Teplické bolístky IV: inverze
Když už tu není přímo takový ten šedý hnus, je tu aspoň takový "opar" že je špatně vidět do dálky, viz první fotka.
Na podzim nevětrám dřív jak před 11, protože ta inverze samozřejmě drží různé smrádky, často je tu cítit ústecká chemička...
Ale když je ve městě opravdu husté šedavo, zkuste vyjet nahoru na Komárku a když se vám poštěstí, můžete spatřit nádheru jako na dalších obrázcích. My to zkusili hned první rok co jsem tu bydlela a byla to nádhera. A před pár lety jsme si vyšli v podobné mlze na Milešovku a to jsme vůbec nečekali, co nahoře spatříme. Normálně ty polštáře měly různé tvary kopců, jakoby obrovských vln, no zážitek lepší než kdyby byla perfektní viditelnost 🙂 Takže je to vlastně teplické štěstí v neštěstí.
Kouka nám na svět druhý zoubek 😀 jednička vpavo dole a jedničku v levo uz máme větší
Teplické bolístky III: arabská klientela.
Je jich tu přes léto opravdu hodně. No. Před nějakýma dvěma třema rokama jich tu bylo opravdu moc moc moc a to už bylo takový nepříjemný. Osobně tvrdím, že teď je to celkem snesitelné.
Názor si stejně musí každý udělat sám.
Lidi se mě obvykle ptají: "A jsou u vás někteří už nastálo?" Ano, jsou. A podle mě, ještě že tak. Protože ti co se tu usadili, jsou "jediní", kdo jsou schopní na městě zorganizovat cedule vyzývající k udržování pořádku nebo akci sbírání odpadků v parku a je jasné, že jedině od nich to Arabové-hosté "berou"...
Asi tolik bych k tomu řekla. Pro letní návštěvníky je podoba "obleženého" teplického parku rozhodně nečekaný zážitek... 🙂
Vaše zkušenosti s Vileda Windomatic
Aktualizace: Recenze našich uživatelek si můžete přečíst v tomto fóru. Snadné uklízení s Viledou se maminkám moc líbí. 🙂 Otestovali jsme taky Vileda Easy Wring Ultramat a Vileta Ultramat TURBO a maminky nešetřily chválou. Jejich recenze jsou tady. Nebo vás zajímá Vileda Easy Wring and Clean TURBO? Výsledky testování najdete tu.
----
Báječný pomocník do každé domácnosti, hravě umyje okna, zrcadla a poradí si i s rozlitými tekutinami. Díky ohebnému krku se dostane i do těžko přístupných míst. O kom je řeč? O dalším produktu značky Vileda, který můžete vyzkoušet i vy! Windomatic.
Pojďme si ho představit blíž.
Co testujeme:
Universálního pomocníka do každé domácnosti. Windomatic je účinný pomocník při mytí nejen oken, ale je vhodný i na zrcadla, sprchové dveře, prosklené dveře, skleněné stoly. Perfektně odvádí veškerou vodu, která se při mytí používá, povrch je potom dokonale suchý. Jeho sací síla je rozložena po celé šířce gumové lišty, což zajišťuje minimalizaci šmouh. Jeho baterie vydrží přibližně na umytí 120m2 plochy. Jeho flexibilní krk vždy zajišťuje správný úhel přístroje při mytí ploch, a tím i správný tlak pro dosažení těch nejlepších výsledků.
PŘEKVAPENÍ, KTERÉ JSEM NAŠLA NA DNĚ PRÁDELNÍHO KOŠE
Prádlo?! Nikdy nekončící hromada špinavého nebo čistého prádla. Nevděčná práce, jejíž konec není vidět. Neexistuje.
Nás je doma hodně, dva dospělí a pět dětí, prádla je ale tolik, jakoby ho zašpinilo nejméně dvacet lidí.
Někdy mám pocit, že peru prádlo nejenom po nás, ale i po lidech, kteří u nás bydlí, schovávají se a já je nikdy nepotkala.
Občas přijde výjimečný okamžik a já vidím dno prádelního koše, to je něco úžasného. Ale o pár minut později, už je zase z půlky plný!
Často se uklidňuji, že prádlo je nutné zlo, které musí překonávat denně miliony matek po celém světě. U nás doma jsme navíc museli pořídit sušáky na prádlo dva, protože někdy je nutné prát více, než jednu pračku. Ale dostat vyprané prádlo do skříní mi přijde ještě větší boj, než dostat ho do pračky.
Pokaždé, když vejdu do koupelny a vidím přetékající koš na prádlo a uvědomím si, že mě čeká v patře ten samý a stejně plný, nemůžu si pomoct, ale propadám skoro zoufalství. Mám pocit, že prádlo je prostě v přesile. Opravdu jsem někdy s rozumem v koncích a přemýšlím, jak to všechno zvládnout. Jak být máma na plný úvazek se všemi těmi povinnostmi. Jak to dělají jiné mámy? Jak to, že zvládnou s dětmi všechny úkoly do školy, uvařit tři jídla denně, mají perfektně čisté domovy a zároveň nikde nemají hromady špinavého prádla? Na tohle se budu asi ptát do konce života, stejně tak dlouho budu bojovat s touhle prádelní hrozbou. Někdy se ta děsivá hromada přímo nade mnou tyčí a volá: " Zase je plný koš, dělej něco!"
● Dnes monitor u Dr. a všechno je v pořádku.
● 13dní do TP a máme jen čekat kdy se bude chtít prdelce ven. 🙂
● Nemůžu se dočkat, až jí uvidím 😍 jak asi vypadá. ❤
Teplické bolesti II: demolice Trnovan (a nejen jich).
Díky tomu, že teplické lázně a město celkově získaly v minulosti věhlas a slávu, nacházelo se zde mnoho doslova výstavních ulic a domů. Podívejme se teď na městskou část Trnovany.
Trnovany byly k Teplicím byly připojeny roku 1942. Německy se nazývaly Turn. Na přelomu 19. a 20. století v Trnovanech převažovalo německé obyvatelstvo. To bylo, jak známo po Druhé světové válce odsunuto do Německa a zanechané si rozebrali Češi, někdy velmi pochybnými cestami. Nejrozsáhlejší likvidace původní zástavby probíhala v 80. letech 20. století.
Co bylo hlavní příčinou toho, že právě v Trnovanech funkcionáři rozhodli o demolici i těch nejhodnotnějších staveb, včetně unikátního Zeleného kostela. Mohlo jít i o cíl učinit definitivní tečku za německou érou těchto míst, která byla na mnoha budovách ještě více než patrná. Jedním z důvodů mohlo být i nadřazené chování některých Němců vůči Čechům před II. světovou válkou, o válečných letech nemluvě. Jisté je, že atmosféra míst, která je z řady dochovaných snímků zřejmá, byla zlikvidována důsledně a nastálo.
Dnes má tato část Teplic kolem dvaceti tisíc obyvatel. A bohužel, ještě před nějakými 10 lety platily Trnovany za lepší bydlení, i když je to prostě paneláková zástavba. Dnes už je to však místo, které si člověk nevybere pokud nemusí... Pro ilustraci jsem vybrala několik snímků zachycujícím proměnu několika míst této dříve krásné městské části a dále několik snímků přímo z demolic.
Dnešek bych chtěla věnovat některým smutným nebo obtížným okolnostem v souvislosti s Teplicemi...
Teplické bolesti I: "sanace centra". Začnu zde socialistickou proměnou nejdůležitějšího náměstí ve městě, dnešního náměstí Svobody. Na prvním obrázku je tehdejší Marktplatz kolem roku 1915. Všechny domy bloku ve spodní části náměstí, obě dolní ulice ústící na náměstí i všechny domy po pravé straně náměstí budou v 70. letech 20. století zbourány a nahrazeny nevzhlednými železobetonovými budovami.
Druhý obrázek (1976) zachycuje náměstí už bez všech těch budov. Třetí obrázek ukazuje náměstí z jiného úhlu, každopádně zde vidíme zbouranou dolní část náměstí, a na čtvrtém obrázku za co byly staré krásné budovy vyměněny.
Na pátém obrázku vidíme jak náměstí docela dlouho vypadalo. Zdobil ho klasický PRIOR. Ano, ano, toto radši umístili soudruzi namísto oněch domů v dolní části náměstí. Vlevo stála dlouho nedostavěná ruina hotelu - na této fotografii už tam jsou stavební zábrany, protože před pár lety byla ona ruina vyměněna za nové obchodní centrum, a PRIOR rovněž.
Šestý obrázek ukazuje dnešní podobu náměstí. Připojila jsem k němu fotku jedné budovy, která nahradila budovy na pravé části náměstí, druhá budova která tam dnes stojí, je stejně hrozná.
Myslím že náhrada za PRIOR a ruinu hotelu je dnes určitě vzhledná. Ovšem, to že zde původně bylo opravdu skvostné náměstí, nelze omluvit ničím.......
Zítra jedeme na víkend do Michalovic u Havlíčkova Brodu, vypadá to, že počasí nebude asi nic moc :( Doporučily byste nám, maminky, co se tam dá podniknout v případě deštivého počasí? Samozřejmě aktivity směřované tak, aby uspokojily i dvouleté dítě 🙂 Díky 🙂
Kdyz tata vede syna do skolky v teplacich od dcerky ve vel. 80 🙂
Kdy jste začaly přikrmovat svoje děti? Napište nám odpověď do komentáře a pošleme vám 3 srdíčka.
Do konce týdne se můžete zapojit do testování mléčné kojenecké výživy. Jdete na to?
Držíme palce!
Dnes jde malej na lichozrouty🙂 to je radosti hned z rana 🙂
♥ 10 ♥ naposledy dvouciferne... Příští čtvrtek ještě kadeřnice a nehty a přesně na termín moje milovaná kuřecí čína u našich - pak si, princezno, vylez kdy chceš 😀 :-*
Radosti bilingvního manželství
Soužití dvou lidí není nikdy jednoduchý. To máte ty rozházený fusekle a bordel všude kolem, z jejího pohledu a schovaný kusy šatstva a zmizelý nabíječky k telefonu, z jeho pohledu. Žít s jedním člověkem den po dni je někdy opravdu na palici a pak si k tomu vemte, že je třeba každej partner odněkud jinud. Dva lidi vyrostlý v jiný zemi, s jiným jazykem, no a najednou je o dvojnásobnou zábavu postaráno. Jazyk se člověk časem doučí a pochopí, ale některé věci prostě zůstanou.
Kolikrát bych tak chtěla Amíkovi říct: "Jdi do prdele, Sašo" nebo pronýst něco vtipnýho ve stylu "proletěla kolem sojka práskačka." "Když to srovnám s výletem na Kokořín," si můžu po vyšplhání nějakýho toho kopce řikat tak akorát sama sobě. V tomhle je to prostě smůla, i kdyby tomu rozuměl, jako třeba s tou prdelí nemám pochyb, že rozumí, ale to zase nepochopí proč mu řikám Sašo.
Třeba takový vtipy. Jak ráda bych Amíkovi řekla takovej krásnej vtip o Pražácích a Brňácích, jak si takhle Pražák jede šalinou a je to vlastně jako jízda v tramvaji, jenomže po vesnici. Ha, ha, ha směju se tomu já, holka z Prahy. Jenže jak to tak přeložit. Ne, nevzdávám se, už dvanáct let se takhle snažím k Amíkovu děsu překládat český vtipy. Je možný, že k tomu nahrává i můj problém zapamatovat si pointu v češtině natož s překladem, a tak pokaždý, když nadšená přijdu s větou: "Mám novej vtip. Tenhle je fakt dobrej. To se zasměješ!" odpovídá Amík se zděšeným výrazem: "Nechceš ho říct svý mámě? Co takhle zatelefonovat bráchovi?" Ale já to nevzdávám a překládám dál.
Takže u nás doma klasické hlášky typu "zavřete oči odcházím" nebo vtipy o brňácích moc neletí, co ale letí jsou kraviny. Je neuvěřitelný, jak rychle se Amík naučí kdejakou blbost.
Před pár lety jsem mu, já blbá, řekla o tý idiotský písničce o Ančí, jak jí tančí ty kozy. Nevím, co mě to tehdy napadlo, asi jsem se mu snažila přiblížit svoje dospívání. A tak se stalo, že nejen že jsem touhle tupostí trpěla ve svých předpubertálních letech, kdy se tomu řezal každej desetiletej kluk, ale on mi to teď zpívá i Amík. No jeho variace jsou vždycky parádní:"Ančo kozy ukaž, dadadá kozy veliký," řezá se sám sobě a svý vtipnosti.
Nikdy nezapomenu ten moment, kdy Amík uslyšel tu děsně vtipnou veršovačku na středu, ano mluvím o "Středa je ho tam třeba." No bude to už nějakejch 5, 6 let a pořád to ještě nezmáknul na 100 procent, což mu ale vůbec nebrání v tom se o tenhle vtip pokoušet pořád a pořád dokola. Vždycky, když mám pocit, že s novou variací už nemůže přijít a že už se to konečně naučí, tak mě něčím překvapí. Ležim si v posteli a čtu si. Najednou na mě hupsne Amík a s vilnym výrazem ve tváři: "Je čtvrtek." Já: "No, a co??" "Čtvrtek, přeci, chápeš ne?" Já: "Nechápu." "Jako ČTVRTEK," chláme se u toho Amík, děsně natěšenej na to, jak se mu to povedlo. "Jo, ty myslíš středa, no tak to si musíš ještě tejden počkat." Nebo se ke mně nečekaně přitulí a s vítězoslavným výrazem, teď jsem to fakt zmáknul: "Strejda třeba." "Co?? Jakej strejda?" Amík ale má vytrvalost, nenechá se zmást a furt se snaží. Po každym neúspěchu si mumlá pro sebe "středa je třeba, středa ho tam je třeba, středa ho chci, středa sexovat."
Ta miminka nám tak rostou už nám bude 9 měsíců 😨
Holky prosim poradte,potrebuji obarvit bily marcipan na sytou cernou...cernou potravinarskou barvu jsem nikde nesehnala...da se to nejak namichst?mam k dyspozici tmave hnedou,zelenou,tmave cervenou,modrou,zlutou
Moc dekuji
Ahojky holky mám prosbu neznáte nějakého logopeda logopedku v Praze co chodí do domu cvičit řeč jedná se o člověka po mrtvicí nemuže chodít je ochrnuty na pulku těla a nějaké organizace co pomachají
Den díkůvzdání - podzimní výzva
Znáte to. Probudíte se ráno a ten divný pocit je tu s vámi. Všude, kam se pohnete. Otráví vám koblížek k snídani a sušenku ke svačince. Kdyby ten nebohý gentleman v trolejbusu věděl, co způsobí. Když jsem se nad něho včera elegantně zavěsila na tyč, hbitě vyskočil a se zvoláním: "Vy jste těhotná! Přece nebudete stát!" mi uvolnil místo. Mé hrdé já asi sekundu uvažovalo o odmítnutí. "Kdepak, já nejsem těhotná! To mám jen takový pupek!" Mé racionální já se rozhodlo na hru přistoupit. S úsměv jsem usedla na sedadlo a pohladila pupek. Snad nedojde na diskuzi o pohlaví dítěte🙂
A dnes na mě důsledky rytířského činu naplno dopadly. MUSÍM SE SEBOU NĚCO UDĚLAT. Nejlépe konzumovat jen samé zdravé potraviny a do práce nejezdit trolejbusem, ale běhat. A nebo zkusím nakouknout do šatníku. Někde tam přece musí být halenka "břicho pryč". Během zkoušení všemožných módních kreací se depka prohlubuje. Nefunguje ani kouzelná halenka.
A tak, s margotkou v ruce, zapínám notebook s odhodláním najít tu nejlepší dietu pro Karju. Ale znáte to - čeknu fejsbůk, email, koníka... A vyskočí na mě podzimní výzva. Margotku dojídám již s klidem. Protože nějaké velké břicho mi nemůže přeci zkazit den. Žiji v jedné z nejbezpečnějších zemí na světě, mám kde bydlet, kde pracovat, vedle sebe fajn chlapa. Mé tělo za poslední dva roky dokázalo zpracovat několik hormonálních stimulací, nepovedené těhotenství a pár ošklivých viróz. To vypouklé bříško je malá daň za to, co zbytek těla zvládl. A i když se teď možná utápím v lehké depce, jsem vlastně spokojená. Vlastně jsem vděčná za to, že si můžu dovolit v depce se trochu počvachtat. Kdybych utíkala z Alepa, bojovala o holý život, denně se strachovala, co dám jíst svým dětem, bojovala se zákeřnou nemocí, asi bych na takové smutnění neměla moc času...
Takže modrý koníku, děkuji🙂
#mk_academyblog #podzimni výzva
Kdysi jsem četla nějaký citát:
"Neboj se stínů, neboť znamenají, že světlo je blízko."
...kéž by to byla pravda...
Málem jsem zapomněla věnovat se pro Teplice zásadnímu tématu, a to teplickým termálním pramenům.
Teplické léčebné prameny jsou mírně radioaktivní, používají se k léčbě nemocí pohybového, cévního a nervového systému. Mezi hlavní prameny patří Pravřídlo, Kamenný pramen, Horský pramen a pramen Hynie. Nejteplejší je Pravřídlo, jeho voda má teplotu 42,5 °C a vyvěrá v šachtě pod děkanským kostelem, odkud je vedeno do budovy sanatoria Beethoven. Podle legendy uváděné v Kronice České Václava Hájka z Libočan, došlo k objevu pramene v r. 762, kdy se vepři pasáčka Kolostůje při pastvě v lesích opařili v tůni.
Teplické termální prameny to mají docela nahnuté. To že zde vyvěraly na povrch, bylo díky křehké rovnováze spodních vod. Ta však byla zásadně porušena například nerozvážnou těžbou uhlí v okolí, kdy v roce 1879 došlo na dole Döllinger u Duchcova k vodnímu průvalu, při kterém byla velká část šachty zatopena, zahynulo 25 horníků, průval narušil rovnováhu spodní vody a způsobil pokles hladiny teplických pramenů o 26 metrů. Pravřídlo přestalo vyvěrat, způsobilo to mimo jiné v rozvinutém a velmi oblíbeném lázeňském městě paniku a výběry ze spořitelny. Od té doby se musí prameny uměle čerpat a Teplice již nikdy nedosáhly své předchozí slávy ( - zatím! 😀 😀 ).
Dokonce i v dnešní moderní době se stává, že je to s teplickými prameny na hraně. Začátkem tohoto roku vyšla v novinách zpráva, že stát převezme od těžařů, kterým skončila těžba, čerpací stanici a bude garantovat čerpání pramenů a korigování podzemních vod. Náklady se přitom předpokládají 485 tisíc korun ročně. Provoz čerpadel je však nutný nejen kvůli provozu lázní, ale při jejich zastavení dochází právě k nerovnováze spodních proudů pod městem a k zatápění suterénů a spodních pater některých budov ve městě.
Těsně pod Písečákem máme v Teplicích botanickou zahradu. Přemýšlela jsem čím je "tak vyjímečná", a internet napověděl: je to jediná botanická zahrada v Ústeckém kraji 🙂 Mimo jiné je to oblíbené místo pro svatby. Ale to je z dosud vybraných fotografií určitě jasné, že to je tady mnoho míst 🙂 🙂
Zámek Teplice. Budova, kde dnes sídlí muzeum. K němu přiléhá i nedávno krásně opravený Juditin klášter. Za těmito budovami je již zmíněný rozlehlý park Zámecká zahrada. A můžu rovnou zmínit i modrý Zahradní dům, stojící na okraji Zámecké, kde se pořádají různé koncerty a podobně.
Odkdy mohou děti pomeranče?
