icon

Poporodní deprese, máte zkušenost?

avatar
lili1986
6. říj 2012

Ahoj holky
celou dobu jsem se těšila na mimi a ted jsem 10dní po porodu a jsem mimo. Vůbec se z miminka neumím těšit spíš si někdy přijdu ,že mě spíš obtěžuje a nic nezvládam nebo jsem na něho sama. Nemužu spát ani jist a nic mě netěší. Máte někdo z depresema po porodu zkušenosti a co vám pomohlo?

avatar
ined77
6. říj 2012

ahoj 🙂 ,
to je mi moc líto, ale snad to bude jen chvilkový stav.pokud máš někoho kdo může miminko povozit, využij toho, pak spi, odpočívej, dělej co tě těší....chce to oddych 😉 .
miminko převrátí život vzhůru nohama, na to se ani připravit nejde, ale vše se časem srovná...v podstatě je to na tohle určené šestinedělí....pak už si vytvoříte s maličkou nějaký režim 😉.
pokud by se to ale nelepšilo, či naopak horšilo, určitě bych se nebála vyhledat odbornou pomoc....nebyla by jsi první ani poslední 😉 .
držím palce ať je brzy líp a můžete si jedna druhé užívat naplno 😵

avatar
strapocka
6. říj 2012

Bojuj, ten první měsíc je nejhorší, každé zaplakání - trauma. Nebyla jsem moc dlouho venku? Mi to vůbec nejde.. Souhlasím naprosto s příspěvkem od ined77. Nevzdávej to, ty hormony jsou prevíti..

avatar
druidee
6. říj 2012

ahoj lili, zkus vydržet, přesně tyto dny jsou nejhorší... já si poporodní depresí prošla. je fakt, že u mě neschopnost jíst a spát vedla k opravdu silnému vyčerpání a pak žaludek už vše vracel.. nemohla jsem ani spát, když vzal přítel malého ven na procházku, nemohla jsem usnout, za každým dětským zavoláním z venku jsem hned slyšela pláč malého a ten jsem hrozně špatně nesla. kojení se nám nerozjelo atd atd.. měla jsem sama sebe za neschopnou-ve všem... a na to se nabalovalo větší psychické vyčerpání. řekla jsem příteli, ať me odveze k doktoru, už jsem se jen třásla a brečela, nemohla jsem nic.. týden jsem v nemocnici odpočívala a snažila se znova přimět tělo přijímat jídlo, ze všeho se vybrečela.. také proběhly sezení s psycho. kde člověk nahlas řekl vše a trocha podpory taky dostal. lehké nebylo nic, ani odloučení od dítěte, přesto, že ty pocity byly přesně jak je popisuješ. bála jsem se i vrátit domů, ale šlo to překonat. nové začátky nebyly lehké, ale šlo to líp, měla jsem už víc energie a snažila jsem se tolik "nehrotit" domácnost i vše.. hormony jsou pořádný prevíti, zamotají člověku celý svět. Pokud chceš, více mohu napsat do IP. Jde to zvládnout, věř mi 🙂 Jak mi říkala sestřička v nemocnici " to nic, to se utřepe" 🙂... spousta maminek si tím projde a to hodně bouřlivě, jen o tom nemluví..