“Já mám velmi pozitivní zkušenost s hormonální antikoncepcí, konkrétně s vaginálním kroužkem. Každé ženě ale bude vyhovovat jiný druh antikoncepce. Po problémech s prášky - přibírání na váze, oteklé končetiny, nechuť k sexu, jsem vyzkoušela kroužek a vše bylo během chvilky naprosto OK. Je nízkohormonální a působí pouze lokálně, takže všechny tyto nežádoucí účinky odpadají. Jedinou nevýhodou může být vyšší cena - cca 1000,-/3 měsíce, ale myslím, že pozitiva to převáží. Plánuji se k tomu po kojení rozhodně vrátit.”

Hormonální antikoncepce je revoluční vynález 20. století. Pomohla ženy osvobodit od nechtěného početí a dovolit jim tak rozhodovat o tom, kdy přivedou dítě na svět. Jenže v poslední době se o tomto tématu začalo hodně mluvit a spíše se stává aktuálním trendem se kontraceptivům vyhýbat.

Jak to všechno funguje?

Co to tedy přesně je? Jedná se o skupinu léčiv, které brání přirozené ovulaci a tím pádem otěhotnění. Hormonální antikoncepce je dostupná v mnoha lékových formách, asi nejznámější a nejvyužívanější jsou prášky, pak podkožní implantáty, nitroděložní tělíska, vaginální kroužky nebo injekce. Statistiky ukazují až 99,9% úspěšnost této antikoncepční metody a žádná jiná metoda tak vysoké procento spolehlivosti nemá.

“Téměř 12 let jsem brala hormonální antikoncepci. Teprve po jejím vysazení jsem zjistila, že s těmito prášky moje tělo nekamarádilo. Hrozně se mi zhoršila pleť, nálady, rozhozený cyklus a další. Dospěla jsem k názoru, že hormonální antikoncepci už ne. Jelikož se mi blíží porod, tak začínám uvažovat, co bude po něm a uvidíme, jaký druh antikoncepce to nakonec vyhraje. Jen jsem si jistá, že ta hormonální to už určitě nebude.”

Primárním mechanismem účinku je zabránění fyziologické a pro tělo přirozené ovulaci. Ty jsou jako jediné prefertilizační, tedy předchází samotnému oplodnění. Jako sekundární jsou pak označovány účinky na pohyblivost vejcovodů a buněk, které by za běžných okolností vajíčko posouvaly směrem do dělohy. Také je zabráněno děložní sliznici, aby případně uvolněné vajíčko přijala, nedochází k uhnízdění do dělohy. Jako třetí sekundární účinek je zabránění udržení případného těhotenství. Všechny tedy zabraňují udržení již oplodněného vajíčka v děloze. Jedná se o účinky postfertilizační a tzv. abortivní.

Měli jsme tu čest testovat nové křupky od Sunárku.
Při otevření balíčku mě mile překvapil dárek v podobě surovin z kterých jsou křupky vyráběny a proutěného košíčku, který v domácnosti určitě najde své využití.
V prvním okamžiku když syn uviděl mrkev už se jí dožadoval a nevzít mu čočku s hráchem byl by snad schopný sníst i ty 😀 A ano, skutečně ho krmíme a nenecháváme ho ohladu. 😀
Jako první jsme otevřeli mrkvová kolečka. Docela mě překvapili vůní po otevření, po ochutnání musím říct, že byli chuťově velmi dobré. Ani jsem to nečekala. Syn se do nich okamžitě pustil a soudě podle toho jak mizeli a rychle zmizeli i podle toho co říkal mu chutnali. I dcerka se na ně tvářila vcelku pozitivně. Určitě si umím představit, že je budeme kupovat i nadále.
Druhé na řadu přišli hráškové lusky. U nich to s vůní po otevření bylo již horší, ale nic moc drastického. Prostě hrách. Chuťově byli rozhodně lepší, než jsem si podle vůně dokázala představit. Konzistencí jsou trošku tvrdší, což bych ale vyzdvihla jako plus u dětí, kterým rostou zoubky. Dcera poctivě žužlala, ale musím říci že se na ně tedy zprvu nijak extra netvářila. Po chvilce je ale vzala na milost.

Jako poslední jsme testovali čočkové prstýnky. Chuťově bych je hodnotila jako že neurazí, ale ani dvakrát nenadchnou. Dcera vyzkoušela jeden, druhý už nechtěla. Syn jich snědl pár a nechal je. Zbytek jsme dokřoupali s manželem u televize. Chuťově jsou nevýrazné.

U nás tedy na plné čáře vyhráli mrkvová kolečka, hráškové jsou lepší průměr. Čočkové u dětí propadly.

Já jako rodič oceňuji složení všech tří produktů. Nejsou tam zbytečně přidané různé látky, které do jídelníčku dětem nepatří. A i přes to se povedlo udělat více méně chutný produkt.

V každém případě děkuji za možnost křupky testovat. Myslím, že mrkvové a hráškové čas od času koupíme.

#test_sunarek #recenze #zkusenosti_sunarek_biokrupky

“Byla jsem na augmentaci asi před půl rokem. Mám anatomické implantáty 375 ml pod sval. Vše proběhlo v pohodě, dva dny po operaci to docela bolelo, pak to postupně ustávalo, další tři týdny jsem se šetřila a pak už jsem dělala všechno jako normálně. Jsem moc spokojená, konečně mám prsa, po jakých jsem celý život toužila!” Svěřuje se se svou radostí maminka z Modrého koníka.

Augmentace prsou, neboli česky zvětšení prsou, je chirurgický zákrok, kdy dochází k modulaci a úpravě nedostatků na ženských prsou. Korekce na nich se provádí pomocí silikonových implantátů, které jsou vyplněné silikonovým gelem nebo jiným podobným roztokem. Operaci mohou podstoupit pacientky od 18 let, někdy je však možné při dohodě s rodiči operaci vykonat i dříve. Ženám, které byly nespokojené se svými přirozenými prsy, přináší benefity hlavně psychické, cítí se krásnější a sebevědomější. Někdy je plastika prsou nutností. a to v případě, pokud žena přijde o prso kvůli rakovině.

Kulatý nebo přirozený tvar?

Můžete si mohou zvolit nejen velikost, ale také tvar. Nejčastěji si rozhoduje mezi kulatými implantáty a implantáty ve tvaru kapky, které se více podobají tvarům přirozených prsou. Také je možné při operaci vyrovnat asymetrie mezi levým a pravým prsem. Existují dvě možná umístění, rozhoduje se mezi umístění pod mléčnou žlázu a pod prsní sval. Přístupová cesta záleží na chirurgovi, nejčastěji se řez provádí mezi světlou a tmavou částí dvorce. Další možností je řez v podprsní rýze nebo v podpažní jamce. Každá z nich má své výhody a nevýhody.

Aby se lékař mohl správně rozhodnout a abyste vy jako pacientka také řekla, jak si svou operaci představujete (jaký tvar, velikost, atd.), předchází samotné operaci konzultace. Někdy je dokonce za příplatek možné vytvořit 3D simulaci, jak budou vaše nová prsa vypadat. Samotná operace se provádí v celkové anestezii, následná nutná hospitalizace nepřesahuje dva dny.

Před operací vysaďte léky

Dneska ráno vstal Martin brzo, aby se stihl nasnídat než odjede. Musel si rozsvítit a začal připravovat jídlo na sporáku, vařit čaj a dělal u toho takový běžný rámus, kterému se při vaření prostě nevyhnete. Grrrrrr... Vzbudil mě i Mariánka a hlas v mé hlavě začal bručet a navádět mě k rozmrzelosti. “Je to od něho neohleduplné, ještě jsi mohla spát, to je teda pěkná neděle, odjede si za zábavou a mě tu nechá s dětmi samotnou. Žádné nedělní ráno se nekoná.” Úplně klidně bych mohla tomu volání po sebelítosti a sebetrýznění propadnout, vstát s tím nasraným pocitem a dát mému milému muži sbohem takovým způsobem, aby dostal jasně najevo, že si dneska to potápění prostě neužije.

Kdysi jsem mu vyčítala, když někam jel, že s námi nechce být, že nás opouští. To bylo v době, kdy se narodil náš prvorozený Šimi. Pro mě tehdy neexistovalo nic jiného než on a rodina. Byla to doba, kdy jsem přestala hledat jinou náplň života, protože jsem myslela, že se tam už nic jiného nevejde a nutila sobecky svého muže, aby to viděl stejně jako já a vzdal se sebe a svých zájmů a naplnil tak mou představu o životě. On mi však ukázal, že to tak být nemusí.

Partnerství je prostor, ve kterém se mohou oba svobodně nadechnout. Když ne, je to v háji.

A tak jsme se nadechli a uvědomili si, že je důležité spolu komunikovat, bavit se o všem, popisovat své pocity, říkat si, jak co vnímáme a důvěřovat si, že mluvíme pravdu. Potřebovali jsme čas, abychom se našli ve svých rodičovských rolích a posunuli sebe i naše partnerství o kousek dál a přijali tu nálož, že už tu nejsme jen pro sebe, ale i pro děti a že je úplně přirozené plnit si své sny za předpokladu, že se budeme navzájem podporovat, že lze žít bez výčitek a obviňování a v souladu.

Sebevědomé partnerství je základem naší rodiny. To, co stojí za našimi spokojenými úsměvy a radostným životem, kterého jsme dosáhli společně a vědomě, trpělivě krůček po krůčku.

Tohle všechno z našich obličejů nevyčtete, a proto často od kamarádek slýchám:” No jo, když ty máš Martina, to je úplně jiný chlap.” A já vím, že je skvělý, ale taky jim říkám, že má ženu, která uměla otevřít zavčasu i nepříjemná témata. Ženu, která se naučila bezpodmínečně dávat, aniž by čekala, že se jí to vrátí. A Martin poslouchal a mluvil se mnou, nebál se mi říkat totéž a já naslouchala. A totéž děláme stále. Ladíme se a pokračujeme v péči o naši lásku už 18 let, protože víme, že to má smysl.