Nechci být nevlastní máma

jmenoik
22. zář 2022

Poslední dobou řeším takový problém. Spíš je to můj problém a je to pro mě úplně nová situace a já v ní asi trochu plavu a nevím, jak se k tomu postavit. Manžel má syna 8,5 roku, který u nás z počátku (před cca 4 lety) byl 1x týdně po školce, potom 1x týdne po škole, plus jeden víkend za 3 týdny. Vyhlídka na to, že by u nás někdy mohl být natrvalo pořád byla nejistá, vlastně to vypadalo, že pokud to tak někdy bude, tak nejdřív až mu bude 12,15 let. Jenže teď během doby, co mu bylo 8 se situace během půl roku otočila, máma je rada, že ho nemá doma, že má klid, že s ním nemusí dělat úkoly do skoly a vlastně tak nějak úplně otočila, když nám ho předtím nechtěla dávat vůbec. Máme spolu ještě 2,5 letou holčičku. Děti se mají rádi, malej mě má taky rád, ale já hrozně bojuju. Bojuju asi sama proti sobě. Prostě jsem si nepredstavovala před 2 lety život tak, že tu budu mít každý den dítě, které nemá žádné návyky, není absolutně samostatné co se týká čehokoliv, do školy pro něj manžel jezdí 20 km tam, 20 zpět, takže za měsíc projede 3000 jen na tom, že ho vozí do školy. O peníze mi nejde, to byla jen vsuvka. Jde mi o to, že nestojím o toho malého. Nevadí mi, když tu je, vycházíme spolu, ale prostě mi chybí občas i den nebo víkend jen ve třech. O dovolené ani nemluvím, tu nikdy ve 3 mít nebudeme. Chápu, že manžel chce mít své dítě co nejvíc, když se o něj jeho matka vlastně skoro nestará a i v mém zájmu je, aby neměl teď ve třetí třídě 3 a 4 ve škole, jako to měl minulý rok. U mámy jen leží doma na posteli, kouká do mobilu a na televizi vyrostl. U nás jsme aktivní, u TV téměř není a snažíme se o různé trávení volného času. Dokonce chodí i na judo, aby přišel mezi děti, něco se naučil a nebyl doma jako poleno a za pár let nechodil s nějakou pochybnou partou. Vlastně to ale dělám vše ne pro kluka, ale pro sebe. Abych tu neměla za pár let fetaka a zloděje, aby neměl špatné známky ve škole a něco z něj bylo a vlastně hlavně kvůli manželovi. Ale jsem z toho poslední dobou nešťastná. Prostě mám asi problém jen v sobě a nedokážu se smířit s tím, že tu teď u nás bude bydlet téměř pořád. Nečekám nějakou radu a už vůbec nechci větu typu, tak sis neměla brát chlapa s dítětem. Na to už mám alergii i když vím, že to je přesvědčivý argument a pravda. Jen by mi pomohlo, kdyby mě někdo pochopil a řekl, že to bude zase lepší, protože nemám nikoho, komu se s tím mohu svěřit. A manželovi to říkat zatím nechci, i když asi budu muset, aby aspoň věděl, že takový zásah do mého soukromí také budu nejakou dobu prekousavat.

bara88
22. zář 2022

Tak mu zajistěte školu blíž

jjasmina
22. zář 2022

@jmenoik Mě přijde, že máš blok hlavně v sobě a nezbyde ti než se s tím smířit a vyrovnat. Máš chlapa, který už jedno dítě měl a neměla bys to brát, že to dítě je cizí , ale jako by bylo tvoje.Ten malek bude k tvemu manželovi patřit vždycky, třeba si musíš na tu situaci prostě zvyknout. a ano jeho syn je pravděpodobné, že bude u vás často a manželovi bych o tvých pocitech určitě řekla.

bara88
22. zář 2022

Nebo co jiného by si s tím chtěla dělat?zakázat manželovi ať si dítě vezm k sobě?on je snad taky rodina tak nechápu proč toužíš po dovolené ve třech

marcicek84
22. zář 2022

@jmenoik ja jsem nepochopila,proc je porad u vas,kdyz ma taky mamu,takze pokud stridavka tak po tydnech,ne?Nevim jestli je uplne fer ti jen tak dat na starost sveho syna a nezeptat se te,kdyz to bylo jinak,jestli ti tohle nevadi.Je to docela odlisna situace,ale on ma maminku a maminka ma dite a neni bezdetna,tak at se stara...

marcicek84
22. zář 2022

@bara88 tam asi neni problem,ze je obcas u nich,pochopila jsem,ze je problem,ze je ted skoro porad u nich,jak by byl v jejich peci a to je treba se domluvit predem si myslim,hlavne,kdyz ma ten kluk maminku...

zrzinda
22. zář 2022

Tohle je strašně složitá situace. Vůbec bych nechtěla být v tvé kůži a řešit to, protože vím, že já sama bych to nezvládla. ALE! Přece nikde není dáno, že z malého vyroste feťák a kdesi cosi, ne? Když to napíšu drsně, tak to stejné se může stát vaší dceři - chytne se blbé party a je to.
Jsem zastáncem toho, že rozhodnutí dospělých by se dětí nijak neměla týkat - prostě máš manžela s dítětem a jiné to nebude. Takže je už opravdu jen na tobě, aby ses s tím naučila žít. Asi bych klidně zkusila nějakou terapii, aby sis ujasnila, proč ti tak vlastně “vadí.”
A samozřejmě bych domluvila nějaká pravidla - pokud je možné se nějak domluvit s jeho matkou, tak i s ní, ať jste všichni na stejné vlně.
Víc mě k tomu asi moc nenapadá 🤷‍♀️

jmenoik
autor
22. zář 2022

@marcicek84 je u nás proto, že máme to teď tak vyhovuje a manžel je jedině rád, že na malého může působit nějakou normální výchovou a péči, když máma o to zjevně nestojí. Soudně mame pořád jen ten 1 den v týdnu plus víkend jako to bylo celá léta. Ale na domluvu se lecos změnilo. Třeba to, že si maminka řekla o 500 Kč víc na alimentech, ale klukovi pomalu nekoupí ani nové boty, když ve starých má díru a jsou mu malé. Takže jsme nakoupili my, aby kluk nechodil v o 10 cm menších hadrech. Ji to člověk může říkat 1000x,ale vlastně jen její názor je tady dobře. Ale to už jsem zase někde jinde. Jen prostě říkám, že tu na domluvu teď je téměř pořád.

marimanta
22. zář 2022

@jmenoik a co to zkusit probrat s odborníkem? Mít doma "cizí" dítě je prostě jiné a psycholog nebo terapeut ti může pomoct. Ono totiž to dítě stejně vycítí, že ho tam nechceš a ty problémy, kterých se bojíš, přijít můžou. A to i právě proto, že bude chtít někam patřit, někam, kde ho berou. Vím, jaké to je mít doma "cizí" dítě, ale ono za to vážně nemůže...

jmenoik
autor
22. zář 2022

@marimanta já vím, že dítě za to nemůže. Proto jsem psala, že mám problém hlavně já se sebou a s tím, jak se k tomu postavit. Ono si to zase sedne, jen jsem to potřebovala napsat někam, kde mi někdo bude aspoň trochu rozumět. Na psychologa to zatím necítím, vždy jsem úspěšně zvládla vše sama. Ale neříkám, že k tomu teď třeba nedojdu. Přeci jen už je to náročnější situace

bramarfi
22. zář 2022

@jmenoik tak první krok je změnit peci - tzn. manzel by mel požádat o svěření ditete do výhradní péče (a matka bude platit alimenty), pak i v prihodny okamžik zvážit změnu skoly na bližší. Pro tebe osobne bude nejvhodnější oslovit psychoterapeuta nebo rodinného psychologa, pomohli by ti těmi změnami projít. Protože tak ci tak, tím projít budeš muset, protože to v sobě - někde hluboko - vyřešené nemáš.

nick1234
22. zář 2022

@jmenoik mě to podle toho co píšeš ale připadá, ze někde v hloubi duše ho preci jen opravdu mas rada a záleží ti na něm (jinak by ti bylo jedno, ze kyne doma s mámou, která se o nej nestará, téměř propadá na prvním stupni zs 😔). Akorát chapu ze mas strach si to přiznat😞. Ony ty začátky asi nebudou jednoduché (spis určitě nebudou), ale asi bych se pokusila nenásilně a postupně začít vytvářet nějaké návyky, které jak píšeš mu chybí, ale hlavně bych si opakovala, ze ten kluk za tuto situaci chudak opravdu nemůže, a už jen to, ze ho máma v podstatě odložila k vám a nema o nej zajem musí být pro nej hrozne těžké 😔 myslím ze v osmi letech jsou děti ještě “tvárné” a nic nemi ztraceno. A určitě bych zvážila nějaké rodinné terapie, kde byste docházeli celá rodina🙂 a velké plus bych viděla v tom, ze si spolu s vaši společnou dcerou tak rozumí, to taky není vždy běžne, hlavně pozor na to, ze děti rychle vycitit, ze někde nejsou “vítané” a jsou na obtíž, což by mu chudackovi v této situaci moc nepridalo 😞.

hannyss
22. zář 2022

co požádat o svěření dítěte do péče, pak by jezdil občas k matce, vy měli čas jen pro sebe, změnit mu školu na nějakou bližší....

rnika
22. zář 2022

@jmenoik Ano ten problém bude určitě hlavně " v tvojí hlavě" Nebudu psát ty větu, kterou si nepřeješ slyšet a navíc to na mě taky působí, že v jádru ti na něm záleží. je super, že mají děti dobrý vztah a souhlasím s holkama nade mnou.
Zažádala bych o svěření do péče, aby se situace úplně otočila. Prostě bych si to snažila nastavit tak, že jste 4 a ať to máte potvrzeno i institucema. Školu vybrat blíž a fungovat jako rodina - alimenty ať platí matka, když o syna skoro nejeví zájem.

jmenoik
autor
22. zář 2022

@nick1234 ano, záleží mi na něm. Mám ho ráda a je to fajn a moc hodnej kluk, i když by nemusel,jelikoz má za sebou asi docela krušné časy, zvlášť, když ještě chodil do školky. Jen já se neumím přehoupnout z toho občasného vídání na to, že tu je 4-5 dní v týdnu. A určitě se vždy snažím, aby nebylo nic poznat, když to není uplne ok situace.

nick1234
22. zář 2022

@bramarfi no já bych hlavně zvazila dopad změny školy pro dite - probrat s nim případnou změnu školy, zda souhlasí nebo ne, protože se najednou bez jeho přičinění událi tak velké změny, ze ho ještě vytrhnout z kolektivu by mohlo mít velké následky. Když vezmu v potaz, ze by tam chtěl zůstat, tak se domluvit, aby třeba aspoň jednu cestu jezdil sám (záleží ale na tom, zda odjíždí z vesnice do velkého města, kde je hustá doprava a třeba ještě by musel jet MHD, nebo je to menší město kde by zvládl dojít u autobusu/vlaku do školy / ze školy, jaké jsou tam spoje,…Protože i do spadove školy ve vašem městě není tak jednoduché ho přihlásit, děti je hodně…

nick1234
22. zář 2022

@jmenoik chapu ze je to složité pro všechny a bude trvat hodně dlouho než si to sedne, proto bych se určitě nestydela/nebala se vyhledat odbornou pomoc 👌😉 ale jak říkám, z tvého popisu situace jsem pochopila, ze ti na klukovi záleží, jen je těžké vyrovnat se s situaci, ze z občasných návštěv je najednou téměř výhradní pece…ale věřím ze si to sedne a určitě bych si promluvila s manželem o svých pocitech, nedržet to v sobě, rict mu to rak, jak jsi to napsala sem, ze ho mas rada, záleží ti na něm, ale mas strach z téměř výhradní výchovy (protože dřív ho “vychovávala” máma) a u vás byl jen na návštěvě

marimanta
22. zář 2022

@jmenoik já myslím, že je super, že to všecko umíš pojmenovat a uvědomuješ si to. Chápu i to, že se necítíš na odborníka. Ale za sebe mužů říct - mám jednu strašnou zkušenost s psycholožkou, bože, to byla kráva! Ale teď se kvůli dětem občas s nějakým odborníkem potkám, ať už psycholog nebo terapeut. No a onehdá jsem na školení potkala psychologa / terapeuta, strašně zajímavě mluvil na pro mě hodně poutavé téma, ale při osobním rozhovoru mi vůbec nesedl, vlastně se mi zprotivil. Naopak před lety jsem potkala jiného, který mě na první pohled nijak neupoutal, pak jsme ale měli pár sezení... A byl skvělej. Takže chci říct, že když najdeš toho pravýho, je to výhra. Fakt 🙂

bramarfi
22. zář 2022

@nick1234 to naprosto chápu, proto jsem taky napsala v příhodny okamzik.

camelinka
22. zář 2022

@jmenoik Presne takhle to ma znama, ma chlapa s detma, matka je rada, ze se jich zbavi, docela bych rekla, ze je dle vypraveni i zanedbava, nic je neuci, nemaji zadny rad, hygienu je ucila taky znama az...vsechno se resi jen u taty, i nakupy, obleceni atd atd....Z cehoz je samozrejme vyrizena a ja se ji nedivim, ikdyz jak se rika, "s tim do toho sla"...
Takze ted je na chlapovi, at si za A vyridi svereni do pece, s tim, ze matka bude platit alimenty, nebo za B stridavku tyden a tyden, ale jestli chce mit kluka u sebe co nejvic, tak asi spis var.A.
Nesoudim te, musi to byt velka zmena a ikdyz je poznat, ze ti na klucikovi zalezi, je to proste tezky a mas pravo na cas na srovnani, je fajn, ze si to uvedomujes...

westie
22. zář 2022

Neumím si takovou situaci představit, protože nejsem nevlastní máma, ale přiznávám, že mám vůči dětem (i cizím) extrémně ochranitelské snahy, takže mi je vlastně strašně líto toho dítěte, protože ono jediné si tu situaci nevybralo - vy tři dospělí jste v této situaci dobrovolně. A vlastně to nejdůlěžitější, co to dítě potřebuje, je pocit, že je chtěné, což ty mu teď podvědomě nedáváš - jsem přesvědčená, že toto děti vycítí, stejně jako jeho máma, která je ráda, když u ní není. Je dobře, že nad tím přemýšlíš a snažíš se to v sobě nějak změnit, protože píšeš, že ho máš ráda, jen tě teď dostala síla okamžiku, ta náhlá změna, když sis uvědomila, že o něco přijdeš ve svém pohodlí. Myslíš, že jsi třeba schopná mu říct "Jsem vážně ráda, že jsi tu s námi." ? Nebo ho pohladit nebo mu dát najevo, že je součástí vaší rodiny tím, že se ho jen zeptáte na něco, co by třeba potřeboval a v čem se necítí u vás doma dobře? On nemusí s ničím přijít, ale jsou to drobné krůčky, jak ty sama před sebou a i před ním ho začneš brát jako součást domácnosti a rodiny.
A jinak myslím, že nějaký kouč by ti poradil, aby sis někde o samotě dopřála čas tu situaci pojmenovat, klidně si i zanadávat, politovat se, nepotlačovat to. Mělo by to být krátké a stručné, mělo by ti to dovolit vypustit páru a emoce. A pak bys měla tu situaci přijmout - říct si, ok nastala situace xy, se kterou prostě nic neudělám, není v mé moci to změnit, můžu tedy jen jednat, aby nám v tom bylo dobře. My jsme ti dospělí, dítě s tím neudělá, je to na nás, na mně, beru odpovědnost do svých rukou a budu na tom makat, protože to je to, co teď situace vyžaduje. Tím zmobilizuješ svoje vnitřní síly, uvědomíš si, že čas litování je za tebou, teď je třeba "to odmakat". A protože to odmakat znamená, že se potřebuješ na nevlastního syna naladit pozitivně a dát mu pocit bezpečí a toho, že je chtěný, můžeš použít techniky na pozitivní motivaci - třeba to, že každý den se zamyslíš nad pozitivní věcí, která se ti s nevlastním synem stala - můžeš začít od opravdových maličkostí - vymyslím si, že jsi se s ním třeba dokázala domluvit na tom, kde má místo na uklízení bot (doplň si cokoliv, co se vám povedlo), nebo třeba že jsi se s ním zasmála, nebo se ti s něčím svěřil, nebo že si hrál s vaší dcerou atd.
A pokud máš pocit, že potřebuješ změnit jeho chování, přístup k životu, abys s ním dokázala žít, což je v pořádku, že to tak člověk cítí, tak to dělej vědomě - věnuj tomu nějaký čas, dej si na papír, co ti vlastně vadí a co bys potřebovala jinak. A pak si hlavně řekni, že on se nezmění ze dne na den, to není v sílách dospělého člověka, natož dítěte ve složité situaci. Dej mu čas se chovat špatně (v mezích ublížení jinému atd.), dělat chyby, protože on toho musí mít teď taky nad hlavu. A když budeš mít pocit, že už je čas některé věci měnit, dělejte je společně - neurčuj mu nová pravidla a požadavky, ale vymýšlejte to společně. On musí zažít pocit, že ho někdo chápe, že to má teď na hov*o stejně jako vy. Když se ho nebudeš snažit změnit hned a za každou cenu, ale dáš mu pochopení, že do teď fungoval nějak, ty to potřebuješ jinak, ale dáte si čas na změnu, abyste to zvládli v klidu a v pohodě, tak ti v tom třeba bude taky lépe, nebudeš cítit tlak sama na sebe, že ho musíš od teď nutně vychovávat.
Omlouvám se za román, ale nedokázala jsem to zkrátit, i tak mi to přijde dost stručné, protože normálně je toto proces na týdny/měsíce, aby člověk na sobě dokázal zapracovat. Držím palce, abyste se v nové situaci všichni našli a byli nakonec spokojení a rádi, že jste spolu!

irmamala
22. zář 2022

Já ti rozumím, taky nejsem typ ženské, která by dokázala milovat cizí dítě jako svoje. A když si vybavím, jak mě rozčilují moje vlastní děti, nedovedu si představit, jak bych to přežila, kdyby moje nebyly 😀 Rozumím i tomu, že když se člověk zamiluje, tak holt nehledí dalece do budoucnosti a nezvažuje všechny eventuality, které můžou nastat. Obzvlášť když předtím nebyl předpoklad, že ho budete mít pořád. Ale porozumění je asi to jediné, co mám, sama takovou zkušenost nemám. Já bych se asi nesnažila hrát si za každou cenu na matku, lámat ze sebe city, které nemám. Spíš bych se snažila být kamarádka. A to, že si ho matka bere málo, přece neznamená, že když budete chtít něco podniknout, že si ho nevezme k sobě ne? Zase pořád ještě s Vámi není 100% času, mohlo by být i hůř. Ať manžel zažádá o střídavou péči a uvidíš jak bejvalka ze strachu o alimenty přestane kluka odkládat tak často 😀

marcicek84
22. zář 2022

@jmenoik jinak k tomj predelavani pece,tam je zapotrebi si o tom promluvit i s tim klukem co chce on,jinak si myslim,ze kdyby se to melo otocit,ze matka plati aliky a vida ho jen obcasne,ze souhlasit nebude a muze se vse zase zmenit a bude z toho stridava pece,pak nepujde zmenit skolu. z popisu mi prijde,ze ji vyhovuje,ze ma penize,ale o dite se moc starat nemusi...treba ma takovou praci,ze ani klukovi noc jineho nezbude nez TV a PC a treba nez vse poplati na to osaceni moc nezbyva...ssmozrejme to muze byt i jinak,nicmene je to porad jeho mama.Ten problem bude i ten,ze ted muze kluk preferovat otce,pac ma k nemu bliz,jako k muzi...
Za sebe so myslim,ze by pro zacstek pomohla ta stridavka a snizeni alimentu matce,at si zvyknes a at jste i ve trech a pak by se videlo,jak to pujde dale....

dard
22. zář 2022

První mě napadlo: "Cos čekala? Chlap s dítětem.." 😉
Věřím, že to je složitá situace a nezávidím. Ale kluk je manželova rodina... A v tomhle příběhu je nejslabší článek. Vím, žes nepočítala s tím, že by u vás trávil víc času, ale tak to prostě je. Pro kluka (podle toho, co píšeš) asi i dobře, že je u vás. Situaci nezměníš, ale můžeš změnit to, jak jí vnímáš (třeba i s pomocí odborníka). Změnit představy o dovolené ve třech na dovolenou ve čtyřech... (i to má spousu výhod 😉. Jak tu zaznělo, kluk potřebuje jistotu a vědomí, že je přijímaný, milovaný. Jinak opravdu hrozí, že z něj vyroste cokoliv. Využít toho, že na něj můžete výchovně působit. Když mu u vás bude dobře, pochybuju, že bude chtít být u mamky, která na něj nemá čas a nevěnuje se mu. Takže časem by třeba mohl přejít do vaší péče úplně, přešel i na bližší školu, aby se usnadnila i doprava... Ve vyšším věku se už přihlíží i k tomu, co chce dítě.
Zkrátka se připravit i na jinou variantu, než kterou máš v hlavě teď, a zkusit i na nich najít to hezké. Život je právě o tomhle..
Nikdo po tobě nemůže chtít, abys mu byla mámou. Ale můžeš být spřízněná duše, která tu pro něj je, když to nejvíc potřebuje. Hele, děti tohle strašně ocení a ty tím jen získáš. Vím, že není tvoje krev, ale je to krev tvého manžela 😉
Držím palce a přeju hodně síly!

malytlustyhroch
22. zář 2022

Mam dve deti, a taky si fakt uzivam, kdyz muzeme byt nekdy jen ja+manzel+jedno dite, tim ze jsou obe moje, tak ani nepreferuju ktere. Proste je to mnohem vetsi pohoda, jsem jedinacek, byt matka dvou deti zjevne moc neumim,i kdyz objektivne vidim, jak se maji radi a jak si prospivaji.
Nevim jestli tady uz padlo: ale nahoudou hlidani obou deti najednou nebo na stridacku od prarodicu , strycu atp. neni k dispozici? Jestli je tak moc doporucuju vyuzivat.

bereni
22. zář 2022

Je hodně těžké poslouchat to "však jsi věděla, že je to chlap s dítětem"...no tito chytrolíni nikdy nevidí dál. Já to poslouchala dost často a teď aktuálně je to tak, že mám syna od manžela osvojeného, protože ta nezodpovědná matka, kterou každý v diskuzích bránil se na něj prostě vykašlala a jiný chlap pro ni byl víc, než její vlastní syn. Je "chlap s dítětem" a "chlap s dítětem". Vždycky záleží jak je to na druhé straně nastaveno, jak lze vycházet z ex od chlapa. Z mé strany má můj ex přítelkyni, se kterou dokážu normálně komunikovat a leccos si slušně vyjasníme ohledně dcery. Ze strany mého manžela prostě jeho ex tragédie. Nestarala se, jen chtěla peníze, nezájem... a vygradovala to tím, že mi ho opravdu dala k osvojení. Chápu tě. Z toho co píšeš je i jasné, že se tam trošku projevuje tvoje sobeckost - ano a to je taky správně, chceš i pro sebe i své dítě to nejlepší. Člověk nemůže nikdy počítat s tím co se nejeví jako reálné a jen protože máš chlapa " z bazaru" neznamená, že musíš automaticky počítat s tím, že jeho dítě budete mí doma pořád. Vykašli na se na tyto řeči a opravdu si sedni s psychologem, prober svoje pocity, kvalitní psycholog ti pomůže a nasměruje tam kam ty opravdu chceš a ty to pak probereš s manželem - vol však vhodná slova, aby se ho nedotklo něco co tak není. Pokud máte syna pořád doma, tak být váma požádám buď o střídavku nebo svěření do výhradní péče a žádost matky o alimenty. S chlapečkem si zkus najít hezké chvilky a neber ho jako "vetřelce"...třeba to jednou bude tvůj parťák až bude dospělý a poděkuje ti za tvoji péči, kteoru mu vlastní máma nedala.

luucia
22. zář 2022

Je to hrozně těžké a kdo to nezažil, nepochopí. Já mám manžela, oba jsme si do manželství přivedli dvě děti. Já dvě dcery, které žijí s námi a chodí jen na víkend jednou za 14 dní k tátovi. Manžel má syna, který žije s námi a ten je skvělej..jako taky má svoje mouchy a tím, že to není moje dítě a nemám k němu tu mateřskou lásku tak ty mouchy na rozdíl od manžela vidím a hůř je toleruji..ale dá se to 🙂 Pak má ještě dceru, ta žije s matkou a jezdí k nám na víkendy jednou za 14 dní a s tou je to horší. Na rozdíl od manžela vidím, jak je vyčůraná, využívá toho, že ji manžel má méně...navíc není zvyklá na náš režim a u mámy asi žádný nemá, takže jí dělá problém se přizpůsobit. Už jak se blíží víkend, kdy má přijet jsem nervozní, co zas bude... Mají pokoj s moji mladší dcerou a úplně si nesedly..jako občas když má manželova dcera náladu tak je to ok, ale to je spíš vyjímečně. Většinou už v pátek přijede a nafouklou pusou, že se jí k nám nechce, je hnusná na všechny okolo. Se mnou skoro nepromluví, i na věci, který vím jen já se ptá manžela. Jako ten víkend se vždycky držím, nic neřeknu, ale už se těším na neděli když odjede. Ale o to horší jsou pak prázdniny, kdy ji máme 14 dní..to už kolikrát nedávám, protože ona jakmile se jí něco nelíbí většinou kraviny, že chtěla spát na dovolené na jiné posteli a zdá se jí, že moje dcera má lepší postel, tak volá svojí máme, která pak volá manželovi a vyhrožuje mu, že to je poslední dovolená s námi, že jsme na ni zlí,...Tohle na štěstí manžel taky netoleruje, ale když to jsou takový víkendový menší problémy tak to většinou neřeší, protože se bojí něco říct, aby k nám vůbec chtěla jezdit. Radu nemám, ale chápu Tě jak je to složitý a těžký.

luucia
22. zář 2022

My máme tu výhodu, že nemáme žádné společné dítě, takže jednou za 14 dní jsme na víkend bez jakýchkoli dětí a to je balzám na duši..díky tomu přežívám ty horší víkendy..ale snažím si je užít aspon se svými dětmi..tento víkend jedu jen se svýma holkama na hory. To se moc těším 🙂

jmenoik
autor
22. zář 2022

@marcicek84 děkuju všem za podporu, uděláme rodinnou poradu, jelikož bych řekla, že malej má guláš v tom, kdy je u nás, kdy u mámy, manžel netuší, že se v tom takhle placam a nevím co s tím, sám by potřeboval víc času na práci a ne na věčné vození malého sem a tam a dcera, ta by potřebovala víc času s tátou, který ji naopak ubírá to, že věcně jezdí sem a tam. Takže změna školy by myslím prospěla všem, ale musíme si o tom promluvit všichni. Třeba přijdou ještě s jiným řešením, tak uvidíme. Matka malého je kapitola sama pro sebe a tam je lepší moc nerypat oficiálně (např. úprava péče atd.) když vše funguje mnohem líp na domluvu a prospívá to malému.

xxx3d
22. zář 2022

já bych to manželovi neříkala
mohla bys ho znejistět
tady bych fakt viděla zásadní problém

chápu, jak se cítíš, jenže...ty jsi ta, která to může změnit, jen ty
kroužky, aby něco dělal a tys měla klid, alespoň nějaký, to všechno můžeš zvládnout tak, aby to hlavní, že ho tam nechceš, nepoznal jak manžel, tak jeho syn
zároveň ty kroužky automaticky nezajistí, že se v pubertě nechytne nějaké party...

je to pro tebe obtížná situace, jestli to nedokážeš v sobě zpracovat, tak bych ti poradila psychologa, protože ty a tvoje cítění je zásadní pro váš další společný život.

j.a.n.i
22. zář 2022

@marcicek84 No a co, tak casteji se nwstaraji otcpve, no tak tady se nestara matka... mame rovnopravnost.