Představte si, že vejdete do pokoje a udeří vás do nosu zápach rybiny, přestože jste rybu nevařily ani nejedly. Většina lidí začne hledat zkažené jídlo nebo problém v odpadu, ale skutečné nebezpečí bývá jinde. Tento nenápadný pach je totiž často posledním varováním před ničivým požárem. Víte, co v tu chvíli dělat?

Když elektřina „smrdí“ jako zkažená ryba

Pokud váš dům bez zjevné příčiny zapáchá jako ryba, zbystřete. Moderní elektroinstalace, jističe a zásuvky jsou často vyrobeny z plastových pryskyřic. Když se tyto součástky začnou přehřívat nebo tavit kvůli zkratu či jiskření, uvolňují štiplavý chemický zápach téměř identický s rybinou.

• Co dělat? Nečekejte na kouř ani plameny. Okamžitě vypněte hlavní jistič a zavolejte odborníka. Tento pach je často jediným signálem, že se vám ve zdech právě taví izolace.

Rychlý manuál pro přežití: 5 faktů, které musíte znát

• Zasypala vás lavina? Plivněte! Pokud se pod sněhem dokážete hýbat, plivněte. Gravitace stáhne sliny dolů – vy tak okamžitě zjistíte, kde je „nahoře“ a kterým směrem se vyhrabat.
• Útok vos nebo včel? Do vody neskákejte! Hmyz je trpělivý a počká si na vás u hladiny. Jakmile se vynoříte, zaútočí znovu. Jedinou šancí je utíkat co nejrychleji a nejdále od hnízda.
• Tornádo, které „stojí“? Zmizte mu z cesty! Pokud vidíte tornádo a zdá se vám, že se nehýbe do stran, znamená to, že míří přímo na vás.
• Cítíte plyn? Na světlo ani nesahejte! Jediná jiskra ve spínači při zapnutí světla může odpálit celý dům. Větrejte a okamžitě odejděte ven.
• DNA pod nehty: Pokud vás někdo napadne, snažte se ho poškrábat. Jeho DNA pod vašimi nehty je pro policii klíčovým důkazem.

Dobrý Den Mam takový problem Ohledně Mesíčku Mesìčky mela na záčatku Brezna 8.,9 mněla sem to 2 dny a pak už ne Prišli mi měsíčky  zase dnes 27.3 Mužete mi prosim poradit Dekuji 

Stojíš ráno před šatníkem, který praská ve švech, a i tak nakonec sáhneš po těch samých džínech a tričku jako včera? Není to nedostatkem oblečení, ale nastavením tvé hlavy. Statistiky mluví jasně: průměrná žena vlastní přibližně 95 kusů oblečení, ale pravidelně nosí jen zlomek z nich. Proč tomu tak je a jak z tohoto koloběhu ven?

Proč nosíme pořád to samé?

Psychologové mají pro tento fenomén jednoduché vysvětlení. Náš mozek přirozeně vyhledává komfort a známé věci. Jakmile jednou najdeš kousek, ve kterém se cítíš dobře a sebevědomě, podvědomě ho upřednostníš před zbytkem skříně.

• Psychologie pohodlí: Ostatní kousky v tvém šatníku často zůstávají nevyužité jen proto, že vyžadují více námahy při kombinování nebo v tobě nevyvolávají ten správný pocit jistoty.
• Trend rychlé módy: Dnes nosíme průměrný kus oblečení až o 36 procent méně než před 15 lety. Kupujeme víc, ale reálně využíváme stále méně.

Řešení jménem kapsulový šatník

Módní experti stále hlasitěji doporučují koncept kapsulového šatníku. Základem je vlastnit menší počet univerzálních a kvalitních kousků, které se dají mezi sebou snadno kombinovat. Méně věcí paradoxně znamená více možností a hlavně méně ranního stresu.

Mluvím o mentální náloži, na kterou jsme si zvykly až příliš a přestaly ji vnímat. Realita většiny žen v Čechách, kterou často slýchávám od klientek na terapiích nebo v rámci školení, která vedu.

„Vstanu.
Udělám snídani, svačiny, vypravím/odvedu děti (školka, škola).
Nestíháme – Madla nemohla najít čepici, Honza dneska do školky vůbec nechtěl..
Běžím do práce.
Vedu /vezu děti na kroužky, nakupuju.
Učíme se a dělám s dětmi úkoly, vařím večeři.
Peru prádlo, uklízím, kontroluju, co je potřeba na zítřek.
Děti se perou/hádají – klidním situaci (několikrát za den)
Domácnost nějak funguje a nikdo nestrádá. Nic zásadního se „nekazí. Zvenčí vypadá můj život úplně normálně.
A přesto jsem často unavená. Podrážděná. Přetížená.
Sotva se někdy během dne stihnu najíst – prostě to nestíhám. Nevím, kde na všechno mám vzít čas. Potřebovala bych, aby den měl aspoň 35 hodin.“

Spousta žen chodí do práce. Mají odpovědnost, úkoly, termíny.

Ne proto, že by musely. Ale proto, že jsou zvyklé. A na pozadí tohoto všeho se jim navíc ještě v hlavě se samy od sebe rozbíhají myšlenky:

• kdo kdy kam jede
• co je potřeba zařídit
• kdo má co rád
• na co se nesmí zapomenout
• co by se „mělo“
• co udělat s dětmi, aby ranní odchody byly více v klidu
• jak se vymluvit z návštěvy u tchýně
• dělám snad něco špatně? Partner – je nějaký divný v poslední době
• kdy to mám všechno stihnout, jsem na všechno sama – zase to zapomněl udělat

Tenhle seznam nikdo nepřidělil, nikdo ho oficiálně nenařídil. Vznikl pomalu – z očekávání, z výchovy, z porovnávání, z vnitřního tlaku. A stal se standardem.

Účty za energie patří k tématům, která dnes řeší prakticky každá domácnost. A i když se ceny elektřiny a plynu v poslední době postupně uklidňují, právě spotřeba energií zůstává klíčovým faktorem, který rozhoduje o tom, kolik na konci roku zaplatíme. Dobrá zpráva je, že velké úspory často nevznikají díky jedné drahé investici, ale díky chytrým každodenním rozhodnutím.

Teplo a voda jako největší položky domácí spotřeby

Největší část energií v běžné domácnosti spolyká vytápění. Přitom rozdíl mezi přetopeným bytem a rozumně nastavenou teplotou může znamenat tisíce korun ročně. Například v E.ONu dlouhodobě upozorňují, že ideální teplota v obytných místnostech se pohybuje kolem dvaceti stupňů. Každý stupeň navíc zvyšuje spotřebu, aniž by výrazně zlepšil komfort.

Hned za topením následuje ohřev vody. Dlouhé sprchování, zbytečně vysoká teplota bojleru nebo mytí nádobí pod tekoucí vodou jsou malé prohřešky, které se ale v ročním součtu citelně projeví. Stále více zákazníků E.ONu proto volí úspornější sprchové hlavice, hlídá délku sprchování a část ohřevu vody řeší pomocí moderních technologií, například fotovoltaiky.

Technologie, které šetří samy od sebe

Velkým pomocníkem v boji za nižší spotřebu jsou nové technologie. Staré spotřebiče patří mezi tiché žrouty energie, ať už jde o lednice, mrazáky nebo pračky. Rozdíl mezi starým a novým modelem může činit i několik stovek kilowatthodin ročně. Podobně funguje přechod na LED osvětlení nebo chytré termostaty, které dokážou topení přizpůsobit skutečné přítomnosti lidí doma.