Pokud máte více než jedno dítě, určitě víte, že už nám dávno začalo tzv. přechodné období. Trvá zpravidla od jednoho léta k druhému (zahrnuje tedy podzim, zimu i jaro) a vyznačuje se nevrlou náladou a upatlaným a odřeným nosem.

Ale bez legrace. Malé děti a kojenci obzvlášť, při rýmě skutečně trpí. Miminka totiž dýchají převážně nosem a pokud je ucpaný, neví si rady. Neumí totiž smrkat tak jako dospělí. Navíc jim nejde ani pořádně jíst a pít, právě proto, že neumí vědomě korigovat dýchání pusou a polykání. Ubránit se rýmě ale není vůbec lehké, zvlášť, když už má miminko starší sourozence, kteří navštěvují školu a školku. Rýma je způsobená nejčastěji rhino- a adenoviry a ty se přenášejí kapénkovou infekcí, tedy vzduchem, rukama, případně kontaktem s cizími infikovanými hračkami. Jak miminko uchránit?

Hygiena je základ

Vím, že někdy je to úkol věru nadliský, ale pomůže. Donuťte všechny členy domácnosti dodržovat několik pravidel:

• umýt si ruce po každém použití toalety, před jídlem a po každém příchodu z venku
• při kýchání ruce před pusu
• neskladujte použité kapesníky (zní to neekologicky, ale opravdu to pomůže, naučte děti se jednou pořádně vysmrkat a použitý kapesník hned vyhodit)
• často větrejte a hodně času buďte venku v přírodě
• nepřetápějte
• zvlhčujte vzuch
• posilujte imunitu, vaši i dětí
• zkuste pěstovat rýmovník

Rýma je u nás jako doma

"Se syndromem vyhoření mám velikou zkušenost. Totálně jsem vyhořela, až jsem se bála jít mezi lidi, nejedla jsem, brečela tři měsíce v kuse bez důvodu. Dobrovolně jsem se nechala odvézt do nemocnice, kde jsem si měsíc a půl poležela, denně jsem komunikovala s psychologem, probíhaly terapie. Samozřejmě nasadili antidepresiva, ale co mi také pomohlo - vidět kolem sebe lidičky (pacienty) s různými psychickými diagnózami a dovědět se, že jsem na tom ještě nebyla tak nejhůře. Od psychologa jsme se dopídili toho, že vše se dělo kvůli psychickému zatížení mým bývalým manželem a mou vlastní matkou," popisuje svůj boj s vyhořením jedna z maminek na Modrém koníku. Vyhoření může však potkat i děti.

O syndromu vyhoření neboli burn-out syndromu už určitě slyšel každý. Zahrnuje ztrátu zájmu o práci i koníčky, o trávení volného času s přáteli a vyčerpání. Je všeobecně známo, že tento stav postihuje lidi, kteří jsou přehnaně ambiciózní, workoholičtí a neumí si odpočinout a relaxovat. Jenže v poslední době se podobný stav objevuje také u dětí. Proč vlastně vzniká, když nepracují? Pojďme si to uvést na pravou míru.

Nebuďte přehnaně ambiciózní

Dítě nemá práci, takže není ohroženo kvůli tomu, že by bylo příliš pracovité a zapálené. Hlavní příčinou u dětí jsou velmi ambiciózní rodiče. Ráno do školy, pak na kroužek, pak na druhý, večer rychle spát a zítra znovu. Studie poukazují na to, že až dvě třetiny všech školáků cítí nadměrný stres, tlak okolí a špatně spí. To mohou být prvotní projevy burn-out syndromu. Díky tomu pak vázne jejich soustředěnost a postupem času se vytrácí i zájem se v něčem více rozvíjet.

Další studie naopak potvrzují, že dítě na svůj správný rozvoj potřebuje dostatek volného času. Aby si mohlo hrát s kamarády, jen tak se koukat na televizi nebo si číst literaturu, která ho baví. Psychologové se shodují, že právě ve volném čase dítěte se rozvíjí jeho osobnost a charakter, jeho budoucí „já“.

Neobviňujte se

14. listopadu jsem jako téměř každý den otevřela stránku www.modrykonik.cz. Náhodou se mi ukázal příspěvek ze sekce „konik testuje“, který nesl název „Vaše zkušenosti se sušičkami LG“. To mě zaujalo. Okamžitě jsem přidala svůj komentář, proč zrovna já bych měla být vybrána na testování hybridní sušičky LG RC81U2AV3W. Napsala jsem to velmi rychle a spontánně.

Sušičku jsem měla od narození dcery, tedy 5 let, ale něco bylo špatně. Buď jsem ji neuměla správně používat, nebo byla chyba v přístroji. Prádlo z ní bylo zasmrádlé, vlhké, pokrčené…

Hlásila, že je dosušeno, když prádlo suché vůbec nebylo. Takže i když jsem měla sušičku, přes léto jsem ji nezapínala vůbec, aby hučela 3 hodiny a výsledek? Ještě na podzim i v zimě jsem raději dala prádlo na sušák na balkon nebo do bytu.

Zajímalo mě, jestli je fakt ta naše tak špatná a existuje nějaká skutečně funkční, jako o sušičkách mluví mé kamarádky.

Testováním sušičky jsem se však dále vůbec více nezabývala. Určitě tam psalo spousta maminek, co nemají přece žádnou.

A 19. listopadu mi svítila IP, odesílatel konik_testuje. Zpráva zněla:

Jak jsem slíbila, máme tady víkendové vyhlášení🙂!

Sice jste si na něj museli chvilku počkat, ale v rámci shonu, rodinných návštěv a vaření, to dřív ani nešlo, máme tu trošku blázinec, určitě to některé znáte:D

Ale abych to neprotahovala!

Ve hře bylo pět krásných balíčků, některé byly velké, jiné menší. A teď už se můžeme podívat, které z vás je vyhrály!

Losování proběhlo jako vždy pomocí generátoru náhodných čísel. Až na pár příspěvků,  které neodpovídaly zadání (neobsahovaly fotku, nebo jinak nesplnily, co se žádalo), jsem započítala všechno, konečné číslo soutěžících je tedy 42.

A nyní už přímo k vygenerovaným číslům:

Každý z nás má nejaký svoj emocionálny spúšťač. Určite to poznáte, niekto spraví nevinný komentár. Niekto by si povedal o nič nejde, zasmejeme sa a ideme ďalej. Tebe sa v priebehu sekundy pokazí celý deň, prídu na teba zlé myšlienky, začne ti biť srdce ,začneš sa potiť, úzkosť ako vyšitá. Začínaš sa tak cítiť stále ak s tebou niekto nesúhlasí, ak sa na teba niekto škaredo pozrie. Zrazu si myslíš , že si v centre pozornosti. 

Znie ti to povedome?

Je náročné identifikovať spúštač , ale proces zistenia a následného pochopenia ti uľahčí a naučí ťa vysporiadať sa s tým.

Prečo máme všetci tieto spúštače? Odpoveď je jednoduchá, všetci sme raz boli deťmi. Ako deti sa nevieme vysporiadať s odmietnutím, bolesťou, porovnávaním... V dospelosti preto šliapeme v starých koľajách , v presvedčeniach ktoré do nás zasiali príbuzný, učitelia, známy, kamaráti.. Niekto. Náš mozog je takto naučený fungovať, nepozná iný model myslenia.

Ak ideš k zubárovi s boľavým zubom najskôr ti ho zaplombuje alebo rovno vytrhne. A je po probléme. A čo ak ťa bolí duša? Ideš k psychológovi, roky k nemu chodíš, možno sa aj niekam posunieš ale stále si na liekoch, stále máš ataky ,depresívne myšlienky. Buď si si s ním nesadol, alebo nesadla daná terapia. čo daľej? Dávky liekov od psychiatra zvyšuješ,meníš. Zaberú? Nezaberú? Iba prehlušia, ale nič sa nerieši. U psychóloga sa venuješ svojim negatívnym zážitkom,svojim negatívnym myšlienkam. Točíš sa v kruhu. Ak sa sústredíš iba na to negatívne ako budeš vidieť to dobré,pozítivne. Stále veríš, mne už nieje pomoci. Ak máš konečne šťastie natrafíš na psychológa-terapeuta ktorý ti ozaj pomôže a naučí ťa zvládať a prekonávať a hlavne bojovať a mať pod kontrolou svoje negatívne myšlienky,emócie.Sadli ste si, sadla ti terapia a ty si voľná.

Pred 10 rokmi som pracovala na Lekárskej fakulte. Bol tam študent medicíny. Vyskočil z okna 26.12. Trpel depresiami. Nikto si nevšimol že ma problémy. Študent medicíny medzi lekármi. Žiaden z nich o tom ani netušil. Smutné. Mladý chalan, veľmi múdry.