Milé maminky - kolegyně, nejprve děkuji za přijetí do Vašeho bazárku, nečiním tak však z důvodů asi jako většina z Vás. Jsem již starší ročník a z důvodu handicepu a složitostí života, nemám vlastní děti. Proto jsem se rozhodla jim alespoň pomáhat tam, kde to jejich rodiče nezvládají.

Za tímto účelem jsem založila s pomocí kolegů spolek Esperas, z.s. který se snaží získat peníze na zakoupení nejzákladnějších školních pomůcek - psací potřeby, sešity, gumy pravítka a sběr : školních batůžku,botek, hraček a oblečení výhradně pro školní mládež a dorost. Všechno to ale něco stojí. A protože, občas dostaneme i nějaké oblečení nevhodné - pro starší. A, nechci stále jen chodit po firmách, podnikatelích a živnostnících a prosit o příspěvek. Tak od minulého roku se snažíme naše přebytky prodávat po bazárcích. Leč těch ubývá a tak se uchyluji k internetovému prodeji.

Slibuji, že chci nabízet jen kvalitní, nijak nepoškozené ale použité šactvo. Leč nevím, zda bude vše značkové. Jsem dosti spořivá osoba a ve značkovém u mládeže se moc nevyzná. Budu moc ráda, když mi budete posílat různé připomínky, například, budu ochotná nějaké malé finanční slevy. Nebo názor na vystavenou nabídku. Pokud by měl někdo zájem o něco lehce poškozeného - na běhání u babičky na zahradě, může napsat. Domluvíme se na nějaké miny ceně. Také bych měla k nabídce něco z osobních záloh. Například "parfémy". Z důvodu, nevhodného výběru. Ale již otevřené.To je tak od mě vše. Budete - li mít dotazy, klidně se ptejte, ráda odpovím. Těším se na Vaše reakce.

Zdraví Lenka - Esperas. z. s.

Jak mám začít?..
Bylo 2.6.2016 asi cca 10:00 hod. Vzbudila jsem se s bolestí v podbříšku. Bylo to jako kdyby do mě někdo píchal jehlou. Tak jsem hned volala přítelovi do práce jest-li mě zaveze do nemocnice. Přítel zvedl telefon, ani se mě nezeptal co se děje a už řval na šéfa jest-li může odejít že rodíme. Přijel pro mě cca za půl hodiny. 
Když jsme dojeli do nemocnice, hned mě vzala sestřička na monitor,  a řikal že jsou to poslíčci ale že si mě v nemocnici nechají. Vypsali jsme všechny papíry dali mi jmenovku na ruku a šly jsme na pokoj. Přítel jel domů. Bolesti ustoupili. K večeru jsem usla, vzbudili mě doktoři kolem 22:00 že mám jít na ozvy. Tak jsem šla na porodní sál přez chodbu. Na ozvách nic nebylo, sestřičce se to nelíbilo tak malýho dráždila. Malej spal. Tak mi řekla až budu cítit pohyby tak mám dojít, že to natočíme znovu. Přišla jsem 23:58 malej řádil jako ďáblík. Ale pořád se mu nechtělo vylíst. Tak jsem šla spát. Ráno 3.6.2016 jsem se vzbudila v 8:00 hod. šla jsem se nasnídat. Přišla jsem na pokoj, chvíli jsem usla. Probudila mě ve 12:00 strašná bolest v břichu. Vztala jsem a šla jsem na záchod. Na záchodě jsem zjistila že mi teče ze spod krev. Řekla jsem to doktorce, řekla mi ať si dám vložku že mě pak zkontroluje jestli to je i plodová voda. Hned jsem volala přítelovi do práce že už je to tady. Do půl hodiny přijel i s jeho rodiči. Už jsem měla kontrakce co 5 minut, řekla jsem to sestře a to mě odvětila ať vydržím.
Přítel s rodiči byli pořád semnou. Hodiny ubíhali a ubíhali ale pořád nikdo si mě nebral. Až kolem 18:00 hod. přišla sestra a řekla mi ať se přesunu na porodní sál, šla jsem tam i s přítelem. Jeho rodiče čekali na chodbě až do 20:00 hod pak jeli domů. Na porodním sále mi řekli ať si sednu že natočíme ozvy. Tak jsem si sedla. Sedět jsem nemohla (bolesti byli silné) tak jsem si stoupla. Po půl hodině přišel doktor a řekl nám : " jdeme rodit maminko a tatínku". Vlezla jsem na kozu a doktor se podíval jest-li už jsem otevřená. Bylo okolo 20:00 hod a nebyla jsem otevřená ani na prs. Tak mi zavedli klistýr. Po klistýru jsem šla hned do sprchy, byl tam semnou i přítel. Ze sprchy jsem šla na balón, který mi nepomáhal vůbec.Řekla jsem ať mi dají něco na bolest že už to nevydržím. Chodila jsem po sále jak stará babka s motykou na poli 😀 No hrůůůza. Tak mi dali epidural, ten mi pomohl sice na půl hodiny ale aspoň jsem si odpočinula. Přítel si mezi tým šel zapálit ven. (Co mi říkala jeho mamka tak vyšel z porodního sálu a začal brečet. Je to milý).Bylo 23:00 a já byla už konečeně otevřená na 4 prsty. Tak hned mi píchli vodu. Přišel doktor a říkal mi jest-li se neotevřu víc ať počítám s císařským řezem. Já dělala vše proto ať se otevřu. O půl 12 ke mě přišla sestra zkontrolovala mě a řekla " konečně můžeme začít rodit" .Tak jsem konečně začala tlačit. Zatlačila jsem 2krát a už mě říkali že vidí hlavičku. Přítel mě držel pevně za ruku. Zatlačila jsem 5krát a malej byl na světě. Strašně křičel. Přítel v tu chvíli nevěděl co dělat. Tak jsem mu řekla ať jde za maličkým. Zatím co ho čistili, a vážili mě zašívali.. Přivezli mě malýho a doktor nám pogratuloval. 
Malej se narodil 4.6.2016 ve 00:15 hod. s váhou 3875 g a měřil 52 cm. 

Hrají si vaše děti s tabletem? Nám se zdá, že ano. 🙂 A proto jsme připravili něco zajímavého právě pro ně. Ovšem, tablet není jenom na hraní, ale také na moderní získávaní informací a učení. My jsme měli barevné a hodně ilustrované učebnice, zatím co dnešní děti mají poutavé audiovizuální technologie.

Aktualizace: Recenze maminek naleznete zde ve fóru.

Vítejte u dalšího testování, které bude barevné, naučné, hravé a plné zábavy.

Co testujeme:

True4Kids MagicPen je pero pro tablet určené dětem.

Pero je vyrobeno z příjemného plastu, je dostatečně velké a přesto lehké. Díky svým rozměrům dětem výborně padne do ruky. Perem lze psát i kreslit, navíc může sloužit jako dálkové ovládání aplikace. Má také kouzelný ciferník a tlačítko pro volbu funkcí. Pero lze s tabletem jednoduše propojit pomocí zvukových vln – žádné nastavování ani párování.

V dnešním mediálním ale i společenském světě se často setkáváme s pojmem matka, jako se ztělesněním dokonalosti. Na mladé i starší maminky klade společnost úlohu vychovat slušného člověka, což je celkem pochopitelné. Ale čím dál častěji je vidíme i v úloze dokonalé manželky, pracující ženy, odbornice na dětské nemoci a na základy práva. Ve stručnosti: maminky musí umět všechno. A i když náhodou jsou „dokonalé“ stávají se předmětem ještě vyšších nároků.

Během plánovaní rodiny a těhotenství mluvíme především o přípravách na porod, kojení, starání se o dítě, ale také bychom neměli zapomenout ani na potřeby matky. V otázkách poporodní deprese se často skloňuje zejména vliv těhotenských hormonů a emoční nestabilita, avšak dodnes nemá moderní medicína v této oblasti celkem jasno.

Jsme poporodní depresí ohrožené všechny?

„Rizikovou skupinu tvoří ženy, které už před těhotenstvím měly nějakou formu deprese, nebo psychické poruchy. V této skupině žen, je větší pravděpodobnost projevů úzkosti, strachu až deprese během samotné gravidity, těsně po porodu, nebo v šestinedělí. V některých případech se ale psychické problémy můžou objevit bez předcházejících projevů, anebo jakýchkoliv příznaků,“ odpovídá na otázku MUDr. Galo, lékař a porodník služby 24 Doctor.

Takzvané „baby blues“ se projevuje u poloviny až 80% nových matek. Tento stav je charakteristický špatnou, plačtivou náladou, strachem a úzkostí. Vyplývá ze strachu z nové úlohy matky a stresu z její nezvládnutí.

Méně než 1% případů se však může zhoršit a přecházet do poporodní deprese, až psychózy. Nejčastěji se poporodní deprese objeví 4 až 6 týdnů po porodu. Tyto psychické stavy si žádají  pomoc odborníka – psychiatra.

Dvě čárky jsem objevila na aprila a začalo mé třetí těhotenství. Pracovní název "poslední pokus o holčičku". Týdny plynuly, já bez všelijakých problémů. 

Od 16tt jsme vedeli , ze to bude třetí klouček. Termín porodu byl 13.12.2016 ale od začátku jsem tušila, ze bude dřív a tento den budeme už zziti doma. A od léta jsem říkala, ze se budu smat, když bude 29.11. Protože já jsem 29.9. a starší syn 29.10. Týdny zase plynuly. 

Protože manžel pracuje v zahraničí na lodi, tak jezdí pravidelně pryč. Poslední turnus mel od 14.11 do 7.12 a všichni jsme začali trnout, co bude. Zda to stihne nebo ne. 

Pak přišlo 29.11. ráno. 😀 na pyžamu jsem objevila trochu mokro, ale pak pres den už klid. A na toaletaku se objevili růžové kapičky krve. Tak jsem začala tušit, že je nějaká změna ale prosila jsem kubíka, ze jsem to datum nemyslela vážně. 

Ve 12 hod začaly slabší kontrakce, došla jsem pro syna do školy, o hodinu později pro druhého do školky. Pak napsala se starším úkoly (co kdybych jela) a mezitím hlídala intervaly. 

Po 16hod jsem zavolala naším, že asi pojedeme, a musí pohlidat kluky. Do porodnice jsem přijela v 17:00, kontrakce už hodinu po 5minutach. Provedli příjem, otevřena na 4cm (hurrra u kluků na příjmů vždy na 1cm). Napsala kamarádce, ona se nabídla, at tu netrpim sama, ze přijede. Moc ji za to děkuji. V 19:30 mi pichli vodu, a začalo peklo. Kontrakce najednou po 2 minutách. Úžasné křížové a do stehen. Po sprše v 20:30 se to kamarádce už nezdálo, ze to je moc časté a zavolala sestřičky, které me po vyšetření hned odveleli na sál. Tam jsem přišla v 20:50. A na tři zatlačeni (mezitím ještě použita hláska couvame, couvame, 😀 - zřejmě kvůli nastrihu) se narodil v 21:02. Mel 3480g a 48cm. 

Dítě, které je běžně usměvavé, nevadí mu být u jiných lidí, umí si samo pohrát a jako mávnutím kouzelného proutku se ze dne na den změní v plačtivé, když se od něj vzdálíte na pár sekund či pár metrů? Neustále si nárokuje vaši pozornost, s nikým jiným nevydrží? Výše popsané zná asi většina rodičů, i takto se může u dětí projevovat separační úzkost. Co to přesně separační úzkost je a jak na ni, to vše si popíšeme v tomto článku.

Separační úzkost vzniká nejčastěji u kojenců, a to mezi šestým až dvanáctým měsícem. Jde o úzkostnou poruchu, která se však může u kojenců objevit i dříve či přijít až později, v batolecím období. Při této úzkostné poruše dochází k nadměrnému a nepřiměřenému prožívání strachu a úzkosti.

Dítě v takovouto chvíli odmítá kohokoliv, kdo není jeho máma či jiná blízká osoba, která o něj pečuje. Dítě pociťuje strach, bojí se, že už tuto blízkou osobu nikdy neuvidí, že se nevrátí, bojí se tuto osobu opustit. I když si mnozí lidé myslí, že je dítě rozmazlené, nemusí tomu tak být.

Dítě si utváří citové vazby a pouta k nejbližším lidem, formuje si osobnost, jde o běžný vývojový proces. Jestliže by k tomuto nedocházelo, je možno to chápat také jako poruchu ve vývinu. Dítě si k matce či blízké osobě totiž netvoří silné citové pouto.

Toto separační období u dětí může trvat různě dlouho, pár dní, týdnů či měsíců. Podobně jak se objevilo, tak i odejde. Ze dne na den. Separační úzkost se může objevit i u většich dětí, v předškolním i školním období.

Jaké jsou příčiny „období“ zvaného separační úzkost?