Nedávno jsme se se sousedkou dostaly na téma spánek dítěte, protože každý se zajímá, jak to vaše dítko v noci spí. A když zjistila, že máme dítě v posteli, skoro vyjekla: „Vy spíte s děckem v posteli??? Cožéééé. Ale to ho tam budete mít do puberty, víte to????“.

No jelikož to je starší paní a myslí vše dobře, nezatěžovala jsem ji zbytečnými fakty, kterými později v článku zatížím Vás, ale položila jsem jí jednoduchou otázku: „Máte děti? A které okamžiky byste vrátila, kdybyste měla na chvíli možnost je zase prožít?“ Zamyslela se a na chvíli ztichla. Nabídla jsem jí proto odpověď. „Určitě jeden z těchto okamžiků by bylo přitulení se ke spícímu dítěti, k tomu voňavému štěňátku, políbení jeho malého nosíku a pohlazení sametové kůže.“ Už jsem nemusela pokračovat dále.

Kéž bych to své dítě mohla mít v posteli do 15 (berte to s nadsázkou :D)

Když si vzpomenu na své dětství, nezapomenu na noci, kdy jsem měla hlavu přikrytou peřinou, obávala se jakéhokoliv pohybu či zvuku a usínala se strachem. Do dneška je mi nepříjemné usínat sama…

Co by si Vaše dítě vybralo, kdyby mělo svobodnou volbu? Kde končí nad ránem Vaše děti? Musíte je vyhánět z manželské postele, kde pro Vás všechny není dost místa? Nadáváte potom na to, že nejste vyspaní, ale stejně nemáte srdce děti rezolutně poslat zpátky do svých pokojů?

Je přirozenou potřebou člověka ochraňovat své potomky ve dne v noci. Samičky téměř každého živočišného druhu svá mláďátka nepřetržitě opečovávají a rozhodně jim nebudují vlastní nory, brlohy či hnízda, aby samy měly klid a mohly v noci nerušeně spát.

Všichni to známe. Přinejmenším my, kdo vlastníme močový měchýř typu průtokový ohřívač. Máme vypočítanou vzdálenost s přesností na vteřiny ke každé benzínce na svých obvyklých trasách, které absolvujeme autem. 

 Já vím, že na benzínce si můžu zcela legálně dojít na záchod bez obstrukcí. Jenže člověku je to takové hloupé tam jen tak vtrhnout s neskrývaným úmyslem dojít si jen na záchod a zase rychle vypadnout. Takže se tam nenápadně rozhlížíte, proplétáte se kolem regálů ve snaze vzbudit dojem, že si určitě něco koupíte, jen se zrovinka nemůžete rozhodnout, co by to mělo být. A pak si čirou náhodou vzpomenete, že jste potřebovali jít na záchod a zapadnete na ona místa.

Geniálně nenápadný tah 

Při cestě zpět se opět s maximální diskrétnosti proplížíte ke dveřím a jako by nic se vypaříte. Tohle všechno mám perfektně natrénované. Ale má to jeden háček. Když jedete někam s dítětem a tomu se chce čůrat taky. Ve vší nenápadnosti se proplížíte na záchod. Nenápadnost spočívá v tom, že dítě halasně pozdraví na celou pumpu, naštěstí ale nedodá nic pohoršujícího. Možná ještě v tuhle chvíli mohou všichni přítomní podlehnout kouzlu osobnosti a říkat si, jak je to dítě roztomilé a vychované.

Při odchodu z WC doufáte ve stejně hladký průběh jako u příchodu, eventuálně kdyby dítě mohlo pozdravit méně nahlas, ale to už by vaše přání bylo nejspíš předimenzované. Zatímco sebe i svou ratolest směrujete k východu,  po očku s hrůzou shledáváte, že váš miláček zmerčil exkluzivní zboží ve svém okolí. V tu chvíli už se psychicky připravujete na to, co je pro vás ještě schůdnou investicí v tomhle čupr trupr předraženém obchodě s príma sortimentem, a jakou cenu jste ochotni zaplatit za ticho.

Kupodivu se však nic neděje, dítě ani v náznaku nehodlá dělat scény a vy už se v duchu radujete, jak to šlo hladce, že si vás téměř nikdo nevšimnul a můžete zmizet.

Když mě vybrali do testování byla jsem překvapená a nadšená zaroveň, protože doteď jsem nikdy nic nevyhrála a nebyla jen tak vybrána, že dostanu nějaký dárek. Po zdobícím peru Delícia jsem pokukovala od doby, kdy jsem ho poprvé před pár lety viděla v televizi jako představování novinky od Tescomy. Proto byla moje radost z vybrání tak velká.

No a jako bonus jsem mohla otestovat i vykrajovátka na linecké. Docela nám to bodlo, protože ještě minulý rok jsme s manželem linecké dělali docela monotonní... tedy pouze kolečka 😀 Vždy jsme je zatím dělali jen pro nás, tak nebyl důvod řešit vzhled cukroví, důlezitá pro nás byla přeci chuť 😀 Testování nás nakoplo k tomu abychom koupili i jiná vykrajovátka, než ty naše kolečka. Docela se hodili i na perníčky, které jsem poté zdobila perem Delícia.

Tak a teď pěkně popořadě jak jsme testovali. První na řadu přišlo linecké, protože perníčky musely po upečení 3 dny odpočívat.

1) Vykrajovátka na linecké Delícia, vánoční

Recept na linecké mám od tchýně. Je to bezkonkurenčně nejlepší linecké co jsem kdy měla. Takže recept jsem si prostě musela opsat. Recept bude na konci recenze.
Vykrajovátka jsme se rozhodli s manželem otestovat pořádně a konfrontovat se standartními kovovými vykrajovátky. Takže i těsto jsme rozdělili na 2 poloviny. Těsto jsme vždy rozváleli cca na 2-3 mm tloušťku.

První na řadu přišly vykrajovátka Delícia, které jsme měli testovat. Byla jsem na ně docela zvědavá. Myšlenka otvoru vždy na stejném místě se mi docela zamlouvala, přeci jen jsem trochu perfekcionista. Provedení se mi zdálo taky logické a promyšlené a umývání v myčce byl dobrý bonus. Velikost vykrajovátek mě trochu odrazoval, přeci jen jsou opravdu malinkatá, takové jednohubky... První myšlenka byla, jak je proboha budu potom slepovat??? To budu úplně zapatlaná.

První vykrajování zvonečků bez dírky probíhalo docela bez obtíží. Nějaké obtíže přeci jen byly... Plastová vykrajovátka vykrajovala řádně až po vyšším tlaku na vykrajovátko. Takže jsem se hodněkrát nervla, že musím znovu vykrajovátko přiložit. Tohle bylo mnohem horší při vykrajování tvarů s dírkou, protože trefit vykrajovátko zase přesně na nedořezaný tvar bylo šílené. Potom už jsem tlačila raději fest ať je to pořádně vykrojené. Tento problém je hodně úzce spojen s receptem na linecké, je v něm nastrouhaná kůra ze 2 citrónů, takže přefiknout vykrajovátkem kousek kůry bylo trochu složitější. Přenášet na plech jsem musela nožem.

Trochu jsem se bála deformace tvaru, ale to mě nenapadlo, že u těch s dírkou to bude mnohem horší!!! Takže u těch s dírkou jsem se vždy modlila, aby zustali pěkně ve vykrajovátku a já je mohla snadno přenést na plech. Ještě jedna věc, u vykrajování kusů s dírkou se mi špatně přikládala vykrajovátka "natěsno". Musela jsem koukat všude okolo vykrajovátka abych to přiložela správně, protože jak nejde vykrajovátkem vidět těsto, přikládá se to dost špatně a musí se kontrolovat všude okolo pohledem nebo hmatem jestli je umístěno vykrajovátko celé na těstu.

Posledně jsem psala o tom,jak se se mnou život nemazlil,o naší manželské krizi,která se zlepšovala.Opak byl pravdou.

Dcera onemocněla svrabem,tchyně si synáčka zpracovala tak,že ji vše věřil, a to,že jsem největší špína, že dělám ostudu po celém městě.Manžel mi oznámil, že je mezi námi konec,a trval na domluvě, aby měl syna v péči-přece nedovolí, aby syna vychovávala špína ve špíně.Přitom mám doma čisto,ale oni řešili prach v koutech,pod postelí, atd.A taky to,že nevytírám podlahu denně, ale "jen" třikrát týdně.

Potom přijela tchyně pro malého, že si ho vezme na týden, bylo to domluvené měsíc předem, a teprve teď se rozproudilo peklo.Začala mi sprostě nadávat, před dětma,na kdejaké smítko reagovala tak,že jsem špína největší, ze vzteku mi dala facku,protože jsem si dovolila se bránit,hodila po mě pánev, děti proti mě poštvávala stylem,no jo,tvoje máma to,a tamto,nic tě nenaučila,a dceři dokonce řekla, ať se ve škole snaží, aby nebyla takový debil jako já.Ještě ji začala vykládat, že jsem se chtěla kdysi zabít.Pak s malým odjeli,já s dcerou odjela na víkend k našim,po domluvě s dr,že můžu,když jsme přeléčení.Večer mi volala policie,že jsem odjela s nakaženou dcerou pryč,manžel mě udal.S policií se to vyřešilo,donesla jsem lékařskou zprávu.

V neděli jsem dojela domů,přijel i manžel,ale bez syna.Zeptala jsem se ho,kde je.Nebavil se se mnou.Až se zeptala dcera,řekl, že je v dobrých rukou.Pak mi sprostě oznámil,že mi ho už nevrátí,že má na něj stejný nárok,jako já.Okamžitě jsem to začala řešit s policií,ti mě poslali na OSPOD.Tam jsme sepsaly předběžné opatření.Zamítli jej,neměla jsem svou verzi ničím podloženou.

Právník mi doporučil,abych si jela pro malého se svědkama,a když bude problém,volat opět policii.Čím víc záznamů,tím líp.Tak jsme jeli pro malého.Vyšel manžel,skoro ani nezačal mluvit,vtrhla tchýně z bytu,ospalá,či co,vtáhla ho dovnitř,že nemá s nami o ničem mluvit,a zavřela dveře.Zvonili jsme,bouchali,ale neotevřeli.Volala jsem tedy policii,přijela,řešili to u nich v bytě,ale nezmohla nic.Ale aspoň máme záznam.Znovu jsem na OSPODU sepsala předběžné opatření,se záznamem policie,už je to týden,a pořád čekám na rozhodnutí.16.12.jsme objednaní na rodinnou terapii s doporučením soudu,soud máme 19.12.,a bojím se.Snad vše dobře dopadne.