Autor v knize poukazuje na smutný fakt, že ve většině případů, kdy se děti dostanou na okraj společnosti, nesou velký díl viny rodiče. Nedostatek lásky, naslouchání, porozumění a důslednosti. Zároveň ukazuje, jak správně vytvořit v rodině zázemí pro zdravý rozvoj a dozrávání mladých lidí.

Poslední strany knihy tvoří shrnutí ve formě přehledu rad pro rodiče, z nichž je tato citace:

„Buďte v první linii. Buďte bojovníky za lásku, něžnými rodiči, chápavými a neústupnými. ...Věnujte péči svému chování doma – děti si vás berou za vzor. ...Každé dítě je jedinečné, mějte ho rádi pro jeho odlišnost. ...Pro děti si vždy najděte čas, aby se na vás mohly kdykoli obrátit a nemusely se bát, že vás vyruší. ...Důvěřujte svým mladým. Tak k vám budou mít důvěru i oni a osvojí si smysl pro povinnost. ...Nebojte se dítě potrestat, ale měli byste vědět, že přijme jen spravedlivý trest. Postih nikdy nesmí dítě ponížit. ...Neduste děti mateřskou láskou. Pomozte jim v rozletu. ...Snažte se aby děti nenechávaly ladem svou inteligenci, aby nepromarnily roky nejvhodnější pro učení. Vypěstujte v nich smysl pro dobře vykonanou práci.“

Guy Gilbert je francouzský kněz, který se věnuje práci s problémovou mládeží. Z rozpadlého statku vybudoval centrum pro mladé. Zde spolu s ním pracují, starají se o zvířata a hlavně rozvíjejí sama sebe, aby se pak mohli vrátit do běžného života.

„Jsou to lidé, kteří nemají žádné vzdělání, často ani nechodí do školy, páchají nejrůznější kriminální činnost a nikdy nepocítili rodičovskou lásku.“ (citace z knihy Kněz v kožené bundě, na motorce a mezi výtržníky. JIRSA, Lukáš.)

Mám sice vystudovanou vysokou školu, mám titul, ale jak správně vychovat děti se nikde nevyučuje. Proč? Nemyslím si, že jsme od přírody vybaveni schopností dobře vychovávat a rozvíjet své děti. Navíc ne všichni mají to štěstí, že vyrostli v harmonické rodině a ne vždy je také moudré, brát si při výchově příklad z vlastních rodičů.

Od narození dcery mi vrtalo hlavou, jestli existuje nějaký princip, kterým se lze při výchově řídit, aby rodič neudělal nějakou zásadní chybu, jejíž následky si pak dítě nese celý život. Odpovědí je tato kniha.

Jednoduchost a dokonalost principu pěti jazyků lásky vás uchvátí. Podle autorů je totiž nejdůležitější, aby se děti cítily milované. Pokud totiž budete udržovat jejich „nádrž lásky“ plnou, poskytnete jim nejlepší podmínky pro růst a zrání. To platí pro děti v jakémkoli věku. Kniha se věnuje také partnerským vztahům, problematice rozvodů, neúplných rodin a podobně.

Nelekejte se prosím, když se mezi řádky občas objeví slovo Bůh. Gary Chapman je pastor a mezinárodně uznávaný odborník na vztahy. Nemějte předsudky a knihu dočtěte, určitě nebudete litovat.

Gary Chapman napsal také knihu Pět jazyků lásky, která je věnována manželství. Autor léta působí jako manželský poradce a v knize mimo jiné popisuje příběhy párů, se kterými se poznal a v jejichž vztazích mnohdy pět jazyků lásky dokázalo zázraky.

Deník o Rujáně – 2018

Už od 28. dubna jsem na ostrově Rujána. Co tady dělám a jak jsem se tu ocitla?

Pro nic netušící, ale těch bude myslím menšina, je Rujána největší ostrov na severu Německa, nacházející se v Baltském moří.

Zkusím popsat vše pěkně popořádku. Kdysi v roce 200…, v jakém, že to bylo roce?... Dnes mi to připadá už skoro jako v minulém životě… i když tomu ještě 15 let, myslím, není, jsem se seznámila se svým partnerem Michalem. V tu dobu jsem ještě netušila, co vše nás spolu čeká.

On v tu dobu nutně potřeboval přeložit jeden text. Pak následoval další a ten byl o Hiddensee. To je ostrov sousedící s Rujánou ze západu a chrání Rujánu před těmi nejsilnějšími větry. Hiddensee nás zaměstnalo na dlouhé dlouhé dny a Michal mi začal vyprávět o svých cestách do těchto krajů. A tak jsme se za pár roků vydali do tohoto kraje spolu. Strávili jsme tehdy na Rujáně cirka 10 dní, každý velký batoh na zádech s jídlem, nejnutnějším oblečením, karimatkami, plachtou a 100 eury v kapse. Tehdy jsme dojeli vláčkem do Ostseebad Binz a během těch 10 dnů jsme prošli severní část ostrova, podívali se i na Hiddensee a došli střední části ostrova zase zpátky do Binz na vlak. Po návratu nás zase spolkly povinnosti a starosti, ale myšlenka na tento kraj nás nikdy zcela neopustila.

Pár roků na to se nám narodily naše dvě děti a myšlenka tu stále byla. A tak jsme se na Rujánu loni, v roce 2017, podívali už i s dětmi. Tentokrát jsme si ale vypůjčili od kamaráda dodávku se „spací“ úpravou a naše „pojízdná ložnice“ drandila po ostrově křížem krážem. Jedno z míst, které jsme navštívili, byla také Kap Arkona kde kdysi stávala velká slovanská svatyně, které Němci říkají Jaromarsburg. Dnes jsou patrné už jen zbytky valů, které svatyni chránily, zbytek odnesla postupně voda hlavně během posledních zhruba 70 let… U Kap Arkony je vesnička Putgarten (nebo-li Podehrady – Podhradí). Je tam dnes dvůr, kde je velká spousta krámků pro turisty. Mě tam ale okouzlil krámek, ve kterém se přímo na místě šilo originální oblečení. Koukala jsem, co mi oči stačili, hlavně na to jak obratně pracovala paní u overlocku a šicího stroje. A pak paní na mě promluvila česky! Já naprosto překvapená se dala s paní do řeči a zjistila jsem, že mě moje čeština prozradila ještě před tím, než jsem vstoupila do krámku. Hulákala jsem totiž na děti, aby mi daly chvilku času podívat se dovnitř a že se můžou zatím vyfotit např. s krávou (na dvoře stálo několik plastových velkých krav různě pomalovaných). Slovo dalo slovo a zjistila jsem, že paní se přestěhovala na Rujánu kvůli svým dětem, které, stejně jako ty naše, trápily neustále respirační problémy. Pár dní na to jsme se vrátili domu. Po návratu byla naše myšlenka stále silnější a to i díky tomu, že partnerovi zrušili v jeho firmě pracovní pozici a najednou jsme dostali příležitost něco v životě změnit. K naší původní myšlence se, jak už jsem zmínila, přidali zdravotní problémy dětí, partnerovo astma, naše společné přání dopřát dětem možnost se naučit nový jazyk v prostředí, kde se tím jazykem mluví a také moje touha zažít něco nového a alespoň pár roků strávit ještě někde v zahraničí. Pro vysvětlení, jsem jedna z těch lidí, které se zděsí, když zjistí, že by od teď, a už na pořád, mělo být vše pořád stejné a neměnné. A vzhledem k tomu, že ze všech cizích jazyků mluvím nejlépe německy, byla pro nás volba jasná.

"Měla jsem ambulantní porod takže jsem porodila v 19:30 a ve 2:05 nás s malou propustili. Těšila jsem se domů, byla jsem hrozně vyčerpaná a vidina postele pro mě byla jako fatamorgana. Jaké však bylo moje rozčarování, když jsem malou položila do postýlky, lehla si do postele, zavřela oči a uslyšela křik. Už nikdy se pořádně nevyspím, pomyslela jsem si. A měla jsem pravdu. Všichni mě uklidňovali, že se to časem zlepší, že větší děti už zvládnou prospat většinu noci a tak dále. Nic z toho pro moji Sophi ale neplatí a to už má 21 měsíců. Stejně se budí (když má dobrou noc) po 2 hodinách, když není ve své kůži, tak i častěji."

Nebojte se a nenechte se odradit, možná zrovna vy budete patřit mezi ty šťastné, jejichž miminko bude spokojeně spinkat celou noc. Pokud mezi ně nepatříte, vězte že v tom nejste samy. Antropologové se shodují, že kvůli nízkému obsahu tuku v mateřském mléce a malému obsahu žaludku novorozence je "lidské plemeno" k častému nočnímu kojení předurčené. 

Noční kojení je důležité pro tvorbu mléka

Během nočního kojení se uvolňuje hormon prolaktin, který stimuluje tvorbu mateřského mléka a jeho množství. Kojení v noci vám tedy zajistí, že budete mít dostatek mlíčka pro vaše miminko i během dne. Některé maminky nemají tak velký obsah mléka a noční kojení je důležité k pokrytí potřeb děťátka. 

Jak často kojit?

U novorozence do zhruba jeho tří měsíců je běžná doporučovaná doba kojení po 2-3 hodinách během dne i noci. Někteří pediatři však doporučují v noci tento interval prodloužit (pokud dítě nevyžaduje jinak), aby se miminko naučilo rozeznávat mezi dnem a nocím. U dětí od 4. měsíce by měly potom stačit 2 kojení za noc, starší děti potom můžou prospat klidně celou noc. Toto však může být narušeno růstovým spurtem, který se nejčastěji objevuje ve 3. a 6 měsíci života, případně kolikami či růstem zoubků.

Máááááááámi, já se nudím! Určitě to znáte, i když s velkou pravděpodobností vám vaše ratolesti ještě tuhle větu neumí říct, rozhodně vám její význam umí dát najevo. Nejlepší aktivitou pro děti je samozřejmě být venku, kde mohou objevovat stále nové a nové věci a to se nikdy neomrzí. Pojďme se ale podívat, jak zabavit děti v bytě. Maminky z koníka vám prozradí jejich tipy a triky.

Jenže většina z nás nemá chůvu, uklízečku, kuchařku, paní na žehlení apod. Všechno tohle musíme my, mámy, obstarat spolu s péčí o dítě. Takže ať už zrovna potřebujete zůstat doma, abyste připravily oběd nebo dodělaly domácí resty nebo venku leje jako z konve, připravila jsem pro vás tipy od našich maminek koníkovek na aktivity, které můžete dělat s dětmi doma.

Balón, míčky

"Naše malá miluje míče a balóny všech velikostí. I na malém prostoru se dá s míčky vyblbnout, nám se osvědčilo doma použít menší lehčí (které v případě nehody nic nerozbijí) nebo takové hopsací na pružné gumičce. Fantazii se meze nekladou. Někdy si posíláme po zemi, jindy si ho hází a utíká za ním."

Prolézání tunelem, stan, bunkr

"Velmi vděčná 'hračka' bylo pořízení stanu s přídavným tunelem. Kvůli místu mám tunel složený a rozdělávám ho jen, když si s ním chceme hrát. Prolézání tam a zpět, nošení hraček, honěná - to vše zabaví. I ve stanu si v poslední době ráda hraje, schovává se, nosí si tam hračky, čte si tam knížky."