Každoroční spotřeba náplastí u nás stoupá, a tak, jak je to i v jiných domácnostech s dětmi, nejvíc jich spotřebuje náš čtyřleťák 🤕 Vítězem našeho testování se ale nestává naše střeštiprdlo, ale překvapivě náš tatínek, který rovnou vyzkoušel dva typy a celkem spotřeboval šest náplastí během 14 dnů 🙈

Když jsme byli vybráni na testování, myslela jsem si, že dorazí pouze "dětské" náplasti, proto bylo pro mě velkým ač milým překvapením, co všechno se skrývalo v testovací krabičce. 
    •  Voděodolné TATTOO
    •  Max Hold (voděodolné)
    •  Gelové náplasti - Na puchýře na patách
    •  Gelové náplasti - Na puchýře na prstech
    •  Dárky - samolepící papírky, lepidla (využiji jako bolestné)

Náplasti jsme nešetřili a dopřávali jsme jim ty nejhorší možné podmínky. Nakonec jsem je podrobila i menšímu testu sama na sobě. Ale hezky popořádku.

 Voděodolné TATTOO

Kdo by v dnešní době nemiloval smajlíky? Najdou si oblibu jak u malých, velkých, nejmladších a i nejstarších. Proto chválím design těchto náplastí, dovolím si říct že je nadčasový 👍 Nejvíc se mi ale na tom líbí to, že to není "trapný" ani pro teenegera a jak to okomentoval náš devítiletý synovec - "hej, ty jsou hustý" - to mluví za vše ne?

Další super věcí na této naplasti je, že vypadá jako tetovačka a málo kdo by řekl, že je to náplast. Ano, naše babička se divila, když jí Miky oznámil tu skutečnost a děda hned jásal, že to musí mít taky (jakže se to říká o starých lidech?). 

Ve chvíli, kdy mi dorazila zpráva, že jsem byla vybrána na testování, byla jsem celkem zaskočená. První myšlenka byla, že vlastně takové testování nemusí být úplně sranda. Avšak hned, jak jsem balíček otevřela, jsem věděla, že testování bude hračka. Pestrost balíčku navnadila prvním pohledem.

Pojďme si shrnout, co vše jsme dostali a jak jsme vlastně byli spokojeni.

Jako první představím VODĚODEOLNÉ TATTO NÁPLASTI. Tyto náplasti měly u dětí očekávaný úspěch a první testování na sebe nenechalo dlouho čekat. Jako první se ho zhostil skoro 7letý Filda odřeným loktem. Byl z celé situace rozhořčen a dle toho si i vybral svoji první zamračenou náplast.

Dle všeho měla náplast veliký úspěch i ve školce a o to víc mě překvapil výběr druhé náplasti na sedřené holeni. Prý kvůli Terezce. První láska, sousedka, spolužačka ze školky a jdou i do stejné třídy na ZŠ 😀 (nesnáší růžovou)

Další testování probíhalo ve vodě. Na suchu náplast držela super. Nikde se neodlepovala. Filda zkusil zátěžový test na koupališti, kde teda se nezdráhal a řádil jako kůň. Musím říct, že jsem byla opravdu překvapená, když náplast po celém odpoledni vypadala úplně stejně, jako když jsme přijeli. S takovou náplastí jsem se ještě opravdu nesetkala 🙂

Adélka, naše dnes čtyřleté čertě, si mezitím stihla poslední den ve školce dost nehezky odrovnat obě kolena, ale celou cestu domů se těšila, až si bude moct  konečně taky vybrat svoji náplast a šla ji rovnou zatížit do bazénku na zahradě. Zkušenost dle očekávání stejná jako v předchozím případě. Náplast se ani nehla.

Na prvním místě bych velice ráda poděkovala za to, že jsme byli právě my vybráni na testování Spofaplast. Po dlouhé době jsem se přihlásila na Modrého koníka a viděla, že se vybírají adepti na testování náplastí a okamžitě mne napadlo, že se zkusím zapsat a opravdu mile jsem byla překvapena, když mi po pár dnech přišla zpráva, že nás vybrali.

Téma náplastí, neboli zálepek, jak říká naše mladší dcera, je u nás opravdu ožehavé téma. Už dlouhou dobu jsou náplasti součástí našeho každodenního života a nesmí chybět v povinné výbavě kabelky, ať už jedeme na výlet nebo se vydáme pouze na krátkou procházku. Jak už to tak s dětmi bývá a to především s těmi malými, odřenina se stane, kde se vzala tu se vzala, a tak musíme být připraveni na všechno. Naše šestiletá dcera se teď věnuje především různým sportům, takže se nám každou chvilku stane, že něco nevyjde, jak má a odřenina je na světě.

Proto jsme netrpělivě čekali na balíček, který dorazil po pár dnech a my se okamžitě pustili do testování. Hned po otevření mne mile překvapilo, co všechno nám bylo poskytnuto k testování. Nejednalo se jen o dětské náplasti, ale našli jsme rovněž voděodolné náplasti pro dospělé, gelové náplasti na puchýři na prstech a patách a jako bonus lepící papírky, které využíváme na nákupy a také lepidla. Ta nejvíc potěšila děti, které se hned věnovaly tvoření a lepení ještě víc, než předtím. Při tom počtu, který jsme obdrželi, předpokládám, že nám zásoba lepidel na čas vydrží.

Teď k samotnému testování. Naneštěstí se nám přihodil hned první den úraz, takže jsme mohli otestovat první dětské náplasti tattoo. Dcera si odřela koleno, na které si bez slziček nalepila náplast, kterou si sama vybrala. Nejvíce se jí zalíbil vysmátý smajlík 😀 Velice mile mne překvapila aplikace, kdy se náplast doslova přicucne na kůži a krásně drží. Pak jen odstraníte bílé proužky po obvodu, zatáhnete do stran a je hotovo. Jelikož bylo ten den horko, vydali jsme se do bazénu a narozdíl od náplastí jiných značek nám tato Spofaplast vydržela celý den i přes nápor dětských hřišť a půl dne cachtání ve vodě.

Dceři se natolik smajlíci zalíbily, že si musela hned pro jistotu vylepit dalšího, tentokrát na ruku i přesto, že tam žádné bebíno neměla. Rozhodla jsem se, že otestujeme, co taková náplast vydrží a když se ani po třech dnech nejevil nejmenší náznak toho, že by se chtěla sama odlepit, musela jsme ji sloupnout ručně. Avšak další, co mě překvapilo bylo, jak lehce šla sundat a ani to nebolelo. Nemusela jsem ji silou páčit, jako jsme zvyklé u konkurenčních značek, že děti doslova řvou, jak je lepení bolí. Navíc mladší dcera má na téměř všechny náplasti dostupné na trhu alergickou reakci, takže musíme opravdu pečlivě vybírat a to se nám s náplastmi Spofaplast nestalo ani jednou.

Starší dcera si zase pro změnu mimo klasických šrámů vytvořila puchýř na patě z nových bot. Nalepili jsme tedy opět smajlíkovku, jak jsme jim začali říkat. Ta se ovšem na patě po pár hodinách namáhání v botách a v kombinaci s tropickým vedrem začala lehce odlepovat. Sundali jsme jí a nahradili náplastí přímo určenou k tomuto účelu. Tedy Gelová náplast na puchýře na patách. A opět milé překvapení. Aplikace jednoduchá, krásně se přicucla, udělala super bariéru mezi puchýřem a samotnou botou, takže puchýř přestal bolet a dcera byla nejspokojenější na světě. Navíc dle jejich slov krásně chladí. Snažila jsem ji vyfotit, ale náplast není na kůži téměř vidět. 

Odhlasovaly jste si další bleskovku, tak jdeme na to 🎁🎀🎈 Soutěžíme o super sadu od Fisher Price s donutem, kávovým kelímkem a šustícími novinami 🍩☕📰 A protože vaší oblíbenou kávu už jsem sondovala v jedné z předchozích soutěží, tak dnes budeme řešit ty dobroty nejen ke kávě 🥧🍰🎂🍪🍩🍨🍧🍫🍬🍭

Soutěž je blesková a proto úplně jednoduchá, tady jsou pravidla:

1) dát like tomuto článku 👍 ;

2) do komentáře napsat, jaká je vaše oblíbená dobrota (ať už ke kávě, po obědě, nebo třeba na svačinku) 🥧🍰🎂🍪🍩🍫🍬🍭;

3) soutěžíme o snídaňový set;

Soutěž probíhá v pátek 5. července 2019 a to do půlnoci. Následně náhodně vylosuji vítěze, na kterého už čeká kafíčko s dobrotou a denním tiskem k tomu🍀😍😘

Původně jsem tento článek psát nechtěla, protože příchod naší vymodlené holčičky nebyl zrovna snadný a nekončil držením miminka v náruči a slzami stěstí. Proto upozorňuji nastávající maminky s citlivější povahou, aby to raději nečetly a zbytečně se nestresovaly. Drtivá většina porodů končí nádherným happyendem, takže se nebojte 🙂

A jak náš příběh začal?

Na konci dubna 2018 jsem po dvou letech toužení, marných snah a modlení zjistila, že se nám sen konečně vyplnil a na testu byly krásné dvě čárky. Manžel měl za dva týdny narozeniny, tak jsem si toto nádherné překvapení nechala pro sebe...a že to nebylo vůbec jednoduché, tvářit se takovou dobu, jakoby nic 😀 Narozeninový dárek byl skvělý a manžel štěstím bez sebe. 

Měsíce plynuly jako voda a my si užívali rostoucí bříško, první pohyby a těšili se na termín 5.1.2019, na naší holčičku, které jsme vybrali jméno Taťánka. Těhotenství jsem měla ukázkové. Žádné nevolnosti, žádné potíže, prostě pohoda a klídek....až do porodu.

Byl poslední den roku 2018 a já se těšila, jak připravím silvestrovské jednohubky a užijeme si konec roku v klidu doma, naposledy ve dvou. Jak jsem se mýlila. Už od půlnoci z 30.na 31.12.2018 jsem cítila drobounké pobolívání v podbřišku, které jsem považovala za poslíčky. Dala jsem si v klidu sprchu. Když jsem vylezla ze sprchy, nestačila jsem se divit....já se počůrala?!? Ale ne....praskla mi voda. 

Vzbudila jsem manžela, že asi pojedeme do porodnice. Bolesti byly nepravidelné a hodně slabé. Přirovnala bych to k slabší menstruaci. Ještě jsem si jako frajerka umyla vlasy (přece mi to musí slušet až mě dcerunka poprvé uvidí), udělala jsem mužovi sváču a jeli jsme celí natěšení do porodnice v Klatovech. Porodu jsem se nebála. Uklidňovala jsem se vědomím, že přežiju chvíli bolesti a pak už bude jenom dobře. Zvládla to spousta žen přede mnou, tak já taky. Přijali nás a umístili na porodní box. Bolesti postupně sílily a musela jsem je už dost prodýchávat. Několikrát jsem si dala vanu s aromaterapií, aby se otevřely porodní cesty. Moc platné mi to nebylo. Po několika hodinách byly už kontrakce pravidelné po 3 minutách a dost silné. Myslím, že jsem to zvládala obstojně. Uzavřela jsem se do sebe a soustředila se jen na dýchání a úlevu od bolesti. Bohužel jsem se ale neotvírala a bolesti jsem měla jen ve spodní části bříška. Rodila jsem celkem 14 předlouhých hodin a byla otevřená jen na necelé 3cm. Když už jsem mlela z posledního, dali mi kapat oxytocin, aby se cesty konečně otevřely a mohla jsem přivést Táničku na svět.