Vzpominka (hororu) pro me, clovek ma tendenci zapominat.

    Som po planovanom CR v roku 2013, maly bol velky 4600g/53cm a tehu cukrovka. Nastup ku Milosrdnym v Brne den predem o 13.00h, vyplnene papiere, monitor. Od pulnoci nejest, nepit. Rano klystyr, zavedeni cevky, kanyla, ze za chvilicku pujdu. Hmm, tak kanylu mi nevedeli napichnut, skusali vsade a az na 6.pokus prisla hlavna sestra s detskou velkosotu. Ruce cele modre. Cevka nic prijemne, palila a furt som mala pocit, ze proteka, ale pry ne. Nakoniec som takto lezala nekolik hodin na pripravke, sla som na sal az pred obedom. Hladova a vystresovana. Oblbovacku si vobec nepamatam, ze by mi davali. Manzel bol pri mne na sale, jedine moje stastie, mala som hrozny strach, ukludnoval ma. Napichnutie spinalu bol horor, pichli spatne a trefili nerv, na stole ma vystrelo, rvali, ze "nehybte sa, mate ihlu v zadech, aby sme vam neublizili", to uz som brecela bolesti a klepala sa. Pak zaruskovali, este som im vravela, ze at pockaji, stale som nohami mohla hybat, ale to pry bylo normalne. Rez som necitila, manzel vse videl, stal a koukal. Citila som len tlak na hrudnik, neslo dychat, ked maleho vyberali. Ked uz bol von, siel s manzelom na ocistenie a na chvilku mi ho ukazali, dala som mu pusinku a pak mi zacalo byt zle na bliti. Nieco poupravovali v davkovani, zlepsilo sa to a nevedela som o sebe, ale vnimala jsem vse kolem. Na pokoji sme byly 3 po CR, ja som to znasala najhorsie, mali ma za hysterku. druhe zeny len sem tam poznamenali, ze ich to boli, ale usmev na tvari. Ja od bolesti buchala rukou do steny. Pichali injekce na redeni a bolest, ale nepomahalo a sestry uz pak ani nechodili. Az prisiel lekar vecer na vizitu (maleho vybrali 11.51h), malem ho kleplo a orval vsechny, ze jak je tohle mozne, ze podomnou kaluz krve a ze nevidi, jak sem bleda, at mi rychle daji polstar pod hlavu, co dle sestricek neprichazelo v uvahu. Skontroloval ma dole a pry zato mne to tolik bolelo, ze sa mi udelali obr zrazeniny ako grepy. Cerstvo rozrezana deloha sa ich snazila vypudit, ale neslo, tak doktor mi na ranu tlacil rukou a zespoda vytahoval. Myslela som, ze umru bolesti. Pak uz to bolo lepsie, ale stratila som vela krvi a motala sa mi hlava, neslo vstat, nic som nepocula. Vstavanie az na dalsi den v 5rano. To som bola este stale bez jedla a vody. Dostala som az na obed vyvar. Dalsie dni som sla na nadstandard, tam na mna pravidelne zabudali, neukazali mi nic s malym, a divili se, ze som ani nebola na kupani, o ktorom mi zabudli povedat. Kojenie nic, nosili prikladat, ale neukazali ako, len ho polozili vedla mna a rob. Za chvilku odvezli hladoveho. Az po 3 dnoch, ked im vravim, ze maly nema co jest, tak mu dali prikrm, to uz sa chudatko ukludnil, inak vkuse rval hlady. Bola som v nemocke o den dele ako je obvykle, lebo este 4.den ze mne sli tie obr srazeniny na wc a museli mi robit este kontrolny UTZ. Zacala ma nenormalne boliet hlava, to bylo vraj z toho spatneho spinalu a chceli mi zase pichnut mou krev do chrbta, aby zacelili unik miechoveho moku, ale to som odmitla, zase si dat pichat do chrbtice. Po nekolika dnech to preslo samo. Co sakojenia tyka, neslo to vobec, maly este v nemocke sal krev, nevedela som to, az ked vygrckal cervene, skoro ma kleplo. Bolelo to hrozne, plakala som pri kazdom "kojeni" celu dobu. Ked som sa sla opytat sestriciek, ci mi nejako nepioradia, tak mi doniesla manualnu odsavacku avent a odisla. Samozrejme nic som neodsala. Takze sme od zaciatku na UM s tym, ze som doma skusala odsavat, ale za cely vecer, nekolikahodinovem odsavani obou prs vydolovala tak 20-30ml. Rekord bol 80ml za noc z obou. Muj tehdejsi gyn. to neriesil, ze videl kojit aj s odhryznutymi bradavkami (ja som mala len natrhnute s chrastami, dle neho ok). Nastastie maleho drka je tak dobre stvorenie, ze mi kukla na prsa a hned skonstatovala oboustranny zanet prsou, ostala po ordinacnych hodinach a snazila sa mi rucne vytlacit mleko, ale neslo a ja rvala bolestmi. Skoncila som v nemocnici na pohotovosti. Pichli injekciu, zastavili laktaci, ze to nema zmysel, prsa cervene bolave samy strup. Za CR som este mesiac lezala, nastastie prisla na 9 dni mamka a manzel si vzal dovcu, tak sa o nas starali. Manzel mi rucne vytlacal mleko z prs, aby uvolnil ten tlak a bolesti. Najhorsie obdobie v zivote!!!!!!!!! Vtedy, ked by mi niekto povedal, ze este jedno dite ci nedajboze CR, tak mu flaknem. Zavidela som mamickam po prirodzenom porode, ze mohli s miminkami normalne fungovat a ja som sa citila a vyzerala ako po autonehode.

    Co poradit....na hojenie hemagel, super pomaha, ale ja mam jizvu keloidnu. 

Do porodnice mne osobne pomahali lactacyd vlhcene ubrousky, fakt bez toho by to neslo. Na utieranie dole po sprche kuchynske utierky (utries a vyhodis). Zachranila som tym uteraky.

Prajem, aby toto nikto iny nezazil, bylo to peklo!

P.S.: Psano davno, jeste Ceskoslovensky, mozna casem prepisu do Cj.

Často se setkávám s tím, že ženy řeší péči o jizvu po císařském řezu. Jejich hlavní starostí ale je, jak bude po zákroku jizva vypadat nebo už jsou po něm a jizva se jim nelíbí na pohled. Bohužel je to ale jen malá část toho, co je třeba v důsledku řezné rány řešit.

Co je to jizva

Jizva je tkáň, která má jinou strukturu, než tkáň, kterou prošel řez. Jedná se o vazivovou tkáň, která má jinou funkčnost, jinou mikroskopickou strukturu a jiné biomechanické vlastnosti, než např. kůže či svalovina, které byly rozříznuty. Taková tkáň už nikdy nebude jako dřív, bude se chovat jinak. Obvykle je jizva (vazivová tkáň) tužší, má tendenci se stahovat, a pokud se o ránu nepečuje dostatečně dlouho, důsledně a co nejdřív po zákroku, mohou se jednotlivé vrstvy tkání (kůže, podkoží, svalovina) na sebe “přilepit” v důsledku hojivých procesů a vzniknout srůsty. Tím se zhorší prokrvení v jednotlivých tkáních a změní se metabolismus (tedy přivádění výživných látek do tkáně a odvádění odpadních látek z nich).

To vše pak může zapříčinit do budoucna potíže, jako je necitlivost dané oblasti řezu nebo naopak dlouhodobá přecitlivělost, stahování struktur směrem dovnitř, což může mít za následek bolesti zad a okolních kloubů a změna jejich funkce (a následné přetěžovaní kloubu) atd.. V případě císařského řezu mohou vzniknout v důsledku hlubokých srůstů menstruační potíže (bolestivost, neobvyklé krvácení, špinění) a v některých případech i potíže s otěhotněním či donošením plodu. Také špatně zhojená jizva může ovlivnit funkci pánevního dna, což může mít za následek potíže s únikem moči, sestupem dělohy, bolesti pánve a zad apod. Nekvalitní jizevnatá tkáň po císařském řezu také bývá důvod, proč u dalšího těhotenství lékaři nedoporučují porod přirozenou cestou nebo nedoporučí následné těhotenství vůbec.

Jak tedy o jizvu pečovat

Cílem je mít jizvu/tkáň funkční, měkkou, “normálně” citlivou, bez srůstů a s pozitivním vztahem k ní.

Jak jsem porodila

překlepy a chyby vloženy 🙂

(není to horor, můžou číst i prvorodičky)

Dnes je to přesně 21 dní, kdy na svět vykoukla ta moje malá křivochcalka (tak jí říká babička). A já už tak nějak zpracovala, co bylo a nebylo skutečné a proč a můžu o tom napsat.

Jak víte, oba termíny porodu jsem propásla. Holce se prostě ven nechtělo a já už byla úplně zoufalá. Doma jsem brečela každý večer už od 28.12. Dělala jsem všechno možné i nemožné, kromě sexu a ricinového koktejlu, všechno mě bolelo, měla jsem obrovské břicho a ač jsem uklízela jak pominutá, beztak se u mě nic nehnulo. Hamilton mi udělat nešel a tak jsme se s doktorkou v Neratovicích domluvily, že v pondělí 8.1. , kdy budu 41+3, nastoupím na vyvolání. Co Vám budu říkat, hlavou se mi honilo všechno možné, ale měla jsem o malou strach, už jsem jí chtěla mít u sebe, zbavit se toho břicha a těch bolestí, vyspat se a tak celkově už ukončit to těhotenství, které pro mě bylo jen trápením, i když jsem ho prožila ve směs bez problémů. 

Ráno přijela neteř aby odvedla děti do škol a my s mužem vyjeli s tím, že když do 11 neporodím, tak on pojede vyzvednout děti a já si to odrodím sama a případně to stihne kamarádka aby tam se mnou byla. To jsem mimochodem taky obrečela. I to že mi mají vyvolávat jsem obrečela, chtěla jsem aby to bylo spontánně, abych chlapa v noci probudila a nebo mu ráno oznámila, že dneska pojedeme a ne aby to bylo takto naplánované.