Také vás fascinuje, jak jsou děti od přírody tvořivé a kreativní? Stačí chvilku pozorovat skupinku dětí, jak si hrají, nebo malují, a zůstanete koukat s otevřenou pusou, jaká prostá řešení děti vytvářejí. Nejsou svázány pravidly a tím, jak je nám svět vštěpován. Prostě něco nějak vnímají, a tak to tak znázorní. Geniální!

Podporujte i vy své děti v kreativitě a nedávejte nutně pravidla jejich hrám. Třeba vás pak samotné překvapí naprostá logika dětského uvažování. Musí být sněhulák vždycky bílý, když je vlastně z vody, která je modrá? Musí být sluníčko vždycky žluté a srdíčko červené?

Kreativita je u dospělých osob velmi žádanou vlastností, která se rozvíjí především v dětství. Velmi často vnímáme jako kreativní zejména umělecké obory – hudbu a především výtvarnou výchovu. Při té se rozvíjí nejen tvořivost, ale také jemná motorika dítěte. Vystřihování, lepení, přesné vymalovávání – to vše dítěti pomáhá zlepšovat své motorické dovednosti. Nezapomeňte ale na to, že vždy není důležitý jen výsledek. Mnohdy důležitější a zábavnější může být proces tvorby. Zkuste si při malování s dětmi povídat a přemýšlet nad tím, jak například znázornit oheň nebo radost. Vymýšlejte spolu s dítětem příběhy a nechte se zavést do překvapivého světa dětské fantazie. Malujte nejen pastelkami, ale i voskovkami, temperami, fixami nebo prstovými barvami. Použijte do svých uměleckých děl různé materiály – co nalepit princezně šaty ze skutečné látky, k ohníčku vlepit pár úlomků skutečného dřeva, nebo využít novinových výstřižků? Nechte děti objevovat svět po svém.

Už jste někdy malovali 3D?

Proč zůstávat jen na papíře, když je tolik možností, jak projevit své umělecké já. Můžete si vymodelovat domečky nebo zvířátka a ta pokreslit! Pokud se vám ale nedaří vytvořit tolik oblíbeného pejska po svém, vyzkoušejte Washimals od Albi. Tato zvířátka jen čekají na to, až se vybarví podle vašich představ. A pokud už nebudete chtít kočičku zrovna růžovou s modrými puntíky, stačí použít kartáček a pod vodou v přiložené vaničce mazlíčka vydrbat. Zítra totiž může být třeba žlutý!

Smývatelné barvy mají ještě jednu obrovskou výhodu. Když se malý umělec zbarví sám do barev duhy, nezůstane mu to nadlouho. Barvy jdou dobře umýt z rukou i vyprat z oblečení. Vyzkoušeno!

Novorozenci spí až šestnáct hodin denně. To zní jako pozitivní zpráva. Proč jsou potom ale mateřská fóra na internetu plná nářků na únavu a vyčerpanost v prvních měsících s miminkem a dotazů jak přežít nedostatek spánku?

Protože spánkové nároky novorozenců a kojenců jsou diametrálně odlišné od návyků dospělé osoby. Těch šestnáct hodin totiž bohužel nevydrží žádný novorozenec spát v kuse. Většina z nich se budí co dvě až tři hodiny, protože potřebuje „hned, teď a okamžitě“ uspokojit některou ze svých potřeb. Buď má hlad nebo potřebuje čistou plínu nebo jednoduše chce cítit přítomnost matky. A zatímco malému uzlíčku v zavinovačce tenhle systém naprosto vyhovuje, vaše tělo přerušovaným spánkem trpí.

Co způsobuje nedostatek spánku?

U jedné třetiny čerstvých rodičů se nedostatek spánku neprojeví vůbec nijak. Maximálně budou působit trochu unaveně. Pak je tu jedna třetina, která bude mít malé potíže, které většinou zmizí samy od sebe, jakmile se všechno vrátí zpátky do normálu (ale stane se to vůbec někdy, když teď máte děti?). Malými potížemi se myslí různé poruchy koncentrace, imunity, zpomalené reakce nebo zapomínání. Typickým příkladem je matka, která si schová klíče od auta do lednice. Nejhůře je na tom ale poslední třetina. Té hrozí vyhoření, chronické potíže se spánkem a deprese.

Jak se budete s nedostatkem spánku „na mateřské“ vyrovnávat právě vy, závisí hlavně na vašich genetických předpokladech. Ale taky na vašem partnerovi (někteří se odstěhují do jiné místnosti, jiní v noci vstávají a pomáhají) a dítěti. Některá miminka se s adaptací na náš svět vyrovnávají hůře a prvních pár měsíců v noci propláčí a ve dne spí.

Jak přežít nespavost miminka?

Je tady měsíc listopad. Je to měsíc, kdy se většina z nás začíná připravovat na Vánoce. Ať už vánočním úklidem, nákupem dárků nebo dekorací. Děti píší dopisy Ježíškovi. Ženy začínají péct cukroví, doma to voní po Vánocích. Spousta z nás přispívá na charitativní projekty, dělá více dobrých skutků a radost druhým lidem. 

A proto mi dovolte, abych i já s Viledou udělala radost vám. Dlouho jsem přemýšlela jakým způsobem pojmu další velkou soutěž, tentokrát tu listopadovou. A napadlo mě pojmout to trošku jinak. Soutěžíme, přidáváme příspěvky a fotky, každý měsíc. Tak teď to uděláme trošku jinak.

Tentokrát to nebude soutěž jako taková. Bude to projekt, na kterém se budete podílet vy sami. Bude to projekt, který přinese radost, projekt, ve kterém se pochválíme, podpoříme a budeme tady na koníkovi jedna velká virtuální rodina.

Čím vám s Viledou uděláme radost? 

Tentokrát to bude mop EWC Turbo 

A jak tento projekt bude vypadat? 

Známá značka kojenecké výživy, v našich končinách s nejdelší tradicí, hledá u nás na Koníku svou Ambasadorku. Sunar se již dlouhá desetiletí věnuje výživě pro zdravý vývoj těch nejmenších. Od roku 1936 provází každou novou generaci na startu do života. Spolu s námi může provázet i vaše malé ratolesti.

Jaké vlastnosti by měla Ambasadorka mít?

Nová Ambasadorka by měla být maminkou dítěte kolem 6. měsíce věku, které pomaloučku odstavuje, nebo už nekojí. Výhodou je, pokud má děťátko i staršího sourozence a tvoří tak krásnou veselou rodinku. Ambasadorka by měla umět pěkně fotografovat a mít zálibu v blogování a tvorbě příběhů. Měla by být samostatná, iniciativní, kreativní, spolehlivá, schopná odrážet negativa a klidně argumentovat. Měla by mít aktivní životní styl a s celou rodinou být stále v pohybu. Také mít pozitivní vztah k jídlu, které je u ní doma vždy pestré a barevné a měla by mít chuť se učit nové věci o dětské stravě a výživě. Děti jsou pro ni tím nejdůležitějších v životě, věnuje se jim, stále vymýšlí nové hry a zábavu, jimiž dětem dělá dětství tím nejkrásnějším obdobím.

Neměly by jí dělat problém různé kreativní soutěže, psaní článků a příspěvků o produktech Sunar a Sunárek, kterým sama věří, protože svým dětem chce dávat to nejlepší.

Práce Ambasadorky má hned několik výhod. Kromě zábavy, samostatnosti a učení se novým věcem, to jsou:

- nové a moderní dovednosti vhodné do současného on-line světa,

Když jsme zjistila, že se na Koníkovi budou testovat látkové plenky, zkusila jsem se přihlásit. Přiznám se, že když jsem viděla to neskutečné množství maminek, které se přihlásily, tak jsem jsem ani nečekala, že by se štěstí mohlo usmát zrovna na nás. A ono ejhle, kde se vzala tu se vzala, přišla zpráva, že vybrali zrovna nás 🙂

Od doby, co jsem zjistila, že jsem těhotná, jsem si dělala různé průzkumy a pořizovala vzorky všech možných látkových plenek, abych pro naši cácorku vybrala to nejlepší, co bude zároveň vyhovovat i rodině, která celou dobu vypadala, že nemá mé nadšení pro věc v plánu ani trochu sdílet 😀 První dojem po rozbalení byla nad očekávání - k testování jsme obdržely 2 látkové plenky - fleecovou kalhotkovou plenku na patentky a kalhotovou AIO na suchý zip a k tomu sadu bambusových separačních plenek. Plenky měly krásné veselé vzory, na omak byly velmi příjemné a působily opravdu kvalitně. Vzhledem k tomu, že jsme se na testování moc těšila, tak putovaly okamžitě do pračky - balení neobsahovalo návod, jak s nimi zacházet, takže jsem prala na klasiku jako všechny ostatní plenky - 60°C bez aviváže. Přežily a následovalo sušení. Prádlo běžně dávám sušit na půdu, a tak se lehce projevila nevýhoda kalhotkových plenek, které prostě vždycky budou oproti ostatním schnout o něco málo déle. Takže, zatím co AIO jsem mohla malé hned obléknout, tak kalhotková potřebovala až do odpoledne.

Teď k samotnému testování - naše malá měla v době testování 2,5 měsíce a zhruba 5,5 kg. Takže byla na dolní hranici, ale to ničemu nevadilo, jelikož se svrchní kalhotky i kalhotková plenka dají pomocí patentek zmenšit. Jako první jsem Elišce oblékla kapsovou AIO plenku na suchý zip. Plenka samotná byla lehoučká a velmi snadno se oblékala (a to nejen kvůli tomu, že malá zatím suprově při oblékání spolupracuje 🙂 ). Samozřejmě, že oproti jednorázovým plenkám udělá látková plenka větší zadeček, ale to vůbec nebylo překážkou. Eliška ji na sobě zvládla mít zhruba 2 a půl hodiny a následně se rozhodla ji otestovat se vším všudy. Plenka to však statečně ustála, takže krom ní nemuselo do koše na prádlo vůbec nic 🙂 Ale zásadním poznatkem bylo, že jedna separační plenka je v našem případě prostě málo. 

Jako druhou jsem vyzkoušela fleecovou kalhotkovou plenku, na kterou jsem byla obzvlášť zvědavá. Oblékání mi tedy dalo trochu zabrat, protože patentky (tedy alespoň v mém případě) vyžadují trochu cviku, aby se podařily zapnout raz dva, ale zvládla jsem to 😀 Po obléknutí v ní malá na první pohled vypadala ještě menší než obvykle, jelikož jí plenka udělala opravdu velký balík. Je to však pochopitelné, protože kalhotkové plenky jsou jedny z nejsavějších a přeci jen mají dětem vydržet až do "konce" plenkové sezóny. V našem případě to tedy znamenalo, že jsem musela sáhnout po o číslo větší velikosti oblečení, než obvykle. I kalhotková plenka ve svém souboji s Eliškou obstála se ctí a já poučena předchozí situací dala pro jistotu 2 separačky 🙂 Nevím, jestli to bylo tím větším balením nebo prostě jen dobrým rozmarem naší malé testovatelky, ale zhruba po 10 minutách, co měla plenku na sobě, se opět pokakala. Tentokrát však separačky zachytily vše, co měly, a jelikož nebyla plenka vůbec počůraná, tak jsme mohly vesele pokračovat dál. 

Během týdne, co jsem plenky mohla na Elišce testovat, je střídavě měla při mnoha různých příležitostech - nejlepší byla návštěva u babičky, když jsem při přebalení poslouchala, jak je to nepraktické - tedy až do doby, než si to mohla sama vyzkoušet a přesvědčit se o opaku. Celkově jsem kapsovou AIO více využívala přes den, kdy absolutně v pohodě zvládala naši standardní přebalovací frekvenci jendou za 2-3 hodiny. Ani jednou se nestalo, že by protekla nebo neudržela obsah na "správném místě". Kalhotkovou jsem naopak zkoušela na noc a úspěšnost je zhruba půl na půl. A to přisuzuji tomu, že malá je prostě spáč a zvládne i 10 hodin v kuse. Takže ano, plenka vydrží opravdu dlouho, v našem případě neprotekla, ale bylo potřeba v noci vstát a malou přebalit. Což pro mě, logicky, znamenalo určité nepohodlí.

Závěrem bych naše testování shrnula následovně:

„Mám chůvičku, u které mohu nastavit lepší citlivost, takže slyším hodně nahlas i pohyby dítěte a navíc bliká, když se něco děje. Takže i když jsem v rušném prostředí, tak nemusím dávat chůvičku pořád k uchu, ale vidím blikání. Nikdy bych to neřekla, ale mám ji puštěnou kdykoliv dcera spí a je to super, protože slyším i když se třeba jen začne převalovat a trošku pofňukávat. Takže můžu rychle přispěchat, uklidnit ji nebo dát dudlíka a malá spí krásně dál.”

Rozhodla jste se pořídit pro své miminko elektronickou chůvičku a usnadnit si tak alespoň trochu péči o dítě? Když se pustíte do hledání, tak zjistíte, že je dnes na trhu spousta druhů a výrobců. Jak tedy vybrat tu správnou, aby vyhovovala právě vašim potřebám?

Co od chůvičky očekáváte?

Nejdříve si ujasněte, jakým způsobem budete chtít chůvičku používat. Bude jiná, pokud bydlíte v bytě, kde jsou zdi tenké jako papír nebo v domě se starými, tlustými zdmi. Budete ji chtít používat jen doma nebo také třeba na zahradě? Ráda byste, aby byla obousměrná, to znamená, že uslyšíte vaše miminko, ale také ono vás? A nebo byste raději videochůvičku, abyste na miminko i viděla? Pořídit se dnes dá také už monitor dechu s chůvičkou. Nabídka je tedy opravdu pestrá. Každý typ má své výhody a nevýhody. Ujasněte si tedy, co od chůvičky očekáváte a co pro vás naopak není zas až tak důležité.

„Máme chůvičku, kterou si nemůžu vynachválit. Dosah je skvělý, máme opravdu velkou zahradu a dosáhla zatím kamkoliv. Snímání zvuku je velmi dobré, manžel nastavil maximální citlivost a když sousedka na zahradě mluvila na jejich děti, tak jsem rozuměla i tomu, co říká. Baterky jdou do obou jednotek, v rodičovské jsou nabíjecí a v té dětské vydrží i poměrně dlouho v provozu. Snad jediné, co mi vadí je, že dětská jednotka nemá poutko na zavěšení, takže jsem ji malé do kočárku vždycky pouze postavila někam na chráněné místo před větrem. Jinak jsem naprosto spokojená, nasloužila se nám v kočárku na zahradě opravdu hodně.”

Chůvičky lze rozdělit na tři základní typy:

Že budeme s manželem chtít 3 děti jsme se rozhodli už po porodu naší první dcery. Tolik nás láska k ní učarovala, že jsme věděli, že nás musí být prostě víc. 💗 Je tedy pravdou, že po druhém těhotenství jsem zaváhala, protože jsem ho celé protrpěla nevolnostmi, ale i tak jsme se v září 2017 rozhodli jít směle do toho. 💗 Naše první dvě dcery jsou letní miminka stvořené na první pokus 😊, ale na Natálku jsme si chvíli museli počkat, asi abychom se více těšili. Zadařilo se nám otěhotnět v únoru 2018. 💗

Těhotenství bylo nejkrásnější a nejpohodovější z těch tří. Vlastně jsem často zapomínala, že jsem těhotná. 😊 Upřímně musím přiznat, že díky této dosud neznající pohodě jsem věřila v chlapečka, po kterém jsem toužila, abych poznala změnu. 😊 Na prvním utz mě i pan doktor potvrdil, že to tentokráte opravdu vypadá na chlapce. Na velkém utz a na třetím a posledním utz nás však nakonec vyvedl z míry a připravil na skutečnost, že budeme mít doma 3 holky. 😍 Pár dní se přiznám, jsem byla já i manžel a hlavně první dcera přepadlí, ale tak nějak to přešlo a my se opravdu šíleně začali těšit na třetí holčičku. 💗 A protože jsem potřetí byla ochuzena o nakupování oblečků a modré výbavy 😊 rozhodli jsme se dětem dorekonstruovat dětský pokoj v domě a naší třetí příchozí vytvořit útulný koutek u nás v ložnici. To nás všechny zabavilo až téměř do porodu. 💗💗💗

Byl tu TEN DEN. Dne 5.6. jsem měla 2 dny po termínu. Už asi 14 dní jsem každý druhý den poslíčkovala a říkala si, že TEN DEN jistojistě nepoznám. A? Nepoznala. 😊 Ráno jsem se vzbudila jako obvykle, s holkama jsem byla sama doma a hrály jsme si a dělaly všechny činnosti jako obvykle. Po obědě jsme vyrazily na hřiště a ještě nám cestou pár sousedů popřálo hodně štěstí, když se nám to blíží. To jsem ještě netušila, jak moc. 😊 Ve 14h jsme se vrátily s holčičkama domů a na mě padla absolutní únava. Taky jsem minulou noc nemohla moc spát. Občas jsem trpěla u mě v těhotenství běžnou nespavostí. Holčičkám jsem tedy nevýchovně pustila pohádku a natáhla se na gauč. Holky mě spát nenechaly, ale nechaly mě klimbat do 15h než mě vzbudila mírná bolest podbřišku. 💗 Tak mě tak lehce pobolíval podbřišek a v 17h přijel domů manžel, se kterým jsme vyrazili na gynekologii na objednané poslední pásy. Tak tam tak sedím a teď už jistojistě povídám sestřičce, že někdy po půlnoci porodím. Můj třetí porod začal a probíhal naprosto stejně jako porod druhý. 💗 Křivka natočena a šup na kontrolu ke gynekologovi. Tak mu tak povídám, že porod začíná a on, že tedy koukneme, jak jsem na tom. "Paní Krylová, máte s sebou tašku do porodnice??" "Ne, to nemám." "Tak prosím rychle jeďte domů a zpět, protože jste třetirodička otevřená na 4 centimetry." ... 🙈😊 Mírně vyděšená spěchám do auta za manželem a dětmi a povídám, že porod začíná a jedeme domů vše pobalit. A tak doma balíme a manžel odváží v 19h děti k rodičům. Já si mezitím jdu do sprchy omýt vlasy 🙈😊 a doufat, že se moje 10ti minutové nepravidelné a nebolestivé kontrakce zkrátí a zesílí. Protože se postupně nic moc neděje, večeřím a dávám první vanu - již za přítomnosti mého úžasného manžela. Po první vaně zpravidelní kontrakce a zesílí na intenzitě. Jsou po 7mi min až 1min trvající a k prodýchání. Po odpočinku na míči či gauči zkouším opět vanu. Po druhé vaně mám kontrakce co 3,5 min ale cca 45sec trvající. Bolestivé. Je 23h a rozhoduji, že kompletně sbalení a připravení odjíždíme do porodnice. 💗

Přesně jako u druhého porodu po příjezdu do porodnice moje kontrakce ustupují a já si tím sama dokazuji, že je to celé v hlavě. Porodní asistentka mi pomáhá kontrakce opět rozjet. Povídá si se mnou a hýbe mi přitom břichem, aby vždy kontrakce přišla. Kontrakce jsou zpět a opět pravidelné. Dnes slouží primář a čekáme na jeho příchod. Pan primář mě zkontroluje a odvětí, že jsem stále na 4 cm. Dělá ultrazvuk a nelíbí se mu tlukot srdce miminka. Asistentky mi udělají kontrolní pásy vleže na zádech a ty to jen potvrdí. Miminku se prý příliš nedaří. Ještě udělají další kontrolu na boku, kde se miminku daří prý výrazně lépe. Na boku vleže trpím a chci vstát a porod si prochodit jako ty dva předešlé. 😕 Musím prý ale počkat alespoň 20 minut než natočí miminko. Ok. Snažím se být statečná, ale třesou se mi nohy. Únavou i strachem o Natálku. Přichází primář a kontroluje stav. Posun na 6 cm. Rozhoduje, že mi píchne plodovou vodu. Proto se přesouváme kolem půlnoci na porodní sál. Tato bolestivá záležitost docela trvá, protože je na ni brzy, ale pan primář trvá na tom, že miminko by mělo být co nejdříve venku. Po odtoku vody samozřejmě kontrakce zintenzivní na maximum a na příkaz primáře mi asistentky podají Buskopan pro rychlejší otevírání. O tom se dozvídám ze zprávy, v tu chvíli jen vím, ze primář něco říkal, ale nevím co. Manžel bohužel nosil věci na porodní sál a tak také neměl přehled o všem. Ležím opět na boku, protože po odtoku vody opět kontrolují miminko. Trvá to, bolí to. Asistentky jsou mladé a vtipné. Velmi mi pomáhají. Psychicky i fyzicky. Miminko je natočené a je mu dobře. Můžu konečně vstát. Kontrakce jsou opravdu bolestivé, vlastně bez přestávky k odpočinku. Naštěstí se dají udýchat a já nekřičím, jako jsem občas musela u minulých porodů. Je 6.11. téměř 1 hodina v noci a já jsem otevřená na 8 cm. Přeji si vytlačit hlavičku vestoje jako u druhého porodu, asistentky souhlasí, zespodu mě kontrolují, ale pokyn stále zní netlačit, je příliš brzy. Snažím se, co můžu, ale už nemůžu, tělo samovolně pomáhá Natálce ven. Trvalo to pár sekund, kdy mě sestra okamžitě přikázala vylézt na lůžko vedle kterého jsem se v kontrakcích pohupovala a během jedné kontrakce a 2 zatlačení byla téměř 4 kilová Natálka venku. V 1:13. Vůbec to nebolelo, závěr byl příjemný, krásný, plný radosti. Já neměla žádné poranění a Natálku jsme společně s asistentkou obě holýma rukama přendali na mé břicho a my s manželem si v tom nejkrásnějším okamžiku užívali ten nádherný POCIT vítající nového člena naší velké rodiny. V zápětí přicházeli ostatní zástupy z porodnice a dětského oddělení, kteří odhadovali, že porodím později. 💗

Tak takhle jsem porodila hodinu po odtoku plodové vody. 💗

Natálka bohužel měla pár hodin po porodu nemalé problémy s dýcháním. Dnes jsme spolu v porodnici 6. den a ještě si tu pár dní pobudeme. Vše se ale obrací k lepšímu a Natálka je statečnější než já. 🍀 Vše bude dobré a brzy jí pojedeme zabydlet k nám domů. 💗 Nemůžu se dočkat. 💗💗💗