Když se řekne malé miminko, většina bezdětných lidí si představí roztomilý malý, růžový a hlavně sladce spící uzlíček. Většina maminek, které se už s malými miminky setkaly, si však určitě vybaví zoufalé miminko, které trápí bolavé bříško a nemůže proto usnout.

Bolavá bříška jsou jednou z nejčastějších příčin pláče malých dětí a občas také i nás, maminek. Spousty maminek se u kolik natrápí skoro stejně jako jejich děti, protože jsou zoufalé z toho, že nemohou svému potomkovi pomoct od bolesti.

Bolavým bříškem si projdou téměř všichni drobečci, jen někteří mají tu smůlu, že je bříško potrápí více než jiná miminka. Tyto problémy se velmi často označují jako tříměsíční koliky - největší problémy totiž činí právě během prvních 3 měsíců života malých človíčků. Na nás, maminkách, pak leží velká zodpovědnost toho, zkusit jim co nejvíce pomoct. Bohužel neexistují žádné zázračné kapičky, které by pomohly všem dětem.

Boj proti kolikám je velice individuální záležitostí a hledání účinné pomoci není vůbec jednoduché. Co téměř zázračně pomohlo jednomu miminku, může tomu druhému naopak klidně jeho trápení zhoršit. Je tedy proto potřeba zkoušet různé způsoby úlevy. A které to jsou? Pojďte se společně se mnou podívat na 10 různých metod a způsobů v boji proti kolikám a bolestem bříška.

1) Nahřívání bříška - na většinu bolestí pomáhá teplo. Na bolavé bříško miminka můžete položit teplou plenku či speciální polštářek s peckami, který stačí nahřát v mikrovlnce, na topení či v troubě. Opakovat můžete několikrát denně. Jediné, nač musíte dát v tomto případě pozor, je to, abyste miminko nespálili.

Nahřívání bříška si pochvaluje například maminka melissska, která v diskusi Prdíky, co na ně pomáhá píše: "My jsme měli taky problém s prdíky, začali ale až po třetím měsíci. Vyzkoušeli jsme masáže, kapičky i laktobacily, a nakonec se nám nejvíc osvědčil zahřívací polštářek s pecičkami (za půl minuty zahřátý v mikrovlnce) v kombinaci se skrčenými nožičkami."

2) Masáž bříška - můžete provádět preventivně při každém přebalování a také ve chvílích, kdy kolika dosahuje svého vrcholu. Masáž se provádí jemnými krouživými pohyby a postupuje se vždy ve směru hodinových ručiček. Můžete masírovat nasucho i s použitím speciálním gelů, krémů a mastiček určených proti bolavému bříšku.

3) Cvičení s nožičkami - je dobré provádět několikrát denně, a to i ve chvílích, kdy miminko zrovna nic netrápí. Miminko si položte před sebe, chytněte ho jemně za nožičky a ohýbejte střídavě nožičky směrem k zadečku a bříšku (jako když se šlape na kole). Můžete k tomu miminku zpívat a uvidíte, jak moc se mu to bude líbit.

4) Nošení v šátku- je skvělou metodou pomoci, jelikož se kombinuje teplo od matčina těla, uklidňující blízkost a vhodná poloha, při které se miminko může snáze vyprdět.

5) Chování v klubíčku - ukazují dnes snad již v každé porodnici. Při této poloze, která je označována jako úlevová, je miminko pokrčené a bolest břicha pro něj není tak svíravá. Navíc je tato poloha také vhodná pro to, aby mohly větry volně odcházet.

6) Tejpování - je speciální metodou fyzioterapie, která ovlivňuje svaly. Jelikož se věří, že koliky jsou způsobené právě nezralostí trávicí soustavy a nevyvinutosti břišních svalů, dochází k tejpování bříška, které by mělo při bolestech pomoci. Pokud se chystáte vyzkoušet tuto možnost, svěřte se minimálně na úvodní návštěvu k odborníkovi, který vám ukáže, jak miminko správně tejpovat.

Pokud vás tato metoda zaujala, nezapomeňte nahlédnout i do diskuze, která se věnuje právě tomuto tématu.

Uživatelka Modrého koníka a zároveň také terapeutka jarcula, která se tejpování věnuje, říká: "Tejp na miminko by měl být bílý - bílá páska neobsahuje pigment a je tam nižší riziko alergie. Všechny originální pásky jsou testovány proti alergiím, takže alergická reakce by neměla být. Ta je spíše často u dospělých, ale nejde tak ani o alergii na lepidlo nebo pásku, ale je to vyvolaná reakce organismu, třeba překyselení a pak ta páska svědí. Pokud plánujete s dětmi jít na kineziotejping, volila bych fyzioterapeuta a ověřila bych si jestli má kurz a jestli děti opravdu tejpuje, tak aby se na vašich dětech tejp bříška neučil. Člověk by nevěřil, co někteří dokážou za pár peněz napáchat za škody a myslí si že je to jen nějaká páska a zvládnou to sami...."

7) Čaje proti bolavému bříšku - vyzkoušela snad každá maminka. Zatímco některé maminky nedají na tuto metodu dopustit a svatosvatě přísahají, že jejich miminkům pomohla. Jiné maminky tvrdí, že u nich situaci zhoršily. Při zkoušení čajů proto miminko bedlivě sledujte a pokud se vám bude zdát, že je situace po nich horší, raději je pít přestaňte.

Uživatelka pumuckl se podělila o svou zkušenost: "Jedna maminka mi poradila hodně pít kojicí čaje. Do té doby jsem pila 1-2 denně, ale od té doby, co jsem si dala 4-5 hrnků denně, tak se nám prdíky výrazně zmírnily. Takže po své velmi dobré zkušenosti doporučuju kojícím maminkám hodně pít čaje pro kojící."

8) Houpání - pomáhá uklidnit téměř každý nepokoj či bolest miminka. Proto se velmi často využívá i při bolavém bříšku. Pro zesílení účinku můžete zkusit miminko pevně zavinout a houpat jej v zavinovačce. Čím je bolest horší, tím intenzivněji můžete houpat. Mimo to také můžete zkusit houpání na gymnastickém míči.

9) Kapičky z lékárny - pokud nezabírá nic z výše uvedených metod, zkuste se poradit v lékárně a vyzkoušejte některé z mnoha kapiček, které existují. Je jich opravdu velké množství a opět platí, že jich třeba budete muset vyzkoušet více, než objevíte ty pravé. Kromě toho také můžete sáhnout po probiotikách, která pomáhají osidlovat střeva miminka těmi správnými bakteriemi, čímž od bolestí ulevují. 

10) Rektální rourka - je zázrak. Možná se vám to zatím nezdá, ale ve chvílích, kdy se vaše miminko svíjí velkou bolestí, přináší rychlou a účinnou úlevu. Ničeho se nebojte, její použití je opravdu velmi jednoduché, bezpečné a vašeho potomka rozhodně nebolí. Trubičku vezměte do ruky (její konec můžete lehce potřít krémem pro snazší zavedení) a její užší část strčte miminku do konečníku. Buďte připravené na to, že se miminko může začít ihned opravdu hodně vyprazdňovat, takže mějte po ruce například látkovou plenku.

O své zkušenosti s používáním rektální rourky se podělilo mnoho uživatelek v diskusi Rektální rourka. Jak často ji můžu používat?

Kdy to konečně přejde?

Velkou výhodou je to, že můžete kombinovat klidně několik těchto metod. Vždy je však doprovázejte tím, že budete na miminko klidně mluvit, utěšovat ho a věřte, že i to nejhorší kolikové období jednou přejde. A že bude líp. Pokud kojíte, můžete se snažit upravit svou stravu a vysledovat, co miminko zbytečně trápí. Některé maminky vám však potvrdí, že i když nejedly nic špatného, miminko na bříško trpělo dále. Některé zdroje také uvádí, že je pro miminka, jež trpí na silné koliky, velice přínosná bezplenková komunikační metoda.

O problémech s bolavým bříškem a kojeneckými kolikami si můžete přečíst i v naší wiki.

Použité zdroje:

http://www.jaknamiminka.cz/detska-kolika-nadymani-kojencu-co-pomaha-a55.html

https://www.prozeny.cz/clanek/trapi-vase-mimco-brisko-ulevte-mu-23220

https://www.babyweb.cz/co-je-kojenecka-kolika-da-se-na-ni-vyzrat

„Miluji sport a pohyb a nemůžu bez toho být. Před otěhotněním jsem běhala a chodila 4x týdně na aerobik. Od začátku, co jsem zjistila, že jsem těhotná (3.týden), tak jsem necvičila. A ani teď ještě necvičím a to jsem v 11+5tt. Je to kvůli tomu, že je mi od začátku špatně a jsem dost unavená, takže to zatím ani nešlo. Ale určitě bych na nějaké cvičení chtěla najet, ať se hýbu, neztratím kondici, jsem fit a cítím se fajn.”

Cvičení v těhotenství je v dnešní době velmi populární. Na své si přijdou nastávající maminky, které byly zvyklé intenzivně cvičit již před otěhotněním, ale i ty, které třeba cvičily jen trochu. Proč je vlastně cvičení v těhotenství dobré? A jaká pravidla je nutné dodržovat? Cvičení v těhotenství se nebojte, ale vždy raději konzultujte svůj záměr se svým gynekologem, který vám řekne, zda je pro vás vhodné nebo ne. Nevhodně zvolenou aktivitou byste mohla sobě nebo svému miminku ublížit a za to žádné cvičení nestojí.

Pokud se rozhodnete, že byste chtěla v období těhotenství cvičit, máte na výběr z různých možností. Samozřejmě se vše odvíjí od toho, kde bydlíte. Ve velkém městě bude výběr daleko větší, zatímco na vesnici se budete muset spokojit třeba jen s jednou aktivitou v dojezdné vzdálenosti. Stejně tak se bude lišit i cena.

„Bydlím v malém městě a nabídka těhotenského cvičení zde bohužel nebyla příliš široká. Nakonec jsem chodila 1x týdně na cvičení, které pořádala přímo porodnice a cvičení vedla vždy některá z porodních asistentek. Cvičit jsem začala na konci 1. trimestru. Cvičení trvalo vždy hodinku a ke cvičení jsme používaly velké gymnastické míče, podložky a overbaly. Cvičení bylo fajn, sice nebylo vůbec fyzicky náročné, ale ke konci těhotenství už dalo zabrat podstatně více než na jeho začátku. Jako příjemný bonus bych uvedla i to, že se člověk potkal s dalšími těhotnými ženami z okolí.”

Pokud jste nic vhodného ve vašem okolí nenašla, stačí jít denně na delší procházku, i to je fyzická aktivita, která se počítá. S chůzí má velmi dobrou zkušenost i jedna uživatelka z Modrého koníka, která napsala do diskuze: „A hlavně chodit, chodit a chodit. Nějaké cvičení je určitě fajn na protáhnutí a tak dále, ale svižnější procházky jsou podle mě nejlepší, je to nejpřirozenější a nejúčinnější druh pohybu. Já chodím od začátku těhotenství asi 5x týdně dle času 5 - 10 km denně, jím docela dost, přibrala jsem 8 kg a včera mě doktorka pochválila, že nemám na břiše ani gram tuku. A to nejsem teda úplně hubená, spíš tak normální.”

Kde můžete absolvovat cvičení pro těhotné?

Pořádají jej například centra pro těhotné a rodiny, spoustu kurzů a cvičení vedou samotné porodní asistentky nebo je nabízejí v porodnicích, můžete chodit i na plavání a cvičení pro těhotné v bazénu.

„Já chodím na jógu pro těhotné ke cvičitelce. Našla jsem si také video s těhotenským pilates a poslala jí ho ke kontrole, zda můžu podle něho cvičit. Říkala, že je to v pořádku, jen některé cviky vleže jí přišly dost náročné, ale že to nechá na mém uvážení, jak se budu cítit. Tak jsem ráda, že to mám schválené od někoho, kdo se tomu věnuje a můžu si podle toho cvičit i sama doma.”

Spousta žen je zvyklá cvičit podle různých tutoriálů a videí na internetu. I tohle je možnost, ale pozor na to, abyste si neublížila. Vždy si nechejte vámi vybrané cvičení zkontrolovat od někoho, kdo tomu rozumí. Na internet je v dnešní době možné dát úplně vše a ne všechny informace musí být nutně pravdivé a cviky bezpečné.

Každopádně je to alternativa, která šetří čas a peníze, protože nemusíte někam dojíždět.

Na druhou stranu budete cvičit vždy sama doma a nemáte tak možnost se seznámit s ostatními maminkami, které budou mít stejně staré dítko jako vy. Nikdy nevíte, i na cvičení pro těhotné si můžete najít kamarádku a trávit potom společně čas na hřišti a při jiných aktivitách s dětmi.

„Cvičit jsem začala chodit někdy po prvním trimestru. Nechtělo se mi chodit samotné, tak jsem se domluvila se spolužačkou ze střední, která byla taky těhotná. Chodily jsme 1x týdně na hodinu. Cvičení bylo rekondiční pro těhulky, cviky nebyly nijak náročné, ale čím víc se blížil TP, tím víc nám to dávalo zabrat. Neuvěřitelně jsme si odpočaly a pak i popovídaly, takže jsem se na úterky vždycky moc těšila. Dělali jsme cviky na míči, cviky na posílení pánevního dna, cvičení s overbally a vždy ke konci jsme trénovaly dýchání k porodu, masáž zad při porodu, apod. Mimochodem, při porodu jsem si na nějaké dýchání a masáž zad při kontrakci ani nevzpomněla. Poslední cvíčo jsem absolvovala 3 týdny před porodem, kdy už jsem usoudila, že rodit v tělocvičně by asi nebylo nic moc.”

Pozitiva cvičení v těhotenství

Někdo říká, že jsou takové kurzy pouze vyhazování peněz, cvičení v průběhu těhotenství má však prokazatelný pozitivní přínos. I když to na první pohled vypadá, že vlastně skoro necvičíte a jen se tak válíte po zemi, můžete si díky cvičení zpříjemnit období těhotenství a pomoci si od klasických těhotenských neduhů:

• asi největším benefitem je zmírnění bolesti zad
• cvičení vás lépe připraví na porod a udrží vás v kondici
• po porodu se vám bude díky cvičení v těhotenství lépe vracet do původní formy a na původní váhu
• budete se lépe cítit a dobře vypadat
• díky cvičení uvolníte psychické napětí a stres
• budete mít více energie a budete mít pozitivnější náladu
• zlepšíte si krevní oběh v dolních končetinách, což je prevence proti vzniku otoků, které ke konci těhotenství dokáží velmi pozlobit
• bude se vám lépe spát, což ocení skoro každá těhulka
• pokud zvolíte skupinové cvičení, navážete nové kontakty a seznámíte se s dalšími těhotnými, které budou mít podobně staré miminko

Každá z nás vedeme jiný životní styl, některá chodí cvičit pravidelně třikrát týdně a její tělo je zvyklé na zvýšenou fyzickou aktivitu. Jiná cvičí občas, sem tam a další necvičí vůbec, protože ji to třeba nebaví nebo se jí nechce. Od toho, jak jste byla zvyklá se hýbat před těhotenstvím, se bude odvíjet to, jak budete moct cvičit v těhotenství.

Vždy platí pravidlo, že je nutné váš záměr, že chcete během těhotenství cvičit, konzultovat s vaším gynekologem. Ten vám na základě vašeho zdravotního stavu řekne, zda je možné ve vašem případě během těhotenství cvičit. Některé lektorky cvičení pro těhotné dokonce vyžadují potvrzení od gynekologa do těhotenské průkazky, že se můžete cvičení zúčastnit.

Pokud jste se věnovala aktivně nějakému sportu před otěhotněním, pravděpodobně bude možné se mu věnovat i během začátku těhotenství (některé sporty však provozovat nelze, které to jsou se dozvíte dále v článku). Budete ale muset dodržovat určitá pravidla, cvičit například s obměnami vhodnými pro těhotné, vyhýbat se otřesům, doskokům, určité cviky vynechat úplně nebo je alespoň omezit atd.

Svůj názor napsala jedna aktivně sportující maminka do diskuze:  „Já jsem se celý první trimestr věnovala sportu jako před těhotenstvím. Byla jsem i několikrát na lyžích. Doktor říkal, že je to v pořádku. Od 14tt jsem začala chodit na cvičení pro těhotné, ale nejednalo se o nějakou předporodní přípravu. Bylo to normální cvičení, posilování, tancování, ale přizpůsobeno těhulím. Tedy menší nároky a to hlavně na břišní svalstvo. Ještě jsem si koupila skvělé DVD, které cvičím 3x týdně. Jsem teď v 8. měsíci a cítím se skvěle. Takže pokud jste na sport zvyklé, tak není nutné přestávat, ale rizikovější aktivity určitě nahradit něčím bezpečnějším.”

Pokud jste necvičila, tak není vhodné začínat se cvičením právě v období těhotenství.

Ženy, které byly zvyklé cvičit občas, většinou chtějí během těhotenství nějaké těhotenské cvičení navštěvovat. Často se rozhodnou tak, že počkají první trimestr, kdy je celkově těhotenství křehké a může se stát cokoliv a se cvičením, pokud je vše v pořádku, začínají od druhého trimestru.

Takhle se rozhodla i jedna uživatelka, která napsala do diskuze: „Já chodím na jógu a když jsem se ptala instruktora, zda můžu chodit během těhotenství, tak mi doporučil první trimestr vynechat, že se prý v tomto období cvičení nedoporučuje. Od 4. měsíce začnu, gynekoložka mi jógu schválila. Jsem dost unavená a někdy mi je blbě, takže chodím na procházky, což mi úplně stačí. Na kole jsem raději přestala jezdit. Radši jsem opatrnější, ať se něco nestane.”

S tímto názorem souhlasí i další maminka z diskuze: „První tři měsíce raději nic. Toto období je nejkritičtější, takže jen procházky a klídek. Lepší než o miminko přijít. Taky jsem byla zvyklá chodit do fitka, běhat, jezdit na kole, na bruslích. Ale partner zavelel ne, tak to respektuji.”

Další maminka naopak nesouhlasí: „Jsem 10+2 a cvičím v podstatě celý první trimestr. Některé dny ale vynechávám, odpoledne a večer jsem dost unavená, takže to ani nejde. Cvičím doma s vlastní vahou a činkami podle videí na internetu. Myslím, že pokud jsem sportovala před těhotenstvím a tělo je na to zvyklé, nemůže mi to ublížit. Teď chci ještě začít plavat, to určitě bude dobré na záda i do budoucna.”

Nejlepší je konzultovat situaci nejdříve s gynekologem, poté případně s vaším trenérem, se kterým jste před otěhotněním cvičila nebo lektorkou kurzu, na který jste chodila. Jistě vám poradí, co přesně je pro vás vhodné, případně mohou mít i zkušenosti se cvičením těhotných.

Kdy se cvičení v těhotenství nedoporučuje

Ne každá žena bude moci během těhotenství cvičit. Vše bude záležet na vašem zdravotním stavu. Cvičit se nesmí, pokud máte:

• astma
• cukrovku
• srdeční nemoci
• během těhotenství krvácíte nebo špiníte
• máte nízko položenou placentu
• vám hrozí potrat nebo je pravděpodobnost opakujícího se potratu
• vám hrozí předčasný porod
• jste již někdy předčasně porodila
• máte slabý děložní čípek

Tímto si prošla i jedna uživatelka, která napsala do diskuze: „Já jsem měla v prvním těhotenství zákaz cvičit úplně. Ani těhotenská jóga mi neprošla. Ale měla jsem problémy a rizikové těhotenství, takže to chápu.”

Vhodné sporty a cvičení během těhotenství

chůze - pokud se vám nechce dělat nic jiného nebo nemáte jinou možnost, tak alespoň choďte. Nejlépe každý den na delší procházky. Chůze nic nestojí a zvládne ji skoro každá nastávající maminka. Nezdá se to, ale i obyčejné pravidelné procházky umí dělat divy, zejména v těhotenství.

Plavání - pokud ráda plavete, možná bude plavání pro vás ta správná volba během těhotenství. S plaváním začněte až od druhého trimestru. Krásně se uvolníte a posílíte břišní a prsní svaly a také svaly pánevního dna, napomůže vám také k lepšímu držení těla a pomůže od bolesti zad. Pokud však trpíte na záněty pochvy, budete si muset tuto aktivitu odepřít.

Jóga nebo pilates pro těhotné - zejména těhotenská joģa, zvaná také gravid jóga, je v tomto období velmi vhodnou aktivitou. Klade se důraz především na správné dýchání a pomalé protahování a žena se naučí naslouchat svému tělu, což se bude hodit nejen u porodu. Pozice jsou přizpůsobené pro těhotné a i když jste třeba předtím nikdy na joģu nechodila, tu těhotenskou určitě zvládnete. Pokud navštěvujete klasickou jógu, vždy informujte instruktorku/instruktora, že jste těhotná, cvičení vám přizpůsobí. Těhotenská jóga je ale lepší volbou, cviky jsou zaměřeny na problematické partie těhotných žen a celkově připravují na porod.

Cvičení na gymnastickém míči - jde o ideální cvičení pro těhotné. Nezatěžuje klouby a krásně se protáhnete a posílíte i ty svaly, o kterých jste ani nevěděla, že je máte. Pohupování na míči je příjemné i pro miminko v bříšku, ale i po porodu, kdy se ve vaší náruči při pohupování na míči dokáže krásně zklidnit. Nezapomeňte dbát na bezpečnost, abyste miminku nebo sobě neublížila. Postupujte pomalu a s rozmyslem.

Uživatelka z Modrého koníka má s tímto cvičením pozitivní zkušenost: „Zhruba od 20. týdne těhotenství jsem začala se svým bříškem chodit cvičit. Dokud jsem nebyla těhotná, byla jsem zvyklá chodit minimálně na hodinku badmintonu týdně a krom půlhodinové procházky do práce jsem v těhotenství žádný pohyb neměla. Hledala jsem něco blízko bydliště a našla cvičení na míčích, které vedla porodní asistentka. Cvičení bylo zábavné, rytmické a spíše aerobní než nějaká pomalá jóga. Jsem akčnější člověk, tak mě hopsání na balónech bavilo více, než jen nějaké protahování. Poslouchali jsem i srdíčka miminek a vždycky po cvičení jsem došla domů, lehla si na postel a malý byl po cvičení tak probuzený, že cvičil celé odpoledne a my s tatínkem jsme si užívali podívanou na skákající bříško.”

Předporodní cvičení - tyto kurzy vedou nejčastěji samotné porodní asistentky a jsou zaměřené na nácvik správného dýchání, práci s pánevním dnem a celkově připravují na porod. Nastávající maminky se dozví i teoretické informace k porodu, co očekávat od první, druhé a třetí doby porodní a tak dále.

Cviky podle Mojžíšové pro těhotné - svoji zkušenost s tímto cvičením popsala uživatelka ve wiki Modrého koníka: „Určitě během těhotenství cvičte, pokud to váš zdravotní stav dovoluje. Je to moc fajn, já chodím na plavání pro těhotné, cvičení pro těhotné, co vede porodní asistentka a teď se chci ještě mrknout na cvičení v porodnici, kde budu rodit, abych pak nebyla tak vyjukaná, až přijde na řadu porod,” dodává další maminka v diskuzi.

Co rozhodně nedělejte

• jízda na koni - pro ženy, které jsou zvyklé na koni jezdit, jde o velmi diskutabilní téma. Nicméně i zkušené koňařce se může stát, že z koně spadne. Proto se jízda na koni v těhotenství nedoporučuje.
• (sjezdové) lyžování - v těhotenství si jej raději odpusťte, i když jste zkušená lyžařka, můžete spadnout nebo do vás může někdo vrazit, to bohužel neovlivní ani ti nejlepší lyžaři.
• kontaktní a silové sporty - dochází při nich k pádům, nárazům, otřesům, z tohoto důvodu jsou pro nastávající maminky a plod nebezpečné
• potápění a vodní sporty - při potápění dochází v těle k odlišné výměně plynů (hromadění dusíku), potápění je v těhotenství nevhodné
• kolektivní míčové sporty (volejbal, házená, basketbal aj.) - hrozí nebezpečí pádu nebo nárazu, při pře se skáče, což také není pro plod vhodné
• zvedání těžkých vah - zvedání břemen se obecně v těhotenství vůbec nedoporučuje, navíc u této aktivity dochází k zadržování dechu, což také není vhodné
• sprint - při sprintu dochází k větší spotřebě kyslíku než normálně, což není pro plod vhodné
• sporty provozované ve velkém vlhku a horku, například hotjóga (nebo-li bikram jóga) - tělo matky i plodu se přehřívá a nestíhá se v tomto prostředí ochlazovat
• vysokohorská turistika (obecně pobyt ve vyšších nadmořských výškách nad 2 500 m.n.m.) - může dojít k hypoxii (nedostatku kyslíku) plodu kvůli špatné aklimatizaci na vysokou nadmořskou výšku
• ale také saunování a pobyt v termálních lázních - opět se to nedoporučuje z důvodu přehřívání matky i plodu

S omezením je možné jezdit například na kole, kdy můžete jezdit v začátku těhotenství po zpevněných cestách a tak, abyste se cítila bezpečně a nespadla jste.

Také posilovnu si nemusíte úplně odepřít, ale jen pokud jste byla zvyklá na tuto zátěž před otěhotněním. Cvičení je celkově nutné přizpůsobit vašemu stavu, vždy tedy konzultujte cviky s trenérem, který vám ukáže alternativy, jak cviky provádět v těhotenství. Budete muset vypustit hluboké dřepy a předklony, rotační cviky, cviky namáhající silově břicho a pánevní dno a tlakové cviky se zatínáním břicha.

„Za sebe můžu říct, že porod je fyzicky náročná záležitost a být fit podle mě fakt pomůže. Před těhotenstvím jsem sportovala hodně (jezdila na koni, běhala, oboje rekreačně, ale intenzivně). Na koni jsem jezdila do konce 3.měsíce, přestala jsem ale skákat, omezila pracovní sed, ale jezdila jsem na pohodu ven na vyjížďky. Běhat jsem přestala skoro hned, prostě mi to najednou vůbec neběhalo. Hodně jsem ale chodila, od 3. do 7. měsíce jsem 3x týdně chodila s kobylou po lese pěšky, kolem 5-6 km v tempu. Poslední dva měsíce pak už sama a pomaleji, ale zase delší trasy (průměr kolem 10 km) a skoro každý den. Měla jsem docela malé bříško, což si myslím, že bylo částečně tím, že to břišní svaly víc nepustily. Porod v pohodě, nemůžu si stěžovat. Po porodu jsem byla také spokojená. Břicho mi splasklo během asi 14 dnů, kondička slušná, po šestinedělí jsem se vrátila do sedla.”

Na co si dávat během cvičení pozor

• hlídejte si tep - tepová frekvence by v těhotenství neměla přesáhnout 140 tepů za minutu
• nezadržujte při cvičení dech
• pozor na otřesy, pády, rotace a škubavé pohyby
• dávejte si pozor na přehřátí během cvičení a po cvičení na prochladnutí
• je lepší cvičit kratší dobu třeba dvakrát denně
• hlídejte si dostatek tekutin před, během i po cvičení, aby nedošlo k dehydrataci organismu
• hlídejte si správné držení těla
• noste sportovní podprsenku a pohodlné oblečení, které vás nikde netáhne (hlavně v oblasti bříška)
• od 5. měsíce necvičte vleže na zádech
• naslouchejte svému tělu, klidně během cvičení zpomalte a provádějte ho ve vlastním tempu, které vám vyhovuje
• pokud se vám dělá z něčeho špatně, tak to nedělejte, případně konzultujte situaci s vaším gynekologem

„Zatím jsem v první půlce těhotenství a nemohu si na nic stěžovat. Před otěhotněním jsem byla zvyklá dost sportovat, sama předcvičuji (kvůli práci už jen jednu lekci tance týdně), ve volném čase běhám, chodím na jógu a věnuji se už skoro 4. rokem pole dance. Ani jednu z těchto aktivit jsem neomezila, protože jsem se cítila dobře, dle lékaře bylo vše v pořádku. Jediné, co jsem vynechala, byly silové prvky na přímý břišní sval, takže jsem se vzdala akrobacie na tyči ve výškách a zůstala při zemi.

Koncem prvního trimestru jsem zvládla i poslední veřejné vystoupení, na které jsem šla vyloženě pro radost. Všem uvedeným aktivitám se hodlám věnovat i nadále, jen jsem ubrala na intenzitě jednotlivých tréninků a jejich počtu do týdne. Nepřidávám nic nového, spíš procvičuji a udržuji již známé. Například pole dance je úžasný na posilování celých zad, ramen a hrudníku. Běhání/jogging zas na práci s dechem. Proč se tedy vzdávat oblíbených aktivit, když mi je dobře? A se zvolněním tempa přišla na řadu i gravid jóga a pilates a důslednější procvičování cviků dle Mojžíšové.”

Určitě přestaňte s cvičením, když:

• cítíte bolest na hrudi
• vás začne bolet břicho
• vás začne bolet v oblasti pánve nebo cítíte trvalé kontrakce
• vás začne bolet hlava
• přestanete cítit pohyby plodu
• máte pocit na omdlení, máte závratě nebo se vám točí hlava
• začnete vaginálně krvácet
• cítíte, že máte nepravidelný srdeční tep
• cítíte otok na těle
• cítíte dušnost nebo svalovou slabost

Pokud nastane některá z výše uvedených situací, ihned kontaktujte svého lékaře, případně pohotovost nebo zavolejte do porodnice a řiďte se jejich pokyny. Tyto stavy určitě nepodceňujte.

Na co se zaměřit

• pánevní dno - svaly pánevního dna hrají důležitou roli během porodu. Jejich posilováním, ale hlavně samotným uvědomováním si, že je máte a jak je můžete ovládat, si můžete ulehčit porod a zejména poté zpříjemnit poporodní období. Po porodu jsou tyto svaly zhmožděné a ochablé a je nutné je posílit, aby nedocházelo k úniku moči. Pokud s nimi budete pracovat již v období těhotenství, dříve se vrátíte po porodu do kondice.
• správné držení těla - zvětšující se a těžknoucí těhotenské bíško mění těžiště těla ženy. Ta se poté snaží situaci zachránit tím, že se prohýbá v bederní páteři. Správné držení těla je tedy důležité jako prevence bolesti zad a kloubů v těhotenství.
• dýchání - dechová cvičení zvětšují vitální kapacitu plic a zvyšují přívod kyslíku pro matku i plod. Je dobré se i naučit správně dýchat k porodu, což se vám v druhé době porodní bude hodit.
• břišní svaly - kvůli zvětšujícímu se těhotenskému bříšku břišní svaly ochabují a hrozí diastáza, nebo-li rozestup břišních svalů, který může během porodu a po něm ženu velmi pozlobit (s rozestupem svalů se při porodu špatně tlačí a po porodu vypadá žena pořád jako těhotná, protože svaly nedokáží břicho udržet, mohou také bolet záda a podobně). Proto je dobré břišní svaly opatrně posilovat. Posilují se pouze šikmé břišní svaly, v druhé polovině těhotenství už byste při cvičení neměla ležet na zádech. Je dobré cviky na břicho zkonzultovat s někým, kdo tomu rozumí a raději se optat i svého gynekologa, jestli jsou pro vás vůbec vhodné.
• prsní svaly - prsa dostávají v období těhotenství a hlavně poté, v období kojení velmi zabrat. Jejich objem se o dost zvětší a dochází tak k oslabování a vytahování svalů. Je jasné, že se toto životní období na vašich prsou nenávratně podepíše, ale cvičením se můžete pokusit tyto změny alespoň zmírnit.

„V prvním těhotenství jsem chodila na cvičení na gymnastických míčích a teď v druhém nikam. Se starším dítkem a prací to skloubit nešlo. Ale cvičila jsem doma těhotenskou jógu a to bylo moc fajn. Naučila jsem se díky tomu správně dýchat a uvolnit si pánev, skvělá příprava na porod.”

Cvičení v období těhotenství je pro ženu velmi prospěšné

Názory veřejnosti, ale i odborníků se kolikrát liší a co je podle jednoho v pořádku, je podle druhého nepřípustné. Je dobré se poptat více lidí, zda je pro vás to konkrétní cvičení vhodné. Určitě ale není dobré si hrát na hrdinku a je nutné dodržovat určité zásady pro cvičení v těhotenství. Pro některé ženy to může být velmi náročné, omezit pohyb, na který byly před otěhotněním zvyklé. Každopádně jde „jen” o devět měsíců, což se dá určitě vydržet. Cvičte tak, aby vám dělalo cvičení radost, cítila jste se při něm a po něm dobře a hlavně, abyste sobě nebo vašemu nenarozenému miminku neublížila.

Zdroj:

porodnice.cz

klubmaminek.cz

babyonline.cz

fitness4u.cz

První rok školky - období, které je nejen rodiči označováno za nejnáročnější, co se nemocnosti dítěte týče. Dítě začne pravidelně chodit do kolektivu a tím začíná (zdánlivě) nekončící kolotoč rýmy, kašle a teplot. Pojďte se podívat, co můžete už nyní udělat pro maximální posílení imunity vašeho kojence. Oceníte to nejen v prvním roce školky. 

Vyvážená strava

Není potřeba rozepisovat se o tom, že kojení je pro děti to nejprospěšnější, co jim můžete dát. Pokud nekojíte, jistě podáváte miminku kvalitní kojenecké mléko. Výrobci se v tuto chvíli velmi snaží, aby se co nejvíce podobalo mateřskému mléku. 

Zhruba od 6. měsíce (u někoho dříve, u někoho později) jsou k mléku zaváděny první příkrmy. A v rámci této aktivity už můžete děti programovat (učit je) stravovat se vyváženě a zdravě. 

Dostatek spánku

Potřeby spánku dětí se v  prvním roce velmi rychle mění. Některé děti spí ještě 3krát denně, některé už jen 2krát. Podstatnější než to, kolikrát denně váš drobek spí, je to, kolik naspí hodin. Ideálně by to mělo být okolo 14 - 15 hodin, samozřejmě včetně nočního spánku.

Spánek přes den je pro děti nesmírně důležitý - pomáhá jim odpočinout si od aktivit a vzruchů, které na ně po dobu, kdy jsou vzhůru, působí. Není od věci uspávat a následně nechat dítě spát na čerstvém vzduchu (této aktivitě se vyhněte, pokud je venku příliš horko). Dbejte na to, aby dítě nespalo v průvanu nebo na přímém slunci.

Čerstvý vzduch

Jakmile to jde, vyrazte s dítětem ven. Držte se úsloví "Neexistuje špatné počasí, jen špatně oblečené dítě." Navíc v kojeneckém období máte dítě většinou ještě v kočárku/sporťáku a tak neváhejte a vyrazte do terénu. Za jakéhokoli počasí. Děti by měly trávit venku minimálně 2 - 3 hodiny denně, ale samozřejmě čím víc, tím lépe. 

Čerstvý vzduch také nezapomeňte pustit domů. Pravidelné větrání by mělo být samozřejmostí. A pokud si do budoucna navyknete spát s otevřeným oknem, budete pro vaše dítě tím nejlepším příkladem! 

Přiměřené oblékání

Otázka oblékání trápí nejednu novopečenou maminku. Odhadnout ten správný počet vrstev může být někdy pořádný oříšek. Většina maminek se drží hesla O JEDNU VRSTVU VÍC. A pokud se jednalo o kočárek, byla vrstva navíc právě dečka/peřinka/přikrývka v kočárku. 

Při správných zásadách oblékání kojenců se držte toho, že dítě budete strojit tzv. jako cibuli. To znamená, že použijete více slabších vrstev, které můžete libovolně svlékat a oblékat podle situace. Teplotu dítěte (respektive to, jestli se nepřehřívá) kontrolujte pravidelně vzadu na zátylku. Ručičky ani nožičky nejsou považovány jako spolehlivý ukazatel - obecně jsou totiž u malých dětí chladnější. 

Otužování

Nepředstavujte si hned, jak se s dětmi noříte v únoru do ledové Vltavy. To není potřeba. S otužováním u kojenců musíte začít zvolna a postupně. Například již zmíněným pobytem na čerstvém vzduchu, přiměřeným oblékáním. Dále doporučují odborníci hlídat následující:

• místnosti doma nejsou přetopené (ideálně mezi 20 - 22 °C),
• ložnice na spaní má 18 °C,
• používání tzv. vzduchového koupání - při přebalení necháte dítě chvíli odstrojené (výborné také jako prevence opruzenin),
• voda na koupání nepřesahuje 34 °C (pokud koupete v teplejší, ochlazujte ji postupně, vždy po pár dnech o jeden stupeň, teplota v koupelně a následně v místnosti by měla být vyšší, aby miminko neprochladlo)

Něco navíc - sauna a solná jeskyně

Například Finové své děti saunují už od narození. Odborníky udávaný věk pro saunování jsou 2 měsíce. Sauna blahodárně prospívá nejen z hlediska fyzického a jako prevence nemocí, ale také z hlediska psychického. Pokud sami saunu nenavštěvujete a nejste v otázce saunování kovaní, poraďte se nejdříve s odborníkem (a také pediatrem) o vhodném postupu pro vaše dítě. Případně můžete začít navštěvovat "saunovací" kurzy pro rodiče s dětmi. 

Solné jeskyně byly velkým hitem v poměrně nedávné době. Jde o speciálně upravené místnosti, jejichž stěny jsou tvořeny mořskou solí a udržována vlhkost mezi 40 - 50 %. Velmi blahodárně působí u dětí na tzv. zadní rýmu a zvyšují odolnost dýchacího aparátu. Dlouhodobou návštěvností tak zvyšujete pravděpodobnost, že se do budoucna vašemu prckovi vyhnou kašlací a smrkací týdny. 

Zdroje informací:

www.1000dni.cz

https://www.pregnancybirthbaby.org.au/how-your-babys-immune-system-develops

http://www.parents.com/health/cold-flu/cold/boost-childs-immunity/

http://www.juklik.cz/blog/predejdete-nemocem-aneb-10-rad-jak-spravne-otuzovat-deti

http://www.juklik.cz/blog/otuzovani-hned-po-prichodu-z-porodnice

http://www.zdrav.cz/modules.php?op=modload&name=News&file=article&sid=29

http://www.solnajeskyneletnany.cz/novinky/solna-jeskyne-myty-pravdy-otazky-odpovedi/

Na ten den, kdy se miminko poprvé přetočí na bříško, čeká každá maminka s napětím. Nejenže to znamená velký posun k novému a mnohem pohyblivějšímu životu, ale většina dětí se pak mnohem více i zabaví, než když jen leží na zádech. Kdy se obvykle děti začnou samy přetáčet a jak jim můžete pomoci tohoto okamžiku dosáhnout?

Kdy se miminko začne převalovat?

Ze zad na bříško se může začít převalovat klidně už ve třech měsících, ale může s tím začít i v šesti měsících. Obojí je z hlediska motorického vývoje naprosto normální. Pokud ještě s převalováním dítě nezačalo, věnujte pozornost určitým znakům, které naznačují, že by mohlo brzy začít:

• pomáhá si pažemi a prohýbá záda
• zvedá hrudník
• houpe se na bříšku a kope nožičkama
• pažemi může dělat tempa jako při plavání

K převalování dochází nejčastěji kolem pátého měsíce, protože v této době jsou již svaly zad a šíje natolik silné, že dítě dokáže vleže na bříšku sahat na hračku rukama a dokonce si s ní i hrát. Svaly mu pomáhají udržovat zdviženou hlavu a hrudník. Posílené svaly navíc umožňují dítěti, aby se aktivně otočilo z lehu na zádech do lehu na bříško.

V tomto měsíci si už také miminko chytá nohu rukama a strká si ji do pusy. V lehu na bříšku si dokáže přitáhnout jednu nožičku pod bříško.

Jak rozvíjet pohybové dovednosti dítěte:

• v lehu na břiše má dítě sledovat předměty pohybující se ve výšce, nad úrovní očí dítěte,
• je důležité trénovat otáčení dítěte kolem své osy. Dávejte mu hračky do stran a mimo jeho dosah,
• děti potřebují procvičovat i boční svaly

Hra pro dítě: Položte miminko na bříško na zem. Ukažte mu nějakou jeho oblíbenou hračku a s ní pak pohybujte směrem od země, aby bylo dítě nuceno zvedat hlavu do výšky nad úroveň očí a muselo se opřít o natažené ručičky. Po nějaké době můžete hračkou kroutit ze strany na stranu a nutit tak dítě, aby se po ní natáhlo.

Samostatné přetáčení

Jak jsme již zmínili, začne se dítě obvykle přetáčet ze zad na bříško kolem pátého měsíce. O něco později se přetočí i na záda. Když se nepřevalí samo, můžete mu pomoci zkřížením nožiček, potáhnutím přeložené nožičky a zatlačením na zadeček. Současně zatáhnete i za ručičku. Samozřejmě opatrně a s největší pečlivostí. K motivaci vám poslouží oblíbené hračky dítěte, které mu dáte tak daleko, aby se muselo převalit na bříško. Takto cvičte pravidelně na obě strany.

Pro lepší představivost pro vás máme i následující video. To vám nejlépe pomůže zjistit, jak správně miminku pomáhat na bříško.

Jak miminko povzbudit, aby se otáčelo:

• pokládejte dítě často na bříško. Na něm se bude vzpírat na rukou, prohýbat zádíčka a zvedat hlavičku a hrudník. Jsou to velmi důležité motorické dovednosti a aktivity na posílení svalů.
• buďte nadšení z každého pokroku. Miminko vaše nadšení v hlase i radost pozná a bude vědět, že udělalo něco správně.
• dítě nikdy nestavte a neposazujte. Obecně by neměly být dávány děti do polohy, do které se samy vlastními silami nedostanou (mimo polohy na bříšku). Předčasné posazování a stavění zatěžuje zbytečně páteř a vede ke špatným vývojovým návykům,
• s dítětem můžete trénovat kdekoliv. Když sedíte například na křesle v záklonu, můžete mít dítě položené na prsou,
• dítěti podávejte hračky ze stran, ale tak, aby na ně dosáhlo jen tehdy, když se otočí na bříško. K přetočení mu můžete trochu pomoci (hlavička má být v ose s páteří). Netahejte je za ruce, ale podpírejte záda,
• pro inspiraci je velmi dobrá knížka od Evy Kiedroňové Něžná náruč rodičů, kde jsou obrázkové návody, jak dítě správně držet, koupat, pomáhat přetáčet na bříško a dalších mnoho důležitých rad.

Každý pohyb posiluje tělo dítěte a připravuje ho na první převalení. Vy buďte na tento okamžik připraveni a dohlížejte na dítě, pokud je zrovna na nějakém vyvýšeném místě. Snadno by se mohlo převalit dolů. Jakmile se jednou přetočí, už ho nic nezastaví. Převalování je jen prvním krůčkem k lezení.

Co dělat, když se dítě stále nepřetáčí?

Do šestého měsíce věku by se dítě mělo začít přetáčet. Samozřejmě každé dítě je originál a nějaká odchylka nemusí nutně znamenat žádný problém. Nic ale nezkazíte tím, že se zmíníte dětskému lékaři, který dítě prohlédne a doporučí další řešení či případně návštěvu odborného lékaře.

Několik motivačních říkanek

Koulíme se, koulíme,
doleva a doprava,
koulíme se, koulíme,
je to velká zábava.

Každá ručka má prstíčky,
sevřeme je do pěstičky.
Bum, bum na vrátka,
to je krátká pohádka.
Ručičky si spolu hrají
a práce se nelekají.
Bum, bum na vrátka,
to je krátká pohádka.

 Ruce, ruce, ručičky,
máte malé prstíčky.
Máte malé dlaně,
zatleskáme na ně.
Hopsa, hopsa, hopsasa,
vodička mě natřásá.
Hops dopředu, dozadu,
ať tu máme zábavu.

Jede vláček plný hraček
do kopců i do zatáček.
Pohádkový rychlovlak
syčí stejně jako drak.

Respektujte jedinečnost dítěte

I když to každý ví, rozhodně není na škodu tuto radu zopakovat. Každé dítě je jedinečné a odlišný vývoj může být jeho individuálním rysem. Rozhodně to nutně neznamená, že by vaše dítě bylo v nepořádku. Ve většině případů tomu tak skutečně není a dítko je jen trošku lenivější a nikam nechvátá. A bát se nemusíte ani v případě, že se nějaké odchylky najdou. Dnes už je naštěstí k dispozici spousta řešení a odborných cviků např. Vojtova metoda, které vašemu miminku určitě pomohou.

Zdroje informací:

- kniha Eva Kiedroňová Rozvíjej se děťátko

- www.psychomotoricka-poradna.cz

- www.avete-omne.cz

Rýma dokáže potrápit a znepříjemnit den nejednomu z nás. Obvykle sáhneme po horkém nápoji z lékárny nebo účinném spreji do nosu. Jenže co dělat, když rýma zlobí naše miminko?

Jak vzniká

Rýmu chytnete, ani nevíte jak. Počká si na vás v autobuse, tramvaji, obchodě nebo v čekárně u lékaře.  Řadíme ji mezi tzv. respirační onemocnění (tedy ty, která postihuje dýchací cesty). V drtivé většině to jsou sezónní nemoci jako například kašel, zánět průdušek, nosohltanu, mandlí či právě rýma.  Stačí, aby si (bezohledný) nakažený v kině nebo nákupním středisku nedal při kýchání a pšíkání ruku před pusu. Nebo sdíleným stejné sklenice, ručníku či příboru. Právě v uzavřených a nevětraných prostorech, kde se soustřeďuje větší množství lidí, se rýmě a dalším virovým nemocem velice líbí.

Zdravý nos je takový lapač nejrůznějších nečistot z ovzduší. Pokud (například v období chřipek a nachlazení) dojde k oslabení imunity, nosní sliznice se vysuší a viry snadněji pronikají do těla, kde dojde k zánětu. V tomto okamžiku se zaktivují osobní strážci našeho zdraví v podobě bílých krvinek. Ty rozšíří cévky, a ty zase zapříčiní otok sliznice a ta začne ve velkém produkovat hlen.

Je to jako obrovský dominový efekt, sled situací a akcí, které mají jeden jasný cíl: zvlhčit opět sliznici nosu. Hlen je ze za částku spíše bezbarvý a tekutý. Později se zabaví do bílo-zelena až žluta a konzistence je mnohem hustší.

Průběh rýmy mohou doprovázet i další onemocnění:

• otok a překrvení sliznice
• ucpání nebo naopak nosu
• zhoršení čichu,
• kýchání, svědění a dráždění v nose
• bolesti nebo tlak v obličeji a čele
• svědění a pálení očí a krku
• celková únava
• zvýšená tělesná teplota

Novorozenci a batolata

Ulevit od ucpaného nosu někomu, kdo ještě neoslavil jeden rok života a nemá všechny zuby je celkem oříšek. Dýchají především nosem (ústy to vzhledem k jejich ne zcela vyvinutému tělíčku není tak snadné). Proto jim i tak banální onemocnění jakým je rýma dokáže pěkně znepříjemnit život. Zkuste se vyhnout nešetrnému vytírání nosu papírovým (či zvlčeným) kapesníčkem. Citlivá nosní sliznice totiž zareaguje na hrubě zacházení tak, že zduří a tím ztíží ještě více malému pacientovi dýchání. Lepší bude vatový tamponek (viz níže).

Odsávačky hlenů

Jednodušší (a šetrnější) metodu představuje použití odsávačky hlenů. Ty klasické jsou vyrobeny z průhledného plastu (což je velmi praktické, protože vidíte množství odsátého hlenu) s dvěma hadičkami, které jsou napojeny na nádobku, kde se zachytí odsátý hlen. Před použitím je nutné odsávačku důkladně vymýt horkou vodou, vyvařit a nechat volně uschnout. Předejdete tak infikování případnými nečistotami nosánek vašeho miminka.

                                                Jak správně použít odsávačku hlenů?

• Klasická odsávačka hlenů

Vložte si hadičku s modrou koncovkou do úst, konec hadičky zvlhčete a pomalým tlakem ji vsunete dítěti do nosní dírky. Ne moc hluboko, stačí asi 5 až 6 centimetrů. Poté stejně šetrně a opatrně hlen vysajte. Moderní odsávačky mají pojistku, která znemožňuje odsát přílišné množství hlenu. Miminko se bude usilovně bránit, vztekat a šít sebou, proto bude nejlepší, když do tohoto výkonu zapojíte i tatínka. A klidně se v odsávání střídat.

Většinou stačí odsávat před spánkem, protože taková rýma může být příčinou neklidného snění. Vždy ovšem dbejte, abyste dítě neporanili a hleny takto odsávejte zcela výjimečně. Na časté použití reaguje nosní sliznice zduřením a zvýšenou tvorbou hlenu, takže se dostanete do začarovaného kruhu.

• Odsávačka hlenů na vysavač

Kromě toho je nyní velice populární speciální odsávačka, která se připojí na vysavač. Je k miminku šetrnější už jen tím, že se nemusí zasouvat hluboko do nosu a celý proces trvá pouze několik vteřin. Cena odsávačky na vysavač se pohybuje kolem 400 Kč a je k dostání v lékárnách a zdravotnických potřebách.

Pomoc z lékárny

Dětem starším 6 měsíců můžete ulevit pomocí kapiček nebo spreje do nosu. Nepoužívejte je ale déle než jeden týden v kuse. Obsahují mořskou vodu, která by dlouhodobějším používáním mohla nosní sliznici spíše uškodit než ulevit. Z kapek doporučuji např. Nasivin Sensitive pro děti do jedno roku. Díky pohodlné aplikaci pomocí kapátka je celý proces dávkování rychlý a bezproblémový. Pro děti od jednoho roku už existuje ve formě spreje (vyrábí také např. Humex, Physiomer, Stérimar).

Účinné jsou také aromaterapeutické oleje, které stačí několikrát denně nastříkat do ovzduší, kde miminko pobývá či spí. Při rýmě a nachlazení potřete děťátku olej na hrudníka chodidla, bude se mu lépe dýchat.

Přírodní cesta

Dáváte přednost přirozenější a šetrnější cestě? Zkuste nos vytírat směsí velmi slabého výtažku z borovice, máty, eukalyptu nebo azulenu v neutrálním (například mandlovém) oleji.

Dudlík, který uleví

Novinkou, která pomůže ulevit ucpaný nos malým marodům, je speciální inhalační dudlík se speciální čepičkou. Ta se otevře a naplní vatou s esenciálním olejem. Éterické výpary tak přecházejí přímo do nosu a dýchání je snazší.

Hlavu vzhůru

Dva až tři polštáře zvednou hlavu a tím vám pomohou lépe dýchat. Zkuste tento trik i u vašeho děťátka. Prckovi, kterému ještě není ani rok zvedněte spíše nohy postýlky(to proto, že se nedoporučuje dávat dětem do jednoho roku pod hlavu polštář). Asi o 10 centimetrů, skvěle poslouží například knihy nebo jiné pevné předměty, které nepodklouznou ani pod divočejšími nočními pohyby.

Vlhký vzduch

Další účinnou metodou, jak ulevit ucpanému nosu je zvlhčovat vzduch v místnosti. V každém hobby marketu koupíte keramický zvlhčovat vzduchu, který se přiloží na radiátor, stojí kolem sta korun. Naplňte ho vodou, zapněte topení a máte vystaráno. O něco dražší je jeho elektrická verze, která zároveň slouží i jako čistička vzduchu (výhodné, pokud máte doma alergika). Nebo pokryjte rám postýlky nebo topení namočenými a vyždímanými plenkami/ručníky.

S teplotou v pokoji to nepřehánějte: ideální je rozmezí mezi 18°C a 20°C a často větrejte (v mezidobí miminko důkladně přikryjte peřinou, ať nenastydne ještě víc).

V neposlední řadě dbejte na to, aby miminko dostatečně pilo. Ať už mateřské mléko, ovocný či bylinkový čaj, zředěný džus či ovocnou šťávu. 

Máte i vy tip, jak ulevit malému marodovi od rýmy? Pokud ne, můžete se inspirovat zde:

Jak zbyvit dvou měsíčního kojence rýmy?

Jak se pozná rýma u miminka?

Rýma a kašel - jak na ně?

Rýma u kojence - jak nahradit nefunkční odsávačku?

Syn má stále rýmu - znáte přírodní látky, které pomohou?

Rýma u ročního dítěte

Použité zdroje:

E-lekárnice

Moje zdraví

 „Já rodit první dceru doma, tak jsme to pravděpodobně nepřežily ani jedna. Navíc jí druhý den objevili v krvi infekci. To by asi doma taky nikdo nezjistil.“ denyzuza06 z diskuzního fóra Také vás tak vytáčí domácí porody?

Možná je to o štěstí, možná o dispozicích a duševním a tělesném stavu. Každá z nás, ať si sáhne do svědomí, jestli zvládne rodit doma. Klobouk dolů před ženami, které to daly. Myslím, že si s tou myšlenkou pohrává každá z nás. 

Jak to je

Současný zdravotnický systém uznává dva druhy porodů. Lékařsky vedený nabízí medikamenty k tlumení bolesti a zajištění bezpečnosti rodičky i dítěte. Druhou možností je tzv. přirozený porod. Tedy takový, který samovolně začne, samovolně probíhá a také tak skončí. Není vyvoláván ani urychlován. Musí být u něho přítomna porodní asistentka, která podle zákona může vykonávat svou práci v jakémkoliv prostředí, takže i v domácím prostředí a je uznávaná jako zodpovědný zdravotní pracovník.

Porod doma není určený pro každého. Jsou určité stavy, při kterých žena už během těhotenství ví, že nemůže rodit doma:

• cukrovka, vysoký krevní tlak, křečové stavy, různá chronická onemocnění
• císařský řez u předcházejícího porodu
• těhotenské komplikace jako např. preeklampsie
• porod nastane dříve než před 37. týdnem těhotenství nebo těhotenství trvá déle než 41 týdnů

Lékaři nejsou všeobecně ztotožnění s porody doma vzhledem k možným komplikacím, které mohou nastat. Když nastanou komplikace, ne vždy se podaří přijet do porodnice včas. Porody doma jsou nebezpečné i z toho hlediska, že dítě se musí neustále sledovat po porodu, zda nemá projevy infekce nebo vrozené vývojové vady, stejně tak se sleduje i novorozenecká žloutenka.

Při komplikovaném porodu je v nemocnici pro rodičku a dítě zabezpečená okamžitá a nevyhnutelná péče, která je o hodně rychlejší než při porodu doma. Plánované porody doma mají podle statistik dvojnásobné až trojnásobné riziko úmrtí novorozenců než porody vedené v porodnici. Jaké potíže mohou během porodu doma nastat?

Pupečníkové komplikace

 „….znám pár maminek, které rodily doma a neměly s tím dobré zkušenosti. Jedno dítě dokonce umřelo, protože bylo omotané kolem pupeční šnůry. Druhému při porodu ochrnula část končetin.“ lusinda485 z diskuzního fóra Porod doma?

Pupečník spojuje plod s placentou a je tedy velice důležitý pro plnohodnotný život dítěte v břiše. Pokud se kolem něj obtočí pupečník a během porodu se utáhne, sníží se tak průtok krve a objeví se známky nedostatku kyslíku. Za porodu se může klička pupečníku kolem těla utáhnout a průtok krve vázne. Pozná se podle zpomalení ozev. Zprvu za kontrakcí, později trvalého. Pokud se tak stane, porod musí být neprodleně ukončen. Při naléhání je pupečník stlačen v porodních cestách kolem dítěte. Nejčastěji se tak děje při mohutném odtoku plodové vody, kdy se pupečník může dostat až do pochvy nebo dokonce před zevní rodidla. Tato situace musí být řešena akutním císařským řezem. U polohy podélné hlavičkou se tato komplikace objevuje sice vzácně, zato je však velice závažná.

Předčasné odlučování normálně nasedajícího lůžka

Za předčasné se považuje odlučování placenty v posledních třech měsících těhotenství nebo v první a druhé době porodní. Tato komplikace je velmi nebezpečná pro rodičku i dítě. Objeví se výrazná změna ozev, děloha vykazuje vyšší svalové napětí, trvale v kontrakcích a bolestivá. Tato situace může vyústit mnohočetnými krevními sraženinami v cévách, a dokonce až smrtí rodičky. Situaci je nutné řešit císařským řezem.

Embolie plodovou vodou

Přestože je tato komplikace velice vzácná, neměli bychom na ni zapomínat. Predispozicí může být například velký plod nebo nadměrná a vystupňovaná děložní činnost. K embolii vodou plodovou dochází při proniknutí i malého množství plodové vody do cévního řečiště matky. Následky jsou velmi kritické, téměř pro polovinu žen smrtelné. I když většina novorozenců přežije, zhruba u poloviny z nich je zjištěno poškození mozku. Mezi příznaky této embolie patří náhlá extrémní dušnost, modravé až modrofialové zbarvení kůře a sliznic a pokles krevního tlaku. V této situaci je velmi důležité porod co nejrychleji ukončit.

Ruptura dělohy

„….mám kamarádku u které po ruptuře III. stupně indikovali císaře. Druhou dceru rodila sekcí, prý jí vůbec nedoporučovali, aby rodila normálně….“ Lutta z diskuzního fóra Porod po ruptuře II stupně.

Mezi další vzácné, ale velmi závažné komplikace patří také ruptura dělohy. Umírá při ní asi 5 % matek a až polovina novorozenců. Jde prasknutí o dělohy během porodu. Jde o život ohrožující stav, kdy je ohrožena matka i dítě. K ruptuře může dojít na normální, zdravé děloze, ale i na děloze s jizvou po předchozím císařském řezu.

Nejčastěji se objevuje u žen po císařském řezu v místě jizvy nebo u těch s oslabenou svalovinu dělohy po několika porodech nebo při podání nadměrného množství léků při porodu. Nedá se předpovědět ani diagnostikovat. Od stanovení diagnózy se musí tento urgentní stav vyřešit do 40 minut, protože hrozí úmrtí matky i dítěte. Při podezření na rupturu se těhotenství ukončí císařským řezem. Pokud došlo k ruptuře je potřeba okamžitě provést operační zákrok, zastavit krvácení. V závažných případech se odstraní děloha. Léčba je závislá na stupni krvácení, rozsahu ruptury, celkovém stavu matky, plánování dalšího těhotenství v budoucnosti a podobně.

Poruchy placenty

Jsou spojené s odlučováním placenty. Nejčastěji jde o zadržení části placenty a plodových obalů v děloze a riziku vysokým ztrátám krve. Porucha odlučování placenty může být mimo jiné vyvolaná vyčerpáním děložní svaloviny po dlouhotrvajícím porodu. Kromě toho hrozí i předčasné odloučení od lůžka. Často se to zjistí po porodu. Při odloučení placenty ve větším rozsahu pocítí těhotná náhlou bolest v břiše, je jí nevolno, je neklidná, dušná, má pocit napínání v břiše, objevují se příznaky šoku. Děloha je na pohmat tvrdá a napjatá. Při odloučení více než čtvrtiny plochy placenty plod odumírá.

Zdroj informací:

Bakalářská práce Petry Hrubešové Porod doma – přínos nebo hazard?, univerzita Pardubice, fakulta zdravotnických studií, 2011

Diplomová práce Maríny Vlhové Plánované porody doma, UK, 1. lékařská fakulta, Ústav teorie a praxe ošetřovatelství, 2007

Naše porodnice

Šíří se u vás ve školce, nebo škole neštovice? Pak je vysoká pravděpodobnost, že je chytne i vaše dítko. Pokud máte doma i kojence, může být nemocí ohrožen i on. Nač se připravit?

Riziko nákazy je vysoké

Neštovice neboli varicella je vysoce infekční onemocnění. Pokud je některé dítě v kolektivu infekční, je vysoce pravděpodobné, že se nakazí i další děti. Pokud chytne nemoc například sourozenec, je skoro jisté, že za určitou dobu onemocní i jeho sestra či bratr.

Neštovice se projevují pupínky s výsevem po celém těle, hodně jich bývá na hrudníku, na pažích, na obličeji. Hlavička pupínku mokvá, pupínky dítě svědí. Svědivost pokračuje zhruba dva až šest dnů a je dětmi vnímána různě. Některé se může uškrábat, jiné dítě pupínky ani nezaznamená. Na zmírnění svědění se používá tekutý pudr, někteří lékaři doporučují koupel v hypermanganu. Jiní lékaři radí pro změnu nekoupat vůbec do té doby, než neštovice zaschnou. Poté by už neměly být infekční.

Pokud jdete s neštovicemi k lékaři, zavolejte mu předem a zeptejte se, kde se máte s dítětem zdržovat. Lékaři mají k dispozici speciální místnosti, kde vyšetřují nakažlivé děti, aby nepřišly do styku se zdravými. Nakazit se může i malé miminko. To, že kojené dítě neonemocní, není takúplně pravda. Pokud má maminka v těle protilátky proti neštovicím, přejdou skrze mateřské mléko i na miminko. Pokud je ale nemá, miminko chráněné není.

„Syn je chytil od chlapečka, se kterým jsme se jenom potkali ve výtahu, a který je zrovna měl. Vůbec se nedotýkali, jen jsme vyjeli 3 patra,“ píše maminka Helena.

Udržte ho doma

Nemoc bývá někdy doprovázena horečkou a dítě je celkově slabé a spavé, velmi často se ale můžete setkat s tím, že dítěti není na první pohled vůbec nic, tím se ale nenechejte v žádném případě zmást! Ačkoliv může mít totiž nemoc u dětí velmi mírný, či až neznatelný průběh, stále se jedná o závažnou chorobu, která může mít na dětskou obranyschopnost značný vliv.

Ačkoliv se tedy dítě bude jevit, že je mu dobře a bude chtít ven, udržte ho doma, a to po dostatečně dlouhou dobu. Jednak tak zabráníte tomu, aby dítě nakazilo jiné dítě (po dobu minimálně tří týdnů by nemělo přijít se zdravými dětmi do styku), dále pak abyste ho zbytečně neoslabili. „Naše dcera přinesla neštovice ze školky v polovině ledna. Když jsme přišli za 10 dní na kontrolu, lékař ji nechal ještě další týden doma. Nám to nevadilo, protože je v té době chytla i ta starší, takže jsou doma obě doteď, takže u nás tři týdny,“ uvádí maminka Silva.

Na imunitu má velký vliv

Neštovice totiž umí s imunitou pořádně zamávat. Dítě může chytit nějakou další chorobu, v tomto období je totiž mimořádně náchylné. A tak, i když vám doma už leze po hlavě, vydržte a dokud lékař nepovolí, zůstaňte s ním doma, klidně i měsíc. Ještě déle by dítě nemělo provádět nějakou zásadnější tělesnou aktivitu, na vše jděte pěkně pozvolna. Neplánujte si na tuto dobu dovolenou, mějte pořád na paměti, že je dítě oslabené. Nepouštějte ho na přímé sluníčko.

Očkovat?

O tom, zda je lepší neštovice prodělat, nebo proti nim očkovat, se lékaři stále přou. Podle jednoho názoru prý jsou neštovice u očkovaného mnohem mírnější a mají na jeho zdraví mnohem menší vliv. Nedoporučuje se ale vyhledávat nákazu cíleně. Některé matky totiž se svým dítětem navštěvují nemocné děti, aby jejich dítko neštovice chytlo řízeně. Lékaři proti tomu varují. Nikdy totiž nevíte, zda se v dítěti právě nezačíná šířit nějaká nákaza, která by mohla průběh neštovic zkomplikovat.

Zdroj:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Plan%C3%A9_ne%C5%A1tovice 

http://www.danieldrazan.cz

Fyzioterapeuté se shodují, že správná manipulace je u novorozenců a kojenců velmi důležitá a podstatně ovlivňuje jejich motorický vývoj. A také v tom, že dost často bohužel s miminkem manipulujeme nesprávně.

Čím je dítě mladší, tím větší vliv na něho naše manipulace má. Především u novorozenců musíme dbát zvýšené opatrnosti. Při zvedání, pokládání i přebalování bychom měly s miminkem pohybovat pomalu a klidně. Trhavé, rychlé a necitlivé pohyby u něho vyvolají tzv. Moroův neboli úlekový reflex, který přetrvává zhruba do 4. měsíce. Při něm miminko rozhodí rukama do stran a zároveň se spustí stresová reakce, kterou často doprovází pláč.

Jak správně s miminkem zacházet?

Dokud děťátko samo a jistě nedrží hlavičku, měly bychom ji vždy jistit my. Jeho hlava je oproti zbytku těla velice těžká a při jejím nekontrolovaném záklonu může velice snadno dojít k poškození jemných struktur dětské páteře, při intenzivnějším pohybu pak i třeba k otřesu mozku. S miminkem v žádném případě netřeseme, viz Syndrom třeseného dítěte.

Co se týká nošení a chování dětí, nejčastěji asi využijeme polohu „Klubíčko“ a „Tygřík“. Dokud není dítě dostatečně zpevněno v zádech, nenosíme ho ve svislé poloze. I na odříhnutí je lepší volit jednu ze zmíněných poloh. Nebojte, fungují stejně dobře jako známé (a nevhodné) přehazování přes rameno. Je nutné naučit se miminko chovat na obě ruce a pravidelně je střídat, abychom podporovali jeho symetrický rozvoj. Podívejte se na videa, kde obě polohy dobře uvidíte.

        Klubíčko

        Tygřík

Bezpečné přebalování

Při přebalování je důležité, abychom zadeček miminka zvedali za obě dolní končetiny. Nikdy jen za jednu. Také je dobré nechávat miminko nějaký čas bez plenek, které částečně omezují pohyb. Od narození necháváme miminka v bdělém stavu několikrát denně položené na bříšku, aby mohla trénovat zvedání hlavičky. Postupem času bude dítě na břiše trávit více a více času, což je pro další vývoj nezbytné.

Bezpečné koupání

Další kapitolou je manipulace s děťátkem při koupání. Je nutné dbát zvýšené opatrnosti, protože mokrý kojenec je velice kluzký. Jak správně miminko koupat, manipulovat s ním a hrát si, uvidíte v následujícím videu, které kromě klubíčka a tygříka nabídne i polohu pro mytí zadečku a postup zvedání a pokládání miminka.

Když trochu povyroste

Jak dítě roste a nabývá na jistotě v ovládání svého tělíčka, naučí se držet hlavičku samo, později zpevní celý trup při lezení a posadí se. V této chvíli se již nemusíme obávat nosit dítě vertikálně, jeho páteř je na to již připravena. V této fázi již většinou tráví dítě více času vlastním aktivním pohybem a opouští maminčinu náruč.

Jak vidíte, správná manipulace s dítětem není vůbec obtížná a přitom je velice důležitá. I v případě, že pediatr shledá nějakou nesrovnalost v motorickém vývoji vašeho dítka, můžete dobrou manipulací leccos ovlivnit. V tomto případě si ale raději nechte poradit od zkušeného fyzioterapeuta.

Chcete si přivydělat na mateřské či rodičovské dovolené nějakou tu korunu, ale přitom nemáte k dispozici hlídání a nechcete pracovat jen z domova? U některých profesí lze využít tzv. coworking, čili sdílenou kancelář, kde vám dokonce pohlídají děti a vy můžete v klidu pracovat! 

Stačí vám počítač a internet

Je celá řada prací, které můžete vykonávat odkudkoliv, pouze prostřednictvím počítače a připojení k internetu. Potřebujete k tomu pouze jeden základní předpoklad, klid na práci. A té je s prckem velmi málo. Pokud nemáte k dispozici hlídání v podobě babičky, či kamarádky a je-li váš prcek ještě příliš malý na to, aby byl třeba ve školce, můžete pracovat v coworkingu. Sdílená kancelář vám nabídne pracovní místo, připojení k internetu, někdy i počítač nebo notebook, pokud byste náhodou neměli vlastní.

"V roce malého jsem se vrátila na svou původní pozici na 0,6 úvazek. Nutno ale podotknout, že mi zaměstnavatel vyšel maximálně vstříc, takže většinou pracuji z domova a 2krát týdně chodím na dopoledne nebo odpoledne do kanceláře. Na tu dobu je malý v soukromé školičce," takto řeší práci na rodičovské maminka z Rakovníka.

via GIPHY

Nepracujete sama

Můžete se zde tedy uvelebit a pracovat třeba na vlastním e-shopu, vystavování faktur, psaní článků, provozování webových stránek, nebo jiné činnosti. V kanceláři navíc nepracujete sama, ale dochází sem ještě další lidé, což může pozitivně působit i pokud se cítíte na rodičovské poněkud osamocena. Přitom je zde ale klid na práci a ticho. Můžete si zde pochopitelně uvařit kávu, zatelefonovat, či třeba sjednat schůzku, k dispozici bývá i zasedací místnost, k půjčení dále třeba projektor.

Pracovat i s dětmi

Uvedený výčet možností by nebyl tak ojedinělý, coworkingová centra vznikají jako houby po dešti, novinkou jsou ale coworkingová centra, kde vám také pohlídají děti a vy máte klid na práci. Centrum funguje tak, že v herně dítě odložíte, kde si ho převezme chůva a vy se můžete vydat vedle, do místnosti, kde se pracuje. Ta není daleko, takže v případě, že je děťátko neklidné, ho můžete dojít utišit, ale zároveň dost daleko, aby vás vaše dítko nerušilo.

via GIPHY

Chůvy se postarají

Chůvy se přitom snaží dítě zvládnout co nejvíce samy, abyste mohla narušeně pracovat, přesto je ale blízkost mámy výhodná: „Do coworkingu chodím už skoro rok a jen jednou mě chůvy přivolaly, neboť byl Jonáš špatně naladěný a plačtivý. Co se dalo dělat, šli jsme domů...“ uvádí maminka Míša. Hlídají se už ty nejmenší děti, někde vám řeknou, že můžete zkusit přijít i s miminkem: „Stáří dítěte je nám celkem jedno, hlavní je, zda je hlídatelné,“ potvrzují třeba v coworkingovém centru na Praze 9.

A kolik za to?

V tomto centru nabízí coworking s hlídáním dětí za velmi příjemné ceny, podle permanentky vás hodina vyjde třeba jen na padesát korun, neboť je tento program dotován. Nejvíce podobných center najdeme v Praze, dále pak Brně, Hradci Králové. Nejlevnější hlídání pořídíte tedy za padesát korun, obvyklejší je cena kolem osmdesáti korun. V centrech pro rodiče s dětmi, která nejsou dotovaná, je pak cena kolem 120 korun za hodinu, a to včetně hlídání a pracovního místa. 

Možná už máte doma dětí dost, možná vám ke štěstí stačilo jedno. Na otázku, zda chcete mít další dítě, jste si s partnerem řekli ne. Kariéra vaší dělohy je u konce a zřejmě hledáte antikoncepci, která vám dodá klid a jistotu. 

Přirozená antikoncepce

Přirozená antikoncepce nebo taky symptotermální metoda již svým názvem napovídá, že je založena na sledování tělesných symptomů, hlavně tělesné teploty a hustoty poševního hlenu.

Jako zkušená žena jistě víte, jak vaše tělo funguje. Při sledování vašeho těla, za pomoci zapisování menstruačního cyklu, teploty a hustoty hlenu, eventuálně i stavu děložního čípku, dosáhnete určení plodných dnů a tím se můžete před otěhotněním chránit zcela přirozeně.

V plodných dnech se tak můžete před otěhotněním chránit buď  bariérovou antikoncepční metodou – kondomem či pesarem, či sexuálně abstinovat. Sexuální abstinence během plodných dnů je ovšem největší nevýhoda celé této metody, jelikož chuť a sexuální vášeň je v těchto dnech nejvyšší.

Přirozená antikoncepce za pomoci výpočtu či vysledování plodných dnů je metoda nevědecká a spolu s metodou přerušované soulože je často lékaři považována za nejméně bezpečnou možnost. Ti upozorňují na škálu možností, při kterých může selhat. 

Stěžejním prvkem této metody je vzájemná důvěra, důvěra ve vlastní tělo a jeho znalost, která vám pomůže tuto metodu udržovat plně funkční, bez vedlejších účinků a zcela zdarma.

Nitroděložní tělísko

Ze všech dlouhodobých antikoncepcí je nitroděložní tělísko nejpoužívanější. Jedná se o malý plastový či kovový předmět ve tvaru písmene T a velikosti 3 x 3 centimetry. Zavádí se vaginálně při běžné návštěvě gynekologa, ideálně v první či druhý den menstruace. Po zavedení je nutno počítat s prodlouženým krvácením či špiněním, cyklus by se měl upravit do šesti měsíců. Poranění při zavádění tělíska či jeho vypadnutí nebo vypuzení, jsou velmi vzácná.

Vybírat lze z několika typů, hlavní dva jsou hormonální a nehormonální – hormonální tělísko postupně uvolňuje účinnou látku do dělohy, to nehormonální funguje na principu uvolňování iontů mědi.

Hormonální tělísko neboli nitroděložní systém

Nitroděložní systém znamená, že tělísko uvolňuje do dělohy malé množství hormonu levonorgestrelu, který chrání děložní sliznici a zahušťuje sekret v děložním hrdle.

Hustý sekret je hůře prostupný pro spermie, také brání růstu sliznice děložní, což brání uhnízdění plodového vejce. Zároveň funguje i mechanicky. Antikoncepční účinnost je srovnatelná se sterilizací.

Účinnost tohoto tělíska je asi pět let, ihned po vyjmutí tělíska lze otěhotnět.

Mezi rizika užívání hormonálního tělíska patří zvýšené menstruační krvácení v jeho délce i síle.

Nitroděložní tělísko bez hormonu

Zavádí se stejným způsobem, je často vyrobené z umělé hmoty a princip jeho fungování tkví v nejčastěji měděném drátku, jehož ionty uvolňované do dělohy mají toxický vliv na spermie a brání jim v cestě pohlavním ústrojím. Zároveň tělísko funguje samo o sobě jako cizí těleso, čímž přitahuje množství bílých krvinek a ty se vrhají na spermie.

Nitroděložní tělíska se obvykle zavádějí na nejvýše 5 let, pak se doporučuje jejich výměna.

Cena nehormonálního tělíska je nejpříznivější ze všech antikoncepčních metod, jedno zavedení stojí okolo 1000 Kč.

Nevýhoda nehormonálního tělíska bez účinné látky je možné prodloužené a intenzivnější menstruační krvácení. Tělísko je nevhodné pro ženy, které trpí na opakované infekce dělohy či vejcovodů. Nevhodné je také v případě, že jste prodělala mimoděložní těhotenství, jelikož tělísko před ním nechrání. Další kontraindikace jsou stavy a diagnózy spojené s krevními anomáliemi.

Trvalé řešení – sterilizace

V případě, že jste o rozhodnutí nemít další děti, nabízí se vám trvalé a velmi pohodlné řešení zabránění početí.

Sterilizace je nejčastěji prováděna ze zdravotních důvodů či věku, kdy jsou si ženy jisty, že další potomky mít nechtějí. Odnedávna je sterilizace dostupná za mírnějších podmínek - dříve byla prováděna sterilizace pouze ze zdravotních důvodů nebo nejdříve po porodu čtyřech dětí, u žen starších 35 let po porodu tří dětí.

Nyní o ní může zažádat žena starší 21 let bez ohledu na to, zda rodila, či nerodila. Jediným omezením je ochranná čtrnáctidenní lhůta, kterou má žena po podání žádosti na rozmyšlenou.

Ženská sterilizace se provádí operativně, kdy laparoskopicky vedené nástroje uzavřou průchodnost vaječníků svorkami, stehem či působením tepla. Výkon lze provést zároveň při císařském řezu.

Cyklus zůstává zachován, veškeré funkce ženských orgánů jsou zachovány,
žena může znovu otěhotnět při umělém oplodnění.

Zákrok s sebou nese běžná operační rizika, vedlejší účinky této metody nejsou žádné. Zákrok není hrazen z veřejného zdravotního pojištění, pokud není prováděn ze zdravotních důvodů, výkon stojí kolem deseti tisíc korun.

V západní Evropě, například ve Velké Británii, se k přerušení vejcovodů již přistupuje i vaginálně, tedy minimálně invazivně. Doufejme tedy, že tato metoda brzy bude dostupná i u nás a tím se stane naprosto nejméně rizikovou.

Sterilizace je možná i v případě mužů

Vasektomie je přerušení chámovodů, což je trubice sloužící k vedení ejakulátu. Vasektomie se provádí ambulantně, pouze s lokální anestezií, malým řezem či bezskalpelovou metodou pomocí prstence a je nízkoriziková. Vasektomie nemá žádný vliv na kvalitu erekce a orgasmu.

Sterilizace přichází po asi třech měsících, kdy má dojít ke kontrolním dvaceti ejakulacím, během niž dojde ke spotřebování spermií a po kontrole na spermiogramu se určí, zda je ejakulát bez spermií.

Ani tato metoda není nevratná. Moderní mikrochirurgie dokáže přerušení napravit ve vysokém procentu případů. Je možné odebrání spermií, kterým není umožněno projít přerušeným chámovodem a provést umělé oplodnění. Výkon na vlastní žádost není hrazen z pojištění a stojí kolem 14 tisíc korun.

V případě trvalých sterilizačních výkonů je třeba mít na paměti všechna rizika, která si jen ve svém životě dovedete představit - spojená s tím, že nebudete moci mít další děti či cesta k nim bude složitá a již nikdy ne přirozená. Ať už k máme k různým metodám různé postoje a názory, rozhodně lze jejich vynález považovat za velký přínos lidstvu a hlavně ženám, které jsou o mnoho svobodnější.

Zdroj: antikoncepce.cz, wikipedie.org, porodnice.cz

Odběr plodové vody je pro některé maminky strašákem, některé ho vyloženě vyžadují. V praxi se ale nařizuje méně často než dříve. Proč? Existují totiž metody, které o zdraví miminka vypovídají stále přesněji.

Odhalí odchylky chromozomů

Odběr plodové vody se budoucí mamince doporučuje (nikoliv nařizuje, vždy jde o dobrovolné rozhodnutí na základě předložených faktů) při určitých indikacích. Může jít o špatné výsledky biochemického testu, dále pak z ultrazvuku, zejména pokud jsou hodnoty tzv. šíjového projasnění jiné než obvyklé a pokud není vidět nosní kůstka. To jsou příznaky, které mohou svědčit o tom, že děťátko může, nikoliv musí mít nějaké postižení.

Indikací je také věk maminky, po třicátém pátém roce věku výrazně vzrůstá riziko chromozomální aberace (tedy mutace chromozomu): zejména Downova syndromu, Patauova syndromu a Edwardsova syndromu. Zatímco s Downovým syndromem žít lze a míra postižení může být různé, další dva syndromy jsou většinou s životem neslučitelné, nebo jen po krátkou dobu. Díky odběru plodové vody je možné prozkoumat, zda miminko některou chromozomální odchylkou netrpí.

Bolet může a nemusí

Odběr plodové vody (ještě dříve se provádí odběr choriových klků, jehož postup je velmi podobný) se provádí na odborném pracovišti, a to zhruba od 16. týdne těhotenství. Provádí se při plném vědomí. Žena si lehne na lůžko a odhalí břicho. Lékař sleduje neustále na velmi podrobném ultrazvuku ženinu dělohu a zároveň tenkou dlouhou jehlou propíchne břišní stěnu a poté odsaje malé množství tekutiny.

Zákrok nemusí žena ani pocítit, ale může ho také vnímat značně nepříjemně: „Odběr plodové vody jsem absolvovala dvakrát. Při prvním odběru jsem necítila vůbec nic, jen malinkatý tlak, ale rozhodně ne bolest. Když jsem čekala druhé dítě, šla jsem na odběr zcela bez strachu. Jaké bylo moje překvapení, když mě píchnutí jehlou pořádně zabolelo, až jsem vykřikla! Naštěstí to trvá jen malou chvilku,“ uvádí maminka Míša.

Bolestivost závisí na tom, kde je dítě v břiše umístěné, kde je placenta a kudy vede lékař vpich. Těžko tedy dopředu tušit, jak a zda bude zákrok bolet.

Dostanete výsledky a zbytek je na vás

Výsledky jsou k dispozici většinou do týdne. Díky nim lékaři získávají skoro stoprocentní jistotu, že dítě nebude trpět nějakou chromozomální odchylkou, dále takto lze zjistit s jistotou pohlaví dítěte. Výsledky sdělí lékař matce a je na ní, jak s nimi naloží. V případě, že je vše v pořádku, není co řešit.

Pokud se však odhalí nějaká odchylka, je na ženě, zda bude chtít v těhotenství pokračovat. To, čeho se ženy v souvislosti s odběrem plodové vody obávají, není ani tak bolestivost, ale možnost potratu. Lékařské záznamy udávají možnost kolem jednoho procenta, což se rovná prakticky stejné možnosti, jako kdyby odběr nebyl proveden, ale i to nastávající maminky děsí. A to určitě není dobře.

Lékaři se tedy snaží odběr plodové vody doporučovat jen tehdy, pakliže to má opravdu smysl a o zdraví miminka není možné se informovat jinak.

Jedině odběr dá jistotu

Zde je nutno ovšem upozornit na jednu, zcela zásadní věc. Zatímco všechny ostatní metody jsou pouze indikační, tedy s různě velkou pravděpodobností napovídají, jak na tom plod je, odběr plodové vody je sázka na jistotu. Je tedy dobré vědět, že ačkoliv veškerá dostupná vyšetření (biochemie a ultrazvuk) dopadnou dobře, vždy existuje určitá možnost, že dítě nebude v pořádku.

Pokud žena nechce absolvovat odběr plodové vody, má na výběr test Downova syndromu z krve matky, ale je třeba si ho v plné výši uhradit, což činí 12 500 korun. Tento test se provádí z krve a jeho pravděpodobnost se udává 98%, zhruba o procento nižší pravděpodobnost má například test z krve, i ten se provádí z krve a potrat tedy nehrozí.

Ultrazvuk toho nabízí stále více

Naštěstí se neustále vylepšují metody rozpoznání odchylek z ultrazvuku. Lékaři dnes dokážou poznat skutečně mnohé, díky mezinárodní spolupráci své metody neustále zpřesňují. Právě detailní vyšetření na špičkovém přístroji je tak dnes klíčem k posouzení, zda je odběr plodové vody skutečně nutný.

Jak se takové vyšetření provádí? Ve zkratce lékaři dnes již vědí, že plod, který je postižený Downovým syndromem, vykazuje jisté odlišnosti. Kromě šíjového projasnění, nosní kůstky, jsou to změny například na srdíčku dítěte, střevních kličkách, nebo u ledvin. Pokud lékař najde více varovných signálů, pak teprve může odběr plodové vody doporučit. Pozitivní navíc je, že se tyto metody zdokonalují doslova každým měsícem.

Zdroj: www.gennet.cz

www.mzcr.cz

Málokteré dítě je „tabulkové“ a začíná s plazením, sezením, či chozením tehdy, kdy se v chytrých knihách píše, že je to obvyklé. Speciálně chůze maminky dost trápí. Co dělat, když se vaše děťátko ne a ne rozeběhnout?

Rozdíly jsou obrovské

Čím jsou miminka starší, tím mezi nimi najdeme větší rozdíly. Začíná to pasením koníčků a přetáčením na bříško. Dále má jít vývoj přes stavění se na kolínka, lezení po čtyřech, sezení, chůzi kolem nábytku až po vlastní samostatnou chůzi. Měl by jít, ale mnohdy to tak prostě není, což ale nemusí naprosto nic znamenat. Vývoj dítěte je totiž naprosto individuální, což vám řeknou hlavně maminky, které mají více dětí. Žádný vývoj nebyl jako přes kopírák a přes stejnou nebo podobnou výchovu děti začínají lézt, sedět, stát a chodit v jinou dobu.

Nepanikařte!

Mnohé maminky tak začínají v určitých obdobích panikařit, a to není dobře. Mějte totiž na paměti, že zdravý vývoj vašeho dítěte střeží ze všeho nejlépe váš pediatr, který by měl získat vaši plnou důvěru. Slouží k tomu naplánované prohlídky dítěte, během kterých pediatr překontroluje, zda se miminko vyvíjí správně, zda dostatečně zapojuje svalové skupiny, zda roste souměrně. Pokud najde jakoukoliv nesrovnalost, včas vás na ni upozorní a navrhne řešení. Tím může být na začátku jen cvičení, nebo rovnou specializované vyšetření, třeba na neurologii. Věřte tedy, že pakliže chodíte pravidelně k lékaři a ten nesezná na dítěti nějakou nesrovnalost, vše by mělo být v pořádku.

Okolí si nevšímejte

Některé maminky vyjadřují nelibost nad svým okolím, které může mamince fakt, že dítě ještě nechodí, dát nepěkně pocítit: „Každý za mnou chodil, jestli není syn postižený, že pořád nechodí. Byla jsem na to úplně alergická. Přijde mi, že v dnešní době, jak dítko úderem 12ti měsíců neudělá první krok, tak je to špatně...“ svěřuje se maminka Martina. Heslo číslo jedna tedy zní, v žádném případě se nenechejte rozhodit poznámkami babiček, kamarádek, či známých. Vy sama znáte své dítě nejlépe a víte, co je pro ně nejlepší!

Necvičte

Pokud lékař nenařídí, nepouštějte se do žádného speciálního posilování, či cvičení. Rozhodně si nemyslete, že dítě nějak rozchodíte sama. Vývoj zkrátka a dobře nejde přeskočit, vzpomeňte si, kdy vaše dítě začalo s přetáčením atd. Dítě si musí všemi vývojovými fázemi projít samo, nic nejde přeskočit. Dítěti s časnější chůzí nepomůžete, naopak mu můžete uškodit! Proto ho nevoďte za ručičky, pokud není ještě natolik pevné, aby šlo jen o občasnou oporu. Pokud samo neleze, nepodkládejte mu nožičky, jak to některé maminky dělají, i to je špatně. Dítě dělá podvědomě to, co je pro něj a pro jeho vývoj nejlepší.

Trpělivost

Buďte trpělivá. I když dítě dlouho nechodí a vy ztrácíte naději, většinou se najednou stane to, že se rozeběhne a vám nastane úplně jiný život: „Syn se začal přetáčet v devíti měsících, v jedenácti měsících se teprve plazil, seděl ve třinácti měsících, lézt po čtyřech začal až v patnácti měsících, poté i chodil kolem nábytku. Své skutečně samostatné krůčky udělal až v devatenácti měsících. Je to zcela zdravé dítě a nyní v necelých dvou letech běhá úplně stejně jako jiné děti jeho věku,“ uklidňuje maminka Katka. Vytrvejte a pokud vás lékař ujistí, že nenašel žádný problém, prostě počkejte, ono to přijde.

Návrat po rodičovské dovolené může být pro mnoho maminek poněkud šokující. O to více, pokud se vrací po tzv. řetězené rodičovské dovolené, která trvala hodně let. Není se ale čeho bát, stačí na návrat do práce myslet s mírným předstihem a zvládnete ho levou zadní. Vždyť co je to návrat do práce proti zvládnutí povykujícího batolete!

"Dnes jsem byla na akci z práce, kde jsem před 3 lety pracovala. Osazenstvo je tam nové, sice milé, ale prostě ten pocit outsidera ve mně to vyvolalo. Je to malá firma, byli jsme tam 3 zaměstnanci, vše jsme tam dávali dohromady, aby fungovalo, vše jsme zpřehlednily v tom chaosu, který tam byl před námi a najednou tam jsou mladé holky, je jich tam mnohem více, bezdětné, akční. Kolegyně taky totiž šla na mateřskou po mně. Čekají mě ještě 2 roky doma, připadá mi, že budu naprosto mimo při návratu nebo hledání práce nové," píše jedna z maminek v našem fóru, máte to také tak? 

Připravujte si terén dopředu

Pokud chcete, aby byl návrat do zaměstnání co nejpohodovější, snažte se s vaším bývalým pracovním kolektivem nepřerušit styky. Určitě není dobré odejít před porodem na mateřskou a ozvat se až po několika letech s tím, kdy nastupuji. Zajímejte se o své bývalé kolegy a o svou firmu. Pokud na to máte síly a povaha vaší práce to dovoluje, domluvte si, že budete něco pro svou firmu stále dělat, byť třeba jen maličkost, za drobné peníze a jen občas. Zajímejte se o život firmy, co je tam nového, koho nového přijali a co se děje s vaší pozicí.

Zkuste si domluvit kratší úvazek

Pracovat celý den, tedy osm a půl hodiny představuje značnou zátěž. Počítá se pochopitelně také s cestou do a z práce a tak se lehce stane, že je žena z domova kolem deseti hodin a to už je poměrně dost. Pokud to vaše práce dovoluje, zajímejte se o možnost zkráceného úvazku na čtyři nebo šest hodin denně, či pouze na několik dnů v týdnu. Ptejte se také na to, zda by vám zaměstnavatel neumožnil tzv. home office, tedy práci z domova, kdy vám odpadne dojíždění.

Sledujte svůj obor

Je jasné, že starat se o dítě, nebo děti je náročné samo o sobě, ale na svou práci určitě nezapomínejte. Ve většině oborů probíhá dynamický rozvoj a to, že jste byla několik let mimo, vás může poškodit. Abyste se po příchodu do práce nemusela dlouho rozkoukávat, sledujte na internetu novinky ze svého oboru.

Dejte dítěti čas

Pokud umístíte před nástupem do práce své dítě do školky, dejte si chvíli času na to, aby si dítě na školku zvyklo a s nástupem do práce ještě pár dnů počkejte. Každé dítě se do kolektivu začleňuje jinak a odcházet do práce poté, co opustíte plačící dítě, vám pouze přinese stres.

Buďte sebevědomá

Typický problém mnoha žen po rodičovské je nízké sebevědomí. Tím, že se stýkají většinou jen s dítětem a nejsou tolik zvyklé komunikovat s dospělými, jejich sebevědomí klesne a ony už nedůvěřují svým schopnostem. Rozhodně není třeba se ničeho bát. Uvědomte si, že jste na mateřské prošla skutečně mnoha velmi stresovými událostmi, proti kterým je prezentace v práci procházka růžovou zahradou. Naopak na mateřské je třeba rozvinout mnohé manažerské schopnosti, proto ji berte jako přínos a čas, kdy jste se učila zcela novým dovednostem.

"Já si např. 3 měsíce před nástupem do práce neuměla představit, že zase budu chodit do práce, ale pak k tomu člověk prostě dojde a teď si zase neumím představit, že bych byla doma," dodává jedna z maminek. 

Bříško se krásně kulatí, miminko si veselo kope a vy si užíváte příjemné chvíle při vybírání výbavičky, kočárku, roztomilých dupaček nebo dudlíků a těšíte se, až si konečně toho svého miláčka pochováte. S těhotenstvím a narozením dítěte je ale spojené i papírování a vyřizování. A to jak před porodem, tak i po něm. Dnes se zaměříme na to, co je nutné vyřídit před porodem.

Otcovství a prohlášení o jménu dítěte

Jestliže nežijete v manželství a nejste s partnerem oddáni, je potřeba úřední doložení otcovství, aby byl váš přítel uveden v rodném listu dítěte. Pro doklad o určení otcovství si zajdete na matriku, nemusí to být tam, kde máte trvalé bydliště, ale kdekoliv v ČR. Tuto záležitost vyřizovala i uživatelka smardik z fóra: S otcem dítěte nejsme manželé. Na matriku před porodem?: „Máme to stejně a vyřizovali jsme to ještě teď v těhu. Vyřídíš to na jakékoli matrice, ale musíte přijít oba, protože to podepisujete a potřebujete: občanské průkazy, rodné listy a ty těhotenskou průkazku. A také jsme tam hned psali jména - jaké příjmení dítě bude mít - holčičí i klučičí. Celé to trvalo asi 15 minut. Dostali jsme dvě kopie a jednu si mám vzít s sebou do porodnice.“

Jestliže jste vdaná, na matriku nemusíte a prohlášení není nutné mít vyplněné ještě před porodem. Ale určitě je to lepší, ať máte po porodu o starost méně. Tento dotazník musí být podepsán oběma rodiči.

Nezapomeňte si přinést tedy:

• občanské průkazy (váš i partnera/manžela)
• rodné listy (váš i partnera/manžela)
• těhotenskou průkazku
• pokud jste manželé, tak oddací list (dokument musí být buď originál nebo ověřená kopie)
• pokud jste rozvedená, tak rozsudek o rozvodu (dokument musí být buď originál nebo ověřená kopie)

Mateřská dovolená a mateřská

Mateřská dovolená a nárok na ni vyplývá těhotné ženě ze zákona (zákoník práce § 166). Nyní je mateřská v rozsahu 28 týdnů při narození jednoho dítěte a při narození dvou a více dětí je to 37 týdnů. V tuto dobu pobírá žena dávku nemocenského pojištění, což je mateřská.

Má na ni nárok ale jen v případě, že v posledních dvou letech před porodem byla nemocensky pojištěna alespoň 270 dnů. Jinak nárok nemá a hned po narození dítěte si může požádat o rodičovský příspěvek.  „Zaměstnavateli se předává papír od doktora, ten ho vyplní a pak pošle na sociálku. To bylo dřív, že PPM vyplácel zaměstnavatel:“ takto zní rada od uživatelky xpila z fóra: Vyřizování a nástup na mateřskou, kdy, kde a jak začít?

Gynekolog vystaví 6 až 8 týdnů před předpokládaným datem porodu těhotné ženě „Žádost o mateřskou“, kde uvede datum nástupu na mateřskou dovolenou. Zaměstnankyně předá formulář do svého zaměstnání, kde ho zaměstnavatel pošle na sociální správu spolu s „Potvrzením zaměstnavatele o zaměstnanci pro účely uplatnění nároku na dávku v nemoci.“(není to jeho povinnost) nebo rovnou na pobočku státní správy.

Volba pediatra

V porodnici se vás budou ptát na jméno, adresu a telefon vašeho dětského lékaře, který se bude starat o miminko, až přijdete domů. Samozřejmě vám to nikdo nemůže přikázat, ale je určitě lepší mít pediatra sjednaného ještě před porodem, protože ne vždy má každý volno. První návštěva by přitom měla proběhnout do dvou dnů od návratu z porodnice.

Další zařizování

A na posledním místě je vyřizování, které sice není nezbytně nutné, ale rozhodně se může hodit.  Jestliže chcete rodit v určité porodnici a víte, že mají plno, měla byste se včas registrovat a zajít se do ní určitě podívat předem (ať víte, do čeho jdete). Za poplatek si můžete zvolit i svého porodníka (v případě, že souhlasí). Nezapomeňte, že pokud přecházíte z rodičovské dovolené na mateřskou, musíte se odhlásit z rodičovského příspěvku. To uděláte jednoduše vyplněním formuláře na místně příslušném úřadu práce, tedy tam, kde jste si o příspěvek žádala. Domů vám pak přijde rozhodnutí o odejmutí dávky.  

Zkontrolujte si také platnost dokladů (občanský průkaz), dejte si dohromady všechny doklady k porodu: 

• občanský průkaz nebo cestovní pas
• kartičku zdravotní pojišťovny
• těhotenský průkaz a výsledky vyšetření a testů
• formulář o jménu dítěte
• oddací list (u vdaných žen)
• rodný list
• doklad o určení otcovství potvrzené matrikou (u svobodných žen). 
• u rozvedených žen je také nutný rozvodový list

Jestliže máte nějaké zvláštní požadavky, připravte si i porodní plán, kde můžete zmínit, jak si představujete vést svůj porod, jaké zásahy jsou pro vás přípustné a jaké ne.

Zdroj informací: www.mpsv.cz, www.naseporodnice.cz, www.porodnice.cz

Dříve bylo samozřejmé, že narozené děti a jejich rodiče se navštěvují až po skončení šestinedělí. Byly k tomu velmi dobré důvody. Maminka se po porodu potřebovala zotavit, zvyknout si na své nové povinnosti a sžít se s dítětem. Teprve poté je opravdu připravená začít přijímat návštěvy.

Nejdříve návštěva těch nejbližších a pak přijdou na řadu kamarádi a známí. A lidé by toto rozhodnutí měli respektovat. Bohužel se dnes na toto období již tak nekouká a kolikrát jsou maminky v šestinedělí spíše lynčovány za to, že o návštěvy hned po porodu nestojí. Soukromí ženy po porodu a novorozence by mělo být ale samozřejmostí.

Zásady návštěvy ženy v šestinedělí

• Uvařte něco dobrého a zdravého – Maminka po porodu nemá sílu a ani čas vyvařovat a připravovat si pestrá jídla. Velmi často se odbývá, což určitě není dobře. Připravte nějaké nenadýmavé jídlo a doneste ho kamarádce, sousedce či příbuzné, která porodila. Pár krabiček s obědem pro ni bude mít větší cenu než dvacátý dudlík či chrastítko. Jídlo předejte ve dveřích a odejděte. Prokažte svou laskavost a zájem, ale respektujte soukromí. Návštěvu s jídlem ocenila i uživatelka bramburka: „Já tedy návštěvy vítala, donesli většinou jídlo, k malé byli ohleduplní a nešahali na ní. Když, tak jsem jemně upozornila, kde je koupelna. Tchýně super, každý den přišla, jukla na malou, předala jídlo a šla.“

• Na návštěvy jen s pozváním – Na návštěvy k ženě v šestinedělí choďte zásadně jen na výslovné pozvání a nebuďte naštvaní či zklamaní, že vám pozvánka přišla později než někomu jinému. Takto to má i shine2015: „Já myslím, že to každý rozumný člověk pochopí. Mě nenapadlo k nikomu chodit, když přišla SMS nebo tel., že se narodilo mimi. Pogratulovali jsme a řekli, že až se budou cítit na návštěvy, ať dají vědět, že my nespěcháme, ať si užijí sebe navzájem, zajedou si systém doma a ozvou se. A přijde mi to logické. Šestinedělí je od toho, aby se žena dala do pořádku, miminko taky, byli chvíli doma a měli klid. Vždyť člověk, který přijde z nemocnice nebo v závěru i z dovolené, je rád, že už je konečně doma, chce se vrátit do nějakých zajetých zvyklostí, natož když je nový člen rodiny.“ Není nic horšího, než když musíte návštěvu přijmout v neuklizeném bytě a obsluhovat ji, když by čerstvá maminka raději spala se svým novorozencem. A něco dobrého na zub samozřejmě sebou.

• Krátká návštěva, dobrá návštěva – Nevysedávejte na návštěvě celé odpoledne. I když jste tak moc chtěli vidět miminko, a ono zrovna spí. Poseďte, popovídejte, přineste něco dobrého a během půl hodinky hezky odejděte. Miminko si pochováte jindy. Takto to rozhodně dobře není: „Já měla tchýni na návštěvě už v porodnici 3 hodiny po porodu. Prostě musela malou vidět přesně v momentě, kdy jsem z porodního boxu dolezla do postele. Fakt jsem nechápala. Kdybych nebyla tak vyčerpaná, měla bych asi infarkt z ní. Následně v šestinedělí jsme taky měli návštěvy - rodina. Já osobně bych chtěla v tu dobu na návštěvu akorát mou mamku, jinak nikoho, ale člověk jim to nevysvětlí. Člověk, ať chce nebo ne, musí před návštěvou uklízet, chystat, poklízet po návštěvě, převléct se z pyžama. A byla jsem úplně mrtvá z toho.“

• Nevyžádané rady a pomoc rozhodně ne – Nechte si pro sebe různé dobře míněné a nevyžádané rady typu: „Nezdá se ti, že bys to dítě mohla víc obléknout?“ „Nechovej ho pořád, rozmazlíš ho.“ „Nemá už hlad, neměla bys ho nakrmit?“ Stejně tak nebude moc vítaná návštěva, která s sebou přivede řvoucí batole či nudícího se předškoláka. V šestinedělí by se mělo vše točit kolem novorozence.

• Pomozte s dětmi – Jestliže má novopečená maminka ještě další děti, můžete jí nabídnout pomoc tak, že vezmete děti ven na hřiště nebo na procházku. Takové dvě hodiny volna, mazlení se s miminkem nebo odpočinku jsou k nezaplacení. Rodiče klidně i ocení hosta, který vezme do ruky smeták nebo žehličku. Předem se ale určitě zeptejte, aby se necítili uražení. A možná by i návštěvě svěřili kočárek s miminkem.

• Musíte být zdraví – Na návštěvy k miminku a novorozenci obzvlášť musíte chodit naprosto zdraví. Jistě mu nechcete hned po narození donést nějaké nachlazení nebo něco horšího. Buďte ohleduplní a rozumní. Jestliže kašlete nebo vám není příliš dobře, s návštěvou prostě počkejte. Stejný přístup má i uživatelka karlajasmin: „Nemocné k novorozenci v žádném případě, a pokud by přece jen někdo nemocný přijel, tak bych ho omluvně vyprovodila i kdyby jel 200 km. Rýma u novorozence může i skončit pobytem v nemocnici. A návštěvy v šestinedělí jen takové, které ti budou příjemné.“

Šestinedělky jsou hájené

Prvních šest týdnů po porodu jsou šestinedělky absolutně hájené. V těle ženy probíhá hormonální kolotoč, a navíc si ani moc neodpočine. Zároveň je to i kouzelná doba poznávání a seznamování se s novým členem rodiny, a na to by měla mít žena dostatek času, prostoru i soukromí. Tak ho respektujte.

Bonding. Slovo cizího původu, které začíná být v naší zemi konečně pořádně skloňované. Jedná se o termín pocházející z angličtiny a znamená připoutávání se, připevňování či lepení. Přeneseně ho můžeme označit úplně jednoduše jako proces sbližování se. Ve většině případů se s tímto pojmem setkáme v souvislosti s porodem a novopečenou maminkou.

Bonding bývá také označován jako zlatá hodinka po porodu - tedy čas, kdy právě narozené miminko začíná poznávat svět a především své nejbližší. Vlivem porodu se mu do krve vyplavilo velké množství adrenalinu, čímž se spustilo velice intenzivní vnímání světa. Právě narozené miminko tedy vše vnímá na maximum.

Dítě se nachází ve stavu klidné bdělosti, má doširoka otevřené oči a pohybuje se jen velmi málo nebo pomalu. Bonding přináší mnohá pozitiva - za všechny vzpomeňme například snadnější nástup laktace, stabilizace dýchání miminka či lepší vyrovnávání  se s porodními i poporodními bolestmi u maminek. To vše se samozřejmě týká především situace, kdy bonding probíhá s maminkou. Co se ale stane, když žena není po porodu z jakéhokoliv důvodu schopná mít miminko u sebe?

Když přijde na řadu tatínek

Nejčastěji dochází k bondingu miminka s tatínkem v případě, když byl porod proveden císařským řezem - zpravidla v celkové narkóze a maminka tak nemůže o své novorozené děťátko pečovat sama. V takovém případě je nejlepší volbou provést bonding s další neskutečně důležitou osobou v životě dítěte - tedy s tatínkem.

Takový bonding probíhá, podobnějako tomu je u maminek, jen s jednou velkou změnou - s tatínkem není možné provést první kojení. Miminko je bezprostředně po porodu přiloženo na nahou hruď tatínka a i zde se tedy doporučuje zachovávat pravidlo skin to skin - tedy kůže na kůži. Pokud stojíte o bonding v zastoupení otce, je lepší si toto přání napsat do porodního plánu. Zatím u nás bohužel není moc porodnic, které by tuto možnost nabízely automaticky.

Bonding tatínků aneb sbližování se s miminkem

V řádcích psaných výše jsme se věnovali bondingu v pravém slova smyslu (tedy toho poporodního), nicméně s pojmem bonding se můžete setkat i v přeneseném významu, kdy se myslí prostě a jednoduše ty chvíle, ve kterých vzniká vztah mezi dítětem a jeho otcem. Pro většinu tatínků není rodičovská láska tak jednoduchá a bytostně přirozená, jako je tomu u maminek. Není divu. Žena se po celou dobu těhotenství připravuje na svou novou roli matky. Zaznamenává první pohyby, cítí škytavku, pozná, co se miminku v břiše líbí, atd.

Kdežto muž stojí tak nějak bokem. Ano, určitě se na miminko těší a i když si užívá přikládání ruky na těhotenské bříško, aby mohl cítit pohyby, jeho opravdické budování vztahu se svým potomkem začíná právě až ve chvíli, kdy je miminko na světě. V tuto chvíli je vše najednou skutečné a začíná dlouhá cesta jejich snad krásného vztahu.

    O zkušenost s bondingem tatínka a jeho holčičky se s ostatními uživatelkami podělila i maminka melme: "Tak strašně jsem se na bonding těšila, až mi po porodu dají mou nahou holčičku na moje nahé tělo. Až ucítím vůni její hlavičky, jak bude ještě od mázku a jak u toho všeho bude manžel. Osud tomu chtěl jinak a malá šla ven akutním císařem. Měla jsem naštěstí porodní plán a v něm bylo, že v případě, že nebudu bondingu schopná já, bude ho chtít manžel. Malou vytáhli v 9:07 na sále. V 9:15 ji už měl na novorozeneckém manžel na hrudi. Dodnes vzpomíná, jak byla maličká, jak se s ní tulil, hlavičku od mázku (zbytek tělíčka utřený) a jak mu pustila smolku do ruky.  Ještě nebyla ani zvážená a změřená. Dostal ji prostě co nejrychleji to šlo a dvouhodinovku si odbyli spolu. Pak ji sestřičky očistily úplně, změřily, zvážily, oblékly a manžel mi ji donesl 3h po narození na pokoj. Doufám, že u druhého budu rodit přirozeně. Ne že bych to snad manželovi nepřála, ale tentokrát si chci svoje dítě užít ihned po porodu já. "

Jak se může tatínek zapojit do péče o miminko?

Odpověď je poměrně jednoduchá - jakkoliv. Možností je ohromné množství a věřte, že téměř každá novopečená maminka ocení, když se nebude muset miminku věnovat stále jen ona. Pokud maminka nekojí, je možné, aby v podstatě veškerou její péči obstaral partner, otec miminka. S kojenými miminky je to o něco složitější, protože kojení nemůže tatínek zvládnout, i kdyby se rozkrájel.  

Každý vztah vzniká společně strávenými chvílemi - všichni muži by proto měli mít na paměti, že stát se otcem není nic těžkého. Nicméně stát se tatínkem je už mnohem náročnější. Vyžaduje to mnoho trpělivosti, času, ochoty a společně strávených zážitků. Dnešní doba je naštěstí už úplně jiná, než v dobách, kdy jsme prožívali dětství my. Tenkrát bylo poměrně málo tatínků, kteří se uměli postarat o své dítě, přebalit ho, nakrmit, či ho hrdě nosit v šátku či nosítku.

Maximum, co tehdejší otcové zvládali, bylo povozit dítě v kočárku. A to je žalostně málo. I když i to bylo samozřejmě lepší než nic. Ve 21. století už není výjimkou ani to, když muž nastoupí na rodičovskou dovolenou a žena se vrátí do své práce. Co si o této situaci myslí uživatelky Modrého koníka a jejich partneři můžete zjistit například v diskuzi, která se věnuje právě otcům na "mateřské".

Jak pomoci vytvořit pevný vztah mezi tatínkem a miminkem?

• "pochovej si mě" - není nic krásnějšího, než si chovat spokojené miminko, hledět si navzájem do očí a tulit se. Při těchto společných chvilkách roztají i ti největší tvrďáci. A garantujeme vám, že takový muž v očích své ženy stoupne sakra vysoko.
• "přebal mě" -  jedna z nejčastějších činností v průběhu prvního roku života dítěte je přebalování. Zvládne ho každý a dá se při něm užít i spousta srandy. Navíc maminky opravdu ocení, když je občas vystřídá partner.
• "nakrm mě" - pokud je miminko jen kojené, je tato situace trochu náročnější, ale rozhodně není nemožná. Tatínek může nakrmit odsátým mateřským mlékem (jen pozor na lahvičky a pokažení techniky kojení). Pokud je miminko na umělém mléku, zvládne tatínek krmení dítka stejně tak dobře jako maminka.
• "hraj si se mnou" - tento bod je s přibývajícím věkem potomka stále jednodušší a zábavnější, ale i s malým miminkem je možná si "hrát". Stačí třeba jen podávat hračky a dělat legrácky. Miminka to milují a za odměnu se časem dočkáte i hlasitého smíchu.
• "povídej mi něco" - miminka uklidňují známé hlasy a v podstatě se dá říct, že jim je zpočátku naprosto jedno, co jim povídáte. Takže jim klidně může dát tatínek přednášku o zážehových motorech a miminko to ocení, i když absolutně netuší, co to ten táta mele.
• "nos mě" - někteří tatínkové rádi vozí kočárky, jiní dávají přednost nošení dětí - zde jen pozor na to, abyste děti nosili vždy v ergonomické poloze a ve vhodných pomůckách. 

    A jak vypadá otcovská péče o dítě v praxi?  Uživatelka terunka88 má velké štěstí a říká: "Můj manžel se synovi věnuje od narození, každý den aspoň tak 2 hodiny (vč. krmení, koupání, přebalování), o víkendu daleko víc a ještě si ho ráno bere, abych se prospala. Jeho to s ním baví, dělají srandičky a tak. Je to poklad a malý ho na oplátku za to úplně zbožňuje." A jak to vypadá v dalších rodinách? To můžete zjistit v diskuzi "Jak se u vás věnují dětem tatínci?".

A jak to máte doma vy? Máte tatínka, který by za své děti i dýchal? Pak věřte, že máte opravdové štěstí a nezapomeňte si ho vážit. A také mu to nezapomeňte říct!

Zdroj informací:

https://www.maminka.cz/clanek/bonding-prvni-spojeni-ktere-ma-zasadni-vliv-na-kojeni-a-vyvoj

https://www.babyweb.cz/zlata-hodina-prvni-hodina-s-ditetem

https://blog.feedo.cz/bonding-pro-tatinky/

https://www.ceskaordinace.cz/bonding-ckr-1071-9374.html#bonding-otce

https://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/257093-radim-uzel-muzske-kojeni-nelze-povazovat-za-science-fiction.html

Máme-li v domě dítě, je pro nás naprosto samozřejmé uklidit z jeho dosahu předměty, které pro něho mohou být nebezpečné. To se samozřejmě týká i lékárničky a léků v ní obsažených.  Přesto se však může stát, že se dítě k lékům dostane.

Zachovejte chladnou hlavu

Potkat to může každého z nás. Stačí okamžik, zapomenutí. Malé děti jsou vynalézavé a snadno si přistrčí židličku, kam potřebují. Mnoho z nás nosí např. léky proti bolesti i v kabelce, která je rovněž častým středem zájmu našich drobečků.

Pokud tedy zjistíme, nebo máme podezření, že naše ratolest spolkla lék, který neměla, je třeba jednat. V první řadě ale zachovejte klid a chladnou hlavu a nekreslete si ty nejhorší scénáře.

Kontaktujte odborníky

U dětí nevyvolávejte zvracení a nepodávejte solný roztok, ale nejdříve volejte odborníky! Vyvolání zvracení nechte do doby, dokud vám to neporadí odborník, může to mít opačný efekt nebo nemusí být vůbec potřeba a zbytečně by to pak dítě zatížilo.

Volejte lékaře nebo Toxikologické informační středisko, kde vám ihned poradí, jak dále postupovat.

Kontakt na Toxikologické informační středisko: 224 919 293 a 229 915 402.

Dejte si ho na nástěnku či lednici, nikdy nevíte, kdy se může hodit.

Zjistěte název léku a množství, které dítě spolklo

V této chvíli je důležité sdělit několik informací, od kterých se bude odvíjet doporučení, co dělat. Mějte připravený název léku, který dítě spolklo a množství, které spolklo (alespoň přibližné). Dále si připravte informaci o váze dítěte, neznamená to, že musíte jít rychle dítě zvážit. Stačí poslední váha, kterou si pamatujete.

Pokud vaše dítě spolupracuje a nejeví známky otravy, může vám být doporučeno podat živočišné uhlí v množství 3-10 tablet, které rozpustíte ve vodě. Přesné dávkování vám po telefonu bude sděleno. Je tedy dobré mít živočišné uhlí vždy v lékárničce.

Jestliže vaše dítě bude známky otravy vykazovat, bude vám doporučeno sledovat stav dítěte. Hlavně budete sledovat dech a vědomí. Bude důležité položit dítě do stabilizované polohy a tedy zajistit ho před případným vdechnutím zvratků, pokud zvrací. A to až do té doby, než přijede odborná pomoc.

Mezi příznaky otravy patří především:

• změna dýchání, zrychlené nebo zpomalené
• pokles krevního tlaku, zmodrání
• změny zornic, zúžení nebo rozšíření
• zvracení, nevolnost, průjem
• poruchy vědomí, ospalost
• křeče končetin
• náhlá změna nálady

Různé léky, různé projevy otravy

Každý lék může mít ale svá specifika, kterými se otrava projevuje. U dětí nejčastěji dochází k nechtěnému spolknutí následujících léků. Může se tak stát z důvodu zvědavosti nebo prostě proto, že jim připomínají bonbony.

1. Hypnotika, antidepresiva

Otravy se projevují poruchami vědomí, zpomaleným dechem, zúženými zornicemi a malátností, poruchou řeči, celkově útlumem. Pokud však dojde k otravě povzbuzujícímí léky, následuje spíše vzrušivost, třes, halucinace a podrážděnost.

2. Antikoncepce

Často se projeví zažívacími obtížemi. Polknutí pár tablet tedy není tolik nebezpečné, jako u jiných léků.

3. Paracetamol a léky s jeho obsahem

Může být velmi nebezpečný, jako smrtelné množství je uvedeno 140 mg na 1 kg tělesné váhy. K předávkování u dětí tedy může dojít velmi snadno. Otrava těmito léky má několik fází. 

1. fáze - nevolnost, nechutenství, malátnost, ospalost či zvýšené pocení

2. fáze - příznaky ustupují a přichází úleva

3. fáze - přichází po pár dnech návratem obtíží z fáze první, může se přidat i bolest v podbřišku

4. fáze - po 4 a 5 dnech od předávkování dochází k selhání ledvin a jater, dochází ke změně srdečního rytmu, k bolesti hlavy, halucinacím, křečím a nevolnostem. Pokud se tento stav neřeší, může vést až ke smrti.

4. Aspirin, Acylpyrin a léky s obsahem salicylátů

Jako nebezpečné se uvádí množství od 300 mg na 1 kg váhy. Otrava se projevuje zažívacími obtížemi, zvracením, nevolností, průjmem, dále pak zrychleným dýcháním a hučením v uších. V těžkých případech až křeče a kóma až smrt. Dětem do 15 let se nedoporučuje tyto léky dávat.

5. Ibuprofen, Ibalgin a léky obsahující ibuprofenum

Otrava se projevuje zažívacími obtížemi, nevolností, bolestmi břicha. Časté jsou bolesti hlavy, nespavost až poruchy vědomí. Objevit se může i nízký tlak, zástava dechu a v nejhorším otok plic či mozku. Zrádnost těchto léků je v jejich barevném provedení, které nejvíce dětem připomínají bonbony.

V situaci, kdy dítě spolkne jakýkoli lék či doplněk stravy jemu neurčený, je vždy nejrychlejší a nejjistější volat a poradit se s odborníkem, který ví, co přesně dělat a navede vás. Snažte se být ale v klidu ať je spolupráce a rychlý zásah plynulý a co nejrychlejší.

Jak předcházet nechtěnému spolknutí léků

Schovávejte léky v původních obalech a na místa, kam dítě nedosáhne. Nenechávejte žádné léky nikde volně ležet.

Pokud domů přinesete nové léky, ihned je ukliďte na jim určené místo.

Nepoužité léky také nikdy neházejte do koše, ale vracejte do lékárny. Děti jsou všímavé a v odpadkovém koši k nim pak mají velmi snadný přístup.

Zdroj informací:

http://www.tis-cz.cz/

http://www.spektrumzdravi.cz/prvni-pomoc/otrava-leky

http://www.prpom.cz/otrava-leky/

http://www.ordinace.cz/clanek/otravy-priznaky-a-obecne-zasady-prvni-pomoci/

Pokud se žena ocitne na rodičovské dovolené, nemůže si většinou moc vyskakovat. Příspěvek od státu nepostačuje ani na to nejnutnější a tak se žena ocitne v závislém postavení na svém partnerovi. I na mateřské je ale možné si nějakou tu korunu přivydělat.

Co na to zákon?

Nemusíte se bát, že pokud byste začala na rodičovské vydělávat peníze, ztrácíte automaticky nárok na rodičovský příspěvek. Prakticky je tomu tak pouze tehdy, pokud byste dítě umístila do obecních jeslí či do školky, která hlásí zde umístěné děti České správě sociálního zabezpečení. Ta vyplácení příspěvků zastaví, pokud nepečujete  o dítě celý den.

Přivydělat si lze i na mateřské dovolené. Musí jít ale o jinou práci, než tu, kterou žena prováděla před nástupem na mateřskou dovolenou.  Pokud budete chtít pracovat pro svého původního zaměstnavatele, nesmí to být na stejnou pracovní smlouvu, ze které čerpáte mateřskou. Podle zákoníku práce totiž platí, že pokud si chcete přivydělat u svého zaměstnavatele, pak byste v tomto „náhradním“ pracovněprávním vztahu neměly vykonávat tutéž práci, respektive práci stejného druhu, jakou pro něj děláte běžně. 

 Co se formy zaměstnání týká, přichází do úvahy například zaměstnávání na dohodu o provedení pracovní činnosti nebo na živnostenské oprávnění.

Kdo se vám postará o dítě?

Pokud chcete pracovat na rodičovské dovolené, je třeba si zajistit také péči o dítě. V naprosté většině případů s dítětem pracovat nelze, tříští se pozornost, vše trvá příliš dlouho a snadno vzniknou chyby. Pokud máte nepracujícího prarodiče, ochotné se o děti postarat, máte vyhráno. Kdo takové štěstí nemá, je nucen sehnat si hlídání profesionální. Využít lze buď soukromých jeslí a školek, nebo chůvy. Potom ale musíte dobře počítat, abyste si na hlídání vydělali a práce se vám vyplatila.

Nenechte se napálit

Bohužel na maminky na rodičovské míří mnoho podvodníků, kteří předstírají, že nabízí práci. Ve skutečnosti je ale pouze chtějí připravit o peníze. Jak takovou podvodnou nabídku poznat? V první řadě v ní není nikdy přesně specifikováno, o co přesně jde. Stejně tak vám nikdo neřekne, jaká bude mzda, ale zadavatel se vás snaží ohromit naprosto nereálnými sumami, které si můžete vydělat, protože prý vše závisí na vaší aktivitě.

Za podobnými nabídkami se zpravidla skrývá práce, kdy budete muset nabízet někomu nějaké produkty, služby, a to za provizi. Takže se vám může stát, že budete pracovat zadarmo. Pokud navíc po vás chce někdo nějaký vstupní poplatek, rozhodně se o tuto práci dále nezajímejte. Chtějte vždy vědět zcela přesně, jaká je náplň vaší práce a kolik za ni dostanete. 

Čím si přivydělat?

Pochopitelně každá máme jiné schopnosti, které můžeme zadavateli práce nabídnout. Je jasné, že ty nejjednodušší práce, které zvládne každá, budou nejhůře placené. Čím vyšší odbornost můžete nabídnout, tím vyšší výdělek lze očekávat. Pokud disponujete znalostí jazyků, lze se doma vrhnout na překlady, byť třeba jen překlady popisků do e-shopů, po kterých je často sháňka. Dále je možné nabídnout výuku či doučování jazyka, a to i přes internet.

Můžete vyplňovat dotazníky, rozdávat letáky, doplňovat zboží na prodejně. Pokud jste manuálně zručné, můžete vyrábět vlastní výrobky. Háčkovat dětské čepičky a nabízet je prostřednictvím internetu. Mnohé maminky si také v době mateřské rozjedou vlastní e-shop, třeba s dětským zbožím. Máte-li blízko ke sportu, můžete se stát instruktorkou cvičení s kočárky, a tak vlastně vydělávat, i když nemáte hlídání pro dítě.

Pracujete i když se staráte o prcka? Kolik času práci věnujete a jak jste ji našla? 

Poraďte se s maminkami v diskuzích ve fóru:

Práce na mateřské dovolené. Dá se sehnat?

Přivýdělek na mateřské. Máte zkušenost?

Po miminku touží většina žen. Už od malička si hrajeme na maminky a staráme se o panenky, které miminko představují. Dříve či později přijde doba, kdy hru vystřídá realita a touha po skutečném miminku. Některým z nás děťátko vstoupí do života nečekaně, jiné plánují a snaží se. Proběhne-li nám hlavou věta „Chci otěhotnět!“, obvykle se snažíme udělat vše možné a nemožné, aby se nám to podařilo co nejdříve.

Co tedy dělat, když chceme otěhotnět a začínáme se snažit

Podstatou všeho je být psychicky a fyzicky v pohodě. Zdravotní stav však na začátku snažení většinou nezjišťujeme.

1. Kdo tedy chce, může navštívit lékaře a absolvovat alespoň preventivní prohlídku, kterou dlouho odkládá.

2. Přestaňte užívat antikoncepci. Nejlépe alespoň pár měsíců dopředu, aby se tělo pročistilo. 

3. Omezte alkohol na nulu a pokud možno i kofein, cukr, umělá sladidla a dochucovadla atd. To vše má na nás negativní účinky. Snažte se jíst pravidelně a vyváženě. Samozřejmě nemusíte překopat celý svůj jídelníček, ale pro zdravé fungování těla prostě určitá vyváženost vitamínů důležitá je. Kdo nechce spoléhat na přirozené zdroje v potravě, může v lékárnách sáhnout po speciálních přípravcích. Nezapomínejte ani na kyselinu listovou, která je pak také důležitá pro správný vývoj miminka v bříšku.

4. Dodržujte pitný režim. Voda je rovněž pro fungování organismu velmi důležitá.

5. Pokud možno se vyhněte i kouření, návštěvám zakouřených místností atd. Pokud kouříte opravdu hodně, třeba i více krabiček za den, poraďte se s lékařem. Abstinenční příznaky vám psychický klid, který potřebujete, nepřidají.

6. Nebojte se pohybu a cvičte. Zejména cvičení na posílení pánevního dna i břišních svalů. Můžete třeba plavat, cvičit jógu nebo pilates. Zkusit můžete Dornovu metodu, která rovná tělo a vrací klouby na své místo. Mimo jiné se zabývá i kostrčí, jejíž špatné postavení může mít vliv na otěhotnění. 

7. Vyhněte se stresu, odpočívejte, relaxujte nebo se bez výčitek věnujte koníčkům, prostě cokoli, co zaměstná vaši hlavu, uvolní vás, zbaví bloků, učiní radost a především vám nedovolí alespoň chvíli myslet negativně a tvořit si v hlavě bloky.

Ovulace, plodné období a sex

Zjistěte, kdy máte ovulaci a plodné období. Poznejte svůj cyklus. Použít můžete i ovulační testy nebo měřit bazální teplotu.

S ovulací pak úzce souvisí i pohlavní styk. Mějte ho často, ale do ničeho se nenuťte. Nucení a neužívání si vede k blokům v hlavě. 

Bylinky a babské rady

Na podporu otěhotnění si můžete vzít na pomoc i bylinky. Kontryhel, který pomáhá upravit cyklus a posiluje ženské orgány. Přidat můžete také meduňku či heřmánek, které rovněž upravují cyklus.

A co praví babské rady? Vyhýbejte se horkým koupelím, ty mohou negativně ovlivnit zahnízdění vajíčka či ovulaci a u mužů zase negativně ovlivní tvorbu spermií.

Po pohlavním styku dejte nohy nahoru nebo udělejte svíčku a podložte zadeček, alespoň na dvacet minut, prý tak zamezíte vytečení spermatu a spermie se snadněji dostanou, kam mají.

Rady maminek z koníka si můžete přečíst i ve fórech:

Existuje způsob, jak co nejrychleji otěhotnět?

Máte rady, jak otěhotnět?

Půlroční cvičení podle Ludmily Mojžíšové k otěhotnění

Zdroj informací:http://www.futurebaby.estranky.cz/clanky/novy-zivotni-styl.html

Pocity nejistoty, bezradnosti, záchvaty pláče a vzteku. To vše proto, že se nedokážeme popasovat s novou rolí, do které jsme postaveny - s rolí matky. Nejen pro nás je ale naše role nová. I náš partner to tak může mít jako otec. O poporodní depresi u žen toho bylo popsáno mnoho. Ale můžeme se s ní setkat u mužů?

Trocha statistiky

Podle organizace National Childbird Trust není poporodní deprese u mužů až tak výjimečná, jak se možná předpokládá. Poslední výzkum ukázal, že jí trpí až 38 % novopečených tatínků (výzkum z roku 2013-2014). 

Poporodní deprese u žen přímo souvisí s psychickým (nová role matky) i fyzickým (porod, devítiměsíční zátěž, hormonální výkyvy) vyčerpáním. U mužů se na jejím rozvoji podílí zejména psychická stránka. Tento fakt má souvislost s poměrně novou rolí otců, kterou ve společnosti zaujímají. Zatímco dříve byli zcela jasně postaveni do role živitele rodiny, dnes se po otcích chce mnohem víc.

Přítomnost u porodu, péče o dítě, pomoc v domácnosti, tlak na finanční zajištění rodiny. Toto je časté očekávání, které je na novopečené tatínky kladeno. Navíc najednou mohou trpět nedostatkem spánku a negativně vnímat změny partnerčina chování. Není toho málo. A pokud ještě navíc přičteme to, že najednou nejsou středobodem zájmu a mohou se u nich objevovat pocity žárlivosti na vlastní dítě, máme na psychický problém zaděláno.

Jak poznat, že se něco děje

Muži obvykle neradi dávají najevo své pocity, natož aby o nich mluvili. Je proto na vás poznat, zda se s vaším partnerem něco neděje. Všímejte si změn v chování - únava, podrážděnost, smutek, nespavost, apod. V horších případech, kdy se může jednat o rozvinutější stav, mohou vašeho muže přepadat záchvaty pláče, paniky a také se přidávají fyziologické aspekty jako bolesti hlavy, zrychlený srdeční tep v rizikových situacích, ztráta chuti k jídlu. Zkrátka a dobře - vašeho muže dobře znáte, jistě poznáte, že se něco děje.

Co s tím?

Pozorujete-li u partnera podobné symptomy, je nejvyšší čas, abyste si spolu otevřeně promluvili. Nikdy se nesnažte začít rozhovor dokud si nejste jistá, že na něj budete mít opravdu čas a klid a nebudete se v tu chvíli věnovat ničemu jinému. Partner by měl vycítit, že je pro vás v tu chvíli tím nejdůležitějším, že vnímáte, že ho něco trápí a chcete to řešit. Rozhovor veďte věcně, bez zbytečných omáček okolo. Mějte na paměti, že muži řeší problémy jinak než ženy a většinou nepotřebují vše zdlouhavě rozebírat, ale potřebují se konstruktivně dobrat řešení. 

Pomoci může také setkání s nějakým jiným tatínkem, se kterým by si mohl "chlapsky" pořešit, jak se se svou novou rolí sžívá. Pokud máte ve svém okolí nějaký pár s malým dítětem, naplánujte návštěvu a nechte chlapy chvilku o samotě. Vyhněte se ale tomu, že návštěva bude za tímto účelem zorganizovaná - tedy všichni okolo budou vědět, proč jste se sešli, s výjimkou vašeho muže. Případné "odhalení" by situaci pravděpodobně neprospělo. 

Nechte vašeho muže, aby s miminkem trávil čas a vytvořil si nějaký pravidelný rituál, například koupání, čas na hraní, procházka s kočárkem. Klidně i bez vašeho dozoru (což je dokonce doporučováno). Pokuste se vyhnout tomu, že budete partnera poučovat, co a jak má s miminkem dělat nebo co všechno dělá špatně. Vy si v této době můžete trochu odpočinout např. s knížkou nebo oblíbeným seriálem, místo abyste "hlídaly", zda je vše v pořádku.

Pokud je ale situace špatná a na vašem partnerovi vidíte, že to, co můžete udělat vy, je již málo, neodkládejte téma odborné pomoci. S těmi správnými kontakty vám poradí praktický lékař. Může pomoci i jen "odborné" popovídání, v některých případech je nutné zahájit léčbu medikací. O tom ale vždy nechte rozhodnout odborníka. 

Preventivní opatření

To nejjednodušší, co můžete udělat je, že nikdy nezapomenete, že váš partner je váš partner. Zní to naprosto banálně, ale je to velice důležité. Na partnera si udělejte čas. Často to v prvních měsících s miminkem není vůbec snadné, ale prospěje to i vám. Máte-li pocit, že vám miminko nepřeje, travte společný čas na procházkách. Vždyť spící dítě v kočárku není vůbec překážkou například společnému sportování nebo povídání. 

Neklaďte na muže vysoké nároky. Je samozřejmě skvělé, když vám muž s něčím pomůže, ale nemělo by se stát to, že se najednou jeho role promění v domácí hospodyni (pokud o to samozřejmě nebude stát sám). Stačí se jen smířit s tím, že po narození dítěte jsou mnohem důležitější věci, než nablýskaná domácnost. A tou je například právě společně strávený čas. 

Pomoci v prevenci mohou také koníčky. Dovolí vašemu muži se soustředit na něco jiného, než na svou novou roli a případné negativní myšlenky s ní spojené. Zároveň tvoří spojnici vedoucí k "netatínkovskému" životu. A prostě mu budou i jen tak dělat radost. 

Vyhněte se vyčítání a srovnávání. Muž nepotřebuje slyšet, že manžel vaší kamarádky ji dokáže zabezpečit mnohem lépe a podobné příměry. Zkuste se vžít do podobné situace a představte si, že by vám něco podobného řekl. Ano - je to přímá cesta k tomu, aby začal sám o sobě pochybovat. Nebo o vás. 

Zdroj informací:

http://postpartummen.com/

https://www.nct.org.uk/parenting/postnatal-depression-dads

https://cs.wikipedia.org/wiki/Poporodn%C3%AD_deprese

https://www.modrykonik.cz/forum/po-porodu/poporodni-deprese-stavy-smutku-a-place/

https://www.nct.org.uk/press-release/dads-distress-many-new-fathers-are-worried-about-their-mental-health

I přesto, že se v České republice porod do vody netěší takové popularitě jako v zahraničí, stává se čím dál více oblíbenou metodou alternativních porodů. A jak už to tak u takových věcí bývá, vyvolává řadu bouřlivých diskuzí. Pravdou ovšem je, že i přesto, že o něm hodně budoucích rodiček uvažuje, většina nakonec do vody neporodí.

Co to vlastně je?

Jako o porodu do vody mluvíme o takovém porodu, při kterém probíhá vypuzovací fáze (druhá doba porodní) pod úrovní vodní hladiny. Před vlastním porodem plodu může rodička strávit v bazénu/vaně různě dlouhou dobu, pokud ale dítě porodí mimo ní, nejedná se o porod do vody. Jednoduše řečeno, abychom mohli hovořit o porodu do vody, musí se miminko narodit po vodní hladinou.

Tato metoda porodu je v České republice akceptovaná od roku 1999. Česká gynekologická společnost však stanovila podmínky, za jakých je možné porod ve vodě připustit. Patří k nim i požadavek podpisu rodičů pod informovaný souhlas s porodem do vody, který by měl obsahovat i seznam možných rizik. 

Předpoklady pro porod do vody

Těhotná žena, která se rozhoduje pro porod do vody, nesmí mít žádné zdravotní problémy. Její těhotenství musí probíhat fyziologicky a musí dosáhnout aspoň 37 ukončených týdnů bez přítomností známek hypoxie (sníženého obsahu kyslíku) či jiných problémů plodu. 

Tyto podmínky se znovu zkontrolují před samotným porodem. Nastávající maminka musí mít při příjmu fyziologický nález a děťátko musí mít normální ozvy na monitoru. Pokud tyto podmínky žena splňuje, nebyla jí podána během posledních čtyř hodin analgetika nebo epidurál, nemá žádnou infekci a podepíše informovaný souhlas, porodnice se porodu do vody nebrání. Už stačí jen provést výplach střev, tzv. klyzma u nás známější pod názvem klystýr. Výplach střev je v případě, že chce žena v ČR rodit do vody, povinný. Je to z hygienických důvodů, aby se zamezilo úniku stolice do vody a snížila se tak pravděpodobnost možné infekce.

Některé porodnice také požadují přítomnost otce, nebo jiné doprovodné osoby u porodu pro případ nutného transportu rodičky z lázně.

Kontraindikace porodu do vody

Porod do vody je kontraindikován při výskytu jakékoliv porodnické nebo jiné patologie v průběhu první a druhé doby porodní, při podání analgetik anebo epidurální analgezie a též při známé infekci rodičky (např. hepatitis, HIV pozitivní apod.). Také se nemá jednat o polohu koncem pánevním a vícečetná těhotenství.

Pokud mají lékaři podezření, že miminko by mohlo trpět nedostatkem kyslíku, což se může zjistit například zakalenou (zelenou) plodovou vodou, porod do vody není možný. Zakalená plodová voda signalizuje, že už se do ní dostal obsah střev miminka. Při normálním porodu na souši si s tímto lékaři běžně poradí. Když se hlavička miminka dostane ven z porodních cest, odsají odsávačkou vodu z úst. Tím, že dýchací orgány jsou ještě stlačeny v porodních cestách, předejde se tím vdechnutí kontaminované plodové vody. Jakmile se totiž miminko dostane celé na svět, nadechne se a rozepne plíce na několikrát větší objem a vše, co se dostalo do ústní dutiny, se dostane do plic. Pokud by žena rodila do vody, lékaři by neměli k hlavičce přístup a nemohli by vodu odsát. 

Kde takto můžu rodit?

Porod do vody v současné době umožňuje asi 25 porodnic v České republice, ale pokud o takovém porodu uvažujete, informujte se přímo v porodnicích ve vašem okolí. Některé informace na internetu jsou totiž zastaralé nebo neaktuální.

Porodnice, která nabízí porody do vody, musí mít schválen provozní řád, ve kterém má hygienikem schválenou vodní lázeň. Vodní lázní může být vana nebo bazén, který je součástí samostatného porodního boxu. Porodu do vody musí přihlížet alespoň 1 porodní asistentka a 1 ošetřující lékař, kteří mají s porodem do vody zkušenosti. Porodnice, která má dostatečné zkušenosti s porody do vody je ta, ve které je 25 % porodů z celkového počtu porodů veden jako porod do vody.

Jaké to má výhody?

"Relaxace v teplé vodě má velké množství výhod, vede k snížení vnímání bolesti, k snížení potřeby farmakologického tlumení bolesti, lépe zajišťuje kontinuální průběh porodu a příznivě působí na kladné emocionální prožití porodu, což má blahodárný vliv na dítě," objasňuje výhody relaxační vany staniční sestra Gynekologie a porodnictví Mgr. Renáta Dobranská. 

Z pohledu rodičky: 

• snížení bolesti
• snížení poporodních depresí (stimulace oxytocinu, který nastavuje mateřské chování)
• rychlejší samotný porod (urychlující efekt teplé lázně)
• menší poranění z důvodu nástřihů hráze, jelikož tkáně jsou ve vodě pružnější a není častý důvod k nástřihu hráze

Z pohledu novorozence: 

• rychlejší samotný porod (urychlující efekt teplé lázně)
• psychicky i fyzicky uvolňující efekt teplé lázně
• usnadnění přechodu z matčina těla ven (uklidňující efekt teplé lázně)

Jaká jsou rizika?

• zvýšená možnost infekce z úniku výkalů do vody, neboť vodu nelze dezinfikovat
• snížení kontrakcí vlivem uklidňujícího účinku teplé lázně a tím i zpomalení průběhu porodu (proti tomu se osvědčilo umístění rodičky do lázně až když je hrdlo více otevřené, cca 5 cm), tedy správné načasování
• špatná kontrola ztráty krve matky (z tohoto důvodu se doporučuje porod placenty již mimo vodu, čímž se i sníží riziko možné infekce)
• horší možnost kontroly hrdla
• omezený přístup porodníka k plodu
• větší finanční náklady na porod
• komplikovaný přesun na porodní lůžko, prodlužení doby k provedení život zachraňující operace

Jak přesně probíhá?

Pokud máte za sebou klystýr, může se začít napouštět vana. Teplota vody v lázni by neměla být vyšší než 38 °C. Můžete využít i aromaterapie (éterický levandulový olej) kápnutím do vodní lázně.

První doba porodní

Do vodní lázně je vhodné vstoupit na začátku aktivní fáze první doby porodní, kdy už jsou porodní cesty otevřené zhruba na 4 cm. Pobytu ve vodě můžete využít opakovaně.

Vstoupí-li se do vody dřív, může se stát, že vám několika hodinový pobyt ve vodě nebude příjemný. Zkušená porodní asistentka vám proto (v případě, že chcete do vody opravdu rodit) doporučí ze začátku úlevovou polohu mimo vanu, například na míči, na vaku, vleže na boku, využití sprchy.

Většina maminek, které využily možnost pobytu ve vodní lázni v první době porodní, ji popisuje velmi pozitivně. 

"Při obou porodech jsem byla v první době porodní ve vaně a ta vřelá voda měla neskutečně pozitivní vliv na kontrakce. Řekla bych opravdu přirozený epidurál."

Při delším pobytu ve vodě je vhodné doplňovat ztráty tekutin vzniklé pocením pitím slazeného čaje a minerálek. Personál pravidelně kontroluje srdeční frekvenci plodu, váš krevní tlak, puls a tělesnou teplotu.

Většina maminek si sice pobyt ve vodě v první době porodní užívá, ale na samotný porod potom z vany vylézají i v případě, kdy porodnice by jim porod do vody umožnila. 

"Každopádně se mi nechtělo do vany rodit - jenom osobní pocit. Najednou jsem cítila, že musím ven." svěřila maminka na koníkovi.

Jiným se nedařilo najít ve vaně tu správnou oporu na tlačení. "Já tu volbu měla, ale nakonec jsem z vany vylezla, nebylo se za co zapřít a taky mi voda nedělala moc dobře."

Druhá doba porodní

Pokud se rozhodnete ve vodě zůstat, můžete přejít k samotnému porodu. U toho musí být přítomný lékař a porodní asistentka. Poloha, kterou pak ve vaně zaujmete, není předem určená. Můžete rodit vsedě, ve dřepu či kleku. Vše záleží na vaší domluvě s porodní asistentkou, která vám pomáhá najít tu nejpříjemnější polohu.

A pak se jde na samotný porod, který samozřejmě probíhá u každého individuálně. Jedna maminka se s námi na Modrém koníkovi podělila o svůj porodní příběh:

"Doktor přišel a přidřepnul si vedle vany a krásně mě povzbuzoval, PA vnitřním pohmatem zjistila hlavičku a šlo se na věc. Na první pořádné zatlačení jsem se málo nadechla a nevydržela jsem celou dobu a hlavička zůstala napůl venku. Já jim říkám – ježiši a nestane se mu nic? A doktor – nebojte, dovnitř už nezajede, při další kontrakci se pořádně nadechnete, zatlačíte, rychle si přidechnete a zatlačíte a bude venku. Jak řekl, tak bylo. Miminko opravdu vyšlo ven na druhé zatlačení, cítila jsem mírné rupnutí, ale nebylo to bolestivé. Byl to ohromně zvláštní pocit, když se dítě dralo na svět, přišlo mi to tak lidské, ženské, přirozené, jako bychom tam byli jen my tři – já, partner a miminko. Dítě vyplulo ve 3:03 do vody a hned mi ho položili na tělo. Úžasné, sametové stvoření, krásně hlaďounké a neskutečně voňavé miminko!"

Na porod placenty se ženám potom doporučuje přesunout z vany na lůžko, ale občas placenta vyjde ven samovolně s následující kontrakcí. 

V přiloženém videu si můžete o porodu do vody udělat jasnější a názornější představu, nicméně jedná se o porod v zahraničí, kde jsou porody do vody praktikovány trochu jinak, viz info dále.

Byť ty maminky, které do vody rodily si to vesměs pochvalují, jsou i takové, které mají negativní zkušenost, samotný porod ve vaně jim nebyl pohodlný. "Já jsem do vody rodila v roce 2009 v Brně na Obilním trhu a za sebe porod do vody NEDOPORUČUJI. Možná je to v jiné porodnici jinak uspořádané, lepší prostornější vana apod. Může to být naprosto super, ale v porodní vaně na Obilním trhu, pokud chce žena ležet opřená zády o vanu jako já, tak nemá kde opřít nohy a musí je držet ve vzduchu silou břicha (protože opřít o vanu nepomůže, klouže to a vana není natolik široká, aby si žena mohla nohy přidržet rukama) a pak samozřejmě nejde rozumně tlačit. Takže za mě - pokud rodit do vody, tak ano, ale vkleče či v dřepu. Chce-li žena ležet, vana určitě ne."

Není voda špinavá?

V diskuzích se často maminky svěřují se strachem či nepříjemným pocitem, že by porodily miminko do špinavé vody. Toto je, ale velmi individuální. Podle zkušeností maminek voda (alespoň pocitově) špinavá nebyla.

"Jediné, s čím mě dostal můj muž, bylo to, že jak je možný, že když se koupu doma ve vaně, tak tam nechám větší binec, než když do té vany rodím. Žádná krev, žádná nehoda, prostě nic - opravdu dávám za pravdu tomu, že teplá voda uvolňuje svalstvo a pomáhá se uvolnit. "

"Rodila jsem v roce 2002 ve Vrchlabí a tam byla vana s průtokovou vodou, takže pokud se do ní nějaká krev dostala, ani o tom nevím."

Jak je to v zahraničí?

V cizině je porod do vody mnohem častější a populárnější než v našich končinách. V Americe již nabízí tuto možnost více jak 300 nemocnic, v Británii dokonce 75 % státních nemocnic umožňuje porod do vody. Je možné, aby porody do vody vedly samostatné porodní asistentky, na rozdíl od ČR není nutná přítomnost lékaře.

V zahraničí také existují pracoviště, kde ženy rodí do větších bazénů, kam se vejdou i jejich muži. 

Ve vyspělých zemích západní Evropy, např. Velká Británie či Holandsko jsou velmi běžné i domácí porody do vody. V těchto zemích fungují také společnosti, které nabízejí pronájem bazénu k rodičkám domů. Porodní bazének si ženy doma za pomoci duly nebo partnera nechají postavit a udržují vhodnou teplotu vody v bazénku, aby v ní mohla žena rodit. Této možnosti využila i maminka koníkovka, která žije v Holandsku.

"Bazén jsme měli doma sestavený od ukončeného 37. týdne. Tréninkově jsme ho napustili a o jednom víkendu i vyzkoušeli. Věděli jsme, jak dlouho trvá napuštění, jak dlouho vydrží voda pomoci ohřívacích elementů tepla atd. Pak už nezbývalo než jen čekat na ten správný okamžik."

Tato maminka dále popisuje, že domácí porod do vody pro ni byl velký zážitek.

"A můj zážitek z porodu do vody? Dle PA patřím mezi malou skupinu žen, kterým teplá voda kontrakce zvyšuje. Tím pádem jsem se dle nich daleko rychleji otevřela, než by to asi probíhalo bez vody. Já sama si neumím představit sedět nebo ležet na posteli. Voda mě krásně nadnášela. A samotný porod? Mám doopravdy intenzívní zážitek, že jsme s manželem rodili společně. On cítil každé napětí v mém těle, měl stejný úhel pohledu jako já a první viděl pohlaví našeho plaváčka."

Rodit do vody, nebo ne?

Jak budete rodit, to si musíte rozhodnout sama, případně se přizpůsobit vaší dané zdravotní situaci. Vždy je třeba zvážit všechna pro a proti.

"Za pětadvacet let praxe na porodním sále vím, že porodní personál má mnohdy z porodu do vody neodůvodněné obavy a na druhé straně těhotné ženy zase mívají nereálná očekávání," vysvětluje gynekolog Jan Říčánek.

"Příznivců i odpůrců porodů do vody je dost. Rád bych oba mnohdy nesmiřitelné tábory usmířil. Je dokázáno, že porod do vody nemá žádné negativní ani žádné pozitivní účinky na novorozence. Tudíž umožněme každé ženě zvolit si bez odsudků takový porod, jaký si sama přeje. Život i dlouhodobá praxe mne naučily pokoře a přesvědčily mne, že intuitivní rozhodnutí ženy, jak rodit, je mnohdy správnější než sofistikované rozhodnutí lékaře." 

Máte s porodem do vody zkušenost? Podělte se s námi v komentářích!

Zdroj informací:

https://www.modrykonik.cz/porod-do-vody/

http://www.evalabusova.cz/clanky/porody_do_vody.php

http://www.nemtru.cz/relaxacni-vana

http://www.azrodina.cz/2489-porod-do-vody

http://www.naseporodnice.cz/porod-do-vody.php

http://www.webmd.com/baby/water-birth#1

https://www.babycentre.co.uk/a542015/whats-a-water-birth-like

https://www.modrykonik.cz/blog/angelyn/article/plavacek-tonicek-aneb-nas-porod-do-vody-92ghl9/

„Maličký ležel schoulený na koberci, hlavu měl schovanou a křičel. Nebrečel, přímo řval! Nemohli jsme se k němu vůbec přiblížit. Tohle trvalo asi deset minut. Přinesli jsme mu nějaké hračky, tak jsme je vybalili a začali si s manželem s nimi hrát. To malého zaujalo a po očku nás začal pozorovat a pak si nechal nějakou tu hračku i podat. Ale dotknout se ho? To jsme nemohli v žádném případě!“

Dětská dušička je velmi křehká. Miminko po narození je vnitřně připraveno a nastaveno na to, že zde bude máma, která ho bude milovat a starat se citlivě o jeho potřeby. Pokud se něco zkomplikuje a místo mámy je zde několik cizích tet, místo domova ústavní zařízení, je to prostě špatně pro psychický i duševní vývoj děťátka.

Pobyt v ústavním zařízení bohužel každou tu dětskou dušičku nějakým způsobem zraní. Někdy je to ale ještě horší, pokud zraněné dítě už najde nový domov a ten je mu následně opět odebrán. Co se asi při návratu do ústavního zařízení v hlavičce takto zrazeného dítka může dít? 

Takto zraněné a zrazené děti potřebují až bolestně najít svého člověka - mámu a tátu, i kdyby náhradní, kterým můžou věřit. Co víc, u kterých se jejich zraněná dušička začne léčit a děti opět mohou věřit v to,  že svět je dobrý a ony samy také.

Přijmout takto zraněné děti je ještě mnohem složitější a těžší než v jiných případech a přitom právě zde platí, že ti, kterým je lásku dávat nejtěžší, ji potřebují nejvíce.

Přechodní pěstouni jsou připraveni přijmout dítě v ohrožení do své péče (domova) kdykoliv – ve dne v noci, v týdnu i o víkendu. Je to jejich práce. Většinou se o tom, o jaké dítě se boudou starat, dozvědí telefonicky jen několik hodin nebo dnů před tím, než ho reálně převezmou do péče.

Kouzelný telefon

Kouzelný telefon zazvonil pěstounské mamince jednoho zasněženého zimního dne.

„Sociální pracovnice nám volala s tím, že pro nás mají chlapečka. Byli jsme natěšení a také plní obav. Na kraji nás o pár dní později seznámili se spisem, řekli nám anamnézu malého a také něco málo o rodině. Nakonec nám ukázali fotku a dali nám chvíli na rozmyšlenou, zda ho chceme vidět.“

„Samozřejmě, že jsme ho chtěli vidět! Ještě ten den jsme navštívili dětské centrum, kde byl v té době už šestnáct měsíců umístěn. Psycholožka nás ale upozornila na to, že má malý často opravdu extrémní záchvaty vzteku. Také nám řekla, že zatím vůbec nemluví a jeho celkový psychomotorický vývoj je na úrovni devíti měsíců. Stejně jsme ho chtěli vidět!“

První setkání

 Manželé čekali v herně v přízemí centra, než jim jedna z tet chlapečka přinese. Už z dálky slyšeli jeho pláč. Teta ho položila na koberec v herně a odešla, aby manželům a chlapečkovi poskytla potřebné soukromí.

„Maličký ležel schoulený na koberci, hlavu měl schovanou a křičel. Nebrečel, přímo řval! Nemohli jsme se k němu vůbec přiblížit. Tohle trvalo asi deset minut. Přinesli jsme mu nějaké hračky, tak jsme je vybalili a začali si s nimi hrát. To malého zaujalo a po očku nás začal pozorovat a pak si nechal nějakou tu hračku i podat. Ale dotknout se ho? To jsme nemohli v žádném případě!“

Manželé v centru s chlapečkem pobyli asi půl hodiny a jeli domů.

„Ptala jsem se psycholožky, z jakého důvodu má malý tak silné záchvaty vzteku. Ta mi to bohužel neuměla přesně vysvětlit. Ale vyprávěla nám, jak biologická matka nechala malého v porodnici s tím, že až bude mít lepší podmínky, tak si ho vezme. V prvních šesti měsících života ho pak ani jednou nenavštívila. Když mu bylo devět měsíců, tak si ho odnesla domů s tím, že ho po třech dnech vrátila, protože nemohla péči o něj zvládnout. Toto se bohužel s obdobným scénářem opakovalo o několik měsíců později.“

Co zanechá taková zkušenost v dušičce malého miminka? Do hlavičky se mu bohužel podívat neumíme, ani nám to neřekne, můžeme si to celé jen představovat.

Zázraky se dějí

Vzhledem k tomu, že se zrovna v té době změnily zákony a svěření chlapečka do péče musel odsouhlasit soud, jezdili manželé několikrát týdně na návštěvy do dětského centra celé dva měsíce.

Chlapeček při každé z návštěv reagoval na své budoucí rodiče klidněji a lépe než v předchozím případě.

 „Nikdy nezapomenu na to, když se syn poprvé nechal pochovat. Já ho tenkrát vzala do náruče jako miminko a začala mu zpívat ukolébavku. On úplně ztuhnul a asi půl hodiny se nechal houpat, poslouchal a ani se nehnul.“

V době, kdy manželé měli doma vše přichystáno a soud konečně rozhodl o svěření chlapečka do jejich péče, se stala věc, kterou nikdo nečekal. Pěstounská maminka zjistila, že je těhotná. To co nebylo roky před tím možné, se stalo neplánovaně  a nečekaně právě v tuto chvíli.

Manželé tak byli postaveni před obrovské dilema, zda chlapečka i přes tuto informaci přijmout nebo ne? Jak silné a těžké rozhodnutí to muselo být, si můžeme jen domýšlet.

„Protože ho maminka dvakrát takhle vrátila, jsme si s manželem řekli, že my mu to udělat prostě nemůžeme! Mohlo by to pro něj mít hodně špatné následky, jak by se asi cítil? Jako toulavé štěně, které nikdo nechce? To jsme nemohli dopustit!"

Domů!

„A tak jsem si maličkého jednoho krásného jarního dne dovezli domů. První dvě hodiny jen seděl na koberci a koukal. A pak to začalo - řev, kopání, bouchání do nábytku a řev a řev a řev. Uklidňování, utěšování nefungovalo, naopak bylo to ještě horší. Pochování nepřicházelo v úvahu. Já byla těhotná a malý hrozně kopal, takže jsem měla strach.“

„První noc doma spal klidně, ale bylo to takové ticho před bouří. To pravé peklo přišlo asi o dva dny později. Jeden vzteklý záchvat střídal druhý. Bála jsem se k němu přiblížit, protože strašně kopal a já měla strach, aby neublížil mně nebo miminku. Můžu vám říct, že jsem mockrát seděla na schodech a brečela a říkala si, jestli to můžeme zvládnout?“

„Ptali jsme se psycholožky, co máme dělat, ale ta nám neuměla poradit. Prý to prostě chce čas. “

„Nakonec jsme koupili trucovací koberec a tam malého vždycky opatrně odnesli, položili a nechali být v klidu. Někdy plakal déle jindy kratší dobu, nakonec se vždycky ale uklidnil, sednul si a začal si hrát.“

„Protože jsem měla rizikové těhotenství, byla jsem i několikrát hospitalizována v nemocnici. V tu dobu a nejen tehdy se o maličkého naštěstí úžasně postaral manžel. Přebaloval, koupal a pečoval.Také to byl on, kdo především řešil záchvaty malého. Maličký se na něj rychle navázal a do dnes mají možná i díky tomuto těžkému období úžasný vztah.“

„Když jsme byli po čase na kontrole v dětském centru, tak nám ředitelka na rovinu řekla, že počítali s tím, že malého vrátíme. Nám to ale svědomí nedovolilo, už má u nás své místo jak v domě, tak v našich srdcích.“

Bude líp?

A čas opravdu  pomohl. Intenzivní záchvaty vzteku opravdu pomalu ustávaly, tak jak pomalu ale jistě chlapeček získával důvěru ve své rodiče.

Náročné období pak přišlo opět v době, kdy se pěstounské mamince narodilo miminko.

„Když se mi narodilo miminko, tak se mnou malý celý den nemluvil, nekomunikoval a potom se začal chovat jako miminko, dokonce chtěl i kojit.  Tak jsem ho nechala, ať si to jednou zkusí, ale mlíčko mu asi nechutnalo, protože víckrát už nechtěl.“

„Museli jsme ho zase krmit a oblékat jako miminko a hlavně chtěl vozit i v kočárku, asi mu to chybělo, že si to pořádně nezažil jako miminko. Často jsem tak chovala oba dva najednou. Měla jsem trochu strach, aby miminku neublížil, ale on se k němu choval naštěstí moc hezky.“

Záchvaty vzteku časem tedy odezněly, ale projevů, které se vázaly na pobyt v kojeneckém ústavě a s kterými rodina bojovala, bylo víc.

Chlapeček například vůbec neuměl kousat, jídlo si v pusince šetřil jako syslík.  V roce a půl vážil jen deset kilogramů.  Dále tu bylo evidentní opoždění ve vývoji řeči a jemné motoriky.

Pěstounská maminka tak s chlapečkem dlouho navštěvovala psycholožku, kde pracovali na zlepšení psychického stavu maličkého. Láskou a péčí se mu pak snažila pomoci dohnat to, co zameškal.

„Ze začátku to bylo krok v před a dva zpátky. Ale je prostě člen naší rodiny a bereme ho takového jaký je. On přece nemůže za to, že měl komplikovaný start do života!“

„Dnes jsou mu čtyři roky a věřím, že jsme z nejhoršího venku! Malý chodí do školky, kde je spokojený a moc oblíbený! Krásně se rozmluvil a spoustu dalších věcí dohnal. V něčem je stále jiný než ostatní děti a hlavně v jemné motorice je stále  pozadu, ale věřím, že to se ještě změní. S bratříčkem tvoří nerozlučnou dvojku, která spolu vymýšlí samé krásné lumpárny. Jsme moc rádi, že ho máme!“

Autorka článku: wrtulka

Proč se lidé v dnešní době berou a proč naopak raději zůstávají ve svazku na "psí knížku"? Co znamená manželství pro nás ženy a jaké v něm vidíme výhody a nevýhody?

Manželství v číslech

Česká republika je země s jednou z největších rozvodovostí v Evropě. I přesto, že míra rozvodovosti již neroste tak prudce jako v minulém desetiletí, pořád stagnuje mezi 45-50 %. Jednoduše řečeno, každé druhé manželství je dle statistik odsouzeno k zániku. Navzdory těmto odstrašujícím číslům se lidé ale stále berou. 

Počet sňatků obyvatel ČR má však dlouhodobě klesající trend. V období po roce 2000 jich výrazně meziročně ubývalo zejména v letech 2008-2011. Zatímco na počátku století bylo obvykle ročně uzavřeno 52-53 tisíc manželství, v roce 2013 jich bylo evidováno 43,5 tisíce ročně. Podle údajů ze sčítání lidu z roku 2011 je víc jak polovina obyvatel nad 20 let ve stavu vdaná/ženatý. Až do počátku 90. let 20. století přitom uzavíralo manželství 90-95 % obyvatel ČR. 

Stejně jako se zvyšuje věk, kdy mají ženy své první dítě, i věk pro vkročení do svazku manželského roste.  V roce 2013 bylo ženichům při prvním sňatku v průměru 31,3 let a nevěstám 28,5 let. 

Úplně nejoblíbenějším dnem v týdnu pro svatbu je sobota, po ní následuje pátek. Velmi zřídka se obřad koná v jiný den. Svatby se nejčastěji konají v červnu a jiných letních měsících (až dvě třetiny všech obřadů), lidé také přestali být pověrčiví ohledně májových svateb a květen se těší čím dál větší oblíbenosti. Skoro nikdo se potom nechce vdávat v lednu.

Trocha historie

Individuální a monogamní manželství se v Evropě prosadilo v období raného středověku. V Čechách se o jeho uplatnění zasloužil kníže Břetislav, první z českých panovníků, který si uvědomil společenský a mravní význam manželství. 

Sňatek však po mnohá staletí nebyl spojován s city nýbrž s pragmatickými zájmy. V kruzích panovníků a vysoké aristokracie býval sňatek výhradně politickou či dynastickou, ale také ekonomickou záležitostí.

Sňatkovou politikou se získávaly poklady, spojovala, rozšiřovala a znásobovala hrabství, vévodství a království. Často se jednalo o poslední možné řešení a spásu, které rozhodly o vzestupu nebo o vymření rodu, o zpevnění nebo rozpadu velkých dy­nastií. Otázky typu: „Co kdo má za majetek? Co kdo do manželství přinese? Co kdo bude dědit?" se bez skrupulí vyslovovaly nahlas.  Ale nutno říct, že i tehdy se našla manželství, která byla založena na citech. Ve venkovském prostředí, mezi méně majetnými vrstvami obyvatel, existovalo přece jen více sňatků z lásky a vzájemných sym­patií obou snoubenců.

Zlom nastal mezi dvěma světovými válkami se začalo na manželství více pohlížet jako na logické vyvrcholení lás­ky, jež uzavření tohoto svazku předcházela a měla jej nadále - v nové a kvalitní po­době - rozvíjet.

Slovo rodičů při volbě budoucího partnera bylo rozhodující jak u zámožnějších, tak u chudších vrstev. Bývalo zvykem, že se rodiče s někým poradili, případně využili tehdy velmi rozšířených a vyhledávaných služeb dohazovače či dohazovačky. Ještě v první polo­vině 19. století se nepovažovalo za nezbytné, aby se manželé před slibem manželství blíže seznámili. Jedno z pravidel, které se při výběru partnera úzkostlivě respektovalo, se týkalo příslušnosti k sociální skupině.

Muž uzavřením manželství potvrzoval svoji společenskou úspěšnost a zastupoval ro­dinu navenek, platil daně, disponoval penězi, určoval rámcově rodinný rozpočet, roz­hodoval o osudu manželky a dětí. V 19. století manžel vyžadoval od své ženy absolutní poslušnost a podřízenost, vlídné chování, péči, úctu a lásku.

Od manželky se očekávalo, že bude něžná, zdrženlivá a stydlivá, reprezentu­jící svého manžela, upravená, ale nikoli marnivá. Schopnost ženy respektovat nála­dy a výmysly svého muže a zajistit útulné prostředí domova se považovaly za samo­zřejmost. Stejně tak se očekávalo, že s pokorou přijme svůj úděl a nebude si na něj stěžovat. Dominance ženy v manželství byla v této době celospolečensky nemyslitelná.

Od roku 1950 bylo uzákoněno, že manželé jsou si ve svazku rovni a mají stejná práva a povinnosti, o které se dělí dle svých možností.

Manželství a zákon

Dlouhou dobu bylo manželství právně upraveno v zákoně o rodině, nicméně od roku 2012, respektive 2014 spadá tato problematika pod Nový občanský zákoník, č.89/2012 Sb., Část druhá - Rodinné právo.

Manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc.

Zákon upravuje nejen podmínky vzniku a zániku (rozvodu) manželství, ale také práva a povinnosti manželů.

Manželé si jsou navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti.

Každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná. Poskytování majetkových plnění má stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy.

V zákoně jsou i detailně upraveny majetkové záležitosti, společné nebo oddělené jmění manželů, vyživovací povinnost, rozdělení majetku po zániku manželství. Chrání tak oba manžele v případě, že nedojde k vzájemné dohodě či nastanou problémy.

Manželství z pohledu víry

Katolická církev považuje manželství za zvláštní druh úmluvy mezi mužem a ženou, kterou se jeden druhému zcela odevzdávají a vzniká mezi nimi celoživotní posvátnýsvazek zvaný „consortium totius vitae" neboli celoživotní společenství osudu.

Manželství mezi dvěma pokřtěnými je považováno za svátost. Platně uzavřené manželství dvou pokřtěných je proto nerozlučitelné žádnou lidskou mocí a trvá až do smrti jednoho z manželů.

"Já, František, odevzdávám se tobě Marie a přijímám tě za manželku. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen." Takovým slibem vstupují do manželství katolíci.

Ostatní odnože Křesťanství už nejsou tak "přísní" co se týká definitivnosti manželství. U pravoslavných je manželství v zásadě nerozlučitelné, ale přesto je možno určitým způsobem vstoupit do manželství i podruhé a u evangelických církví je rozvod možný, tam není manželství chápáno jako svátost, sňatku se jen požehná. 

Židové a muslimové chápou taky manželství jako trvalý svazek, ale existuje možnost rozvodu či tzv. rozluky.

Pro naprostou většinu věřících lidí je svatba tedy jediná správná cesta partnerského soužití. I některé maminky na koníku to tak cítí. "Jsme s manželem oba věřící, takže by pro nás bylo nemyslitelné být spolu, bydlet spolu, spát spolu a mít děti bez svatby. V srpnu to bude 20 let, co jsme si slíbili lásku, úctu a věrnost." Tak odpověděla na otázku, zda svatba nebo život na psí knížku, uživatelka @plksv.

"Pro nás je manželství super stav, kdy jsme si dobrovolně zabouchli zadní vrátka a slíbili si úctu, lásku a věrnost na celý život. Rozvod pro nás neexistuje. Takže o to máme větší motivaci na vztahu stále pracovat, aby se nám v něm žilo dobře, když už to máme na doživotí. A můžu říct, že za těch skoro 9 let trvání našeho manželství je to čím dál lepší. Manželství je pro mě jistota, pevný přístav, domov. A jsem ráda, že naše děti můžou vyrůstat v tomto stabilním prostředí. A v neposlední řadě se jako manželka cítím mnohem důstojněji než nějaká přítelkyně nebo družka." doplnila odpověď uživatelka @jajulin.

Výhody a nevýhody manželství. Jak to vidí maminky z koníka?

Maminky, které se zapojily do průzkumu, nejčastěji rozdělovaly výhody manželství na "praktické" a "romantické".

Z těch praktických nejčastěji zmiňovaly:

• stejné příjmení
• možnost dědit a v případě úmrtí pobírat vdovský důchod
• daňové bonusy
• právo být informován o zdravotním stavu
• lepší podmínky na hypotéku
• zákonné zajištění v případě rozchodu (vyživovací povinnost)

Co se týká těch romantických důvodů, tam už to bylo barvitější. 

Krásně to popsala uživatelka apacheee "Ohromnou výhodou manželství je podle mě to, že partneři dávají světu najevo, že svému vztahu věří natolik, že jsou spolu ochotni spojit se navždy. Možná je to moje naivní představa, ale manželstvím člověk říká, že toho druhého přijímá natolik, že je ochoten se s ním právně spojit."

"Čím jsem starší, tím víc mi manželství připadá jako velká opora, podpora, vzájemná láska a pochopení. Čím déle jsem vdaná tím mi to připadá takové hmatatelnější, ne jen nějaké romantické gesto." doplnila diskuzi pmaja.

Jako nevýhody byly potom zmiňované:

• náklady spojené se svatbou a hostinou
• nutnost změnit doklady a nahlásit změnu stavu různým institucím
• složitější rozchod/ rozvod (to bylo, ale zmíněno zároveň jako výhoda)
• společné dluhy
• trochu v nadsázce potom: tchýně a tchán

Romantické gesto nebo pragmatická dohoda?

Anketa o výhodách a nevýhodách manželství zároveň přinesla otázku, zda je vůbec správné se na to z tohoto pohledu dívat. Velmi zapáleně na toto téma diskutovala uživatelka celaskon87, která je přesvědčená, že dnešní společnost je příliš pragmatická a zapomněla na hlavní hodnoty.

"Manželství je pro mě základ rodiny. Má to být ten nejpevnější svazek ze všech a z té lásky mají vzniknout děti. Nechci být moralista, ale přijde mi fakt ujeté srovnávat výhody a nevýhody něčeho, co by mělo být nejpřirozenější. Jsem toho názoru, že manželé se tak snadno nerozvedou, mají společný cíl a 'projekt'. Dávat jako výhodu nebo nevýhodu to, že je svatba drahá nebo že daním jinak peníze, mi přijde jako hnusný obraz dnešní materialistické společnosti. Kdyby si dnes každý pečlivě vybral dobrého partnera, který mu sedí a vzali se, určitě by z harmonického vztahu vzešly i děti s dobrým žebříčkem hodnot."

V podstatě s ní souhlasí i jiná maminka. "Nikdy mě nenapadlo přemýšlet nad výhodami/nevýhodami manželství. Manžela jsem si vzala z lásky, je to pro mě symbol toho, že spolu chceme strávit zbytek života, že jsme rodina. Nosit jeho příjmení je pro mě pocta. A je smutné, že dnes se lidi berou kvůli daňové výhodě. Nebo neberou kvůli dávkám a podobně. Co předáváme další generaci?"

Proč po svatbě toužíme

I přes výše vyjmenované výhody a nevýhody manželství jsou důvody, proč ženy po svatbě touží, podle sociologů daleko prostší.

Většina žen, i když to ne každá je ochotná přiznat, touží být alespoň jeden den nevěsta se vší parádou, která k tomu patří. Nádherné bílé šaty jako pro princeznu, závoj, květiny, šperky, dekorace, hosté. I když svatební den někdy bývá pro nevěstu s ženichem náročný, většina manželských párů se po letech shoduje, že na svatební obřad a hostinu rádi vzpomínají. 

Zárověň mají vdané ženy větší pocit jistoty, i přesto, že je to spíše relativní, protože jak se maminky shodují, pokud vás muž bude chtít opustit, tak mu v tom ani svatba nezabrání. Důkazem toho může být fakt, že každé druhé manželství končí rozvodem.

 "Problém v dnešní době je ten, že svatbu jaksi nikdo nebere vážně a všichni to považují jen za papír a nějakou zkoušku. Neuvědomují si, že manželství není zkouška, ale závazek na celý život. Navíc se přece při obřadu odříkává slib. A pokud tyto slova někdo jen odříkává a nic pro něj neznamenají, tak je mi ho líto. Takže nejdřív svatba a potom teprve miminko. Já to tak taky udělala a jsem za to šťastná. Navíc pokud bych zjistila, že se přítel do svatby nehrne a není si jistý, že se chce vázat, tak bych velice zpozorněla," zakončila diskuzi uživatelka xanilvap .

Zdroj informací:

http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/Marriages_and_births_in_the_Czech_Republic/cs

https://www.czso.cz/documents/10180/20555411/1804120628_29.pdf/00096b29-7795-4b2d-b180-ed5a03db767a?version=1.0

Sluková, A.: Svatba. Průvodce pro začátečníky a pokročilé. Praha: Grada, 2001.

http://www.wedme.cz/magazin/historie/historie-svatby/201

http://www.podnikatel.cz/zakony/novy-obcansky-zakonik/f4581012/

http://www.podnikatel.cz/zakony/novy-obcansky-zakonik/f4581004/

http://www.vira.cz/Texty/Knihovna/1-Jak-katolicka-cirkev-chape-manzelstvi.html

Vypadají jako děti, ale jsou to dospělé ženy. Malý vzrůst, mírná deformace obličeje, vyrážka a především neplodnost. Toto onemocnění postihuje pouze dívky. Malá šance stát se matkou je tím nejhorším důsledkem Turnerova syndromu. „Turner“ změnil život nejen jim, ale také jejich rodinám a partnerům. Prarodiče přijdou o možnost mít vnoučata, manželé děti. Jak toto vzácné onemocnění vzniká, jak mu čelit a existuje účinná léčba?

Jak a proč vzniká

Lidské tělo se skládá z mnoha miliard buněk. A každá má ve svém jádru soustavu 46 chromozómů. Každý z těchto chromozómů v sobě nese množství genů, které určují to, jakou barvu vlasů nebo očí bude člověk mít.

44 z 46 z těchto chromozómů nazýváme autozómy. Jejich podoba je u žen i u mužů stejná. Zbývajícím dvěma chromozómům se říká heterochromozómy neboli pohlavní chromozómy. Ony rozhodují o tom, bude-li vznikající malý človíček chlapcem či děvčetem a vyroste-li jednou v dospělého muže či v dospělou ženu.

Ženy mají dva ženské pohlavní chromozómy, chromozómy X. Proto se jejich sestava chromozómů (neboli karyotyp) označuje jako 46, XX. V této formuli značí číslo 46 celkový počet chromozómů a XX dva ženské pohlavní chromozómy X. Muži naopak mají každý svůj pohlavní chromozóm jiný - jeden mužský Y a jeden ženský X. Jejich sestava chromozómů se popisuje jako 46, XY.

Pokud vajíčko či spermie přináší o jeden chromozóm méně nebo pokud se jeden z chromozómů ztratí při jejich vzájemném splynutí, vzniká sestava 45 chromozómů. Chybí-li jeden pohlavní chromozóm a zůstal-li jen jeden chromozóm X, bude mít člověk karyotyp 45, X. A to je právě typický karyotyp pro dívky a ženy s Turnerovým syndromem.

Vznik Turnerova syndromu nezávisí na věku matky ani zdravotním stavu či zvyklostech rodičů.  O samotném vzniku nemoci bylo rozhodnuto již při početí. Není mu tedy možné předejít.

Diagnóza

Turnerův syndrom lze zjistit již během těhotenství. Je to možné v případě, kdy se u maminky v první polovině těhotenství provedl odběr vzorku placenty (biopsie choriových klků) nebo odběr plodové vody (amniocentéza), případně odběr pupečníkové krve (kordocentéza) na genetické vyšetření. Turnerův syndrom může být při takovém vyšetření náhodným nálezem.

Pro definitivní určení je nezbytné vyšetřit sestavu chromozómů v buněčném jádře, karyotyp. Pozitivní test potvrdí absenci nebo nedokonalé utváření jednoho X chromozómu nejméně v 5 % všech vyšetřených buněk. Obvykle je však buněk s poruchou X chromozómu podstatně více nebo jsou postiženy všechny.

Jiné dítě

„Narodila jsem se předčasně a měřila 36 centimetrů s váhou 1,25 kilogramů. Byla jsem v inkubátoru a prý bylo hned jasné, že něco není v pořádku. Když mě potom lékaři vyšetřili, zjistili, že mi k úplnému zdraví chybí jeden chromozom.“ říká Lenka Kosinová, zpěvačka s Turnerovým syndromem a ambasadorka pro osvětu Turnerova syndromu.

Děvčátka s Turnerovým syndromem mají sklon narodit se o něco dříve a mívají o něco nižší porodní váhu. Není to však pravidlem - a i v takovém případě termín porodu a porodní váha obvykle nevybočují z širší normy. Po narození mívají nápadné otoky nožiček, kožní řasu po stranách krku, velmi často také vrozenou srdeční nebo cévní vadu. Některé mají problém s utvářením nehtů na prstech a hůře prospívají (kvůli klenutějšímu patru obtížněji polykají, častěji ublinkávají a zvrací).

Opožďování růstu bývá v prvních letech života málo nápadné, ale s přibývajícími roky je stále významnější. Již při nástupu do školy jsou dívky s Turnerovým syndromem v průměru o 17 cm menší než jejich vrstevnice. Pokud se nemoc neléčí do průměrné výšky 146 cm, s hormony pak vyrostou maximálně do 158 cm.

Kromě poruchy růstu bývají varovným signálem časté záněty středního ucha, krátkozrakost, šilhavost a nápadné pigmentové skvrny.

Léčba

„Bylo mi tehdy šestnáct a všichni mluvili o metodě prodlužování kostí podle ruského lékaře Illizarova. Ta spočívá v tom, že se nařízne kost, do které se provrtají díry a do nich se strčí dráty, kolem nichž jsou v kotnících a pod kolenem drátěné konstrukce. Shora i zdola se povolují a utahují matičky. Každý den o milimetr. Strašná bolest,“ otřese se při pouhé vzpomínce Lenka.

„Propočetli mi, že se tím kost natáhne o deset centimetrů a po půl roce o dalších deset. Jenomže místo jedné operace jich bylo šest, místo půl roku to trvalo roky dva. A konečný efekt? Sedm a půl centimetru.“  Jenže přišly záněty, které se dostaly až do ledvin a současně se jí zkrátily Achillovy šlachy. Strašně zhubla. „Z třiceti kilo na čtrnáct. A nakonec se mi obě nohy zlomily. Když mi pak sundali sádru, při cestě do školy jsem uklouzla a zlomila si nohu zase. Všechno se mnou prožívala hlavně maminka, která zůstala doma z práce, přenášela mě, všude byla se mnou. Je zázrak, že dnes chodím.“

Dříve se léčilo poměrně bolestivým prodlužováním kostí, dnes se podává růstový hormon. Nedokáže sice úplně odstranit růstovou poruchu, ale zmírní a umožní dosáhnout společensky přijatelné tělesné výšky. Hormon se užívá formou injekčního pera a jde o bezbolestnou aplikaci. Tento druh léčby je dobrovolný. Záleží pouze na rodičích a na samotné dívce, zda ji podstoupí.

Společenský život

Menší vzrůst mladým dívkám značně komplikuje život. Nejen při nakupování vhodného oblečení (sehnat „normální tričko“ pro dospělou ženu se 148 cm bez infantilních potisků bývá pěkný oříšek), ale především v jejich osobním životě. V dětství a dospívání bývají středem posměšků a šikany stran jejich vzhledu a výšky. V poslední době se právě díky léčbě růstovým hormonem s těmito problémy setkáváme méně. Mají je především ta děvčata, u nichž se Turnerův syndrom zjistil pozdě nebo ta, u kterých léčba růstovým hormonem nebyla zahájena.

"Katka měla vždycky hodně kamarádů, hlavně mezi mladšími dětmi. Zajímavé bylo, že měla v partě vždy vedoucí roli a dovedla se o mladší děti dobře postarat, přestože vypadala stejně stará jako ony. Když šla Katka do první třídy a dětská lékařka doporučovala odklad školní docházky, poradili jsme se s dětským psychologem. Ten s tím nesouhlasil. První rok ve škole byl pro nás těžký a Katčino sebevědomí hodně trpělo, protože vypadala, jako kdyby do třídy zabloudila ze sousední mateřské školy.

Začala se od spolužáků izolovat, navíc hodně ve škole zameškala, protože měla opakované záněty středního ucha. Dokonce musela být přijata i do nemocnice. Tam mně paní doktorka řekla, že má podezření, že naše dcerka má určitou genetickou poruchu. Nejde o nemoc, ale spíše o soubor příznaků, za které může chybění jednoho chromozómu. Vyšetření karyotypu její předpoklad potvrdilo. Velmi brzy se Katka začala léčit růstovým hormonem. Během prvního roku léčby vyrostla téměř o 8 centimetrů. Najednou jsme všichni s překvapením pozorovali, jak začala být sebevědomá, začlenila se mezi spolužáky a dokonce se přihlásila do skautského oddílu. Teď je jí téměř 14 let, ve škole patří k lepším žákům a ráda by studovala na zdravotní škole, kde nebude potřebovat tolik matematiky. Vede skautský oddíl, má spoustu kamarádek a kamarádů a už není nejmenší ze třídy.“

Těhotenství

Kvůli hormonálnímu deficitu ztrácejí tyto ženy schopnost mít vlastní děti. S tím souvisí i porucha funkce vaječníků a s ní spojená neplodnost. I přesto, že se najdou výjimky, které normálně menstruují (drtivá většina takto postižených žen má zakrnělé vaječníky a nemestruuje) a celkově dobře prospívají, ve více jak v polovině případů jim jsou chirurgicky vaječníky odstraněny. A to zejména u těch žen, které mají ve svém karyotypu přítomný Y chromozóm nebo jeho část. U nich by ve výjimečném případě mohl začít ve vaječnících vývoj nežádoucím a zhoubným směrem.

„Jako každá žena i já toužím po dítěti, ale v mém případě si mateřství musím odříci. Kvůli oční vadě není u mě možná ani metoda umělého oplodnění in vitro a pro adopci nemáme zatím dostatek odvahy,“ odpoví otevřeně Lenka trpící tímto syndromem a dodává, že s manželem mají tuto otázku vyřešenou. Smutná být ale nemusí. „O kontakt s dětmi ochuzena nejsem, mám synovce, neteř a nevlastní sestru v předškolním věku.“ uzavírá Lenka.

Přirozená touha každé ženy stát se matkou a vědomí toho, že děti mít nemůže, vede k častým depresím a upínáním na děti v okolí. Řešení vlastní neplodnosti má tři scénáře:

• Asistovaná reprodukce

Přijetí darovaného vajíčka a jeho oplodnění partnerovou spermií je jediná možnost, jak prožít těhotenství a porodit dítě. Ženám do 39 let hradí zdravotní pojišťovna tři pokusy na tuto formu mimotělního oplození.

• Náhradní rodinná péče

Adopce či pěstounství představuje další možnost, jak naplnit ženinu roli matky. Pro mnohé páry však tato varianta může být z různých důvodů obtížně přijatelná. Časté jsou obavy z neznámého původu dítěte a jeho potenciálně nepříznivá genetická výbava. Někoho odrazuje i časová náročnost celého procesu.

• Přijetí bezdětnosti

Zřejmě nejbolestivější cesta. V tomto případě nezáleží jen na psychice ženy, ale především na jejím okolí. Připomínky a narážky na fakt, že je neplodná, značně stěžují samotné přijetí. Útěchou jsou děti příbuzných a kamarádek.

Kam pro pomoc

V České republice šíří osvětu o Turnerovu syndromu rodiče Lenky Kosinové, jejíž vzpomínky prolínají tento článek. Rudolf a Alena Kosinovi založili v roce 1989 Klub dívek a žen s Turnerovým syndromem v Praze. Na začátku byla snaha pomoci své dceři, později pak pomoci ostatním ženám a jejich rodinám sžít se s tímto onemocněním. Také se zasloužili o to, aby léčba růstovým hormonem byla těmto dívkám dostupná a hrazená ze zdravotního pojištění. 

Zdroje informací:

Práce profesora Lébla z pediatrické kliniky UK-2.LF a FN Motol

diplomová práce Ivy Raclavské Psychologické aspektyživota žen s Turnerovým syndromem MU, FF, ústav psychologie, 2011

rozhovor s Lenkou Kosinovou

Zdroj fotografie: http://katieandelman.com/

„Moje těhotenství probíhalo krásně a přirozeně. Stejně tak jsem si představovala svůj porod. Z představy o klidném a silném osobním prožitku z příchodu našeho dítěte na svět mě bohužel vyvedl zdravotnický systém. Cítím, že mi byl můj porod ukraden.“

Lze traumatům předcházet?

Psychologická stránka porodních prožitků je stále zásadnější i pro odborníky, kteří čelí nárůstům porodních traumat. Odhadem 9 % žen trpí po porodu posttraumatickým stresovým syndromem. Ovšem ještě v devadesátých letech bylo i renomovanými vědci prohlašováno, že neexistuje vztah mezi emocionálním a fyzickým prožitkem ženy během a po porodu. 

Na základě informací, které o syndromu ukradeného porodu máme, je mylné se domnívat, že tímto traumatem utrpí ženy, které měly vyloženě komplikovaný porod či rodily císařským řezem. Stejně tak nelze tvrdit, že přirozený porod zaručí rodičce netraumatický zážitek. Například u žen, které si porod císařským řezem přály (z důvodu  strachu z porodního prožitku), může být naopak spouštěčem porodního traumatu právě pocit bezmoci a potřeba být lékařsky kontrolována z důvodu obav o své zdraví a život dítěte. 

Začínám rodit

„Několik dní před termínem porodu mi odešla hlenová zátka a druhý den jsem začala krvácet. 

Na příjmu v porodnici se veškerý můj strach začal zhmotňovat. Mezi sténáním rodící ženy na příjmu mi lékař oznámil,  že jsem zcela bez plodové vody. Dítě je v podstatě úplně na suchu a můj tlak je hrozně vysoký, takže mě dají na předporodní pokoj a během dopoledne se rozhodnou o dalším postupu.

Cítila jsem se rezignovaně a dokázala jsem si představit, že si i klidně nechám provést císařský řez. Hlavně ať je dcera v pořádku a co nejdříve se mnou. Ve strachu o to, co se bude dít, jsem musela vyplňovat již potřetí dokumentaci potřebnou k tomu, abych mohla porodit. Těhotenskou průkazku jsem totiž ve spěchu a stresu při odjezdu do porodnice zapomněla na botníku. Absence mé těhotenské průkazky vyvolala v místnosti doslova skandál a můj muž se pro ni musel okamžitě vrátit.“

Za okamžik vám řekneme, co se bude dít

„Na předporodním pokoji (hekárně) jsem bez jakékoliv informace o svém a dceřiném stavu strávila nejen celý den, ale i noc a následující dopoledne. S vědomím, že nemám plodovou vodu, jsem se strachovala, zda je miminko v pořádku. Neustále jsem apelovala na příchozí sestry, aby mi zavolaly nějakého lékaře, který mi řekne, co se děje. Vždy mi ale odpověděly, že lékaři mají hodně práce a není prostor na to, aby se se mnou setkali.

Vyslechla jsem si průběh porodů asi třiceti dětí - křik rodících žen v porodních boxech kolem, neustále svítící světlo. Stále jsem krvácela, stále jsem se dožadovala informací. Bála jsem se a byla jsem osamělá.

Konečně přišla mladá lékařka. Můj stav je dobrý, vody je dostatek, dcera je v pořádku, ovšem nesestupuje do porodních cest. Byla jsem vzápětí převezena na rizikové oddělení. Smířila jsem se se skutečností, že můj vysněný přirozený porod skončí nepřirozeným vyvoláním a zřejmě pro mě velmi bolestivě. Toužila jsem po tom, aby moje těhotenství konečně skončilo. Tu noc jsem po velmi dlouhé době spala klidným a hlubokým spánkem a ráno před vizitou jsem měla dobrou náladu a odhodlání.“

Dnes se narodí moje dcera

„Ranní vizita v čele s primářkou oddělení mi skutečně sdělila, že mi porod ihned vyvolají, jelikož tomu nic nebrání. Sama jsem se lekla své radostné reakce, ale skutečně se mi ulevilo. Již dnes budu mít dceru u sebe a všechno tím skončí. Byla jsem odhodlaná zvládnout naprosto cokoliv. Dostala jsem tabletku na vyvolání porodu. Při další kontrole mi bylo řečeno, že mě okamžitě vezou na porodní sál, jelikož se dobře a rychle otvírám.

Bez upozornění mi lékařka provedla hamiltonův hmat, který byl mimořádně bolestivý a prorazila mi plodovou vodu. Zdravotní sestře oznámila, že má do karty zapsat, že voda praskla spontánně. To mě trochu zarazilo a začala jsem být pozornější.

Dnes si uvědomuji, že přesně tenhle okamžik zapříčinil to, co se po zbytek porodu odehrávalo - měla jsem potřebu být neustále ve střehu, protože kdykoliv jsem se uvolnila, někdo mi provedl něco bolestivého a něco, co jsem nechtěla. Přesně to bránilo celému porodu v tom, aby probíhal přirozeně.“

Syndrom nepostupujícího porodu

„Na porodní sál mě museli odvézt na vozíku, protože už jsem nemohla chodit. Kontrakce byly velmi silné. Tam na mě už čekal muž, se kterým jsme byli konečně spolu a sami. Když jsem si lehla na porodní lůžko, toužila jsem mu hned říct, jak vše probíhá a co se děje. Do toho přiběhla porodní asistentka, která na nás hystericky křičela, že jí chybí nějaký z těch padesáti papírů, které jsme už asi třikrát vyplňovali.

Během následujících tří hodin byly kontrakce prakticky neustávající. Já během nich ztratila orientaci v čase a prostoru, jelikož jsem nebyla schopna změnit polohu a ani otevřít oči.

Při další prohlídce mi lékařka udělala další hamiltonův hmat. Následně mi byl nabídnut epidurál. To mě dle mých teoretických znalostí z knih přivedlo k myšlence, že jsem otevřená natolik, že přichází poslední porodní fáze a dle některých studií by epidurální anestezie mohla porod urychlit. Tak jsem, ačkoliv jsem to původně nechtěla, souhlasila.

Bylo mi oznámeno, že anesteziolog je na gynekologickém oddělení dnes první den. Muž bez výrazu v tváři a pozdravu mě s pomocí lékařky ohnul v pase a vyhodil manžela z porodního sálu. Snažila jsem se sdělit, že takto ohnutá nemohu dýchat. Byl to další důvod k nedůvěře v to, co se děje. Ale stále jsem byla odhodlaná přežít všechno.

Po zavedení epidurálu se mi hodně ulevilo, jelikož kontrakce zeslábly. Mohla jsem se dobře nadechnout a otevřít oči. Když jsem se vzpamatovala, viděla jsem, že to celé trvalo sedm hodin. Napila jsem se a snažila jsem si srovnat myšlenky, změnit polohu, promluvit s mužem, zeptat se sestry, jak porod probíhá. Sestra mi oznámila, že mi zavádí oxytocin, protože kontrakce ustaly. Sestra mi řekla, že se nemám bát, že to pomůže. V tu chvíli jsem si uvědomila, že všechno to, co jsem o zásazích do porodů četla, se mi právě stalo. Že všechny ty léky, které jsem během těch několika hodin dostala, mi způsobily totální otupění, neschopnost se hýbat a totální rezignaci mísící se se zlobou. Zlobou hlavně sama na sebe, že jsem to vše dopustila.

Ještě než se kontrakce začaly znovu pravidelně rozbíhat, přišla do pokoje lékařka, která mi rázným hlasem oznámila, že pokud budu takhle pokračovat, udělají mi císaře. Nechápala jsem, kde je chyba. Ona mi vysvětlila, že neumím dýchat a tak se moje dítě pokaždé, když při kontrakci lapám po dechu, dusí, což mi instruktážně ukazovala na monitoru. Snažila jsem se tedy dýchat dle toho, co mi ukazovala sestra a u toho pozorovat nabíhající číslíčka na monitoru. Po několika sekundách ale lékařka vykřikla, že už toho má dost a provede okamžitého císaře.

Než jsem se rozkoukala, sestra mi natahovala na nohy punčochy. Vrátil se zpátky anesteziolog. Klesla jsem hluboko do porodního lůžka, ze kterého se stal vozík na převoz na sál. Byla jsem odevzdaná.“

Akutní císařský řez

„Chlad a prudké světlo operačního sálu, dýchací maska. Byla jsem smířená s tím, že to nepřežiju. Věděla jsem ale, že je dcera v pořádku.

'Ježišimarja,' vykřikla lékařka krátce po oznámení své asistentce, že začíná operace. Lekla jsem se. Byla to přesně ta chvíle, kdy vám během mikrosekundy projede hlavou tisíce katastrofických scénářů včetně vlastní smrti. 

'Tady je teda tuku, to je hrozný.' Lékařka se s operačním týmem dělila o svůj dojem z mého právě rozříznutého břicha. Zřejmě tuším, co bude dnes doma vyprávět muži. Já jsem nedokázala porodit svou dceru, ona má legraci z toho, že jsem tlustá.“

Absence bondingu – narodila se mi?

„Narození mojí vysněné dcery se odehrálo s podivným pocitem houpnutí a ulevení páteři. Vyndali ze mě dvou a půl kilové stvoření, které místo na má prsa, jak jsem si přála, odnesli někam za roh. Slyšela jsem, jak tiše pláče, spíš kňučí jako štěňátko.

Věděla jsem alespoň, že je v pořádku.

Místo poporodní euforie a radosti, že jsem po tolika hodinách bolesti porodila holčičku, jsem další hodinu nehybně ležela na sále a čekala, až mě zašijí.

Dceru mi přinesla lékařka ukázat. Vypadala jinak, než jsem myslela. Nemohla jsem se jí dotknout, jelikož jsem měla všude hadičky a na tváři masku. Řekla mi, že je zcela v pořádku, má plné apgar skóre, nic jí nechybí. Hlas té pediatričky byl první hezká věc za celou dobu.“

Po porodu 

„Nemohla jsem mluvit, měla jsem hroznou žízeň, mohla jsem hýbat jen očima. A strašně mě bolelo břicho.

Myslela na mé nesplněné přání, že po porodu budu mít dceru na břiše. S mužem si ji budeme prohlížet, budeme poprvé spolu. Těšila jsem se na to, že pro něj budu statečná, že ocení, jak jsem přivedla na svět jeho dceru. 

Místo toho mi dceru přinesli asi po pěti hodinách přiložit, ale já jsem stále ještě nemohla ani zvednout ruce, abych ji pohladila nebo držela. Snažila jsem se ji pořádně prohlédnout. Byla tak malá, ale nemohla jsem udržet oči, bylo mi hrozně zle. 

Jako náhradu za okamžik, kdy jsem chtěla s mužem sdílet chvíli narození naší dcery, jsme si psali SMSky. V nich jsme každý s ohledem na toho druhého polykali své zklamání. Ukradli mi porod, ukradli mi chvíli, na kterou jsem čekala.

Ač jsem se snažila vyrovnat se situací, pořád jsem cítila, že jsem neporodila. Vztah k dceři jsem si budovala víc jak rok. Ačkoliv jsem se o ni dokázala dobře starat, až po tak dlouhé době jsem konečně začala cítit větší lásku a chvilky štěstí v její přítomnosti. Dny a noci jsem se ale zase trápila tím, že jsem špatná, protože necítím to, co bych měla. Než jsem se naučila si dceru užívat, byl jí rok pryč.“

Proč vzniká syndrom ukradeného porodu?

• Doba bondingu byla zkrácena, nebo bonding vůbec neproběhl. Ideálně by měl bonding trvat alespoň jednu hodinu, tzv. „zlatá hodinka“.
• Žena při dlouhém či bolestivém porodu získá pocit bezmoci.
• Žena nabyde pocitu, že bez lékařské péče by sama neporodila a že nebyla u zrození svého dítěte samostatná.
• Pokud z nějakého důvodu neproběhl porod tak, jak si přála. Například u jejího porodu nebyla osoba, kterou tam chtěla mít. Nebylo jí dopřáno rodit v poloze, jaká jí byla příjemná.
• Častým spouštěčem nepohody bývá taky nějaký druh konfliktu s personálem porodnice.
• Nedostatečná komunikace personálu k rodící ženě. Neupozornění předem na zákroky, které jí budou provedeny, často vede k pocitu bezcennosti, zneužití.

Projevy syndromu ukradeného porodu

Příznaky porodního traumatu se mohou dostavit okamžitě po porodu, nebo přijdou i po delší době. Některé ženy získají pocit selhání ještě v porodnici, jiné začnou zážitek analyzovat až v domácím prostředí - často až po šestinedělí, kdy žena zůstává s dítětem osamocená a má prostor více přemýšlet jak o porodu, tak o svém vztahu k dítěti.

• Ženy často cítí pocit viny, že nebyly schopny porodit tak, jak si to představovaly.
• Viní se z toho, že nebyly schopny ovládnout svoje projevy. A ačkoliv nechtěly, nechaly si dát léky proti bolesti.
• Cítí pocit viny i ke svému dítěti, že ho nechaly samotné. Že s ním nemohly být po jeho narození.
• Maminky si dokola přehrávají porodní zážitek a snaží se analyzovat, kde se udála chyba, která vedla ke komplikaci.
• Žena často k dítěti necítí lásku, jakou očekávala. Časté jsou potíže s kojením, nedostatečnou tvorbou mléka. Žena si hledá vztah ke svému dítěti složitěji a třeba i několik měsíců.

Fyzické projevy traumatu přicházejí později

Často jsou to bolesti v oblasti jizev, které při porodu vznikly, bolesti pánevního dna. Bolest pochvy a hráze často cítí i ženy, které nerodily vaginálně.

Ženy, které porodily akutním císařským řezem (již ve fázi vypuzovací), mívají syndrom ukradeného porodu nejsilnější. Často jim zůstává pocit, že vlastně neporodily. Mívají stále pocit těhotenského břicha, nadýmání, tvrdnutí. I v důsledku přeříznutí bříšních svalů při operaci či poškození nervů v oblasti jizev jim zůstává velké břicho delší dobu.

Někdy v noci, když malou krmím, si představuji, jaké to bude, až budoucí rodiče zazvoní u vrátek a já jim malou předám a řeknu: "Tak to je ta Vaše holčička", moc se na to těším.

Do péče pěstounů na přechodnou dobu se dostávají děti z různých důvodů - například je máma opustí v porodnici nebo jsou rodičům děti odebrány z důvodu nedostatečné péče, někdy hůř - z důvodu týrání.

Každý příběh je jiný a vždy je vážný důvod pro to odebrat dítě z rodiny. A vždy je tou nejlepší variantou umístit takové dítě k „hodné tetě“, u které může dítě dobu, než úřady jeho situaci vyřeší, přečkat v její láskyplné péči. U této tety pěstounky můžou totiž děti zůstat pouze rok od rozhodnutí soudu, a proto úřady pracují na plné obrátky, aby jejich situaci v tomto termínu vyřešily.

Kam tedy odchází po zmíněném roce děti od těchto pěstounů? Variant je hned několik – buď dojde k sanaci biologické rodiny a dítě se do nových vhodnějších podmínek může vrátit nebo je mu nalezena náhradní rodina ve formě dlouhodobých pěstounů nebo osvojitelů. V případě nejhorším (děje se naštěstí ojediněle) odchází dítě do kojeneckého ústavu nebo dětského domova.

Kdo jsou tyto „hodné tety“? Co je vede k tomu dělat tuto velmi náročnou práci, kde víte, že dítě, o které pečujete, za několik dní, týdnů, měsíců předáte do jiné rodiny? O svůj příběh se podělila jedna z nich.

V kojeneckém ústavu

„Původní profesí jsem dětská sestra, pracovala jsem v nemocnici na dětském oddělení, v domově pro seniory a pak jsem byla s dětmi postupně na mateřské. Po návratu z ní, už se dvěma malými dětmi, třísměnný provoz nebyl možný. Takže se mi pak podařilo najít práci v kojeneckém ústavu na oddělení batolat.“

„Už první návštěva v ústavu byla šok. Já přišla z domova pro seniory a tady bylo stejné ticho. Když jsem hledala vrchní sestru, procházela jsem chodbou, kde byly otevřené dveře do pokojů. Ty děti jen zvedaly hlavičky - Jdeš ke mně? Ne? -  tak buch, položit. Někde vrzala postýlka, jak její obyvatel hospitalizoval (uklidňoval se stereotypním houpáním).“

„Upřímně. Byla to moje noční můra, je to už delší čas a tak věřím, že dnes je tam lépe ... Ale tehdy bylo na oddělení čtrnáct dětí a dvě sestry, na noc byla pouze jedna. Děti byly věčně poštípané, pokousané, nikdo neměl nic svého a stále pláč. Na povel se jí, na povel se spí.“

„Kojenecký ústav je zdravotnické zařízení. Já zažila sestry na hlavní budově pouze v uniformách, každodenní vizity, každodenní měření teploty v zadečku (mluvíme pozor o zdravých dětech)! Děti, které nechodily, se nedostaly ven. Pouze je vyvezly na terasu v kočárku. Sestry tam za mě nechodily. Když dítě plakalo, takříkajíc nemělo nárok. Že by si třeba stáhlo čepičku do obličeje? Že mu vypadl dudlík? Že by potřebovalo pohoupat?  -Nezájem.“

„Na oddělení miminek, kam jsem se dostala, jen když jsem tam třeba něco nesla, mě děsila ta apatie v jejich očičkách a jejich kývání v postýlkách. Nedávný dokument „V nejlepším zájmu dítěte“ mi mnohé připomněl.“

Práce v kojeneckém ústavu byla pro pěstounku velkou emocionální zátěží, proto se rozhodla po třech letech hledat práci jinde.

V Klokánku

 „Od jedné kolegyně jsem tehdy slyšela, že existuje nějaký Klokánek, ale ona sama nevěděla přesně, co to je. Já se tedy rozhodla jeden navštívit a asi osud tomu chtěl, že jsem se trefila zrovna do dne, kdy tam paní Vodičková dělala nábor nových tet.“

„Když jsem jí řekla, kde pracuji, hned mě zpovídala, vzala mě také na prohlídku do jednoho bytu. Mě na té schůzce Klokánek okouzlil a chtěla jsem tam pracovat.“ 

„Za jedenáct let jsem vyzkoušela hned několik profesí a pracovala ve třech Klokáncích. Zažila jsem tam mnoho hezkých věcí a také mnohá rozčarování.“

„Klokánek znamená byt a v něm se střídají dvě tety. Tzn. ženy, které jsou zvyklé se každá starat nějak o domácnost, nějak vařit, uklízet a každá si myslí, že její styl je ten nejlepší. A teď si musí sednout, to přinášelo tolik hádek, neshod a problémů, to neznalý věci nepochopí.“

„Já si tet v Klokánku dodnes velmi vážím, ono starat se o čtyři děti různého věku a k tomu mít stále navařeno, naklizeno, nevědět, kdy za dveřmi zazvoní vedení s návštěvou. Nebo naopak být každou chvíli vyzývána ať upeču, připravím pohoštění pro nějakou návštěvu, opravdu není legrace.“

„Byla jsem tam devět let šťastná, ale poslední dva roky mě ubíjely - časté konflikty, odchody lidí... Ve srovnání s kojeneckým ústavem, mají děti v Klokánku své pokojíčky se svými věcmi, miminka jsou více opečovávána – model se víc blíží, bohužel ale opravdu jen blíží, rodině.“

„Kromě toho pracuje v Klokánku i vedení, sociální pracovnice, psycholog a další zaměstnanci, takže zůstává jakýsi punc ústavního zařízení, který zejména starší děti velmi vnímají.“

Pěstounkou na přechodnou dobu?

 „O pěstounství na přechodnou dobu jsem opakovaně slyšela na schůzích v Klokánku. Hledala jsem si tedy informace na internetu a četla rozhovory s lidmi, kteří se této práci už věnovali. Nakonec jsem s kamarádkou absolvovala jednodenní školení na toto téma.“

„Školení mě moc zaujalo, ale ještě rok jsem o té práci jen přemýšlela. Po roce uvažování, spoustě debat s manželem a dcerou jsem navštívila OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí neboli "sociálka", pozn. redakce) , vyplnila potřebné dokumenty, absolvovala 72 hodin povinných školení a od konce roku 2014 i já pěstuji.“

Zde je asi nutno doplnit, že pěstounka pečuje o přijaté dítě 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. V případě nemoci ji musí zastoupit rodina. Bez pomoci rodin se ale pěstounka neobejde ani jindy. Pro další členy domácnosti jde tedy také o zásadní rozhodnutí. Hlavně pro děti, které v rodině jsou. Musí dobře chápat, že dítko, které rodina na přechodnou dobu přijímá, není jeho nový sourozenec a že jednou a možná brzy z rodiny zase odejde.

První miminko a první předání

„Byla jsem schválena pro přijetí dítěte jakéhokoliv etnika ve věkovém rozmezí 3-7 let. V závorce bylo také uvedeno, že mohu přijmout i dítě menší – už od narození.“

„Proto mě trochu překvapilo, když pár dní po schválení zazvonil telefon s tím, že na mě čeká v porodnici miminko k vyzvednutí ihned druhý den. Naštěstí mi nakonec dali dva dny a já rychle sháněla, nakupovala, prala, zkrátka zařizovala všechny potřebné věci pro miminko.“

„Byl náš první a pobyl dlouho, takže je asi navždy zapsán v našem srdci. Možná i proto, že byl opravdu vypiplaný. Začátek byl totiž dost náročný, matka narkomanka, kuřačka, nesledované těhotenství. První dva měsíce jsme ho pořád jen nosili a až do konce pobytu u nás se v noci několikrát budil. Ale jinak byl krásný, věčně smějící, šikovný po všech stránkách.“

„Předat děťátko je těžké, záleží hodně na tom, jak dlouho u nás bylo a také kam ho předáváme. Předávat do milující náruče je určitě snazší, než třeba vracet do biorodiny, kde víte, že to moc dobré není.“

„Moje první předávání bylo hezké, i když byl malý u nás sedmnáct měsíců, tak se povedlo ho hezky navázat. Nová rodina je moc fajn, chovají spoustu zvířat a myslím, že pro dítě je krásné žít se zvířátky. Také má dnes malý jen o rok starší sestřičku, která nám s předáváním hodně pomohla. Dodneška se navštěvujeme, voláme si a píšeme.“

Další děti

„Druhé předání bylo zpět do biologické rodiny a bylo také moc fajn. Ta holčička byla určitě chtěná, její maminka nekouřila, nebrala drogy a jen souhrou špatných náhod nemohli být od začátku všichni spolu. Miminko bylo strašně hodné, prospinkalo šestinedělí, téměř neplakalo, velmi brzy se na nás smálo. Rodičům jsem moc fandila, měla jsem z nich radost, jak se snažili. Dodnes jsme v kontaktu přes sociální síť.“

„Třetí příběh se teprve píše, někdy v noci, když malou krmím, si představuji, jaké to bude, až budoucí rodiče zazvoní u vrátek a já jim malou předám a řeknu: 'Tak to je ta Vaše holčička', moc se na to těším … “

Až do důchodu?

„Jak dlouho vydržím tuto práci dělat, v tento moment netuším. Šla jsem do ní s tím, že to bude až do důchodu, ale nevím. Možná kdyby se zadařilo a děti se trochu prostřídaly, myšleno větší - menší. Jet v režimu miminek, pořád v noci vstávat na krmení a další věci s tím spojené, považuji na tom všem za to nejnáročnější.“

„Ale je to jedna z nejkrásnějších prací na světě, často říkám, že nás ocení až další generace, protože jsem přesvědčená, že tyto děti od narození milované budou jiné než ty, co musely projít ústavní výchovou. Budou vymazlené, budou umět mít rádi, nebudou tolik střídat partnery a své děti nebudou odkládat do zařízení. Zkrátka budou moct žít normální plnohodnotný život, a to je nejvíc!“

Autorka článku: wrtulka

Snad každá maminka se s tímto citátem někdy v životě setkala. S největší pravděpodobností jsme ho dokonce slyšely od našich babiček. Nebo možná i od babiček našich dětí. Zatímco v prvním případě nám (především jako malé děti) citát vyloudil na tváři úsměv, v tom druhém už to asi taková sláva nebude.

Každý rodič si samozřejmě myslí, že své dítě/děti vychovává, jak nejlépe dovede, a proto bere často rady ostatních jako útok na svou osobu a hlavně na své rodičovské kompetence. Velice často se pak ve výchově střetávají 2 generace - rodiče a prarodiče. Tedy ti nejdůležitější lidé v okolí dítěte.

V poslední době se ve výchově dětí objevilo mnoho nových postupů a přístupů. Spoustu těchto novinek generace našich rodičů neznala a i z tohoto důvodu jim moc nevěří. Roky se to všechno dělalo nějakým způsobem a najednou je všechno jinak? Proč? S tímto přístupem prarodičů se tedy nelze divit, že v rodině vznikají třecí plochy, které občas způsobují hádky a někdy dokonce i dlouhodobé neshody. Nejvíce problémů se objevuje právě kolem babiček, které mají s výchovou dětí spoustu zkušeností. 

Psychologové už dlouhá léta zdůrazňují, že v rodině by měla panovat jednota, co se výchovných principů týká. Není se tedy čemu divit, že se rodiče zlobí, když babička přistupuje k jejich drahému dítku naprosto jinak, než se snaží oni doma. A v tomto případě je možná i tak trochu jedno, o co konkrétně se jedná - velice často jde například o velké množství sladkostí a nezdravého jídla, přehánění s dárky (hodnotou či množstvím), sledování pohádek či prostě přístup k jednotlivým výchovným záležitostem.

Co dělat, když babička rozmazluje moje děti?

Pokud se vám ve vztahu babička - vnoučata cokoliv nelíbí, mělo by být prvotním krokem to, že si o tom spolu promluvíte. V tom lepším případě babičce vysvětlíte, co a proč se vám nelíbí. Babička uzná, že máte třeba pravdu a bude vás a vaše přání akceptovat. Pokud se jedná o něco méně důležitého, můžete babičce ustoupit, či se domluvit na nějakém rozumném kompromisu, který zvládnou přijmout obě dvě strany. Rozhodně při tom nezapomínejte, že jste rodina a je tedy žádoucí, aby nebyly narušeny vztahy. I když to třeba přiznáváte nerady, vztah vašich potomků s jeho prarodiči je velice důležitý a rozhodně ho nechcete nikomu znepříjemnit, či dokonce v tom nejhorším případě zpřetrhat rodinné vazby. 

Daleko závažnější situace nastává v případě, když benevolentnost prarodičů ohrožuje zdraví a bezpečnost vašich dětí. V této situaci je nezbytné zasáhnout důrazně. Jedná se třeba o situace, kdy babička neumí dítku nic zakázat a vinou toho hrozí, že se potomkovi něco stane. Zde určitě není prostor pro kompromisy. Opět si ale promluvte v klidu, vysvětlete, proč to tak nejde a dbejte na to, abyste byla opravdu pochopena. Babička si totiž třeba jen nemusí uvědomovat míru rizika (platí především u starších ročníků babiček) a rozhodně nechce, aby se stalo neštěstí.

Pro maminku dětí je zpravidla daleko jednodušší promluvit si s babičkou ze své strany rodiny. Pokud se jedná o vaši tchýni, může být situace mnohem složitější. Není žádným tajemstvím, že vztah manželka - tchýně bývá často velmi složitý. V tomto případě je lepší promluvit si nejprve s partnerem - otcem dětí, který následně promluví se svou maminkou.

Někdy se samozřejmě může stát, že rozhovor a domluva nezaberou. Zde pozor. Pořádně se zamyslete a určete si priority. Je pro vás daná věc opravdu tak důležitá, že vám stojí za to vyvolávat nepříjemnosti? Pokud ne, zkuste přimhouřit oči a babičce určitou míru rozmazlování vnoučků dopřejte. Vzpomeňte si na své dětství a to, jak se vám líbilo u babičky a dědy. A přiznejme si otevřeně, že to často bylo právě z důvodu volnější výchovy a trošky toho rozmazlování. Trocha neškodného rozmazlování nikomu neuškodí. I malé děti velice rychle pochopí, že doma i u prarodičů některé věci fungují  prostě trochu jinak. Dovedou to rozlišit a fungovat podle pravidel konkrétní domácnosti tak, aniž by to ohrozilo jejich osobnostní výchovu.

Tato slova potvrzuje i maminka odula: "Babiny jsou od rozmazlování.  Samozřejmě, že zásadní věci by respektovat měly, ale zas nějak na sílu bych to neřešila. Ty jsi její mamka, spíš bych se dceři snažila vysvětlit, proč babička třeba dělá někdy věci jinak. A fakt bych se nebála, že ti babičky zkazí výchovu. Nevím tedy, jak často tam jezdíte. Ale ty jsi její mamka, ty na ní máš primární vliv a babky ti z ní capoucha neudělají. Tak ji nech si to s babi užít."

Podívejte se na věc i z jiného úhlu  

Maminky někdy vidí situaci zbytečně černě a je potřeba si uvědomit, že milující (i když trochu rozmazlující a neposlušná) hodná babička je vlastně dar. V opačném případě může dětem tato zkušenost v životě chybět. Maminka izz76 vzpomíná na své dětství a to, jak jí taková babička moc chyběla: "Buď ráda, že prarodiče rozmazlují, aspoň k nim bude mít malá dobrý vztah. Já měla babičky absolutně nerozmazlovací, jedna dokonce hodně přísná a neměla jsem je ráda. Pobyt u nich byl pro mě i sestru přímo za trest. Doma nám bylo mnohem lépe, protože maminka byla mnohem hodnější než báby. Takže prázdninový pobyt s babkou na chatě byl opravdu zážitek."  Takovout zkušenost určitě nepřeje svým dětem asi žádná maminka.

 Krajní řešení?

Pokud se jedná o věci, přes které lidově řečeno nejede vlak, je potřeba být opravdu důrazná. Může jít například o situaci, kdy vaše dítko nesmí třeba ze zdravotních důvodů určité sladkosti a babička mu je i přes to dopřává. A určitě je namístě babičce vysvětlit, že svým přístupem dítěti dokonce ubližuje. Pokud nebude akceptovat vaše pravidla, nebude u ní moct vnouček/vnučka pobývat o samotě. Odstřihnout děti úplně není dobrý nápad. To až opravdu v tom nejkrajnějším případě. 

Jak to vidí babičky?   

Aby to bylo spravedlivé, pojďme se společně také podívat, co si o tom myslí uživatelka a zároveň také milující a trochu rozmazlující babička babanci: "Jsem babi a taky rozmazluji. Respektuji, co dcera vyloženě zakáže. Ale jinak, co nemáme zakázáno, je dovoleno.  Hodně vysvětluji, hlas nezvyšuji nikdy, natož, abych uhodila. A miluju, miluju je strašně moc. Hlídám často, jezdíme na výlety, beru si je k moři (tu starší, ta maličká je ještě moc malá). Nakupuji hračky, šiji oblečky. Může se u nás jíst zmrzlina v obýváku, může se kreslit křídou na plechy, může se chodit déle spát. Od toho jsou babičky, trocha toho rozmazlování jim neuškodí. Vychovávat mají rodiče, my už můžeme jenom dohlížet a občas dovolit i to, co se doma nesmí. Moje děti měly taky takovou babičku a jsou bezva."

Společný cíl

A co říci závěrem? Dovolím si citovat uživatelku blaablaablaa, která ve fóru věnujícím se tomuto tématu napsala: "Je rozmazlování a rozmazlování. Ano, souhlasím s tím, že babičky a dědečkové by si děti měli pořádně užít, výchovu už minimálně jednou na starosti měli, teď je čas trochu polevit  Na druhou stranu si myslím, že je dobré určit hranice, co už není přípustné. Pro mě to je třeba vyřvávání si věcí, ubližování, blbnutí s jídlem. Jinak dávám prarodičům volnou ruku, předávám dítě a říkám: 'Vraťte mi ho živého.' "

 Takže nezapomínejte, že oběma stranám (tedy rodičům i prarodičům) jde o ten stejný cíl SPOKOJENÉ A ŠŤASTNÉ DÍTĚ. Občas třeba i malinko přimhuřte oko. Nebo dokonce obě.

Zdroj informací:

http://www.hamanek.cz/magazin/zdravi/kdyz-babicka-rozmazluje.-dvoji-pravidla-ve-vychove-mohou-vyvolavat-konflikty/

https://www.maminka.cz/clanek/je-v-poradku-aby-babicky-rozmazlovaly-sva-vnoucata

Zatímco některé ženy se těší, že si po porodu užijí plnou péči v porodnici, kdy nebudou muset vařit, starat se o domácnost či další děti, jiné ženy mají z této situace hrůzu. A právě pro tento typ maminek existuje skvělá možnost, jak porodit v porodnici s plnou lékařskou péčí a poté odejít (samozřejmě i s miminkem) do svého domácího prostředí. Tato možnost se nazývá ambulantní porod.

V zahraničí je ambulantní porod již pevně ustálen v porodnickém systému, v Čechách se jedná zatím o možnost poměrně novou, málo známou a využívanou jen malým procentem žen.

Zkušenost s ambulantním porodem v České republice už má však stále více maminek, jednou z nich je i uživatelka jizi, která napsala: "Během chvíle přichází Alča i Tom s Kačenkou a hudbou pro mé uši: odcházíme. Balím věci, převlíkám to malinkaté, perfektní stvoření, úžasného člověka, kterého jsme stvořili. Podepisujeme revers. Všichni jsou přesto, že jsme první, kdo kdy v Nymburce porodil ambulantně, milí. Nikdo ničím nevyhrožuje. Nikdo nás ničím nestraší. Všichni se usmívají a nejvíc ze všech já. Je šest hodin a my odjíždíme domů."

Co to ten ambulantní porod vlastně je?

Ambulantním porodem se rozumí situace, když žena odchází z porodnice do domácího prostředí v době zpravidla do 24 hodin po porodu. Většina porodnic se sice drží metodického pokynu Ministerstva zdravotnictví, který říká, že žena po porodu by měla porodnici s miminkem opustit až po uplynutí 72 hodin, nicméně se opravdu jedná pouze o doporučení, tudíž není možné ho nějak vynucovat, pokud se rodiče rozhodnou jinak. Ambulantní porod je v České republice uzákoněn od 1. 1. 2014 a je tedy možné jej realizovat v kterémkoliv zdravotnickém zařízení.

Náměstek Ferdinand Polák vysvětluje, proč byly ambulantní porody vymezeny zákonem:  „Zůstat s novorozencem v porodnici tři dny po porodu jednoznačně doporučuji. Během této doby se provádí řada potřebných vyšetření, provádí se novorozenecký screening a řeší se případné komplikace, jako je například novorozenecká žloutenka. Pokud už se ale žena i přes doporučení lékařů rozhodne porodnici opustit dříve, snažili jsme se připravit takové podmínky, abychom veškerá rizika s tím spojená eliminovali na minimum.“

Nejdříve, kdy může žena opustit porodnici, jsou 2 hodiny po porodu. V tomto čase se u rodiček projeví většina případných zdravotních komplikací.

Kdy je možné ambulantní porod realizovat?

Zde možná očekáváte velkou spoustu podmínek, ale není tomu tak. Je totiž pouze jedna jediná - dítě i matka musí být považováni za zdravé, tj. bez přímého ohrožení života. Zdravou matkou se rozumí žena po fyziologickém porodu, bez rizikové anamnézy, má fyziologický pulz, tlak, teplotu, fyziologické očistky, zavinování dělohy a je vymočená. S novorozencem je to velmi podobné. Zdravý novorozenec je charakterizován jako dítě po fyziologickém porodu, donošené, s normální porodní hmotností, bez rizikové anamnézy, má fyziologický pulz, dýchání, teplotu, zdravou barvu pokožky, svalový tonus a reflexy.

Klady ambulantního porodu:

- vhodná alternativa pro maminky, které z jakéhokoliv důvodu nechtějí pobývat po porodu v porodnici, přesto ale chtějí rodit v lékařském zařízení

- v domácím prostředí se miminko lépe sžije s maminkou i celou rodinou

- maminkám přináší větší psychickou pohodu, což je samozřejmě dobré i pro nástup laktace

Zápory ambulantního porodu:

- většina zdravotních komplikací rodičky po porodu se sice projeví během 2 hodin těsně po porodu, nicméně komplikace se mohou objevit i později, v horším případě se pak může stát, že se žena musí vrátit do lékařské péče

- může dojít i ke komplikacím, které vyžadují následnou hospitalizaci miminka - např. novorozenecká žloutenka se může zhoršit a vyžadovat fototerapii

- je potřeba zajistit pro miminko pediatra, který ho převezme do péče, což v českém prostředí zatím není úplně jednoduché, protože někteří lékaři takové miminko odmítají převzít (nicméně pokud bude jakýkoliv problém, odmítnout ošetření dítěte rozhodně nemohou)

- v porodnici se novorozencům provádí několik vyšetření a pokud o ně rodiče stojí, je potřeba zajistit si jejich provedení ( po domluvě může být možné docházet do porodnice, případně pediatr vypíše žádanky ke specialistům). Nicméně tato vyšetření nejsou povinná, je tedy na zvážení rodičů, zda je jejich miminko absolvuje.

Co dělat, když chci rodit ambulantně?

Přestože možnost porodit ambulantně je stanovena zákonem (jak již bylo vysvětleno výše), existují porodnice, kde s odchodem domů budou dělat problémy, přestože jste vy i miminko naprosto v pořádku. I s touto situací je tedy potřeba pro jistotu počítat, být připravená a vědět, jak máte postupovat a znát svá práva.

Jakmile budete chtít odejít, oznamte personálu porodnice, že jste si vybrala ambulantní porod. V porodnici po vás s největší pravděpodobností budou chtít podepsat "negativní revers". V záloze můžete mít i vyplněný formulář Záznam o odmítnutí zdravotní péče (ke stažení na stránkách České lékařské komory). Samozřejmě záleží na domluvě, ale nyní už vám nic nebrání k odchodu. Propouštěcí zprávu je možné vyzvednout si později, pro začátek ji nutně k ničemu nepotřebujete. 

Pokud by v nejhorším případě došlo k zastrašování, chtějte nahlédnout do zdravotnické dokumentace - zabránit v odchodu vám opravdu může jen přímé ohrožení zdraví či života. Pokud v dokumentaci není o ničem takovém záznam, nemá personál právo vás v porodnici nadále zdržovat. Nicméně pamatujte, že vždy je lepší domluvit se v klidu - i když ne vždy to bohužel jde.

Pokud plánujete rodit ambulantně, nezbývá mi, než držet vám pěsti, ať všechno proběhne v naprostém pořádku a narazíte jen a jen na chápavé zdravotníky, kteří vám nebudou chtít tuto situaci znepříjemnit. 

Určitě se však nebojte dopředu, i u nás to může probíhat naprosto v klidu, jak potvrzují slova maminky snehurka25: "Já jsem odcházela po 24 hodinách. Byla jsem tak domluvená s naší dětskou lékařkou, napsala mi papír, že je ochotná převzít dítě do péče a domluvily jsme se, že v porodnici požádám o papírky na odběr z patičky. V nemocnici jsem to řekla při první vizitě po porodu, nikdo s tím neměl problém. Akorát mi řekli, že budu muset podepsat revers, protože je to proti postupu doporučenému MZ (nicméně doktorka se tvářila, jako že jí to přijde naprosto ok). Podepisovala jsem teda revers i na sebe u gynekologů. Po příchodu domů jsem zavolala naší dětské lékařce, přišla k nám domů a dítě prohlédla."

Na Modrém koníku si můžete přečíst zkušenosti maminek s ambulantním porodem i ve fóru.

Zdroj informací:

http://www.mzcr.cz/dokumenty/zmeny-v-porodnictvi-v-roce-2014porod-pouze-za-pomoci-porodni-asistentky-a-tzv-_8532_2778_1.html

"Byla jsem v 11. týdnu těhotenství, už jsem si pomalu zvykala na své nové těhotné já a těšila se, jak s přítelem budeme kupovat výbavičku, zařizovat pokojíček, předčítat mu už v bříšku. V obědové pauze jsem se spontánně rozhodla a koupila jsem přístroj na poslech zvuků a srdíčka ještě nenarozeného miminka. Těšila jsem se, jak večer přijdu domů a budeme společně poslouchat tlukot srdíčka našeho drobečka. Jaké však bylo moje rozčarování, když jsem přišla domů a našla prázdnou skříň a na stole vzkaz 'Promiň, já nemůžu!' V tu chvíli jsem myslela, že se mi zastaví srdce."

Bohužel výše uvedený příběh není vymyšlený a bohužel ani ojedinělý. Spousta těhotných žen a maminek si musela něco podobného vytrpět. Je smutné, kolik je na světě mužů, kteří dokážou opustit ženu, matku jejich dětí v okamžiku, kdy je nejvíce potřebuje. Je také smutné, kolik těhotných žen muselo řešit existenční problémy místo toho, aby se v klidu radovaly z příchodu děťátka, které nosí pod srdcem.

Ale zároveň si ženy, které jsou svobodné mámy, které v sobě našly sílu postavit se znovu na nohy, oklepat se a být silné pro své děti, zaslouží náš obdiv. 

Jak takovou situaci řešit? Na co se zaměřit, kde hledat pomoc, na co máte nárok?

Proč to udělal?

Asi jedna z prvních otázek, které se vám budou honit hlavou je, proč to udělal. Někdy vás opustí bez vysvětlení, jako Moniku z našeho úvodního příběhu, jindy si vymyslí důvody typu, že není na dítě připravený, že už takhle dál nemůže, že mu vztah nevyhovuje, či milion jiných výmluv, aby nějak omluvil, že odchází od těhotné ženy. Nechceme mužům křivdit. Možná, že někteří k tomu mají opravdu šlechetné důvody. Pravdou ale je, že většina žen, kterým se to stalo, se shoduje, že dřív nebo později se dozvěděly, že jejich partner odešel k milence.

" Já jsem pořád chtěla vědět proč, co jsem udělala špatně? Myslela jsem, že si to třeba ještě rozmyslí a vrátí se, že jen dostal strach... On mi tvrdil, že prostě potřebuje být sám, že není připravený, vždy u toho skoro brečel. Pak jsem se za ním vydala jednou do jeho nového bytu (zrovna jsem se od doktorky dozvěděla, že čekáme holčičku, tak jsem myslela, že ho to možná obměkčí) a zjistila, že tam bydlí už několik týdnů s jinou ženou," svěřila svoji zkušenost Denisa v diskuzi na koníkovi.

Ať už je to jakkoliv, není podstatné proč to udělal, ale že se to stalo. "Nepitvejte" se v tom příliš a zaměřte se na budoucnost, radí psychologové.

Svěřte se svým blízkým

I když byste se nejraději někde schovala a už nikdy nevylezla, je důležité se svěřit. Určitě vám pomůže, když to ze sebe dostanete a vypovídáte se, ať už rodině, nebo nejlepší kamarádce. Ve vašem stavu je nutné myslet pragmaticky. Vy i miminko budete potřebovat podporu. 

"Nejprve jsem o tom nechtěla nikomu říct, styděla jsem se a taky pořád tajně doufala, že to třeba všechno není pravda. Že si to přítel ještě rozmyslí. Dusila jsem to v sobě a navenek předstírala, že se nic neděje. Po několika týdnech, kdy mi bylo pořád špatně, jsem začala hubnout. Paní doktorka se mě na kontrole zeptala, zda jsem v poslední době neměla nějaký stres v práci, aby zjistila příčinu mého špatného prospívání. Já se tam rozbrečela a nebyla jsem k zastavení. Naštěstí se paní doktorka zná s mojí mamkou a hned ji zavolala, aby pro mě přišla. Když jsem se jí potom doma svěřila se vším, co se stalo, byla to velká úleva," svěřila se jedna uživatelka na koníkovi a zároveň k tomu dodala: " Kdybych to mohla vrátit, svěřila bych se mamce mnohem dřív. Zbytečně jsem se v tom plácala sama a málem ohrozila sebe i miminko. Potom, co jsem jí to řekla, začalo být všechno mnohem lepší. Věděla jsem, že už na to nejsem sama."

Chce to odvahu, ale až to vyslovíte nahlas, pojmenujete situaci, ve které se nacházíte, najdete řešení, jak z toho ven. Už jen pohlazení nebo objetí kamarádky či rodičů, vám dodá tolik potřebnou útěchu.

Zaměřte se na miminko

"Měla jsem pocit, že jsem ztratila smysl života. Nechtělo se mi žít. Muž, kterého jsem 10 let milovala, najednou odešel a já nevěděla, jak to zvládnu. Pak mi to ale došlo. Už nikdy nebudu sama, nosím přece v bříšku nový život. Upřela jsem tedy všechnu svou lásku na toho drobečka, najednou jsem měla nový smysl života."

Takto popisuje své pocity, teď už maminka 8 měsíčního chlapečka Filípka. Chlapi to sice mají v životě v mnohém jednodušší, my máme ale v téhle situaci výhodu na své straně. Jak se z nás jednou stanou mámy, máme lásku zajištěnou na celý život. Už nikdy nemusíme hledat smysl života, protože ten nejkrásnější nosíme pod srdcem.

I když se cítíte smutná a zrazená, což je naprosto pochopitelné, důležité je se tomu příliš dlouho nepoddávat. Máte teď zodpovědnost za další život a stres by ani vám, ani vašemu miminku neprospěl.

Co bude dál?

Až se po pár dnech vzpamatujete z prvotního šoku a zjistíte, že to všechno nebyl jen zlý sen, je důležité se na situaci začít dívat racionálně. Hodně se toho změnilo, zůstala jste na to sama a je nutné se tomu postavit čelem. Je spousta otázek, které je potřeba vyřešit, ale dvě nejdůležitější jsou:

• Kde budu bydlet?
• Zvládnu nás uživit?

Pomůže vám plánování. Vezměte tužku a papír a zaměřte se na důležité kroky, které jsou potřeba udělat. Počítejte, přemýšlejte, nebojte se požádat o pomoc. I přesto, že vás muž opustil, neznamená to, že se zbavil veškerých povinností. Vy i vaše dítě máte nárok žádat po něm finanční podporu, níže se o tom dozvíte víc.

"Měla jsem pocit, že toho je strašně moc, co musím zařídit a že to sama nemůžu nikdy zvládnout, když jsem ale poslechla radu kamarádky a začala si dělat seznam kroků, na které se zaměřit, hned jsem se v tom lépe orientovala. A nakonec jsem vše zvládla!" uvedla v diskuzi jedna maminka.

Uvést jméno otce v rodném listě nebo ne?

I přesto, že byste v tuhle chvíli nejraději předstírala, že otec dítěte je neznámý, právníci radí, abyste to dobře zvážila. Pokud bude mít dítě v rodném listě otce zapsaného, vznikají vám nároky na výživné (jak vám, tak vašemu dítěti). Pokud ho neuvedete a on o to nebude stát, usnadníte mu situaci a zbavíte ho zodpovědnosti vůči vám a miminku. 

K zapsání otce do rodného listu nesezdaných rodičů je však třeba prohlášení o otcovství, které oba podepíšou na matrice, bude-li se tedy otec vašeho dítěte bránit, je nutné řešit situaci soudní cestou - podáním žaloby na určení otcovství. 

Samozřejmě je nutné pamatovat na to, že stejně jako má otec povinnosti, má také svá práva. Jako například stýkat se s dítětem, podílet se na jeho výchově. 

Co můžete chtít od otce dítěte

Zákon o rodině pamatuje i na svobodné mámy. Určuje otci dítěte, aby se podílel i na životních nákladech matky a výdajích vzniklých v souvislosti s těhotenstvím a porodem. Dítě narozené v "neoficiální" rodině (rodiče nejsou manželé) má potom naprosto stejná práva jako děti z manželských rodin. Nezoufejte tedy, nejste na to sama, zákon je na vaší straně.

• Výživné pro matku

Po narození vašeho miminka dojde s největší pravděpodobností k poklesu vašich příjmů. Dle zákona je tedy na otci vašeho dítěte, aby vám snížené příjmy pomohl vyrovnat. Výše výživného pro matku se posuzuje na základě několika faktorů. Na jedné straně jsou majetkové poměry a výdělečné možnosti otce a na druhé straně pak stojí odůvodněné potřeby matky a její vlastní příjmy.  

Vždy záleží buď na domluvě mezi vámi a vaším bývalým partnerem nebo na rozhodnutí soudu. Obecně lze říci, že výši výživného soud stanoví tak, aby pokrylo odůvodněné náklady matky, samozřejmě s přihlédnutím k platebním možnostem otce. Nárok na tento druh výživného mátě až do dvou let dítěte. Doba poskytování výživného však závisí na skutečných potřebách matky a dalších relevantních skutečnostech, může se tedy stát, že vám bude přiznáno na kratší dobu (pokud se třeba mezitím provdáte,  zdědíte velký majetek, najdete si skvěle placenou práci atd.).

• Příspěvek na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem

Otec dítěte vám má ze zákona povinnost přispět na uhrazení nákladů, které máte v souvislosti s vaším těhotenstvím. V zákoně není přesně specifikováno, co vše lze do těchto nákladů zahrnout. Jde tedy především o dohodu či šikovnost vašeho právníka. Za náklady spojené s těhotenstvím se ovšem obvykle požadují náklady na pořízení těhotenských oděvů, léků, speciálního druhu výživy, ale i náklady vynaložené na jízdné za ošetřujícím lékařem či jiné podobné výdaje, pokud byly vynaloženy účelně.

Náklady spojené s porodem mohou být zejména poplatky za pobyt v nemocnici, lékařský zákrok a nezbytný zákrok. Za výdaje spojené s porodem nelze ovšem považovat například náklady na obstarání výbavy pro dítě, jelikož se podle soudní praxe jedná o nároky dítěte, které by měly být hrazeny v rámci plnění vyživovací povinnosti rodičů k dítěti.

• Výživné na dítě

Kromě výše uvedeného má otec samozřejmě vyživovací povinnost ke svému narozenému dítěti, které bude platit pravidelně v měsíčních intervalech až do dospělosti dítěte. V rámci něj můžete uplatnit i návrh na příspěvek na úhradu výbavičky, kočárku a jiných věcí, které jste nakoupila pro vaše miminko klidně i během těhotenství. Schovávejte si pro jistotu účtenky!

Jak postupovat?

Ideální by bylo, pokud byste se na všem dokázali domluvit. Pokud se ale s vámi váš bývalý partner nedohodl na tom, jak se bude finančně podílet nebo vám jeho návrh nevyhovuje, je nutné obrátit se na soud.

Výše uvedené tři nároky ovšem není možno spojit do jednoho soudního řízení.

Při řízení o samostatném nároku dítěte na výživné od otce jsou účastníky nezletilé dítě (jako žalobce zastoupený matkou nebo orgánem sociálně-právní ochrany dětí) a otec (jako žalovaný). Soud není v takovém řízení vázán návrhem (může tedy přiznat i výživné vyšší/nižší, než je požadováno). Žaloba se podává  místně příslušný soud, který je určen podle bydliště dítěte (resp. matky). Řízení může být zahájeno nejdříve po narození dítěte a lze ho požadovat i zpětně.

Při řízení o nárocích matky jsou účastníky matka (jako navrhovatelka) a otec (jako odpůrce), přičemž matka musí v žalobním návrhu přesně specifikovat částky i délku doby, po kterou příspěvek požaduje. Soud je v tomto případě vázán jejím návrhem. Tímto případem se bude zabývat místně příslušný soud, v jehož územním obvodu má otec bydliště (popř. kde se zdržuje, nebo kde má stálé pracoviště).

Nejlepším řešením je obrátit se v této věci na odborníka - najmout si právníka, který vám poradí, jak můžete postupovat. Pokud si ho nemůžete dovolit, existují organizace, které svobodným matkám poskytují právní služby související s výživným, zdarma. 

Na co máte nárok od státu

Stát poskytuje podporu nejen svobodným matkám, ale i rodinám s nižšími příjmy. Pokud se z vás stane máma, máte nárok na (alespoň některé) z níže uvedených sociálních dávek.

• Mateřská dovolená a Rodičovský příspěvěk
• Porodné
• Přídavky na dítě
• Příspěvek na bydlení
• Pomoc v hmotné nouzi

Doporučujeme vám zajít si na příslušný úřad ve vašem městě a zeptat se konkrétně na řešení vaší situace. 

Nebudťe s miminkem sama

Až se z vás stane máma, bude to ten nejkrásnější a zároveň někdy nejděsivější pocit. Budete ho potřebovat s někým sdílet. Pokud máte kolem sebe kamarádky a rodinu, máte o starost méně. Každopádně je fajn když si můžete popovídat s někým, kdo bude chápat, co právě prožíváte a případně vám i poradí.

Zvládnout se to dá i bez tatínka

Na závěr rada jedné maminky pro těhotnou ženu, kterou právě opustil přítel.  

"Určitě se to dá i bez tatínka, protože ten pocit, kdy budeš koukat na ten malý uzlíček v postýlce, je prostě k nezaplacení. Ty budeš vědět, že zvládneš cokoliv na tomto světě jen kvůli němu, tomu malému stvoření, které ti jednou řekne 'maminko', protože ty budeš žít jen pro něj. On tě potřebuje a ty mu budeš skvělou mámou. U nás je to už rok, co se malý narodil. Jsem teď tak trochu naměkko, když si vzpomenu, jak jsem byla šťastná. Šestinedělí bylo sice trochu náročné, ale vše se dá zvládnout. Určitě máš nějakou blízkou rodinu, kamarádky. Ti všichni ti určitě pomůžou.

A neboj se ničeho. Věřím, že toho správného tatínka jednou také najdete. A nebude vůbec důležité, že není tím biologickým. I cizí táta může být pro dítě tím jediným."

zdroj informací:

http://www.penize.cz/rodicovstvi/236433-nejen-dite-otec-musi-zivit-i-osamelou-matku!

http://www.mpsv.cz/cs/2

http://www.mpsv.cz/cs/5

https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1963-94

https://www.asociaceneuplnychrodin.cz/

Vyladit rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem není jednoduché. Pro to, abyste to všechno zvládla, nepotřebujete dělat ohromné životní převraty. Ve skutečnosti jde o skromné a jednoduché změny, které nejenže vám přinesou štěstí, ale také prospějí vaší rodině i kariéře. Podívejte se na pár užitečných tipů, které vám k dosažení rovnováhy dopomohou.

Udělejte si rána co nejjednodušší

Není nic horšího, než začínat ráno ve stresu běháním po bytě s tím, že dnes zase určitě přijedete do práce pozdě. Vyhněte se rannímu shonu tak, že si všechno připravíte večer.

Zabalte obědy a svačiny, připravte dětem oblečení na příští den (i sobě), zkontrolujte dětem školní batohy a úkoly. Uvidíte, jak všem tento rituál usnadní tolik nenáviděná rána. Další výhodou je i to, že si můžete vychutnat rodinnou snídani, aniž byste spěchaly z domu.

Vytvořte rodinný kalendář

Kalendář může zahrnovat rozvrhy dětí, seznam školních a rodinných událostí, mimoškolní aktivity nebo například splatnosti faktur. Existují také různé mobilní aplikace kalendářů, které můžete synchronizovat s kýmkoliv budete potřebovat. Každou neděli si připravte program na další týden, což pomáhá eliminovat různá “překvapení” během týdne.

Víkend patří rodinnému dobrodružství

Zůstat doma celý víkend, válet se v posteli, jíst a sledovat filmy má vždy opačný účinek na vaši energii. Určitě to znáte. Celý víkend prolenošíte s vědomím, jak jste si skvěle odpočinula. V pondělí, když se vrátíte do kanceláře, jste však totálně bez energie a unavená, což vás může zneklidnit vzhledem k velkému množství nicnedělání, které jste si přes víkend dopřála. Místo toho zkuste svou rodinu vytáhnout na nějaký výlet. Uvidíte, s jakou energií najednou budete v pondělí usedat k pracovnímu stolu.

via GIPHY

Vyjděte si na rande s vaším partnerem

Pokud pendlujete mezi prací, vařením a staráním se o děti, vašeho partnera tak chtě-nechtě zanedbáváte. Vraťte do vašeho vztahu zpět vzrušení a soustřeďte se jenom na vás dva. Jděte na příjemnou večeři, dopřejte si víno a mluvte spolu! Ale ne o práci a dětech.

Udělejte si čas jenom pro sebe

Váš čas je rozdělen mezi váš domov, rodinu a kariéru. Lehce se tak může stát, že začnete zanedbávat sebe, ale i své potřeby. Vezměte si oblíbenou knihu a jděte si večer zpříjemnit do horké vany, jděte na manikúru, pozvěte nejlepší kamarádku na kávu nebo se běžte zapotit na hodinu jógy. Nezapomeňte zdravě jíst a dopřát si dostatek odpočinku - to jsou jednoduché věci, které občas zanedbávají všichni.