“Ahoj, tak už jsem tu zase s dalším týdnem svého těhotenství, tentokrát už se čtvrtým. I nyní se můžete těšit nejen na informace o tom, co se děje v tuto dobu v ženském těle, ale i na to, jak tyhle chvíle prožívám já."

Zatímco v předchozích článcích, které se věnovaly prvním třem těhotenským týdnům (1. a 2. týden těhotenství, 3. týden těhotenství), jsem psala jen o hypotetickém těhotenství, tentokrát to bude jiné. Hodně jiné. Nyní totiž přišel čas, kdy se opravdu ukáže, zda nás s manželem bude na cestě za vlastním potomkem čekat další snažení, nebo zda se budeme společně radovat nad pozitivním těhotenským testem a jeho pověstnými dvěma čárkami, které jsou snem snad každé “snažilky”.

Musím říct, že si občas možná ani neuvědomuju, jak zásadní životní okamžik života právě prožíváme. Tohle jsou přesně ty chvíle, kdy se píšou důležité kapitoly našeho životního příběhu. Jsem strašně napnutá, zda se nám zadaří hned napoprvé, nebo zda si budeme muset nějakou dobu počkat. Emoce se mnou mlátí ze strany na stranu a já už se vidím v představách, kdy nakupuju růžovou nebo modrou výbavičku. A dost! To opravdu moc a moc předbíhám. Ale ruku na srdce - doufám, že i vy ostatní to máte (nebo jste měly) také tak. A ještě k jedné věci se vám musím přiznat: pozoruju se. Pořád. Hodně. V každém píchnutí v břiše hned hledám jasné příznaky svého těhotenství. Ale kamarádky mě uklidňují, že to měly úplně stejně a já vidím, že jsou stále normální. Tak budu doufat, že i já se časem vrátím do normálu.

Co se v tomto týdnu těhotenství reálně děje?

Ve třetím týdnu těhotenství u většiny žen proběhl důležitý okamžik - ovulace, tedy uvolnění zralého vajíčka. Pokud během plodných dnů opravdu došlo k oplodnění, začínají v těle nastávající maminky probíhat ohromné změny (samozřejmě neviditelné zrakem). V tomto týdnu vajíčko cca po pěti dnech doputuje do dělohy, kde se uhnízdí. Tento proces se označuje jako nidace (v českém prostředí  se používá spíše termín uhnízdění) a probíhá zhruba 7 - 12 dní po ovulaci. Chytré knížky upozorňují, že při tomto procesu mohou některé ženy krvácet (tzv. nidační krvácení) a někdy tento jev mohou dokonce zaměnit za menstruaci.

Uhnízdění je jednou z nejkritičtějších fází vývoje již oplodněného vajíčka. Údajně 30 až 60 % všech oplodněných vajíček zaniká pro poruchu vývoje anebo pro poruchu uhnízdění. Zaniklé, i když původně oplodněné vajíčko, je v termínu očekávané nebo o něco opožděné menstruace odplaveno s menstruační krví.

Čím víc se těhotenství blíží ke svému velkému finále (tedy k porodu), tím důležitější informací se stává umístění miminka v bříšku a jeho poloha v něm. Víte, jak můžete vy samy miminku pomoci s otočením? Existuje mnoho různých - normálních i bizarních metod.

Co jste možná nevěděly o porodu miminka koncem pánevním

V rychlosti si pro začátek připomeňme jen pár nejdůležitějších faktů o porodu koncem pánevním:

Nezapomínejme hlavně na to, že i miminko, které je uložené v bříšku v poloze koncem pánevním, je ve fyziologické poloze.  Při splnění několika podmínek je samozřejmě možné, aby proběhl vaginální (i přirozený) porod. I tak se ale mnoho maminek z důvodu neotočení miminka do správné polohy hlavou dolů trápí a snaží se najít cestu, jak miminku pomoct otočit se.

Další důležitou připomínkou je fakt, že miminko se do očekávané polohy hlavou dolů může otočit v podstatě kdykoliv, třeba i již při rozběhnutém porodu nebo pár minut před naplánovanou sekcí. Je tedy zbytečné dopředu podléhat panice, naopak tuto informaci berte s klidem a pořádně si promyslete různé možnosti, co se bude dít dál.

V Českém prostředí je samozřejmě mnohem jednodušší rodit miminko, které je otočeno "správně" - tedy hlavou dolů. Z tohoto důvodu se tak velká většina maminek, jejichž děti se nachází v poloze koncem pánevním, snaží dětem pomoci, aby se v bříšku otočily. 

Chystáte se letos na dovolenou bez partnera, pouze se svým potomkem? Pokud ano (případně váš partner) zaměřte svou pozornost mimo jiné na to, že policejní složky po vás mohou požadovat písemný souhlas druhého rodiče, kterým stvrzuje, že s vycestováním dítěte souhlasí. A zbystřete i v okamžiku, kdy svého potomka posíláte například s babičkou a dědečkem.

Podle Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí v poslední době přibývá případů, kdy je po rodiči, který cestuje sám se svým nezletilým potomkem, vyžadováno potvrzení souhlasu druhého rodiče. Takovýto souhlas je běžně doporučován při cestování do arabských zemí nebo v zemích Latinské Ameriky. Podle Zdeňka Kapitána, ředitele Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, je ale počet případů v Schengenském prostoru rostoucí, zejména nyní v turistické sezóně. 

Ochrana před únosem

Primárním důvodem kontrol rodičů (případně jiných osob, se kterými dítě cestuje), kteří cestují sami se svými nezletilými dětmi je to, že státní složka chce ověřit, zda rodič dítě neunáší. Celý proces je tedy stavěn na ochraně zájmů dítěte a má předcházet právě únosům dětí, ať už jejich rodičem (například při rozvodovém řízení, nedohodě o opatrovnictví apod.) nebo jinou osobou. 

Raději na cestu přibalte i souhlas druhého rodiče

Nejlepší možnou cestou, jak se vyhnout nepříjemnostem, které by vás mohly čekat v kontextu výše napsaného, je jim předcházet. K ostatním dokladům (pas, občanský průkaz dítěte, vízum, je-li třeba) raději přibalte také Souhlas zákonného zástupce s vycestováním nezletilé osoby, jehož vzor najdete na stránkách Ministerstva zahraničí. Ideálně jej vyplňte v anglickém jazyce, případně v úředním jazyce země, do které se chystáte cestovat. Velmi důležité je také v dokumentu naprosto jasně popsat dítě (jméno, příjmení, RČ apod.) Podpis, který na něj umístí druhý rodič, který souhlas uděluje, nechte raději úředně ověřit u právníka nebo na poště. Jak doporučují na stránkách Ministerstva zahraničí - u hodně malých dětí raději připojte kopii rodného listu. 

„Mám nedonošeného syna, Vojtovu metodu mu neurolog doporučil už v porodnici a zrušil nám ji až začal lézt, zhruba v devíti měsících. U nás šlo spíše o prevenci, syn neměl žádnou vážnou diagnózu. Já na ni nedám dopustit, cvičili jsme opravdu poctivě a díky ní je Tomášek tam, kde je."

V dnešní době zná Vojtovu metodu asi každá maminka. Spousta z nich ji také musí doma pravidelně cvičit se svým miminkem. Cvičení vypadá složitě, ale chce to cvik. Většina rodičů ji bere jako trápení dítěte, protože děti při ní hodně křičí a pláčou, ale věřte, že samotné cvičení děti nebolí. Metoda má své opodstatnění a dítěti, které má nějaké problémy, může velmi pomoct.

„My cvičíme touto metodou už třetí měsíc. Malý měl problémy s tím, že dával hlavičku jen k jedné straně a hodně ji zakláněl. Teď už je to o dost lepší. Samozřejmě mi spousta lidí říká, že by se to zřejmě upravilo samo i bez cvičení, ale vím, že by do budoucna mohly být problémy s páteří, držením těla apod. Takže si myslím, že snad není co pokazit. Malému to pomohlo i s celkovým zklidněním, je i více spavý. Měl totiž jako diagnózu i celkový neklid a zvýšenou dráždivost. První dva měsíce opravdu nebyly lehké, řval nám třeba celou procházku. Teď už je většinou pohodové miminko. Někdy je teda o nervy, že celé cvičení provzteká a propláče, ale za chvilku na to zapomene. Tím, jak cvičíme už pár měsíců, tak už to není tak hrozné.”

Vojtovu metodu popsal Prof. Václav Vojta po dlouhodobém a systematickém zkoumání držení těla a pohybů dítěte. Pan Vojta byl uznávaný neurolog a dětský neurolog a působil v České republice a později v Německu. Ze začátku byla tato metoda vytvořena pro děti, ale úspěšně se aplikuje i na dospělé.

Princip Vojtovy metody

Základem této terapie je reflexní lokomoce. To znamená, že fyzioterapeut, později rodič, vyvíjí cílený tlak na určité body na těle a tento podnět vyvolá u miminka, dítěte, ale i dospělého automatickou a nevědomou pohybovou odpověď. Z výchozí polohy na břiše vede komplex reflexního plazení k určitému druhu plazivého pohybu a z výchozí polohy na zádech vede komplex reflexního otáčení přes bok do takzvaného pohybu na všech čtyřech.

Léto je tady. Stromy a záhony se plní ovocem a zeleninou. Ideální doba pro testování smoothiemakeru NutriRocekt od firmy Klarstein. 

Co to ten NutriRocket vlastně je? Jedná se o stolní mixér vhodný pro přípravu smoothie nápojů. Kromě toho jsem přístroj využila pro přípravu dětských příkrmů, ovocných přesnídávek, zmrzlin a nanuků. Posloužil k výrobě rostlinných mlék, ořechových másel, pomazánek, pesta nebo k přípravě raw zákusků a cukroví. Poradíl si i s ledem a proto jsem ho během horkých dní ráda využívala k přípravě ovocné ledové tříště.

Po vybalení jsem zjistila, že obsahem balíku je samotný mixér s výkonem 700 W, dvě násady s břity - jedna s křížovými břity, jedna s plochými. Podle výrobce je křížová násada ideální pro sekání, mixování smoothie nebo pro přípravu polévek a kojenecké výživy. Nástavec s plochými břity je vhodný na mletí a šlehání, například namletí kávy, ořechů či vyšlehání smetany. Smetanu jsem v přístroji zkoušela vyšlehat a bohužel se mi to nepodařilo. Dále jsou součástí dvě menší nádoby o objemu 600 ml, jedna větší nádoba o objemu 1000 ml, dvě víčka a dva závity s uchem. Já bych využila i nádobu mnohem menší než je malá v balení, protože i malá nádoba je příliš velká pro mixování jedné porce kojeneckého příkrmu. Co mě v balení chybělo, byl český návod k obsluze. Ke dnešnímu dni je cena přístoje na stránkách výrobce 1249,- Kč. Přístroj je v tuto chvíli zlevněn z původní ceny 1929,- Kč.

S testováním přístroje jsem začala okamžitě. Ovládání je velice jednoduché. Pro výrobu smoothie stačí nádobu naplnit oblíbeným ovocem a zeleninou, zalít tekutinou a zašroubovat nástavcem s břity. Nádobu zatlačíme a pootočíme v mixéru, který v tu chvíli začne dělat svou práci. Čím déle mixujeme, tím je výsledek hladší. Obvykle stačí několik sekund, aby smoothie bylo jemné a bez kousků. Pak už jen čepele vyměníme za závit s uchem a můžeme smoothie vypít rovnou z nádoby a není třeba špinit další sklenici. Případně nádobu zašroubujeme víčkem a nápoj si vezmeme s sebou na cesty.

Jako hlavní součást testování jsem se rozhodla přístroj porovnat s podobným přístrojem jiné značky a to s NutriBulletem Pro 900 od Delimano.

NutriBullet má 900 W, jeho cena na stránkách výrobce je v současné době 4299,- Kč. Lze jej pořídit i ve variantě 600 W nebo 1700 W. Oba přístroje jsou na pohled totožné. Dokonce na sebe jednotlivé komponenty pasují. Nutribullet má vzhledem k vyššímu výkonu pouze jednu křížovou čepel. Ve verzi 600 W je součástí balení i plochá čepel.

„Soudkyně mě nakonec propustila sednout a já celá unavená a propocená čekala, co bude dál. Bohužel tím, že stihla vyslechnout pouze mě, odročila jednání až na březen následujícího roku! Vyšla jsem ze soudní síně, sedla si a plakala. Cítila jsem takovou lítost a bezmoc. Proč nemůže maličká s námi strávit Vánoce a musí je trávit v ústavu? „

O tom, že každému dítěti je nejlépe v jeho vlastní rodině, snad už v této republice nikdo nepochybuje. Nebo ano?  Ústavní zařízení hlavně u nejmenších dětí velmi zraňují jejich duše, a pokud je tu rodina, která by o ně mohla a chtěla pečovat, pak by vždy měla mít přednost před ústavním zařízením. Nebo ne?

Dnešní příběh není rozhodně tendenční, ani se bohužel neodehrál před mnoha lety v době temné totality. Ke šťastnému konci došel teprve nedávno. Vzhledem k tomu, že pěstounská maminka bojující za to, aby jí byla svěřena z ústavního zařízení její vlastní neteř, mi psala velmi smutné zprávy a informovala mě o vývoji jejího příběhu, znám ho z první ruky. Téměř rok jsem jí dodávala naději a sílu bojovat proti systému ...

Moji adoptivní rodiče si mě přivezli domů z ústavu před mnoha lety jako dvouletou vyjukanou holčičku. Jsem jim moc vděčná za to, že se mě ujali a dali mi lásku a rodinu. Dnes už jsem sama mámou. Mám úžasného manžela a tři krásné děti. Proto mě velmi zasály události posledního roku.

Byl květen a mě zazvonil telefon, na jeho druhém konci byla sociální pracovnice a chtěla vědět, zda bych nechtěla do péče svou neteř umístěnou od narození v kojeneckém ústavu. V té době už jí byly téměř dva roky. Proč volali až teď? Tím, že jsem byla adoptovaná, jsem měla jiné jméno a celkově se oficiálně vazby na biologickou rodinu zpřetrhaly. Proto trvalo delší dobu, než mě sociální pracovnice na popud mé biologické sestry nalezly.

Mé pocity?  Úzkost, strach a beznaděj. Bála jsem se, jak bude reagovat můj manžel. Přece jen už máme tři děti. Jak to říci dětem? Jak asi budou reagovat? Ale pak jsem si vzpomněla na svůj příběh, na to, jak si mě rodiče vzali z ústavu a jak moc jsem jim za to vděčná. Proto jsem hned druhý den vše řekla manželovi i dětem. Všichni mě překvapili tím, jak hned nadšeně souhlasili s tím, že tam maličkou přece určitě nenecháme!