Hračky Hasbro máme moc rádi a přijdou mi jako moc povedené a kvalitní. Hlavně dcerka „jede“ v mini panenkách MLP Equestria girls a obě děti v plastelínových sadách. Když se tedy objevila možnost testování této panenky, zkusila jsem štěstí. Samozřejmě, už jsem ji trochu znala z reklamy a ukazování dětí se slovy: "Tu chceme." Takže když došla zpráva, že jsme byli vybráni, měla jsem hlavně velkou radost já a dětem jsem to zatím neříkala, protože bych denně poslouchala otázky, kdy už dojde 🙂

V termínu doručení byla zrovna dcerka Ella (5 let) nemocná, takže jsem ze školky stáhla i mladšího Patrika (3 roky) a řekla jim o plánované dodávce panenky. Děti tak hned ve vánočních katalozích hračkáren, které měly doma, hledaly, která tak může dojít. Patík si přál kluka, Ellča holčičku a všichni jsme tedy byli zvědaví, kdo nám přijde a jestli blondýn/ka či brunet/ka. Když jsme se dočkali, musela jsem také rychle nachystat foťák, ať to vůbec stihnu, než se na balík vrhnou. Zrovna jsem měla mobil na reklamaci, tak se omlouvám za horší kvalitu fotek. Ale nadšení tam vidět je. Hlavně Ellinka byla spokojená s výběrem panenky, že to je přesně ta, po které toužila a pojmenovala ji Karolínka. 

Holčička se dětem líbila a samozřejmě hlavní je vyzkoušet krmení. Takže jsme přečetli návod, nachystala jsem jim odpovídající množství vody, nasypali jsme směs, zavřeli a děti točily a mixovaly. Poté se střídaly v krmení a napájení vodou. Celkem mě i udivilo, že ti naši raraši umí i spolupracovat. Rozdělovali si úkoly, že Ellouš je maminka a Patík tatínek. Tak já jen tiše pozorovala a dokumentovala.

Krmení šlo hezky, panenka nadšeně papala i pila a hned to šlo i dolů, což jsme museli také zkontrolovat, jestli vše funguje, jak má. A ano, funguje 🙂 Díky vhodně vybrané barvě stravy jsem se úplně živě ocitla o pár let dřív a obsah plenky byl srovnatelný s plínou malého kojence, takže velice realistické. S plínkou jsem tedy dětem trošku pomohla a pak si Ellinka vzpomněla, že máme i nočník pro panenky. Tak Karolínka dostala rovnou nočník a další krmení a pití probíhalo na něm. No, jo, je to praktická maminka 😀

V návodu sice bylo, že by se panenka neměla moc koupat, ale děti to prubly v malé vaničce pro panenky, hezky ji opláchly, propláchly pitíčkem a mě příjemně překvapilo, že panenka byla brzy suchá. Vlásky jsme tedy nenamáčeli, ale z některých panenek teče voda při manipulaci ještě druhý den, tato byla v tomhle ohledu skvělá.

Panenka s dětmi chodila i do školky, na hřiště, do obchodu a budila zájem dětí. Ellinka říkala, že se holkám líbila. Kupodivu se domů vrátila bez újmy. S dcerkou tedy i spinkala. Ale někdy se zadařilo a ve volných chvilkách si ji ukořistil Patík, který ji také rád krmil, dával pít nebo vozil v kočárku či na náklaďáku. Takže myslím, že se zalíbila oběma. Mně osobně přijde taky moc hezká, má krásný obličej, velikostně je tak akorát. Vypadá i bytelně, že jí žádná končetina jen tak neupadne, i kdyby se o ni přetahovali. Ani vlásky jí nepadají a jdou hezky česat a upravovat.  Jako další výhoda mi přijde široká možnost výběru panenek, že jsou 4 druhy, holky, kluci, různé barvy vlásků, takže si každý vybere tu svou oblíbenou.

“Vloni na Vánoce jsme 3 dospělí lidé ztratili tříletou holčičku. Montovali jsme baterky do foťáku, ona byla u vytržení, koukala všude kolem jen ne na nás a už to bylo. Naštěstí tam byl jeden inteligentní městský policista, když ji plačící našel na druhé straně náměstí, vzal ji na ramena a tak jsme ji našli. Ten pocit, ta půlhodina hrůzy, nikomu to nepřeju. Tam by se nám náramek s telefonním číslem opravdu hodil,” popisuje chvíle strachu jedna z uživatelek Modrého koníka

Ještě před malým okamžikem si vaše nejmladší dítě hrálo kousek od vás a najednou nikde není. Začnete se zmateně rozhlížet všude kolem a dostanete strach. Kam jen mohlo zmizet? Hlavou se vám samozřejmě honí ty nejčernější scénáře. Uklidněte se. Takové věci se čas od času stávají a je nutné je co nejrychleji vyřešit. Jak v takových případech tedy postupovat?

Jak dítě připravit na možnost zatoulání?

Pokud se svým dítětem/dětmi plánujete vyrazit na akci, kde se dá očekávat velká koncentrace lidí, je dobré jako základ dítě naučit říct své jméno. Pokud se jedná o větší dítě, naučte ho i adresu (z důvodu bezpečnosti ale vysvětlete případy, kdy ji smí říkat cizím lidem). Především malé děti tato dovednost velice baví. Co ale dělat v případech, kdy je vaše dítě ještě tak malé, že tahle možnost nepřipadá v úvahu? Nebojte, i zde se samozřejmě najde tip právě pro vás. Existují identifikační náramky, které můžete dětem připnout na ruce a vyplnit zde důležité údaje. Doporučuje se napsat křestní jméno dítěte a číslo na mobilní telefon na vás. Pokud zrovna náramek nemáte a přesto jdete někam, kde hrozí, že by se dítě mohlo ztratit, vezměte úplně jednoduše lihovou fixu a své číslo dítěti napište na předloktí. Všechno je lepší než nic, takže se klidně nebojte improvizovat.

Mluvte s dítětem o tom, že by se mohlo ztratit

Každá máma chce pro své dítě to nejlepší a dává na něj pozor. I tak se ale občas může stát, že se dítko ztratí. Mluvte o této situaci s dítětem (samozřejmě je potřeba zohlednit jeho věk). Vysvětlete, že pokud se náhodou ztratí, je potřeba nepanikařit. Nebát se a počkat, až ho rodiče zase najdou. V případě ztracení dětí se doporučují 2 taktiky:

Ahoj holky, 

všimla jsem si tady na MK, že spousta z vás tu píše o svých porodech a rozhodla jsem se, že vám to napíšu také. 🙂

Jak už tu většina z vás ví, tak jsem porodila předčasně ve 32tt.

Začalo to 8.1.2018, kdy kolem 16h mě bolelo břicho a tvrdlo mi často než normálně. V tu dobu jsem musela brát prášky na sklidnění dělohy, protože miminko chtělo ven už ve 29tt. Při těchto bolestech jsem si teda vzala tyto prášky, většinou to pomohlo do 10ti minut, ale tentokrát ne. Dala jsem si sprchu s tím, že jsem si myslela, že to ustoupí. Ne. Bylo to stejné. Tak jsem si spočítala kdy přijde bolest a jak dlouho trvá. Bolest po 30ti mimutach a trvala minutu. Jelikož jsem byla unavená, šla jsem spát kolem 18h, v noci mě to budilo. 

Ráno 9.1.2018 v 7h vstával brácha do školy a máma zrovna musela k lékaři. Tak jsem ji řekla co se děje. Jeli jsme spolu autobusem. (V prosinci jsem díky bolestem byla hospitalizovana), tak jsme si obě mysleli, že si mě tam nechají na kapačkách. Jenže to jsem netušila, že jsem v autobuse prodýchávala kontrakce.😄 

Tak jsme přijeli do porodnice a sestřička mi dala pásy, kontrakce už byli větší. Pan doktor mě vyšetřil, před nim jsem měla zrovna tu největší kontrakci a nejbolestivější, že jsem začala málem brečet. Pan doktor volal primáři a slyšela jsem jak říká "No, ale paní je ve 32 týdnu a už tu prodýchává kontrakce. Budeme muset odvézt do Mostu, dítě bude malé". Tak jsem si řekla no super. Po chvílí se přišel na mě podívat primář, prohlédl mě, koukl na papír s kontrakcemi a řekl, že převoz ruší, že nebude riskovat porod v sanitě. A mě řekl s úsměvem " Tak maminko dnes uvidite své děťátko, dnes porodíte"