15.5.2018
V noci jsem se měla zkoušet otáčet na bok..no to se snadno řekne..zkusila jsem to jednou a raději bych podepsala i nemožný..Jizva ta mě nebolela vůbec..,ale něco vevnitř tak to byla teda síla!! :/ Ráno asi kolem 5 hodiny jsem si nechala píchnout injekci na bolest,prý je to silný opiát-no popravdě spíš mi to oblblo hlavu než utlumilo bolest.. ještě před vizitou jsem šla se sestrou do sprchy,vyndala ze mě ten vývod a jdeme-myslela jsem že se nezvednu,že neudělám ani krok v předklonu jak stará důchodkyně jsem se jí držela za ruku a sláva jsme ve sprše omyla jsem se...otřela pomohla mi do košile a prý at zkouším chodit atd.. a až budu chtít na záchod mám na ní zazvonit ( v hlavě-poznám vůbec když se mi bude chtít čurat??!-doteď to šlo někam do pytlíku a co těď?? ..) Asi je to tady chce se mi čůrat,no přece nebudu zvonit na sestry..to dám sama.. bolestí bych brečela...ale zkusila jsem to a sláva došla jsem no ted dosed auuuu,(juhů umím čůrat!) a teď vstát...bože auuu...!! Došourávám se zpět do postele..Přijde sestra,abych se šla podívat jak se koupe,popřípadě koupat taky...Návštěva no potěš koště...Markéta..no tak si dojela pro holky k sestrám..něco kecáme bolí mě břicho jak čert!..další návštěva tetka a strýc z Polný... no mazec..vůbec jsem na nikoho neměla náladu,ale přece před nima nebudu jak lazar takže funguj... V rámci možností to šlo...! Večer jsem šla opět do sprchy sama! Dala jsem holky na noc na sesternu nechala si píchnout injekci na bolest...V noci mi holky nosily na kojení..

16.5.2018
Hned ráno mi holky přivelzy,sestry mi pomohly při vizitě a holkám odstranily pahýlky z pupíků, už jsem si je nechala u sebe,hodně mě štvalo,že byli na sesterně,chtěla jsem se o ně starat,ale zase jsem věděla,že když mám co dělat sama se sebou tak je blbost mít holky u sebe,s nima prostě musím fungovat na 100% to mě dost nakoplo a věděla jsem,že musím fungovat přes všechnu tu bolest!! Odpoledne zase nějaká ta návštěva... A večer jsem řekla sestrám,že už si je nechám i na noc.. na bolest jsem už nic nechtěla..nejak mi přišlo,že mi ty injekce stejně nepomáhají...

17.5.2018
Vizitu jsme zmákly! Mám moc šikovný děti,vůbec mi nebrečí..! Dopoledne jsme šly ještě na vyšetření kyčlí,které se též obešlo bez řevu.. 🙂 v noci mě Stázka stála asi 4 plenky! :D 2x kojení až se z toho poblinkala jak to do sebe hrnula...Barunka jen 2 plenky a kojení taky 2x a jako ségra taky se musela poblinkat... Byl tu primář Dr. Antonín a prý jestli mám mléko a jak se cítím- Mám a cítím se fajn..“Jste zdravá můžem propustit!“ :D :D Pak jsem si trošku zacvičila s rehabilitační...A návštěva moje gynekoložka Dr. Švarcová- jsem moc ráda že jí vidím! Mile mě překvapila! ♥

18.5.2018

Ráno dloouho čekáme na vizitu,prý toho tady mají moc..,já už mám vyzitu za sebou jsem ok! Jen mi udělají ještě ultrazvuk a můžu frčet domů tak uvidíme co dětský Dr.
Dr. Vašíček (dětský) Bára trošku zloutne,tak má být u okna a chytat denní světlo,obe přibraly uplně super a pouští nás domů!!! Jupíí...Loučíme se s nemocnicí a jedéééém....

10.Května 2018
Jsem na doporučení mojí gynekoložky Dr. Švarcové a zástupce primáře(gynekologickoporodnické oddělení nem.HB) p. Lajtmana nastoupila na preventivní hospitalizaci do nemocnice.
Při nástupu mě vyšetřoval Dr. Pauk- katastrofa!!!- Jelikož čekám dvojvaječná dvojčata (38+2tt) a jsem dole úplně zavřená,tak jsem se šla dohodnout co se mnou??-Jestli vyvolávat nebo císař nebo co??!
Pauk: Jako co tady vůbec dělám?- že vyvolání i císař jsou úplně zbytečné,že to je nesmysl a že ještě nemám po termínu..že tu budu 14 dní ležet jen tak...
Já: v tom případě jsem mu řekla ať mě nehospitalizují,že můžu být doma!
(No to se mu taky nějak nelíbilo)
Ráno jsem měla a vyšší tlak 150/100
Pauk: No nic uděláme ultrazvuk -u kterého neřekl ani slovo takže jsem vůbec nic nevěděla..
Já: že jdu teda domů,když tu semnou nebudou nic dělat..
Pauk: Ten tlak je hraniční,budou mě hospitalizovat!
Ještě požádal sestru o přeměření tlaku 160/100

Za mě doktor úplně k ničemu- Šla jsem se jen domluvit co teda se mnou -absolutní neochota, nezájem,když jsem mu říkala,že tam jsou teda dvě a jsem takový týden těhotenství odpověď byla,že je úplně jedno jestli tam je 1 nebo 2 ,že se to teď už neřeší a hospitalizovalo se dřív teď už se to nedělá..
Nakonec jsem teda skončila hospitalizovaná na gynekologii.
Kde ke mně pořád lítají s tlakoměrem, berou mi krev,moč a natačejí monitory..

11.5.2018 Ráno přišel na vizitu doktor takový černoušek Dr. Rametse - moc neumí česky,takže bylo zbytečné se ho ptát,že když tu jen tak ležím,tak jestli můžu domů,podle mě tu ležím zbytečně!
Říkám si,počkám ještě na jiného doktora a uvidíme..

12.5.2018 Dr. Hůlková sympatická mladá doktorka- zažádala jsem si o vyšetření „jestli se něco dole neděje“ ochotně mě vzala na vyšetřovnu..vyšetřila,ale žádná změna (pořád úplně zavřená,čípek vysoko) :-/
Já: opět - že tu teda jenom ležím podle mě zbytečně,tak jestli můžu třeba domů?!
Hůlková: že ne,že dvojčata jsou automaticky rizikové těhotenství a že se to musí hlídat-navíc mám stále vyšší tlak (i po práškách na snížení) a mám otoky na nohou celkem velké.Porod i když jsem zavřená může být pak ráz na ráz,ale můžu jít do parku a pohybovat se v areálu nemocnice. Jen to musím říct-což bylo dobrý!! Jen mi teda neřekla jestli mě to nebudou vyvolávat,zatím to vypadá,že se bude čekat holky jsou totiž obě hlavama dolů,takže by porod mohl být přirozenou cestou.

13.5.2018
opět slouží Dr. Hůlková,říkám že mě už měsíc svědí kůže,ale testy vyšly negativně. Čekám až mně natočí monitory, vezmou krev(kvůli tomu svědění), změří tlak a vyrazím do parku.. Zítra ráno je prý velká vizita to chodí primář .Musím se s ním dohodnout jestli se mnou něco neudělá buď vyvolávání nebo císař. Tak uvidíme třeba se s ním bude dát mluvit....nebo se zbláznim!!!

14.5.2018
V noci jsem moc nespala( jako už asi 3 týdny).Ráno přišla sestra změřila mi tlak 160/110 dala mi prášek.. a pak přišel Dr. Rametse -tomu jsem všechno řekla,že chci být už na tři kusy nerozuměl,že mám oteklé nohy,že nespím,že mě svědí kůže,že jsem hotová!! Řekl uvidíme při velké vizitě!
Za hodinu mě zavolala sestra ať jdu na vyšetřovnu tam jsi mě prohmat primář-zespoda že jsem moc uzavřena a plod A-hlava naléhá.. tak mu říkám „už je země vyndejte nebo si jdu lehnout támhle na Rozkošskou na blázinec,já už to nedávám!“
Dr. Antonín (primář) :Já je teda z Vás vyndám,ale jedině císařem,spodem to nepůjde..
Já: Výborný,super,skvělý.. Beru!! Moc děkuju!! (Byla jsem neskutečně šťastná!!! Zároveň jsem měla trochu strach..přece jen moje první „kuchnutí“..prvně je uvidím jak asi budou vypadat budou to teda 2 holky? :O hlavou se mi mihlo plno otázek??! )
Primář: Dobře tak ještě dnes,už nejezte a nepijte! Uděláme vám ještě nějaké vyšetření a po obědě jdem nato! (opouštím vyšetřovnu)

Jdu na EKG,ještě monitor,krev...jdu na ARO..říkají mi jak to bude probíhat,co ta anestezie atd... dají mi ještě papíry o epidurální anestezii jak to probíhá atd..NEČTU!! jen podepisuju.. čím míň toho vim pro mě líp! 😀 S úžasnou sestrou berem tašky a jedu na “hekárnu“ tam mi dají do žíly nějákej oblbovák-chce se mi spát sedím a čekám až to do mě dokape..předávám doklady..fotim se (fotku jsem nikomu neukázala vypadám jak sjetá dobrým matrošem).. Dokapalo!

A jdeme nato...
Celá se svléknu,nějaká sestra mi zavede vývod, vylezu na takový vysoký „lehátko“bylo celkem úzký(hlavou mi blikne takhle mě povezou do márnice a co dělaj tlustý lidi,ty jim musí spadnout,se nato ani nevejdou) sestry mě přikrijou a jedem na sál..je 13.08 hod. Na sále je zima-děs! Na lehátku si sednu nahrbím se jako kočka aby mi mohly píchnout epidurál...(v hlavě-co když to píchne do míchy? Tvl..budu na vozíku nebo nebudu vůbec,co budu dělat..divnej pocit..) cítím jak mi dezinfikuje záda,je to studený a vůbec je tu zima! Sestra mi říká co ucítím...cítím píchnutí vjela do mě jehlou! Pomalu do mě pouští ten epidural,říká,že jí to tam nejde..ale pomalu do mě ten epidural tlačí.. říkám-že už mi je tepleji na levou nohu a že mi postupně mravenčí..Sestra odpoví že to píchla víc nalevo! Už to citím i na pravé noze..a už nohy necítím... Prý to přišlo nějak rychle-divný-určitě musím mít na něco alergii řekla.(papírově na nic alergická nejsem..) Sestry mi zvedly nohy na to „lehátko“ daly mi před obličej takovou zástěnu abych neviděla co se děje níž (škoda bych se ráda koukla jak mě řežou a vyndávají ty mimča ze mě...) na pravé ruce se mi měří pořád tlak každých 5 min,na levé mi davají zase nějakou kapačku..chce se mi spát (no přece nebudu spát když „rodim“,neprospim přece jejich porod..!! )koukám na hodiny po mé levici a sestra pořád něco říká..ani jí moc nevnímám,ale odpovídám...Cítím jak mi dezinfikují břicho cítím to velmi slabě..(jsem ráda,že mi dělá císaře zástupce primáře Lajtman..četla jsem na něj super recenze) Sestra mi říká jestli jsem cítila štípnutí,že mě Dr. Právě štíp do břicha „NE“ štípne mě do ruky jako pro srovnání..
Lajtman-můžem začít..(nic necítim,ale přemyšlim co tam asi dělá...) je 13.15 hod
Sestra už máte rozřízlé břicho.. „Ahá..no dobrý nic necítím..“ ostatní sestry už mají v rukách připravený nějaký papírový ručníky či čo..(už budou asi brzy na světě...poprvé je uvidím..hustý jaký budou fialový...bílý..vlasatý nebo ne??!) 13.19- slyším poprvé pláč první z nich.. Lajtman říká holka.. 13.20- další pláč..ozve se holka... (dvě holky tak přece ty doktoři měly pravdu...koukám do stran abych je viděla nesou je ke mně jsou vlasatý obě! Mají černý vlásky a jsou po těle bílý..asi od něčeho zevnitř...dají mi je na hruď koukám na ně jak jsou maličký..a stékají mi slzy (nechci brečet,jinak je neuvidím pořádně) pootevírají očka koukají na mě..hustý... ještě je mám chvilku na sobě,pak říkám sestrám ať už si je vezmou.. cítím jak mi ztěžkly nohy a vidím jak k nim sestra nese velký pytel na odpad...Lajtman do něj dává mojí placentu..tvl to je balík..!! Cítím na nohou odlehčení...(v hlavě-promítám si co asi s holkama dělaj..váží,myjou..atd..) mezitím mě zašívají... koukám na hodiny 14.00 Hotovo! Jedou semnou na chodbu.. čekáme asi minutku než mi přijede postel a je tady...Sestry se čílí,že už není v práci sanitář..přendávají mě samy (nabídla jsem jim pomoc,ale když nemůžu hýbat od pasu dolu,jsem jim k ničemu) přendaly mě a vezou mě na ARO... sáhnu si na břicho..a já zádné nemám.. tééda..pripadá mi jak kdybych sáhla někde do jámy.. každých 5 min se mi meří ten tlak.. a pořád do mě něco kape... na ARU mám strašnou ziminici úplně se celá třesu a lítá mi tlak neskutečně vysoko 160/140 a i výš to mi ta doktorka nechtěla ani říct..volá primáře ARA Dr. Longin neví co semnou..koždých 5 min. Mi dávají do žíly něco na snížení tlaku i do tý kapačky něco píchly.. pořád mě sledujou a měří mi tlak po 5 minutách i dřív když mi dá do žíly ten lék-tlak se sníží a během minuty zase vylítne nahoru.. (divnej pocit..oba na mě koukají jak na 7 div světa na jejich výrazu je vidět,ta bezmoc a snad i strach... říkám si-teď mi praskne srdce a je hotovo! Aspoň,že jsem ty holky viděla..a oni mě..to si ale stejně nebudou pamatovat...doufám,že se o ně postaraji..a řeknou jim jaká jsem byla..) takhle se to opakuje necelé 3 hodiny je 16.30 Dr. Volá ještě primáře z ARA aby se šel na mě kouknout něco jí říká ještě mi dají do žíly poslední dávku..ještě za mnou přiběhne nějaká Dr. a píchá mi přes ultrazvuk něco do břicha...dokapala kapačka a vezou mě na pokoj na šestinedělí. Přivezou mi holky už jsou vykoupané,čisté,nadherné a spí.. Je 21.00 - Dr.Lajtman se na mě příjde podívat,jak mi je a jak se cítím-(jsem jeho přístupem mile překvapena!!)
Na noc si je prý nechají sestry a budou mi je nosit na kojení... Každou mi za noc přinesly jen 1,to je prý normální jsou najedený ještě ze mě! Do půlnoci mi pořád dávaly kapačky..

 Když mi přišel email, že jsem byla vybrána k testování, byla jsem nesmírně vděčná. Alergie mě zrovna mele v celé své kráse, ale díky devčátku jež nosím pod srdcem nemohu a hlavně vlastně nechci sahat po chemických možnostech úlevy. Balíček jsem tedy vyhlížela velice netrpělivě a upínala k němu svoji víru v lepší zítřky. 

A je tady! Jde se testovat.

První co mě napadlo při pohledu na ně je fakt, že je poměrně objemný a tak mě těch lepších zítřků třeba čeká víc, než jsem vůbec doufala🙂 Navíc má i moc příjemný, jednoduchý vzhled, což moc cenním. 

První co vyčtu je fakt, že Stérimar  není pouze na alergickou rýmu, ale i na tu naši klasickou ,,rýmičku'' a to je skvělý. Strašně nerada totiž skladuju xy léků, jež po sléze projdou, protože nemají takové využití. Stérimar ale díky manganu není jen obyčejným nosním sprejem, ale sprejem jež efektivně uleví od alergie.

Další fakt jež cenním je ten, že je vhodný pro kojence, děti i dospělé. Od každého se totiž u nás kus najde a tak se znovu vyhýbáme hromadění a další investici peněz. A to se mámě na rodičáku hodí, ne že ne🙂

K samotnému testování: Ihned po prostudování infa jsem přešla k samotnému užití. Asi jediný vroubek co jsem našla je ten, že aplikátor se trošku hůř stlačuje. A tak jsem chvilku zápasila, ovšem brzo jsem našla ten správný grif a nebyl problém. Co se týče úlevy pro me samotnou, ta je nedocenitelná. Prakticky hned po prvním vstříknutí jsem pocítila úlevu v podobně toho, že se mohu nadechnout nosem, což bylo teď v sezóně nemyslitelné. Po pár dnech užití jsem dokonce přestala mluvit jako šmoula a moje děti můj výhružný tón začaly brát vážně 🙂 

Jak to všechno začalo: V těhotenství jsem na sobě začala pozorovat určité změny. Měla jsem citlivější kůži, začaly mi rychle růst nehty, ale hlavně mi začaly vadit různé přípravky, prací gely a dokonce i potraviny. Podotýkám, že nikdy předtím jsem neměla alergii.

Po porodu se k tomu přidala i lehká alergie na pyly. Prvně jsem tomu nevěnovala pozornost. Nebyla jsem si jistá, zda jde opravdu o alergickou rýmu. S prckem chodíme ven pokud možno dvakrát denně a nejčastěji do parku. Pro mě bylo vždy nejpěknější období jaro, když vše začalo kvést. Nejprve jsem na sobě začala pozorovat nepříjemné lechtání v krku. Na večer to bylo horší, to už jsem se škrábala jazykem na patře. Zprvu jsem si myslela, že jde o alergickou reakci na nějakou potravinu a marně přemýšlela, co jsem ten den jedla. Po pár dnech se k tomu přidala rýma. Kdykoliv jsem se předklonila, teklo mi z nosu, ale rozhodně jsem si nepřipadala nemocná.

Když se to po další procházce opakovalo, došlo mi, že je to alergie na pyl. CO TEĎ? Nejsem fandou klasických nosních kapek ani šetrnějších emulzí. Navíc, člověk si na ně časem může vypěstovat závislost. Párkrát jsem vyzkoušela na klasickou rýmu mořskou vodu jiné značky a musím říct, že to bylo docela fajn.

Testování Stérimaru tady na modrém koníku přišlo jako na zavolanou. Takže jsem byla mile překvapena, když jsem ráno sedla k PC, přihlásila se a našla zprávu, že jsem byla vybrána k testování.

Jde přesně o Stérimar obohacený manganem. První aplikace se mi moc nepovedla, po zmáčknutí aplikátoru jsem měla kapky všude jinde, jen ne v nose.  Řekla jsem si, že určitě něco dělám špatně. Zkusila jsem tedy aplikátor sundat a znovu nasadit. Při dalším použití bylo vše v pořádku. Nejspíš jsem ho povytáhla i s plastovou krytkou.

Následující dny od prvního použití se malinko ochladilo a já tak měla klid. Další zatěžkávací zkouška ovšem nastala, když začali sekat trávu kolem domu. Nebylo před nima úniku a co čert nechtěl, čerstvě posekáno bylo i v mém oblíbeném parku. I tak jsem si řekla, že se procházky jen tak nevzdám. Mám přece Stérimar. Brala jsem to jako výzvu.

Tento napínavý příběh plný laskavého humoru a živé detailní ilustrace renomovaného dánského autora a ilustrátora Jakoba Martina Strida okamžitě upoutají pozornost všech dětí i dospělých. Není proto divu, že nevšední kniha o neuvěřitelném dobrodružství dvou přátel – kocourka Macíka a slona Sebastiána – vyšla již v osmnácti jazycích a stala se předlohou animovaného filmu, který 31. 5. 2018 zamíří do českých kin. Vydejte se na cestu za velkým dobrodružstvím a poznejte sílu opravdového přátelství!

Ale začneme pěkně popořádku. Sluníčkov je idylické přímořské městečko, ve kterém bydlí dva nerozluční kamarádi – kocourek Macík a slon Sebastián. Nejraději ze všeho sedí ti dva u moře a chytají ryby. Prostě pohoda. Jenže ve Sluníčkově není všechno, jak se říká, zalité sluncem. Ztratil se totiž všemi obyvateli oblíbený starosta města Bart (tedy Jeremiáš Bartoloměj Severýn Olsen) a na jeho místo usedl neustále rozzlobený místostarosta Hvizd.

Jak si tak Macík a Sebastián sedí na břehu moře a chytají ryby, najednou vyloví lahev a v ní najdou tajemný vzkaz. Neuvěřitelné je, že je určený přímo pro ně dva! Jsou tam totiž napsaná jejich jména. Dopis je od ztraceného starosty Barta, který jim posílá semínko a vysvětluje, že po jeho zasazení všechno pochopí. Několik údajů v dopise je však rozmazaných, a tak jediné, co kamarádům zbývá, je zkusit něco z onoho semínka vypěstovat. Čekání si krátí štracháním na půdě, kde objeví tajemnou námořnickou truhlu Sebastiánova dědečka, který se plavil po dalekých mořích. Tam bylo věcí! Kompas, dalekohled, mapa Tajemného ostrova a spousta dalších nezbytností.

Vydejte se s námi za největším dobrodružstvím tohoto roku! Neuvěřitelný příběh O obrovské hrušce uvidíte od 31. 5. 2018 v českých kinech.

Přes noc se semínko zbláznilo, vyrostla z něj rostlinka a do rána byla na zahradě obří hruška. Tak veliká, že se stala předmětem zkoumání Atomového institutu. Místostarostovi Hvizdovi ale hrozně vadila, a tak nařídil Sebastiánovi a Macíkovi, aby ji odstranili, jinak oba vykáže z města. Kocourek a slon se rozhodli hrušku vydlabat, aby byla lehčí. Udělali do ní okénka a těmi se propracovali dovnitř. Když už šlo s hruškou pohnout, naložili ji na podvozek s kolečky, že ji popovezou… Jenže podvozek se poněkud rozjel. Co rozjel, splašil! A stal se neřiditelným. Hruška na něm dojela až do přístavu a tam šplouch – a už se houpala na moři. Z hrušky se stala loď!

Události dostávají rychlý spád – z přátel Macíka a Sebastiána se jako mávnutím kouzelného proutku stávají námořníci – vyplouvají na dobrodružnou cestu za Tajemným ostrovem a záchranou Barta. Po překonání mnoha nebezpečných nástrah objeví něco, co obyvatelům Sluníčkova přinese jen samou radost. Ale to předbíháme – mezitím se můžete těšit na setkání s obávaným kapitánem Semtamzubem a jeho posádkou strašlivých pirátů či s Hrozitánským mořským drakem nebo na odvážnou plavbu Černočerným mořem. Vyplujte s Macíkem a Sebastiánem za dobrodružstvím!

Tentokrát z trošku jiného soudku. Jen tak, pro pobavení.

Blíží se léto, a s ním čas dovolených v zahraničí. My, co máme děti, s tím máme také spoustu zařizování a vyřizování a chystání...

Když chcete s vaším dítětem vyrazit do zahraničí, musíte mu vyřídit nějaký cestovní doklad. Např. občanský průkaz. Když máte děti čtyři, tak čtyři občanky.

První krok je najít rodné listy všech vašich dětí. S chutí do toho! Otevřete skříň se všemi důležitými papíry, a hledáte... Po chvíli zjistíte, že nemáte všechny rodné listy pohromadě, ale každý založený v jiné složce, podle toho, k čemu byl naposledy použit. Máte chuť dát si pár facek. Vysypete celou skříň a zapojujete do pátrání celou rodinu. Probrány všechny papíry, fotky, manželův historický očkovák atd., děti jsou ve svém živlu, tolik pokladů na jednom místě ještě neviděly... Vám však do smíchu moc není. Chvílemi už se smiřujete s tím, že možná budete muset ještě i na matriku, protože jeden r. l. je prostě k nenalezení... Ale nakonec se přecejenom najde. Sláva.

Teď už jen uklidit ten bordel, nachystat a sbalit celou rodinu, přemístit se do auta a jede se do města. Než to všechno uděláte,  zjistíte, že už vyrážíte totálně pozdě...

Je středa, a vy za deset minut pět vcházíte do dveří městského úřadu. Je vám naprosto jasné, že v tento čas už nebudete příliš vítáni, a tak tam vejde nejprve manžel sám. Ptá se, zda bude možné ještě teď vyřídit občanku. Jedna z úřednic, ještě stále s úsměvem, odpovídá, že to nebude vůbec žádný problém. Hurá, vcházíte do místnosti i vy, s celým zbytkem rodiny, a hned ve dveřích upřesňujete, že nepotřebujete jednu občanku, ale čtyři, pro všechny děti. Úřednice jásají radostí.

"Proč bych si měla vyšetřovat prsa pravidelně? Vždyť vidím, že tam nemám žádnou bulku. A vůbec, na co mám potom lékaře?" Pomyslí si nejedna z nás, když přijde řeč na samovyšetření prsů. Každodenní harmonogram máme natolik nabitý povinnostmi, že nám přijde přímo nemožné, zařadit do něj jakýkoliv další úkol. Na zdravém poprsí by nám přitom mělo záležet víc než na dokonalé manikúře či hladkých, oholených nohách.

Rakovina prsu je v žebříčku onkologických onemocnění na třetím místě. Nejedna pacientka, které tato nemoc obrátila život naruby, by si přála vrátit čas a obětovat pár minut prevenci. Zabránit bulce v prsu není v našich silách, ale čím dříve ji odhalíme, tím větší jsou naše šance na vítězství v boji s touto zákeřnou nemocí.

Kdy začít se samovyšetřením prsou?

Po dovršení 18 let bychom měly tento rituál provádět každý třetí měsíc. Po 30 už každý měsíc, protože s věkem je riziko rakoviny vyšší. Ideální čas na samovyšetření prsů je 3. až 4. den po skončení menstruace, kdy jsou prsa bez hormonálních vlivů a snadněji se tak vyšetřují. U žen v období přechodu se doporučuje prohmatat si prsy jednou měsíčně, a to první den v měsíci.

Jak si správně vyšetřit prsa?

Prsy si nestačí jen trochu prohmatat rukama či prohlédnout v zrcadle, vždy je třeba dbát na správnou techniku. Každý prs si přitom vyšetřujte od vnitřní strany třemi prostředními prsty ruky, nejen jejich konečky, a to krouživými pohyby ve směru hodinových ručiček. Je důležité postupovat zvenku prsu směrem k bradavce a nevynechat ani partie pod a nad klíční kostí či podpaží.

V každé rodině jednou nastane situace, kdy rodiče musí dítě nechat doma samotné. Tento den D(ůvěry) by měl nastat tehdy, až na to dítě bude připravené. Jak to zjistit? S tím vám pomůže psycholožka Mgr. Juliana Ambrová.

Kdy je vhodný čas nechat dítě doma o samotě? V jakém věku?

Je těžké přesně říci, v kterém věku už může rodič nechat dítě doma samotné, na to neexistuje přesné pravidlo. Obecně se za jakousi hranici pokládá 10. rok života dítěte, ale můžeme to rozšířit na období mezi 9. - 12. rokem. U mladších dětí se předpokládá, že nejsou dostatečné zralé a nemají dostatek zkušeností, aby dokázaly správně vyhodnotit kritickou situaci a podle toho se zachovat. Samozřejmě, existují i výjimky, ale nedá se na to stoprocentně spolehnout. Ten správný věk by ale měli vyhodnotit rodiče, kteří nejlépe znají své dítě a vědí, co dokáže zvládnout a co ne.

Dítě, které necháváte doma samotné, by mělo v první řadě zvládat samoobslužné aktivity jako samostatné jedení nebo návštěva WC. Mělo by už umět telefonovat a znát nazpaměť důležitá telefonní čísla nebo používat některé spotřebiče. Rodiče by měli nechat dítě samotné jen tehdy, když jsou si jisti, že se dokáže na chvíli o sebe postarat. Jinak jejich ratolest vycítí nejistotu a bude se samotě bát.

Pokaždé by však měli být rodiče opatrní a nezapomínat i na zákony. Podle zákona by nemělo doma bez dozoru zůstávat žádné nezletilé dítě - a to ani na hodinku. Při nahlášení na policii nebo sociálce by mohli mít nepříjemnosti.

Zajímavé. To jistě mnoho rodičů nevědělo. Dal by se klasifikovat i čas? Jak dlouho může zůstat dítě doma v tom kterém věku? Např. V 9 letech hodinku, v 10 letech 2 hodiny atd.?