Dneska otevírám stránku modry konik a čeká me zpráva.. klikam na obálku a vykukuje na me "Dnes začínáte 16 týden těhotenství."

No wow.. Jsem těhotná, ale ani mi to nepřijde. Tedy kromě větších prsou, které jsem si přála hlavně v létě když jsem se rvala do plavek 😀. Taky v noci mi dochází, že v mém těle přebývá společník..vzhledem k tomu, že jsem vzdy a vsude usnula jen na brise..teď jsem těžce v krizi, protože pri lehnuti na bricho citim, ze me boli brisko, tlačí a musim zpet. Spat na boku je pro me tezke. Kdyz se pristihnu, ze spím na zadech, muz se mi pak pochechtava, ze chrapu.. no jenze ja nechrapu normalne..vážně.. 😀 chrapu od te doby co jsem tehotna,ze. Hlavne tedy kazdy den, kdyz po obede mame siestu u tv. Lehneme si spolu, ja na hrudník sveho muze a jsem do minuty tuha,tedy většinou do minuty. 😀 Je az neuveritelne jak na me pusobi jeho dech, teplo.. jsem jako v raji a proto i hned usinam. Celeho jej oslintam, chrapu a on drzi...a hladi me ve vlasech nebo na zadech.. je v tomto uzasny. Dvojčata, které budou slavit v lednu 7 let jsou naučené po obědě taky "odpočívat". Takze se odebiraji do sveho pokojíčku, kde leží v posteli, hrají si nebo se rvou. Což je tedy 90% jejich zabavy během dne. Každopádně už jsem tak otupela, ze usnu i při dupani a skakani nad hlavou, kdy to spis pripomina v jejich pokoji výbuchy bomb..

Po 7letech jsem nasla na testu čárku. Absolutne jsem nečekala, ze se to může stát,vzhledem k tomu, ze jsem po konizaci cipku.. S partnerem jsme spolu pres 2 roky. Spali jsme spolu nonstop a nic.. Obcas jsme zabrousili na tema miminko. Bylo by to krasne, mit spolecne miminko, nase miminko. Ale pri představě, že mě je 37 let a partnerovi 42 let jsme dospeli vzdy k nazoru, ze jsme stari.. a proste mame radi uz svuj klid. Hlavne tedy ja, kdyz jsem prezila 7 let s divokymi dvojcaty. 😀🙌 7 let, ale krásných, protoze me naucili nejvic na svete. S manželem jsme se rozvedli tzv.po dohode. Prestali jsme si rozumět. Kazdy jsme byli jinde a on po povyseni na ředitele zmenil absolutni chování, způsoby jednání. Odcizili jsme se. Kluci byli jedine co nas spojovalo. A i tehdy nez se narodili to byl beh na dlouho trať. Musela jsem podstoupit 5 IVF. Rvala jsem do sebe hormony, pribirala na vaze, hubla.. Prirozene jsem prostě během 15 leteho vztahu (13let v manželství,) s exmanželem nikdy neotehotnela. Mozna proto jsem si myslela, ze uz se to nepodari ani ted... s novym partnerem. 

Podvědomě jsem si miminko ale přála.. bylo to asi takove pro me naplnění. A kdyz jsem koukala na ty dve čárky na testu,  byla jsem v soku a nevěřila svým ocim. Partner byl zrovna doma a ja za nim sla a zeptala se ho, zda nevi jak funguje test?Byla jsem v soku a vyhrkla jsem na nej :"Muzes mi laskave rict jak funguje test? To je asi spatne, nejaka blbost, jsou tam dve carky." Usmival se a rekl :" Jsi těhotná, poznal jsem to na tobě už dřív" A mel pravdu. Kdyz se mi díval před par dny do oci, rekl mi, ze jsem tehotna a vidi mi to v očích. Neverila jsem mu a rikala si, ze tyden dva zpozdeni menses se bohuzel asi stala.. Vyrvala jsem mu test z ruky a utikala na wc udelat si jeste jeden test. No asi bude ten první vadný, říkala jsem si. Ale nebyl. Druhy test hned ukazoval dve carky.. a ja v tranzu sla za přítelem a podavala mu druhy test. "No, jsem těhotná" A zacala jsem plakal. Přítel me objimal, s nechapajici otázkou :"Ted nevim jestli jsi ráda nebo ne?" A ja brecela a jen rekla.. "já nevím".

Těším se na to a těšíme se vsichni. Hlavne ty hlášky našich kluků jsou u toho nejlepsi. Plánují jak si budou hrat s miminkem, nejlepe s brachou, jak ho budou ucit zlobit a veskere lumparny.. nojo. Nejlepsi hlasku tomu dal Vojtíšek kdyz za mnou prisel do koupelny ,ja tam sedela on stale neco mumlal a ja mu rekla :"Vojti prosim te nech toho, bolime brisko,dej mi chvilku klid". Prisel ke me, zvedl tricko, podival se na me břicho a rekl: "Maminko, to mimino uz leze ven?" Rozesmal me... a to mi vlastně i pomohlo.

Cítím, že to bude chlapeček. Tak nejak muj 6 smysl dává najevo..stejně jako daval najevo kdyz měli prijit na svět kluci. Jsem šťastná za tento dar. Vim, ze to nebude jednoduche, obzvláště v mem stavu kdy se lecim.. (jsem po transplantaci jater a ochrnuti), ale osud tomu chtel a na jaře nam pribude poklad. S laskou a radostí se budeme těšit... Děkuju💕

Měla jsem poslední dobou výčitky. Pravidelně jsem se snažila alespoň textem pomoci té skvělé místní skupině Charitativní dražba v jejich snaze udělat svět trošku lepším a v rámci možností pro někoho snadnějším. Ale nejsem teď úplně v kondici, fyzické ani psychické, takže jsem se na psaní článku opravdu necítila.

Ale dnes na mě vyskočil článek o Anežce a jejích spolužácích. Anežka odešla dva týdny po mém manželovi, nejspíš stejná diagnóza. Vzhledem k jejímu věku si tak nějak říkám, i když to strašně bolí, že bychom měli být vděční, že manžel onemocněl až po padesátce. A zahanbují mě Anežčini spolužáci, protože svoji bolest ze ztráty kamarádky dokázali přetavit v něco krásného...

To, že nejsem v kondici, platí, ale něco udělat mohu. Na tavení nemám sílu, ale recyklace je v současné době moderní pojem, tak zrecykluji také. Prostě vám se naleju odkazy na mé předchozí články ohledně dražby.

Z vlastní zkušenosti vím, jak náročná je péče o milovaného nemocného člověka... A jak moc může pomoci i jen naprostá maličkost, kterou by mnozí považovali za zbytečnost... Maličkost, drobnost, kapka... Ale i moře je tvořeno kapkami...

Díky, že čtete, a ještě víc, pokud přispějete...

Třeba se rozdejte… Ale s rozumem...