„Poruchy učení mohou dítěti pěkně zavařit, pokud je to nějaká těžší forma, tak je to docela peklo. Samozřejmě se s nimi dá vystudovat i vysoká škola, s intelektem to většinou nemá nic společného. Ale dítě s dys poruchou musí vynaložit velké úsilí, aby se něco naučilo.”

Písmo každého člověka je jedinečné. Někdo píše krasopisně jako paní učitelka v první třídě, zatímco jiný píše tak, že to po něm nikdo nepřečte. Některé děti mají s psaním opravdu problém a není to jen o tom, že píší škaredě, ale jejich psaný projev nese více znaků, které jsou charakteristické pro poruchu psaní, tedy dysgrafii.

Dysgrafie patří mezi specifické poruchy učení stejně tak jako dyslexie (porucha čtení). Jde o dva nejčastější problémy, které se u některých dětí projeví v prvních letech povinné školní docházky. Dítě za tento problém nemůže a nepomůže ho nějak trestat, naopak, je potřeba začít s ním správně pracovat a pomoci mu tuto, pro něj velmi stresovou, situaci lépe překonat.

„Já jsem dyslektik a dysgrafik, manžel je také dyslektik a dysgrafik. Syn to podědil po nás a má také obě tyto poruchy učení. Ale neberu to jako tragédii. Vím, co ty „dys” znamenají, sama jsem si tím prošla, naučila se učit a vystudovala dvě vysoké školy. Takže mu dokážu pomoct s učením od začátku. Po nástupu do školy jsme nechali v pedagogicko psychologické poradně vypracovat individuální vzdělávací plán a vše je celkem v pohodě.”

Poruchy učení se dědí

Tato specifická porucha psaní je z padesáti procent dědičná. Pokud tedy vy, jako rodiče, trpíte nějakou specifickou poruchou učení, je velká pravděpodobnost, že ji bude mít i vaše dítě. Bohužel nevzniká pouze na genetickém základě, ale dítě ji může také získat, pokud mělo komplikovaný průběh porodu nebo měla matka komplikace v těhotenství. Za tímto problémem může vězet také přeučování leváctví nebo zkřížená lateralita.

Shrnutí

Tak, konečně se dostávám k vyhodnocení dárečků od Pampers a to konkrétně Pampers Pants a Splashers.

Nejprve bych se ráda vyjádřila k plenkovým kalhotkám. Jako první mě po rozbalení upoutala krásná vůně. Nasazování probíhá naprosto hladce a rychle, problém byl jedině po koupání, kdy je malý ještě vlhký, ale to je logické. 🙂 Většinou jsem je měnila ve stoje, protože, malý je neposeda a přebalování je boj. 😀 Rozhodně je to jednodušší než u klasických plen. Vydrží opravdu hodně a že jim dal syn pořádně zabrat. 😂 Velikost sedla přesně, materiál moc příjemný, bez opruzenin. Za mě můžu vřele doporučit, většinou si je šetřím na noc.

Co se týká plavkových plen, vyzkoušela jsem je asi 3x, neboť počasí moc nepřálo a nechtělo se mi je plýtvat. Material opět v pořádku, seděly skvěle, krásné barevné provedení. Akorát ve vodě nasávají dost vody a když je porovnám s klasickými neoprenovými plavkami jsou o něco horší. Kdo plavky nevlastní a nechce pořizovat určitě doporučuji koupit Splashers.

Tuhle naše mamka povídá mému muži: "Hele, nechápu to, ona se s ním měla tak krásně - on jí pomáhal v domácnosti, uspával děti, ona "si mohla" chodit, kam chtěla, kdy a s kým, zahrnoval ji dárky... Ty večery a víkendy jí nevyčítal. No prostě jako se má tvá žena s tebou...".

Debata šla pak jiným směrem.

V poslední době jsem si však, když si tak pročítám ty články nebo slýchám kolem sebe, jak jsou některé ženy nešťastné - "všechno je jen na mne, on mi s ničím nepomůže, nestíhám děti a on mi vyčítá, že na něj nemám čas, musela jsem ten dětský pokoj vymalovat sama, musela jsem malému na tu aktovku tajně našetřit...", uvědomila jednu věc.

Já to jinak prostě ze své rodiny neznám - u nás byl tím, kdo dost vařil, táta. A táta nás učil plavat. A táta vynášel koš / vysával / někdy mi pomáhal s úkoly (z té trojky za papírové dopravní značky jsme byli upřímně znechucení oba). Viděla jsem odmala, že se takhle v rodině funguje - že jsou na to rodiče dva a o práci i radost se dělí.

A když jsem byla nějakou dobu ve vztahu, kde jsem to musela všechno táhnout, protože synek byl navyklý, že všechno odtáhla máma, šla jsem o dům dál. Respektive, raději jsem byla sama, než podobně přežívat.

Takže ano - muž vysává, uspává, čte pohádky, učí děti jezdit na kole. A ano, zpočátku se mu moc chodit s kočárkem nechtělo. A taky jsem se dozvěděla po příchodu druhého dítěte do rodiny, že "už nejsem tak hodná, jako dřív...". 

"Myslela jsem si, že umírá. Po křečích, které trvaly přibližně minutu zůstal syn úplně modrý, nedýchal, visel mi v náručí jako hadrová panenka. Takovou paniku jsem neměla nikdy v životě, jen jsem křičela, aby dýchal a dávala mu umělé dýchání. Manžel zatím volal záchranku," popisuje jejich zážitek maminka ve fóru na Modrém koníku. První setkání s febrilními křečemi bývá děsivé. Často rodiče o jejich existenci netuší a pokud ano, na ten pohled nelze připravit.

"Bylo to hrozné, třásla jsem se a bála o něj. Vůbec nereagoval, vyvrácené oči. Rychle jsme volali záchranku. No a následovala hospitalizace, vyšetření. Teď se bojím a stále mu jen měřím teplotu, když vidím, že je nějaký podivný, neboť ty křeče přišly tak náhle, že jsem se nestihla ani vzpamatovat," popisuje další vyděšená matka svou zkušenost s febrilními křečemi.

"Také jsme si zažili febrilní křeče u starší dcery. Poprvé se objevily jako nechtěný dárek na její první narozeniny, při 6. nemoci. Na tento otřesný zážitek nikdy nezapomenu. Usnula na polední spánek se zvýšenou teplotou 37,5. Probudila se o hodinu se záškuby končetin, zmodraly jí rty a vůbec nedýchala. Hned jsem věděla, že jde o febrilní křeče, už jsem se s tím setkala během práce na dětském oddělení. Ale když se to stane vašemu dítěti, tak máte pocit, že jste úplně bezmocná a měla jsem pocit, že mi odchází před očima," popisuje svůj zážitek maminka z Modrého koníka.

Vznikají kvůli podráždění mozkových center

Febrilní křeče jsou nejčastější neurologickou poruchou dětského věku. Doprovázejí horečky a způsobuje je především prudký a rychlý nárůst či pokles teploty. Předpokládá se, že onemocnění vzniká na základě podráždění mozkových center horečkou, které vyvolávají stahování a uvolňování svalů. Jejich projevy jsou velmi očividné. Dítě má horečku, křeče, potí se, může mít vyvrácené oči, otok či dokonce zmodrá.

"Dcerka měla vyvrácená očka vzhůru, kmitající pohyb celého těla, po chvilce nastala dušnost, která se projevovalo i vytékáním slin. Je třeba být duchapřítomná, nedělat paniku, ale snažit se dítěti pomoci," radí na základě vlastní zkušenosti další maminka ve wiki.