Adélka byla vybrána do testování se Sunarem, respektive do testování s umělým mlékem od značky Sunar.  

Nebudeme si nic nalhávat, samozřejmě, nejlepší je mléko mateřské, ale když není, nezbyde nic jiného, než sáhnout po mléku umělém. Na trhu je nespočet značek těchto mlék a dcera Adélka už měla možnost ochutnat mléko od Nutrilonu, Hami, Hippu a díky testování na Modrém koníkovi i od značky Sunaru.  

Nejsem žádný znalec přes umělá mléka, a tak můj názor je skrze subjektivní. Také jsem nikdy dopodrobna nezkoumala složení. Za prvé tomu moc nerozumím, a za druhé všechna tato mléka, co jsou u nás k dostání, musí splňovat dost přísné normy, které jsou pro všechny výrobce stejné. Ve finále jde jen o to, jestli vaše dítě mléko přijme.  

K testování nám přišlo jedno balení Sunaru Premium 2 a láhev na mléko od Tommee Tippee. Mimochodem, značku těchto lahviček používáme už několik měsíců a jsme s ní velice spokojeni. Dcera, i když dostávala mléko z této lahvičky, nikdy neodmítala kojení, a proto tuto lahvičku můžu doporučit i pro kojící maminky.  

Adélka dostává umělé mléko jednou denně - ráno. Když jsem ji udělala mléko od Sunaru, nepostřehla jsem jakoukoli změnu. Nevypadalo to, že dcera by si uvědomovala, že má mléko od jiné značky a vypila stejné množství jako obvykle. 

Ani po vypití mléka jsem nezaznamenala žádnou negativní reakci. Ale pravda je, že Adélka už má zavedeny všechny potraviny a je velký jedlík, sní prakticky všechno, co ji přijde pod ruku a netrpí žádnou alergií.  

        Nikdy jsem nepatřila mezi jedince píšící si deník. Tato činnost mě nijak nelákala a hlavně, což je nejzásadnější, nejsem spisovatelský typ. Avšak na MDŽ 2016 byly pravděpodobně erupce na slunci větší než obvykle a já se rozhodla o opaku. Byl k tomu příhodný den, poprvé jsem na ultrazvuku uviděla naší Magdalénku a vše se změnilo.

        Nyní jsem byla požádána Nadačním fondem "N" - pro nedonošená miminka, zda bych byla ochotná sdílet příběh Magdalénky, což mě nakoplo ke vzpomínání a sepsání příběhu, jak se vše semlelo.  A kdy jindy je k něčemu takovému příhodná doba, než v Mezinárodní den nedonošených dětí. 

        Celé těhotenství probíhalo ukázkově a bez problémů. Patřila jsem mezi ty štastné, pro které bylo těhotenství opravdu úžasné období, cítila jsem se skvěle jako nikdy, veškeré kontroly probíhaly na výbornou, vlasy a nehty rostly nesmírnou rychlostí, pleť jen zářila, přibírala jsem jen na těch správných místech, a ve směs do 5. měsíce o těhotenství věděli jen ti nejbližší. O to větší šok pro všechny předčasný porod byl.

        Pondělí 25. července (26+1tt), den jako každý jiný, jen s tím rozdílem, že tentokrát se na běžné kontrole gynekologovi něco nezdá. Pro jistotu mě posílá do FN Motol s tím, že mají lepší vybavení. Jen vše překontrolují a určitě mě pošlou domů. Kéž by tomu tak bylo, ale bohužel. Ponechali si nás tam týden. Já poprvé v životě v nemocnici (hospitalizaci ve 3. letech moc nepočítám), ohromná tíseň a panika z neznáma co bude a nebude, ta směs pocitů se nedá ani popsat. Nasazena kapačka a aplikovány kortikoidy pro dozrání plic miminka. Pro nedostatek místa na rizikovém oddělení jsem byla na dva dny umístěna na tzv. hekárnu. Slyšet maminky prodýchávající kontrakce, sledovat jak jedny přicházejí, další odcházejí, slyšet za zdí pláč čerstvě narozených miminek, nebylo nic povzbudivého pro člověka, který nechce a hlavně ještě nemůže rodit. Vždyť je to hrozně brzy! Po dvou dnech jsem byla konečně převezena na standardní pokoj na rizikovém oddělení. Konečně! To ticho! Žádné hekání, žádný nářek, žádný pláč miminek. Dny ubíhaly, kapačky se střídaly jedna za druhou, další aplikace kortikoidů pro miminko a najednou je tu den velké kontroly a úžasná zpráva:”maminko, můžete jít domů.”  Nález se sice nezlepšil, ale ani nezhoršil. Stagnuje a to je důležité. Nafasováno magnesium na rok dopředu, pokyny ohledně klidového režimu a za dva týdny na kontrolu do rizikové poradny.

        Doma jsem si užívala klidu. Koukala na filmy a seriály, začala jsem objednávat oblečení pro miminko, vyzvedl se kočárek, užívala jsem si slunečné dny na zahradě, četla o sto šest, užívala si pohyby a kopance. Abych se nenudila a vypadla ze stereotypu, domluvila jsem si v práci možnost výpomoci z domova, abych kolegům alespoň trošku pomohla. Cítila jsem se stále skvěle, břicho sem tam trošku tvrdlo, o nic více než v nemocnici a co by mohlo člověka znepokojovat. Ale opět se ukázalo, že nikdy nic není jak se zdá.

        Přišel pondělní večer 8. srpna (28+1tt). Den kdy mi praskla plodová voda. V první chvíli jsem nechápala. Byla jsem přesvědčená, že močový měchýř pouze neustál jeden z kopanců Madlenky, která si z něj již nějakou dobu dělala trampolínu. Zvedám se a s uspokojením se směji, že se umím pomočit tak, aby gauč přežil bez újmy. Ale něco je špatně. Hodně špatně! Ten pocit je neskutečně tíživý a červ v hlavě strašlivě nenasytný. Běžím na toaletu, kde se má doměnka potvrzuje. Nepomočila jsem se. Poprvé v životě propadám naprosté hysterii a bezmoci, pláču. Do dnes vidím tu bezednou paniku, strach a tíseň v manželových očích, jako kdyby se v nich odrážely mé pocity. Zachovává však klid. Pomocí mých pokynů mi balí věci, nasedáme do auta a semafor nesemafor, i přes červené si to valíme do porodnice.

Hodně dlouho jsem přemýšlela, jak tento článek o testování kapesníčků pojmout. Zábavně? Seriózně věcně? Odlehčeně? ALE, vždyť tady na MK to jsou maminky (budoucí maminky), co se potřebují spolehnout na praktické osvědčené věci a počtení je věc druhá. Takže upřímně a bez obalu 🙂 Spotřeba byla opravdu veliká, co si budeme povídat, je období rýmiček. Do toho měla starší Viktorka plánovanou operací mandlí (slzavé údolí na všech frontách). Mladší Emilka jí sekundovala v blinkání, slintání a rozpatlávání příkrmů. No a tatínek nezůstával pozadu se svou "chlapskou rýmičkou" 🙂 

Kapesníčky v boxu

Krabička pěkná, za kterou se nemusíte stydět. U nás vyfasovala místo na baru, kde je hned po ruce. Vytahuji jeden kapesníček za druhým a jsem čím dál víc rozladěná a otrávená. Trhají se při vytahování a třepí se (rozlepí se vrstvy). Tak to s nimi moc dlouho nevydržím, říkám si. Naštěstí jsem si "černého Petra" vybrala ze začátku a v druhé polovině boxu a ve druhém boxu už jsem tento problém neměla. 

Co ale zůstalo a bylo dost nepříjemné, že se občas protrhly. Tak jsem nelenila a při nejbližší příležitosti jsem se v drogérii podívala kolik běžně stojí. Obvykle když je koupím, tak v akci, běžná cena mne zaskočila. Prostě bych za takové peníze čekala větší kvalitu. 

Jako bonus jsou třpytivé! Jak již bylo propagováno, jsou krásně měkké, jemné a na dotek opravdu moc příjemné. Nevím jak u vás, ale my je používali na vše. Co ale úplně nesplnily, je šetrnost k nosu. Viktorka měla rýmu průběžně, a protože neumí smrkat (odmítá), tak si nos otírá. Dva dny však měla opravdu hodně tekutou rýmu a otírala celkem intenzivně. Ten den měla nos červený a odřený. Musím ale přiznat, že to bylo jen jeden den. Běžně to s jinými kapesníčky mívá i týden. Takže na tom měsíčkovém balzámu něco bude.

Balíčkované kapesníčky

“Mému synovi ze zdravotních důvodů uvolňovali předkožku na urologii. Tehdy mu bylo 2-3 roky, už to ani nevím přesně. Prováděli to ambulantně v Praze na dětském oddělení urologické kliniky. Dali mu nějakou pastu jako lokální anestezii a po nějaké chvilce, provedli zákrok. Doma jsem ho musela mazat 2x denně mastičkou. Asi za 5-6 dní to bylo dobré. Manželovi taky museli dělat obřízku asi v 8 letech ze zdravotních důvodů. Je za ni rád. Moc mu to pomohlo, zbavil se potíží.”

“Manžel by chtěl malému obřízku nechat udělat, ale já se nedokážu rozhodnout,” svěřuje se se svou nejistotou maminka na Modrém koníkovi. Potíže s předkožkou a problematika obřízky se řeší snad na všech internetových diskuzích. Obřízka se vykonává nejčastěji ze zdravotních důvodů, u dospělých mužů i z důvodů hygienických a estetických. Někdy to maminky řeší u svých synů zbytečně brzy. Kdy je to tedy u malých novorozenců mužského pohlaví nezbytně nutné?

Vedou náboženské důvody

Obřízka (cirkumcize) je malý chirurgický zákrok, při kterém dochází k odstranění předkožky. To je kožní řasa, která na mužském penisu překrývá žalud. Mezi lékaři se rozlišuje obřezání celkové, kdy se odřízne celá předkožka, nebo jen částečné, u kterého dochází k odstranění pouze zúžené části.

Ve světě je nejrozšířenější obřezání mužů kvůli náboženským důvodům, dále kvůli sociálním poměrům (například obřízky v Africe, kde je to brané jako rituál) a výjimečně i nějaký muž chce obřízku sám od sebe, protože mu to přijde hygieničtější nebo estetičtější. Kolem žaludu překrytého předkožkou se totiž snáz drží kvasinky a bakterie, pokud tedy není dodržovaná dostatečná hygiena a péče. Způsobuje to pak problémy jak samotnému chlapci, tak v budoucnu i jeho partnerce.

Nespěchejte s rozhodnutím