Výsledky vyhledávání pro slovo “Tr”
Hlavně v klidu Jirko...
V naší rodině jsem já ta, co panikaří. A nemusí se nutně jednat o zásadní problémy. Vlastně i utíkající mléko z hrnce, mě vyvede z míry do takové míry, že bezhlavě běhám po bytě za doprovodu onoho zoufalého volání „Co budu dělat?“ Jenže v den mého porodu jsem to nebyla já, kdo panikařil, ale můj jinak chladně uvažující, pragmatický manžel, který je placen za to, že má schopnost rychle a velice efektivně najít nejlepší možné řešení. Inu, i manažeři nadnárodních korporací jsou jen chlapi a v případě, že jim jejich žena hodlá porodit druhé dítě a prvorozeného syna, panikaří stejně, jako ženy, tedy já, když jim utíká mléko z plotny.
Termín jsem měla mít zhruba čtrnáct dní před sestřinou svatbou. Ne že bych byla nějak vedle z toho, že ségře na svatbě budu v šestinedělí, ale zase na druhou stranu jsem byla ráda, že tam vůbec budu. Jenže můj malý byl jiného názoru. Odmítal se narodit v termínu, i v tom druhém a nakonec i v tom třetím. Takže se čekalo co bude či nebude. Jasné ovšem bylo, že ségry svatbu nestihnu, tedy možná nestihnu. Jak se sestřin den D blížil a se mnou se pořád nic nedělo, kromě toho, že mi po hmatu, který učinila paní doktorka odešla hlenová zátka, napadla mě myšlenka, že bych se mohla sestřiny svatby zúčasnit ještě jako 2v1. „Ani omylem. Zapomeň na to.“ Zněla odpověď od mého pragmatického berana, a pro jistotu schoval klíče od auta na skříň. Rezignovaně jsem tedy pokrčila rameny a jala se vytírat, abych malého přesvědčila, že je už čas nás poctít svou přítomností. Kašlal na to pěkně z vysoka a vesele si kopal do mé stěny břišní. „Tak aspoň holku jí tam odvez. Má jí dělat družičku.“ Manžel málem vylétl z kůže a udiveně na mě vykulil ta svá nádherně modrá kukadla, která dokonale odrážela jeho jinak klidnou a vyrovnanou povahu. „Sakra, máš ty vůbec rozum? To jsou dvě hodiny na silnici. Co když mi tu začneš rodit? Tvoje sestra má smůlu. Bude se muset obejít bez tebe, beze mě a bez družičky.“ Rezignovaně jsem pokrčila rameny podruhé a dál vytírala už jednou vytřenou podlahu. Synátor stále nic. „Tak alespoň zavolej mámě, že jí tam nevezeme.“ Moje maminka se s touto zprávou nehodlala smířit a rozhodla se, že si pro dceru dojede sama. Nikdy bych nevěřila, jak prozřetelné to bylo rozhodnutí.
Den poklidně ubíhal a Jiřík se stále neměl k tomu, se narodit. Bříško bylo klidné a bez bolestí. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se nám právě tuto noc měl narodit. Vzdala jsem tedy několikáté vytírání podlahové krytiny a odebrala jsem se do koupelny. Zanadávala jsem si na své tělesné proporce a vzpomněla jsem si na největšího mořského savce, ostatně jako posledních pár měsíců pokaždé, a říkala si, jak těžký by měl život, kdyby se stal savcem suchozemským. Přidala jsem si trochu teplé vody a doufala, že lázeň Jiříka přesvědčí, že je na světě krásně. Nepřesvědčila. Okolo desáté hodiny večerní jsem už ležela v posteli a snažila se najít nejpohodlnější pozici pro spánek. Zase jsem si vybavila velrybu a záviděla jí mořské hloubky. Najednou se ozvala první bolest. Zapsala jsem si do notýsku čas a poctivě prodýchávala. Další bolest se objevila po dvaceti minutách. Do porodnice to byla po dálnici tak hodinka, usmyslela jsem si, že když se bude bolest objevovat pravidelně po deseti minutách jedeme. Kolem jedenácté se tak stalo. „Drahý, nechci tě děsit, ale asi je to tu.“ Jirka starší vyskočil z postele a začal nás spěšně připravovat k odjezdu do porodnice. V klidu jsem vylezla z postele a prodýchávala další kontrakci. „ Kde máš tašku, pro boha, kde máš tu tašku?“ Bolest ustala a já se uvolnila. „Je na chodbě, tam co byla včera.“ Jirka starší jí popadl a letěl s ní dolů po schodech. Mezi tím jsem se já soukala do těhotenských kalhot a navlékala na sebe neforemné bavlněné tričko. „Tak pojď, jedeme!“ Další bolest a další prodýchávání. Jirka nervózně poskakoval u dveří a obličeji se mu značila panika. „V klidu tatínku, nebude to tak rychlý.“ zavtipkovala jsem, když bolest v břiše povolila. Sešla jsem po schodech a pohodlně jsem se usadila na sedačce. Kola zaskřípěla a vyrazila do předu tak rychle, že mě to až zarazilo do sedačky. Kontrakce se objevovaly co pět minut. Přesto jsem se snažila uklidnit svého, snad poprvé, panikařícího muže. Povedlo se. Trochu se uklidnil a dokonce zavtipkoval „Vždyť to je sen, každého táty beztrestně se řítit dálnicí a policajti ti k tomu blikají a prorážejí ti cestu.“ Jenže mě bylo do smíchu čím dál tím méně. Kontrakce se objevovaly po třech minutách a už mi bylo opravdu ouvej.
Do porodnice jsme dorazili k půl dvanácté. Sestřička si mě vyšetřila a natočila mi monitor. Otevřená na sedm, zněl verdikt. Vyzvedl si mě porodní asistent, podle všeho přítel oné sestřičky, a odváděl mě na porodní sál. Jirka šel za námi a nesl mi tašku. Na porodním stále další kontrola. „Otevřená na devět, dítě drží jen voda, která dosud neodtekla. Dáme klystýr a připravíme se na porod.“ Druhá, asi prvorodička, která strávila na hekárně celý den, na mě vrhla napůl závistivý a napůl naštvaný pohled. Kdyby nepřicházely kontrakce tak záhy, pokrčila bych k jejím směrem rameny. Místo toho jsem se ale zkřivila bolestí a pohled prvorodičky se změnil na chápavý. Voda stále neodtekla, ale já nutně potřebovala na záchod. Zapůsobil klystýr. Kromě toho, co se mělo díky klystýru vyplavit, povolila i plodová voda. Sestřička přiskočila podala mi můj ručník a sprchový gel. „Sestřičko já ten sprcháč asi nepoužiji. Obávám se, ze se stihnu jen osprchovat vodou.“ Vypravila jsem ze sebe.
Sestra se zeptala manžela, zda bude u porodu. „Ne děkuji, nemusím vidět všechno.“ Srabe, zanadávala jsem si v duchu a jala se uložit na porodní sál. Manžel se rozloučil se zjevně potěšenou sestřičkou. „Váš pan muž má rozum. Ví kde nemá překážet.“ Pochválila mi manželovo jednání a postavila se k mému pravému boku. Vyfasovala jsem mladého pana doktora. Který provedl nástřih. Díky mu za to. První porod jsem skončila potrhaná. Pak už jen stačilo párkrát zatlačit a Jirka mi přistál na břiše. Moje malé, upatlané miminko. Byl tak krásný a měl plno černých vlásků. Pak ho dětské sestry otřely a já jej mohla poprvé pochovat v náručí. Byl krásný a já zase šťastná. Vzpomněla jsem si, jak jsem před šesti lety takhle držela v náručí svojí malou holčičku. Byli si tak podobní.
Celý můj porod trval asi tři hodiny. Jirka mladší se narodil 56 minut po půlnoci.
Chystáme se na Šumavu, Radek v práci, já to pacifikuju doma.
Výsledek?
Doma je teď větší bordel, než byl ráno. I přes mojí snahu od rána uklízet. Dítě imrvére píchá psa do očí, olizuje podlahu, vyhazuje věci ze stolu, šuplíků a skříní. Když má hlad, obědem pohrdne, ale hlínu od palmy v ložnici cpe plnými hrstmi. A když se mu zdá, že ta Molavcová už je až příliš otravná svým zpěvem, tak si stoupne k televizi a milou Molavcovou plácá po papuli.
Mám nezvladatelnou chuť zalézt si před ním do jeho ohrádky. Aby na mě nemohl 😅 😀 😀 😀
Dneska mě čeká taková netradiční rozlučka se svobodou 😀 s bříškem a chvilku i s mými dětmi 🙂 🙂 těším se moc ♥ P.s. 111 dní do termínu ♥
Maminy, prosím Vás. Potřebuji doporučit, nějaký internetový obchod. Kde bych sehnala zimní bundičku, ale potřebuji velikost 110. A všude nacházím jen 110/116. A to je prostě veliké. Děkuji za rady
Ženy, prosím je blbé vzít paní učitelce bohemia sekt? Jde o to, že Chár už o prázninách do školky chodit neměla, ale paní učitelka co ji měla má tento týden službu, a chtěla aby Chár přišla...v pondělí sme byly jen na chvilku a šli domů.... v uterý jsme za to donesli bedýnku domácí zeleniny....ve středu si ji vzala odpoledne (a dostala i svačinku , kterou sme neplatili) , měla jít i včera ale u nás pršelo tak sme nešly......a dnes je tam zas na dopoledne..... paní učitelka je božská, ale odchází pryč....a Chár jde v září do školy. Tak přemýšlím, zd za to hlídání tento týden není ten sekt blbej ( na konci roku dárečky a květiny samozřejmě dostala)
Na mém manželovi se mi strašně líbí jeho zadek a tak mu jednou rozverně říkám: "Budu Ti říkat: Radeček, co má tuze pěknej zadeček!"
Asi mi chtěl kompliment oplatit a tak bez přemýšlení vystřelil: "A ty jsi maminka, co utírá hovínka!"...
Tak určitě! ❤️❤️❤️
😀
Neodolala jsem kouzlu mandal 🙂 Původne jsem začala malovat spontánně a terapeutka mi řekla že kreslím mandaly. ? Aha... koukla jsem na net a to je takova nádhera! A úžasná pomůcka pro tělo i ducha! Zítra mi snad dorazi pořádné pastelky, tak budou obrázky krásnější 🙂 Tohle je fakt lepší než antidepresiva 😀 Nechodím teda k psychologovi, ale na terapii duše. Je to očista, účinky bych prirovnala k spláchnuti zvratků do záchoda! Úžasné 🙂 .
Neznate nejakou skupinu treba na fb,kde by nekdo prodaval veci z lidlu? Jakoze ty co jsou nove,v letaku...hrozne se mi libi ty detske oblecky co ted budou,ale vubec se mi nechce jit se tam o to prat...
To, co se mi dnes prihodilo, neni vubec k chlubeni. Ale ja jsem takovej debil, ze se pochlubim. Prijela navsteva a zaparkocala velmi nestastne zcasti za mym autem. Jeste si dela srandu, ze kdyz ja budu odjizdet driv, bude mi muset couvnout. Ja smich a prej proc? Prosimte, tady na tom kilometru prostoru to zmaknu! No a hadejte. HADEJTE, JAK TO DOPADLO! Jeste kdyz jdu k autu, myslim na to, za tam musim nejak vymanevrovat. Jenze pak behem minuty me zaplavi milion myslenek jako jestli jsem se malo neoblikla, jedtli si nemam vzit jiny boty a co ja jako dneska budu zpivat?! No a sednu do auta, kouknu jen do zpetneho zrcatka, kde nic nevidim (navsteva stala jen bokem za mnou) a zacinam couvat a vtom bum! No nejsem ja debil?!!!!
Takze dobra rada pro navstevniky: bud k nam chodte radsi pesky nebo parkujte sve vozy hodne daleko od meho 😀
Tip na zábavnou zeleninovou večeři. Protože kvalitní strava má vliv i na psychiku 🙂
Ahoj holky, prosím, nevím kde ani kdo, ale nedávno se tu někde objevil citát o tom, jak nás děti nechtějí trápit, ze kdyz placou, tak je to proto, ze nás chteji cítit, nás tlukot srdce a ze se jim po nás stýská... Nebo tak něco. Nemůžu to najít, ví někdo, co hledám???😄.... Dekujuuuuu
Velmi pěkný výlet je do Štoly Starý Martin. Je to jedno z nejvýznamnějších starých důlních děl v Krupské těžební oblasti. Otevírá severozápadní část žíly Lukáš, která v dávné minulosti náležela mezi nejdůležitější cínové rudní žíly a se svou směrnou délkou 2 km byla nejdelší v České republice a střední Evropě.
Nejstarší dobývací práce spadají pravděpodobně do 14. století, první písemná zmínka pak pochází z Krupského horního řádu z roku 1482, který zmiňuje ražbu a udržování hluboké dědičné štoly Dürrholz. Naposledy byla zmáhána v roce 1704, v současné době odvádí důlní vody ze štoly Martin.
S ražbou štoly Martin započali báňští podnikatelé Lewald a Schiller, kteří zakoupili krupské doly roku 1864. Cínová ruda se v této štole těžila až do roku 1922, kdy byl provoz zastaven. V době 2. světové války byla štola znovu vyzmáhána včetně dobývek, byl také ražen překop pod Komáří vížku jako průzkumné důlní dílo. Koncem 50. let těžební organizace prostor opustila a od roku 1956 se štola stala nepřístupnou.
Štola Starý Martin nabízí návštěvníkům ukázky ražení historických dlouhých důlních děl, ukázky rozdílů ve vyztužování prostor v minulosti i současnosti, na vybraných stanovištích způsoby dobývání cínové rudy, které dokumentují rozvoj technologie těžby, dále charakteristické úseky žíly Lukáš s její minerální výplní, sbírku historických předmětů a znaků hornických měst v ČR, výstavu minerálů a hornin a venkovní expozici důlní techniky. Atrakcí je tzv. Pramen štěstí a krápníková výzdoba. Prohlídka s odborným výkladem trvá cca 45 minut, délka trasy je 1000 m tam i zpět. Pro návštěvníky je k dispozici velké parkoviště naproti štole, zázemí pro čekající na prohlídku poskytuje místnost s výstavkou hornických potřeb a s propagačními materiály města. Součástí zázemí je sociální zařízení. Za příznivého počasí mohou návštěvníci využít venkovní terasu.
Kdo by se tam vydal třeba v horkých letních dnech, tak ať hlavně nezapomene přibalit nějaký svrchní díl oblečení, ve štole je celoročně 8 stupňů. Aby nedopadl jako já, když jsem musela dát za vděk vypelichanou erární mikinou pana průvodce! 😀. Jediné omezení je, že z bezpečnostních důvodů není vstup dětem do 5 let povolen. Osobně si myslím, že je to v Krupce jedna z nejhezčích atrakcí.
Dneska sme si vyrobili rybičky do smutného kúta v byte 😀 Fandík (ryba zo žltými očami) si sám vystrihol, lepil, maloval, kompletoval... Tobík (rybka s modrými očkami) ho napodoboval... Celkom sa im podarili 😀 😀 😀
Už domlouvám zářijový termín s naší dvorní, nejlepší a nejúžasnější fotografkou na focení u příležitosti Tonínovo narozek. Takže plán je jasný - hubnu!!! A jako fakt. Ne jako včera večer, kdy jsme výročí svatby oslavili koukáním na Harryho a sežráním asi kila pečených žeber a zazdili to colou a brownies s třešňovým coulis 😀 😀 😀
Toník konečně začal ukázkově lézt po čtyřech a je to strašně vtipný 😀 Vypadá jako rošťácké mimino z nějaké animované pohádky 😀 Metelí po čtyřech napříč celým barákem, na šošolce takovou tu vlnku z vlásků a pusinku nadšeně dokořán. Když na něj zavolám, tak se zastaví, posadí se, zakření a zase leze dál 😀 Mám film na celý den, to se neomrzí 😀
Proč pít smoothie a jak si ho vytvořit doma
Smoothie bývá nejlepší připravené doma. Jeho základem je ovoce nebo zelenina, můžeme přidat bílý jogurt, mléko nebo led. Ovoce se samozřejmě dá různě kombinovat a zelenina jakbysmet. Jediným limitem při přípravě smoothie je vaše aktuální chuť. Jahody, borůvky, maliny, banán, kiwi… Záleží jen a jen na vás.
Smoothie je na běžném denním plánu většiny lidí, kteří se snaží žít zdravě. Je plné vitamínů a minerálů, pokud přidáte mléko nebo bílý jogurt, tak kromě jednoduchých sacharidů, které vás nabijí energií, získáte i příjem tolik potřebných bílkovin. Dá se sehnat v marketech, ale vyjde docela draho a navíc obsahuje konzervanty a jiná aditiva, kterým se doma vyhnete. A co může chutnat lépe než čerstvé vitamíny, které si sami doma připravíte?
https://www.modrykonik.cz/group/7337/detail/?ne...
Vůz pro princeznu 🙂 Snad ji to KONEČNĚ vyláká ven...
Mamííí
Slovo „mamí“ jsem dneska slyšela snad tisíckrát. Vlastně kecám, asi tak čtyř tisíckrát! A mělo různé obměny, tvary i intenzitu. Od mami, mamí, přes maminko, mámo a nakonec mamíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí, když jsem nereagovala okamžitě, protože jsem obrátila svou pozornost na prvního v pořadí. Mamííí, dej mi napít! Mamííí, šťávu ne, chci vodu. Mamííí, do jiné skleničky! A pak jsem si sedla a za 10 sekund vstala, protože: Mamííí, chci přidat nudle. Mamííí, chci více kepuču. Mamííí, jsem se pokypal! Mamííí, Evelínka mi pije moje pití! Mamííí, už to neci!
A to jsem vynechala noční probuzení, snídani a rovnou přeskočila na oběd. Protože ráno se to Mamííí snáší nějak s přehledem a bezbolestně (myslím bolest hlavy). Počítadlo slova Mamííí se rozjelo až na oběd a až do večera se nezastavilo. Otáčelo se jako tachometr do Plzně a zpět! A přesně tak se dneska večer cítím, jako bych odřídila tisíc kilometrů plně soustředěná na cestu, teď už bych si jen chtěla zalézt do postele a s knížkou nic nemuset.
„Mamííí, chci ti něco říct!“, ozvalo se večer po okoupání, umytí, najezení a vyčištění zubů, po několika desítkách Mamííí a uložení do postele. „No cooooooooooooooooooooooo?“, zoufale vyjeknu a v hlavě mi šrotuje, na co jsem zapomněla, co ještě můžou chtít? „Mamííí, venku prší!“ A pak přišel z práce Martin a ozvalo se krásné „Tatííííí“!
Dneska nebyl zdaleka náročný den. Byl to úplně normální den. Takto to prostě chodí a mě nezbývá nic jiného než nezcvoknout a být trpělivá. Věřím, že jednou vyrostou. A taky jsou tu víkendy, kdy mají k dispozici tátu více než kdy jindy a kdy se intenzita Mamííí sníží o 50%.
Jediné, co se denně mění je má schopnost empatie, míra lásky a sebevědomí. Někdy jsem prostě tak nabitá, že to slovo skoro nevnímám a někdy jedu na záložní systém, který by mohl každou chvilku zkolabovat, kdyby neexistovala čokoláda nebo cokoliv, co osladí život – nepohrdnu ani ocucaným bonbonem, který Janek vyplivne, když si uvědomí, že chtěl vlastně rajče.
Vcelku mi pomáhá, když si uvědomím, že toto je výzva mého života. Myšleno ustát ten náročný den na rodičovské DOVOLENÉ bez řevu, pláče, zbláznění nebo hysterie! Být šťastná za to, že mě chtějí, a že není nikdo, kdo by jim chtěl více vyhovět nebo po kom jiném by to oni více chtěli. Pokud se mi podaří neudělat ze sebe oběť, ale prostě jen být maminka, pak jsem na cestě za vítězstvím! A ta cesta krok za krokem je posilující, pokud ji šlapu vědomě. O to se snažím.
Tak zitra...moje prvni OPU...sem tak strasne nervozni :(
Tak tady je můj velký pupčour v 17 týdnu:D Baculatá jsem byla vždycky ale nevím kam to poroste:D A to prosím mám od poslední kontroly 1,9 kg nahoře. :D
Prazandy heeelp! Jedu odpoledne na hradcanskou s kocarkem a vim, ze je tam bezbarierovy vytah do metra, ale kdyz si zadam spojeni od nas z krce, zene me to pres dejvickou a pak zpatky na hradcanskou tramvaji. Nevite proc?
Kolikrát do roka se vám stane, že si říkáte toto: "Proč jsem sem, sakra, lezla?!" a "Mám tohle zapotřebí?!" Já právě teď. Značka: pěvecká dílna 😀
Dneska jsou to tři roky, co se prochechtáváme společným životem jako manželé! 🙂
(a 13 let, co jsme celkově spolu 🙂))
Na svatebním oznámení jsme měli příhodně napsáno: Konečně jsme dostali rozum, nebo jsme o něj definitivně přišli! 😀
Hrad Kyšperk, to je místo, kam mě před dávnými časy (18 let) lákal můj budoucí muž na rande 🙂. Stojí tu zřícenina gotického hradu založeného za Jana Lucemburského. První zmínka o něm je z roku 1319. Později patřil pražskému arcibiskupství. V roce 1526 vyhořel a nebyl již obnoven. Zachovaly se zbytky jádra s věží, obvodové hradby a část obytné věže na předhradí. Musím se přiznat, že kdykoli tam jsem, mám prostě divné pocity. Opravdu! a to jsem velmi realisticky založený člověk 🙂. Pravda je taková, že se o hradu Kyšperk traduje zajímavá pověst. Legenda vypráví o odvážném císařském purkrabí z 18. století, který se v noci vracel domů okolo Supí hory, ačkoliv byl upozorněn ať se tomuto místu v nočních hodinách pokud možno vyhne. Pod hradem se kůň purkrabího vzepjal a odmítl pokračovat v cestě, když ten v tu chvíli zahlédl mohutný hrad namísto zříceniny. Veden podivným mužíkem, který se před ním z nenadála objevil, dostal se purkrabí až na hrad, kde mu dva starci nabídli místo u stolu a nalili vína. Po chvíli společného stolování však starci začali vydávat tak bolestné vzdechy, až purkrabí dostal strach a bez rozloučení prchal z hradu. Když se ho u brány zeptal mužíček, zdali pak poděkoval starcům za pohoštění a shledal z odpovědi purkrabího, že se tak nestalo, zabědoval se slovy: ”Zas marná naděje! Zase dalších sto let čekání!” Purkrabí se ohlédl a když za sebou viděl jen smutné trosky hradu, zděsil se a šíleným tryskem ujížděl domů. V horečkách pak ulehl a do týdne jej pochovali.
.....na a znáte to, na každém šprochu.....🙂, v každém případě je to velmi pěkná procházka lesem po vyznačené stezce, zřícenina působí romanticky a tajemně zároveň, takže neváhejte! 🙂
prosím jen tak pro informaci - nevíte jestli se může dát Kinedryl při zvracení třeba z úpalu, nebo nějakého špatného jídla, nebo funguje jenom na zvracení v autě? Díky
