Na druhé miminko jsme čekali přes rok, když jsem na těhotenském testu viděla // byla jsem šťastná...první trimestr však probíhal velmi bouřlivě. 3x pohotovostpro krvácení, nicméně přestáli jsme to a 12tt se mi ulevilo, krvácení už se neobjevilo, nevolnosti pominuly, 1. screening na výbornou...a já si to začala užívat.

Jako zdravotníci jsme si u prvního dítka vyžádali vyšetréní ♡ v rámci 2.screeningu, proto ani druhé mimi nemohlo přijít zkrátka. Bylo domluveno na 4 dny před 2. screeningem, aby pak bylo vše kompletní. Manžel zvažoval, zda jít se mnou, či dřív pro syna do školky, kde si teprve začal zvykat..nakonec šel, protože 2.scr nemohl absolvovat...před vyšetřením jsme vtipkovali a už chtěli být se synem...

Šok nastal nečekaně...paní doktorka se zmínila o defektu septa komor, pak dlouho mlčela a já čekala..pak nám sdělila ortel-významná vada ♡ (k septu i nerozdělení velkých cév, zůstal trunkus), ihned nás druhý den objednala do Ostravy k přesnějšímu vyšetření..pláč..strach...manžel mne uklidňoval, že to vše zvládnem..

V Ostravě nám velmi milý pan doktor vše vysvětlil, prognóza, operace, omezení života...pláč, zoufalství, bolest, strach...strach z rozhodnutí, které bylo na nás

...odcházeli jsme v tichosti..večer po uspání syna, že to proberem.

Několikahodinová diskuze, plná pláče, zoufalství, bolesti..obou...v podstatě jsme rozumově říkali, co vše drobečka čeká, co čeká nás a našeho 3letého syna...bez ortelu v pláči spánek nespánek..MANŽEL-ať se rozhodnem jakkoli, nikdy si to nebudeme vyčítat, ať to budem citit jakkoli, bude to podle tebe, protože je to v tvém ťele, a já to budu espektovat..

„Učím svého 1,5letého syna jíst lžící a vidličkou. Netrefuje se úplně přesně, sem tam mu po cestě něco spadne, většinu řidších věcí vylije, ale učí se, v pohodě. Jenže - druhou volnou ruku strká do misky a hrabe se s ní v jídle, kousky čehokoliv rozmačkává (nejlépe šťavnaté ovoce), hází všechno na zem (dívá se mi přitom do očí a směje se) nebo i na zeď, plive na mě, prská na mě, mlátí lžičkou do polévky, aby mě pocákal, vyndavá si jídlo z pusinky…“  Že v této situaci poznáváte sebe a své dítě? Není divu! Problémy s kulturou stolování své ratolesti má spousta maminek.

Kdy je dítě zralé, aby dostalo do rukou příbor a najedlo se jako člověk (a ne jako nějaké zvířátko)? Jednoznačná odpověď neexistuje. Vše záleží na konkrétním dítěti. Pro efektivní používání příboru je nezbytná vyspělost jemné motoriky, apetit dítěte a jeho temperament. U divočejšího dítěte prostě musíte počítat s tím, že budete uklízet více; průzkumník bude zase jídlo zkoumat ručně a umělec vám vymaluje kuchyň.

Některé děti se naučí příbor používat brzy: „Já učila dceru jíst lžící už, jak měla příkrmy v půl roce. Vždy dostala do ruky malou lžičku, a pak to po mně opakovala. Sama se naučila, já ji od roku nekrmila. Jedla sama. V roce a půl jedla s přehledem polévku a vše co měla v talíři.“  

„Nikdy jsem ho neučila jíst. Opravdu vůbec. Když to chtěl zkusit, zkusil. Když ne, nakrmila jsem ho. Kdykoliv, ani nevím do kolika roků, ale šlo to postupně, polívkou jsem ho krmila ještě ve třech letech, ale jogurt jedl sám, asi ve dvou? Nevím. Nenapadlo mě si dělat starost s tím, že by měl umět jíst v nějakém věku tak nebo tak. Je mu pět, jí úplně jako my,“  berenika39 dala synovi prostor, aby se naučil používat příbor, až sám bude chtít.

To je obecně doporučovaný přístup – vyčkat, až dítě projeví zájem krmit se samo. Nejprve pravděpodobně bude chtít zkoumat jídlo rukama, a to je naprosto normální chování. Nechte dítě jídlo prozkoumat, vždyť je to tak zajímavé! Poté často projeví zájem o lžičku, kterou ho krmíte. Půjčte mu ji. Sice nejprve skončí víc jídla na zemi, než v puse, ale trénink dělá mistra!

„Já jsem nechala malou, aby se krmila sama, když o to začala projevovat zájem - no zájem byl celkem brzo, v jídle se ráda patlala rukama, ale protože jinak ji jídlo moc nebavilo, tak jsem ji nechala. Časem se jí zlepšila motorika a zvládala si brát rukou hodně malé kousky jídla a začala mít chuť to zkusit lžičkou. Teď už asi měsíc jí víceméně sama -  prostě buď bude jíst sama, nebo jíst nebude - ode mě třeba jídlo ze lžičky vyplivne, ale sama ho sní! A teď už se jí daří čím dál víc, dokonce někdy zvládne i polívku a na bryndáku toho moc neskončí!“ píše maminka lenchita.

Existují důkazy o tom, že okolní prostředí, včetně prvních potravin a doby jejich zavedení do jídelníčku dítěte, mohou hrát klíčovou roli v rozvoji alergií. Potravinová alergie postihuje asi 6–8 % dětí. Dobrou zprávou je, že riziko vzniku alergie je možné snížit díky vhodné stravě.

Při zavádění nových potravin do jídelníčku dítěte může dětský imunitní systém nepřiměřeně zareagovat na bílkovinu v potravě. Jedná se například o vyrážky, otoky úst a rtů, rýmu nebo i průjmy a zvracení, a to všechno dokáže maminky pořádně vystrašit. Nejčastějšími původci těchto reakcí jsou: kravské mléko, vaječné bílky, arašídy a ořechy, sója, pšenice, ryby a mořské plody. Alergické reakce se mohou projevit ihned po snědení potraviny, ale i za několik dní. Minimalizujte riziko vzniku alergií a držte se několika základních opatření.

Sedm opatření, která mohou snížit riziko vzniku potravinových alergií

• Kojení je v prvních šesti měsících života pro dítě nejdůležitějším příjmem potravy. Mateřské mléko je svým složením ideální výživou pro vaše děťátko. Poskytuje ochranu imunitního systému a podporuje zdravý růst.
• Pokud je nutné z jakýchkoliv důvodů kojení ukončit, informujte se vždy u svého pediatra na možnost zavedení hypoalergenní kojenecké výživy, tzv. H.A. s částečně hydrolyzovanou 100% syrovátkovou bílkovinou, jejíž prospěšnost byla prokázána klinickými studiemi. Do této skupiny patří například kojenecké mléko BEBA OPTIPRO HA, které bylo vyvinuto po vzoru mateřského mléka. Je doporučeno zavádět příkrmy mezi ukončený čtvrtým až šestým měsícem věku dítěte.
• Není potřeba odkládat zavádění nových druhů potravin, (včetně arašídů, ořechů, sóji, vajec, ryb a pšenice) ve snaze zabránit alergiím.
• Nové potraviny zavádějte v první polovině dne, kdy je dítě aktivní a v dobré náladě, abyste mohli sledovat, jak na ně zareaguje.
• Přidávejte vždy jen jednu novou potravinu a další až po 3–5 dnech a zapište si případné reakce.
• Kravské nebo kozí mléko zavádějte až v době, kdy bude dítěti nejméně 9 až 12 měsíců. Místo něj můžete opět použít kojeneckou výživu H.A. s částečně hydrolyzovanou 100% syrovátkovou bílkovinou.
• V případě zjištění alergie je třeba danou potravinu neprodleně vyřadit z jídelníčku a kontaktovat dětského lékaře, případně alergologa.

Jak poznáte, že má dítě alergickou reakci?

Alergické reakce se zpravidla objevují během několika minut až hodin poté, co bylo tělo vystaveno alergenu. Mezi tyto reakce patří:

„Máme doma 4,5letého syna a od malička je jiný než ostatní děti. Narodil se v termínu, ale porod byl zdlouhavý a nakonec skončil zvonem. Jako kojenec byl hodně plačtivý (což je slabé slovo, prostě řval a řval klidně i hodinu a nikdo nevěděl proč, uspávání byl horor). Všeho se bál - vysavače, rádia a hlasité hudby, hračky, které vydávaly nějaké zvuky, byly pro nás tabu do 2 let. Na vše si dlouho zvykal, na lidi, prostředí. Přesto jsem s ním chodila do mateřského centra, kde jsme vždy vyčnívali z davu,” začíná vyprávět jedna z maminek na Modrém koníku svůj příběh.

„Do školky začal chodit ve 2,5 letech, ale to byl také horor. Ráno ve školce řval a učitelka ho musela odvléct do třídy a zavřít, prý se vždy zklidnil. Odpoledne opět řev, ať jsem pro něj šla já nebo manžel, vždy vyběhl ze třídy plačící se slovy 'Běž pryč, jsi ošklivý(á) tatínek/maminka, nemám Tě rád' a ještě přidal plácnutí. Dali jsme se na homeopatickou léčbu, která nás myslím hodně posunula k lepšímu, ale stále ve mně hlodá, jestli to neřešit ještě někde jinde.

Na tříleté prohlídce doktorka nic nepoznala a ani jsme to nijak neprobírali, vůbec na to nebyl čas, jen vůbec nechápal, co se po něm chce, když sestřička šeptala slova a on je měl opakovat. Každý den ve mně roste myšlenka, kam s ním jít a kde to řešit. Protože vše, co prožíváme u nás doma, není asi úplně normální. Syn vydá za dvě děti a dokáže na sebe strhnout pozornost tak, že by jeden zapomněl, že má ještě druhé dítko. Nevím, co nás ještě čeká s nástupem do školky, loni jsme tomu kvůli nemocnosti moc nedali, tak ani pořádně nevíme, jak bude fungovat měsíc v kolektivu. Už uměl počítat do 10 a je to pár dní a on neví, že po 2 je 3. Nástup do školy je moje noční můra.”

Porucha pozornosti a hyperaktivita

Spousta dětí v dnešní době trpí na různé problémy různé intenzity. Ty mohou, ale i nemusí, mít společnou příčinu. Může jít například o problémy s udržením pozornosti, problémy v oblasti vývoje řeči, poruchy učení, problémy s pamětí, noční pomočování atd. Za těmito všemi, a mnoha dalšími problémy, může být takzvaná lehká mozková dysfunkce. Dnes se už tento pojem moc nepoužívá, místo něj mluvíme o ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou) nebo ADD (porucha pozornosti bez hyperaktivity). Lehká mozková dysfunkce ale není pouze o poruše pozornosti, problém je to mnohem rozsáhlejší.

„Mému synovi diagnostikovali lehkou mozkovou dysfunkci a ADHD letos v lednu, psycholožka měla podezření, potvrdili to na EEG vyšetření na neurologii. Ale ADHD nemusí znamenat vždy hyperaktivitu, syn hyperaktivní není, vydrží u činnosti, u hry, u jídla, ale má velké problémy s chováním, afektivní stavy. Řeč má celkem dobrou, má trochu horší výslovnost, ale výbornou slovní zásobu. Potvrzení jsme dostali od psycholožky i neurologa,” popisuje své zkušenosti další z maminek.