Zdravím všechny ženy, rozhodla jsem se touto cestou podělit se něčím, co už mne delší dobu trápí a nevím jak z toho ven. S přítelem jsme se poznali v roce 2016, téměř hned jsme spolu začali bydlet, mezitím přibližně rok 2017 jsme začali řešit větší bydlení a hypotéku. Mezitím jsem v dubnu 2018 otěhotněla, v listopadu se nám narodily 2 krásné zdravé holky. Rovnou z porodnice jsme tedy jeli do nového domečku. Zdálo se být vše ideální. Po porodu holek ale nějak náš vztah začal dostávat zabrat a přetrvává to do teď. Byl to rok 2019, kdy jsem šla po dlouhé době s jedním mým kamarádem cvičit, a pak že si zajdeme na drink ať taky po dlouhé době pokecáme. Partner ho zná, moje sestra ho zná, řekla jsem mu s kým jsem, kde jsem a kdy se vrátím. Obratem na tuto smsku jsem dostala odpověd ,,To myslíš vážně?,, Absolutně jsem nechápala jeho reakci a napsala jsem mu na to něco ve smyslu ,,Ano, proč bych to nemohla myslet vážně?,, Druhá jeho reakce na tuto mojí odpověď byla, ,,Jdu zavolat vašim a jdu to s nimi řešit,,..  No, co na to říct. Opravdu jim zavolal a 10 min na to okolo 22:00 mi napsal můj táta ať okamžitě jedu domů když si to F. nepřeje, jestli jsem vůbec máma, že mám doma 2 děti apod, že jim je ze mě špatně, apod...Třešnička na dortu byla když můj táta ještě dodal po smsce že pokud neudělám rychle zpátečku, tak ztratím partnera, je jako rodiče a SVÉ DĚTI. Přitom jsem byla nekdě sama bez něj snad poprvé od té doby co jsme se s mým partnerem poznali. Takže ne že bych vymetala bary co víkend.  Každopádně jsem na tyto smsky zareagovala svými upřímnými pocity, a řekla tátovi že si s F. už tolik nerozumíme jako dřív, tahám ho ven já aby se něco dělo, v posteli nám to také nefunguje. A to dlouhodobě. Dobrý to bylo max ten 1.rok společného žití. Každopádně na tuto situace nakonec můj táta zareagoval tak že si myslí že bychom si měli zajít do nějaké vztahové poradny, jelikož máme evidetně podle toho co se děje a co píšu problém. Já jsem s tím tam jít souhlasila, protože mi na vztahu záleží a priorita jsou naše dvě děti, kterým nechci brát pevné zázemí pod nohami. V poradně jsme byli jednou v březnu 2020, z toho sezení jsme se dozvěděli že evidetne každý z nás má v životě jiné představy a cíle a že jsme oba dost rozdílní. Poté jsme to chtěli resp.já jsem tam chtěla jít znovu a to teď v roce 2021 jelikož náš vztah je nejhorší z celou to dobu co jsme spolu, sex 1-2 do měsíce max. Nikdy sám nepřijde, neobejme mě, nepřitulí se.Žijeme vedle sebe a tak abychom podávali nejlepší výkony pro své dvě dcery. Partnerský život jako takový nemá absolutně jiskru. Neustále je negativní, uzavřený do sebe, veselý jen když si dá pár piv a panáka. Já jsem člověk zase co je rád mezi lidmi, baví se, užívá si život nějakým normálním způsobem. Když jsme třeba pořizovali ten dům, na rezervační poplatek nám na něj dala naše rodina. Bez ní bychom tu nebydleli. Když si ted bude otevírat v červnu hospodu, na rozjezd mu dala zase moje rodina. A to nejsou malé částky. Myslím, a troufám si říct, že nad 1.000.000,-.. Měla jsem nějakou slabší chvíli nedavno a napsala mu, že mám pocit že pořád jen čeká na peníze od ostatních, od našich atd... Já chápu že chce abychom se měli dobře, ale prostě mi to začalo vadit a tak jsem mu to napsala. Na tuhle sms jsem obratem znovu dostala odpověď, že to jde řešit s našima aby si ověřil co z toho je pravda...Po té mi psal táta, cco to má znamenat, že s F. byli domluveni že mu na hospodu půjčí a že se chovám jak kráva. Tak jsem se na to vykaškala a ok. Ikdyž jsem to takto vůbec nemyslela, mávla jsem nad tím rukou a řekla že s hospodou nechci mít už tedy nic společného. Neustále doma rezonuje z něj jen negativní energie, nic mi ten člověk z partnerského vztahu nedává, říkala jsem mu několikrát že mi chybí obejmutí, přitulení apod, vždy si to vyslechl ale nikdy to nezměnil. Pak jsem za nim přišla že bychom to v té posteli mohli oživit, na to se mi dostalo odpovědi, že nepůjde nikdy za hranici své komfortní zóny a to upozorňuji že jsem po něm nechtěla nic šíleného. Jen si to zpestřit hračkami například...Na to jsem dostala další odpověď-a to ti jako nestačím já? to nikdy dělat nebudu. Nedávno jsem přišla s tím že bychom tedy měli asi do nějaké vztahové poradny zase, jelikož tohle asi nedopadne dobře a on mi na to řekl že nebude někam chodit aby mu někdo radil co má ve vztahu dělat a nedělat. V tu chvíli už se mi utvrdily moje myšlenky v tom že s tímto chlapem nechci zůstat po celý život, jelikož já v tom vztahu jednoduše nejsem šťastná. Ano, máme krásné bydlení, děti, ale radši budu šťastná sama v menším bytě než takto ve 28 ztrácet s někým čas, kdo evidentně žije v nějaké své bublině a nehodlá jí opustit. Nejhorší na tom všem samozřejmě jsou ty děti, to že jako otec je dobrý, postará se, pohlídá. Ale to je tak vše. Jinak partnerský život jako takový je pro mě utrpení a o tom tento článek měl být. Nevím vůbec jak se mám zachovat? Co dál zkoušet ? Trpím, chybí mi láska, objetí. Na sex si člověk může kdykoliv někoho najít, ale takhle to přece jen nechci. Budu ráda a vděčná pokud to někdo dočtete až sem. Toto je ve zkratce moje momentální situace a nevím vůbec jak jí mám řešit. Nejhorší ještě na tom celém je to, že naše rodina mi pořád říká jak se nesmíme rozejít, že doma nechtějí už nikdy vidět jiného chlapa než je F, že by to byl strašný průser apod...Jsem ale přesvědčená o tom, kdyby nebyly holky, tak už spolu dávno nejsme a to jsem mu i řekla. A že kdyby s ním jeden z členů naší rodiny žil, tak změní názor. Takže vlastně i tento tlak ze strany našich je pro mě frustrující. Z těch pocitů by se dala napsat kniha, ale takto aspoň ve zkratce, jsem ráda že jsem se mohla někdo vypovídat.

Budu ráda za vaše reakce a názory. 

A. 

Pro každého rodiče je zdraví dětí bezesporu na prvním místě. Proto je zčernání dětských zlatých náušnic dokáže pěkně vystrašit. Nejde však o žádnou velkou vědu. Změnu povrchu dětských náušnic ovlivňuje hned několik faktorů, které neblaze působí na povrch šperku. Tato situace má jednoduchou nápravu a o zdraví dětí se rozhodně obávat nemusíte.

Z jakého zlata se vyrábí dětské náušnice?

Na trhu se šperky se nejčastěji používá 14-ti karátové zlato ryzosti 585/1000. Jak zlaté, tak i dětské náušnice z bílého zlata jsou stejné ryzosti. Číslo 585 udává podíl ryzího zlata ve slitině z 1000 a zbytek tvoří přidávané drahé kovy jako je stříbro, měd, nikl apod. Ostatní drahé kovy jsou do slitiny přidávány z důvodu zvýšení tvrdosti či docílení žluté, bílé či červené barvy zlata.

Nejčastější příčiny černání dětských náušnic

Zásadním důvodem může být alergie. Obvykle však nejde o reakci na samotné zlato, nýbrž na ony drahé kovy přidávané do slitiny. Zlato je totiž obecně velmi dobře snášeno. Je tedy možné, že u velmi malého procenta dětí může jít opravdu o alergickou reakci. Projeví se výrazným podrážděním ouška. V takovém případě vše konzultujte s lékařem. 

Pokud je něco špatně pouze s náušničkou, o alergii nejde. Další častý problém změny barvy či povrchu dětských náušnic jsou vysoké teploty doprovázené užíváním léků. Žhavým příkladem je růst prvních zoubků. Může tak snadno dojít k černání háčku náušnic i u malých miminek. Je to přirozená reakce drahého kovu na teplotu a látky obsažené v lécích, které tělo vypuzuje skrz pokožku. 

Máte doma jednoho? My ano... Trvá to už asi 4 roky a má to různou intenzitu. Teď mluvím o vztahu našeho syna k dinosaurům. Aktuálně jsme v takovém méně intenzivním období. A tak jsem se rozhodla mrknout na malé milovníky dinosaurů trochu "vědecky".  

Vědci z univerzit v Indianě a Wisconsinu se několik let zabývali tím, jaký vliv má nejen na dětství, ale také na dospělost to, když má dítě až "obsesivní" zájem o jedno téma, konkrétně v období od 4 do 6 let. Nás konkrétně zajímají dinosauři, ale témat existuje samozřejmě víc (jedním z nich může být také fascinace vesmírem). 

Děti jsou skvělé v koncepci

Výzkum ukázal, že děti s trvalým zájmem o téma dinosaurů jsou skvělé v koncepčním myšlení. Tedy v propojování tématů na různých úrovních. U nás to začalo návštěvou dinoparku po druhém roce a seriálem o dinosaurech. A pak už svůj zájem jen prohlubovatl - skrze knížky a jejich prohlížení, malování a samozřejmě pojmenovávání různých druhů. Jedna z nejoblíbenějších činností byla stavba dinoparku z Dupla a hraní si s dinosaury. Později se přidalo čtení názvů, jejich psaní a malování na opravdu dobré úrovni. Ano, skutečně v dinosaurech jedeme už čtyři roky.

"Tati, ta paní nemá pravdu, to není Brontosaurus. Podívej se na tu hlavu, to je jasný Diplodocus. Nehledě na to, že název Brontosaurus už se nepoužívá."

Toto koncepční přemýšlení trénuje děti do budoucna. Dokáží se lépe soustředit, propojovat různé úrovně tématu i témata napříč. Zároveň se u nich rozvíjí řečové schopnosti - vyprávění příběhů, hraní si s dinosaury, to vše jim velmi pomáhá. Nehledě na názvy, které jsou schopné naprosto bez chybičky vyslovit. 

Předchozí díl zde.

Často jsem přemýšlel o Gene Tierney během pandemie covid-19, když zprávy přinášely depresivní články o bezmyšlenkovitém chování ne nepodobnému té mladé mariňačce.

Vezměme si případ Bradyho Sludera. Byl to vysokoškolák z Ohia, který odjel na jarní prázdniny do Miami, v březnu 2020 - před rozsáhlými omezeními. V době jarních prázdnin byla pandemie už řádně rozběhnutá, to ho ale neodradilo od toho, aby řekl novináři: „Pokud dostanu koronu, dostanu koronu. Přece si tím nenechám zkazit party.“

Bradyho problém spočíval v tom, že o sobě přemýšlel jen jako o potenciální oběti korony. Pokud by to byla pravda, jeho pohled by byl zcela obhájitelný: pro někoho v jeho věku by covid pravděpodobně nebyl vážný a mladý je člověk jen jednou. Ale samozřejmě nejsme jen potenciální oběti. Jsme i potenciální přenašeči. Můžeme ho chytit, inkubovat a aniž bychom o tom věděli, je předat někomu jinému, pro koho může být mnohem větší problém. 

Na to lze snadno zapomenout - zvažte některé reakce na široce uváděnou studii o nošení roušek. Na začátku pandemie, ještě předtím než většina vlád požadovala nošení roušek, dánští vědci udělali studii s 6,000 lidmi. Polovině dali roušky, pokyny k jejich nošení a standardní rady o společenském distancovaní. Druhá kontrolní skupina se měla pouze distancovat. Výsledek?  Během několika následujících týdnů se Covid objevil u necelých dvou procent skupiny, která nosila roušku. Mezi těmi, které roušky nenosili to bylo o něco málo nad dvě procenta. 

Titulky v novinách potom hlásaly - v Dánsku dokázali, že masky nejsou účinné. Dánská studie ale nic takového neprokázala. Resp. pokud je vaším jediným zájmem nedostat covid, tak tato konkrétní studie skutečně naznačuje, že nošení roušky vám moc nepomůže. Ale to není jediný důvod, proč nosíme roušky. Nosíme roušky, abychom chránili ostatní před virovými částicemi, které by mohly vycházet z našich vlastních úst a nosů. Nosíme roušky, protože chápeme, že nejsme jen potenciální oběti, ale jsme také potenciální přenašeči.

Jednou z mých oblíbených relaxací jsou dlouhé procházky. Dítě dám do nosítka, sluchátka do uší a vyrážím se ztratit někam do okolí. Jedním z mých oblíbených podcastu je Cautionary Tales od Tima Harforda. Jsou to fascinující reálné příběhy o chybách, které někdo učinil a co bychom se z nich měli naučit.

Nedávno jsem poslouchala díl, ze kterého jsem si málem sedla na zadek. Silný příběh nešťastné hlavní hrdinky a hlavně netušená paralela s nemocí, která tolik změnila život mojí rodiny - cytomegalovirem. Zapůsobilo to na mne do té míry, že jsem Timovi napsala a požádala ho o transkript podcastu (originál si můžete pustit zde), abych ho přeložila do češtiny. Článek o cytomegaloviru a oné paralele, mám v plánu sepsat v blízké budoucnosti. 

Chci ale začít příběhem Gene Tiarney. Pokud nejste skalní filmový fanoušci, tak jste to jméno možná dosud neslyšeli. Ale Gene byla kdysi jednou z nejslavnějších žen celého světa, zářila po boku Henryho Fondy nebo Humphrey Bogarta. Její kariéru utla deprese a psychické problémy, které zapříčinilo špatné rozhodnutí jedné její fanynky. A toto rozhodnutí může být dnes mnohým z nás znepokojivě povědomé. 

================================================

Tima Harford: Fanynka, která nakazila filmovou hvězdu 

================================================