Fibromyalgie znamená hlavně každodenní bolest, která se nepředvídatelně a v různé intenzitě stěhuje do různých částí těla, pocit únavy, ze které se snažíte vyspat a různé další obtíže, například se spánkem, s mluvou, s koordinací těla. Co všechno čeká člověka při podezření až po potvrzení tohoto onemocnění?

Co je fibromyalgie?

Fibromyalgie je onemocnění způsobené neurologickou nerovnováhou v centrálním nervovém systému. Mezi hlavní  a prvotní projevy tohoto onemocnění patří chronická bolest, která mění intenzitu i místo bolestivosti.

Bolest doprovází únava, ze které je obtížné se vyspat, odpočinek nepomáhá. Únava je tak intenzivní, že připomíná vyčerpání těla i mysli, zároveň je však pro nemocné obtížné dosáhnout dobrého spánku, při kterém by si odpočinuli.

K chronické bolesti se poté přidávají i příznaky připomínající neurologická onemocnění, například roztroušenou sklerózu nebo následky mozkových příhod, včetně paralýzy nějaké části těla, potíže se zrakem, s mluvou a myšlením.

Co při fibromyalgii doprovází bolest?

 „Těšila jsem se na porod, epidurál jsem nechtěla, protože jsem si chtěla porod 'užít' se vším všudy. A nelituju tady toho přístupu, lepší, než se stresovat. A jinak já měla porodnici půl hodiny od baráku a prvních 12 hodin jsem strávila doma. Jela jsem, až když kontrakce byly +- kolem pěti minut. Dřív to stejně nemá smysl, pokud pojedeš, když budou kontrakce delší, je možnost, že tě stejně ještě pošlou domů,“ popisuje své zkušenosti s prvním porodem jedna z maminek.

Která budoucí maminka se netěší, až si konečně potěžká své miminko v náručí. Porodu se sice trochu obává, ale zároveň se ho už nemůže dočkat. A co si budeme povídat. Není to jen kvůli tomu, že se těší na miminko, ale ke konci těhotenství už bříško docela překáží, žena se sotva valí, nemůže si zavázat ani tkaničky, otékají jí nohy a zkrátka už se ani trochu necítí jako krásná budoucí maminka.

Spolu s porodem ale vyvstává také jedna otázka. Jak poznám, že už mám jet do porodnice? Zejména pro prvorodičky je tato otázka dost zásadní a my se pokusíme vám na ní odpovědět.

„Komplikace jsem si nepřipouštěla, byla jsem do poslední chvíle celkem aktivní a tak to bylo taky po příjezdu do porodnice velmi rychlé. Jasně, že to bolelo, zase tak nějak jinak, než to člověk zná. Zároveň víte, že ven to musí a zároveň se těšíte, až to bude za vámi a pak je vám to všechno úplně jedno. Já měla jeden problém, který mi přišel blbý: dostala jsem klystýr, měla čekat asi 10 minut, do toho po dvou minutách stahy - jak to udržet?

Taky jsem nevěděla, jak to poznám, jestli budu venku, praskne mi voda - lidi si budou myslet, že jsem počůraná. Nakonec jsem byla na kontrole, doktorka mě odloupla, dojela jsem k mamce (5 min autem od fakultky, tak jsem už třetí den sídlila tam) a po hodině něco začalo a protože to bylo stále a stále a byla jsem 40+3, tak mě poslíčci ani nenapadly. Nemá cenu se hnát hned rodit. Doma je doma - vana, gauč, pořád dokola, pak už to bylo po 3 minutách a jela jsem.“ 

Poslouchejte své tělo

"Mám doma předškoláka. Chodí do školky, od malička navštěvujeme různé kroužky, kamarády, jsme docela akční. Doma často kreativně tvoříme, mluvíme, čteme, kreslíme. Socializujeme se často. Ve školce má malý kamarády, rozumí si se všemi, konflikty nemá. Doma mi řekne vše, co je potřebné vědět v jeho věku - jméno, tvary, barvy, adresu atd. Komunikuje se známými lidmi zcela běžně a normálně. Jakmile je ve školce, tak mlčí, neřekne nic. Prý se stydí (jak říká sám). Dnes šel ze školky domů a cizí paní učitelka po něm chtěla, aby řekl na shledanou. Neřekl nic. Třikrát do něj ryla, ať to řekne a neřekl. Jakmile je na něj pak tvořen nátlak, tak zarytě mlčí. Proč se stydí? Máte někdo zkušenost?" Takto popisuje jedna z maminek svou zkušenost s malým stydlínem.

Dokud je vaše dítě doma, kde to zná a cítí se v bezpečí, je všechno v nejlepším pořádku. Jakmile ovšem vyjdete ze dveří, promění se v někoho úplně jiného. Schovává se za vaše sukně, nepromluví a táhnete ho za sebou pomalu smykem. Trápí vás, že máte doma stydlína, ale nevíte, jak mu pomoci, abyste dětskou křehkou duši nějak nenalomili?

V cizím prostředí a mezi neznámými lidmi se většinou dítě leká náhle pozornosti, bojí se cizí tváře a neví, co si o daném člověku myslet. To, že není hned hovorný, ale nic neznamená, zkrátka se nejdřív potřebuje rozkoukat.

Sebejistota dětí se zvyšuje několik měsíců po prvním roce. I tak je ale stále ještě hodně nejisté. Musí si postupně vše vyzkoušet a okoukat. Nebojí se žádných nových věcí, ale lidé mu mohou vadit. Když dítě vidí někoho cizího, ihned běží k mámě nebo tátovi a stulí se mu do náruče. Neví, co může od tak velkého a cizího člověka čekat.

Stejný problém řešila i uživatelka podskocka: „Mám dvouletého syna, který se bojí ostatních dětí. On je spíše klidné dítě, takže ho vždycky vyděsí, když jiné děti vykřikují a perou se. Ale to by bylo v pohodě. Problém je spíš v tom, že mu děti berou hračky a on se neumí bránit. Vždycky jsme ho učili, že nemá nikomu nic brát, a když něco chce, tak má poprosit. Takže on to tak dělá, ale jiné děti ne. On je z toho smutný a raději se dětem vyhýbá. Současný stav je takový, že když se k němu přiblíží nějaké jiné dítě, tak on jen ztuhne a čeká, co mu udělá.“ 

Měli byste dítě nutit?

Jelikož jsme pětičlená rodina, kde se pračka vskutku nazestaví, měla jsem opravdu radost zkusit si něco nového 🙂

Když balíček dorazil, překvapila mě příjemná vůně, které byla plná krabice. Syn okamžitě danou krabici znárodnil, s ní i zelené pufované cosi a šel si vyrobit auto 😀 Já se rovnou pustila do praní nahromaděného prádla. Jako první mínus bych určitě vytkla, že víčko není ve formě odměrky. To mě docela zdržovalo...

Zkouškou tedy napoprvé prošlo použití na světlé prádlo. A žádná velká sláva se nekonala. Prádlo hezky vonělo, běžné fleky se vypraly, ale že by to nějak extra zářilo, to tedy ne. Navíc fleky od jídla na tričkách našeho skorotříleťáka zůstaly nehezky zaprané. Nu což, sluníčko si poradí. 

Dále přišlo na přetřes prádlo tmavé. Tady mám potíž, že tmavé je i po vyprání jakoby zatuchlé. Zda to dělají ty hromady manželových propocených triček z fitka, těžko říct. Nicméně tmavé kvůli tomu vždy peru na vyšší teplotu a s dvojitým mácháním, abych zápachu předcházela. Zkusila jsem tentokrát standardní postup jako u světlého - 40° bez přidaného máchání. Hm, nezadařilo se. Zatuchlina byla nepříjemná a propírala jsem narychlo znovu. Když jsem další várku tmavého vyprala podle zajetého postupu, bylo vše v pořádku. I manžel si pochvaloval, jak prádlo hezky voní 🙂

Potom přišla zkouška nejvyšší - plenky!

Naše nejmladší princezna je na látkovkách, převážně na čtvercích. Zde jsem se bála nejvíc, ani ne tak o fleky, ale hlavně na reakci pokožky. Tady gel příjemně překvapil. S fleky si samozřejmě neporadil, s tím jsem už tak nějak počítala (to nedává ani náš Ecover Zero, který na plenky používám běžně - opět pomohlo sluníčko), ale hlavně!!! - Žádná reakce prdelky 🙂 O to mi šlo nejvíc.

Když jsem viděla nabídku na testování Igracka, přihlásila jsem se, protože mám moc ráda retro hračky naší generace. Po pár dnech prišel mail, že nás vybrali. Byla jsem nadšená a během testování hraček moje nadšení ještě více nabíralo na obrátkách.

Igráček se vyrábí od roku 1976 s cílem přiblížit dětem svět kolem nás a ukázat jim, jak fungují jednotlivé profese. A jak se měnil v průběhu let profesní svět, měnil se a vyvíjel i Igráček. Dnes kromě klasické figurky s několika doplňky se vyrábějí autíčka MultiGo, nákladní i osobní, Igráčci pracují ve svých stanicích, např. na policejní nebo poštovní apod. Díky tomu si dítě může vytvořit své vlastní město.

Naše testovací sada obsahovala od všeho něco. Z velkých nákladních aut to bylo:

MULTIGO BUILD cisterna s řidičem

MULTIGO FIRE cisterna s hasičem

K tomu vyměnitelnou korbu cisterny s mlékem a přívěs.

Podle starého čínského učení feng shui je ložnice jednou z nejdůležitějších místností v domě. Aby taky ne, když v ní trávíme zhruba jednu třetinu dne a má sloužit k tomu, abychom načerpali energii na zbytek dne, odpočinuli si, milovali se. Pokud chcete čas strávený v ložnici ještě víc zkvalitnit, zkuste následující tipy.

Postel – základ všeho

Protože ložnice má sloužit primárně odpočinku a relaxaci, je jejím klíčovým prvkem postel a její pohodlí. Doporučuje se taková, která nám dodá pocit bezpečí – tedy co nejstabilnější, masivní, ideálně dřevěná. Ideální umístění postele je úhlopříčně ke dveřím. Tímto postavením získáme přehled o tom, kdo do místnosti vstupuje a nebude v nás vzbuzovat neklid pramenící z toho, že na dveře nevidíme. Ze stejného důvodu by také neměla být umístěna přímo pod oknem.

Zpřístupněte svou postel z obou stran. Umístění jedné její strany ke zdi způsobuje nerovnováhu. Pokud trváte na použití nočních stolků, měly by být stejné a umístěné hned vedle postele, v úrovni hlavy. Vytvoříte tak symetrický prostor, který podporuje proudění čchi. Plynulý tok energie naopak narušíte, pokud využíváte postel s úložným prostorem. Znemožňujete tím posteli "dýchat".  

Nad čelo postele, které má být přiraženo ke zdi, neumisťujte žádné poličky (a už vůbec ne s těžkými předměty), a pokud je to jen trochu možné, vyhněte se i obrazům. Pro ty naopak můžete udělat místo po obvodu místnosti. Rozhodně by se nemělo jednat o umění, které působí rušivě, smutně nebo depresivně. Do ložnice patří přírodní zemité barvy - odstíny béžové, světle hnědé, pískové apod. Tyto barvy pak nádherně vyniknou v tzv. měkkém osvětlení - tlumená teplá světla, která prostor dokáží ještě více zútulnit. A protože ložnice neslouží jen ke spánku, nebojte se také občas zapálit svíčky!

A co další nábytek?

Každá milující maminka se o své děti stará, jak nejlépe umí. K tomu samozřejmě patří i patřičná péče a hygiena. Někdy ovšem více než kdy jindy platí, že „méně, je někdy více.“ A právě sem patří i čištění uší u dětí. Jak je nejlepší čistit dětská ouška? Budete se divit, ale nijak.

Ušní maz je důležitý

I když se to nezdá, má ušní maz velmi důležitou funkci. Chrání vnitřek ucha a zvukovod. Je tvořen výměšky mazových žlázek, šupinky kůže i prachem. Tato pro nás nelibá směs se pomalu posouvá např. žvýkáním ven z vnitřní části ucha. Vevnitř proto ucho nikdy nečistěte, stejně tak to vidí i uživatelka kristi: „Uši se samy o sobě čistí samy, není třeba je nějak zbytečně namáhat.“

Na vatové tyčinky zapomeňte

Vatové tyčinky máme doma asi všichni. A většinou právě na odstraňování nečistot z uší. Ovšem vatové tyčinky určitě nejsou vhodné, a pokud už je chcete používat, volte ty s širším zakončením, které se nemohou dostat hlouběji do ucha. Vždy čistěte u miminek i větších dětí jen vnější oblast a vchod do zvukovodu. Když byste se snažili čistit vatovou tyčinkou maz z ucha vyšťouráním zevnitř, můžete udělat pravý opak a zatlačit ho ještě dál. Tím můžete dítku zadělat jen na potíže, protože se může vytvořit mazová zátka, která bývá příčinou zalehnutí ucha, bolesti i zhoršení sluchu. Mazovou zátku musí odstranit jedině lékař. A samozřejmě je tu i riziko poškození ucha, protože malé děti nevydrží příliš dlouho v klidu.

"Mladší měla několikrát zánět uší a hodně se jí uši špiní, tak chodíme 2x do roka na ORL čistit. Doktor vždycky říká, že čistit jen to, co je vidět, tyčinky vůbec do uší nestrkat. Prý nejlepším nástrojem na čištění uší je prst majitele ucha," píše jedna z uživatelek Modrého koníka.