Menierova choroba je onemocnění sluchově rovnovážného orgánu, který se nachází ve vnitřním uchu. Tato nemoc postihuje dospělé jedince ve věku 20 až 50 let. Menierova choroba se vyskytuje jen u jednoho ucha (ve výjimečných případech jsou Menierovou chorobou napadeny obě uši).
Menierova choroba byla poprvé popsána ve Francii v roce 1861 lékařem Menierem, podle kterého se onemocnění také pojmenovalo.
Vnitřní ucho jako orgán rovnováhy je tvořeno kostěným labyrintem, což je souhrn drobných dutinek uvnitř spánkové kosti a labyrintem blanitým, který je uvnitř kostěného labyrintu a tvoří jej hlemýžď (sluchový vjem), polokruhovité kanálky a dva kulovité váčky (určují vnímání rovnováhy a polohu hlavy v prostoru). Je vyplněn určitým objemem tekutiny a koncentrací iontů. Pokud se změní objem tekutiny v blanitém labyrintu, Menierova choroba je na světě a vyznačuje se hučením v uších, závratěmi a zhoršením sluchu.
K tomu, aby vnitřní ucho fungovalo, tak jak má, musí být tekutina v uchu zachována v určitém objemu, tlaku a chemickém složení. Faktory, které ovlivňují vlastnosti tekutiny ve vnitřním uchu, mohou způsobit Menierovu chorobu. Mezi tyto faktory patří:
Vědci si myslí, že Menierova choroba vzniká na základě kombinací vícero faktorů.
Onemocnění se vyskytuje ve všech věkových kategoriích. Byly popsány případy výskytu onemocnění u dětí, které měly 4 roky. Naopak byli pacienti, u kterých se onemocnění projevilo až ve vysokém věku, kolem 90. roku života. Nejvyšší výskyt je však zaznamenaný ve věku 40 - 60 let. Onemocnění je častější u žen než u mužů v poměru 1,3 : 1.
Nemocnost, tedy demografický ukazatel počtu nových onemocnění k počtu obyvatel, je 1:1000 až 1:2000 a u 7 - 10 % postižených je pozitivní rodinná anamnéza na onemocnění.
Pacienti kromě těchto symptomů mohou mít i jiné těžkosti. Jedná se o nevolnost, zvracení a pocení. Vertigo může vyvolat nystagmus, což jsou trhavé pohyby očí. Pacienti často trpí migrénami, což jsou silné bolesti hlavy.
Typický záchvat začíná s pocitem plnosti v uchu, pacientovi hučí v uchu, má snížený sluch, později následují těžké závratě. Záchvat trvá 20 minut, někdy až 4 hodiny.
Závažnost, trvání a frekvence záchvatů se liší u každého pacienta, např. někdo má záchvaty se silným tinnitem a další symptomy (příznaky) nejsou přítomny.
Vertigo je symptom, který může být přítomný i při jiných poruchách, jako je např. mrtvice, mozkový nádor, skleróza multiplex nebo onemocnění srdce a cév. Když se u pacienta objeví některé z následujících symptomů, tak je potřeba navštívit lékaře:
Záchvaty oslabují člověka, který si musí během a po záchvatu často lehnout na několik hodin kvůli únavě a bolestem hlavy. Vertigo může zvýšit riziko dopravních nehod, depresí nebo úzkosti1 a vede k trvalé ztrátě sluchu.
Lékař při podezření na onemocnění důkladně provede anamnézu a následně provede fyzikální vyšetření. Lékař zjistí, zda pacient neměl v poslední době nějaký úraz, při kterém se mohl poškodit sluch, ptá se na případné infekční onemocnění, která jsou už vyléčená, na užívané léky, na celkový zdravotní stav a velmi důležitým údajem je výskyt onemocnění v rodině.
Lékař provede pacientovi řadu vyšetření, která chorobu potvrdí popř. vyvrátí nebo diagnostikuje jinou závažnou chorobu. Součástí vyšetření je také popsání obtíží pacientem.
Má-li lékař podezření na Menierovu chorobu, přistupuje v léčbě k audimetrickému vyšetření sluchu. Dalšími vyšetřeními je rentgen, CT, MRI, angiografie aj.
Při určování diagnózy musí být přítomna následující kritéria:
Příčina a stanovení Menierovy choroby nejsou jednoznačné, proto lékaři při léčbě přistupují k léčení jednotlivých příznaků a předepisují léky na jednotlivé problémy, jakými jsou například zvracení nebo záchvat. Lékaři podávají v případě záchvatu pacientovi sedativa. Pokud stav závratí přetrvává delší dobu, lze je odstranit operativně (sakotomie, neurektomie). Důležitou součástí léčby je psychoterapie.
Na začátku onemocnění se nedá říct, jak bude onemocnění probíhat. U každého pacienta má Menierova choroba jiný průběh. U některých pacientů se onemocnění zastaví spontánně, avšak u některých vede onemocnění k trvalé ztrátě sluchu nebo k jeho zhoršení.
Menierova choroba13 nemá žádný dopad na těhotenství. Jediným problémem jsou léky, které jsou během nemoci užívány. Žena by se měla během těhotenství24 vyhnout lékům2, které by mohly mít dopad na vrozené vlastnosti nebo by mohly jakkoliv ublížit plodu.
Ženy by měly při zjištění těhotenství omezit příjem soli a omezit léky meclizine a nebo ondansetron. U žen s těžkým postižením Menierovou chorobou se doporučuje užívání steroidů (dexamethasone), které se aplikují injekční stříkačkou přes ušní bubínek.
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu