„Doma pořád blinkala a u kojení se hrozně kroutila a plakala. Nechtěla moc jíst a byla takové uplakané miminko. Hlavně při kojení. Když jsem sedmý den volala obvodní lékařce, že pořád ještě nekakala, tak mi řekla, že počkáme do druhého dne a že pak budeme muset znovu do nemocnice,“ vypráví maminka z Modrého koníka o tom, jak se žije s potravinovou intolerancí a jak tento problém odhalila.

Máte doma miminko, které je často nespokojené, kroutí se, nemůže se vykakat a po každém krmení propuká v neutišitelný pláč? Zbystřete! Může se totiž jednat o potravinovou intoleranci. Je to problém, který se do podvědomí lidí dostal poměrně nedávno, o to víc ale může být zákeřnější. Velmi špatně se rozeznává a u dětí, které nedokáží svůj problém říct, ještě hůře. Proto jsme pro vás připravili rozhovor s maminkou, která řeší jídlo dnes a denně. Její dcera i ona sama nemohou většinu 'normálních potravin'. Jak se jim žije?

Jak se žije s tak rozsáhlou potravinovou intolerancí u dítěte a vlastně i u tebe?

„Musíte neustále myslet dopředu. Dřív jsme se najednou rozhodli, že pojedeme na výlet a nic jsme neřešili. Prostě jsme se oblékli a vyrazili. To už teď neexistuje. Musíme vše pečlivě naplánovat. Připravit si jídlo s sebou pro malou a mít ho raději o něco víc, kdybychom se někde zdrželi. Také řešíme, kde jídlo třeba ohřejeme apod.

Až s dcerou jsem zjistila, že mám intoleranci také. Samozřejmě už od dětství jsme měla různé potíže a prakticky permanentní bolest břicha a potíže s vyprazdňováním, ale ta spojitost mě nikdy nenapadla. Naštěstí nemám těch alergií tolik jako dcera, takže to zvládám o něco lépe. Dokonce si dám i jídlo občas v restauraci. Mám už nějaké své, kam pravidelně chodím. Už jsem ale párkrát narazila na velkou neochotu i neznalost a takřka nulový výběr pro alergiky.“

Kdy sis u dcerky poprvé všimla, že netrpí asi jen obyčejným bolením bříška, které u miminek bývá běžné?

V poslední době se o hypoalergením mléku často mluví – především jako o možnosti, jak předejít alergiím u kojenců a batolat. Proto jsme pro vás vyzpovídali lékařku a také maminku z Modrého koníka, Alexandru M., a položili jí nejčastější otázky, které si klade asi každá máma:

• Co jsou to vlastně ty alergie a proč je máme?
• Co můžeme udělat proto, abychom je neměli?
• Souvisí výživa s alergiemi?
• Od kdy a zda bychom měli děťátku dávat speciální výživu?
• Jak tato speciální dětská výživa vlastně funguje?

Co to vlastně je ta alergie?

Zjednodušeně řečeno alergie je, když naše tělo spustí imunitní reakci vůči nějaké látce, která je za normálních okolností v daném prostředí přirozená. Tak je tomu například u proteinů obsažených v kravském mléce. Taková látka se může do těla dostat různými způsoby: kůží, ústy, sliznicemi, vdechnutím a může jí být prakticky cokoliv. Projevy alergie se potom liší příznaky dle toho, jakého ústrojí se týkají. Alergie na jídlo se projeví zažívacími obtížemi, alergie na pyly zase rýmou. Silné alergie mohou mít kombinované příznaky a některé alergie mohou přejít až v autoimunitní onemocnění.

Co můžeme udělat proto, abychom alergie neměli?

To je celkem těžká otázka, protože na vznik alergií jako takových máme pouze malý vliv. Umíme určit větší pravděpodobnost, že dítě bude alergik, pokud jeden z rodičů na alergie trpí nebo pokud má dítě oba rodiče alergiky. Pak je pravděpodobnost ještě vyšší. V každém případě počet alergií stále stoupá a odhaduje se, že bude i v nejbližších letech.

Když nás vybrali na testování kapesníčků Kleenex balsam, naše nadšení nebralo konce. Hlavně u mě jako u maminky. Zrovna u nás řádila rýma ve velkém. Starší dcerka nosí super rýmy ze školky, tak se kapesníčky okamžitě mohly zapojit do procesu. 

Přišly skvěle zabalené do krabice (ta nám slouží dál na výtvarné potřeby dětí) i s milým dopisem. 

Krabičku jsem hned dala do naší dřevěné kapesníčkové krabičky a balíčky kapesníčků ihned rozdala po členech rodiny. Já si vzala rovnou tři balíčky do kočáru, starší dcerce jsem dala dva balíčky do šatny do školky, manžel, ač úplně neholduje kapesníčkům (nechápu ty chlapy), si vzal také dva balíčky do bundy a batohu a balíček jsem šoupla i do auta na cesty 🙂

Starší dcerka byla nadšená, nebolel jí nosánek. To je u nás vždy největší kámen úrazu při rýmě. Nechce smrkat, protože pak bolí nos. Ovšem pro Kleenex kapesníčky si chodí sama, a bez říkání, doteď. Mladší synek dokonce chodil za ségrou a zkoušel jí napodobovat se smrkáním 🙂 

Já nadšená z toho, jak se třpytí, s čímž jsem hned běžela za manželem, který se mi smál, ale viděl to taky 😀

A já, stejně jako dcerka, bez jediné odřeninky nosu, což je prostě neuvěřitelné. 

Také vás fascinuje, jak jsou děti od přírody tvořivé a kreativní? Stačí chvilku pozorovat skupinku dětí, jak si hrají, nebo malují, a zůstanete koukat s otevřenou pusou, jaká prostá řešení děti vytvářejí. Nejsou svázány pravidly a tím, jak je nám svět vštěpován. Prostě něco nějak vnímají, a tak to tak znázorní. Geniální!

Podporujte i vy své děti v kreativitě a nedávejte nutně pravidla jejich hrám. Třeba vás pak samotné překvapí naprostá logika dětského uvažování. Musí být sněhulák vždycky bílý, když je vlastně z vody, která je modrá? Musí být sluníčko vždycky žluté a srdíčko červené?

Kreativita je u dospělých osob velmi žádanou vlastností, která se rozvíjí především v dětství. Velmi často vnímáme jako kreativní zejména umělecké obory – hudbu a především výtvarnou výchovu. Při té se rozvíjí nejen tvořivost, ale také jemná motorika dítěte. Vystřihování, lepení, přesné vymalovávání – to vše dítěti pomáhá zlepšovat své motorické dovednosti. Nezapomeňte ale na to, že vždy není důležitý jen výsledek. Mnohdy důležitější a zábavnější může být proces tvorby. Zkuste si při malování s dětmi povídat a přemýšlet nad tím, jak například znázornit oheň nebo radost. Vymýšlejte spolu s dítětem příběhy a nechte se zavést do překvapivého světa dětské fantazie. Malujte nejen pastelkami, ale i voskovkami, temperami, fixami nebo prstovými barvami. Použijte do svých uměleckých děl různé materiály – co nalepit princezně šaty ze skutečné látky, k ohníčku vlepit pár úlomků skutečného dřeva, nebo využít novinových výstřižků? Nechte děti objevovat svět po svém.

Už jste někdy malovali 3D?

Proč zůstávat jen na papíře, když je tolik možností, jak projevit své umělecké já. Můžete si vymodelovat domečky nebo zvířátka a ta pokreslit! Pokud se vám ale nedaří vytvořit tolik oblíbeného pejska po svém, vyzkoušejte Washimals od Albi. Tato zvířátka jen čekají na to, až se vybarví podle vašich představ. A pokud už nebudete chtít kočičku zrovna růžovou s modrými puntíky, stačí použít kartáček a pod vodou v přiložené vaničce mazlíčka vydrbat. Zítra totiž může být třeba žlutý!

Smývatelné barvy mají ještě jednu obrovskou výhodu. Když se malý umělec zbarví sám do barev duhy, nezůstane mu to nadlouho. Barvy jdou dobře umýt z rukou i vyprat z oblečení. Vyzkoušeno!

Novorozenci spí až šestnáct hodin denně. To zní jako pozitivní zpráva. Proč jsou potom ale mateřská fóra na internetu plná nářků na únavu a vyčerpanost v prvních měsících s miminkem a dotazů jak přežít nedostatek spánku?

Protože spánkové nároky novorozenců a kojenců jsou diametrálně odlišné od návyků dospělé osoby. Těch šestnáct hodin totiž bohužel nevydrží žádný novorozenec spát v kuse. Většina z nich se budí co dvě až tři hodiny, protože potřebuje „hned, teď a okamžitě“ uspokojit některou ze svých potřeb. Buď má hlad nebo potřebuje čistou plínu nebo jednoduše chce cítit přítomnost matky. A zatímco malému uzlíčku v zavinovačce tenhle systém naprosto vyhovuje, vaše tělo přerušovaným spánkem trpí.

Co způsobuje nedostatek spánku?

U jedné třetiny čerstvých rodičů se nedostatek spánku neprojeví vůbec nijak. Maximálně budou působit trochu unaveně. Pak je tu jedna třetina, která bude mít malé potíže, které většinou zmizí samy od sebe, jakmile se všechno vrátí zpátky do normálu (ale stane se to vůbec někdy, když teď máte děti?). Malými potížemi se myslí různé poruchy koncentrace, imunity, zpomalené reakce nebo zapomínání. Typickým příkladem je matka, která si schová klíče od auta do lednice. Nejhůře je na tom ale poslední třetina. Té hrozí vyhoření, chronické potíže se spánkem a deprese.

Jak se budete s nedostatkem spánku „na mateřské“ vyrovnávat právě vy, závisí hlavně na vašich genetických předpokladech. Ale taky na vašem partnerovi (někteří se odstěhují do jiné místnosti, jiní v noci vstávají a pomáhají) a dítěti. Některá miminka se s adaptací na náš svět vyrovnávají hůře a prvních pár měsíců v noci propláčí a ve dne spí.

Jak přežít nespavost miminka?

Je tady měsíc listopad. Je to měsíc, kdy se většina z nás začíná připravovat na Vánoce. Ať už vánočním úklidem, nákupem dárků nebo dekorací. Děti píší dopisy Ježíškovi. Ženy začínají péct cukroví, doma to voní po Vánocích. Spousta z nás přispívá na charitativní projekty, dělá více dobrých skutků a radost druhým lidem. 

A proto mi dovolte, abych i já s Viledou udělala radost vám. Dlouho jsem přemýšlela jakým způsobem pojmu další velkou soutěž, tentokrát tu listopadovou. A napadlo mě pojmout to trošku jinak. Soutěžíme, přidáváme příspěvky a fotky, každý měsíc. Tak teď to uděláme trošku jinak.

Tentokrát to nebude soutěž jako taková. Bude to projekt, na kterém se budete podílet vy sami. Bude to projekt, který přinese radost, projekt, ve kterém se pochválíme, podpoříme a budeme tady na koníkovi jedna velká virtuální rodina.

Čím vám s Viledou uděláme radost? 

Tentokrát to bude mop EWC Turbo 

A jak tento projekt bude vypadat? 

Známá značka kojenecké výživy, v našich končinách s nejdelší tradicí, hledá u nás na Koníku svou Ambasadorku. Sunar se již dlouhá desetiletí věnuje výživě pro zdravý vývoj těch nejmenších. Od roku 1936 provází každou novou generaci na startu do života. Spolu s námi může provázet i vaše malé ratolesti.

Jaké vlastnosti by měla Ambasadorka mít?

Nová Ambasadorka by měla být maminkou dítěte kolem 6. měsíce věku, které pomaloučku odstavuje, nebo už nekojí. Výhodou je, pokud má děťátko i staršího sourozence a tvoří tak krásnou veselou rodinku. Ambasadorka by měla umět pěkně fotografovat a mít zálibu v blogování a tvorbě příběhů. Měla by být samostatná, iniciativní, kreativní, spolehlivá, schopná odrážet negativa a klidně argumentovat. Měla by mít aktivní životní styl a s celou rodinou být stále v pohybu. Také mít pozitivní vztah k jídlu, které je u ní doma vždy pestré a barevné a měla by mít chuť se učit nové věci o dětské stravě a výživě. Děti jsou pro ni tím nejdůležitějších v životě, věnuje se jim, stále vymýšlí nové hry a zábavu, jimiž dětem dělá dětství tím nejkrásnějším obdobím.

Neměly by jí dělat problém různé kreativní soutěže, psaní článků a příspěvků o produktech Sunar a Sunárek, kterým sama věří, protože svým dětem chce dávat to nejlepší.

Práce Ambasadorky má hned několik výhod. Kromě zábavy, samostatnosti a učení se novým věcem, to jsou:

- nové a moderní dovednosti vhodné do současného on-line světa,

Když jsme zjistila, že se na Koníkovi budou testovat látkové plenky, zkusila jsem se přihlásit. Přiznám se, že když jsem viděla to neskutečné množství maminek, které se přihlásily, tak jsem jsem ani nečekala, že by se štěstí mohlo usmát zrovna na nás. A ono ejhle, kde se vzala tu se vzala, přišla zpráva, že vybrali zrovna nás 🙂

Od doby, co jsem zjistila, že jsem těhotná, jsem si dělala různé průzkumy a pořizovala vzorky všech možných látkových plenek, abych pro naši cácorku vybrala to nejlepší, co bude zároveň vyhovovat i rodině, která celou dobu vypadala, že nemá mé nadšení pro věc v plánu ani trochu sdílet 😀 První dojem po rozbalení byla nad očekávání - k testování jsme obdržely 2 látkové plenky - fleecovou kalhotkovou plenku na patentky a kalhotovou AIO na suchý zip a k tomu sadu bambusových separačních plenek. Plenky měly krásné veselé vzory, na omak byly velmi příjemné a působily opravdu kvalitně. Vzhledem k tomu, že jsme se na testování moc těšila, tak putovaly okamžitě do pračky - balení neobsahovalo návod, jak s nimi zacházet, takže jsem prala na klasiku jako všechny ostatní plenky - 60°C bez aviváže. Přežily a následovalo sušení. Prádlo běžně dávám sušit na půdu, a tak se lehce projevila nevýhoda kalhotkových plenek, které prostě vždycky budou oproti ostatním schnout o něco málo déle. Takže, zatím co AIO jsem mohla malé hned obléknout, tak kalhotková potřebovala až do odpoledne.

Teď k samotnému testování - naše malá měla v době testování 2,5 měsíce a zhruba 5,5 kg. Takže byla na dolní hranici, ale to ničemu nevadilo, jelikož se svrchní kalhotky i kalhotková plenka dají pomocí patentek zmenšit. Jako první jsem Elišce oblékla kapsovou AIO plenku na suchý zip. Plenka samotná byla lehoučká a velmi snadno se oblékala (a to nejen kvůli tomu, že malá zatím suprově při oblékání spolupracuje 🙂 ). Samozřejmě, že oproti jednorázovým plenkám udělá látková plenka větší zadeček, ale to vůbec nebylo překážkou. Eliška ji na sobě zvládla mít zhruba 2 a půl hodiny a následně se rozhodla ji otestovat se vším všudy. Plenka to však statečně ustála, takže krom ní nemuselo do koše na prádlo vůbec nic 🙂 Ale zásadním poznatkem bylo, že jedna separační plenka je v našem případě prostě málo. 

Jako druhou jsem vyzkoušela fleecovou kalhotkovou plenku, na kterou jsem byla obzvlášť zvědavá. Oblékání mi tedy dalo trochu zabrat, protože patentky (tedy alespoň v mém případě) vyžadují trochu cviku, aby se podařily zapnout raz dva, ale zvládla jsem to 😀 Po obléknutí v ní malá na první pohled vypadala ještě menší než obvykle, jelikož jí plenka udělala opravdu velký balík. Je to však pochopitelné, protože kalhotkové plenky jsou jedny z nejsavějších a přeci jen mají dětem vydržet až do "konce" plenkové sezóny. V našem případě to tedy znamenalo, že jsem musela sáhnout po o číslo větší velikosti oblečení, než obvykle. I kalhotková plenka ve svém souboji s Eliškou obstála se ctí a já poučena předchozí situací dala pro jistotu 2 separačky 🙂 Nevím, jestli to bylo tím větším balením nebo prostě jen dobrým rozmarem naší malé testovatelky, ale zhruba po 10 minutách, co měla plenku na sobě, se opět pokakala. Tentokrát však separačky zachytily vše, co měly, a jelikož nebyla plenka vůbec počůraná, tak jsme mohly vesele pokračovat dál. 

Během týdne, co jsem plenky mohla na Elišce testovat, je střídavě měla při mnoha různých příležitostech - nejlepší byla návštěva u babičky, když jsem při přebalení poslouchala, jak je to nepraktické - tedy až do doby, než si to mohla sama vyzkoušet a přesvědčit se o opaku. Celkově jsem kapsovou AIO více využívala přes den, kdy absolutně v pohodě zvládala naši standardní přebalovací frekvenci jendou za 2-3 hodiny. Ani jednou se nestalo, že by protekla nebo neudržela obsah na "správném místě". Kalhotkovou jsem naopak zkoušela na noc a úspěšnost je zhruba půl na půl. A to přisuzuji tomu, že malá je prostě spáč a zvládne i 10 hodin v kuse. Takže ano, plenka vydrží opravdu dlouho, v našem případě neprotekla, ale bylo potřeba v noci vstát a malou přebalit. Což pro mě, logicky, znamenalo určité nepohodlí.

Závěrem bych naše testování shrnula následovně: