a navíc máme doma 20ti měsíční holčičku , která by tím trpěla asi nejvíc. A náhodou dělku kostí na rukou a nohou ti neměřili ? Zajímala by mě jaká je normální hodnota , jelikož to ho znepokojilo hned jak miminko viděl, že má velmi krátké končetiny...

@xoriska bohužel s tou psychikou se každý musí nějak poprat, důležitý je aby ti pomáhali lidi okolo a aby ses zaměstnala něčím co tě baví a moc na to nemyslela (i když to jde těžko). mě dělali odběr choriových klků a výsledky měli být do 3 dnů nejpozději takové ty předběžné, ale volali mi už druhý den, a prý kompletní ty výsledky do 14 dnů... já se tedy dodnes nedozvěděla zda něco zjistili - spíš nic nezjistili proto nic nevíme.. protože u nás u těch předběžných testů se nepotvrdila žádná z genetických poruch. délku končetin neměřili nebo asi jo ale nic k nim neříkali tak to bylo asi v pořádku..