Rodinné konstelace jsou krásné a také efektivní. Je to proto, že se dotýkají velmi hlubokých věcí v rodině i v nás. Přispívají tak:

• k pozitivnímu vývoji v konkrétních situacích v rodině
• k sebepoznání a rozvoji osobnosti: věci vidíme a cítíme z jiného úhlu a uvědomujeme si širší souvislosti a větší celek. Integrujeme také části svojí osobnosti. To vše nám přináší větší vyrovnanost.

Průběh konstelace se může hodně lišit a popsat ho lze jen v nástinu. Protože mi ale dotazů přichází mnoho, shrnu to nejdůležitější.

Nejzásadnější je, že se nejedná o nějaké „divadlo“ nebo psychodrama kde bychom přehrávali např. konfliktní situace z rodiny a emoce, které tam probíhaly nebo probíhají. Nehledáme ani rychlá řešení založená na analýze nebo subjektivním názoru toho kdo konstelaci vede (tzv. konstelář).

Pracujeme s energetickým polem rodiny. Průběh i výsledek má tedy u této metody mnohem větší hloubku. Dotýkáme se podvědomí, duše. „Spodních proudů“, které nás někam nesou aniž si to uvědomujeme. Jde o něco silnějšího než jsme my sami.

Časté otázky ohledně konstelací:

Miluji rodinné sešlosti. Jsem od přírody stádní tvor a nejspokojenější jsem, když jsou všichni pěkně pohromadě v obýváku a pojídají moji vyhlášenou sekanou. Až na raw sestřenku Jitku, ale té nasypu do misky semínka a spokojeni jsou všichni.

Tuto vášeň jsem podědila po mé mamince. Ta je vyhlášená organizátorka a dokáže zkoordinovat mega akce typu "Setkání příbuzných po padesáti letech". Bohužel, maminka miluje i dávání a přijímání dárků. Neodvážíme se nekoupit na Valentýna červené růže, ačkoli žádné z dětí Valentýna se svojí polovičkou neslaví. Na Mikuláše na nás čeká punčoška s obligátním uhlím a sladkostmi.  

A protože maminka razí heslo, že dárek má potěšit a nikdy to nesmí být nic užitečného, jdou na mě mdloby pokaždé, když pro ni musím nějaký ten prezent vybrat. A když vím, že ona vybírá nějaký pro mě. Od chvíle, kdy objevila server Nejlepší dárky, třesou se mi ruce pokaždé, když dárek vybaluji. Už máme doma zaručeně pravé  lávové kameny, které se ale nezahřejí ani po hodině vaření v horké vodě, samochladící půllitr, sadu panáků ve tvaru lebky, srandovní toaletní papír, svítící tkaničky, drbátko (to je náhodou super), magickou kostku (dodnes jsem nepochopila, k čemu to je), solničku ve tvaru kočičky.... Mohla bych jmenovat ještě asi tisíce dalších roztomilostí.

A co je nejhorší, tyto roztomilosti nelze zařadit do kategorie "recyklovatelné dárky". Protože maminka při návštěvách občas vyžaduje, abychom její dárky používali. Nemám tedy odvahu poslat je dál. Ovšem u dárků od kamarádek a kolegyň jdou rozpaky stranou a co nevyužiji, pěkně zabalím a dárek putuje o dům dál. Už ke mně takto zpátky doputoval extrémně roztomilý svícínek s prdelatým andělíčkem. Udělala jsem i faux pas, protože jsem tetě Janě věnovala tělové mléko s vůní levandule, které ona před několika měsíci věnovala mně. Snažila jsem se ze situace vybruslit rafinovaným tvrzením, že mě to mléko tak nadchlo, že jsem jí zkrátka musela koupit to samé, ale nejspíš mi na to nenaletěla. Od té doby jsem od tety Jany nedostala ani snítku levandule. Bohužel obliba levandule v mém okolí stoupá. A mně je čím dál trapnější všem říct, že mě z toho smradu bolí hlava a že mi vlastně už několik let většina kamarádek dává dárky, které nemůžu ani cítit. A tak recykluji. Od trapasu s tělovým mlékem si vedu deníček:

dostala od : komu dám dál.

Se sourozenci a švagrovými jsme dárky zrušili. Dostávají je jen děti, což nás, bezdětnou tetičku a strýčka, trochu diskriminuje, ale tu lahev, co bychom dostali, si koupíme sami. A vybereme si, na co máme chuť! A protože jsme tetička se strýčkem osvícení, zásadně své synovce a neteře obdarováváme edukačními hračkami či dobrou knihou. Což ve mne zrovna vyvolalo zapadlou vzpomínku na Vánoce v osmdesátých letech minulého století. Čekala jsem krásnou dlouhovlasou panenku, vybalila jsem Sbírku úloh z matematiky a Praktickou cvičebnici pro školáky. Letos asi koupím něco méně výchovného. Nerada bych svým malým příbuzným zadělala na nějaké trauma.

Článek je převzatý z webu svobodavockovani.cz a zabývá se etickou rovinou očkování.

Tento článek s vámi sdílím ne proto, aby se zde zase strhla bouřlivá diskuze, ale aby se ty z vás, které osloví, nad článkem v tichosti zamyslely, tak jako já.

Autorkou je Dagmar Sláčalová.

Představte si, že jste maminka devítitýdenního miminka. Najednou vezmou Vás i miminko, zavážou Vám oči a někam Vás odvedou. Postaví Vás, oči Vám nechají zavázané a řeknou, ať natáhnete s miminkem ruce a pustíte ho. Řeknou Vám, že je to pro jeho dobro a hlavně pro dobro lidstva. Že tímto se zachraňuje spousta dětí. Pustíte ho? Když nevíte, kam dopadne? Co s ním bude? Ale zase, když Vám slibují, že ho to ochrání?

A teď trochu jinak… Tuhle situaci jste už viděla mnohokrát, ale jen jako pozorovatel. A viděla jste, jak jedno dítě z tisíce zemřelo při dopadu na tvrdou zem. Viděla jste, jak desítka dalších zůstala ochrnuta. Viděla jste, jak několik desítek dalších se ze zranění léčilo měsíce, roky. Ale také jste viděla několik dalších, těch byla většina, kterým se nic nestalo, jen při dopadu zaplakaly a žily dále. A lidé, kteří to organizovali, Vám vždy připomínali, že je to pro dobro lidstva a oběti musí být, že díky tomu přežívají ti silnější. Ti jsou díky tomu posíleni a už se jim nestane, že takto spadnou. A když náhodou ano, tak díky tomu neumřou. Možná. Také jste si mohla povšimnout, že rodičům postižených dětí se říkalo, že zranění nebylo následkem pádu, ale tím, že bylo slabé, že jen silnější přežívají ve zdraví.

A teď se vraťme k tomu momentu, kdy máte natažené ruce a máte své dítě pustit. Uděláte to?

Ahoj  holky jsem tehu poprvé a chtela bych se zeptat na pár otazek pokud mě nekdo odpoví budu ráda 🙂 1. jak dlouho budu ještě pocitovat nevolnosti a bolesti slabe ( 12tyden jsem ) 

2. před porodem dávají klistyr strach z toho :( 

3. Po porodu krvácení nejsem zvykla na vložky používám tampony :( rada ? dekuju za odpověď