Po vyslovení, pro mně v tu chvíli, dosti zdrcující diagnózy, se rozjel koloběh vyšetření. Má psychika se pozvedla konzultací u skvělé onkoložky Terezy Kohlové. Mým největším strašákem byly metastázy do dalších orgánů. Doktorka mě uklidnila, že na 99% nikde nic nebude. Aby se to potvrdilo, vystavila mi milion poukazů na různa vyšetření. Určila mi termín první chemoterapie, ještě týž týden ve čtvrtek...Ufff, fofr...Ale byla jsem ráda.

A co jsem vše absolvovala:

Mammograf - jo, zmáčkne, resp.slisuje vám to prsa, ale nebolí to.

Rentgen plic - naprostá pohoda, mě dopadl dobře, mohla jsem si připsat další malé vítězství

Krev - kvůli chemoterapii, taky dobrý

Scintigrafie kostí - to bylo nadýl, musela jsem poslat děti s mamkou na jih, poněvadž mi píchli nějaký nuklid a byla jsem radioaktivní (asi jako Homer v Simpsonech). Ale od začátku.

Na začátek opět moc děkuji za Vaší přízeň. Moc si vážím toho, že jste si udělali čas k přečtení mých článků.

     Dnešní téma bude těch nekonečně dlouhých pár týdnů před porodem. V tomto období byste na místě zastřelila každého, kdo vám začne vyprávět o tom, že těhotenství je krásné…a nejlépe když to řekne chlap…vrrrrr… Když opomenu to, že je člověk opravdu velký a kulatý, tak jste k tomu ještě nevyspalá, ufuněná, učůraná a už vás to prostě nebaví 😀 Já jsem si říkala, že to ta příroda skvěle zařídila….už jsem se nemohla dočkat porodu a to, že to bude bolet mi bylo úplně jedno, hlavně aby už byl ten satan venku 😀

    Nejhorší byly noci, když si lehnete na záda ( což by těhotné neměly, hrozí syndrom dolní duté žíly – vysvětlím na konci článku) tak se vám blbě dýchá, na levém boku vás bolí levá kyčel, na pravém boku pravá…a ve všech polohách vás ten malý miláček kope pod žebra, popřípadě kroutí hlavičkou do močáku…a to pokusy o spaní končí a jdete se vyčůrat. My máme doma ložnici v patře a koupelnu se záchodem dole…takže  jsem si hezky vždycky seběhla (no pokud se tomu dá ještě říkat běhání) dolu a pak jsem se vyškrábala po schodech do ložnice a jelikož jsem měla anemii, tak jsem se vždycky parádně zadýchala a dopadala jsem do postele funící jak lokomotiva…a to se opakovalo tak 3x až 5x za noc… Naštěstí mě minuly oteklé nohy… ale vy, co to teď čtete s nohama jak konve a tiše závidíte, tak buďte v klidu….já jsem otekla až po porodu a konve jsem si nesla z porodnice 🙂  Další problém, který ženy trápí ke konci těhotenství, jsou bolesti v oblasti symfýzy (spony stydké)…s tím se bohužel nedá nic moc dělat, pánev se před porodem přirozeně povoluje, aby umožnila průchod plodu….je to velmi nepříjemná věc a po porodu se časem většinou vše upraví.

    No a v neposlední řadě už vás trápí takové to napětí a čekání…kdy už to začne a jak to začne a poznám to vůbec? Teorii znám skvěle….dokud nebudou kontrakce po 5 minutách nebo neodteče plodová voda…no fajn už chápu proč se na mě všechny těhotné koukaly tak zoufale, když jsem jim to říkala 😀 Břicho mi tvrdlo a pobolívalo už od 20. týdne a od cca 36. týdne to bylo takové kontinuální tvrdnutí a jak se Míša pořád mlel a někdy do mě opravdu šťoural hodně brutálně, tak mě to neustále pobolívalo….a teď babo raď, ale vzpomněla jsem si, že  nastávajícím maminkám vždycky na poradnách říkám s úsměvem, jako bych vlastně věděla o čem mluvím: "… to nepřehlédnete…" …a teď když už vím o čem mluvím, tak to budu říkat dál…protože TOHLE opravdu nepřehlédnete 😀

   Co sem opravdu musím napsat je pár věcí, o kterých se moc nemluví…ale myslím si, že jsou problémem nadnárodního rozsahu…tak za prvé jak to udělat, aby člověk neměl na nohou nehty jako zapomenutý voják v zákopu ? Je to dost oříšek a musím říct, že než abych riskovala, že třeba přijdu o nohu, když oslovím přítele, tak jsem se párkrát dovalila na pedikůru…Další problém je, jak si zkultivovat "spodek". Nechci tady rozvádět diskuzi, zda se holit či neholit….to je samozřejmě každého věc, ale já si osobně neumím představit, že bych dorazila ke kolegovi na prohlídku a neměla to tam dole upravené. Zkrátka necítila bych se dobře. No jo ale jak na to…kamarádka mi radila a sáhodlouze popisovala, jak to dělala sedící ve vaně s jednou nohou vystrčenou ven a se zrcátkem opřeným o sprchový gel…což znělo dost nadějně….no do té doby než mi doma došlo, že máme sprchový kout :-O.  Tak jsem si řekla, že jako gynekolog mám tyto partie skvěle v oku a tak to dám i poslepu….škoda, že nemáme tu vanu a evidentně jsem už nebyla panna, protože jsem si mohla dát krvavou lázeň a vypadat stále mladě jako Čachtická paní. No a rozsvítil to můj přítel, když se ho ptám, jestli by se na mě nepodíval….  jestli to tam dole vypadá v pohodě, tak mi odpověděl…,"no hele máš to tam nějaký takový buclatý…"   No néééé asi, jsem celá buclatá…ty chlapy umějí vždycky potěšit ….

   Poslední důležitá zkušenost, o kterou se chci s vámi podělit je vyšetření a věta, kterou my gynekologové často říkáme a to : "tak tady si vyskočte"….Opravdu se hodně divím, že mě  dosud žádná těhotná pacientka  neposlala do pr…. Co je to za blbost,  jak mám někam vyskočit, když za svůj vrcholný výkon považuju to, že jsem se zvedla  v čekárně ze židle ??? Myslím si, že dostat se na tu ,"kozu" ke konci těhotenství je výkon srovnatelný s dosažením vrcholu Mount Everestu. A na Everestu taky nikdo v základním táboře neřekne, že si vyskočí na vrchol…. Takže já už nikdy žádné z vás tuhle šílenou větu neřeknu a tímto se omlouvám všem, kterým jsem už řekla 🙂

Mám dvojčátka, krásné zdravé holčičky, které jsem kojila, ovšem pak přišly zdravotní komplikace a mlíčka začalo ubývat, začala jsem tedy uvažovat o dokrmování, se kterým je spojený i výběr vhodné lahvičky na mlíčko. V dnešní době je takový velký výběr lahviček, které nejsou zrovna levná záležitost, nevěděla jsem, které vybrat a představa, že holkám nebudou sedět (Agátka od narození trpěla na bolení bříška) a budu kupovat další a vyhazovat tak peníze z okna, byla hrozná. Proto mi přišlo testování MAM lahviček na Modrém koníkovi vhod a já se zaradovala, když nás vybrali, aspon za MAM lahvičku ušetřím
Balíček přišel opravdu brzo, tak nám nic nebránilov testování. Poprvé pily holky dost nejistě a krmení trvalo déle než obvykle, přisuzuju to ale tomu, že z lahvičky pily poprvé. Kupodivu neproběhlo žádné typické kroucení po dopapání, Agátka hned spokojeně usnula. Lahvičku jsem honem zaběhla umýt- ocenuju možnost lahvičku rozebrat, umytí je pak otázkou pár sekund. šoupla jsem ji do mikrovlnky, vysterilizovala a šla jsem nakrmit Gitušku. Ta se savičkou nejprve taky bojovala, ale pak našla ten správný styl a mlíčko bylo spapané jedna dvě Další krmení probíhaly ve stejně klidném spokojeném duchu, holky si velmi rychle zvykly na savičku a mlíčko vždycky rychle bez problémů spapaly.
Jelikož se nám lahvička MAM osvědčila, hned jsem koupila další, ted má každá dcerka lahvičku svoji a krmím je zároven. Dokoupila jsem i větší lahvičky na čajík a stále jsem s nimi spokojena a Agátka a Gituška taky
Díky jejich snadnému rozebrání a samosterilizaci jsme zvládli i prodloužený víkend v Luhačovicích, kdy nám bez problémů lahvičku šoupli na pár minut do mikrovlnky a my tak mohli výletovat bez nutnosti vracet se pořád na hotel.
Určitě zůstaneme lahvičkám MAM věrni

Je to již delší dobu, co jsem pro vás na základě svých zkušeností napsala článek o tom, jak můžete svému dítěti pomoci připravit se na školku

https://www.modrykonik.cz/blog/apacheee/article/manual-pro-spokojene-ditko-skolkou-povi-20uowg/

a slíbila jsem, že připravím ještě jeden článek s praktickými radami, které se týkají už období, kdy vaše drahá ratolest školku navštěvuje. V současné době jsem vyměnila "školkové" prostředí za středoškolské, takže to potřebuji sepsat co nejdříve, dokud mám vše ještě v živé paměti🙂

A nyní už v bodech:

• školní řád - jakkoliv se vám to může zdát úsměvné, poctivě si ho přečtěte a řiďte se jím - jsou v něm formulovány důležité požadavky, které vaše školka může vyžadovat a vás by ani nenapadly🙂 Velice často například vymezuje nošení řetízků na krku - ve většině školek jsou z hlediska bezpečnosti zakázané a věřte, že je to naprosto oprávněné🙂
• choďte včas - každá třída v mateřské škole má svůj harmonogram, kterého se v běžných dnech drží - já ideálně doporučuji přijít nejpozději 15 minut před plánovanou řízenou činností - dětem vždy velmi prospěje, pokud se mohou nejprve samy věnovat činnosti, kterou si zvolily samy dle svého přání. Pokud dítě přivedete na poslední chvíli, "musí" se hned zapojit do řízených činností, což některé zejména menší děti nenesou zrovna libě. Samozřejmě, že vám to nevyjde vždy, ale fakt se snažte. Navíc většina školek má stanoveno, dokdy nejdéle máte dítě přivést - pokud budete tuto dobu neustále porušovat, hrozí vám minimálně domluva od ředitelky ústavu🙂
• náhradní oblečení - mějte pro své dítě ve školce VŽDY, ideálně v několika variantách, a to včetně spodního prádla - možná vám to bude připadat zbytečné, protože se vaše dítko nepočůralo tak dlouho, že si ani nedovedete vzpomenout🙂 I takovému dítěti se totiž občas může ve školce nehoda stát - je to pro ně ohromná změna a je potřeba si zvyknout. Nehledě na tyto nehody se velmi často stává, že se děti třeba polijí, umažou, případně i propotí, a je super, když jim my učitelky můžeme obléknout jejich vlastní oblečení. Většinou ve třídě vždy máme jakýsi erár, ale věřte, že i malé děti se mnohem lépe cítí ve svém vlastním oblečení
• všechno oblečení pro své děti mějte označené - pro malé děti je nejideálnějším označením jejich vlastní značka, která jim byla přiřazena. Tyto značky jsou velice snadno namalovatelné - nejčastěji maminky malují na cedulky u oblečení, ale dají se koupit i nažehlovací samolepky
• přezůvky - většina školek požaduje pevnou obuv - není to nějaký výmysl či buzerace rodičů, je to opět jen z hlediska bezpečnosti. Sama vyznávám BF boty (nebo alespoň jejich kompromisy) a ve většině školek budou přístupní domluvě, ale opravdu je potřeba, aby bota dobře držela na nožce. V praxi jsem viděla, že opravdu velká část rodičů chce dětem do školky dávat Crocsky a jejich napodobeniny - na tyto boty prosím úplně zapomeňte, v MŠ si snad ani neumím představit nebezpečnější obutí:( V umývárkách bývá občas od dětí mokro, botičky se pak smekají, vyzouvají  a úraz je takto velmi brzy na světě. Navíc se ve školce třeba i několikrát denně cvičí, hrají hry, pobíhá se a v těchto botech to fakt nejde
• oblečení do školky - je mi jasné, že většina rodičů chce, aby i jejich dítko bylo ve školce krásné (a já taky určitě nebudu výjimkou), ale dávejte dětem do školky oblečení, u kterého nebudete v případě jeho zničení či ušpinění trhat vlasy ani sobě, a  ani paní učitelce🙂 Ideální je pohodlné oblečení, u kterého se dají dobře vyhrnout rukávy a nebude vadit, když se třeba trochu umaže. V mojí třídě jsme například snad denodenně pracovaly s barvami, modelínou, v teple se často chodí na písek a tráva potvora taky maže. Z vlastní zkušenosti vidím, že na takové dítě, které ví, že nic z tohohle dělat nesmí (a tolik by chtělo), protože by se mohlo umazat a maminka by se pak zlobila, je velmi smutný pohled
• hračky z domova - v některých školkách velmi neradi vidí, když si děti nosí z domova hračky, nicméně ve většině případech si děti své hračky do třídy brát mohou. I zde však pamatujte, že ve třídě je mnoho dětí a ne každé si s hračkou dokáže hrát tak jako vaše dítě, proto rozhodně nedávejte dětičkám hračky, u kterých je snadné poškození, případně vám na nich hodně záleží. Většina těchto hraček z domu po zabouchnutí dveří končí někde pohozená a paní učitelka opravdu nemá čas dávat pozor na jejich "bezpečnost"
• obuv pro pobyt venku - vyvarujte se obuvi s tkaničkami, pokud je to jen trochu možné - při lítání venku se dětem velmi často rozvazují, a i když je paní učitelka mileráda zaváže, nemusí si toho vždy všimnout hned. A děti si toho samy většinou také všimnou až po delší době. Přísahám, že jeden chlapeček nosil boty, které jsem musela každou vycházku převazovat i 30x:(
• čtěte nástěnku (případně jejich alternativy - školní maily, webové stránky) - najdete zde všechny důležité informace, včetně výletů a provozních záležitostí
• neprotahujte loučení - když se loučíte s dítětem, obzvláště pokud docházku teprve začíná, nedramatizujte to, rychle se rozlučte, dejte pusu a pápá🙂 Děti to pak nesou mnohem lépe, nemají ani čas zamyslet se nad tím, co se děje, a vevnitř už na to pak nemají čas. Zažila jsem maminku, která se s dcerkou loučila 15 minut, každý odchod obrečely obě dvě a maminka neustále pronášela věty "strašně moc tě miluju, čas bez tebe je hrozný, když nejsme spolu, je to špatné" - atd. I když to tak cítíte, vašemu dítěti to rozhodně neprospěje. Asi ani nemusím povídat, že holčička se pak ještě 2 hodiny dávala dokupy
• dodržte, co řeknete - když dítěti řeknete, že jde domů po obědě, nenechte ho nikdy čekat a pak nepřijít. Pokud se něco neodkladného objeví, zatelefonujte do třídy paní učitelce a ta na to dítko připraví
• nedávejte do školky nemocné dítě - sami asi víte, jaké to je muset být někde, když vám není dobře, proto to nedělejte ani vašemu dítěti. Nehledě na to, že jedno takové dítko dovede nakazit celou třídu, včetně paní učitelek, uklizeček a kuchařek. I jiní lidé musí chodit do práce
• mluvte s učitelkami - pokud máte jakékoliv požadavky, neváhejte se na ně obrátit. Pokud mohou, rády vám určitě vyjdou vstříc. Bohužel neovládají telepatii, takže pokud jim to neřeknete, samy na to nepřijdou. Pokud s nimi chcete prokonzultovat cokoliv ohledně svého dítěte, s důvěrou se na ně obraťte, troufám si říct, že nenajdete nikoho kromě rodiny a jich, kdo by znal vaše dítě lépe. Nebojte se svěřit se, učitelka musí zachovávat pedagogické tajemství
• nežárlete na paní učitelky - když budete mít štěstí a vaše dítě si paní učitelku zamiluje, věřte, že je to to nejlepší, co vás mohlo potkat. Žárlivost je zbytečná, pro své dítě stejně budete vždycky ta nejlepší ženská, i když vám to třeba v danou chvilku nemusí tak připadat. Takže když vaše dítě 20 minut mele o tom, jak má paní učitelka nádherné vlasy a že je princezna, v klidu to svým drahouškům odkývejte. Přijde doba, kdy nás začnou zase nesnášet🙂

Jelikož se nový školní rok blíží mílovými tempy, přeju všem dětičkám a jejich rodičům skvělý vstup do školek, škol, univerzit... A nezpomínejte, že zachovat klid je mnohdy to nejdůležitější🙂

    Jak je mým zvykem, musím na začátku opět poděkovat. Jsem šťastná, že se vám články líbí.

Dneska se budu věnovat pohybům plodu.

       V učebnicích porodnictví se toho píše mnoho ( btw. většinu slavných knih o porodnictví napsali muži), ale ta realita…ten prožitek…to opravdu nejde popsat pokud to člověk nezažije. Na porodním sále jedné velké nejmenované pražské porodnice jsem si odsloužila mnoho a mnoho hodin na porodním sále a přivedla jsem na svět …. no už docela dost miminek (do 500 jsem to ještě počítala🙂). Ale až teď vlastně vím na co se ptám, když řeknu ,, A pohyby cítíte?´´  

      Na ultrazvuku jsou první pohyby vidět už od cca 7. t.t. To je ještě takové nekoordinované mrskání ze strany na stranu, ale později už je to opravdu vtipné, jak se tam ten drobek už od cca 9. týdne mele. Tohle byla moje droga, od 11. týdne jsem si dělala ultrazvuk přes břicho a špehovala  Mišku snad obden. Sestřičky ze mě měly strašnou srandu a jelikož malý tam vždycky dělal neskutečné psíkusy, tak se vždycky chodily koukat a všichni jsme se pokaždé po ránu od srdce zasmály 😀 Jednou, a na to nikdy nezapomenu, mi v té děloze běhal jako křeček v takovém tom kolotoči…to jsem se málem počůrala smíchy (a že v tom těhotenství člověk nikdy nemá k počůrání daleko😀).

     Co se týče vnímání pohybů plodu, tak se knižně udává, že prvorodičky cítí okolo 20. t.t., u vícerodiček je to okolo 18. týdne, ale to je opravdu velmi individuální. Já jsem třeba pohyby začala vnímat jako pohyby až asi tak 25. týdnu…a to ještě tak, že se mě ptala sestřička, jestli už teda cítím pohyby a já na to, že je to jako divný, ale ještě ne, ale trápí mě nadýmání…a ona na to…,,no a jak to Vaše nadýmání vypadá paní doktorko?´´ A já: ,, No tak nějak mě divně žbluňká v podbřišku…´´ a ona záchvat smíchu…,,no ale to jsou ty pohyby pani doktorko´´…aha tak jo no 😀 A od té doby jsem cítila pohyby, o pár týdnů později už začal Míša boxovat a kopat a šťourat a tak to už nešlo přehlídnout….  

Jinak pohyby mimča jsou hlavní způsob jak může těhotná kontrolovat, zda je v pořádku. Pozor i miminka v děloze mají své zvyky a období dne, kdy jsou aktivní a kdy spinkají. Reagují na podráždění mechanické či zvukové. Cítit pohyby by měla těhotná alespoň 2x do hodiny a cíleně kontrolovat pohyby plodu cca 3x denně. Typicky jsou pohyby cítit víc večer než přes den…obvykle to není tím, že by se dítě hýbalo víc večer, ale spíš proto, že je těhotná večer v klidu  a víc se na to soustředí. Další věc je ta, že každé miminko je jiné, některá jsou víc a některá míň aktivní – to věřím, že nějaké vícenásobná maminka potvrdí v komentářích… Takže se nenechte vystresovat tím, že kamarádce přeskakuje celé břicho zleva doprava a vám se jen tu a tam decentně vyboulí na břiše nožička. Co je ale důvod k obezřetnosti je, když dříve aktivní břišní kickboxer začne být najednou klidný, nepohybuje se v době kdy se dříve pohyboval atd…tady bych rozhodně doporučovala zajet na kontrolu do porodnice.... Pozor ale na období několika týdnů před porodem, to mimču už v děloze docela těsno a pohyby už nejsou tak intenzivní, respektive jsou na vnímání trošku jiné, a další věc když už se tělo chystá na porod, tak jsou pohyby také méně cítit…Ale každopádně já radím jednoznačně jediné správné řešení a to: pokud necítím pohyby a mimčo nereaguje na podráždění – jedu !!!!