Linka pomoci ☎️ pro hráče hazardních her a jejich blízké je v provozu každý den včetně Štědrého dne🎄 a Nového roku od 8:00 do 16:30. 

Kontaktovat nás můžete na tel. čísle 📞 777 477 877. Nemusíte na to být sami.

Za tým Naberte kurz

Helena

Je poměrně klidná, prosincová noc. Hlavou mi probíhají sny jak na běžícím páse, nevím o sobě. Hluboké noční ticho tu a tam zvenčí naruší zvuk projíždějících aut po silnici, kterou máme přímo pod okny. Na to jsem si už za ta léta zvykla, to mě nevzbudí. Najednou ale můj sluch vyruší něco jiného. Moment, vždyť je to dětský pláč. Vzlykot mého syna z vedlejšího pokoje! V mžiku je mi jasné, že tuhle noc už nedospím…

Dříve to bylo běžné. Byla jsem zvyklá na to, že mi malé plačící miminko nedopřeje víc než dvě hodiny souvislého spánku. Někdy jsem ani nestihla zabrat a už k synovi vstávala znovu. Stávalo se, že mě vyčerpání přemohlo natolik, že jsem si to chtěla zjednodušit a vzala ho k sobě do postele. Moje blízkost ho nakonec vždy poměrně rychle uklidnila a společně jsme usnuli. 

To už je ale pár let zpátky. Vašíkovi je šest let, chodí do školy. Naše soužití je mnohem snadnější než tenkrát. Bylo to kouzelné období, to ano. Jeho roztomilost a bezbrannost mě dostávaly každodenně do kolen. Teď, když je skoro samostatná jednotka, si to ale užívám daleko víc. Už dokáže přesně vyjádřit své potřeby. Říct si, když má žízeň nebo hlad. Postěžovat si, když mu něco vadí. Nejraději mám naše společné večery, když spolu ležíme v jeho malé posteli, kam se tak tak vlezeme, a před spaním si povídáme. Jeho dětský bezelstný pohled na svět je jako brána do pohádky. 

I večer, který předcházel této noci, byl takový. Nebyl ani náznak, že by něco mělo být jinak. Leželi jsme k sobě přitulení a povídali si. Vašík má moc rád, když mu vyprávím o svém dětství. Příhody, které jsou již více než dvacet let staré. Asi by mě bývalo nenapadlo, že ho to bude zajímat. Nejraději si nechává vyprávět o tom, jak jsme spolu s bratrem trávili prázdniny u babičky a dědy na chalupě. I dnes si jeden takový příběh vyžádal, a tak jsem jeho přání vyhověla.

„Dobrou noc, koťátko moje,“ zakončila jsem svůj projev. Sotva Vašík zabral, pohladila jsem ho, v tu chvíli ještě po vlažném čele, zhasla lampičku ve tvaru houby a odebrala se do své, přece jen pohodlnější postele. Čekaly mě necelé čtyři hodiny nerušeného spánku. To bych ještě před několika lety považovala za naprostý luxus. Dnes mě to ale vyvedlo z míry. Nejdřív přišel pláč, pak i prosebné volání: „Mami, maminko!“ Vyrazila jsem z postele jako ze startovací čáry závodu v běhu na sto metrů. Po otevření dveří jeho pokoje a rozsvícení lampy se mi naskytla nepěkný pohled. Vašík se kroutil v postýlce jako žížala. Jeho rudé tváře a čelo naznačovaly, že teplota jeho tělíčka se poměrně významně vychýlila z normy. A teploměr to potvrdil: 39,5 °C. Tak to už tu dlouho nebylo, pomyslela jsem si.

„Maminko, mně je zima,“ posteskl si Vašík a svoje ruce natahoval po objetí. To při nemoci dělá pokaždé. Potřebuje cítit, že tu pro něj jsem. Obejmu ho. Tělíčko mu hoří. Navzdory tomu, že on se cítí, jako by ho ponořili do kádě s ledem. Učebnicová zimnice. Pak si také stěžuje na bolest v krku. Po pohledu do ústní dutiny pochopím. Mandle má nateklé a osázené hnisavými hrudkami. Chudáček malej. Ráno s ním musím k doktorce. Tohle bude nejspíš na antibiotika. Do té doby mu chci alespoň ulevit od bolestí a horečky. Otevírám proto domácí lékárničku, kde na mne vykoukne oranžovo-modro-bílá krabička s nápisem Inflanor. Málem bych zapomněla! Před pár týdny, když jsem dokupovala zásoby v lékárně – vždy totiž musím být vybavena pro případ nouze – jsem si všimla tohoto sirupu. Ono se mu tedy odborně říká suspenze a podle všeho je to novinka na léčbu horečky a bolesti u dětí. Se sirupy máme dlouhodobě dobré zkušenosti, a tak jsem rozhodla Inflanor koupit. A teď se hodí.

Ráda 

Když se narodíte, váš zrak není úplně vyvinutý. Během prvních týdnů života se však vaše vizuální schopnosti rychle rozvíjejí, protože vaše oči a mozek začínají spolupracovat na interpretaci obrazů. Kontrastní kartičky pro miminka jsou nástrojem, který může vývoj zraku výrazně podpořit. V tomto článku se budeme detailněji zabývat tím, proč jsou kontrastní kartičky pro raný vývoj dítěte důležité.

zdroj: todly.cz

Význam kontrastu pro zrakovou stimulaci miminek

Kontrast je pro vývoj zraku u miminka velmi důležitý. Nejlépe novorozenec vnímá černou a bílou barvu. Tyto kontrastní barvy posilují nervové cesty mezi očima a mozkem. V prvních týdnech života jsou smysly miminka nastaveny tak, aby upřednostňovaly kontrastní vzory podporující koncentraci a vizuální sledování objektů.

Role barev v raném vývoji dítěte

Zatímco kontrastní černobílé vzory jsou ideální pro první fázi vývoje zraku, postupem času začíná miminko vnímat i jiné barvy. Vývoj zraku je proces, kdy se postupně zvyšuje schopnost dítěte rozlišovat různé barvy a jejich tóny. Po určitém čase je tedy dobré doplnit černobílé kontrastní kartičky i kartičkami s jinými barevnými kombinacemi.

Principy fungování kontrastních kartiček pro miminka

Jak jsme již zmínili, po narození vidí miminko svět v rozmazaných obrysech a odstínech šedi. Kontrastní kartičky přispívají k vývoji zraku tím, že využívají kontrastní vzory, které zvládne miminko rozpoznat.

Je dokázáno, že novorozenci lépe reagují na jednoduché, vysokokontrastní vzory. Černobílé kontrastní kartičky pomáhají miminko uklidnit, stejně jako podnítit jeho zvídavost a schopnost koncentrace. Kartičky jsou navrženy speciálně tak, aby je byl nevyvinutý zrak schopný zpracovat.

Další cesta za Taťánčinými pokroky je zdárně u konce. Letos jsme měli to štěstí a možnost a odletěli jsme na konci října do turecké Antalye na dva týdny. Nejeli jsme ale na dovču, jeli jsme makat 💪😃

Jak to probíhalo? Bylo to skvělé, ale byly dny, kdy Taťánka chodila do bazénu se slzičkami na krajíčku. Napíšu vám co to znamená, když probíhá skenování, jaké to má účinky, jaké účinky má obecně delfinoterapie jako taková a co na to Táňa.

Na pojem delfinoterapie jsem narazila už před několika lety, kdy jsem v pořadu Gejzír viděla pána, který provozuje delfinoterapie a mluvil o jejich blahodárných účincích ve všech směrech. Po nějaké době na mě ve skupince na Facebooku s dětmi s hendikepem vyskočilo pár fotek, kde děti plavaly s delfínem a rodiče byli blahem bez sebe z toho, jak moc jim to pomohlo. Začala jsem se tedy více zajímat, co to ta delfinoterapie vlastně je za zázrak.🙂 Pročetla jsem nespočet článků, příběhů rodin, co tam byli, pročetla jsem webovou stránku o delfinoterapii, kterou provozuje přímo ten pán, kterého jsem tenkrát viděla v TV. Říkala jsem si: a hele….toho jsem už někde viděla. 😄 Zjistila jsem, že právě on dělá delfinoterapie v Turecku a rodiny se kterými jsem byla v kontaktu, jezdily k němu. Napsala jsem mu mail ohledně možnosti rezervace terminu. Bylo beznadějně plno na celou sezónu. 🤷‍♀️  Pustila jsem to z hlavy a řekla si, ze mu napíšu na konci roku, kdy bude dávat nové termíny na sezónu 2024.
V létě tohoto roku mi přišel mail od Oldy Bureše (provozovatele delfinoterapie) že se mu uvolnil termín a zda máme ještě zájem. Chvilku jsem koukala do prázdna a přemýšlela, jestli se mi to nezdá 🙊 Hned jsme si začali psát, domluvili se, že přiletíme, vyplnila jsem přihlášku, dotazníky a našli jsme hotel na daný termín terapií. 🥳

Přišel konec října, měli jsme zabaleno a těšili se na dobrodružnou cestu do Turecka.✈️

První den jsme se šli jen podívat do delfinaria, abychom znali cestu a jak to vše probíhá. Den před tím jsme přiletěli v noci, tak dal Olda Taťánce den volna, aby toho na ni nebylo moc hned na začátku. Přišli jsme do delfinaria a pozorovali jinou rodinku právě při terapii. Bylo to hrozně zajímavé. 😊 Následující den jsme šli na řadu i my. Vzhledem k tomu, že byl konec října a v Turecku bylo mnohem chladněji než v létě, musela mít Táňa dva neopreny na sobě, aby neprochladla. Tím “chladným” počasím mám na mysli teploty 27, vtipný co? My jsme se tam potili a Turci chodili pomalu v zimních bundách a cvakaly jim zuby zimou.😄☀️

První dvě terapie proběhly naprosto bezvadně, až jsme byli dost překvapeni, s jakou pohodou to Tánička zvládla. Hned napoprvé hladila delfína, házela mu kroužek, který ji delfín nosil jako pejsek a dokonce se na něm 2x projela. Držela se s terapeutem za hřbetní ploutev a obkroužili celý bazén. Druhá jízda byla zas na bříšku. Delfín se otočil břichem nahoru, Táňa s terapeutem se na něj položili, drželi se za ploutve a jelo se. Prostě paráda. Nejdůležitější z celé terapie je právě to hlazení, mazlení se s delfínem a přímý kontakt, něco jako canisteapie 🐶.