Ahoj všichni,  jsem moc ráda, že jsem našla tyto stránky, kde můžu komunikovat s lidmi, kteří jsou ve stejné, ne-li horší situaci, než já. S manželem jsme se snažili rok o miminko, dlouho bezvýsledně..a pak se najednou zadařilo. Na ten den,kdy jsem měla  // na testu nikdy nezapomenu . Bohužel radost mi nevydržela dlouho,ještě ten den jsem začala krvácet a podle doktorů zamlklé těhu. Následovala revize dělohy,ale po týdnu šílené bolesti a návrat do nemocnice,kde mi zjistili mimoděložní těhotenství. Takže jeden vejcovod okamžitě pryč a na druhém srůsty, tak se při laparce snažili o uvolnění. Další dlouhý rok snažení a celou tu dobu šílené problémy s cyklem,...  Po roce znova laparoskopie a odebrání zbývajícího vejcovodu,byl ucpaný a proto ty problémy s cyklem a bolestma. Takže jsem jen počítala měsíce,kdy budu moct na IVF,protože jinou možnost už nemám a po miminku strašně toužíme.. První IVF  (moc milí doktoři, super komunikace),ovšem neúspěšné. Na doporučení kamarádky, která se v této oblasti pohybuje chci zkusit druhý pokus někde jinde, údajně s větší úspěšností...ovšem nejdříve trocha odpočinku mým nervíčkům, protože všechno je ještě hodně čerstvé. Tak nám držte pěsti tak, jako já je držím všem, kteří si musí projít dlouhou a mnohdy trnitou cestu za miminkem. Ono jednou bude, ..jen si hold musíme počkat. 🙂

24. týden těhotenství

Vaše dítě získává v tomto období sílu a obratnost tím, jak se začne v děloze otáčet a pohybovat se. Zadeček dítěte se začíná zakulacovat jak se v něm ukládá tuk. Hlava dítěte má již menší poměr než tělo.

Délka plodu (od hlavy po zadeček): 21 cm

Hmotnost: 400-700 g

Co je již u plodu vyvinuto

Vaše dítě nemá už kůži průsvitnou díky uloženému podkožnímu tuku, ale jeho kůže je červená a je vidět krev v kapilárách.

Tímto članek a vlastně i albem bychom chtěly trochu objastnit téma srdečních vad maminkám ,které  mají nebo se jim narodí dítě s nějakou srdeční vadou. A taky jim nějak pomoct  a říct , že v tom nejsou sami . Když bud v těhotenství nebo po porodu  je mamince řečeno, že její dítě není zdravé že má nějakou srdeční vadu tak se jí najednou zastaví svět a propadne panice a neví jak dál. Super je , že medicína  je už na takové vysoké úrovni , že se hodně srdečních vad dá operovat a dítě pak žije ůplně normální plnohodnotný život jen s jizvičkou u srdíčka. Ale ač si nic nenalháváme je to težké onemocnění a v tu chvíli ač neradi si musíme připustit, že začiná boj a to boj o život toho maličkého tvorečka. Člověk se musí obrnit  trpělivostí a říct si , že to prostě zvládne , že to vydrží. Připravte se na velkou lítačku po doktorech po nemocnicích , ale to vše jen kvůli tomu aby zjistily co nejlépe jak na tom právě to vaše srdíčko je. V lehčích případech a že jich není málo se jen naordinují léky a tělo si stou vadou pomůže a jen do diáře na prohlídku 2x ročně k zubaři si připíšete 2x kardio . Pak jsou vady kdy se musí přistoupit k operaci . Někdy stačí jedna někdy bohužel jich musí být víc. Ted zapoměnte na to já já , ale teď  jste tu pro to malé a to, že mu věřítě dělá zázraky, Takže co nejvíce sil a optimismu ve vašem boji s nemocí a co nejvíce zdravích srdíček. A až vám přiště bude někdo vašemu dětátku přát hlavně zdraví neberte to jako frázi 🙂) je to to nejcenější co člověk na světě má 🙂

Tak tady je některých srdečních vad

Popis koarktace aorty

Koarktace aorty patří mezi vrozené vývojové vady srdce a velkých cév. Jedná se o zúžení aorty, což je hlavní tepna odstupující ze srdce, kterou proudí krev vyživující celý organismus.

Zúžení se může nacházet na různých místech a od toho se pak odvíjí příznaky a stupeň závažnosti onemocnění.

Často se vyskytuje v kombinaci s jinými srdečními vadami a projevuje se brzy po narození.

Začínám mít zase choutky na další mimino, tak jsem se rozhodla se znovu v myšlenkách vrátit ke svému prvnímu porodu a podělit se. A i když ta bolest byla neskutečná, tak jsem hned po porodu oznámila, že do toho jdu klidně znovu 🙂

V Pátek 28.11. jsem byla v poradně v Podolí, přenášela jsem už 11 dní, takže se se mnou domluvili na vyvolání, a to v pondělí 1.12. Dříve to nešlo, protože malovali a otevírat sály měli až během neděle ☹ Pan doktor mi řekl, že porod se blíží a že si myslí, že do neděle porodím. Pokud by se tak stalo, mám volat 155 a ti mě odvezou, kde bude místo. Ale protože mi tohle bylo řečeno už 3x, tak jsem se zasmála a rozloučila se s tím, že v pondělí mě tam mají 🙂

Po kontrole jsem šla domů a měla jsem tak jednou za hodinu kontrakci. Ale myslela jsem, že jsou to poslíčci a nevěnovala jsem jim pozornost. Odpoledne jsem měla schůzku s paní grafoložkou, po cestě jsem se stavila v cukrárně, prostě pohoda jazz 🙂

Po 18h jsem dorazila domů a kontrakce byly častější - asi po 15 minutách. Začínaly být docela bolestivé, ale pořád jsem měla pocit, že jsou to poslíčci. Dala jsem si dort, který jsem si koupila a koukala na telku. Po hodině byly kontrakce po deseti minutách a byly teda už fakt dost nepříjemné, tak jsem je šla rozehnat horkou sprchou. Ale neodešly, naopak zesílily na 7 minutové intervaly. Kroutila jsem se na gauči a začala jsem zapisovat pravidelnost. Ale pořád jsem si myslela, že nerodím. Interval se zkracoval na 5-6 minut, volala jsem mamce, jestli kontrakce takhle strašně bolí a ta mi řekla, že rodím a ať okamžitě jedeme do porodnice. Mně se to ale nějak nezdálo. Byla jsem připravená na pondělí a najednou bych měla rodit už teď? No, ale asi v půl deváté jsem teda šla se dobalit - naházela jsem do tašky kosmetiku a pár chybějících věcí. Manžel volal do Podolí, jestli by nás i přes malování přece jen nevzali (měli pro akutní případy volné sály), ale tam řekli, ať jedem jinam. Tak jsme si řekli, že to risknem a pojedeme na blind do Krče. To už jsem opravdu trpěla a svíjela se bolestí. Po 22h jsme dojeli do Krče (a já si pořád myslela, že mě pošlou domů, že nerodím) a tam z nás nebyli nadšení. Bez ohlášení jsme je tam přepadli a určitě by nás poslali jinam, kdybych nebyla otevřená už na 4 cm. Kontrakce byly úděsné, po příjmu jsem si vyšlápla na porodní sály do 1. patra. Následovaly zase dotazy na mou anamnézu a pořád otravovali, jak se bude jmenovat holka, že to nemáme vyplněný. My ale věděli, že čekáme kluka. Porodní asistentka se mnou prošla porodní plán a musím říct, že mi bylo všechno jedno. A to jsem byla připravená na přirozený porod bez jakýchkoliv zásahů. Prošla jsem i klystýrem - zbytečně, protože jsem se několikrát vyprázdnila už doma, ale nebylo to nějak nepříjemný. Akorát, že v přípravně se mnou byla i jiná maminka, která čekala už čtvrtou holčičku a ta oproti mně neměla vůbec bolestivé kontrakce. Já tam trpěla a bylo mi trapně, že já se permanentně svíjím a ona jen tak sedí a občas vzdychne. Pak mě dali na porodní sál. Napíchli mi žílu a ládovali do mě vodu. Vlastně zpětně nevím proč. Žádala jsem epidurál, jinak bych tam asi omdlela bolestí. Nechávám si vrtat zuby bez umrtvení a nedělá mi to problém, ale porodní bolest mě opravdu zaskočila a bez epi bych nebyla schopná porodit. Během kontrakcí jsem nemohla vůbec dýchat, děsně jsem se třásla zimou a svíjela se opravdu neskutečně - anesteziolog se na mě tak soucitně díval a říká mi, že mám ty bolesti nějak silnější než ostatní. Kolem jedné v noci mi ho napíchl a to byla za chvilku úleva. Na monitoru lítala křivka mimo papír a já skoro nic necítila. Prostě paráda. Bohužel jen asi na hodinku. Napíchli mi vodu a já se pořád víc a víc otevírala, PA mě průběžně kontrolovala a manžel výborně pomáhal – podával vodu 🙂) Potom mi PA dala oxytocin a za chvilku jsem byla už na 8 cm, PA mi vysvětlovala, jak tlačit a zkoušela jsem to nanečisto a u toho mi masírovala hráz, abych mohla být bez nástřihu. Za chvilku přišla i s druhou porodní asistentkou a začala vše připravovat na porod. Já se nechápavě ptala: "To už jako budu rodit?" Jsem si myslela, že budu trpět jako prvorodička ještě několik hodin. A opravdu jsem rodila. Pak jsem ukázkově tlačila, musela mě nastřihnout, protože malej šel ven s rukou vedle hlavy, a za chviličku byl Willík na světě, ve 3.20h.Protože měl pupečník lehce omotaný kolem krku, tak ho radši hned odnesli, ale vše bylo v pořádku a malej byl a je krásný a zdravý miminko 🙂)

A když odešly obě porodní asistentky, tak jsem se podívala před sebe a viděla jsem svoje mezinoží jako v zrcadle – ležela jsem totiž v noci proti oknu. Mrzí mě, že mi syna přinesli až po 45 minutách, ale rozkojila jsem se bez problémů a nakonec zpětně, i když jsem prožila úplně jiný porod, než jsem čekala, na něj vzpomínám s láskou 🙂

S přítelem spolu žijeme čtvrtý rok a já už asi 6 let vím, že pokud miminko, tak jedině přes umělé oplodnění. Sice jsme nějakou dobu zkoušeli i přirozeně, co kdyby náhodou, ale jelikož stále nic, objednali jsme se v lednu do Reprofitu v Brně ke konzultaci.

Paní doktorka milá, příjemná, vyšetřila mě a stanovila stejnou diagnózu, co před lety moje gynekoložka - polycystické vaječníky, žádná ovulace.

Zkusila ji vyvolat injekcí agolutinu, do 14 dnů jsem měla dostat měsíčky. Nepřišly, ale sliznice zareagovala, tak na únorové kontrole jsem dostala další, že teď už by to mělo vyjít. Opět nevyšlo a v březnu jsem nasadila antikoncepci, která by to snad měla vyvolat.

20.4. fanfáry tradááá, menstruace konečně dorazila. Po třech letech a na můj svátek - nejkrásnější dárek.

Bolesti jsem měla katastrofální, zdálo se, že si to to moje tělo chce užít, když to je tak málo. Byla jsem nepříjemná, vzteklá jako teriér, až se přítel neudržel a pravil:" Asi jsem rád, že to máš jednou za tři roky, protože tohle mít doma každý měsíc, tak mě trefí šlak." Dlužno dodat, že mě asi taky.

Pak jsem zahájila další měsíc antikoncepce, při kontrole u paní doktorky v Brně bylo vše v pořádku, vyfasovala jsem taštičku s Puregonem a celá šťastná se těšila, až přijde další menses a já začnu stimulovat. Jenže člověk míní, Pánbůh mění.

Moje milované holčičky,

už obě spíte, dneska byl perný den, přijel děda a pobyly jsme dlouho venku, tak vás to obě zmohlo..Mám chuť vám napsat dopis, i když si ho ještě nepřečtete, prdelky moje malé 🙂 Chtěla bych vám říct, jak strašně moc vás mám obě ráda! Vím, že vám to říkám každý den a nejen slovy, ale i každým objetím, každou pusinkou..ale stejně mi to připadá málo. Věřím, že cítíte každý den, jak moc jste milované, a že jste pro mě i pro tatínka vším. A i když Aničko někdy zlobíš a dostaneš vyhubováno, tak víš, že se tím moje láska k tobě ani o malililinko nezmenšila, a že mě to vždycky moc mrzí. Holčičky moje, ani nevíte, jak moc jsem šťastná, že jste si vybraly právě nás, že jsem se chtěly narodit mě a tatínkovi. Každý den s vámi je skvělý! Miluju, když ke mě Aničko běžíš, když se z někama vracím, s rozevřenou náručí a voláš: Maminko mojééé 🙂 Miluju, když se spolu válíme po posteli, strašlivě tě zlechtám a ty slzíš smíchy a voláš Pomóóoc 🙂 Miluju, když mě pohladíš po vlasech a řekneš láskyplně: Hodná maminka. Miluju, když se Leontýnko směješ pokaždé, když mě uvidíš a radostí vískáš a cpeš si pěstičku do pusy :D. Miluju naše společné soukromé chvilky při kojení, jak se mi koukáš do očí a ručičkou mi poplácáváš druhé prso :D Holky moje, jste obě báječné, nádherné a úžasné a občas si říkám, že si vás vůbec nezasloužím. Hrozně bych si přála, abyste měly krásné dětství, abyste na něj jednou vzpomínaly s úsměvem na tváři, tak jako já na to svoje. Abychom byly celý život kamarádky a abyste se mi nikdy nebály svěřovat svá tajemství i své průšvihy. Strašně se těším na všechno, co nás spolu ještě čeká..Až Leontýnka udělá první krůčky a řekne poprvé máma, až vás povedu poprvé do školy, až spolu budeme probírat vaše první velké lásky (doufám, že budete mít stejně dobrý vkus na chlapy jako vaše maminka :D). Vůbec se netěším na to, až se budete vdávat, protože budu strašně bulet, až vás uvidím v princeznovských šatech a budu vědět, že od té chvíle už nejste moje.. Ale to je za dlouho, teď jste moje malé holčičky, moje lásky, moje všechno. Miluju vás z celého svého srdce...Opatrujte se a buďte pořád veselé 🙂 Pak budu i já moc šťastná..

Vaše máma