Je 2. ledna. Nejvyšší čas, abyste měli promyšlené, jaké předsevzetí si dáte. A pokud jste se rozhodli, že začnete s jógou, tak gratuluji! A pokud máte dítě, případně děti, a líbí se vám fotky maminek/tatínků, jak s nimi cvičí (takové ty, jak mají krásně sladěné oblečení a dělají fakt krkolomné pozice), tak vězte, že to není nemožné.  Zde dávám k dispozici pár pozic, které budou bavit vás i vaše děti. U nás mají nevídaný úspěch!

DĚTSKÉ HŘIŠTĚ- jakmile se do této pozice dostanete, stává se z vás automaticky a vaše ratolest to zcela jistě pochopí dřív, než vy. Aby bylo cvičení provedeno zcela správně, mělo by vás dítě nejen podlézat, ale hlavně přelézat! Váš krk také může posloužit jako pohodlné sedátko na houpání, krásně tím posílíte svaly okolo krční páteře.

Tip pro pokročilé: potomka můžete potrápit tím, že dáte kolena víc od sebe. Nebude vědět, kudy dřív! A vy si můžete gratulovat, jak jste mu to nandali.

LECHTADLO - při provádění tohoto cviku zapojíte a posílíte zejména břišní svaly. Pokud jógu necvičíte naboso, u této pozice doporučuji sundat ponožky. Dítě si klekne před vás a lechtá vás na chodidlech. Pokud nejste lechtiví na nohách, můžete tuto pozici provádět s rukama nad hlavou, zpřístupníte tak podpaždí. Nedoporučuji provádět, pokud trpíte inkontinencí.

Tip pro pokročilé: střídejte nohy a ruce, které dáváte nahoru (pravá noha/levá ruka, levá noha/pravá ruka). Dítě nebude vědět kam dřív skočit!

SKUČÍCÍ RODIČ - dostanete se do ní vcelku snadno. Tady jde hlavně o to vydržet! Vysvětlete dítěti (ve většině případů nebude vysvětlování vůbec nutné), že se má rozbíhat z různých směrů a co největší rychlostí do vás vrážet. Samozřejmě musíte vydržet a odolat. Vězte, že skučet budete hlavně druhý den.

Ač moc nemám ráda takovéto bilancování na konci roku, co bylo dobré, co zlé, co nejhorší co nejlepší a co nás čeká v novém roce, tak přece jen se do něj asi taky pustím. Protože jsem nucena sedět dnes doma s rodiči,  a řeknu vám, program v televizi je dost tristní. Tak jsem si řekla, že si alespoň zhodnotím uplynulý rok, když už je ten Silvestra a já sedím doma. 

Člověk by si mohl myslet, že právě uplynulý rok byl dost bídný. Když jsem skoro víc jak půl roku byli na střídačku nemocní a když už to vypadalo, že nemoci jsou fuč, tak přišla nemoc s velkým N. Ale život to zařídil tak, že s plynoucím časem si pamatujeme jen to dobré. Takže rok 2016 byl vlastně super!

V lednu jsme se Z. vyrazili jen sami dva do Londýna. Bez dětí. To bylo najednou svobody...možnost starat se jen o sebe, v noci nerušeně spá (no mělo to jeden zádrhel, viz dále), dát s v klidu trochu alkoholu, anž bych se musela bát, že svým dětem skrz mateřské mléku způsobím nějakou újmu, neřešit jídlo, neřešit nic....Jediný háčkem byla má prsa...v té době jsem dost vydatně kojila obě děti, takže když se pak nedostávalo odběru, tak to byl trochu problém. Který došel až tak daleko, že jsem skončila na záchodě v National Gallery, kde jsem tuto vzácnou tekutinu odstříkávala do záchodu (omlouvám se citlivějším a utlocitným čtenářům😀, jestli se vám to zdá nechutné...ale to je život), totéž jsem opakovala v Tate Gallery a už ani nevím kde ještě....o nutnosti nočního vstávání ani nemluvím...No ale výlet byl bájo!!! A dost se divím, že jsme se trefili do termínu, kdy byly obě děti zdravé🙂)

Navštívili jsme několik plesů, zvládli jsem pár víkednových akcí s kamarády (opět to vždy vyšlo v takovém mezidobí, kdy nás zrovna neokupoval žádný bacil). Děti si odbyly neštovice, ač v tu chvíli jsem byla dost zoufalá, teď volám hurá sláva, máme to za sebou. V půlmaratonu jsem si v dubnu s minimálním tréninkem střihla osobák. V červnu jsem teda přišla o svatby mých kamarádek, což jsem tedy hodně obrečela, protože takovéto akce se většinou moc neopakují (a když už jo, tak myslím, že podruhé už to není ono, ne🙂??? No ale zas jsme zvládli výlet do Francie na ME ve fotbale. A vybrali jsme si asi nejzajímavější zápas našich. Fotbaloví fanoušci jistě vědí.  Na konci června jsme navštivili vinný sklípek na Moravě. Kdyby nebylo fotek, tak na tuto vydařenou akci skoro zapomenu...Jo prostě jsme toho zažili spoustu🙂

V červenci jsme byli naprosto zdraví, všichni. Byli jsme na nejvíc pohodové dovolené v Česko-Saském Švýcarsku, na táboře. V srpnu na další skvělé dovolené s kamarády. Konečně jsme se potkali s mým starším nevlastním bratrem, se kterým jsem se chtěla seznámit už dlouho...ale nějak se nedařilo. A setkání dopadlo skvěle a nebylo poslední. Pak se teda objevila ta rakovina. Ale...zas jsem díky ní začala psát a zjistila jsem, že mě to baví...Že mě pak baví číst, jak vás to baví...

I přes to jsem zvládla úplně v pohodě letět do Barcelony, kde bylo nádherně...Jen si na to vzpomenu, mám úsměv na rtech a už plánuji kam poletíme příště.